VÝVOJ ANTROPOLOGIE

VÝVOJ ANTROPOLOGIE

V této kapitole se budeme zabývat vývojem antropologie od konce středověku do první poloviny dvacátého století. Účelem výkladu není detailní seznámení s příslušnými školami nebo badateli, ale osvětlení historického a kulturního kontextu, ve kterém se rodily jednotlivé antro­pologické směry. Do našeho přehledu jsou zahrnuti i myslitelé, které za antropology označit nemůžeme, ale kteří svým působením v jiných obo­rech formování této disciplíny ovlivnili. Ústředním tématem této kapito­ly je tvrzení, že vznik kulturní antropologie devatenáctého a dvacátého století nelze pochopit bez přihlédnutí k pohybům evropského myšlení v celém novověku. Z tohoto důvodu se seznámíme i s dílem například Niccolo Machiavelliho, Giambattisty Vica nebo Maxe Webera. Kapitola je zakončena výkladem o kulturně antropologických školách dvacátého století, funkcionalismu, konfiguracionismu, psychologické antropologii a sociobiologii.

Konec evropského izolacionismu

Zásadním civilizačním podnětem vzniku antropologie jako vědecké­ho bádání o „těch druhých', překračujícího zábrany xenofobie a etno-centrismu, bylo prolomení izolacionismu Západu v posledním století středověku. To neznamená, že by euroasijské i některé africké kultury nevstupovaly do vzájemných více či méně intenzivních styků dávno před úsvitem novověku. Někteří badatelé, například A.G. Frank, soudí, že kontinentální „světový systém' propojující obchodně pravěkou Evropu, Přední Východ, střední Asii, Čínu a jihovýchodní Asii se ustavil již ve třetím tisíciletí před Kristem. Barry Gills a Andre G. Frank se pokusili navíc prokázat existenci určité synchronicity mezi rozvojem a úpadkem civilizačních ohnisek a kulturních okruhů v tomto rozsáhlém eurasijském pásmu, projevující se již pět tisíc let. Události konce středověku můžeme tedy chápat jako přesun velmocenské hegemonie do původně periferní oblasti tehdejšího světa. Podívejme se blíže na historické poza­dí této převratné události dějin. Po pádu Říše západořímské v roce 476 po Kristu je Evropa na čas vrácena civilizačně téměř na prehistorickou úroveň a styky se středisky asijských kultur jsou přerušeny. Nová etnika usazená v Evropě po procesu „stěhování národů' přijímají křesťanství a budují svébytnou středověkou civilizaci, jejíž nejen vojenský, ale i inte­lektuální střet s vyspělejším světem Arabů v době reconquisty a kří­žových výprav ukazuje, že mezi léty 1000 až 1200 našeho letopočtu je Západ opět připraven být rovnoprávnějším partnerem a konkurentem ostatních euroasijských civilizací. Přesto je středověká Evropa považo­vána za uzavřený kulturní celek, jehož zeměpisné znalosti zdaleka nedosahovaly rozhledu antiky. Situace se mění ve 13. století. Paradoxně umožnili Evropanovi odkrytí vzdálených horizontů bojovní kočovníci z odlehlých středoasijských stepí, Mongolové.

Po roce 1200 našeho letopočtu existovaly na euroasijském kontinentu čtyři hlavní civilizace. Ve východní Asii se rozkládala mohutná Čína, „říše středu', která v jihový­chodní Asii sousedila s hinduistickou Khmerskou říší. Hinduistická civilizace zabírala celý indický subkontinent a v povodí Gangy a Indu se stýkala s nejrozsáhlejším kultur­ním celkem té doby, civilizací islámu, která se rozprostírala na západ přes Persii, Před­ní východ, Malou Asii, severní Afriku až po Atlantik a Pyrenejský poloostrov. Tradiční rival muslimů, křesťanská civilizace, vedená Římem a Byzancí, obsadila Evropu od Atlantiku po Kyjev a Novgorod.

Mongolské kmeny kočující ve střední Asii podél řeky Onon sjednotil před rokem 1206 Temudžin (Čingischán). Během několika let obsadil Temudžin severní Čínu, včetně Pekingu. Díky čínskému vlivu si Mongolové osvojili mnohé administrativní a obchodní dovednosti. Následovala expanze západním směrem a mezi rokem 1219 až 1220 Mongolové zabírají dnešní Afganistán, střední Asii a část Iránu, odkud proni­kají do jihoruských stepí. Roku 1227 Temudžin umírá a Temudžinův nástupce, chán Ogedej, pokračuje ve výbojích. V roce 1241 Mongolové dorazili až do střední Evropy. Koncem padesátých let třináctého století byl poražen bagdádský kalifát a dobyt Bag­dád. Po podmanění zbytku jižní Číny chánem Kublajem v 70. letech 13. století byla mongolská říše největší mocností tehdejšího světa, rozkládající se od Čínského moře po Černé moře a východní Středomoří.

Velká část Asie byla sjednocena pod jednou správou a zákonem, který můžeme nazvat pax mongolica. Mongolové byli animisté a měli drsné mravy a zvyky, ale na rozdíl od Arabů nebo i středověkých křesťanů se militantním způsobem neztotožnili s určitým montoteistickým nábožen­stvím. Autorita chána zaručovala relativně bezpečný pohyb po obrov­ském území říše mezi Evropou a východní Asií pro všechny obchodníky a cestovatele bez ohledu na vyznání. Jak napsal středoasijský kronikář Abul-Ghází Bahadúr Chán: „Mladá panna nesoucí na hlavě zlatý podnos mohla projít pokojně od východu na západ, od břehů Tichého oceánu až k pobřeží omývanému Středozemním mořem, aniž byla kýmkoliv sebe­méně obtěžována.' Mongolská vláda umožnila Evropanům navštívit Čínu a blíže se seznámit s její rafinovanou, tisíciletou kulturou.

Jako příklad otřesu Evropana a jeho fascinace Východem, pramenícících z přímé­ho kontaktu s dosud nedostupnou čínskou kulturou, můžeme uvést cestopis Milión benátského kupce Marca Pola (1254 - 1324), který pobýval v Číně ve službách chána Kublaje v letech 1271 až 1295. Kniha, vyprávějící o fantastickém a neznámém světě, zaznamenala v Evropě nesmírný ohlas.

Toto „nadzdvihnutí opony' trvalo krátce, ve 14. století se mongolská říše rozpadá a anarchie a války znemožňují další intenzivnější styky mezi Západem a Východem. Evropa je navíc zachvácena morem, „černou smr­tí', která byla asi na kontinent zavlečena v důsledku zvýšení obchodních kontaktů s odlehlými oblastmi Asie. V polovině 14. století umírá na mo­rovou epidemii třetina Evropanů a společnost pozdního středověku je ponořena do hluboké sociální i duchovní krize, ústící v nový izolacionismus. Sen o daleké civilizaci, jejíž bohatství a moc překračují veškerá evropská měřítka, přetrval a byl hnacím motivem prvních španělských a portugalských mořeplavců.

Až do počátku 15. století bylo klíčem k velmocenskému postavení a bohatství v Eurasii ovládání karavanních cest protínajích rozsáhlé pouš­tě a stepi centrální Asie. Kontrola nad těmito vnitrozemskými „moři', křižovanými „koráby pouště', a zejména nad nezbytnými „pouštními ostrovy' - oázami zajišťovala hegemonii postupně Peršanům, Parthům, Arabům i Mongolům. Za těchto podmínek představovalo ovládnutí moří Evropany radikální inovaci, která zvrátila dosavadní poměr sil. Novově­kou převahu západní civilizace nad tradičními asijskými kulturami lze též přisoudit tomuto strategickému vítězství „mořských cest' nad kara-vanními stezkami.

Několik desetiletí před Evropany zahájila významnou, ale krátkodo­bou zámořskou expanzi i čínská dynastie Ming (1368-1644), vyznačující se ve svém počátku velkorysou velmocenskou politikou i sociálním inže­nýrstvím. Císař Jung-le (1403-1424) inicioval několik expedic, při kterých čínské námořnictvo, používající kompas a schopné přepravit až třicet tisíc mužů, vplulo do Perského zálivu a Rudého moře a dosáhlo pobřeží východní Afriky. Po roce 1433 je však vydán dekret zakazující plavby do zahraničí, který obnovil izolacionistickou politiku. Navíc je Čína znovu vystavena nebezpečným útokům mongolských Ojratů. V roce 1453 turecké vojsko dobylo Cařihrad, nejvýznamnější křesťanské obchodní středisko východního Středomoří s klíčovým významem pro kontakt s Východem. Tím byla značně omezena obchodní výměna například s Indií. V důsledku mocenského vzmachu Osmanské říše začíná koloniální expanze Západu, jejímž původním zámě­rem bylo nalézt nové, bezpečnější spojení s Indií, případně i s Čínou. V roce 1492 ob­jevil Kryštof Kolumbus ve službách španělského krále nový kontinent západní polo­koule - Ameriku. O šest let později obeplul Portugalec Vasco da Gama jižním směrem Afriku a přistál u pobřeží Indie. Roku 1513 Vasco de Balboa překročil Panamskou šíji a jako první Evropan spatřil Tichý oceán. Ve Střední a Jižní Americe se Španělé setkali s posledními archaickými civilizacemi, říšemi Aztéků a Inků, a relativně snadno je vyvrátili. V letech 1519 až 1522 obeplula španělská výprava vedená Portugalcem Fer-nandem Magalhaesem Zemi a prokázala její kulatý tvar.

Zámořské výpravy Španělů a Portugalců, ke kterým se připojily i jiné národy, způsobily významný intelektuální posun v evropských dějinách. Rozsáhlé racionalistické teologicko - filosofické systémy tomismu, scottis-mu i neoaugustinismu a zejména tradiční aristotelská fyzika a přírodověda byly konfrontovány s nesmírným množstvím nových empirických dat a poznatků, vyžadujících ustanovení nových vědních oborů.

Antropologické představy pozdního středověku

Pierre ďAilly, významný teolog první poloviny 15. století, vypráví ve své knize Imago mundi, díle inspirujícím evropskou koloniální expanzi, o lidstvu „nedávno objeveném a svrchovaně šťastném, gens beatissima, které se skládá z trpaslíků, dlouhožijících tvorů a dokonce i z tvorů bez­hlavých'. Ukázalo se, že Evropané nebyli připraveni intelektuálně zvlád­nout nesmírnou rozmanitost kultur, ras a náboženství, se kterou se se­tkávali na svých výpravách. Většinou si pomáhali kategoriemi a formami středověké kultury, do kterých vtěsnávali své neobvyklé zážitky. Evrop­ský izolacionismus v 15. a 16. století definitivně končí, ale vědecká antro­pologie, kritické zhodnocení kultur, které se ocitly v evropském záběru, vzniká až během následujících několika století.

Mýtus zlatého věku

Studujeme-li zápisy prvních evropských mořeplavců a badatelů, kteří se na pobřeží Ameriky, Afriky a Asie setkávali s domorodými kulturami, zaznamenáme zajímavý fenomén. Myšlení Evropanů je prostupováno nostalgií po ztraceném ráji, vycházející z mýtu o dávném, zmizelém zla­tém věku.

Tento mýtus má prehistorický původ a setkáváme se s ním i u antic­kých autorů. Hésiodos, žijící v 7. století před naším letopočtem, popisuje ve své skladbě Práce a dni (Erga Kai Hémeraí) život „zlatého pokolení' následujícím způsobem: „Vládl jim Kronos a žili bez starosti a námahy, jedli jenom žaludy, divoké plody a med, který kapal ze stromů, pili ovčí a kozí mléko, nikdy nezestárli, hodně tancovali a smáli se. Smrt pro ně nebyla horší než spánek. Všichni už odešli, ale jejich duchové žijí dál jako strážci krásných venkovských zákoutí, nosí lidem štěstí a chrání spra­vedlnost.' Biblická zpráva o vyhnání z Ráje, ovlivňující středověkou kul­turu, má původ v semitské mytologii starého Kanaánu, o které nás infor­mují dochované zápisy z Ugaritu (dnešní Ras Šamra).

Mnozí Evropané se domnívali, že objevení přírodních národů lze zto­tožnit se znovunalezením původního rajského stavu lidského bytí. Ráj, ztracený pro Západ v dávnověku, se podle nich zachoval v prostředí exo­tických tropických krajin. Etnografická data a zkušenosti byly deformo­vány mýtickou vizí reality, která se vynořila z podvědomí středověku. Vzniká koncepce „ušlechtilého divocha', o kterém italský spisovatel a folklorista Giuseppe Cocchiara právem říká: „Předtím, než byl objeven, byl divoch vymyšlen.' Pietro Martire vydává brzo po objevení Ameriky, v roce 1511, spis Decades de Orbe Novo, ve kterém srovnává životní pod­mínky amerických Indiánů s věčnými saturnáliemi (saturnia regna), opě­vovanými Vergiliem. Garcilasso de la Vega vyzvedává na počátku 17. století stát Inků jako příklad ideálního státu a vzor pro Západ. Neza­pomínejme též na misijní činnost jezuitského řádu, který se v 17. a 18. století pokusil v prostředí indiánského kmene Guarani na území dnešní Paraguaye o vytvoření dokonalého teokratického státu. Mýtický no­stalgický aspekt novověkého evropského myšlení se odráží i v raných utopických představách Thomase Mora (1477 - 1535) nebo Tommase Campanelly (1568 - 1639).

Na příkladu pojmu „přírodní národy' vidíme, jak idealizace mimoev­ropských kultur ovlivňovala etnografická bádání a jejich terminologii. Příroda, v jejímž lůně domorodci údajně žijí, byla považována za živel přirozené nevinnosti a rajské harmonie. Civilizace se od tohoto života­dárného zdroje oddělila. Paradox spočívá ve skutečnosti, že většina indiánských kmenů, se kterými se mořeplavci setkali například na ostrovech v Karibském moři nebo na pobřeží Venezuely, byli kanibalové a mnozí Evropané si to uvědomovali. Hans Stades byl při své výpravě do Nového světa, uskutečněné v letech 1549 až 1555, zajat příslušníky kmene Tupi-naba a později napsal detailní zprávu o jejich kanibalských obřadech. Jiné svědectví přináší Francouz Jean de Léry, jehož kniha LHistoire dun voyage fait en la terce de Brézil, autrement dite Amérique vyšla roku 1568 a byla komentována Montaignem. Jak dokládá příklad Pietra Martira, jehož přímé zkušenosti s kanibaly jej neodvrátily od koncepce zlatého věku, v němž žijí přírodní národy, mýtus byl silnější než realita.

Mýtus zlatého věku se projevil zejména v počátcích etnografie a má silný etnocentristický náboj. Evropan se snažil vidět „toho druhého' ve světle vlastních tradičních představ. V dalším výkladu se seznámíme s pozůstatky mýtu ušlechtilého divocha a zlatého věku v díle osvícence Jean Jacques Rousseaua. Protipólem tohoto „nadhodnocení' domoro­dých kultur bylo jejich snižování na úroveň zvířat argumentací, že „divo­ši' nemají duši. Duše byla totiž považována za základní atribut určující lidství. Na straně obhájců lidských práv amerických Indiánů v prvních letech kolonizace vystoupil zejména dominikán Bartolomeo Las Casas.

Mýtus ztracené moudrosti

Zatímco mýtus zlatého věku měl rozměr synchronní a přenášel mýtus z hlubin věků na současné kultury, mýtus ztracené moudrosti se vztaho­val k minulosti. Evropská kultura v 16. až 17. století postrádala kritický přístup k historii. Řada správných postřehů se mísila se zcela fantastic­kými představami. Obecně byly přijímány názory, že dávný svět na po­čátku lidské rasy vynikal vyšším věděním a moudrostí, než kterými dis­ponuje novověká společnost. Tato původní civilizace byla zničena velkou katastrofou, ale zbytky její tradice byly zachráněny a přechovávány hrst­kou „zasvěcených'. Ztracený svět byl často identifikován s Atlantidou, případně se hledal ve střední Asii. Nicolas Antoine Boulanger předpokládal, že lidská civilizace byla zničena několikrát za sebou a znovuobnovena těmi, kteří přežili. Poslední pohromou byla biblická potopa, o které se zachovaly zmínky v mytologiích celého světa. Boulanger dává do souvis­losti rituální křest vodou s ohlasem této mýtické události. Jiní badatelé z doby osvícenství se domnívali, že moudrost starého světa je ukryta v nerozluštěných egyptských hieroglyfech. Úspěšný ro­mán abbé Terrasona, Séthos (Histoire ou vie des monumentes: anecdo-tes de 1'ancienne Egypte, traduite d' 'un manuscript grec) z roku 1731, odkrývá údajná tajemství a mystéria starých Egypťanů. Také zednářské rituály byly ztotožňovány s šiframi vedoucími ke znalostem vymřelé civilizace.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století dochází v různých esotericky a hermeticky orientovaných kruzích evropské inteligence k výrazné renesanci mýtu ztracené moudrosti. Můžeme v této souvislosti zmínit zejména dílo Arthura Machena (1863-1947), Dmitrije Sergejeviče Merežkovského (1866-1941) nebo tajemného Fulcanelliho. Francouzský filosof René Guénon pozoroval ve dvacátých letech, jak se rozličné novo-pohanské teosofické a hermetické sekty postupně sbližovaly s nacistic­kou a fašistickou ideologií. Fyzik Hans Horbiger, jehož vize inspirovaly Adolfa Hitlera, vypracoval fantastickou kosmogonii spočívající ve vesmír­ném souboji ohně a ledu. Periodické dopady ledové oběžnice Země na povrch naší planety zničily dávnou, nadřazenou civilizaci obrů a způso­bují postupnou, cyklicky se opakující degeneraci lidstva. Po druhé svě­tové válce poskytly laické veřejnosti mohutný impuls k úvahám v duchu mýtu ztracené moudrosti populární knihy typu Le Matin des Magiciens (Jitro kouzelníků, 1960) J. Bergiera a L. Pauwelse.

Počátky sekularizace v renesanci

V době prolomení evropského izolacionismu začíná proces eman­cipace člověka, jenž je považován za hlavní motiv modernismu. Jedná se o sekularizaci, kterou je míněno odnáboženštění, odluka církve od vzdě­lání, řízení a správy světa a umístění náboženského vyznání na rovinu osobního přesvědčení. Německý historik a sociolog Max Weber hovoří o „odčarování světa' (Entzauberung der Welt), spočívajícím v dominan­ci racionálního, účelového způsobu života. Sekularizace státu se prosa­zuje již v 16. století a vrcholí v době osvícenství (Les Lumieres, die Aufklarung), které německý historik Ernst Troeltsch definoval jako duchovní hnutí, dovršující sekularizaci myšlení a státu.

Středověký model civilizace byl založen na vzájemné mocenské souhře římského papeže a křesťanského císaře, obránce a meč církve. Veš­kerá ideologie, symbolika, literatura, teologie, filosofie se opíraly o auto­ritu křesťanského Zjevení. Zákon, spravující Zemi, pocházel od Ježíše Krista a stát měl zcela náboženský charakter.

Podívejme se na některé intelektuální i sociální kořeny sekularizace v renesanční době. Prvním myslitelem v evropských dějinách, který ote­vřeně zpochybnil křesťanské zázemí politické aktivity a odpovědnost panovníka vůči Bohu byl Florenťan Niccolo Machiavelli (1469 - 1527), autor pověstného spisu Vladař (Il Principe). Machiavelli byl teoretik stá­tu a práva. Jeho koncepce spočívá v radikálním, „renesančním' odmít­nutí křesťanské civilizace. Podle Machiavelliho technologie moci a snaha po dosažení její nejvyšší efektivnosti jsou nadřazeny veškerým mravním normám a imperativům. Stát není garantem morálky a na ní založeného práva, ale je pouze technikou moci a ničím víc.

Německý filosof Ernst Cassirer k Machiavelliho koncepci odtržení státu od svědo­mí uvádí:

„Machiavellim vstupujeme do moderní doby. Úkol, který si uložil, je splněn: stát získal svou plnou autonomii. Nicméně tento výsledek si vynutil vysokou cenu. Stát je nyní nejen zcela nezávislý, ale také zcela izolovaný. Ostřím své analýzy Machiavelli přeťal všechny svazky, které v předcházejících epochách připoutávaly stát úzce k or­ganickému celku lidské existence. Svět politiky se tak odtrhl nejen od náboženství nebo metafysiky, ale také od všech ostatních forem lidského kulturního a etického života. Stát leží osamělý v prázdném prostoru.'(Václav Bělohradský, 1982).

Evropské státy se v údobí od 16. do 17. století musely vyrovnat s intenzivními nábo­ženskými konflikty a válkami, které rozvrátily kontinent a které byly vyvolány refor­mací a rozdělením křesťanstva. Zvláště ničivé jsou občanská válka v Německu ve dva­cátých letech 16. století a konflikt katolíků s hugenoty ve Francii, vrcholící tzv. bartolomějskou nocí z 23. na 24. srpna 1572, kdy byly v Paříži povražděny tři tisíce protestantů. Je proto pochopitelné, že francouzský státník a myslitel Jean Bodin (1530 - 1596) přichází s pojetím státu, jehož správa, zákony a byrokracie jsou nezávislé na náboženském přesvědčení občanů. Právě v závislosti státu a panovníka na určité konkrétní formě křesťanské konfese viděl Bodin zdroj krize. Nová forma správy nabí­zela zastřešení poddaných různé víry, kterým by rozdíly v osobním vyznání nebránily v oddanosti a loayalitě vůči státu. Byl to současně krok k náboženské toleranci uvnitř státu.

Holandský právník a teolog Hugo Grotius (1588 -1679) vystoupil s kon­cepcí přirozeného práva, pramenícího z přirozenosti člověka jako bytost­ně rozumného a sociálního tvora. Anglický myslitel Thomas Hobbes (1588 -1679), teoretik novověkého absolutismu, nepovažuje již přírodní stav lidství za rajský věk harmonie, ale naopak za krutou „válku všech proti všem'. Tato pravěká anarchie byla odstraněna vznikem státu, který Hobbes nazývá podle biblického monstra, Leviathan. Autorita státu stojí nad veškerými aspekty lidské existence, včetně práva, morálky a náboženství. Z hlediska dnešní antropologie můžeme Thomase Hob­bese označit za prvního sociálního deterministu.

Giambattista Vico

Zásadní význam pro ustavení společenských věd novověku má italský historik a právník Giambattista Vico. Vico se narodil v roce 1668 a po stu­diu práv působil jako profesor rétoriky na univerzitě v Neapoli. V roce 1725 vydává své hlavní dílo Základy nové vědy o obecném charakteru národů (Principi di scienza nuova ď 'ntorno alla comune natura delle nazioni). Umírá v roce 1744. Giambattista Vico v mnoha směrech přesáhl myšlení svých současníků a nebyl jimi plně doceněn. Teprve někteří autoři počátku dvacátého století, například Benedetto Croce, jej zcela rehabilitovali.

Vico kritizoval představitele francouzského racionalismu a kartezianis­mu, například René Descarta a školu Port-Royal. Giambattista Vico si uvědomoval, že karteziánská metodologie je přísně synchronní a ahisto­rická a není proto vhodná pro historické bádání, založeném na diachron­ním a historickém přístupu. Vico kategoricky odmítá mýtus ztracené moudrosti. Na mnoha příkladech dokazuje, že staré civilizace, například Egypt, nevynikaly vyšším věděním. Stejně tak hieroglyfy neskrývají eso­terické nebo magické tajemství. Giambattista Vico srovnává etnografické poznatky misionářů o mimoevropských národech s Tacitovými údaji o starých Germánech a konstatuje četné shody. Tímto způsobem zpo­chybňuje mýtus zlatého věku.

V jednom ohledu zůstal Vico pod nadvládou starověké mytologie. Jed­ná se o Vicovo učení o dějinném koloběhu (corso a ricorso), které pře­vzal z antických pramenů, ale jež zásadním způsobem obohatil. Podle Vica lidská společnost prochází třemi základními věky, které odpovídají dětství, mládí a zralosti v individuálním životě člověka. Každé z těchto údobí je charakteristické vlastními zvyky, právem, formou vlády, poje­tím autority a soudů, ale i specifickým jazykem a písmem.

První věk se nazývá božský. Lidé v tomto temném věku byli hrubí, barbarští a nevědomí. Měli velkou postavu a Vico je srovnává s Polyfé­mem z Odyssey. Zpočátku se vyjadřovali pomocí posunků, které měly přirozený vztah k idejím. Lidé božského věku nevynikali rozumem, ale silnou obrazotvorností. Jejich myšlení bylo poetické. Neuvažovali v po­jmech, ale v poetických znacích fantastické povahy. Giambattista Vico konstatuje, že na počátku historie barbarů je mýtus, vyrůstající z poe­tického myšlení božského věku. Používané písmo bylo hieroglyfické, vytvořené nezávisle v různých oblastech světa - Egyptě, Etiopii, Číně, Mexiku i severní Evropě. Základní formou vlády byla v božském věku teokracie. Druhým údobím byl herojský věk. Lidé tohoto stádia byli přís­ní, velkodušní a hrdí. Vládla aristokracie. Používaný jazyk byl symbolic­ký a písmo odpovídalo herojským znakům, analogickým například stře­dověkým erbům. Poslední, třetí věk označuje Giambattista Vico za lidský. Lidé jsou v tomto historickém údobí uměření a inteligentní, prosazuje se svědomí, rozum a pocit povinnosti. V politické oblasti převládají repub­liky a monarchie a platí rovnost všech občanů před zákonem. Jazyk a pís­mo jsou tvořeny smluvenými, arbitrárními znaky. Třetí věk je zakončen úpadkem a návratem počátečního stavu (ricorso). Giambattista Vico ten­to kruhový pohyb dějin zdůvodňuje následujícími slovy: „taková je povaha základů či principů, že věci se jimi jako prvními začínají a jimi jako posledními končí.'

Vico předpokládá existenci „přirozených' základů každé kultury, spo­lečných pro veškeré lidstvo. Geografické a klimatické podmínky způ­sobily, že národy jsou na nestejném stupni vývoje. Hlavním nástrojem Vicovy historické metody je etymologie. Pro pochopení skutečnosti archaických a přírodních národů je podle Giambattista Vica nejvhodněj­ším prostředkem sociálně-historická a komparativní analýza mytologie.

Počátky novověké somatologie

Západní civilizace se vrací ke studiu somatologie, zahrnující anatomii a fyziologii, až začátkem 14. století. V roce 1315 provádí Luigi Mondino de Luzzi v Bologni první pitvu na evropském kontinentě po zhroucení antické kultury. Studium složení a funkcí lidského těla v renesanci, repre­zentované například Paracelsem (1498 -1541) nebo slavným anatomem, profesorem na univerzitách v Padově a Basileji, Andreasem Vesaliem (1514 -1564), autorem práce De corporis humani fabrico (1543), má úzké vztahy k hermetickým, esoterickým naukám, astrologii a alchymii a je ve znamení preformismu. Podle tohoto učení je celý organismus (ho­munkulus) obsažen již v pohlavních buňkách rodičů. Proti preformismu vystoupil například William Harvey (1578 -1657), objevitel krevního obě­hu. Svou parafrází „omne vivum ex ovo' (vše živé pochází z vejce) na Horatiův výrok Harvey anticipoval vznik embryologie. V roce 1759 vydá­vá německý přírodovědec a filosof Kaspar Friedrich Wolff (1735 -1794) knihu Theoria generationis, ve které proti preformismu staví teorii epige­nese, popisující vývoj organismu jako posloupnost transformací z chaosu neorganizované živé hmoty. Tato představa ustoupila až v 70. a 80. le­tech 19. století novým poznatkům cytologie a embryologie.

Nizozemský anatom Nicolas Tulp (1593 - 1674) a anglický badatel Edward Tyson (1649 - 1708) položili základy srovnávací anatomie pri­mátů. Angličan John Ray (1628 - 1705), předchůdce Linného, upravuje tradiční Aristotelovu klasifikaci organismů a nově vymezuje kategorii druhu (species). Proslulý švédský přírodovědec Carl Linné (1707 -1778) vypracoval ve svém díle Systema naturae systém živočichů a pod názvem Homo sapiens do něj zařadil i člověka. Francouzský polyhistor Georges Louis Leclerc Buffon (1707 - 1788) se ve spise Histoire naturelle zabývá úvahami o vývoji ve světě organismů. Na konci 18. a začátkem 19. století působí Georges Cuvier (1769 - 1832), jehož anatomická bádání předsta­vují dosavadní vrchol v rozvoji somatologie od renesance. Jako nový, samostatný obor se postupně konstituuje fyzická antropologie a přichází doba znovuvzkříšení evoluční teorie.

Osvícenství

Charakteristickým a nejhlubším rysem osvícenství je kult rozumu. Rozum považovali osvícenci za univerzální vlastnost člověka, která je identická pro všechny národy a doby. Největším počtem individualit se vyznačuje francouzské osvícenství. Byli to lidé, kteří v 18. století ovliv­ňovali celý kontinent, ale pouze menší část z nich dokázala dosáhnout opravdové nadčasovosti. Nelze pominout postavu Francois Marie Aroue­ta (1694 - 1778), který je znám pod pseudonymem Voltaire a jenž byl pokládán za ztělesnění hodnot osvícenství. Mezi léty 1751 až 1780 vycházelo ve Francii 28 svazků Encyklopedie věd, umění a řemesel, která měla shrnout a uspořádat veškeré znalosti doby. Program dvou osví­cenců, Denise Diderota (1713 -1784) a Jeana ďAlemberta (1717 -1783), kteří se na jejím vydávání nejvíce podíleli, je vyjádřen již v úvodu k Encyklopedii: „Věk náboženství a filosofie ustoupil století vědy.'

Spisy, které se zabývaly problematikou kultury neevropských národů, publikovali například A.R.J. Turgot (1727 -1781) {Plan de deux discours sur l'histoire universelle) a J.A. Condorcet (1743 -1794) (Esquissé d 'un tableau historique des progres de 1 'esprit Numavo). Na půdě francouz­ského osvícenství vznikl i svérázný a značně bojovný materialismus, reprezentovaný například lékařem Julienem Offroy de La Mettrie (1709 -1751). La Mettrie, který byl pro své radikální názory vypovězen z Francie i z Holandska, se uchýlil k pruskému králi Friedrichu II. La Mettrie uva­žuje ve svém spise Člověk stroj (L 'homme machine) o lidském těle a je­ho funkcích jako o mechanickém stroji.

Montesquieu

Na počátku zájmu francouzských vzdělanců o výzkum lidské společ­nosti stojí osvícenec známý jako Montesquieu, celým jménem Charles de Sécondat, baron de la Bréde et de Montesquieu, který žil v letech 1689 až 1755. Montesquieu se proslavil satirickými Perskými listy, ve kterých se za lehkým tonem skrýval ostrý útok na tehdejší francouzské poměry. Intelektuálně a umělecky dozrál díky svému pobytu v Anglii. Pro rozvoj antropologie jsou důležitá dvě hlavní Montesquieuova díla,  Úvahy o příčinách velikosti a pádu Římanů (Considérations sur les causes de la grandeur des Romains et leur décadence) z roku 1734 a Duch zákonů {De 1'esprit des lois), vydaný v roce 1748. Podle amerického antropologa 20. století A.R. Radcliffe-Browna je v těchto svazcích obsažen základní prin­cip moderní antropologie.

Montesquieu tvrdí, že historické příčiny rozvoje a úpadku národů a je­jich blahobytu netkví v osobních postojích a vůli vládců, ale jsou dány souhrnem různých objektivních sociálních podmínek a dalších faktorů. Kdyby tomu tak nebylo a stav společnosti by pouze odrážel povahové vlastnosti panovníka, pak bychom se obešli bez sociálních věd a mohli se zaměřit pouze na studium psychologie vůdčích osobností. Stát a zákony nejsou vytvořeny libovolně, voluntaristicky, ale jsou podmíně­ny podnebím, náboženstvím, morálkou, pojetím vlády, zvyky a hos­podářskými poměry. To vše v souhrnu vytváří obecného ducha národů, jenž by měl být předmětem výzkumu. Z Montesquieuových úvah vy­plývá, že správný zákon je pouze ten, který nejlépe odpovídá charakteru a stupni historického vývoje daného národa. Neexistuje žádný abstrakt­ní a univerzální ideál nebo systém nejlepšího státu. V tomto poznatku se kombinuje Montesquieuovo tušení sociálního evolucionismu s moder­ním pojetím kulturního relativismu. Montesquieu dospěl k poznání jed­noho ze základních metodologických předpokladů moderní antropolo­gie, že lidská společnost je uceleným systémem, jehož jednotlivé složky jsou ve vzájemném vztahu.

Jean Jacques Rousseau

Hodnoty osvícenství, zdůrazňující racionalismus, napadá švýcarský myslitel Jean Jacques Rousseau (1712 -1778). V roce 1749 vypsala Aka­demie v Dijonu soutěž o nejkvalitnější práci, která by odpověděla na otáz­ku, zda pokrok věd a umění od renesance přispěl ke zlepšení lidských mravů. Rousseau odevzdal na toto téma Rozpravu o vědách a umění(Discours sur les sciences et les arts), která jej proslavila. Jean Jacques Rous­seau ve svém spise tvrdí, že rozvoj civilizace neznamenal pro člověka žádný přínos, protože ho neučinil šťastným. Umění a vědy nepředstavují symbol pokroku, ale úpadku. Věda neodstranila bídu a právo nezabráni­lo nespravedlnostem a zločinům. Naopak, čím více se zvyšuje vzděla­nost, tím více upadá morálka. Pouze nevzdělané národy, které zůstaly v přirozeném necivilizovaném stavu, zachovaly své ctnosti a hodnoty nedotčené.

Jako odpověď na další soutěžní otázku Akademie napsal v roce 1753 Jean Jacques Rousseau Rozpravu o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (Discours sur l 'origine de 1'inegalité parmi les hommes). Rousseau se vrací k archaickému mýtu zlatého věku. V původním, přírodním sta­vu jsou podle Rousseaua všichni lidé zdrávi a řídí se přirozenými ctnost­mi. Vztahy mezi lidmi, včetně sexuálních, jsou čistě animální a proto nekomplikované a nevinné. Vládnou individualismus, nezávislost jedin­ce a všeobecná rovnost, neexistuje práce, řeč ani myšlení. Jean Jacques Rousseau vystupuje proti rozumu. Své tvrzení, že myšlení je proti příro­dě, podpírá konstatováním, že člověk, který uvažuje, je „zvrhlé zvíře'. Pádem, zásadním neštěstím, které donutilo lidstvo opustit mýtický svět dokonalé harmonie, byl vznik soukromého vlastnictví. Člověk vytvořil civilizaci a kulturu, nepřátelské autentické lidské přirozenosti. Roussea­ovým ideálem je „ušlechtilý divoch' (le bon sauvage), jehož přednosti jsou podmíněny necivilizovaností a nevzdělaností. Zcivilizovat jej by znamenalo ho zkazit.

Rousseauův „ušlechtilý divoch' je antropologickou fikcí, intelektuální projekcí přání a obav úzkostného myslitele 18. století, stejně jako je na druhé straně fikcí vize „krvelačného necivilizovaného barbara'. Skuteč­nost, že se Jean Jacques Rousseau domníval, že jeho téze mají reálný podklad v životě afrických nebo asijských domorodých kmenů, odráží nedostatečný rozvoj národopisných věd v Rousseauově době. Podobně i Rousseauovy úvahy o minulosti lidstva se nemohou opřít o konkrétní fakta a halí se do závoje mýtu o ztraceném zlatém věku.

Vznik archeologie a vědecké prehistorie

Prvni studie o nejstarších lidských dějinách, které mají vědecký cha­rakter, pocházejí z osvícenství. Základy novověké klasické archeologie položil německý badatel Johann Joachim Winckelmann (1717 - 1787). který působil jako bibliotekář a kustod sbírek kardinála Albaniho v Itálii. Jeho osudy jsou spjaty s výzkumy v Pompejích a Herculaneu, římských městech v Kampánii, zničených roku 79 n.l. výbuchem Vesuvu. Popel a láva tato města „zakonzervovaly' a zachovaly je jako nesmírně cenný doklad antické civilizace. Vykopávky se začaly provádět od roku 1718. Tyto „výzkumy' byly ovšem považovány za romantickou kuriozitu a nalezené sochy a artefakty zdobily zahrady neapolských šlechticů. Exaktní přístup k unikátním nálezům prosadil až J.J. Winckelmann, kte­rý v roce 1762 vydal první Dopis o herkulánských objevech a o dva roky později druhý Dopis. V té době vychází i Winckelmannovo hlavní dílo, Dějiny umění starověku, které představuje nejvýznamnější syntézu a pojednání o vývoji antické kultury. Základy nové vědy - archeologie, položil Winckelmann v práci Monumenti antichi inediti z roku 1767.

Jak víme, renesance se odlišila od tzv. středověku „návratem' k dědictví antiky. Ve skutečnosti se jednalo o svébytnou renesanční ideologii, vyjadřující postoje příslušníků bohatých obchodních italských měst, kte­ří si vytvářeli vlastní vizi antiky. Civilizace Řecka a Říma byly idealizová­ny a chápány jako společnosti „lidí rovných bohů'. To bránilo kritické­mu zhodnocení antiky. Teprve Johann Joachim Winckelmann vytlačoval z obecného povědomí o antice mýty a báje. Současně připravil půdu pro oživení hlubšího zájmu o antiku v německém klasicismu, například u Johanna Wolfganga Goetha a Friedricha Schillera.

Detailní rekonstrukci primitivní společnosti na základě studia řecké i jiné mytologie předložil v 9 svazcích knihy Primitivní svět, jeho výzkum a srovnání se světem moderním (Le monde primitif, analyse et comparé avec le monde modem), vydaných v letech 1773 až 1782, francouzský myslitel Antoine Court de Gébelin. Toto dílo, ve kterém se autor snaží analýzou současných jazyků dospět k prajazyku, je poplatné horizontu vědomostí osmnáctého století.

Prvním badatelem, který vypracoval dodnes používanou klasifikaci evropského pravěku, byl dánský archeolog C.J. Thomsen (1788 -1865), od roku 1849 ředitel muzea v Kodani. V roce 1819 Thomsen roztřídil sbír­ky kodaňského muzea podle materiálu používaného při výrobě nástrojů na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Thomsenův nástupce J.J.A. Worsaae tento tzv. severský třídobý systém nadále rozpracoval a zdoko­nalil. Angličan John Lubbock (1834 - 1913) rozdělil roku 1865 dobu ka­mennou na starší paleolit a mladší neolit. V 70. letech 19. století se v ovzduší positivismu a empirismu rychle zdokonalují archeologické pracovní, vedoucí ke vzniku typologické metody, která umožnila detail­ní rozčlenění prehistorie. Klasikem tohoto nového směru v archeologii byl švédský badatel Oscar Montelius (1843 - 1921). Výzkumy rakouské­ho pohřebiště v Hallstattu a švýcarské lokality La Téne umožnily švéd­skému vědci H. Hildebrandovi rozdělit v roce 1874 dobu železnou na období halštatské a laténské.

Vznik synchronních a diachronních věd

Ukázali jsme již, že v 15. a 16. století, kdy byl Evropan konfrontován s kulturní různorodostí zámořského světa, vynořuje se znovu jakoby z podvědomí západní civilizace archaický mýtus zlatého věku. Jeho očima je pohlíženo na domorodé kultury, které splývají s archetypálním obrazem „ušlechtilého divocha'. Kritická novověká věda, rodící se z fran­couzského kartezianismu a anglického empirismu, musela postupovat při odmytologizování obrazu neevropských společností na dvou úrov­ních: diachronní a synchronní.

Diachronní, historická metoda spočívala v „objevení' prehistorie, až do novověku ukryté v mlze mýtu. Viděli jsme, jak díky průkopnickému dílu J.J. Winckelmanna vzniká začátkem 18. století archeologie a jak esoterické spekulace Nicolase Boulangera a abbé Terrasona uvolňují pro­stor první typologii pravěku, vypracované severskými badateli C.J. Thomsenem a J.J.A. Worsaaem.

Synchronní rovina odmytologizování předpokládala konfrontaci s re­alitou současných mimoevropských kultur a civilizací. Giambattista Vico, Montesquieu a další osvícenci se kriticky vyrovnávají s „etno­grafickými' údaji misionářů a cestovatelů a razí cestu národopisným vědám a sociologii. Domorodé společnosti Asie, Afriky, Ameriky a Oceá­nie byly nekřesťanské a výzkum jejich náboženství umožnil vznik srov­návací religionistiky.

Již Giambattista Vico upozornil na přežívající zbytky pohanství v kul­tuře evropských národů. Byli to představitelé romantismu, kteří tento postřeh vzali zcela vážně a začali na jeho základě budovat novou orien­taci západní vědy.

Antropologie v údobí romantismu a novoromantismu

Romantismus, který lze vymezit léty 1800 až 1830, se jako nové intelek­tuální hnutí zrodil v Německu, odkud se rozšířil do Francie, Anglie, Itálie a dalších zemí. Nositeli myšlenek romantismu byly především početné skupiny básníků, umělců a filosofů. Romantismus představoval odmíta­vou reakci vůči hodnotám osvícenství. Proti osvícenskému důrazu na ro­zum a společnost byl vytvořen kult iracionálna a svobodného jedince. Mystika, zatlačená racionalismem osvícenců, se opět dostává do popředí. Shodně se snahami J.J. Rousseaua se romantismus obrací k přírodě. Hle­dání hlubších vztahů mezi člověkem a přírodou nachází výraz v lyrické poezii, romantické přírodní filosofii a mystickém zájmu o souvislosti mezi kosmickými událostmi a fyziologickými procesy v lidském těle.

Romantismus formuloval tézi, ze které vychází později psychologie nevědomí, že pro pochopení lidské osobnosti a kultury je nezbytné zkou­mat iracionální, skrytou součást lidské psychiky, kterou si jedinec přímo neuvědomuje, ale jež podstatně ovlivňuje jeho jednání. Ze záměru ro­mantiků nalézt za vnějšími, viditelnými projevy lidského rozumu hlubší rovinu (Gemut), tvořící základ emocionálního života, pramení zájem představitelů romantismu o všechny projevy tohoto nevědomí, jako jsou sny, genialita, šílenství nebo parapsychologické úkazy. Stejným způso­bem se filosofové Johann Gottfried von Herder (1744 - 1803), Friedrich Schlegel (1772 - 1823) a Friedrich Wilhelm von Schelling (1775 - 1854) pokusili analyzovat i podvědomí národů a kultur a zaměřili se na odrazy nevědomé složky národní povahy, za které pokládali mýty, eposy, báje, pohádky a další kulturní symbolické projevy. Počátky národopisu, etno­grafie a vědeckého popisu folkloru jsou proto spojeny s romantismem. Mýtus byl pokládán za klíč k autentičtějšímu bytí národa i celé lidské existence.

Podle německého filosofa a protestantského kazatele Johanna Gott­frieda von Herdera jsou základními atributy člověka jazyk, myšlení a tra­dice. Ve spise Ideje filosofie lidských dějin [Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit) (1784 - 1791) líčí Herder obraz obecného, zákonitého a rozumem uchopitelného vývoje světa. Neživá i živá příro­da, rostliny, zvířata a lidé představují různé, hiearchicky uspořádané stupně evoluce přírody. Součástí a prodloužením evoluce jsou i dějiny lidstva.

Charakteristický pro některé německé romantické filosofy, kritiky Immanuela Kanta (1724 -1804), je obrat k problematice jazyka. Johann Georg Hamann (1730 - 1788) tvrdil, že „jazyk je klíčem ke všemu' a že „veškerá naše filosofie je spíše plodem jazyka než rozumu'. Friedrich Heinrich Jacobi (1743 - 1819) se domníval, že by „stačilo jen podat kri­tiku jazyka, která by byla metakritikou rozumu, a rázem by v otázce metafyziky panovala jednomyslnost'. Německý badatel Wilhelm von Humboldt (1767 - 1835) nechápal jazyk jako statický, neměnný systém [ergon), ale jako proces neustálého tvoření [energeia). Jazyk je podle Humboldta odrazem lidského ducha a výrazem, jakým člověk vidí svět. Nositelkou charakteru národa, národního ducha (Volksgeist), je „vnitřní forma' jazyka (innere Sprachform), zatímco vnější forma jazyka (äusse-re Sprachform) představuje fonologickou a morfologickou složku řeči.

Jazyk je podle Humboldta neoddělitelný od národa, protože „duchovní originalita a ustrojení jazyka nějakého národa spolu tak úzce souvisí, že by mělo být možné odvodit jedno z druhého'. Wilhelm von Humboldt si uvědomil, podobně jako Montesquieu, že žádná epocha si nemůže dělat nárok na univerzálnost a konečnost svého poznání a že věda je vždy ovlivněna „světovým názorem' (Weltanschauung) dané éry.

Z hlediska vývoje politických idejí je romantismus charakteristický vznikem nacionalismu a snahou o vytvoření států na národním principu. Tato tendence se projevila hlavně v Německu, které se teprve začátkem devatenáctého století populačně zotavilo z katastrofy třicetileté války, po jejímž skončení bylo rozdrobeno do malých, bezvýznamných státečků. Proces sjednocení Německa pod pruským vedením byl dokončen v roce 1871. Současně se integrovaly státy Apenninského poloostrova, které vytvořily v roce 1861 Italské království, v roce 1870 zničily papežský stát a připojily Řím. Pod vlivem německého vzoru vznikají nacionalistická a národně osvobozenecká hnutí mezi populacemi střední Evropy. Národ se pod vlivem J.G. Herdera vymezuje na základě společného jazyka. Historická legitimita národa je potvrzována starými eposy a bájemi, kte­ré mají, často i za cenu falsifikace, odrážet jeho autentickou povahu.

Teorie matriarchátu

V Basileji, slavném švýcarském universitním městě, žil v druhé polo­vině devatenáctého století Johann Jakob Bachofen. Narodil se v roce 1815 ve staré patricijské rodině a studoval práva na předních evropských uni­verzitách v Berlíně, Paříži a Cambridgi. Po návratu do Basileje Johann Jakob Bachofen působí několik let jako soudce a přednáší na místní uni­verzitě římské právo. Brzy se stále silněji začíná projevovat jeho zájem o archeologii a dějiny antické civilizace. V roce 1844 opouští většinu závazků a jako soukromý učenec, bez oficiální univerzitní funkce, se věnuje pouze svým vědeckým zálibám. Když Bachofen v roce 1887 umí­rá, nikdo by nedokázal odhadnout, zda jeho dílo přesáhne horizont pozdního romantismu devatenáctého století.

Přesto dnes můžeme tvrdit, že přímý i zprostředkovaný vliv Bachofe­nova díla daleko přesahuje jeho citovanost a obecnou známost. Mezi rozmanitými osobnostmi, na které Bachofen zapůsobil, nalezneme značně nesourodou společnost včetně S. Freuda, A. Adlera, CG. Junga, F. Nietzscheho, L. Morgana, F. Engelse, A. Bebela, Bakunina, R. Gravese a T. Wildera.

V roce 1861 Johann Jakob Bachofen publikoval svůj zásadní spis Das Mutterrecht (Mateřské právo). Ústřední Bachofenovou myšlenkou je ná­zor, že v minulosti lidstva existovalo údobí „vlády žen', matriarchát. Vzpo­mínky na tuto epochu již zmizely z paměti lidstva, ale může být rekon­struována na základě studia starověké mytologie a symboliky umění.

Představa matriarchátu se poprvé v novověku objevila u učeného je­zuity Josepha Francoise Lafitaua (1681 -1746), který strávil pět let u Iro­kézů v Severní Americe a své poznatky vylíčil ve spise Moeurs des souva­ges amériquains, comparées aux moeurs des premiers temps, vydaném v Paříži roku 1724. Otec Julien Garnier, který pobýval jako misionář mezi algonkinskými, huronskými a irokézskými indiánskými kmeny, vyprá­věl Lafitauovi o jejich sociální struktuře. Majetek a moc patřily ženám, které propůjčí její část kmenovým náčelníkům. Lafitau srovnával tento systém se společenskou organizací Lýků, Skytů a ostatních starověkých národů a dospěl k názoru, že matriarchát (gynekokracie, gynécocratie) byl značně rozšířený mezi středomořskými a předovýchodními popula­cemi. Jiný francouzský vědec, abbé Desfointaines vylíčil ve své knize Le nouveau Gulliver, on voyages de Jean Gulliver, fils du capitaine Lemmuel Gulliver, z roku 1730, popisující příběhy Gulliverova syna, imaginární ostrov Babilary, na kterém vládnou ženy.

V Bachofenově pojetí představoval matriarchát něco mnohem širšího než pouhý sociální a politický systém. Byla to vize světa, která se proje­vovala ve všech aspektech kultury a života. Lidstvo prošlo podle Bacho­fena třemi historickými, vývojovými stádii: heterismem, matriarchátem a patriarchátem.

První etapa, heterismus, bylo údobím sexuální nevázanosti, promis­kuity, bez pevných partnerských vztahů. Bachofen označuje tento věk jako „telurismus', jehož symboly tvořily „bažina' a bohyně Afrodita, řím­ská Venuše. Afrodita byla bohyní smyslné lásky a krásy a její kult měl orgiastický ráz. Toto Bachofenovo vymezení je blízké například pojetí ob­dobí „promiskuity', které se objevuje ve vývojovém schématu rodiny, vy­pracovaném dalším stoupencem teorie matriarchátu, americkým antro­pologem H.L. Morganem.

Řád, který charakterizuje druhé údobí, matriarchát, se prosadil až po tisíciletích bojů a anarchie. Vzniká rodina jako sociální zabezpečení a ochrana žen, které byly bezbranné za vlády heterismu. Ženy hrají klí­čovou úlohu při zavádění zemědělství a získávají dominantní postavení ve společnosti. Matky, tvořící vedoucí politickou vrstvu, konstituují soci­ální systém vyznačující se svobodou a všeobecnou rovností. Společnost byla pacifistická a mateřská láska byla považována za základní ctnost. Na matkovraždu (matricidu) se tehdejší lidé dívali jako na nejhorší zlo­čin, jak si můžeme ukázat například na mýtu o Orestovi. Matriarchát byl materialistickou civilizací, která dávala přednost zdokonalování těla před rozvíjením inteligence a racionalismu.

Hlavní bohyní symbolizující matriarchát byla podle Johanna Jakoba Bachofena řecká Déméter, odpovídající římské Ceres. Déméter, označo­vaná též jako Matka-Země, byla v řecké mytologii dárkyně obilí a ochrán­kyně zemědělství. Tuto bohyni můžeme pravděpodobně odvodit od ne­olitických ženských božstev Velké Matky a bohyní plodnosti. O její starobylosti svědčí i skutečnost, že v nejzaostalejších oblastech Řecka byla bohyně Déméter vyznávána ve zvířecí, thériomorfní podobě, která je charakteristická pro velmi ranou fázi náboženského symbolismu. V Arkádu, centrální části Peloponésu, byla tzv. Černá Déméter zobrazo­vána s koňskou hlavou. Historie kultu bohyně Déméter v řecké společ­nosti je složitá. U Homéra nehraje bohyně Déméter prakticky žádnou úlohu, její jméno je používáno v zaklínacích formulích jako vzývání přírodní síly. Znamená to, že z vědomí vzdělaných vrstev byla již v homérské době vytlačena a její kult se udržel pouze u konzerva­tivnějšího venkovského obyvatelstva. Hésiodos ji opět představuje jako personifikovanou bohyni a aténský tyran Peisistratos koncem 6. století před naším letopočtem v ní našel ideologickou oporu proti aristokracii. Déméter byla tehdy vyznávána jako ručitelka dobrého stavu obce (Thes­moforá). V této funkci byl v Attice kult bohyně Déméter oslavován tří­denními slavnostmi plodnosti zvanými Thesmoforia. Během nich se vda­né ženy zdržovaly tři dny mimo domov u chrámu, který se nazýval Thesmoforion, kde žily v chýších z ratolestí. Druhého dne se postily a při­pravovaly se na třetí den, kdy měly díky tomuto rituálu získat plodivou sílu. Hlavním obřadem kultu bohyně Déméter byla mystéria v Eleusíně.

Johann Jakob Bachofen se domnívá, že mezi symbolikou matriarchá­tu byla v popředí Noc. Čas se počítal podle počtu nocí, nejdůležitější události jako boj, porady, soudy a rituály probíhaly pouze v noci. Další význačné symboly představovaly dále Měsíc, Země a Smrt. Levice byla privilegována před pravicí. V sociálních vztazích měly sestry přednost před bratry a poslední narození před staršími sourozenci.

Přechod od matriarchátu k patriarchátu považoval Johann Jakob Bachofen za pokrok, nástup vyšší civilizace. O této transformaci, která se neobešla bez konfliktů, nalezl Johann Jakob Bachofen bezpočet svědec­tví v řecké mytologii. Odehrály se též občasné zvraty od patriarchátu k matriarchátu, nebo od matriarchátu k heterismu. Historie Amazonek, mýtického kmene bojových žen, odráží podle Bachofena epochu boje mezi heterismem a matriarchátem, případně později odpor žen proti vznikajícímu patriarchátu. Jiným příkladem společenství na přechodu mezi heterismem a matriarchátem nebo matriarchátem a patriarchátem, které představovalo konzervativní revoltu proti novému řádu, byly bak­chantky nebo mainady, provádějící orgie v rámci kultu Dionýsa, boha plodnosti a vína. Bakchantky, jejichž druhý název mainady je odvozen od řeckého slova mainomai (šílet), se sdružovaly do náboženských sku­pin a odívaly se do kolouší kůže, aby se podobaly bohu Dionýsovi. Pod vlivem omamných prostředků se dostávaly do extáze, která je měla při­vést do kontaktu s bohem. Za tohoto stavu pobíhaly po krajině starého Řecka a v záchvatech zuřivosti trhaly na kusy zvířata, děti nebo náhodné pocestné. Podle mýtu tímto způsobem zahynul například nejstarší řecký pěvec a „vynálezce' hudby Orfeus.

Patriarchát se liší od matriarchátu důrazem na hodnoty individualismu a orientací na takové duševní aktivity, které umožňují plnou realizaci mužského intelektu. Jako příklad uvádí Johann Jakob Bachofen filosofii, v jejíž tradici se od dob prvních přírodních filosofů, přes školy Sokrata, Platóna a Aristotela, středověké univerzity až do 20. století projevovali především muži. Náboženství a kult se ocitají v rukách „silnějšího pohla­ví'. Pozdější úplné vyloučení žen z církevní hiearchie křesťanství má však semitský původ, protože patriarchální polyteistický Řím takto důsledný nebyl.

Mateřská láska je doplněna a částečně nahrazena abstraktnější a při výchově pozdější láskou otcovskou. Od symbolismu Noci se přechází k symbolům Dne, od Země k Nebi, od Měsíce ke Slunci, lunární božstva jsou nahrazena božstvy solárními. Důraz není již kladen na levici, ale na pravici. Hlavním bohem patriarchátu v Řecku byl Apollón, bůh sluneční­ho kotouče, světla a krásného umění, ochránce hudebníků, básníků, rapsodů nebo věštců. Ve starém Řecku měly velký společenský význam Apollónovy věštírny. Vítězství patriarchálních vyznavačů Apollóna nad matriarchálním thériomorfním božstvem, kterému byla původně zasvě­cena věštírna v Delfách, odrážely tzv. pýthijské hry. Tento rituál znázor­ňoval porážku draka Pýthona, reprezentanta chtonického „chaosu' za­niklé kultury, kterou utrpěl od herojského „stvořitele' nové kultury -Apollóna.

Většina stoupenců teorie matriarchátu umisťuje historicky střet mezi matriarchátem a patriarchátem do druhého tisíciletí před naším letopoč­tem, kdy achájské a později dórské patriarchální pastevecké kmeny roz­vrátily v egejské oblasti matriarchální zemědělskou civilizaci. Vetřelci obsazovali svatyně a asimilovali matriarchální božstva. Názorným pří­kladem je bohyně Athéna, odpovídající starým matriarchálním bohyním Neith z Libye nebo Anathy známé z ugaritského panteonu, která se ze svrchované vládkyně matriarchální společnosti mění v horlivou zastán­kyni patriarchátu. Rovněž bůh Dionýsos prodělal transformaci z oběti orgiastického kultu matriarchální měsíční bohyně Semelé v patriarchál­ní postavu pozdějšího řeckého panteonu. Johann Jakob Bachofen a shod­ně s ním i Robert Graves vykládají mýtus o Orestovi, zpracovaný v Aischylově trilogii Oresteia jako symbolické vítězství matriarchátu a následující odvetu a konečné prosazení patriarchátu. Je to mýtické vyprávění o zrození patriarchální civilizace.

Orestes byl královským synem mykénského krále Agamemnóna a krá­lovny Klytaimnéstry. Když Paris, syn trojského krále Priama, unesl Hele­nu, ženu spartského krále Menelaa, a vyvolal tak trojskou válku, stal se Agamemnón velitelem řecké trestné výpravy a strávil deset let mimo domov při obléhání Troje. Mezitím se za jeho nepřítomnosti sblížila Kly­taimnestra s Agamemnonovým příbuzným Aigisthem a Agamemnóna po jeho návratu společně zavraždili. Tento čin, po kterém spiklenci oběto­vali nejvyšší bohyni, chápali vykladači jako vzpomínku na údobí matri­archátu, kdy byl posvátný král vždy o letním slunovratu zabit jako oběť trojjediné bohyni. Orestes, kterému bylo tehdy deset let, se zachránil, byl propašován z Mykén a vychováván na královském dvoře ve městě Krise. Elektra, Orestova sestra, zůstala v Mykénách, a ačkoliv byla vystavena různým příkořím, Aigisthos se ji neodvážil odstranit. Aigisthos vládl v Mykénách sedm let, ale skutečná moc patřila Klytaimnestře. Orestes, který mezitím dospěl, navštívil delfskou věštírnu, aby se boha Apollóna zeptal, zda má zabít otcovy vrahy. Apollónovu odpověď potvrdil sám nejvyšší bůh, Zeus: pokud by Agamemnóna nepomstil, stane se psan­cem, bude mít zakázán vstup do svatyní a chrámů, lepra se mu zažere do masa a objeví se mu na kůži jako bílá plíseň. Znamenalo to, že Orestes měl usmrtit i Klytaimnestru. Tím by se ale dostal do střetu s nejposvát­nějším zákonem matriarchátu, který považoval matkovraždu za nejhorší zločin. Apollón, protektor nastupujícího patriarchátu, měl zájem na roz­rušení sociálních vazeb matriarchátu, ale byl si vědom rizika a odporu, který takový krok vyvolá. Proto slíbil Orestovi ochranu a věnoval mu luk, kterým měl Orestes odrážet útoky zosobněných výčitek svědomí, Erinyí. Orestes se společně s přítelem Pyladem vypravil v přestrojení do svého rodného města. V Mykénách se setkal tajně s Elektrou, která vyhlídku na pomstu přivítala. Orestes nepoznán vešel do královského paláce a oznámil Klytaimnestře a Aigisthovi, že Orestes je mrtev. Poté se dostavil Pylades, nesoucí urnu s údajným Orestovým popelem. Aigisthos ztratil ostražitost a Orestes jej na místě zabil a mečem usmrtil i Klytaimnestru. Tento čin rozdělil řeckou společnost a vedl k dalekosáhlému konfliktu. Na Oresta zaútočily Erinye s hady místo vlasů, psími hlavami a netopýřími křídly, strážkyně matriarchátu. Apollónův luk byl málo účinný, Orestes propadl přechodnému šílenství, upadl na lůžko a ležel tam šest dní s hlavou zakrytou pláštěm. Ze Sparty přijel král Tyndareos a obvinil Oresta z matkovraždy. Současně svolal sněm mykénských náčelníků, aby případ rozsoudili. Než bude vynesen rozsudek, nikdo nesměl s Orestem a Elektrou promluvit, byly jim odepřeny přístřeší, oheň a voda, aby se Orestes nemohl ze svého zločinu očistit. V ulicích Mykén hlídali ozbrojení obyvatelé města, kteří zajišťovali dodržování zákazu. Tyndareos požadoval jako trest ukamenování a ozbrojenci zaútočili na Oresta a Pylada. Nyní se však zjevil sám Apollón, zahnal válečníky a vyzval Oresta, aby odešel na čas do vyhnanství a po návratu přišel na konečný soud do Athén. Po celou dobu byl Orestes pronásledován Erinyemi a lidé se mu vyhýbali. Soud byl svolán bohyní Pallas Athénou na pahorek Areopagos. Soudci byli nejurozenější občané Athén, hlavním obhájcem Apollón a nejstarší z Erinyí vystoupil jako prokurátor. Ve své řeči Apollón popřel význam mateřství a prohlásil, že otec je důležitější než matka. Při hlasování se ukázala rovnost hlasů. Bohyně Athéna se však postavila na stranu otce a patriarchátu a vhodila svůj hlas pro Ores­ta, který tím byl zproštěn viny. Matriarchát byl poražen a Erinye hlasitě naříkaly nad skutečností, že mladí bohové, kteří se vyšvihli nahoru, obra­cejí starý zákon vzhůru nohama.

Tato mýtická událost, která, řečeno dnešní politickou terminologií, nápadně připomíná „ústavní puč', obrazně líčí pád matriarchální společ­nosti na řecké půdě, která pravděpodobně neobstála před útoky patriar­chálních kmenů, zřejmě achájského původu, přicházejícími v první polovině druhého tisíciletí ze severovýchodu. Jejich vojenskou moc symbolizují zásahy Apollóna. Matriarchát ale ani v tomto mýtu nebyl zcela odstraněn, protože pokořené Erinye získaly na usmířenou statut podsvětních bohů, kterým museli Athéňané přinášet pravidelné oběti.

Johann Jakob Bachofen zdůrazňuje, že matriarchát jako svébytné historické údobí byl zapomenut. Toto „zapomenutí' matriarchátu zna­mená však v Bachofenově teorii spíše „zatlačení' a má represivní pova­hu. Jakmile se patriarchát pevně etabloval, vzpomínky na matriarchát jsou zatlačeny a veškerá jeho symbolika, mýty, rituály jsou „cenzu­rovány' ideologií patriarchátu. Některé z nich se pak ztotožňují se sym­boly zla a nebezpečí. Noc, kdy se v matriarchátu odehrávaly nejdůležitěj­ší společenské akty a rituály, je v patriarchální civilizaci představována jako doba plná temných sil, vyvolávajících úzkost. Pravotočivá svastika, symbol slunce, je ztožněna s dobrem, zatímco levotočivá svastika, sym­bol měsíce, splývá pod diktátem patriarchátu se zlem.

Kultura matriarchátu však přežívá pod povrchem, v podvědomí řecké patriarchální kultury. Potlačení vzpomínek na matriarchát v rámci patriar­chální kultury srovnává Adrien Turel s obdobným procesem v lidské psy­chice, jak jej tématizoval Sigmund Freud. Určité individuální vzpomínky jsou zatlačeny do lidského podvědomí a mají-li nepříjemnou povahu, mohou způsobovat neurotické poruchy. Pacient se při neuróze často snaží podvědomě skrýt příčinu svých potíží a je proto úkolem psychoanalytika na základě interpretace symptomů tyto zdroje neurózy odhalit. Podobně podle Bachofena usiluje i lidská kultura o vymazání ze své kolektivní paměti vzpomínek na tradice, které by mohly podkopat současné spole­čenské autority. Takovou nepříjemnou vzpomínkou byl pro patriarchální Řeky matriarchát. Vidíme, že obdobně jako Johann Jakob Bachofen rekon­struoval historii lidstva a analyzoval mýty pomocí interpretace symbolů odkazujících na matriarchát, zkoumal vídeňský zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud individuální historii jedince a interpretoval symptomy choroby. Shoda spočívá i v tom, že oba hledali za vyprávěním mýtu nebo výpovědí pacienta oblast sexuálního života, která byla nejsignifikantnější, nejvýznamuplnější pro jejich interpretaci kulturní symboliky na straně jedné nebo stanovení diagnózy nemoci na straně druhé. Adrien Turel obrá­til roku 1939 pozornost k zajímavým analogiím mezi bachofenovským pojetím dějinných etap a freudistickou koncepcí ontogeneze lidské psy­chiky, které zachycuje následující přehled:

Mezi Freudovou psychoanalýzou a Bachofenovým evolucionismem existuje podle Adriena Turela více podobností, než kolik by se dalo vysvětlit pouze konvergentním způsobem uvažování.

Princip zatlačení se nemusí týkat pouze antagonismu matriarchátu a patriarchátu. Tak jako skryté příčiny neurotických onemocnění nega­tivně působí na chování pacienta, mohou se na úrovni civilizace v pří­padech společenské krize objevovat náhle kulturní vzory z minulosti a nabízet se jako alternativní politické a sociální programy. Podle tohoto výkladu představuje fenomén nacismu v Německu příklad historického jevu, kdy se v okamžiku hluboké společenské krize vytváří hnutí, revol­tující proti celé křesťanské západní civilizaci a jejím hodnotám. Etos na­cismu se přitom opíral o do té doby překryté, „zatlačené' vrstvy archaic­ké germánské mytologie. Připomeňme si obdiv nacistických vůdců ke starým germánským hrdinům a bohům, jejich ideologii založenou na kmenových hodnotách půdy a krve a vzývání prehistorické symboliky, například svastiky. Každý projev extrémního kolektivismu ve dvacátém století v Evropě, včetně marxismu, je výrazem odmítnutí individualismu, budovaného západní kulturou, a pokusem o jakýsi návrat k předkřesťan­ským archaickým kmenovým hodnotám, ukrytým dosud v podvědomí naší civilizace.

Již jsme uvedli, že Johann Jakob Bachofen inspiroval řadu zcela navzá­jem odlišných vzdělanců různé orientace. V šedesátých letech devatenác­tého století vzbudila Bachofenova kniha Mateřské právo jen malý ohlas. Teprve v osmdesátých letech minulého století dochází k obratu. Jeho dílem byli ovlivněni němečtí etnologové, hlásící se k difuzionismu, napří­klad Wilhelm Schmidt a Fritz Graebner. K podobným závěrům jako teoretik Johann Jakob Bachofen dospěl i americký etnolog Lewis H. Mor­gan, který při svých terénních výzkumech popsal matriarchální systém u některých indiánských kmenů. Lewis Henry Morgan se o Bachofenově díle dozvěděl až po publikování svých prací. Johann Jakob Bachofen zapůsobil i na některé levicové myslitele. Socialistickou interpretaci Bachofenových myšlenek přináší ve spise Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu Friedrich Engels. August Bebel tvrdí, že ženy byly prv­ními lidskými bytostmi, jež byly vykořisťovány. Elisa Reclusová a Baku­nin vykládají teorii matriarchátu z pozice anarchismu. Zájem o Bachofe­novo dílo projevují pochopitelně i sufražetky. Největšího ohlasu se Bachofenovy téze dočkaly na začátku dvacátého století ve skupině mnichovských intelektuálů novoromantického zaměření, kteří se nazývali „Kosmiker' a Johanna Jakoba Bachofena považovali za proroka romantismu.

Johann Jakob Bachofen a jeho pokračovatelé, mezi kterými jmenujme alespoň anglického básníka a romanopisce Roberta Gravese, se dívali na řeckou kulturu jako na výraz střetu dvou protikladných živlů - spontán­ního, živelného a iracionálního matriarchátu a disciplinovaného, agresiv­ního a racionálního patriarchátu. Zájem o Johanna Jakoba Bachofena projevil v mládí i německý filosof Friedrich Nietzsche (1844 -1900), který působil začátkem sedmdesátých let minulého století na univerzitě v Basileji a který převzal myšlenku o rozporném vztahu sil patriarchátu a matriarchátu. Nietzsche na rozdíl od Bachofena nevztahuje tuto kon­tradikci na konkrétní historická stádia ve vývoji lidské společnosti, ale chápe je jako dva protikladné principy - apollónský a dionýský. Ve svém prvním filosofickém spise, Zrození tragédie, Friedrich Nietzsche vysvět­luje vznik řecké tragédie v díle Aischyla, Eurípida a Sofokla vzájemnou konfrontací obou těchto principů. Dionýský princip, který převzal z Bachofenovy charakteristiky matriarchátu, ve kterém působí převaha ženského živlu, představuje vitální, nevyzpytatelný prvek. Apollónský princip, odpovídající patriarchátu a dominantnímu mužskému živlu, je prvkem usměrňujícím, který dává předcházejícímu dionýskénu principu výsledný tvar.

Výše uvedenou koncepci známe i ze staré mytologické a náboženské tradice, například z Egypta, ale zejména z učení taoismu. Čínští myslite­lé hovoří o vzájemné polaritě archetypů jin a jang. Jang má atributy apollónského principu, zatímco jin lze popsat charakteristikami náleží­cími principu dionýskému. V tomto kontextu můžeme Johanna Jakoba Bachofena považovat za obnovitele paradigmatu jin a jang v evropské tradici, který na příkladu antické civilizace předvádí v jeho dějinném uskutečňování.

O vzniku umění jako souladu principu slasti, zastupující dionýský princip, a principu reality, jako obdoby apollónského principu, hovořil i již zmiňovaný Sigmund Freud. Mnozí kulturní antropologové chápou a analyzují kulturu jako souhru a snahu o nalezení rovnováhy mezi obě­ma prvky - spontánním a regulujícím, případně jako permanetní spor mezi energií a strukturou. Americká antropoložka Ruth Benedictová při svých výzkumech Indiánů používala Nietzschovy pojmy jako „apollón­ský' a „dionýský' a kmeny obývající puebla charakterizovala jako „Apol­lóňany'. Antropolog Morris E. Opler zase hovoří o tématech a protikladných kontratématech, jejichž vyváženost zajišťuje stabilitu každé lidské kultury.

Studujeme-li řeckou civilizaci, zjistíme, že Řekové respektovali dominantní roli oficiálního olympského Panteonu, ve kterém převažova­li bohové jako Zeus, Apollón nebo Hermes, představující apollónský princip. S touto vnější, jevovou stránkou řeckou kulturu podvědomě spojujeme. Vyvolává v nás pocit světla, jasu, rozumu a harmonie. Je to jednostranný pohled. V řecké společnosti hrály velkou úlohu i esoterické kulty a orgiastická mystéria, například eleusínské obřady zasvěcené bo­hyni Déméter, orfismus a dionýský kult. Tyto náboženské praktiky jsou zahaleny tajemstvím a je obtížné je přesně rekonstruovat. Řekové se mohli těchto obřadů účastnit až po dlouhém procesu zasvěcování, jehož pravidla byla utajena a vyzrazení se trestalo smrtí. Znamenalo to, že zve­řejnění obsahu mystérií, rozšířených po celém řeckém světě, a jejich ote­vřené, neskrývané sdílení byla považována za nebezpečí pro stabilitu společnosti. Na toto napětí mezi exoterickou, denní a esoterickou, noční složkou náboženského života starých Řeků se můžeme dívat jako na sna­hu vytvořit systém souhry mezí vládnoucím patriarchálním řádem, pro­jevujícím se vnějším, oficiálním, apollonským náboženstvím, a potlače­ným matriarchátem, zastoupeným mystérii. Matriarchát se nesměl veřejně projevit, ale jeho hodnoty byly shledány natolik nezbytnými pro zdravou rovnováhu v řecké společnosti, že rituály zasvěcené archaickým ženským božstvům byly zachovány v těchto neveřejných, orgiastických kultech a mystériích.

Bachofenova teorie matriarchátu je produktem romantismu a evoluci­onismu první poloviny 19. století a musíme ji kriticky posuzovat v tomto kontextu. Prehistorická archeologie dosud nenalezla jasnou odpověď na Bachofenovu výzvu, i když se oprávněně staví k jeho teoriím značně skepticky. Slavné prehistorické gravettienské stylizované sošky žen - ve­nuší, které jsou nalézané v pásmu od sibiřské Ma ty, přes východoevrop­ské Kostěnky, Gagarinovo a Avdějevo, středoevropské Dolní Věstonice a Willendorf až po západoevropské Grimaldi, Lespugue nebo Tursak, pravděpodobně neodrážejí výsadní postavení žen u těchto pravěkých lovců mamutů, žijících v chladných eurasijských stepích před více než dvaceti tisíci lety. V některých zemědělských neolitických osadách Před­ního východu pocházejících z 8. tisíciletí před naším letopočtem archeo­logové nalezli plastiky a sošky ženských postav, které můžeme vztáhnout ke kultu Velké Matky, a pozoruhodně málo mužských sošek.

Současná etnologická bádání tak vyhraněnou formu matriarchátu, ja­kou popisuje Johann Jakob Bachofen, nenalezla. Existují kultury označo­vané jako matrilineární, se základním genealogickým vztahem po ma­teřské linii, a matrilokální společnosti, kde se muži stěhují k rodině své manželky. Vyskytují se též tzv. polyandrie, mnohomužství, rodinné soužití ženy s několika muži, se kterým se můžeme setkat například u Eskymáků a Tibeťanů. Tyto sociální struktury ale nesmíme zaměňovat s mocenskou dominancí žen, kterou předpokládá Bachofenovo vymezení matriarchátu.

Slavná americká archeoložka Marija Gimbutasová rekonstruovala na základě rozsáhlých vykopávek na Balkáně a ve východní Evropě expanzi pasteveckých patrilineárních indoevropských kmenů ze stepí severně od Černého a Kaspického moře do egejské oblasti, obývané zemědělskými, usedlými a pravděpodobně matrilineárními kulturami koncem třetího tisíciletí před Kristem. Jedná se o obdobnou modelovou situaci, kterou nastínil již Johann Jakob Bachofen.

Při výkladu Bachofenovy teorie matriarchátu nebylo naším úkolem demonstrovat konkrétní historii lidstva, ale ukázat způsob myšlení, kte­rý přímo i nepřímo inspiroval a ovlivnil moderní filosofii, antropologii, sociologii, psychologii a psychoanalýzu na počátku jejich vývoje.

Fenomén novověkého rasismu

S údobím romantismu, ale též s počátky evolucionismu v antropologii úzce souvisí společenský jev, který v negativním smyslu ovlivňuje lid­stvo dodnes a jenž nemůže být ignorován ani kulturní antropologií. Jed­ná se o rasismus. Již jsme hovořili o tom, že středověk považoval za hlav­ní atribut, určující lidství, duši. Otázka, zda Indiáni osidlující Nový svět mají duši, byla proto tázáním po jejich lidství. Myslitelé novověku dua­lismus duše a těla postupně opuštějí. Pozornost se přesouvá k biologic­kým a intelektuálním kvalitám domorodců.

Jak se dívala antropologie 18. století na lidstvo z hlediska klasifikace? Francouz F. Bernier rozdělil v roce 1684 podle somatických hledisek lid­stvo do čtyř skupin: 1. Evropané a západní Asiaté, 2. Černoši, 3. východ­ní Asiaté, 4. Laponci. Carl Linné zařadil ve své klasifikaci lidského rodu do skupiny Homo Monstrosus (člověk zrůdný) Patagonce, Hotentoty, Číňany, kanadské Indiány i Alpince. Pojem rasy zavedl německý anatom Johann Friedrich Blumenbach, který rozdělil lidstvo do pěti hlavních ras: kavkazské, mongolské, etiopské, americké a malajské.

Intelektuální základy novodobého rasismu se pokládají v době, kdy myšlenka jednoty lidstva je již západními elitami většinou otevřeně či podvědomě akceptována. Předešlá nedůvěra Evropanů k cizím populacím a pochybnosti, zda se jedná o lidské tvory, souvisí s pozůstatky archaického kmenového myšlení a přežívá spíše u části konzervativního zemědělského obyvatelstva. O rasismu můžeme proto hovořit až v dějin­né situaci, kdy lidství „těch druhých' je již uznáno, ale začíná být zpo­chybňována jejich rovnocennost. Moderní rasismus je spjat svým původem s vědeckým rozvojem devatenáctého století. Rasisté shromaž­ďovali důkazy, že rozdílnosti v jednotlivých světových kulturách jsou dány biologickými vlastnostmi jejich nositelů. Pokud se Evropanům urči­tá domorodá kultura zdála „primitivní' a „barbarská', pak to teoretici rasismu interpretovali jako projev nižších intelektuálních, biologicky podmíněných schopností. Nelze proto říci, že by rasismus vědu igno­roval, naopak byl značně inspirován přírodními vědami, zejména evo­lučním učením darwinismu. Zatímco tradiční evolucionismus v antropo­logii viděl v přírodních, „necivilizovaných' národech nižší vývojový stupeň v linii vedoucí k naší civilizaci, rasismus tyto rozdíly mezi jednot­livými kulturami absolutizoval a považoval je pro dané populace z důvo­du jejich „méněcennosti' za nepřekonatelné.

Podívejme se na osobu a dílo tvůrce novověké teorie rasismu, jímž je dnes polozapomenutý Francouz, hrabě Artur de Gobineau. Artur de Go­bineau se narodil roku 1816 v rodině zchudlého gaskoňského šlechtice. V mládí odchází do Paříže, kde se živí jako novinář a romanopisec. Od roku 1849 působí jako francouzský diplomat v Persii, Athénách, Brazílii a v Bernu, z hlediska ministerstva zahraničí na nepříliš významných postech. V roce 1853 vydává de Gobineau knihu Esej o nerovnosti lid­ských ras, (Essai sur 1'inegalité des races humaines). Ve Francii nevzbu­dilo toto dílo bezprostředně žádnou větší pozornost a když hrabě Artur de Gobineau roku 1882 umírá, je prakticky zapomenut.

Esej o nerovnosti lidských ras spatřil světlo světa ve společnosti, která na něj nebyla ještě připravena. Byla to doba Comtova a francouzská věda objevovala positivismus. Intelektuální extrémisté se vzhlíželi spíše v socialisticky revolučních a anarchistických naukách, ve kterých viděli dědice hodnot osvícenství a Velké revoluce. Hlavní Darwinova a Nietz­schova díla ještě nevyšla a politické myšlení nehledalo ideologickou opo­ru ve svébytné interpretaci přírodních věd.

Kolem roku 1885 dochází v Evropě ke změně v intelektuální orientaci části vzdělanců. Jako reakce proti positivismu a naturalismu se myšlení obrací zvláště v Německu zpátky k romantismu a vzniká tzv. novoromantismus. Jedním z jeho aspektů byla představa o degeneraci západní civi­lizace, jejímž výrazem je rostoucí dekadence. Velký úspěch má například dílo Degenerace (Dégenérescence) Maxe Nordaua. Pocit rozkladu tradič­ních evropských hodnot se odrazil v řadě románů, poezii, filosofii, archi­tektuře a v životním stylu Fin du Siécle. Teorie degenerace pronikla i do sociálních a historických věd a často měla oporu i v konkrétní situaci mezinárodní politiky. Ve Francii, Itálii v důsledku světovlády britského impéria a ve Španělsku po porážce ve válce s USA roku 1898 se šíří frustrace ze zdánlivé méněcennosti románských národů a nadřazenosti Anglosasů. „Z čeho vyplývá superiorita Anglosasů?' („A quoi tient la supériorité des Anglo-Saxons?') táže se roku 1897 ve stejnojmenné knize francouzský spisovatel Edmond Demolins. V letech 1918 až 1922 vydává německý historik Osvald Spengler své hlavní dílo Pád Západu (Der Untergang des Abendlandes). V atmosféře neoromantismu byli znovu­objeveni Artur de Gobineau a další francouzský teoretik rasismu, Vacher de Lapouge. Hrabě Artur de Gobineau se stal patronem stoupenců teorie degenerace, kteří předznamenávali zrod fašismu. U příležitosti padesá­tého výročí Gobineauova úmrtí nechal Benito Mussolini vtesat do jeho náhrobku nápis, označující hraběte za „postavu věšteckého myslitele'.

Základní Gobineauova téze je, že národ a čistota jeho krve jsou nejdů­ležitějším faktorem historie, která je dána střetáváním konstruktivního a civilizačního úsilí árijské rasy s ničitelskou úlohou nižších ras.

De Gobineau byl zaujat problematikou zániku velkých říší, tématem, které v 18. století oživil ve své analýze Zánik a pád římské říše [The Decline and Fall of Roman Empire) Edward Gibbon. První věta Eseje o nerovnosti lidských ras zní: „Pád civilizací je nejnápadnější a zároveň nejtemnější ze všech jevů dějin'. Artur de Gobineau hledá faktory, kte­ré v minulosti způsobily zánik velkých civilizací, a píše: „Myslím tedy, že slovo „ degenerovaný', užito o národu, musí znamenat a znamená, že tento národ nemá již vnitřní hodnotu, kterou choval kdysi, poněvadž již nemá ve svých žilách tutéž krev, jejíž hodnotu postupně proměnily sukcesivní příměsky, jinými slovy, že při témže jménu nezachoval nic­méně tutéž rasu jako jeho zakladatelé, konečně, že člověk úpadkový, ten, jenž je označován slovem člověk degenerovaný, je z etického sta­noviska produktem jiným než hrdina dob velikých' Národ „zajde definitivně, a jeho vzdělanost s ním, toho dne, kdy prvotní etnický pr­vek se natolik rozštěpí a utone v přínosech ras cizích, že jeho schopnost působit nebude už nadále moci dostatečně dějstvovat.' (přeložil Václav Černý, 1939).

Artur de Gobineau neuznává rovnocennost lidských ras a domnívá se, že nerovnost mezi lidmi je vrozená. Vedle rasy je podle de Gobineaua základem civilizace národ, jehož autorita stojí i nad zákonem. Národ tvoří organický celek a potřebuje silného muže, jenž by ztělesňoval jeho kolektivní vůli. Z toho vyplývá, že monarchie je jedinou racionální formo­u vlády. Význam historických osobností však hodnotí Artur de Gobineau podobně jako Lev Nikolajevič Tolstoj v románu Vojna a mír. představují pouze domnělé vůdce a ve skutečnosti jsou sami ovládáni mohutnými rasovými silami, hýbajícími národy. Rozdíl mezi kvalitami jednotlivých ras nevyplývá z vlivu přírodního prostředí a geografických faktorů, ale je to národ nebo rasa, která utváří přírodu podle svého obrazu a úrovně. De Gobineau vystupuje i proti křesťanství, které podle jeho názoru nepři­spívá k rozvoji jedinečných vloh konkrétního národa, ale naopak národy nivelizuje.

Lidstvo se skládá na základě de Gobineauova učení z jednotlivých ras, které vznikly navzájem nezávisle, polyfyleticky. Před Arturem de Gobi­neau zastávali tento názor na původ lidstva Paracelsus, renesanční pan­teisté Giulio Cesare Vanini a Giordano Bruno a francouzští encyklo­pedisté. Naproti tomu monofyletický, jednotný vznik lidského druhu hájili Georges Louis Leclerc Buffon a James Cowles Prichard, autor knihy Výzkumy fyzické historie lidstva {Researches into the Physical History of Mankind) z roku 1836. Artur de Gobineau není v této otázce důsledný, protože ustupuje autoritě Bible a ve snaze vyhnout se roztržce s doslov­ným zněním Starého Zákona hovoří neurčitě o vzdáleném, jednotném a původním adamitském pokolení.

Současné základní rasy rozeznával de Gobineau tři: bílou, černou a žlutou. Hnědá rasa, reprezentovaná Polynésany, vznikla teprve smíše­ním černé a žluté. Tyto rasy mají velmi rozdílné rozumové schopnosti a dispozice. Nejníže stojí černá rasa: intelekt má omezený, naopak smys­ly jsou silně vyvinuté, především chuť a čich. Emocionálně je černá rasa nestabilní, excitovaná a není proto schopna dosáhnout mravní dokona­losti. Vyniká pouze fyzickou silou. Žlutá rasa snadno podléhá apatii, je málo fyzicky zdatná, má vyvinutý silný vztah k materiálnímu pohodlí a rozkoši a má v úctě řád. Trpí nedostatkem fantazie a schopnosti teore­tického uvažování. De Gobineau ji obrazně označuje za „rasu maloměšťáků', která snadno vytváří solidní, pevnou sociální strukturu, bez výji­mečných civilizačních vzepětí. Nejvyšší je samozřejmé podle bělocha de Gobineaua bílá rasa. Vyniká energičností a inteligencí, je praktická a vytrvalá, fyzicky zdatná, má vztah k řádu, který ale nevede jako u žluté rasy ke statickým státním útvarům, ale láska ke svobodě ústí ve vytváře­ní daleko dynamičtější společenské organizace. V jediné vlastnosti je bílá rasa méně vyvinutá než rasy předchozí, a to ve smyslovostí. Ten rys pova­žuje de Gobineau za klad, protože umožňuje soustředění na velká civili­zační díla.

Každá civilizace byla vytvořena pouze bílou rasou a zničena v důsled­ku jejího smíšení s rasami nižšími. V dějinách existovalo deset civilizací a žádná další se již nevytvoří. Všechny civilizace byly dílem Árijců, v dnešní terminologii Indoevropanů, za přispění Semitů, například Židů a Arabů. De Gobineau tedy není na rozdíl od řady pozdějších rasistů vyhraněným antisemitou. Ani čínská civilizace není vlastním výtvorem žluté rasy, ale, podle de Gobineauovy fantastické představy, byla založe­na indoevropskými kmeny, které v téže době civilizují i indický polo­ostrov. Artur de Gobineau si ví rady i s problémem, jak ve světle svých teorií vysvětlit původ předkolumbovských civilizací Aztéků, Mayů a In­ků. Tyto společnosti by nevznikly bez vlivu bílých vikingských mořeplav­ců z Islandu a Skandinávie.

Úlohu posledních strážců tradice západní civilizace přidělil hrabě Artur de Gobineau Germánům. Po pádu Římské říše z ní podrželi to nejlepší a vytvořili středověkou civilizaci, jejíž vrcholným symbolem je feudální rytíř, účastník křížových výprav. V jeho osobě a v hodnotách, které bojov­níci z doby reconqvisty a od Jeruzaléma vyznávali, dosáhla západní civi­lizace vrcholu. Následující renesance znamená podle de Gobineauova „Eseje' úpadek, který souvisí s asimilací germánského živlu. Původní ger­mánské kmeny Gotů, Langobardů a Burgundů jsou vytlačovány z jižní Evropy smíšenými románskými národy, Francouzi, Italy a Španěly. Zrod renesanční kultury a rozmach umění jsou výrazem degenerace, která se až do 19. století, věku, kdy žil Artur de Gobineau, nezastavila. Umění, kte­ré Artur de Gobineau pokládá za dekadentní a každou civilizaci rozkláda­jící prvek, vzniklo neblahým smíšením rasy černé a bílé.

Artur de Gobineau se liší od svých následovníků, angažovaných větši­nou ve fašistických a nacionalistických hnutích, dějinným fatalismem, kte­rý chápe rozvrat způsobený míšením a degenerací jako neodvratitelný proces. Takový postoj se samozřejmě nemohl stát politickým programem. Proto etos pozdějších rasistů v Itálii nebo v Německu vyzývá k důrazné mocenské akci, která by zastavila tento negativní trend, případně by i umožnila návrat společnosti do původního, rasově čistého stavu.

Rasistické myšlení se nevyhnulo ani Anglii. Již roku 1850 vydal Robert Knox (1798 - 1862) knihu Lidské rasy (Races of men), ve které proklamuje nadřazenost árijské rasy, zahrnující Sasy a Slovany, a pod­řadné postavení Židů. Mezi Knoxovy obdivovatele patřil například James Hunt (1833 - 1869), zakladatel a prezident Antropologické společnosti v Londýně. Angličan Houston Stewart Chamberlain hlásá ve svém díle Základy devatenáctého století (Grundlagen des XIX Jahrhunderts) z ro­ku 1899 superioritu Germánů. Podle Chamberlaina se osud západní civi­lizace naplní v konečném boji mezi Semity a Árijci.

De Gobineauovo dílo nalezlo úrodnou půdu v Německu mezi novoro­mantiky. Hlavním teoretiky německého rasismu byli H.F.K. Gunther, W. Darré a Rakušan O. Weininger. Gunther rozeznával celkem šest ras, z nichž nejvyšší a vůdčí je rasa nordická. Mezi nordiky patřili podle Gun­thera i Hellenové a Kalikové, zakladatelé antické civilizace. Nordického původu jsou ovšem i civilizace chaldejská, egyptská, perská, indická a čínská. Nordická rasa stojí též u zrodu moderní západní civilizace a údajnou krizi Evropy přičítá H.F.K. Gunther jejímu „odnordizování'. Za negativní faktor Gunther považuje i industrializaci. Druhou nejvý­znamnější rasou je dinárská rasa, která žije na jihu Německa. Walter Darré tvrdil, že původní nordická rasa byla zemědělskou kulturou a že bez zachování tohoto charakteru jí hrozí úpadek:

„Z germánského selství, korporativního a socialistického, spočívající­ho na trojici krbu rodinného, rodné střechy a rodového vlastnictví a je­muž je zcela cizí myšlenka latinského individualismu, vzešel Pruský stát, výraz autentického nordismu.' (přeložil Václav Černý, 1939).

Inspirace myšlenkami hraběte Artura de Gobineaua v Hitlerově knize Mein Kampf a Rosenbergově knize Mýtus 20. století je nepopiratelná. Významnou úlohu při rasistické inspiraci nacismu sehrál Adolf Lanz, obskurní vídeňský spisovatel a vydavatel extrémně rasistického periodi­ka Ostara, dělící lidstvo na plavé, árijské Asingy (podle germánských bohů Asů) a na podřadné Čandaly (označení pro smíšené rasy v Indii), mezi nimiž probíhá v dějinách neustálý boj.

V rámci politiky NSDAP se vytvořila aliance mezi nacistickou, původně deklasovanou a frustrovanou inteligencí, hlásající rasismus vypěsto­vaný na půdě roztříštěné a zmatené interpretace sociálního darwinismu a novoromantismu, a konzervativními vrstvami obyvatelstva převážně zemědělského původu, otřesenými industrializací, u nichž xenofobie odráží pozůstatky archaického způsobu myšlení. Ideologickým výrazem tohoto spojenectví bylo hnutí Blut und Boden, idealizující venkov jako oporu národa proti „zkažené' městské společností, jejíž literární výtvory byly pejorativně označovány „asfaltová literatura'.

Rasismus po 2. světové válce hledá jiné ideologické krytí a jeho poli­tičtí protagonisté nebo intelektuální souputníci se orientují na sociální skupiny, znejistělé z dramatického setkávání kultur v Evropě a Americe a cítící se ekonomicky ohrožené.

Americký psycholog Arthur Jensen, odvolávaje se na výsledky testů inteligence (IQ), tvrdil, že američtí černoši mají vrozenou nižší schop­nost abstraktního myšlení než bílá populace. Jensonovy vysoce kon­troverzní závěry podpořil například britský psycholog Cyril Burt. Jiní badatelé ale poukazují na sociální podmíněnost těchto výsledků a argu­mentují, že černoši pocházející ze severních urbanizovaných oblastí Spo­jených států vykazují vyšší průměrné hodnoty IQ než bílí zemědělci z již­ních států. Obdobně černí přistěhovalci z Karibských ostrovů do USA se vyznačují lepšími výsledky v testech inteligence než příslušníci místní černé komunity. Antropolog Roy D 'Andrade zdůrazňuje relativnost zá­věrů plynoucích z testů inteligence, které jsou zaměřené na mentální ope­race upřednostňované naším typem civilizace.

Zvláštní vydání „černošského Artura de Gobineaua' představuje profe­sor na City College v New Yorku, Leonard Jeffries. Jeho učení kombinuje antisemitismu, zdůvodňovaný tvrzením, že „bohatí Židé financovali v minulosti obchod s africkými otroky', s výpady proti bělochům, které označuje za „ ďábelskou rasu'. Lidstvo se dělí na dvě základní skupiny: „lidi ledu', násilnické a materialistické, kteří jsou zastoupeni bílou rasou, a „lidi slunce', reprezentované černou rasou, kteří se vyznačují vzájem­nou spoluprací, jsou duchovně zaměření a pocházejí z harmonických afrických občin. Nadřazenost černochů nad bělochy je ovšem dána i geneticky, protože větší množství melaninu, tmavého pigmentu kůže, způsobuje jejich intelektuální i fyzickou převahu.

Nástup nových paradigmat: Comte, Darwin, Weber

V polovině devatenáctého století se v atmosféře rozvoje průmyslu a přírodních věd, politických změn a koloniální expanze evropských velmocí vytváří nové paradigma vědeckého obrazu světa. Hodnoty romantismu jsou na ústupu a musejí čekat na svou novou příležitost, kte­rá se naskytne až koncem století. Na jedné straně dochází k návratu k racionalismu osvícenství a na straně druhé k navázání na anglický empirismus. Současně se prostřednictvím přírodovědců, zejména Char­lese Darwina, plně prosazuje myšlenka evoluce. Pro rozvoj sociálních věd má značný význam nejen positivismus Augusta Comta, ale též obnovení Kantovy filosofie v rámci německého novokantovství. Konsti­tuování kulturní antropologie jako samostatné vědy představuje složitý proces. Stejně tak intelektuální obraz druhé poloviny devatenáctého sto­letí je mnohem barvitější a různorodější, než aby bylo možno jej omezit na přehled dvou nebo tří nejdůležitějších směrů. Přesto, i když se vysta­vujeme riziku zjednodušení, se pokusíme metodologické kořeny kultur­ní antropologie ukázat na díle tří osobností: Augusta Comta, zakladatele positivismu a francouzské sociologie, Charlese Darwina, představitele evolucionismu, a Maxe Webera, vůdčí postavy německé sociologie in­spirované novokantovstvím.

August Comte a positivismus

Francouzský filosof Auguste Comte se narodil roku 1798 v Montpellier a vyrůstal v katolickém a royalistickém prostředí. Během studia na paříž­ské École Polytechnique byl ovlivněn exaktními metodami přírodních věd a přetrvávajícím racionalismem osvícenství a stal se žákem utopic­kého socialisty Claude Henri de Saint-Simona. Později se ale Auguste Comte s tímto představitelem „levého' spektra francouzského myšlení rozešel. Již ve dvaceti čtyřech letech vydal své programové dílo: Plán naléhavých vědeckých prací nutných k reorganizaci společnosti [Plan des travaux scientifiques nécessaires pour réorganiser la société], ve kterém tvrdí, že je nutno provést důslednou sociální a politickou reformu, která by obnovila stabilitu západní civilizace, otřesené francouzskou revolucí. Vzor vidí Comte ve středověkém univerzalismu. Na rozdíl od kontrarevolučního myslitele Josepha de Maistre, hlásajícího návrat k tradičním hodnotám feudalismu, podle Augusta Comta integrující roli katolické církve a křesťanství převezme věda a vědec musí hrát ve společnosti obdobnou úlohu jako ve čtrnáctém století kněz. August Comte vidí své poslání ve vypracování exaktní vědy o společnosti, která by dostála těch­to nových civilizačních nároků. Comte původně hovoří o „politické vědě', později o „sociální fyzice' a v roce 1838 zavádí nový termín, po­užívaný dodnes - sociologie. Své myšlenky August Comte dále rozvíjí ve spise Systém positivní filosofie (Systeme de Philosophie positive), vy­daném v roce 1824. V letech 1830 až 1842 napsal své základní dílo, šesti­svazkový Kurs pozitivní filosofie (Cours de Philosophie positive). Krátce před svou smrtí v roce 1857 uveřejnil Comte Pozitivní katechismus (Ca­techisme positive), orientovaný na duchovní hodnoty a hlásající nové náboženství humanity.

Auguste Comte se staví odmítavě ke spekulativnímu myšlení filosofie i vědy 18. století, protože podle jeho názoru musí každé vědecké poznání vycházet z faktů, které lze verifikovat. Kritériem pravdivosti je shoda poznání s fakty. Comte má blíže k tradicím karteziánského a osvícen­ského racionalismu než ke klasickému britskému empirismu 17. a 18. sto­letí, podle kterého je psychologický popis lidského vědomí nejvhodnější metodou poznání. Podle Comta totiž nejsou při popisu reality nejdůleži­tější pouhé soubory smyslových dat, spojené asociačními pravidly, jak hlásali empiristé, ale v duchu racionalismu zdůrazňuje exaktně odvodi­telné zákony. Empirické pozorování má vědeckou hodnotu pouze tehdy, je-li prostřednictvím zákonů zasazeno do souvislostí vědeckého obrazu světa. Moderní vědec musí podle Comta odmítnout všechny snahy pát­rat po podstatě věcí, skryté za jevy. Věda, jako nejvyšší forma poznání, je silná právě proto, že se vzdala teologických a metafyzických otázek a zaměřila se na hledání souvislostí mezi fakty.

Auguste Comte přebírá představu vývoje lidstva jako posloupnosti tří základních stádií. Tuto původně antickou vizi historie nalézáme v křes­ťanském podání u středověkého myslitele Joachima z Fiory, Giambattis­ty Vica i osvícenců Anne-Roberta Jacquese Turgota a Marie-Jeana de Condorceta. Jednotlivým etapám, kterými prochází v dějinách lidská civilizace a myšlení, Auguste Comte dává nový obsah i smysl.

První stádium je teologické neboli fiktivní, ve kterém člověk věří v možnost absolutního poznání. Toto absolutno je ztotožněno s Bohem, jedná se o údobí vlády náboženství. Pojem Boha podléhá vývoji. Na nej­primitivnější úrovni pokládá člověk všechny předměty za oživené nebo oduševnělé (animismus). Později vzniká polyteismus, mnohobožství, kdy různé oblasti jevů nebo živlů mají vyhrazeného svého boha, napří­klad božstva vody, země, ohně, větru, nebo i lidských činností, jako skliz­ně, války atd. Vrcholem teologického stádia je monoteismus, představa božské bytosti, řídící svět jednotným zákonem. Společenskými formami odpovídajícími teologickému stádiu jsou otrokářský řád a feudalismus, v evropských dějinách zastoupené antikou a středověkem.

Metafyzické neboli abstraktní stadium nahrazuje božstva abstraktními silami a filosofickými pojmy, z nichž se vytváří filosofický nebo meta­fyzický systém. Je to údobí rozkvětu spekulativních filosofických kon­cepcí. V evropských dějinách se člení na údobí protestantské a deistické a projevuje sociálními otřesy a vzpourami, například francouzskou revolucí z roku 1789, kdy byl poražen teologický systém a nahražen sys­témem metafyzickým.

Ve třetím, nejvyšším stádiu, které se nazývá positivní, člověk poznává, že nelze dospět k absolutnímu, ať už náboženskému nebo filosofickému poznání. Dojde k velkorysé reorganizaci společnosti, založené na vědě, a zrodí se humanistická, harmonická a industriální společnost, zbavená válek, vykořisťování, nenávisti a krizí. Vidíme zde vliv jakéhosi zduchov­nělého saint-simonismu.

Auguste Comte předpokládá, že zákon tří stádií neplatí pouze pro his­torii civilizace, ale též pro individuální vývoj člověka jako jedince. Vy­jadřuje svůj názor slovy:

„Kdo by si nevzpomínal na to, že v dětství byl teologem, v mládí meta­fyzikem a v dospělém věku fyzikem?'

Setkáváme se zde s koncepcí analogie mezi evolucí společnosti v jejím historickém čase a individuálním psychickým vývojem jedince v jeho ontogenezi, kterou hlásal již Giambattista Vico. Tato téze se v modifiko­vané podobě objevila v druhé polovině 19. století i v darwinisticky orien­tovaných přírodních vědách. Ernst Haeckel v roce 1866 formuloval tzv. biogenetický zákon, podle kterého ontogenetický vývoj organismu je zkráceným opakováním fylogenetického vývoje příslušného druhu v geo­logické minulosti.

Myšlenka, že ontogeneze je urychleným předvedením fylogeneze, je svou povahou hermetická a vzdáleně koresponduje se středověkými představami o makrokosmu a mikrokosmu. Vztah „mikrokosmu' ontogeneze a „makrokosmu' fylogeneze není posuzován v prostoru, ale v čase.

Na základě stadiální teorie buduje Auguste Comte klasifikaci věd. Na­uka, která vykládá určitý aspekt reality, se stává vědou tehdy, když dosáh­ne svého positivního stádia. Historické údobí, ve kterém k tomu u jed­notlivých věd v evropských dějinách docházelo, je určeno mírou obecnosti dané vědy. Jako první se ve starém Řecku vytvořila matema­tika, protože je ze všech věd nejobecnější. Každá následující věda, vyno­řující se v hiearchické posloupnosti, používá metodologii věd, které se ustanovily již před ní, a doplňuje ji o svou vlastní, specifickou metodiku. Sociologie vzniká jako samostatná věda poslední, protože je ze všech oborů nejvíce specializovaná a užívá nejsložitější metodologii.

Auguste Comte člení sociologii na dva podobory - sociální statiku a sociální dynamiku. Sociální statika studuje společenský „pořádek' (ordre), zahrnující „podmínky, které určují charakter sociální existence'. Sociální dynamika se zaměřuje na obecné zákony společenského vývoje - „pokroku' (progres). Comte takto metodologicky spojuje synchronní řád a diachronní vývoj.

Pokud se podíváme na Comtův „pokrok' jako na spontánní, vitální ži­vel a na „pořádek' jako na usměrňující, pořádající princip, nejsme dale­ko od Nietzschova dualismu apollónského a dionýského principu, jejichž stálou interakcí vzniká výsledný tvar kultury.

Vznik společenské organizace je podle Augusta Comta podmíněn sociál­ním pudem (affection sociale), který souvisí s biologickou povahou člově­ka a představuje proto antropologickou konstantu, vlastní celému lidstvu. Lidská společnost tvoří organický celek, jehož části jsou natolik vzájemně propojeny, že změna jedné z nich ovlivní výstavbu celku. Tuto zásadní myšlenku, se kterou se v polovině minulého století setkáváme i u Herberta Spencera, můžeme sledovat přes Émila Durkheima k britským funkciona­listům, americkým konfiguracionistům i strukturalistům.

Vznik darwinismu

Charles Darwin (1809 -1882) se proslavil už v mládí, kdy v letech 1831 až 1836 prováděl při plavbě na lodi Beagle po mořích jižní polokoule přírodovědecká pozorování, která jej zařadila mezi nejvýznamnější vědce své doby. Později v Anglii jej zdravotní problémy přinutily uchýlit se na rodinné sídlo u Londýna, kde se zabýval vědeckou prací. V říjnu 1838 se mu náhodou dostala do rukou kniha Thomase Roberta Malthuse Esej o principu populace.

Thomas Robert Malthus (1766 -1834) byl britský ekonom a duchovní, předpokládající, že počet lidstva na Zemi roste geometrickou řadou a tedy rychleji než množství potravin a zdrojů, jejichž výroba se zvyšuje pouze řadou aritmetickou. Disproporcí mezi oběma veličinami vznikají hladomory. Na základě této teorie Malthus vysvětloval války jako nut­nou regulaci lidstva a za hlavní zákon rozvoje populací považoval „boj o život'.

Charlese Darwina napadlo využít tento Malthusův princip jako základ­ní mechanismus k vysvětlení vzniku a transformace biologických druhů. Během následujících dvaceti let Darwin studoval různé aspekty zoologie a geologie a připravoval své hlavní dílo pojednávající o nové teorii evolu­ce, založené na přírodním výběru a „boji o život'.

V červenci 1858 obdržel Darwin rukopis mladšího anglického příro­dovědce Alfreda Russela Wallace (1823 -1913), který dospěl k podobným závěrům jako Charles Darwin. První syntetickou práci přednesli společ­ně v témže roce na půdě Linnéovské společnosti v Londýně a v následu­jícím roce vychází vlastní Darwinova kniha O původu druhů {The Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life, London: John Murray, 1859), která ihned získala světovou proslulost. Charles Darwin se ocitl v centru rozsáhlých debat a sporů, které se vystupňovaly po vydání druhé Darwinovy vý­znamné knihy, O původu člověka {The Descent of Man, and Selection in Regard to Sex, London: John Murray, 1871). Tyto kontroverze, kterým se samotný Darwin vyhýbal a byl zastupován radikály typu Thomase Hux­leye, trochu vysunuly do popředí postavu Darwina a zastínily skutečnost, že to, čemu říkáme darwinismus, je spíše kolektivním dílem. Charles Darwin umírá v roce 1882 a byl pochován ve Westminsterském opatství, nedaleko od hrobu Newtona.

Darwin se snažil vysvětlit rozmanitost organického světa, která na něj tak zapůsobila při jeho cestách Tichomořím, transformismem druhů, kte­rý je řízen zákonem přírodního výběru a z něho vyplývajícího boje o ži­vot. Mezi širší veřejností je jeho jméno spojeno s myšlenkou evoluce, názorem, že živočišné a rostlinné druhy nebyly dány ve své současné podobě na počátku věků aktem Stvoření, ale procházejí nekonečnými proměnami, transformují se z druhů méně přizpůsobených přírodnímu prostředí v druhy odolnější a adaptabilnější. Na konci tohoto dlouhého řetězce naplněného bojem a přežívání nejsilnějších, nejobratnějších a nejpřizpůsobivějších stojí člověk.

Myšlenka vývoje, všeobecné evoluce světa se vyskytuje již ve starém Řecku u filosofů Anaximandra a Empedokla v 6. století před naším leto­počtem a její tristadiální verze, kterou podává Hésiodos, má zřejmě star­ší, archaický původ. Indický politik Džaváharlál Néhrú (1889 - 1964) se zmiňuje ve své knize z roku 1942 o čínském filosofovi Tson-Tseovi, též z 6. století před naším letopočtem, hovořícím o neustálých změnách, kterým podléhají všechni živí tvorové. Koncepce evoluce kosmu je blíz­ká i spekulacím křesťanských filosofů a teologů raného středověku. Patří k nim například Jan Scotus Eriugena, působící v 9. století našeho leto­počtu, jehož ohlas nalezneme ve dvacátém století například u teologa a evolucionisty Pierre Teilharda de Chardina (1881 -1955). Vývoj, chápa­ný v rozměrech celého vesmíru, nachází své místo mimo jiné v dílech Joachima z Fiory (1132 -1202), který nahlížel na dějiny jako na posloup­nost tří epoch podle osob Svaté trojice - údobí Otce, Syna a Ducha svaté­ho, a Mikuláše Kusánského (1401 - 1464). Velké karteziánské a leibnizovské metafyzické systémy vznikající v novověku evolucionis­mus na čas zatlačují do pozadí. Koncem 17. století si klade značná část francouzské inteligence otázku, zda po formální stránce dosáhla tehdej­ší klasická literatura úrovně antických děl. Jedná se o jeden z prvních příkladů, kdy sekularizací lineárního času křesťanské eschatologie vzni­ká moderní koncepce pokroku. Tristadiální charakter vývoje lidstva zná­me opět z díla Giabattisty Vica, a setkáváme se s ním u některých osví­cenců, například J.A. Condorceta, A. Fergusona (1724 - 1816) a A.R.J. Turgota a zejména v díle Augusta Comta. Koncem 18. století začínají myslitelé uvažovat o aplikaci vývoje na organický život. Vědci se snaží vysvětlit, proč fosílie nalézané ve starých geologických vrstvách neodpo­vídají recentním organismům. S nejznámější teorií z této doby přišel slav­ný anatom Georges Cuvier (1769 - 1823), který hlásal, že v minulosti došlo k řadě katastrof, kataklyzmat, které zahubily veškerý život a byly následovány novým stvořením. Alcide d 'Orbigny (1802 - 1857) určil je­jich počet na 27. Připomeňme si starší tezi Nicolase Antoine Boulangera, který předpokládal, že lidská civilizace byla několikrát za sebou zničena a obnovena těmi, kteří přežili. Cuvierova představa je v modifikované podobě aktualizována současnou paleontologií. Uvažuje se o globálních změnách, eventech, které měly podstatný ekologický vliv na průběh evoluce.

V roce 1809 publikoval francouzský vědec Jean-Baptiste Antoine Pier­re Monet de Lamarck (1744 - 1829) Zoologickou filosofii [Philosophie zoologique), teorii historického vývoje organismů, která položila základy lamarckismu, koncepce evoluce, dodnes představující vůči darwinismu nejvýznamnější alternativní evolucionistický model. Důraz se v lamarck­ismu na rozdíl od darwinismu klade na teleologický, účelový aspekt evoluce a na dědičnost vlastností získaných během individuálního ži­vota. Lamarckovu tézi propracoval a prohloubil jeho mladší současník, Etienne Geoffroy de Saint-Hillaire (1772 - 1844).

Význam Charlese Darwina a jeho příznivců nespočívá ani tak v ožive­ní evolucionismu, jako spíše v mechanismu, kterým evoluci vysvětlovali. Jejich model se z mnoha důvodů zdál vědecké i intelektuální veřejnosti nejpřijatelnější, zejména proto, že v určitém smyslu dovršoval proces sekularizace novověkého myšlení. V tomto ohledu darwinismus překro­čil hranice přírodních věd. Současně se ale objevily snahy ukázat, že hlavní náplň darwinismu, evoluce, koresponduje s křesťanským pojetím času, a zařadit jej do „teistické perspektivy'. Průkopníkem této nábožen­ské interpretace darwinismu byl americký botanik Asa Gray (1810 -1888). V ucelené podobě vypracoval křesťanskou vizi evoluce již zmi­ňovaný katolický kněz a paleontolog, člen řádu Tovaryšstva Ježíšova, Pierre Teilhard de Chardin, líčící evoluci jako spirituální cestu do mys­tického stavu „omega'. V Německu našel darwinismus největšího příz­nivce v osobě biologa Ernsta Heinricha Haeckela (1834 -1919), profesora jenské univerzity, kterého jsme poznali v souvislosti s biogenetickým zákonem rekapitulace.

Mezi německými badateli darwinismus často splýval s romantickými snahami o vytvoření nové „přírodní filosofie'. Darwinismus v této době jako by byl posilován etosem pozdního romantismu, který nahrazoval i věcnou argumentaci vůči kriticky uvažujícím odpůrcům. V Mnichově roku 1877 se například odehrál bouřlivý, až hysterický střet mezi Ernstem Haeckelem a positivisticky orientovaným lékařem Rudolfem Virchowem, kterého rozhodně nemůžeme označit za dogmatického ducha.

V  sociálních vědách bylo někdy na darwinismus pohlíženo jako na pokus vědecky ospravedlnit machiavellismus, ukázat, že Hobbesova „válka všech proti všem' a „hoj o život' jsou přirozeným, univerzálním zákonem přírody i lidstva. Sociální darwinismus, přenášející princip „boje o život' do vývoje lidské společnosti, inspiroval jak levicový extre­mismus, například marxismus a anarchismus s jejích pojetím „třídního boje', tak extremismus fašistický a nacistický, který viděl v darwinismu vítané vědecké zdůvodnění programu „eliminování slabých'.

Darwinismus a evoluční teorie se prosadily v kulturní a sociální antro­pologii již na počátku jejího vývoje. První velké osobnosti tohoto oboru, například Edward B. Tylor, John Lubbock, Lewis H. Morgan, James G. Frazer, byly evolucionisty. Později však vlivem uplatnění synchronních metod inspirovaných jazykovědou se antropologie od evolucionismu a jeho diachronní metodologie odvrací odklání a navíc je evolucionistické hledisko v sociální oblasti posuzováno jako projev západního etno­centrismu. Po druhé světové válce dochází v americké a britské kulturní antropologii a archeologii k dočasnému oživení evolucionistického para­digmatu.

Zajímavý je osud evoluční teorie v jazykovědě. Srovnávací lingvistika začala využívat některé prvky vývojového paradigmatu již koncem 18. století, tedy dávno před Darwinem i Lamarckem. V roce 1786 William Jones (1746 -1794) publikoval práci o společném základu sanskrtu, řečti­ny a latiny, které prohlásil za homologické, geneticky příbuzné jazyky, vzniklé ze společného základu (by common descent). Dánský jazykově­dec Rasmus Christian Rask (1787 -1832) uveřejnil v roce 1818 práci o pů­vodu islandštiny, ve které formuloval „zákon o posouvání hlásek', pova­žovaný za hlavní mechanismus vývoje jazyků. Německý lingvista August Schleicher (1821 - 1868), původně botanik a biolog, se na jazyky díval jako na živé organismy, které se rodí, rostou, rozmnožují a umírají. Lin­gvistiku pokládal za přírodní vědu. Diferenciaci indoevropských jazyků Schleicher studoval jako genealogické větvení (Stammbaumtheorie), které připomínalo mezi evolucionisticky orientovanými přírodovědci oblíbené „stromy života' organismů. Historický, diachronní přístup ke studiu jazyků se udržel i u představitelů mladogramatické školy, nejvliv­nějšího směru komparativní lingvistiky indoevropských jazyků mezi lety 1876 až 1890. Teprve příchod strukturalistické školy, spjaté s dílem Fer­dinanda de Saussura (1857 - 1913), znamenal posun k synchronnímu, systémovému studiu jazyka a odklon od vývojového, diachronního aspektu. V důsledku expanze strukturalistické metodologie do jiných společenských věd, kulturní a sociální antropologie, sociologie, literární kritiky i filosofie, ztrácí evoluční teorie mimo přírodní vědy široké záze­mí a společenskou prestiž, kterým se přes všechny spory v druhé polovi­ně 19. století těšila.

Novokantovství a Max Weber

Pro pochopení ideových východisek zejména americké antropologické školy, která byla založena Franzem Boasem a svého vrcholu dosáhla v působení konfiguracionistů, je nutné se aspoň stručně seznámit s ně­meckou novokantovskou filosofií druhé poloviny devatenáctého století a počátku dvacátého století. V době, kdy se v západním vědeckém myš­lení plně prosazuje positivismus a evolucionismus, formuje se od šede­sátých let devatenáctého století vedle positivismu jako druhý hlavní proud scientismu novokantovská filosofie, hlásající programový návrat k učení německého filosofa Immanuela Kanta (1724 -1804). Představite­lé tohoto staronového směru vystupují sebevědomě a prohlašují, že vše, co se odehrálo ve filosofickém myšlení od Kantovy smrti, včetně němec­ké klasické filosofie, Hegela, Schellinga a Schopenhauera, bylo pouze hnutím na povrchu, zatímco v hloubce se šířilo kantovství. První kroky ke znovuoživení a plné rehabilitaci filosofie Immanuela Kanta uskuteč­nili představitelé přírodních věd v Německu. V roce 1855 vystoupil bio­log Hermann von Helmholz (1821 -1894) s tvrzením, že moderní fyziolo­gie prokázala, že naše představy vnějšího světa jsou organizovány vrozenými zákony lidského rozumu a že apriorní formy poznání, které Kant zkoumal v Kritice čistého rozumu, jsou dány psychofyzickými dis­pozicemi lidského druhu.

Vytváří se několik novokantovských škol, spjatých s významnými ně­meckými univerzitami. Největšího věhlasu dosáhly škola marburská, kterou reprezentovali například Herman Cohen (1842 - 1918), Paul Na­torp (1854 - 1924) a Ernst Cassirer (1874 - 1945), a škola bádenská. Ve 3. kapitole se krátce vrátíme k učení Ernsta Cassirera. Pro náš výklad for­mování a vývoje kulturní antropologie je důležitější škola bádenská.

Bádenská škola

Vůdčími postavami bádenské novokantovské školy, sídlící v Heidelber­gu, byli historik filosofie Wilhelm Windelband (1848 - 1915) a systema­tický filosof Heinrich Rickert (1863 -1936).

Wilhelm Windelband studoval v Jeně, Berlíně a Gôttingenu a od roku 1903 působil v Heidelbergu. K jeho nejvýznamnějším pracem patří Učeb­nice dějin filosofie (Lehrbuch der Geschichte der Philosophie) z roku 1892 a Preludia (Präludien), vydaná v roce 1884.

Heinrich Rickert se habilitoval ve Freiburgu jako mimořádný a později řádný profesor filosofie. Roku 1915 se stal nástupcem Wilhelma Windel­banda na univerzitě v Heidelbergu. Rickertovy filosofické úvahy jsou podány zejména ve spisech Předmět poznání (Der Gegenstand der Erkenntnis) (1892), Věda o kultuře a přírodní věda (Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft) (1899) a Systém filosofie (System der Philoso­phie) (1921).

Představitelé bádenské školy klasifikují vědy podle dvojí metody po­znávání skutečnosti - nomotetické (nomos - zákon, thetos - ustanovený) a idiografické (idios - vlastni, grafé - zaznamenávám). Vědy o zákonech (Gesetzwissenschaften), založené na nomotické metodě, zahrnují přírodní vědy, matematiku, logiku, fyziku a jazykovědu a vyznačují se hledáním obecných zákonitostí a vztahů. Vědy o událostech (Ereig­niswissenschaften), užívající idiografické metody, jsou společenské vědy, například historie, studující zvláštní, jedinečné události dějin, které se uskutečnily a již se neopakují.

Podle zástupců bádenské školy jsou dějiny dány jedinečnými událost­mi, které směřují od toho co „jest' k tomu, co „má být'. Tato účelová orientace poskytuje kultuře a její historii jednotící princip, odlišující kulturu od neúčelné přírody. To co „má být' je dáno transcendentními, nadčasovými hodnotami (Wert), které se ve světě projevují zprostředko­vaně jako normy. Wilhelm Windelband rozlišuje mezi empirickým vědo­mím, spojeným s tělem, a normativním vědomím, představujícím „hlub­ší základ lidství'. Normy a hodnoty nejsou poslední instancí, ale mají původ a základ v sakrálním, posvátném {das Heilige). Důraz na čistě transcendentální povahu hodnot je výrazem vlivu platonismu Windel­bandova učitele Rudolfa Hermanna Lotze (1817 - 1881).

Kultura je podle bádenské školy místem styku pomíjivé, neustále plynoucí reality a transcendentních, neměnných hodnot. Kultura v dějinách představuje „uskutečňování' transcendentních hodnot prostřednictvím norem, na kterých jsou založeny instituce, zahrnující všechny formy společenského života, umění, vědu, náboženství, příbuzenský systém, ekonomiku atd. Filosofie musí zkoumat lidskou společnost zaměřením na ty prvky sociálního života a institucí, které jsou v souladu s normami a představují kulturní realizaci transcendentálních hodnot.

Z myšlenek bádenské školy vychází analytická škola v americké socio­logii, kterou reprezentují například Pitirim A. Sorokin (1889 - 1968} a Robert Redfield (1897 - 1958). Inspirace novokantovstvím se projevila například v učení o paradigmatech sociologa vědy Thomase Kulma.

Max Weber

Max Weber (1864 -1920) byl významným německým historikem, so­ciologem a ekonomem, ovlivněným novokantovstvím a positivismem.

Max Weber se narodil v Erfurtu v rodině liberálně orientovaného práv­níka. Studoval na univerzitách v Heidelbergu, Berlíně a Gôttingenu a zaměřil se na středověké obchodní právo a římskou agrární ekonomi­ku. V letech 1894 až 1897 působil jako profesor hospodářských dějin v Heidelbergu. Zdravotní důvody ho přiměly v roce 1903 odejít do ústra­ní, ale jeho vědecká práce se nezastavila. Koncem první světové války se aktivně zapojuje do veřejného života. Účastní se jako poradce mírových jednání ve Versailles a pod jeho vedením je sestavena ústava výmarské republiky. Krátce před svou smrtí přednášel na univerzitách ve Vídni a Mnichově. Weberova nejznámější díla jsou Wirtschaft und Gesellschaft (1922), Gesammelte politische Schriften (1921) a Gesammelte Aufsätze zur Religionssoziologie (1920 - 1921).

Max Weber je v povědomí širší veřejnosti zapsán zejména jako autor teorie původu kapitalismu na počátku novověku, vyložené ve spise Pro­testantská etika a duch kapitalismu (Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus] v letech 1904 až 1905. Weber nalézá souvislost mezi hodnotovým systémem kapitalismu a protestantskou etikou. Kalvi­nistická nauka o predestinaci (předurčení) a puritanismus podle Maxe Webera motivovaly k orientaci na pracovní výkonnost a podmínily aske­tický způsob života a investice do budoucnosti. Max Weber se zaměřil mimo jiné na klasifikaci historie. Zastával anti­evolucionistické a antiteleologické stanovisko. Dějiny neposuzuje jako vývoj směřující k určitému „naplnění', jak tomu bylo v křesťanské escha­tologii, v Hegelově filosofii dějin nebo v materialistickém Marxově poje­tí, ani nesdílí Comtovu stadiální koncepci. V rámci své srovnávací histo­rické metody Max Weber, ovlivněn novokantovstvím, zavedl tzv. ideální typy. Ideální typ nemá objektivní obsah, ale slouží jako logický nástroj systematizace a chápání jednotlivých faktů historických kultur. Jedná se o konstrukci, pomocí které historik hodnotí dějinnou skutečnost. Kate­gorie a zákony společenských věd jsou podle Webera čistě myšlenkové představy, které v reálném světě a dějinách nelze empiricky prokázat. Souvislosti, které sociální vědy odkrývají ve společenském životě, před­stavují omezený výběr určitých vztahů a prvků, prováděný v rámci poznávacího a historického zájmu subjektu. Společenský život je sledem jedinečných a neopakovatelných událostí, který nelze racionálně postih­nout a v němž není možné vysledovat „objektivní' zákonitosti. Iraciona­lita reality se dá systematizovat pouze pomocí racionální konstrukce ideálního typu, která je produktem intelektu, bez Intencionální nebo referenční vazby.

Vznik fyzické antropologie

Antropologická studia v 19. století byla často spjata s badateli, kteří měli lékařské vzdělání. To byl jeden z hlavních důvodů, proč antropo­logie byla řazena mezi přírodní vědy a proč jako první samostatný antro­pologický obor vzniká fyzická antropologie. Casmannův renesanční ter­mín „antropologie' znovuobnovil v roce 1775 ve své práci De generi humani variatate nativa německý lékař Johann Friedrich Blumenbach (1752 -1840), univerzitní profesor v Gôttingen, kterého můžeme označit za vlastního zakladatele fyzické antropologie.

Náplň fyzické antropologie představovalo zkoumání fyzických a bio­logických parametrů a vlastností člověka, jeho ontogenetického a fyloge­netického vývoje, vyčlenění a zhodnocení lidských ras a typů na základě tělesných rozměrů. Někteří představitelé fyzické antropologie však pod­lehli přehnaným představám o důsledcích svých zjištění, jak se to odra­zilo například ve frenologii. Tento obor, založený F.J. Galiem (1758 - 1828), se snažil vyvozovat duševní vlastnosti člověka z tvaru a rozměrů jeho lebky.

Francouzský anatom Paul Broca (1824 -1880), který se proslavil studie­mi o mozku, vypracoval řadu antropometrických metod a je považován společně s německým antropologem Rudolfem Martinem (1864 - 1925) za zakladatele užité [aplikované] antropologie. Paul Broca stál v roce 1859 u zrodu první antropologické společnosti, pařížské Societé d 'An­thropologie. Teprve v letech 1869 až 1870 vznikají v Londýně Anthro­pological Institute of Great Britain and Ireland a ve Vídni Anthropolo­gische Gesellschaft. V roce 1876 Broca zakládá francouzskou antropologickou školu, která měla z dnešního hlediska interdisciplinární charakter, protože soustředila odborníky na anatomii, fyziologii, eugeni­ku, kriminologii, zoologii, sociologii, prehistorii, etnologii a etnografii.

Vznik kulturní antropologie

Koncem 18. století a v první polovině 19. století vznikají antropologic­ké obory zaměřené na kulturní aspekty lidského života. Etnografie (ná­rodopis) se vyčlenila jako věda o původu a vývoji kultury, jazyka, písem­ností a náboženství daného etnika. Tento souhrn dat srovnává komparativní metodou s podobnými soubory jiných národů. V roce 1839 byla založena Pařížská etnologické společnost (Societé d 'Ethnologie de Paris). Etnologie byla vymezena jako národopisná věda, zobecňující poznatky popisné etnografie. Ve Spojených státech amerických se termín etnologie užívá jako synonymum pro kulturní antropologii.

Již víme, že v době romantismu etnografie často plnila společenskou a politickou objednávku - shromáždit důkazy o národní svébytnosti a specifičnosti určitých etnik a tím i ospravedlnit jejich politické nároky na národní stát. V lidových zvycích agrárních vrstvech, ve kterých se udržovaly poslední zbytky předkřesťanské tradice, byly hledány auten­tické kořeny a základna národního života.

Zásadním zlomem ve vývoji moderní antropologie byla reflexe společ­ných základů a pravidel života všech lidských kultur, evropských i mimo­evropských. Tento vývoj byl podmíněn překonáním etnocentrismu, vyplývajícího z pocitu výlučnosti evropské civilizace. Vědci 19. století uznali rovnocennost nejprve tzv. lidových tradicí a folklórních zvyků Západu a „barbarských' kultur. V duchu evolucionismu byla „primitiv­ní' kulturní úroveň, v Evropě zatlačená do zapadlých končin a mezi nej­méně vzdělané vrstvy obyvatelstva, chápána jako výchozí etapa civili­začního procesu vrcholícího západní euro-americkou společností. Sociální evolucionismus, jehož představitel Edward Tylor je považován za vlastního zakladatele kulturní antropologie, byl začátkem 20. století vytlačován difuzionismem, rozšířeným zejména v německé jazykové oblasti. Difuzionisté předpokládali migraci kulturních podnětů z jedno­ho centra a vypracovali rozsáhlý systém potvrzující tyto téze. Hlavní proud kulturní antropologie směřoval odlišným směrem. Vzrostl vliv francouzského sociologismu, založeného Augustem Comtem a Émilem Durkheimem, který podnítil zrod britské funkcionalistické školy, razící systémový přístup ke studované sociální realitě. Ve Spojených státech založil Franz Boas pojetí antropologie, které zdůrazňovalo synchronní, systémovou analýzu kultury, ale neopomíjelo ani historický, diachronní kontext. Žáci Franze Boase, představitelé konfiguracionismu, byli ovliv­něni německým novokantovstvím a v jeho duchu se zaměřili na studium hodnot a norem společenského života. Margaret Meadová, jedna z nej­významnějších studentek Franze Boase, provedla průkopnickou práci při formování psychologické antropologie.

Evolucionismus v antropologii

Edward B. Tylor, John Lubbock, John F. McLennan, Lewis H. Morgan, Henry Maine, James G. Frazer, Robert R. Marett a W. Pitt-Rivers se poku­sili aplikovat biologický evolucionismus na sociální vědy. Inspirováni jednotou ve vývoji organismů, podřízenou zákonu přírodního výběru, kterou odhalil Charles Darwin v přírodě, se evolucionističtí antropologo­vé snažili určit univerzální pravidla historického vývoje lidstva. Kultura se podle evolucionistů vyvíjí na základě postupných kvalitativních evo­lučních změn od jednoduchých celků ke složitým a vývojově vyšším. Vrcholem antropologického bádání mělo být stanovení stádií spole­čenského vývoje. Evolucionisté předpokládali psychickou a biologickou jednotu lidstva. V metodologii zavedli důslednou srovnávací (kompara­tivní) metodu. Kulturní znaky, které ve zkoumaných kulturách odkazují na předcházející vývojové stadium a umožňují jeho rekonstrukci, evolucionisté nazývali přežitky (survival). Hájili teorii nezávislého vzniku růz­ných institucí nebo kulturních prvků u geograficky izolovaných národů a paralelní nebo konvergentní kulturní vývoj zdůvodňovali tzv. zákonem omezených příležitostí (law of limited possibilities), spočívajícím v ana­logickém vlivu přírodního prostředí. Německý antropolog Adolf Bastian se odvolával na stejné psychické založení lidstva, které podmiňuje uni­verzálnost jeho sociální evoluce. Evolucionisticky orientovaný etnograf John Fergusson McLennan (1827 -1881), jehož teorii vývoje rodiny jsme zmínili ve výkladu o učení J.J. Bachofena, zavedl pojmy exogamie a en­dogamie. V rámci systému exogamie má příslušník společenské skupiny (rodu, kmene, frátrie) povinnost uzavírat sňatek pouze se členem jiné skupiny, zatímco pravidlo endogamie nařizuje uzavírání sňatků pouze v rámci jedné skupiny (rodu, kmene, frátrie). V archeologii užíváme Thomsenovo členění pravěku na dobu kamennou, bronzovou a želez­nou, které je pozůstatkem klasického evolucionismu 19. století. Marxis­mus použil ideologicky motivovanou ekonomickou analýzu domnělých předcházejících stádií lidstva pro prognózu budoucího vývoje. I v této snaze o „sekulární eschatologii', vyplývající z logiky a zákonitostí sociál­ní evoluce, lze vidět skrytý vliv křesťanského myšlení.

Představitelé evolucionismu v antropologii

Prvním badatelem, který se pokusil vytvořit z přírodovědeckých a spo­lečenskovědních poznatků jednotnou antropologickou vědu, byl Angli­čan Edward Barnett Tylor (1832 -1917).

Tylor nebyl pro svůj původ z kvakerské rodiny přijat na univerzitu a musel pracovat v rodinném podniku. O otázky kulturní antropologie se začal zajímat ve 24 letech v Mexiku, kam byl poslán na léčení tuberkuló­zy. Zde se seznámil se středoamerickými indiánskými civilizacemi a intenzívně je studoval. V roce 1884 se stal kustodem etnologických sbírek a univerzitním asistentem antropologie v Oxfordu. E.B. Tylor se zabýval zejména otázkami komparativní religionistiky. V roce 1896 byl jmenován řádným profesorem antropologie v Oxfordu.

Edward Barnett Tylor shromáždil množství informací a materiálu o středoamerických indiánských civilizacích, na kterých názorně demon­stroval evoluční paralelismus, teorii, podle níž rozvíjením obecných lidských vloh a na základě obdobných vývojových zákonitostí se vytvářejí v různých, vzájemně izolovaných oblastech světa analogické instituce a kulturní vzory. Evoluční paralelismus podle Tylora může vyústit do konvergence, sbíhání kulturních znaků. E.B. Tylor vymezil lidskou kul­turu jako komplexní celek, zahrnující náboženské a etické hodnoty a sys­témy, právní předpisy, poznání, umění a všechny zvyky a schopnosti, kterými jedinec disponuje jako příslušník společnosti a které si osvojil učením. Tento široký výklad kultury nebyl v Evropě přijat příznivě. V Severní Americe byl akceptován a jako antropologická koncepce kultu­ry posloužil k ustavení americké kulturní antropologie. Zásadní význam měla Tylorova kniha Primitivní kultura (Primitive Culture) z roku 1871, ve které podává teorii vývoje náboženství a zavádí pojem animismus. K Tylorovým názorům se vrátíme ve 4. kapitole, věnované problematice religionistiky.

John Lubbock (1834 - 1913), lord Avebury, byl velkým příznivcem Charlese Darwina a do dějin vědy se zapsal zejména rozšířením Thom­senova třídobého klasifikačního systému pravěku o paleolit a neolit, star­ší a mladší dobu kamennou. Lubbockovy všestranné zájmy zahrnovaly kromě etnografie zoologii a historii. Nejvýznamnější Lubbockova díla jsou Prehistorická doba, jak ji zobrazují prehistorické pozůstatky a zvyky a obyčeje současných divochů (Prehistoric Times, as Illustrated by Anci­ent Remains and the Manners and Customs of Modern Savages) a Původ civilizace a primitivní podmínky člověka (The Origin of Civilization and the Primitive Conditions of Maň) z roku 1870.

Zakladatelem evolucionistické školy v americké kulturní antropologii byl Lewis Henry Morgan (1818 -1881).

L.H. Morgan pocházel z rodiny farmáře, žijícího ve státě New York. Vystudoval práva a pracoval u železniční společnosti, podílející se na kolonizaci amerického Západu. Seznámil se s příslušníky indiánských kmenů a začal se zabývat jejich kulturou a sociálním systémem, které v roce 1851 zpracoval v monografii League of the Ho-De-No-Sau,-Nee or Iroquois. Velký význam měla Morganova studie Systém pokrevenství a příbuzenství lidské rodiny (Systems of Consanquinity and Affinity of Human Family) z roku 1870, ve které se věnuje terminologii příbuzen­ských termínů a nastínil hypotetický vývoj rodiny. Forma rodiny podle Morgana představuje index stavu celého systému kultury.

Lewis Henry Morgan předpokládal několik stádií v evoluci rodiny, označované speciálními termíny. Po počátečním údobí promiskuity následovala rodina pokrevních příbuzných, skupinové manželství brat­rů a sester, které vymizelo a jehož jediná zachovaná podoba se udržela v Polynésii jako tzv. havajský systém pokrevního příbuzenství. Násle­doval punaluanský typ rodiny, skupinové manželství sester a jejich man­želů nebo bratrů a jejich manželek. Z punaluanské rodiny vznikla syn­dyasmická rodina, soužití několika párů. Vyšší formu rodinného života představoval patriarchální typ rodiny, polygamní soužití muže s několi­ka ženami. Konečné stádium vývoje představuje podle Morgana mono­gamní rodina s árijským systémem pokrevního příbuzenství.

Největší ohlas mezi materialisticky orientovanými badateli mělo Mor­ganovo zpracování periodicity historického vývoje. Lewis H. Morgan se ve svém díle Stará společnost (Ancient Society) (1877) snažil vytvořit kate­gorie konkrétních dějinných etap lidstva. Historii Morgan chápal jako posloupnost tří evolučních etap: divošství (savagery), barbarství (barba­rism) a civilizace (civilization). Různorodost kultur na zemi vysvětluje odlišnou rychlostí vývoje národů. Některé zůstaly na úrovni divošství, jiné nepřekročily stupeň barbarství a ostatní, například evropské národy, dospěly k civilizaci. Toto hledisko bylo vřele přijato Friedrichem Engelsem a ostatními marxisty, protože korespondovalo s jejich přesvědčením, že nejdůležitějším faktorem ve vývoji lidstva a jeho hlavní seberealizací je materiální sféra života. Sociální vztahy, umění a náboženství odvozovali od ekonomického a technologického základu. Lewis H. Morgan rozděloval všechny formy správních soustav na dva základní druhy: societas a civitas (rodová společnost a stát), odpovídající v německé terminologii dichoto­mii mezi Gesellschaft a Gemeinschaft, kterou zavedl F. Tônnies. Nejnižší jednotkou společenské organizace je rod, ze kterého se podle Morgana vyvíjejí frátrie, kmen a kmenová organizace.

Morgan rozeznává tři stupně divošství:

I.  Nejnižší stupeň divošství, „dětství lidstva', kdy hlavní obživou lidstva byly plody a ořechy a vzniká artikulovaná řeč. Toto údobí skončilo osvojením ohně a počátky rybaření. Do historické doby se nezachoval žádný kmen na tomto vývojovém stupni.

II. Střední stupeň divošství je charakteristický nejrozsáhlejší migrací po zemském povrchu. Skončil vynálezem luku. Na středním stupni divošství žijí australští domo­rodci a Polynésané.

III. Nejvyšší stupeň divošství byl ukončen vynálezem hrnčířství. Zahrnuje dnešní indiánské kmeny Jižní Ameriky.

Následují tři stupně barbarství:

IV.  Nejnižší stupeň barbarství, z něhož se dochovaly indiánské kmeny na východ od Missourri, přechází vynálezem zemědělství, domestikací a zavodňováním na vyšší úroveň.

V. Střední stupeň barbarství je ohraničen nástupem doby železné. Tento horizont dodnes nepřekročily některé indiánské kmeny Střední Ameriky.

VI.Nejvyšší stupeň barbarství dokumentuje stav řeckých kmenů za Homéra, ital­ské kmeny před založením Říma a germánské kmeny římské doby.

VII.Stupeň civilizace je podle Morgana dosažen díky rozšíření užívání písma.

Již jsme se zmínili o vlivu Morganových teorií na marxismus a s ohledem na Mor­ganovy poznatky o matriarchátu jsme poukázali na jeho vztah k J.J. Bachofenovi. Tato nepříliš často připomínaná souvislost, která je zatemňována rozdílnou orientací a objektem výzkumu obou autorů, je podpořena srovnáním Morganovy koncepce stá­dia promiskuity a Bachofenovy představy údobí heterismu. Je možné, že zde nachá­zíme vzdálený odraz archaické tradice o „chaosu', vládnoucím před ustavením „kul­tury'. Britský antropolog R.A. Radcliffe-Brown se zmiňuje o „romantickém půvabu' Morganových koncepcí, který jako by rezonoval s vizemi „basilejského proroka novo­romantismu'. Dílo Lewis Henry Morgana značně ovlivnilo vývoj britské sociální antro­pologie.

Snad nejproslulejším žákem a v jistém smyslu dovršitelem Tylorovy evolucionistické školy byl Sir James George Frazer (1854 -1941), původ­ním vzděláním klasický filolog.

James G. Frazer pocházel z presbyteriánské skotské rodiny v Glas­gowě. Studoval v Oxfordu a Cambridgi, kde později působil. Frazer se zabýval problematikou nejstarších náboženství a ve svém klasickém díle Zlatá ratolest [Golden Bough) (1911 -1915) shromáždil ohromné množ­ství dat o rituálech, mýtech a magických úkonech světových kultur. Jeho další významné práce jsou Totemismus a exogamie (Totemism and Exo­gamy) (1910) nebo Folklór ve Starém Zákoně (Folklor in Old Testament) (1919).

Jméno Jamese George Frazera se stalo v klasické antropologii a etno­grafii téměř legendou. Ovlivnil zakladatele britské funkcionalistické ško­ly Bronislawa Malinowského, představitele německé etnopsychologie Wilhelma Wundta a Richarda Thurnwalda a zástupce francouzské sociál­ní antropologie Émila Durkheima, Marcela Mausse a Luciena Lévy-Bruh­la. James George Frazer byl positivitisticky a scientisticky orientovaný kabinetní vědec, který se neúčastnil terénních výzkumů. Na náboženské a mytologické představy přírodních národů pohlížel jako na předsudky a pověry předvědeckého myšlení. Frazerovým výkladem principu magie se budeme zabývat ve 4. kapitole.

Neoevolucionismus a kulturní ekologie

Po druhé světové válce dochází ve Spojených státech a Anglii k rene­sanci evolucionismu. Již v době nadvlády synchronně orientovaných společenských věd se problematikou kulturní evoluce zabýval anglický biolog, žák Herberta Spencera, Julien Sorell Huxley (1887 - 1975). Vý­znamným představitelem neoevolucionistických postupů v archeologii byl anglický historik Vere Gordon Childe (1892 -1957), spoluautor kon­cepce migrace zemědělských kultur z ohniska tzv. neolitické revoluce na Předním východě na evropský kontinent. Americký antropolog Leslie A. White (1900 -1975) se inspiroval pracemi klasického amerického evolu­cionisty L. H. Morgana. Podle L.A. Whita je kultura exosomatický sys­tém adaptace lidského druhu na přírodní prostředí. Hybnou sílu kultur­ního vývoje představuje zdokonalování technologie, jehož projevem je růst koncentrace a využití energie během evoluce civilizace.

Za zakladatele kulturní ekologie je považován americký antropolog Julian H. Steward (1902 -1973). Julian Steward prováděl terénní výzku­my indiánského kmene Šošonů, žijícího v aridní oblasti hor a polopouští Nevady. Snažil se prokázat, že šošonský hospodářský a sociální systém představuje adaptaci na místní geografické a klimatické podmínky. Ste­ward byl ovlivněn pracemi německého historika Karla Wittfogela a jeho teoriemi o geografické podmíněnosti vzniku čínské civilizace a „orientál­ního despotismu'. Zabýval se problematikou původu státu v povodí Nilu, Mesopotámii, Peru, Mexiku, Indii a Číně a dával jej do přímé souvislosti s ekonomickou potřebou zavodňování a budování kanálů. Julian Steward vypracoval i teorii multilineární evoluce, podle které existuje paralelní vývoj kulturních systémů s vlastními, specifickými zákonitostmi. Ste­ward se touto teorií snažil mimo jiné odvrátit tradiční obviňování sociál­ního evolucionismu z etnocentrismu.

V šedesátých letech se řada antropologů přiklání k adaptacionistické­mu modelu kultury a lidské společnosti. Jakákoliv kulturní změna byla interpretována jako adaptační proces v rámci ekosystému. Konvergence kulturních fenoménů, kterou klasičtí evolucionisté vysvětlovali rozvíje­ním „přirozených vloh' a difuzionisté migrací kulturních podnětů z jed­noho centra, kulturní ekologové objasňovali působením obdobných kon­striktů geografických a klimatických podmínek. Michael Harner dával lidské oběti a kanibalismus Aztéků a jiných kultur do souvislosti s nedostatkem proteinu. Známý je adaptacionistický výklad funkce posvátné­ho dobytka v Indii, jehož autorem je americký antropolog Marvin Harris (1927).

Většina autorů se na tento fenomén dívala jako na typický příklad pří­krého rozporu mezi pravidlem náboženského života a hospodářskými požadavky a rozhořčeně poukazovala na absurditu soužití tisíce kusů „nedotknutelných' krav a hladovějících Indů. Marvin Harris empiricky zdůvodnil, že vzhledem k ekonomickým, sociálním, klimatickým i geo­grafickým podmínkám indického poloostrova je pro tuto kulturu mno­hem výhodnější využívat dobytek jako tažnou sílu, zdroj mléka a jeho trusu jako hnojivo a topivo, než jej konzumovat. Sakrální statut indic­kých krav je podle Harrise optimální formou adaptace indické civilizace na přírodní prostředí.

Marvin Harris se proslavil knihou Kulturní materialismus {Cultural Materialism: The Struggle for a Science of Culture) z roku 1979, ve které spojuje kulturní ekologii s darwinismem a neomarxismem.

Adaptacionistické tendence se projevily v americké tzv. nové archeo­logii, reprezentované například Lewisem R. Binfordem (1929), a v brit­ské analytické archeologii, ve které výsadní postavení zaujímal David Leonard Clarke (1937 -1976).

Do lingvistické antropologie uvedl evolucionistickou problematiku Max Muller (1823 - 1900). Tento v Oxfordu působící německý filolog a historik, který byl znám svým rezervovavým postojem k darwinismu, nastínil v knize Lectures on the Science of Language (1861) tři stádia koevoluce jazyka a kultury. Izolační morfologický typ jazyka (například čínština) podle Mullera odpovídá rodové, rovnostářské společnosti, zabý­vající se zemědělstvím. Aglutinatívní jazyky (například semitské jazyky) jsou údajně charakteristické pro pastevecké kmeny. Flexívní typ jazyka (například indoevropské jazyky) doprovází v dějinách vznik státního zřízení.

Již ve dvacátých letech ukázal Edward Sapir, že výše zmíněné morfo­logické typy jazyků se vyskytují v různých kulturách a společenstvích bez ohledu na postavení v hypotetické sociální evoluci. K myšlence evoluční souvislosti mezi strukturou jazyka a stupněm rozvoje lidskou společností se vrátil v sedmdesátých letech D. Hymes, který zdůraznil adaptivní funkci jazyka. M. Swadesh identifikoval tři stádia ve vývoji jazyka: lokální, klasické a světové. Americký antropolog a lingvista Joseph Greenberg, inspirován staršími pracemi Edwarda Sapira, navrhl rozdělení jazyků podél tzv. analyticko-syntetické řady. Analytický (izolační) jazyk vyjadřuje mluvnické vztahy pomocnými slovy, zatímco syntetický jazyk koncovkami. Sapirem sesta­vený index analyticko-syntetické řady se stanovuje vydělením počtu mor­fémů počtem slov ve vzorku textu určitého jazyka. Vyšší hodnoty indexu odpovídají výraznějšímu „syntetickému' charakteru daného jazyka. Někteří autoři se domnívají, že syntetické jazyky jsou charakteristické pro méně rozvinuté, archaické společnosti. V průběhu sociální evoluce se prosazují analytické jazyky s nižšími hodnotami indexu analyticko-syntetické řady, odpovídající komplikovanějším a stratifikovanějším kul­turám.

A.L. Kroeber uvádí následující hodnoty indexu: eskymácké jazyky -11.33, sanskrt - 7.51, swahilština 7.06, jakutština - 7.02, angličtina - 5.34, perština - 4.88, vietnamština - 3.13.

David Armstrong a Solomon H. Katz zveřejnili poněkud kontroverzní hypotézu, podle níž vzrůst analytičnosti jazyků souvisí nejen s větší spo­lečenskou a technologickou komplexností, ale též se zvyšující se úlohou levé hemisféry mozku v průběhu evoluce člověka. Ten Houton prokázal experimentálně, že u dvojjazyčných Indiánů kmene Hopi je produkce domorodého jazyka, který má výrazně syntetický charakter, spjata více s pravou hemisférou mozku, než je tomu v případě jejich druhého jazy­ka - angličtiny.

B. Berlin a P. Kay uskutečnili dnes již klasický výzkum základní termi­nologie barev mezi různými světovými kulturami. Autoři dospěli k závě­ru, že existuje univerzální posloupnost ve vytváření klasifikace barev, kterou sdílejí všechna lidská společenství:

Veškeré zkoumané jazyky obsahují termíny pro „bílou' a „černou' barvu. Pokud daný jazyk má pouze tři pojmy pro barvy, je oním třetím termínem „červená'. V případě, že jazyk zahrnuje čtyři barevné termíny, přistupuje ke zmíněným třem barvám buď výraz pro „zelenou', nebo pro „žlutou'. Jedna z těchto dvou barev rozšiřuje barevné spektrum, jestliže jazyk obsahuje pět termínů. Dalšími barvami, které postupně rozšiřují barevné spektrum, jsou modrá, hnědá, purpurová, růžová, oranžová a šedá.

Brown a Witkowski doplnili univerzální posloupnost pojmosloví ba­rev příklady z bionomenklatury, zahrnující zoologické a botanické termíny, případně názvy částí těla. Také v těchto příkladech badatelé konsta­tovali určité zákonitosti při vytváření příslušné terminologie, které sou­visejí s růstem společenské komplexnosti v průběhu sociální evoluce. Gerrit J. Dimmendaal podrobil nedávno neoevolucionistické hypotézy, předpokládající těsný vztah mezi rozvojem společnosti a určité jazykové terminologie, a evolucionistický výklad vzniku analytických jazyků ost­ré kritice, při které zejména zpochybnil schopnost současné vědy objek­tivně zhodnotit míru společenské komplexnosti. V osmdesátých letech jsou neoevolucionistická, ekologická a neomarxistická paradigmata z americké kulturní antropologie vytlačována přístupy kognitivní a sym­bolické antropologie, i když jejich vliv je stále značný.

Difuzionismus

Na začátku 20. století vyrůstá nová generace antropologů, revoltující proti klasikům, spjatým s evolucionismem. Jedná se o difuzionistickou školu, působící hlavně v Německu, Rakousku, Velké Británii a ve Spoje­ných státech amerických. Jejími příslušníky byli například Friedrich Ratzel, Wilhelm Schmidt, Leo Frobenius, Fritz Graebner, Wilhelm Kop­pers, William Halsey R. Rivers, Andrew Lang, Grafton Elliot Smith, Wil­liam James Perry a Robert Heinrich Lowie. Difuzionisté vysvětlují vý­voj kultur migrací podnětů z kulturního centra invence. Předávání kulturních znaků mezi jednotlivými společnostmi se nazývalo odbor­ně difúze.

Někteří difuzionisté hledali původní střediska civilizace v odlehlých částech Asie, jiní badatelé upřednostňovali vliv Egypta a existovala i ško­la panbabylónismu, podle které jsou světové mytologie odvozeny z astronomických pozorování Babylóňanů.

Difuzionismus v Německu a v Anglii

Zakladatelem tzv. migrační antropologické školy v Německu, vystu­pující proti evolucionismu, byl Friedrich Ratzel (1844-1904), který půso­bil jako universitní profesor v Lipsku. Ratzelovým žákem byl proslulý Leo Frobenius (1873 - 1938), jehož Kulturní dějiny Afriky (Kulturgeschichte Afrikas) představují jeden z pilířů afrikanistiky. Podle Frobenia prošlo lidstvo třemi nábožensko-kulturními „vizemi světa':

Animalismus, nejstarší historická etapa, spočívá ve zbožštění zvířat. Jejím nápadným projevem je thériomorfní náboženství.

Neolitická zemědělská kultura, zdůrazňující symboliku smrti a kult mrtvých a předků.

Epocha Boha-Slunce, heliolitismus, šířící se z Egypta až do Malajsie.

Leo Frobenius vyzvedává úlohu Egypta jako ohniska šíření kultu Slun­ce po Eurasii. Frobenius jako první formuloval hypotézu kulturních cyk­lů (Kulturkreise), kterou propracovali Fritz Graebner (1877 -1934), spo­lupracovník Wilhelma Schmidta (1868 - 1954), a Graebnerův asistent Bernard Ankermann (1895 - 1943). Dvě nejvýznamnější Graebnerovy práce jsou Metoda etnologie (Methode der Ethnologie) z roku 1911 a Ob­raz světa u primitivních národů [Das Weltbild der Primitiven). Kulturní cykly představují geograficko-kulturní okruhy, zahrnující oblasti s obdobným typem kultur, které je obsadily migrací z původního centra. Fritz Graebner považoval za hlavní úkol etnologie rekonstrukci historie kultur na základě kritéria formy a kritéria množství. Kritérium formy se týká analogií mezi kulturními znaky různých kultur a kritérium množ­ství počtu těchto podobností. Na výzkumy kulturních cyklů Leo Frobe­nia a Fritze Graebnera navázali Wilhelm Schmidt a Wilhelm Koppers (1886 -1961), zástupci vídeňské etnologické školy Societas Verbi Divini.

Wilhelm Schmidt se narodil v Hôrdô u Dortmundu v Porýní, vystudo­val teologii a stal se římskokatolickým knězem. Od roku 1921 přednášel na vídeňské univerzitě a v roce 1927 přesídlil do Říma, kde působil jako ředitel misijně etnologického oddělení Lateránského muzea. V roce 1931 založil Institut Anthropos, který v roce 1938 přenesl do švýcarského města Frodeville. Později přednášel na univerzitě ve Freiburku. Sídlo ústavu Anthropos bylo po Schmidtové smrti převedeno v roce 1962 do semináře svatého Augustina u Bonnu. O Wilhelmu Schmidtovi budeme opět hovořit ve 4. kapitole v souvislosti s religionistickým učením o „pramonoteismu'.

Německá difuzionistická škola, zejména Friedrich Ratzel, měla vliv na formování teorie geopolitiky, spojené se jmény Karla Haushofera (1869 -1946) a Johana Rudolfa Kjelléna (1864 -1922).

Mezi stoupence migrační teorie patřili v Anglii William James Perry, William Halsey R. Rivers a Grafton Elliot Smith.

William James Perry (1879 - 1953) působil jako univerzitní profesor na King' s College a v Oxfordu. Ve své práci Megalitická kultura (The Me­galithic Culture] z roku 1920 objasňuje shodně s Leo Frobeniem šíření megalitů jako výraz expanze heliolitismu - kultu boha Slunce z Egypta do jihovýchodní Asie. William Halsey R. Rivers (1864 - 1922) je znám mimo jiné jako autor díla Historie melanézské společnosti {The History of Melanesian Society) (1914). Grafton Elliot Smith (1871 -1937) pocházel z Austrálie, původním zaměřením byl anatom, později se ale specializo­val na egyptologii. Přednášel na univerzitě v Manchesteru. Své difuzio­nistická názory podává v knize Migrace raných kultur (The Migrations of Early Cultures), vydané v roce 1912.

Difuzionistická koncepce ustoupila v polovině dvacátého století do pozadí a byla využívána jako dílčí metoda při objasňování některých his­toricko-kulturních fenoménů. Po druhé světové válce zpřístupnil široké veřejnosti teorie difuzionismu norský archeolog Thor Heyerdahl (1914), jehož výzkumné cesty a vědecko-populární knihy měly velký ohlas u široké veřejnosti. Prostřednictvím plavby na voru Kon Tiki z Peru do Polynésie v roce 1947 a na lodi Ra ze Safí na Barbados v letech 1969 a 1970 se Thor Heyerdahl pokusil experimentálně prokázat kontakty mezi kul­turami Jižní Ameriky a Polynésie a vliv starého Egypta na indiánské civi­lizace Střední Ameriky. Své názory Thor Heyerdahl publikoval v knihách Američtí Indiáni v Tichomoří {American Indians in the Pacific), Fatu Hiva, Mořské cesty do Polynésie (Sea Routes to Polynesia) a Staré civilizace a oceán (Early Man and the Ocean).

Renesanci difuzionistických přístupů v posledních dvaceti letech umožnila aplikace nových metod molekulární antropologie. Vědci pro­střednictvím biochemické analýzy různých polymorfních genetických znaků, zahrnujících například krevní skupiny, imunoglobuliny nebo proteiny plazmy současných lidí mohou rekonstruovat migrace lidských etnik v dávné minulostí.

Výzkumy variant hemoglobinu u čtvrt miliónu Číňanů umožňují ještě dnes identifikovat „hedvábnou cestu', spojující v minulosti Čínu se stře­domořskými obchodními centry. V druhé polovině osmdesátých let provedl biochemický tým vedený Alainem Wilsonem detailní výzkum mitochondriové DNA populací z růz­ných částí světa. V článku zveřejněném v roce 1987 v časopise Nature R.L. Cann, M. Stoneking a A.C. Wilson nastínili velkorysý model prehis­torické migrace Homo sapiens, zalidňujícího svět. Podle autorů teorie, která se často označuje jako „Out-of-Africa' Theory, se anatomicky mo­derní člověk zrodil v Africe před přibližně 140 až 200 000 lety a všichni dnešní lidé pocházejí z této archaické populace. Afriku opustili naši před­kové asi před 100 000 lety, jak dosvědčují též fosilní nálezy z Blízkého východu (Skhul a Qafzeh). Do střední Evropy se anatomicky moderní lidé rozšířili přibližně před 35 000 lety. Nová Guinea a Austrálie byly kolonizovány před 30 až 40 000 let. Nový svět byl podle většiny odborní­ků dosažen před 12 000 lety.

Již švédský archeolog Oscar Montelius studoval migrace neolitických kmenů z Anatolie do egejské oblasti a evropského vnitrozemí, kde zavádě­ly zemědělství a asimilovaly místní mesolitické kultury. Na tento výzkum navázal především L.L. Cavalli-Sforza, který prokázal, že průběh šíření neolitiků z Předního východu na evropský kontinent lze vyčíst z genofon­du dnešních Evropanů. Badatelé též konstatovali těsnou souvislost mezi specifickou genetickou a jazykovou skupinou. Anglický archeolog Collin Renfrew dává do souvislosti neolitickou kolonizaci Evropy s migrací indo­evropských kmenů a zpochybňuje tak představu M. Gimbutasové, která považovala archaické Indoevropany za pastevecké, kočovné kmeny, šířící se do Evropy a na Přední východ v době bronzové.

Těsná interdisciplinární spolupráce archeologie, genetiky a jazykovědy sice na jedné straně umožnila významné zpřesnění našeho obrazu minu­losti lidstva, ale na straně druhé se nevyhnula též řadě vysoce hypotetic­kých a sporných spekulací, které podává tzv. nostratická teorie, zaměřená na rekonstrukci společného prajazyka Indoevropanů a Semitů.

Francouzská sociální antropologie

Francouzská antropologie byla ve druhé polovině 19. století a začát­kem 20. století ovlivněna Comtovým positivismem. Evolucionismus nebo difuzionismus antropologických škol v anglosaském světě a Německu nezaznamenaly ve Francii odpovídající ohlas, i když v mnohých případech můžeme hovořit o konvergentním způsobu myšlení, pracujícím s odlišnou terminologií. Pro porozumění specifické orientaci francouz­ské antropologie nesmíme zapomínat na tradici osvícenského racio­nalismu, zejména Montesquieua, ale i Rousseaua. Duch romantismu, kte­rý ovlivnil německé badatele, nezanechal ve francouzské sociální antropologii, pokud pomineme například dílo Artura de Gobineaua, vět­ších stop. Evolucionismus a difuzionismus anglosaských a německých škol studovaly společenský život z hlediska diachronního a vědecká ana­lýza určitého kulturního artefaktu spočívala v pochopení jeho vývoje. Au­gust Comte vedle diachronního aspektu uvažuje i o aspektu synchron­ním a hovoří o „společenském pořádku', který určuje „charakter sociální existence'. Comtův ideový následník Émile Durkheim již při studiu lid­ské kultury klade rozhodující důraz na synchronní hledisko. Tento trend, spočívající v posunu od diachronních věd devatenáctého století k syn­chronní metodologii sociálních věd dvacátého století, je završen vznikem strukturalismu. Francouzská odborná terminologie se vyhnula termínu „kultura', rozšířenému v Německu, kde byl používán i v širším politic­kém a ideologickém smyslu (die Kultur), a dává přednost pojmu „sociál­ní', „společenský' (social). Díky intelektuálnímu vlivu německých při­stěhovalců se v USA začalo termínu „kultura' (culture) užívat v názvu „kulturní antropologie', zatímco v britské antropologii, která byla více inspirována francouzskou sociologickou školou, se uplatnil pojem „soci­ální antropologie'.

Émile Durkheim

Émile Durkheim navázal na Comtovu positivistickou sociologii, která se jeho zásluhou stala ve Francii řádným univerzitním oborem. Durk­heim se narodil v roce 1858 v Épinal, po studiích v Paříži přednášel filoso­fii na univerzitách v Bordeaux a na Sorbonně. V roce 1896 založil v Paříži časopis L 'Anneé sociologique, kolem kterého se vytvořila tzv. sociolo­gická škola. Do roku 1912 vyšlo dvanáct svazků tohoto periodika. Durkhe­im umírá roku 1917. Jeho žáky byli například Robert Hertz (1882 -1915), Henri Hubert (1872 -1927) a Marcel Mauss (1873 -1950). Ovlivnil zakla­datele funkcionalismu Bronislawa Malinowského a britského antropolo­ga Alfreda Reginalda Radcliffe-Browna. Dílo Émila Durkheima mělo velký význam pro strukturalismus, zastoupený Claudem Lévi-Straussem, a k jeho odkazu se hlásí představitelé současné americké symbolické antropologie. Émila Durkheima pokládají za svého předchůdce i strukturalisticky orientovaní historici, sdružení ve francouzské škole Annales.

Sociologie v pojetí Émila Durkheima by měla být exaktní vědeckou disciplínou, zaujímající ústřední místo mezi společenskými obory. Ve studiích O společenské dělbě práce [De la division du travail social) z ro­ku 1893 a Pravidla sociologické metody (Les régles de la méthode socio­logique) (1895) Durkheim ukazuje, že objektem výzkumu sociologie je sociální realita, vytvářená kolektivními společenskými vztahy. Sociální realita představuje primární skutečnost a všechny psychologické, ideo­logické, náboženské i hospodářské fenomény jsou od ní druhotně odvo­zené. Společenské vědomí, vytvářející ideologii, filosofii a náboženství, struktura mytologie i rituálů, ale i základní formy lidského myšlení jako jsou prostor, čas a kauzalita reprezentují odraz sociální reality. Sociální skutečnost se projevuje v lidském životě prostřednictvím sociálních fak­tů (le fait social), zahrnujících pravidla společenského jednání, institu­ce, náboženství, rituály, jazyk, právo i módu. Sociální fakta se manifes­tují v systémech symbolů. Mají represivní povahu a jsou závaznými normami, kterým se lidé musí podřídit. Z metodologického hlediska je důležitý Durkheimův názor, že sociální fakta mohou být vědecky objas­něna pouze pomocí jiných sociálních faktů. Durkheimův sociální reduk­cionismus a determinismus nelze ztotožňovat s učením Karla Marxe, podle kterého formy společenského života jsou určovány dominantní ekonomickou základnou. Émile Durkheim naproti tomu tvrdí, že i hos­podářský systém je sociálním faktem, odvozeným od sociální reality.

Ve studii Sebevražda {Le Suicide) z roku 1897 se Émile Durkheim sna­žil dokázat, že fenomén sebevraždy nelze dostatečně objasnit na zákla­dě subjektivních motivů, ale průkaznější je analýza sociálních okolností, které k růstu sebevražd v západní civilizaci vedou. V roce 1912 Émile Durkheim uveřejnil práci Základní formy náboženského života (Les for­mes élémentaires de la vie religieuse), v níž se zabývá problematikou náboženství. Náboženství, stejně jako všechny produkty „lidského du­cha', má podle Durkheima původ v sociální realitě, ve vztazích sku­pinového života. Émile Durkheim shromáždil velké množství etnogra­fických dat o totemismu australských domorodců, který pokládá za nejstarší formu náboženství. Domnívá se, že na případu totemismu lze přesvědčivě odkrýt a doložit sepětí společenské organizace s religiózní symbolikou. Totem je symbolem společenského celku, který Durkheim v duchu holismu chápe jako kvalitativně vyšší jednotku, než je kvantita­tivní souhrn členů. Vztah k jednotě kolektivu, klanu nebo kmene má podle Durkheima mystický charakter a je základem každého nábožen­ství. Podobný názor zastával i Durkheimův současník, slavný francouz­ský psychiatr Pierre Janet (1859 -1947).

Émile Durkheim dříve než strukturalisté psal o binárních opozicích, vytvářejících základ mytologických soustav přírodních národů. Durkhei­movu tézi o dualismu posvátného - sakrálního a světského - profánního v myšlení archaického člověka převzala řada religionistů, například Rudolf Otto nebo Mircea Eliade. Ve studii O společenské dělbě práce rozděluje Émile Durkheim společnosti na archaické, kmenové, ve kterých panuje „mechanická' solidarita, a na moderní společnosti se solidaritou „organickou'. Je to pravděpodobně vzdálený ohlas L.H. Morganova a F. Tônniesova členění, který předznamenává „termodynamickou' kla­sifikaci Claude Lévi-Strausse, hovořícího o společnostech „chladných' a „horkých'.

Émile Durkheim spojuje synchronní sociologický popis sociálního života s důsledným kulturním determinismem. V jeho díle nalezneme myšlenku, oblíbenou v současné americké symbolické antropologii, že realita je sociální konstrukcí. Émile Durkheim razí cestu kulturnímu relativismu, zpochybňujícímu etnocentrismus tvrzením, že kosmologie nebo ontologie, představa o světě nebo spekulace o bytí, jsou poplatné sociální struktuře společnosti. Z tohoto důvodu nepředstavují nic auto­nomního, ale spadají do oblasti výzkumu sociologie.

Představitelé francouzské sociální antropologie

Durkheimův synovec a žák Marcel Mauss (1873 - 1950) se narodil v Épinal a studoval v Bordeaux. Na rozdíl od svého slavného strýce se specializoval na sanskrt a indologii. Marcel Mauss přednášel v Paříži a byl profesorem Bronislawa Malinowského.

Sociální i ekonomickou sféru společenského života považoval Marcel Mauss stejně jako Émile Durkheim za základní rovinu výkladu kulturnich jevů. Někteří představitelé americké symbolické antropologie po­važují za historicky první studii, spadající do jejich oboru, pojednání Koncept primitivní klasifikace {Le concept de la Classification primitive), které v roce 1903 vydali Marcel Mauss a Émile Durkheim. V této práci oba francouzští sociologové formulují tézi, že lidská kultura představuje klasifikační systém reality, který je možno studovat obdobným způso­bem jako gramatiku jazyka. Marcel Mauss a další žák Émila Durkheima, Henri Hubert, publikovali v roce 1904 Esej o obecné teorii magie [Esquis­se d 'une théorie générale de la magie), v němž se pomocí Durkheimova sociologismu pokoušejí objasnit původ magie a náboženství. V roce 1925 uveřejnil Marcel Mauss slavnou studii nazvanou Dar (Le don), ve které tvrdí, že symbolická směna je primárním aktem, ustavujícím lidskou společnost. Tuto myšlenku, anticipující tzv. teorii směny, rozvedli zejmé­na Claude Lévi-Strauss a symboličtí antropologové.

Francouzský etnolog a filosof Lucien Lévy-Bruhl (1857 -1939) se zabý­val zejména prehistorií lidstva. Lévy-Bruhl studoval a působil v Paříži. Od roku 1904 přednášel filosofii na Sorbonně. Ve svých studiích Mentál­ní funkce v primitivních společnostech (Les fonctions mentales dans les sociétés inférieurs) (1910), Primitivní mentalita (La mentalitě primitive) (1922), Nadpřirozeno a příroda v primitivní mentalitě (Le surnaturel et la nature dans la mentalitě primitive) (1931) nebo Mystická zkušenost a symboly primitivů (L 'expérience mystique et les symboles chez les primitifs) (1938) se Lucien Lévy-Bruhl zaměřil na studium mentality pre­historického člověka a přírodních národů a konstatoval, že způsob jejich myšlení se zásadně liší od uvažování příslušníka naší civilizace. Lucien Lévy-Bruhl razí pojetí archaického prelogického myšlení, založeného na svébytném, ale vnitřně konzistentním pojímání skutečnosti a na přehlí­žení logických zákonitostí, důležitých pro přístup k realitě v moderní společnosti. Archaický člověk žije ve světě mýtů a mysticky se prostřed­nictvím rituálů vztahuje k posvátným dějům, časům a osobám. Toto religiozní pouto k sakrálnu nazývá Lucien Lévy-Bruhl francouzským termínem participation mystique.

Prostředníkem mezi sociologismem Émila Durkheima a Marcela Maus­se a strukturalismem Claude Lévi-Strausse byl francouzský badatel, významný indoevropeista, Georges Dumézil.

Franz Boas a americká kulturní antropologie

Americký antropolog německého původu Franz Boas a jeho studenti vnesli do americké kulturní antropologie novou metodologii a perspek­tivu.

Franz Boas se narodil v roce 1856 v Mindenu ve Vestfálsku. Vystudoval fyziku. V letech 1883 až 1884 se účastnil vědecké expedice do Baffinovy země. Kontakt s eskymáckými kulturami jej natolik ovlivnil, že po návratu do Německa začal pracovat v Královském etnografickém muzeu v Berlíně. Franz Boas byl hluboce ovlivněn svým původním školením v přírodních vědách. Na rozdíl od francouzských sociologů se nezabýval teoretickými úvahami, ale větší důraz kladl na empirický výzkum v terénu. Byl ovliv­něn představiteli difuzionismu, zejména Friedrichem Ratzelem, ale stýkal se i s evolucionisty Adolfem Bastianem a Edwardem Tylorem. V roce 1886 odešel do USA, kde působil na několika vysokých školách. Od roku 1895 přednášel až do své smrti v roce 1942 na Kolumbijské universitě. Intenzív­ně se věnoval výzkumu indiánského obyvatelstva. K nejvýznamnějším Boasovým publikacím patří Sociální organizace a tajná společenství Indiá­nů Kwakiutl (The Social Organization and Secret Societies of the Kwakiutl Indians) (1897), Tsimšinská mytologie (Tsimshian Mythology) (1916), Primitivní umění (Primitive Art) (1927), Vědomí archaického člověka {The Mind of Primitive Man) (1911) a Antropologie a moderní život [Anthropo­logy and Modern Life) (1928).

Franz Boas zavedl v americké antropologii interdisciplinární přístup, založený na datech z archeologie, etnografie, jazykovědy a fyzické antro­pologie. Kulturu Boas pojímá jako komplex, složený z kulturních znaků, který se přizpůsobuje změnám přírodního prostředí. Tento synchronní přístup Franz Boas spojuje s důrazem na historii jednotlivých kulturních fenoménů. Boas neusiloval o sestavení vývojové řady kultur od nejjed­nodušších ke složitějším, jak se o to snažili evolucionisté; ale o analýzu společného původu společenství, které se vyznačovaly obdobnými kul­turními znaky. Franz Boas zdůrazňoval lingvistický aspekt antropologic­kého výzkumu. Jazyk pokládal za neodmyslitelnou součást studované kultury a prvořadé svědectví o jejím charakteru. Tento přístup názorně demonstroval při popisu gramatiky a sestavení slovníku jazyka indián­ského kmene Kwakiutl, žijícího na severozápadě USA. Společně se svý­mi spolupracovníky se podílel na vydání Slovníku jazyků amerických Indiánů [The Handbook of American Indian Languages], který vyšel v roce 1911. Boas si uvědomoval, že vhled do daného společenství je nemožný bez znalosti místního jazyka a že specifické rysy jazyka se odrážejí ve „vizi světa' a kulturním sebevyjádření etnika. Tyto Boasovy myšlenky rozvinuli Benjamin Lee Whorf a Edward Sapir, tvůrci tzv. lingvistického relativismu. Franze Boase můžeme považovat za zaklada­tele lingvistická antropologie. Boasův interdisciplinární přístup s důra­zem na empirismus a terénní výzkum je dodnes charakteristický pro americkou kulturní antropologii. Jeho významnými žáky byli například Ruth Benedictová, Alexandr A. Goldenweiser, Roland B. Dixon, Melville J. Herskovitz, Alfred Louis Kroeber, Margaret Meadová, Edward Sapir a Clark Wissler.

Konfiguracionismus

Většina žáků klasika americké antropologie Franze Boase se řadí mezi zástupce konfiguracionistické školy. Difuzionistický model je ve dvacá­tých a třicátých letech v americké antropologií překonán. Nesmírně se rozšiřují možnosti terénního výzkumu, který se stává hlavní formou antropologického bádání. Představitelé konfiguracionismu jsou přímo či nepřímo ovlivněni některými proudy německého myšlení konce 19. a po­čátku 20. století. Alfred Louis Kroeber byl spjat s novokantovskou báden­skou školou, zatímco většina ostatních zástupců konfiguracionistického směru americké antropologie byla inspirována pracemi Maxe Webera, Sigmunda Freuda a zprostředkovaně i Friedricha Nietzscheho. Americký konfiguracionismus se rozvíjí přibližně ve stejné době jako britský funk­cionalismus, vycházející z učení Émila Durkheima a výzkumů Broni­slawa Malinowského. Konfiguracionisté s funkcionalisty sdíleli systémo­vý přístup, ale oproti anglickým dědicům francouzského sociologismu kladli v duchu svých německých intelektuálních patronů důraz na ana­lýzu hodnot a na etnopsychologii. Kulturu pojímali jako naučitelnou konfiguraci hodnot a norem, určujících sociální chování. Nejdůležitější pojmy konfiguracionistické školy podle Clyda Kluckholna (1905 - 1960) jsou vzor (pattern), konfigurace (configuration) a etos (ethos). Vzor odpovídá zavedenému způsobu chování jedince v kultuře, „modalitě manifestujících se standartů a činů'. Konfigurace je „širším komplexem vzorů'. Etos představuje podle Kluckholnovy definice „vše prostupující dominantní integrující princip - duch národa nebo kmene' a přibližně koresponduje s romantickým vymezením ducha národa (Volksgeist). Závislost představitelů amerického konfiguracionismu na německém myšlení se neprojevuje pouze v inspiraci bádenskou novokantovskou školou, ale sahá hlouběji až k filosofům romantismu. Tato příbuznost je zřetelná v obdobném pojetí vztahu jazyka a lidského společenství v učení W. von Humboldta, J.G. Hamanna a F.H. Jakobiho na jedné straně a v antropologických teoriích E. Sapira a B.L. Whorfa na straně druhé.

Představitelé konfiguracionismu

Alfred Louis Kroeber (1876 -1960) byl jedním z nejznámějších americ­kých antropologům. Pocházel z rodiny německých přistěhovalců. Studo­val literární vědu na Kolumbijské universitě a pracoval jako asistent katedry anglistiky. Pod vlivem Franze Boase se zaměřil na antropologii. Působil na Kalifornské universitě a řídil antropologické muzeum v Berkeley. V roce 1915 zahájil A.L. Kroeber vydáním studie Osmnáct profesí (Eighteen Professions) kritiku metod sociálního evolucionismu. Jeho nejvýznamější práce jsou Povaha kultury {The Nature of Culture) (1952), Antropologie: kulturní vzory a procesy {Anthropology: Culture Patterns and Processes) (1963), Kulturní a přírodní oblasti domorodé Severní Ameriky {Cultural and Natural Areas of Native North America) (1939), Antropologický pohled na historii {An Anthropologist Looks at History) (1963) a Styl a civilizace {Style and Civilizations) (1957). Jako editor se podílel na vydání obsáhlého sborníku Antropologie dnes {Anthropology Today) (1953), do kterého přispělo 51 badatelů. Alfred Louis Kroeber dosáhl řady významných vědeckých poct a byl mnoho let prezidentem Americké antropologické společnosti {The American Anthropological Association).

Alfred Louis Kroeber pojímal lidskou kulturu jako autonomní nad­osobní celek, stojící nejvýše v hiearchie jsoucna, který má vlastní, speci­fické zákony. Vědecký popis kultury musí podle Kroebera disponovat odlišnou terminologií, než která se používá při studiu organického a ne­organického světa. Klíč k pochopení principu organizace kultury před­stavují kulturní hodnoty. A.L. Kroeber sestavil s C. Kluckholnem na základě shrnutí známých pojetí kultury vlastní definici: „Kultura je pro­dukt, je historická, zahrnuje ideje, vzory a hodnoty, je selektivní, lze se ji učit, je založena na symbolech a je abstrahována z chování a produktů chování.' Alfred Louis Kroeber zavedl pojem kulturních vzorů [Cultural pattern), představujících uspořádání vnitřních vztahů, díky kterým je kultura konsistentní. Kultura se podle Kroebera dělí do dvou sfér - oblas­tí primárních a sekundárních prvků kultury, kterým odpovídají příslušné kulturní vzory. Primární prvky kultury zahrnují praktické, ekonomické aktivity společnosti, zajišťující její přežití. Jejich ztělesněním je Homo faber, člověk dělný, pracující. Primární prvky kultury vytvářejí oblast kul­tury reality [reality Culture), která představuje výraz společenského úsilí o optimální adaptaci na přírodní podmínky. Sekundární prvky kultury reprezentují souhrn neutilitární činnosti lidí a jsou personifikovány v Ho­mo ludens, člověku hravém a experimentujícím. Sekundární prvky kul­tury vytvářejí oblast kultury hodnot (value culture), umělecký, estetický výraz společenství. Tato sféra sociálního života lidí není determinována ekonomickou kulturou reality, ale vyvíjí se podle autonomních zákoni­tostí. Alfred Louis Kroeber se pokusil o syntetický pohled na vývoj světo­vých kultur od starověkých civilizací Předního východu po euroameric­kou kulturu. Jeho rozsáhlá publikace Konfigurace kulturního růstu (Configurations of Culture Growth) z roku 1944 připomíná starší úvahy Giambattisty Vica nebo známější práce historiků Osvalda Spenglera, Pitirima Sorokina nebo Arnolda Toynbeeho. Podle Kroebera je každá kultura nesena dominantním vzorem, podmiňujícím její instituce, nábo­ženství a umění. Vzor se nejdříve rozvíjí, dosahuje vrcholu, ale po určité době se vyčerpává a je nahražen vzorem novým.

Americká antropoložka Ruth Benedictová (1887 -1948), autorka proslu­lé knihy Praformy kultury [Patterns of Culture) z roku 1934, byla nástup­kyní Franze Boase na Kolumbijské universitě. Ruth Benedictová zastávala důsledný holistický přístup. Kulturu považovala za integrovaný, svébytný celek, který nelze redukovat na souhrn částí. Různé prvky a vzory kultury, soustředěné kolem jedné dominantní konfigurace, dávají podle Benedic­tové smysl pouze ve vzájemných vztazích. O Ruth Benedictové jsme se zmínili v souvislosti s užíváním termínů „apollónský' a „dionýský' při popisu indiánských kultur jihozápadu USA. Tyto pojmy převzala od Fried­richa Nietzscheho a nepřímo od Johanna Jakoba Bachofena.

Americký antropolog Morris E. Opler (1907) vystoupil s tvrzením, že kultura není dána jednou dominantní konfigurací, jak předpokládala Ruth Benedictová, ale pluralitou vzájemně provázaných sociálních pra­videl - kulturních témat. Stabilita a vyváženost společenského života je zajištěna existencí protikladně působících kontratémat.

V náboženském systému starého Řecka můžeme za příklad kulturního tématu označit olympské náboženství, manifestující se formou ofi­ciálních kultů a obřadů (Apollón, Zeus, Hermes nebo Pallas Athéna), zatímco kontratéma je zastoupeno souborem esoterických, orgiastických kultů a obřadů většinou spjatých s plodnosti (dionýský kult, eleusinské rituály bohyně Deméter, orfismus nebo kult bohyně Kybely).

Antropolog a sociolog analytické školy Robert Redfield (1898 - 1958) působil na univerzitě v Chicagu. Podle Redfielda existují univerzální kulturní kategorie hodnot, v jejichž rámci se odehrává myšlení každého lidského společenství. Jedná se například o protiklady já - my - oni, lidské - nelidské, čas - prostor nebo život - smrt. Mýty a rituály můžeme chápat jako „dramatické formy' podávající hodnotovou konfiguraci kultury. Redfieldova koncepce je blízká učení Carla Gustava Junga na straně jedné a tézím strukturalistů na straně druhé. Robert Redfield se zabýval proble­matikou akulturace, studovanou již difuzionistickou školou. Akulturací je míněn proces konfrontace rozdílných kulturních vzorů a hodnotových konfigurací různých národů. Tato otázka byla aktuální v americké společ­nosti, utvářené přistěhovalci z rozmanitých kulturních okruhů.

Melville Jean Herskovitz (1895 - 1963) hovoří o kulturním ohnisku (cultural focus) jako o dominantním kulturním tématu, které charakteri­zuje danou společnost. Herskovitz zavedl pojem enkulturace {encultu­ration), označující proces adaptace na hodnotovou konfiguraci kultury. Díky vědomému i podvědomému osvojení kulturních norem, pravidel chování a hodnot dospívající jedinec získává kulturní kompetenci.

Indiánskou mytologií a náboženskými rituály se v práci Vraní Indiáni (The Crow Indian) (1935) zabýval čelný představitel konfiguracionismu, Robert Heinrich Lowie (1883 -1957). Tento americký antropolog naroze­ný ve Vídni, působící jako profesor na univerzitách v Kalifornii a Yalu, je někdy řazen i k difuzionistická škole.

K lingvisticky orientovaným antropologům Edwardu Sapirovi (1884 -1939) a Benjaminu Lee Whorfovi (1897 -1941) se vrátíme ve 3. kapitole, pojednávající o vztahu jazyka a kultury.

Funkcionalismus

Funkcionalismus představuje antropologický směr, inspirovaný socio-logismem Émila Durkheima a některými postupy školy Franze Boase. Francouzská, německá a anglosaská antropologie se v rámci funkcio­nalismu setkávají a podílejí se na formování nové metodologie, která se staví proti evolucionismu a difuzionismu a předznamenává struktu­ralismus. Funkcionalisté nestudují kulturu jako neuspořádanou směs různých institucí, znaků nebo symbolů, ale jako funkční a dynamický celek, jehož jednotlivé části stojí ve vzájemných, vědecky odvoditelných vztazích. Na místo diachronního přístupu evolucionistických a difuzio­nistických škol nastupuje ve funkcionalismu synchronní metodologie, která neposuzuje kulturní fenomény v kontextu vývoje, ale funkce. Ten­to posun v metodologickém přístupu odpovídá změnám, které proběhly o něco dříve v jazykovědě, kde mladogramatická škola ustupuje struktu­ralistické lingvistice. Předchůdcem funkcionalismu byl kromě Comtovy a Durkheimovy teorie společnosti též sociologický organicismus druhé poloviny 19. století, reprezentovaný anglickým filosofem Herbertem Spencerem (1820-1903). Spencer požadoval, aby lidská společnost byla zkoumána jako celek a jednotlivé části byly studovány z hlediska své úlohy v tomto celku.

Hlavním představitelem funkcionalistické školy byl Polák Bronislaw Kaspar Malinowski (1884 - 1942) narozený v Krakově. V letech 1914 až 1915 se Malinowski účastnil etnografické výpravy do Melanésie. Zku­šenost z expedice se odrazila v jeho díle Argonauti západního Pacifiku [The Argonauts of the Western Pacific) z roku 1922, ve kterém se zabýval kulturou domorodců Trobriandských ostrovů. Tato publikace položila teoretické základy funkcionalismu. Malinowski pracoval u Wilhelma Wundta, Jamese G. Frazera a Williama Halseye R. Riverse a účastnil se řady dalších výprav do Austrálie a Afriky. Studoval též severoamerická indiánská Puebla. Působil na univerzitách v Anglii a Spojených státech. Nejvýznamnější Malinowského práce jsou Praktická antropologie {Prac­tical Anthropology) (1929), Vědecká teorie kultury (Scientific Theory of Culture) (1944) a Dynamika kulturní změny {The Dynamics of Culture Change) (1945). Bronislaw Malinowski studoval prvky sociálního systé­mu, manifestující se jako kulturní znaky, podle jejich funkce v životě společnosti. Tyto funkce jsou založeny na uspokojování potřeb, které Malinowski rozděluje na biologické, instrumentální a symbolické. Kul­turu chápal jako seberegulující systém a umělý nástroj adaptace na pří­rodní prostředí. Bronislaw Malinowski byl stoupencem biologického determinismu a zastával názor, že kultura je sociální transformací fyzio­logie člověka, protože základní funkce kulturních a společenských insti­tucí spočívá v uspokojování biologických potřeb lidí.

Robert King Merton zavedl pojem eufunkce, sociální funkce, mate­rializované ve formě společenských institucí, zvyklostí a norem, které přispívají k zachování společnoského systému. V případě, že sociální funkce naopak celistvost a udržení systému ohrožují, hovoří Merton o disfunkcích. Funkcionalistická sociologie zná též neutrální afunkce.

Provázanost kulturních prvků ve všech oblastech společenského živo­ta si můžeme ukázat na příkladu, který ve své práci Kovové nástroje pro Australany kamenného věku (Steel axes for Stone Age Australians) (1952) uvádí americký antropolog Lauriston Sharp. U australského kmene Yir Yorontů došlo k nahrazení kamenných nástrojů kovovými. Tato modifi­kace technologie neovlivnila pouze ekonomiku společenství, ale způso­bila dramatické změny v mytologickém obrazu světa a sociální struktuře kmene, například ve vztahu mezi pohlavími.

Kromě Bronislawa Malinowského je nejznámějším představitelem funk­cionalismu Alfred Reginald Radcliffe-Brown (1881 - 1955), který studoval v Cambridge stejně jako Bronislaw Malinowski pod vedením stoupence difuzinistické školy, Williama Halseye R. Riverse. V letech 1909 až 1909 se účastnil expedice na Andamanské ostrovy. Pracoval na univerzitách v Kapském Městě a australském Sydney, kde podnikal řadu výzkumů domorodých kultur. Později Radcliffe-Brown přednášel v Chicagu a pů­sobil jako profesor sociální antropologie v Oxfordu. Nejvýznamnější Radcliffe-Brownovy práce jsou Andamanští ostrované {The Andaman Islanders: A Study in Social Anthropology) (1914), Struktura a funkce v primitivní společnosti (Structure and Function in Primitive Society] (1952), Přírodní věda společnosti {Natural Science of Society) (1957) a Metoda v sociální antropologii {Method in Social Anthropology) (1957).

Alfred R. Radcliffe-Brown se stavěl kriticky k Malinowského biolo­gickému determinismu. Bronislaw Malinowski považoval fyziologii člověka za nejsignifikantnější rovinu pro objasnění kulturních jevů. Rad­cliffe-Brown se naproti tomu přiklonil ke kulturnímu determinismu a převzal od Émila Durkheima pojem sociální reality. Radcliffe-Brown zavádí tzv. funkční strukturalismus, který do popředí pozornosti antro­pologie staví strukturu. Struktura je v tomto Radcliffe-Brownově pojetí chápána jako „definovatelný soubor sociálních fenoménů'. Úkolem antropologa je objasnit funkci a vzájemný vztah těchto jednotlivých společenských jevů. Nejedná se o strukturalismus ve smyslu Claude Lévi-Strausse, protože Alfred R. Radcliffe-Brown se neispiroval relacionismem Saussurovy jazykovědy a fonologií Pražského lingvistického kroužku.

Dalšími pokračovateli Bronislawa Malinowského byli britští antropo­logové Raymond William Firth (1901), který se zabýval problematikou ekonomických vztahů v polynéských kulturách, a afrikanista Meyer Fortes (1906), autor prací Africké politické systémy [African Political Systems) a Náboženství západní Afriky {West African Religion), který se též věnoval teoretickým otázkám sociální antropologie. Významným funkcionalistou byl australský etnolog rakouského původu Siegfried Fre­derick Nadel (1903 -1956), studující otázky etnomuzikologie, obecnou problematiku vztahu kultury a osobnosti a v širších souvislostech kul­tury Afriky, Austrálie a Pacifiku.

Bronislaw Malinowski zavedl funkcionalismus jako metodu výzkumu přírodních národů. Postupně se funkcionalistické metody prosadily při studiu industriálních společností a funkcionalismus se stal významnou sociologickou školou. Funkcionalistický charakter mají sociologické práce manželů Lyndových a W.L. Warnera, zabývající se Amerikou dvacátého století. K představitelům funkcionalistické školy v sociologu patřil Talcott Parsons (1902 -1979), autor knihy Struktura sociální akce (Structure of Social Action) (1937). Idea funkcionalismu ovlivnila i archi­tekturu první poloviny našeho století.

Psychologická antropologie

Během 19. století se jako samostatné vědy konstituují psychologie a psychiatrie. Základní mezníky vývoje těchto oborů jsou spojeny s dí­lem francouzského neurologa Jean-Marie Charcota (1825 - 1893), francouzského psychiatra Pierra Janeta (1851 -1947), rakouského zakla­datele psychoanalýzy Sigmunda Freuda (1856 - 1939), švýcarského představitele analytické psychologie Carl Gustava von Junga (1875 -1961) a rakouského psychologa a psychiatra Alfreda Adlera (1870 -1937). V posledních desetiletích minulého století někteří badatelé spojují etnografické výzkumy s psychologií a snaží se postihnout kolektivní psy­chologii různých národů. Prvními průkopníky tzv. srovnávací psycholo­gie národů (Volkerpsychologie) byli Heymann Steinthal (1823 - 1899) a Moritz Lazarus (1824 - 1903), kteří od roku 1859 vydávali v Berlíně Zeitschrift fur Volkerpsychologie und Sprachwissenschaft. Formuje se tzv. etnopsychologie, spjatá v počátečním údobí se jmény Adolfa Bastia­na, Wilhelma Wundta a Richarda Thurnwalda. Tito vědci patřili k růz­ným antropologickým směrům. Adolf Bastian a Wilhelm Wundt jsou považováni za evolucionisty, zatímco nejmladší Richard Thurnwald byl blízký difuzinismu.

Německý antropolog a religionista Adolf Bastian (1826 - 1905), který s Rudolfem Virchowem založil v roce 1869 Německou antropologickou společnost {Anthropologische Gesellschaft), se snažil objasnit shodné kulturní znaky zejména náboženského a mytologického charakteru, kte­ré se vyskytují v geograficky izolovaných oblastech, jako výraz psychické jednoty lidstva. Adolf Bastian hovoří o elementárních idejích (Elementar-gedanken), identických ve všech lidských kulturách, a o etnických kolek­tivních nebo národních idejích (Volkergedanken), které se liší a odrážejí specifické přírodní podmínky, v nichž se daná kultura rozvíjí. Adolf Bas­tian považuje za hlavní smysl antropologie výzkum psychologie národů. Své názory Bastian shrnul v roce 1895 v práci Etnické elementární ideje ve vědě o člověku (Ethnische Elementargedanken in der Lehre vom Menschen). Nejvýznamnější Bastianova studie jsou Všeobecné základy etnologie (Allgemeine Grundzuge der Ethnologie) (1886).

Velký přínos pro rozvoj etnopsychologie mělo několikasvazkové dílo Základy psychologie národů {Elemente der Volkerpsychologie) (1912) německého zakladatele experimentální psychologie Wilhelma Wundta (1832 - 1920). Wundt jako evolucionista předpokládal, že v kulturních a náboženských dějinách lidstva proběhly čtyři historické etapy. První bylo stádium divošské, následované etapou charakterizovanou vznikem tote­mismu, kmenovou organizací a exogamií, třetí věk byl údobím „hrdinů a bohů' a poslední je moderní věk. Wilhelm Wundt charakterizoval staré Řeky jako kulturu zaměřenou vizuálně, protože ve svých textech používa­jí převážně metafory světla (například řecký filosof „vidí, nazírá Pravdu'), zatímco semitské národy reprezentují kulturu, které jsou bližší metafory akustické povahy (prorok ve Starém Zákoně „slyší Hlas boží'). Richard Thurnwald (1869 -1954) byl ovlivněn difuzionistickou školou a Wilhelmem Wundtem. Přednášel etnologii v Berlíně a později spolu­pracoval s Franzem Boasem na Yalské univerzitě ve Spojených státech amerických. Jeho příspěvek k problematice etnopsychologie obsahují publikace Otázky etnopsychologického výzkumu [Probleme der ethno­psychologischen Forschung) a Etnologie a psychoanalýza [Ethnologie und Psychoanalyse).

Druhým směrem sociální psychologie, který se vyvíjel paralelně s etno­psychologií, byl výzkum tzv. psychologie davu v díle Francouze Gustava Le Bona (1841-1931).

Kulturní antropologie a psychologie nevědomí

Pozornost badatelů se v druhé polovině devatenáctého století obrací k problematice tzv. nevědomí, které po staletí představovalo velké téma panteistů, mystiků a filosofů Indie, Řecka a Západu od antiky až do kon­ce středověku. V novověku podává v jednom spise z roku 1704 první filo­sofickou teorii lidského nevědomí německý filosof Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 -1716). Úvahy o nevědomí byly rozšířené mezi představi­teli romantismu koncem 18. a začátkem 19. století. Filosoficky se nevě­domím zabývali Friedrich Wilhelm von Schelling, Arthur Schopenhauer (1788 - 1860), Carl Gustav Carus (1789 -1869) a Eduard von Hartmann. Již psychiatr Jean-Marie Charcot hledal v nevědomí příčiny neuróz. Nevědomí se ocitlo v ohnisku pozornosti Sigmunda Freuda a Carla Gus­tava Junga, kteří ovlivnili etnologii, teorii kultury a religionistiku.

Sigmund Freud

Zakladatel psychoanalýzy, Sigmund Freud, se narodil v roce 1856 v Pří­boře na Moravě. Vystudoval lékařskou fakultu ve Vídni a začátkem osmdesátých let působil jako sekundář ve Všeobecné vídeňské nemocni­ci u Theodora Meynerta, slavného specialisty na neurologii. V roce 1885 Sigmund Freud odjíždí na půlroční pobyt na pařížské klinice Jean-Mar­tina Charcota, považovaného koncem století za největšího neurologa Evropy. Zde se Freud zabýval problematikou hysterie a hypnózy. Po návratu do Rakouska Sigmund Freud spolupracoval s Josephem Breue­rem a později zejména s Wilhelmem Fliessem. Jeho proslulá činnost je spjata se specifickým kosmopolitním vědeckým a uměleckým prostře­dím Vídně. Po obsazení Rakouska nacisty Sigmund Freud emigroval do Anglie, kde v roce 1939 umírá.

V letech 1894 až 1899 Freud formuloval teoretické základy psycho­ analýzy, založené na předpokladu dominantního vlivu nevědomí a se­ xuality na psychický vývoj jedince. Sigmund Freud zkoumal strukturu „psychického aparátu' člověka jako energetickou soustavu, jejíž dyna­mika vyplývá z konfliktu mezi vědomím a nevědomím. Své závěry shr­nul v roce 1900 ve Výkladu snů [Traumdeutung]. Další psychoanalytické téze Sigmund Freud rozpracoval v prvním desetiletí dvacátého století, například ve Třech pojednáních k teorii sexuality {Drei Abhandlungen zurSexualtheorie) (1905). Po roce 1913 Freud píše Úvod do narcisismu {Die Einfuhrung des Narcissmus) a zabývá se instinkty a tzv. principem slasti [Lustprinzip).

Ve studii Já a ono [Das Ich und das Es) (1923) Sigmund Freud navrhu­je model lidské psychiky, založený na vrstvách nevědomého „ono' {id), vědomého „já' {ego) a „nadjá' {superego).

V práci Psychologie masy a analýza Já {Massenpsychologie und Ich-Analyse) (1921) se Sigmund Freud vyrovnává s módními „teoriemi davu' Gustava Le Bona a Wilfrida Trottera.

Sigmund Freud se domníval, že nejen naše sexualita, ale též sebeláska a obecně vůle k životu je podmíněna principem, který nazýval libido. Libido ve Freudově pojetí je sexuální energií, zahrnující nejen heterose­xualitu, ale též platónské podoby lásky, rodinné vztahy, altruismus a po­dílí se i na lidské umělecké a intelektuální tvořivosti. Významné postave­ní ve Freudově výkladu formování lidské osobnosti zaujímá infantilní sexualita, jejímž počátečním stádiem je sebeláska nebolí narcisismus. Dítě je uzavřeno samo v sobě a prvním sociálním kontaktem, který roz­bíjí tuto infantilní sebezahleděnost, je vztah k matce, která je ohniskem dětského vesmíru. Proces psychického zrání individua a jeho socializace spočívá v postupném vyrovnávání se s různými aspekty rodiny, společ­nosti a kultury, překonávající prvotní narcisismus. Zde je nutno zdůraz­nit rozhodující úlohu, kterou mají podle freudismu na formování lidské osobnosti a nepřímo i na charakter lidské kultury první roky postna­tálního života jedince. Toto vyzdvižení raného dětství, které psychoanalytici využívali při praktické léčbě, zaznamenalo značný ohlas i meto­dách výzkumu kulturní antropologie.

Sigmund Freud se problematikou kultury a náboženství začal zabývat v prvním desetiletí dvacátého století, v době, kdy základy psychoanalytic­ké teorie byly položeny. V roce 1907 v jednom článku Sigmund Freud srov­nává symptomy obsesivní neurózy pacientů s náboženskými rituály. Již sedmnáct let před Freudem se italský psychiatr Eugenio Tanzi zmiňuje o paralele mezi halucinacemi a deliriem paranoidních pacientů a rituály a náboženskými představami přírodních národů. Myšlenku, že nábožen­ství je projevem kolektivní neurózy, Sigmund Freud podrobněji rozvedl v publikaci Budoucnost jedné iluze {Die Zukunft einer Illusion) [1927).

Hlavní Freudova studie orientovaná na antropologickou problemati­kou je Totem a tabu {Totem und Tabu, Ueber einige Uebereinstimmun­gen im Seelenleben der Wilden und Neurotiker) z roku 1912. Tato Freu­dova práce má složitější genezi. V roce 1911 vydává CG. Jung studii Metamorfózy a symboly libida, která Freuda podnítila k úvahám o pre­historii lidské kultury. Seznamuje se s díly Zlatá ratolest a Totemismus a exogamie Jamese Frazera, studuje spisy Edwarda Tylora a Andrew Lan­ga. Sigmund Freud přejal tézi Wilhelma Wundta, že nejstarším nepsa­ným kodexem zákonů lidstva, předcházejícím vlastní náboženství, je tabu. Tabu znamená v životě přírodních národů posvátnost nebo naopak nečistotu, spjaté s určitým zákazem nebo omezením. Sigmund Freud se domníval, že z hlediska psychoanalýzy odpovídá strach z tabu nutkavé neuróze neboli úzkosti z dotyku {délire de toucher), se kterou se setkával u pacientů. Historicky i psychologicky nejhlubším tabu je podle Sigmun­da Freuda zákaz incestu, který dává do souvislosti s oblíbeným religio­nistickým a antropologickým tématem doby - totemismem. Sigmund Freud znal darwinistu Jamese Atkinsona, líčícího společenský život pra­věkých lidí jako nadvládu tyranského samce nad tlupou složenou z podmaněných samic a potomků. Na Freuda též silně zapůsobila kniha Williama Robertsona Smitha Čtení o náboženství Semitů {Lectures on Religion of the Semites). W. Robertson Smith popisuje rituál totemismu jako obřad, při kterém bylo posvátné totemové zvíře zabito, snědeno a nakonec oplakáváno. Po této proceduře následovala slavnost, vrcholící očistnou katarzí. Na základě těchto údajů, které spojil s vlastními zkuše­nostmi psychoanalytika, provedl Sigmund Freud rekonstrukci násle­dující prehistorické událostí. Synové despotického samce se spojili, zabili svého otce a snědli jej. Nedohodli se ale při dělení žen a jejich soudrž­nost byla ohrožena. Ztotožnění otce s totemovým zvířetem - předkem a jeho rituální pojídání mělo navždy zabránit otcovraždě - patricidě. Zároveň byl zaveden zákaz incestu a prosadila se exogamie. Tímto způsobem se konstituoval univerzální náboženský rituál, od kterého se odvozují základní sociální organizace a mravní imperativy lidstva včetně koncepce dědičného hříchu. Celé drama neurózy z pokušení incestu a patricidy, které výše uvedené dramatické události vyvolaly, je zachy­ceno v řeckém mýtu o Oidipovi. Sigmund Freud hovoří o oidipovském komplexu, který se netýká pouze individuální psychiky, ale vystihuje společný jmenovatel rituálního chování přírodních národů.

Švýcarský psycholog Henri F. Ellenberger se domnívá, že Sigmund Freud byl při psaní své práce Totem a tabu inspirován politickými udá­lostmi v Osmanské říši. V roce 1908 byl despotický „Rudý sultán' Abdul Hamid II. svržen svými „syny', zastoupenými v mladotureckém hnutí, kteří požadovali poevropštění Turecka. V Rakousku-Uhersku byla tato revoluce sledována zvlášť bedlivě.

Princetonský profesor Carl E. Schorske je autorem zajímavé studie, zkoumající Freudovy kulturologické téze z hlediska jeho osobního vyrov­návání a střetávání s hlavními kulturními proudy přelomu století. V sedmdesátých letech devatenáctého století, podnikl mladý Sigmund Freud cestu do Londýna, která jej silně ovlivnila. Již jeho učitelé, zejmé­na Franz Brentano a Theodor Gomperz, v něm vzbudili zájem o anglic­kou filosofii. Freud, rakouský liberál, hovořil s obdivem o puritánské revoluci a Oliveru Cromwellovi a stal se vášnivým anglofilem. Vláda zákona spojená s úctou k řádu, mužná disciplína a sebekontrola, hodno­ty přisuzované anglosaské tradici, ztotožnili Freud a jeho vrstevníci s dědictvím řecké civilizace, symbolizované kultem Pallas Athény, jejíž socha byla též v šedesátých letech minulého století vztyčena před vídeň­ským parlamentem.

Během svého pařížského pobytu u Charcota o desetiletí později chá­pal Sigmund Freud město nad Seinou jako krajní protiklad vůči mas­kulinnímu Londýnu. V očích zakladatele psychoanalýzy představovala Paříž zosobnění ženských vlastností: tajemnost a temnou iracionální vitalitu. V tomto ohledu bere antiklerikální Freud na milost i katolickou církev, k níž se v Rakousku stavěl nepřátelsky, personifikovanou kated­rálou Notre Dame. Duše Západu je vystavěna na estetické sféře id, která je zastoupena Paříží, a na etické oblasti ego, jež je reprezentována Londýnem. Sigmund Freud hovoří v této souvislosti o spirituální a intelektuální Geistigkeit (oduševnělosti), jejíž smyslem je ovládat Sinnlichkeit (smyslovost). Měs­tem, které představovalo syntézu obou prvků, maskulinního i feminin­ního, byl podle Freuda koncem století Řím. Sigmund Freud se dlouho zdráhal Řím navštívit a atmosféra „věčného města' mu způsobila psy­chické potíže, nazývané v literatuře „římská neuróza'.

Freud se v devadesátých letech minulého století intenzívně zabýval archeologií, protože si uvědomoval určitou analogii mezi touto historic­kou disciplínou a psychoanalýzou. Freudovy myšlenky se stále vracely k symbolismu bohyně Pallas Athény, jejíž sošku měl na svém vídeňském psacím stole. Toto bisexuální božstvo lépe než Řím odpovídalo žádoucí syntéze mužských a ženských prvků. Freud tak dospěl k názoru, že tradi­ce anglosaská a románská se protínají nikoliv ve Vatikánu, ale v antice. Návštěva athénské akropole, uskutečněná v roce 1904, však Freudovi přinesla zklamání a náhlou nevolnost, kterou o třicet let později popsal v jednom eseji. Při návštěvě katedrály Svatého Petra ve Vincoli je Sig­mund Freud fascinován Michelangelovým vyobrazením starozákonního Mojžíše. Tuto legendární zakladatelskou postavu interpretoval jako ztě­lesnění disciplinovaného ovládání instinktů, nejvyššího výkonu zralé osobnosti. Je to poprvé, kdy se Sigmund Freud obrací ke svému ži­dovství.

Začátkem století proběhla Evropou vlna zvýšeného zájmu o starověký Egypt, která se nevyhnula ani Sigmundu Freudovi, jenž shromáždil vel­ké množství egyptologické literatury a studoval sbírky Britského muzea. Bohové starého Egypta, zejména bohyně-matka Mut, odrážejí podle Freuda díky svému androgynnímu charakteru infantilní fantazie „dětství lidstva'. Též Pallas Athéně, vzniklé ze saiské bohyně Neith, přisuzuje Sigmund Freud egyptský původ. Začátkem roku 1907 získal Freud pro egyptologii svého žáka Karla Abrahama, jenž mu po pěti letech předložil svou psychoanalytickou studii o egyptském faraónovi Amenhotepovi IV. [Achnatonovi].

Tento faraón vládnoucí v letech 1364 až 1347 př. n. I. se společně s krá­lovnou Nefertiti pokusil prosadit vyznávání univerzálního slunečního boha Atona, otce všeho živého, boha lásky, dobra a pravdy. Je dochován Chvalozpěv na Atona, jehož autorem je zřejmě sám faraón. Achnaton, který se považoval za Atonova syna, nechal vystavět i nové hlavní město říše, Achetaton, zasvěcené Atonovi. Achnatonovo náboženství narazilo na tvrdý odpor zastánců tradičního polyteismu v čele s bohem Amonem. Achnaton byl zavražděn, Achetaton zanikl a Egypt se vrátil k původnímu náboženství.

Pravděpodobně pod vlivem politických událostí se ve třicátých letech Sigmund Freud k problematice starověkého Egypta vrací, tentokrát více než kdy jindy předtím motivován snahou vyrovnat se se svým židovským původem a zázemím.

V roce 1937 vydává Freud studii Mojžíš a monoteismus {Moises und Monotheismus), v níž tvrdí, že Mojžíš byl egyptským vysoce postaveným dvořanem a horlivým stoupencem Amenhotepa IV. [Achnatona). Po faraónově smrti se Mojžíš, pravděpodobně kněz Atonova kultu, musel vystěhovat a ovlivnil formování monoteismu v prostředí primitivních semitských kmenů na Sinaji a v Kanaánu. Mojžíš poskytl Semitům mono teismus, etický kodex a obřízku. Mojžíšovu misi ukončilo jeho usmrcení Židy, kteří nedokázali snést tvrdost jeho vlády.

Freud by inspirován knihou The Dawn of Conscience [Úsvit vědomí) zakladatele chicagského Orientálního ústavu, Jamese Henryho Breasteda, která vyšla v roce 1933. Breasted líčí Achnatonovu náboženskou reformu jako triumf osvícenství nad chtonickou „temnotou' tradičního polyteismu.

Oproti začátku století Sigmund Freud zdůrazňuje údajné „josefínské a osvícenské' aspekty Achnatonova reformačního díla, zavádějícího „ži­vot v pravdě', etiku a spravedlnost. Díky exulantovi Mojžíšovi získala židovská kultura Geistigkeit a dosáhla tak civilizovanosti. Spíše než od egyptského jha osvobodil tak Mojžíš Židy od nadvlády instinktivní Sinn­lichkeit. Freud opomenul zmínit důležitý aspekt „atonovské revoluce', který neunikl J.H. Breastedovi: přísně akademické, geometrické, „apol­lónské' umění starého Egypta ustupuje za vlády Achnatona sensuálněj­ší, živelnější a realističtější „dionýské' kreativitě. Tato skutečnost by však nezapadala do Freudových osobně a ideologicky motivovaných vývodů o „ustavení super-ega' lidské civilizace za Amenhotepa IV. Sigmund Freud též překvapivě neuvádí výše zmíněnou egyptologickou studii své­ho oblíbeného žáka Karla Abrahama.

Americký antropolog maďarského původu Géza Roheim (1891-1953) byl silně ovlivněn Freudovou psychoanalýzou a teorií osobnosti a od konce dvacátých let se snažil ověřit Freudovy téze při terénních výzkumech mezi australskými domorodci. Mezi představitele tzv. neofreudis­mu náleží zejména Abram Kardiner (1881-1973), rozlišující tzv. primár­ní a sekundární instituce. Primární instituce, zahrnující rodinné vztahy, mají dominantní vliv při utváření základní osobnostní struktury. Jejich projekcí se ustavují sekundární instituce, zastoupené různými nábožen­skými a ideologickými systémy. V americké kulturní antropologii, zejmé­na mezi liberálně orientovanými badateli, mají různé revidované verze freudismu stále silnou pozici.

Analýzou základní primární instituce - rodiny - a jejího výsadního posta­vení při vytváření sekundárních institucí v evropských dějinách se zabý­val v knize L 'Invention de 1 'Europe (Vynález Evropy) z roku 1990 Emma­nuel Todd. Tento francouzský demograf a historik pokládá rodinu za stabilní strukturu, případně dlouhodobou historickou proměnnou, jejíž stabilizace probíhá v Evropě od šestého století před Kristem, kdy vrcholí etruská civilizace, až do roku 1492, kdy končí španělská reconqvista. Roz­dílné reakce a sensitivita různých typů rodinného uspořádání na hlavní civilizační výzvy při utváření západní společnosti podmiňují podle Todda kulturně různorodou mapu Evropy a způsobují i její nerovnoměrný vývoj. Emmanuel Todd rozlišuje čtyři základní typy evropské rodiny:

(1) Rodina rodová se vyznačuje silnou autoritou rodičů spojenou s ne­rovností mezi syny (právo primogenitury). Nalezli bychom ji především v oblastech germánských (Německo, Rakousko, Skandinávie), částečně slovanských (Čechy, Morava), keltských (Irsko, Wales, Bretaň) a v regionu okcitánsko-severoiberském. Jedná se o území, která se ve starověku nalé­zala mimo hranice Říše římské, případně která odolávala romanizaci.

Reformace, jež měla původní ohnisko v Německu, působila v této čás­ti Evropy autoritativně (luterství, kalvínství). Pevné rodinné svazky umožňovaly předávání tradice v rámci rodu a usnadnily tak výrazně, zejména v Německu a ve Skandinávii, proces alfabetizace. Na druhé stra­ně nízká míra mobility obyvatelstva, vázaného k půdě, zkomplikovala nástup industrializace. Oblasti rodiny rodové si proto dlouho udržely zemědělský ráz. Jakmile se však průmysl prosadil, získal charakter sta­bility a solidnosti (Německo, Rakousko, Švédsko, dříve i Čechy).

Bůh se ve střední Evropě jevil jako autoritativní a blízký. V Bavorsku, Rakousku, českých zemích, Bretani, Irsku a Okcitánsku, kde zvítězila v sedmnáctém století protireformace, vznikla relativně autoritářská, lido­vá a harmonická podoba katolicismu rurálního typu (baroko), která se v dalším vývoji ukázala jako nejodolnější forma evropského náboženství. Emmanuel Todd zde zaznamenal podstatnější dechristianizaci širších ven­kovských a maloměstských vrstev obyvatelstva až v letech 1965 až 1990. Ideologizace, kterou Todd chápe v duchu E. Voegelina jako kompen­zaci po ustoupivším náboženství (imanentizace eschatonu), je v oblas­tech rodiny rodové doprovázena metafyzickou úzkostí ze ztráty hodnot {Friedrich Nietzsche, Franz Kafka, Martin Heidegger, existencialismus), občas až hysterického rázu (expresionismus). Nacionalistická a totalitní podoba ideologie má výrazně autoritativní, xenofobní a brutální podo­bu, bez vyhraněného úsilí o sociální nivelizaci (nacismus). Socialistická ideologie má též autoritativní a paternalistický charakter. Potřeba zastře­šující autority v zemích s převažujícím podílem hodnot rodové rodiny vede v politickém životě k ustavení silné, dominantní politické strany, téměř splývající se státem (sociálně demokratická strana ve Švédsku, CSU v Bavorsku, ODS v Čechách).

Rodina pospolitá je charakteristická silnou autoritou rodičů, která je doprovázena rovností mezi syny. Tomuto rovnostářskému typu rodi­ny nevěnuje Emmanuel Todd, který se zaměřil především na státy Ev­ropské unie, větší pozornost. Setkáme se s ním ve východní Evropě a je častý v Asii. V západní Evropě identifikoval Todd pospolitou rodinu ve střední Itálii, kde ji dává do souvislosti s dávnou civilizací Etrusků, a čás­tečně ve střední a v jižní Francii, kde údajně souvisí s archaickým, před­římským i předkeltským reziduem.

Ačkoliv v západní Evropě představuje pospolitá rodina poměrně mar­ginální fenomén, její hodnoty - kombinace autority s rovnostářstvím -měly na novodobou Evropu osudový dopad. Emmanuel Todd odvozuje od pospolité rodiny komunistickou ideologii, slučující silnou autoritativ­nost se sociálně nivelizujícím programem. Jediné dva západoevropské státy, kde po druhé světové válce zaujímala komunistická strana výsadní postavení, byly příznačně Francie a Itálie. Nacionalistickou obdobu komunismu představoval podle Todda fašismus Benita Mussoliniho, bývalého marxisty, který byl mnohem rovnostářštější než například německý nacismus. Volební základny fašismu a komunismu ve střední Itálii prakticky splývaly.

Jádrová rodina absolutní je utvářena liberálním vztahem rodičů k dětem v kombinaci s nerovností mezi syny. Setkáme se s ní v anglosas­ kém světě a na kontinentu v Holandsku. Na britské ostrovy a do Holandska se záhy rozšířila z oblastí rodové rodiny reformace. Na rozdíl od autoritativní podoby reformace ve střed­ní Evropě měly reformační proudy v Anglii mnohem tolerantnější a plu­ralističtější ráz. Moderní demokratické instituce vznikly z velké části sekularizací anglosaských protestantských církví, zatímco problém hlub­šího vztahu mezi německou reformací šestnáctého století a nacismem je stále diskutován. Alfabetizace se zpočátku v Anglii na rozdíl od Němec­ka a Skandinávie prosazovala v důsledku liberálních rodinných vztahů jen obtížně. Naproti tomu raná industrializace zaznamenala v Anglii a v Holandsku úspěch a země získaly podstatně dříve než jiné evropské regiony průmyslový ráz. Emmanuel Todd přičítá tuto adaptabilitu vyšší mobilitě obyvatelstva vyplývající z rodinného liberalismu a nedostatku rovnostářských hodnot. Anglosaská společnost je hierarchická, třídní konflikty jsou však mírné, protože sociální vrstvy, nenavyklé rovnostář­ství, koexistují nezávisle na sobě. S hodnotovou orientací jádrové rodiny absolutní souvisí koncepce minimálního státu a tržního liberalismu.

(4) Jádrová rodina rovnostářská se vyznačuje liberálnosti rodičů a rov­ností v dělení dědictví. Tento typ rodiny se prosadil v oblastech intenzív­ní romanizace a setkáme se s ním na území bývalé Říše západořímské (převážně severní Francie, severní a jižní Itálie, většina Španělska).

Regiony jádrové rodiny rovnostářské, které se v západní Evropě vyzna­čují historicky nejdelší kontinuitou civilizačního vývoje, zaznamenaly v novověku spíše relativní stagnaci. Těmto převážně katolickým zemím se alfabetizační kampaň, vyvolaná reformací, vyhnula a k šíření gra­motnosti nepřispěly ani liberálnější vztahy mezi rodiči a dětmi. Ačkoliv obyvatelstvo bylo na rozdíl od oblastí rodiny rodové mobilnější, etický důraz na rovnostářství zabránil rané industrializaci. Ideologizace je románských zemích ve srovnání s úzkostnou reakcí ve střední Evropě prožívána entuziasticky, nikoliv jako ztráta hodnot, ale naopak jako osvo­bození. Nacionalistická ideologie má liberálnější charakter než německý nacismus nebo italský fašismus. Socialismus se projevuje převážně v anarchistické podobě.

Vidíme, že s výjimkou rodiny pospolité, která představuje geograficky okrajový, případně archaický fenomén, a rodiny jádrové absolutní, ome­zené na britské ostrovy a Holandsko, lze západní Evropu dosud rozdělit na dva specifické celky s odlišnými sekundárními institucemi a hodnoto­vou orientací, které vyplývají z rozdílných primárních institucí. Jedná se o oblast rodiny jádrové rovnostářské, odpovídající území antické Říše západořímské, a oblast rodiny rodové, zahrnující území bývalých nero­manizovaných germánských a keltských „barbarů'.

Carl Gustav Jung

Jméno švýcarského psychologa Carla Gustava von Junga je spjato s tzv. analytickou psychologií, která značně ovlivnila řadu společenských věd.

Carl Gustav Jung se narodil roku 1875 v Kesswillu. Po studiu medicíny na univerzitě v Basileji se specializuje na psychiatrii a pracuje v psychiat­rickém sanatoriu profesora Eugena Bleulera v Burghôzli. Svoji pozornost obrací k psychoanalýze a v roce 1907 navštívil ve Vídni Sigmunda Freuda. O dva roky později byli Sigmund Freud i Carl Gustav Jung, považovaný za nejlepšího Freudova žáka, společně pozváni do USA. Po návratu do vlasti se C.G. Jung stává prezidentem Mezinárodní psychoanalytické asociace (Association Psychoanalytique Internationale) a šéfredaktorem nejstarší­ho psychoanalytického periodika Jahrbuch. V roce 1913 se Jung s Freudem názorově rozcházejí. CG. Jung prochází hlubokým obratem téměř nábo­ženského charakteru, který během několika let ústí ve vypracování tzv. analytické psychologie. Z tohoto údobí pocházejí práce Metamorfózy a symboly libida (Wandlungen und Symbole der Libido) (1911) a Septem Sermones ad Mortuos (1916). Analytická psychologie a studium tzv. arche­typů, které s ní souvisí, inspirovaly mnoho religionistů, historiků a teoretiků lidské kultury. V roce 1921 vychází obsáhlá Jungova kniha Psy­chologické typy {Psychologische Typen), jedno ze základních děl analy­tické psychologie. Koncem dvacátých let vydává Jung studii Vztahy mezi Já a nevědomím [Die Beziehungen zwischen dem Ich und dem Unbewuss­ten) (1928). Ve třicátých letech C.G. Jung působí na École Polytechnique Suisse v Curychu a věnuje se studiu mytologie, religionistiky, alchymie a různých gnostických systémů. Uskutečnil cesty do Afriky, Indie a mezi severoamerické Indiány. Své rozsáhlé interdisciplinární znalosti CG. Jung využívá při psaní studií O archetypech kolektivního nevědomí (Uber die Archetypen des Kollektiven Unbewussten) (1936), O symboliky mandaly {UberMandalasymbolik) (1938) a Mysterium Coniunctionis (1955). V roce 1948 založil Jung v Basileji Institut pro hlubinnou psychologii, který řídí až do své smrti v roce 1961.

C.G. Jung stejně jako S. Freud zdědil představu romantismu, že lid­skou osobnost, rozum a lidské chování lze vysvětlit pouze analýzou hlub­ší vrstvy lidské mysli (psyché), kterou ztotožnili s nevědomím. Středem vědomí je ego. To, co ego vnímá, je vědomé, to, co nevnímá, je nevědo­mé. Celistvá osobnost člověka [Selbst] vzniká integrací vědomé i nevě­domé složky lidské psychiky. Jungovský koncept nevědomí se liší od Freudovy představy, protože C.G. Jung se staví proti freudistické koncep­ci libida jako energie sexuálního pudu, jejíž „sublimací' vzniká kultura. Razí pojem psychické energie, která nemá pouze sexuální charakter. Zdroj psychické energie je v instinktech.

Jung rozlišuje osobní a kolektivní nevědomí. Osobní nevědomí zahr­nuje potlačené, zapomenuté nebo podprahově vnímané zkušenosti je­dince, odrážející jeho individuální vývoj a historii. Kolektivní nevědomí představuje obecné dědictví lidstva od prehistorických dob.

Nevědomí však není pouze pasivním úložištěm minulých vzpomínek, informací a vjemů, ale i zdrojem zcela nových podnětů, včetně umělecké kreativity. Toto aktivní, produktivní působení nevědomí je podmíněno tím, že podle CG. Junga v nevědomí sídlí univerzální, primordiální ob­razy - archetypy.

V době, kdy Carl Gustav Jung pracoval v sanatoriu v Burghôlzli, vy­právěl jeden schizofrenický pacient Jungovu kolegovi dr. Honeggerovi obsah svého snu. Viděl v něm nebe, ze kterého se vynořil falus, jehož pohyb vyvolal vítr. Naprosto stejná představa byla vylíčena v rámci li­turgie Mithrova kultu v knize Albrechta Dietericha o mithraismu. Tato zarážející analogie vedla CG. Junga k závěru, že existují univerzální symboly, které se mohou objevit jak v náboženských mýtech, tak v halu­cinacích duševně nemocných.

Archetypy jsou apriorní, autonomní, dědičné struktury lidského nevě­domí bez specifického obsahu. Obsah získávají až během individuální­ho života, kdy se osobní zkušenost váže na archetypální formy. Jung roz­lišuje mezi vlastním formálním archetypem, ukrytým v nevědomí, a konkrétním archetypálním obrazem, manifestujícím na úrovni vědomí. Carl Gustav Jung byl ovlivněn knihou Posvátno (Das Heilige) od Rudolfa Otta z roku 1917. Inspirován Ottovými úvahami CG. Jung předpokládá, že archetypy mají numinózní povahu. To znamená, že člověka fascinují, vzbuzují bázeň a posvátnou úctu. Archetypální obrazy se objevují ve snech, halucinacích psychotických pacientů, nebo i v náboženských a mytologických symbolech, postavách a dějích. Archaické kultury pova­žovaly archetypy za vyšší síly spirituálního charakteru, bohy, démony nebo duchy. Archetypální obrazy jako mytologické symboly se jako ritu­ály a dogmata projevují ve všech náboženstvích i světských ideologiích . Vzhledem ke schopnosti archetypů podstatně ovlivňovat nebo i ovládnout vědomé ego, hovoří C.G. Jung o archetypech jako o autonom­ních „psychických mocnostech'. V náboženských, etnických a ideologic­kých válkách nebo davových hnutích se uvolňuje destruktivní psychická energie, vázaná na archetypy. Asimilace archetypálních symbolů v náboženství nebo ideologii totiž umožňuje transformaci psychické energie a její uvolnění na úrovni vědomí. Náboženské a magické rituály, které přírodní národy provádějí před lovem nebo válečnou výpravou, umožňují mobilizovat jejich psychickou energii pro určité cíle. Lidská kultura neutralizuje ničivý vliv psychické energie, vázané na archetypy, a může ji i využívat pro vlastní civilizační úsilí vytvářením harmonických a konzistentních „duchovních' systémů, ve kterých se archetypy objek­tivizují v podobě symbolů - archetypálních obrazů. V dějinách jde podle CG. Junga o nalezení vhodné formy rituálu, který by představoval opti­mální formování vztahu lidské kultury k projektivní podobě kolektivních archetypů. Archetypy souvisejí fylogeneticky s instinkty. Instinkt určuje Jung jako nevědomý fyzický popud k akci, zatímco archetyp pokládá za psychický protějšek instinktu. Archetyp a instinkt pobízejí člověka k akci a člověk si neuvědomuje skutečné motivy svého jednání.

Za předchůdce CG. Junga můžeme považovat německého filosofa Gott­hilfa von Schuberta (1780 -1860), který psal o univerzálním jazyce symbo­lů, společnému veškerému lidstvu, projevujícím se ve snech a mýtech.

Nejznámější identifikované archetypy jsou persona, stín, anima, ani­mus. Velká Matka a moudrý stařec.

Persona (maska antického herce) je výrazem sociální adaptace na kul­turu, ve které je člověk integrován. Rozdílné společenské prostředí vyža­duje odlišnou Personu. Každý jedinec musí hledat rovnováhu mezi svou individualitou a Personou.

Stín je archetyp temnoty a potlačení. Představuje animální složku osobnosti a zahrnuje sociálně „méněcennou' část lidské osobnosti. Jed­ná se o souhrn osobních a kolektivních složek nevědomí, které v důsled­ku neslučitelnosti s vládnoucím kulturním vzorem jsou skryty a potla­čeny. V dějinách lidské kultury známe řadu náboženských rituálů směřujících k projekci a integraci tohoto kolektivního archetypu „tem­na'. Řada archaických kultur i civilizací projektuje kolektivní archetyp Stínu na konkrétní osobu, zvíře, mýtickou bytost nebo, jak ukazuje pří­pad antisemitismu, i na sociální skupinu. Anglický etnolog James G. Fra­zer uvádí ve své knize Zlatá ratolest [The Golden Bough) mnoho příkla­dů rituálů „očišťování' společnosti od zla prostřednictvím lidských nebo zvířecích obětí. Erich Neumann nazýval tuto problematiku psychologií hříšného kozla (Sundenbockpsychologie). Destruktivní povaha archety­pu Stínu se projevuje v pogromech nebo v náboženských a etnických konfliktech.

Anima je archetyp ženy v nevědomí muže. Je to zosobnění ženské přirozenosti, které muž během života přenáší na různé ženy. V mýtu se projekce animy objevuje jako Velká Matka, bohyně Ištar, Neith, Pallas Athéna, Anatha, Eva, postavy z demonologie jako jezinky, ježibaba, rusalky, nymfy, hetéry apod. Animus je mužským protějškem animy. Jed­ná se o archetyp personifikující mužskou přirozenost v nevědomí ženy. Oproti předcházejícímu archetypu je animus více typologicky rozrůzněn.

Dalším ženským archetypem je Velká Matka [Magna Mater). V tomto archetypu se slučují principy plodnosti a destruktivní síly. Kult plodnos­ti, nejvýraznější v neolitických kulturách, zosobňuje archetyp Velké Matky v nejrůznějších bohyních plodnosti, které jsou spjaty s orgias­tickými obřady, uvolňujícími psychickou energii, vázanou na tento arche­typ. Připomeňme si, že právě do neolitu umisťuje Johann Jakob Bacho­fen matriarchát. Sjednocením plodnosti a síly vznikají náboženské představy regenerace, znovuoživení a vzkříšení přírody a času, jak si ji ukážeme na rituálech archaických kultur.

Archetyp moudrého starce (Senex) je personifikací klidné životní moudrosti a duchaplnosti. Teistická náboženství jej znají jako Dia, Appo-lóna, Jupitera, Ela, Jahveho, Marduka, Aššura, Odina nebo jiné nejvyšší božstvo mužského rodu. Jeho symbolem je nebe, harmonický, racionální řád „vyšších' duchovních hodnot a intelektuálních výkonů. Johann Jakob Bachofen jej učinil vládcem chalkolitického nebo pasteveckého patriarchátu a staví jej jako mužskou „apollónskou' složku proti spon­tánní, vitální, ženské složce „dionýské'. V různých kulturách vystupuje Senex jako Učitel, Filosof, Král, Mudrc nebo Guru.

Ústředním tématem Jungovy analytické psychologie je tzv. proces individuace, související s vývojem individuální osobnosti, ale i lidské kultury. Carl Gustav Jung zdůrazňuje úlohu archetypu animy, sloužící jako prostředník mezi ego a Selbst. Archetypální obraz animy, projevující se ve všech formách psychických manifestací, se v rámci procesu indi­viduace proměňuje. Její jednotlivá stádia odrážejí míru individuální zra­losti jedince nebo kolektivní psychické vyspělosti kultury či civilizace. První stádium animy je pro příslušníka západní společnosti nejsrozumi­telnější v podobě biblické Evy, symbolizující čistě sexuálně instinktivní a biologické potřeby. Druhé stádium je završeno například v postavě Heleny z Goethova Fausta, která ztělesňuje romantickou a výrazně este­tickou stránku sexuálních vztahů. Třetí stádium je podle Junga dosaže­no v postavě Panny Marie, osobnosti vzbuzující lásku duchovní povahy. Proces vývoje animy je završen čtvrtým stádiem, symbolizovaným čis­tou Moudrostí [Sapientia]. Záblesk výrazu této animy vidí Carl Gustav Jung v úsměvu Mony Lisy. Lidský jedinec prochází několika proměnami, během kterých integruje do svého společenského a osobního života jed­notlivé archetypy. Pokud je určitý archetyp zanedbán, může to vést k vážným poruchám v duševním zdraví nebo v sociální integraci. V kul­tuře přírodních národů provázejí nejdůležitější údobí individuace tzv. rituály iniciace a přechodu {rites du passage), studované zejména belgic­kým etnologem Arnoldem van Gennepem. Jejich pozůstatky se zachova­ly až do současné doby. Individuace je završena dosažením moudrosti, která odpovídá archetypu Selbst. Tento archetyp označuje souhrn celé lidské osobnosti včetně vědomého ega a nevědomých archetypů. Harmo­nická osobnost, dosahující lidské dokonalosti, udržuje vědomé i nevědomé složky své psychiky v rovnováze. Archetypálním obrazem Selbst je čtveřice, božské dítě, mandala, náboženský kvadratický sym­bol známý z Indie a Tibetu. Na úrovni mýtického myšlení je celý proces individuace zachycen například v eposu o Gilgamešovi, Homérově Odys­sey, Vergiliově Aeneaidě nebo v Dantově Božské komedii. Koncem třicá­tých let se Carl Gustav Jung zabýval problematikou alchymie a dospěl k závěru, že jednotlivé alchymistické úkony představují symbolickou podobu individuace.

Carl Gustav Jung, konfrontovaný s nacismem, se domnívá, že pokud kultura nebo civilizace popře existenci autonomních duchovních sil, repre­zentovaných archetypy, a rozhodne se těmito silami buď disponovat, nebo je prohlásí za neexistující, hrozí fenomén tzv. psychické inflace. Člověk si přisvojí psychickou energii, vázanou na archetypy, a přisoudí je svému rozumu a vůli. Tento krizový společenský jev může mít v dějinách řadu podob. Carl Gustav Jung a jeho žáci považují psychickou inflaci za základ­ní atribut moderní doby. Představa, že „člověk je mírou všech věcí', že současná epocha představuje „vrchol' dosavadních lidských dějin a „konečnou fázi osvobození člověka', je bezesporu podmíněna ztrátou schopnosti uznávat archetypy ze autonomní psychické síly, ke kterým musí být nalezen vhodný regulativní rituálně - ideologický vztah.

Jungova analytická psychologie zaznamenala ohlas v religionistice, studiu náboženství. Carl Gustav Jung se na rozdíl od Sigmunda Freuda domníval, že „náboženský pud' člověka nelze převést na sexuální ener­gii libida. Symboly, vytvářené lidským nevědomím, nejsou pouhými instrumenty sociální sféry, ale jsou zakotveny přímo v biologické povaze Homo sapiens a v rámci procesu individuace procházejí obdobným onto­genetickým vývojem jako jiné orgány lidského těla. Je to sama instink­tivní Příroda, která k nám promlouvá prostřednictvím zjevování archety­pálních obrazů, a pokud se naučíme naslouchat jejímu symbolickému hlasu, získáme tím spolehlivého průvodce (animu) životem.

Někteří Jungovi stoupenci se snažili objasnit univerzalitu archetypů neurologickými argumenty. V tomto pojetí, které je pravděpodobně Carlu Gustavu Jungovi, který se sám prohlašoval za empirického vědce, nejvěr­nější, představuje analytická psychologie zvláštní obdobu biologického determinismu. Jiní, mystičtěji orientovaní autoři považují lidskou psyché a její archetypy za projev transcendentní duše neoplatonského typu. Freu­dova psychoanalýza a Jungova analytická psychologie se inspirují myšlen­kami romantismu, ale Sigmund Freud zároveň vychází z hodnot positivis­mu, scientismu a darwinismu. Carl Gustav Jung se od positivismu i scientismu spíše odvrací a navazuje na romantickou „filosofii přírody'.

Mezi křesťanskou veřejností vyvolal živou polemiku německý teolog Eugen Drewermann, který se ve svých knihách (například Tiefenpsycho­logie und Exegese) snaží zakotvit katolickou dogmatiku v psychologic­kých úvahách inspirovaných silně CG. Jungem. Problematičnost tohoto pokusu, v němž není Drewermann osamocen, „evangelizovat' Junga, případně z něj učinit „svatého Tomáše dvacátého století', spočívá v Jun­gově neskrývané návaznosti na pozdně antické a středověké heterodox­ní proudy křesťanského myšlení a v jeho zaměřenosti na orientální a asij­ské mytologie a náboženství, relativizující vyžadovanou „univerzalitu křesťanské zvěsti'. Gnostický aspekt Jungova díla je patrný i v jeho teologicky orientovaných spisech Aion z roku 1951 a Antwort auf Hiob (Odpověď Jobovi) z roku 1952. Narození Ježíše Krista bylo podle Junga důležitým mezníkem kolektivního procesu individuace civilizace východního Středomoří. Ve druhé studii podává Carl Gustav Jung osobi­tý výklad Starého a Nového Zákona. Ježíš Kristus, Syn Boží, přišel na svět a byl ukřižován jako určitá „kompenzace' nebo vyrovnání „boží odpo­vědnosti' za utrpení člověka, symbolizované příběhem Joba. Lidské pojetí Boha dozrálo v rámci procesu individuace k jeho ztotožnění s „bo­ží Moudrostí', Sofii, ženské obdobě Ducha Svatého, splývající s Marií. Z tohoto důvodu označil Jung přijetí dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie katolickou církví v roce 1950 za „nejdůležitější událost v dějinách náboženství od reformace'.

Při studiu antické mytologie použil Jungovu teorii archetypů maďar­ský filolog a religionista Karel Kerényi (1897 -1973). Karel Kerényi půso­bil na několika maďarských univerzitách. Od roku 1943 žil ve Švýcarsku a pracoval v Jungově Institutu pro hlubinnou psychologii. Jeho nejvý­znamnější práce, zabývající se archetypálním výzkumem mytologie, jsou Úvod do podstaty mytologie [Einfufrung in das Wesen der Mythologie) (1951) a Zacházení s božským [Umgang mit Gôttlichem) (1961).

Mezi prvořadé žáky Carla Gustava Junga náleží dále například Erich Neumann, James Hillman, Joseph L. Henderson, Marie-Louise von Franz, Aniela Jaffé a Jolande Jacobi. Z českých autorů, zabývajících se podnětně Jungovým dílem, je nutno zmínit zejména Hugo Širokého, Karla Plocka, Jungova překladatele a iniciátora Collegia Jungiana Brunense, a Rudolfa Starého, autora knih Potíže s hlubinnou psychologií (1990) a Medúsa v novější době kamenné (1994). Analytickou psychologií je inspirován i americký psycholog českého původu Stanislav Grof, který společně s Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem založil tzv. transperso­nální psychologii.

Ačkoliv téze psychoanalytiků, že pod vrstvou vědomého se nalézá konzistentní, inteligibilní struktura nevědomého, byla většinou přijata v řadě sociálních oborů, včetně antropologie, zůstává vzájemný vztah mezi psychologií nevědomí a současnou neurologií spíše konfrontační, jak o tom vypovídají například polemické výpady kritika koncepce nevě­domí, Jacquese Monoda.

Behaviorismus a neobehaviorismus

Začátkem 20. století vzniká ve Spojených státech amerických nový, positivisticky orientovaný psychologický směr - behaviorismus, který se staví kriticky vůči psychologii nevědomí. Jeho zakladatelé, John Broa­dus Watson (1878 -1958) a Edward Lee Thorndike (1874 -1949), označo­vali každý psychologický výrok, překračující popis chování zkoumaného jedince, za nevědecký. Koncepci nevědomí považovali behavioristé za pozůstatek náboženského nebo metafyzického myšlení. Behavioristé odmítli pojem vědomí a psychickou činnost člověka ztotožnili s chová­ním, studovaným jako souhrn reakcí (R) na vnější stimuly (S).

Americký filosof a psycholog, představitel pragmatismu, George Her­bert Mead (1863 -1931), který měl blízko k behaviorismu, chápal sociál­ní chování jako směnu symbolických gest. Tento tzv. symbolický inter­akcionismus je předchůdcem koncepcí symbolické směny Marcela Mausse a strukturalismu C. Lévi-Strausse.

Neobehaviorismus, reprezentovaný Clarkem Leonardem Hullem (1884 -1952), Edwardem Chace Tolmanem (1886 -1959) a Burrhusem Frederi­cem Skinnerem (1904), klade důraz na mechanismus vlastního chování. Mezi dvojici stimul - reakce byl vložen třetí člen, organismus, zastupují­cí neurofyziologické procesy. V padesátých letech se ve Spojených stá­tech amerických vytvořil projekt Fordovy nadace, nazvaný Individuální chování a lidské vztahy, který byl zaměřen na konstituci sjednocené vědy o chování, integrující společenské vědy.

Kulturní a biologický determinismus

Od prvni poloviny dvacátého století probíhá zejména v rámci americké kulturní antropologie polemika mezi stoupenci biologického (genetic­kého) a kulturního determinismu. Obvykle se též hovoří o kontroverzi nature vs. nurture. Jedná se o novodobou verzi tradičního sporu mezi racionalismem a empirismem o „vrozených idejích'.

Představitelé biologického determinismu [nativisté), dědici raciona­lismu, vyzdvihují vliv dědičnosti a vrozených vlastností na lidskou soci­ální a kulturní aktivitu. Zdůrazňují, že enkulturace, zahrnující socializa­ci a adaptaci jedince na určitou kulturu, představuje pevnou součást biologického procesu ontogeneze, který je podmíněn genetickým pro­gramem.

Téze biologického determinismu byly silně kompromitovány půso­bením některých, zejména německých badatelů činných před druhou světovou válkou, kteří kladli příliš velký důraz na vrozenost a neměn­nost specifických vzorů chování a hodnotové orientace v různých kultu­rách. Těžiště kvalitativních rozdílů mezi odlišnými kulturami bylo hle­dáno na půdě biologie. Tento názor vyústil v eugeniku, předpokládající, že selekcí, sociální simulací přírodního výběru a přizpůsobením prefe­rovanému kulturnímu vzoru lze „vyšlechtit' lidskou populaci.

Většina zastánců biologického determinismu má ale k podobné ideo­logické deformaci daleko. Za představitele biologického determinismu můžeme považovat i Sigmunda Freuda a zejména Carla Gustava Junga. Francouzský strukturalistický etnolog Claude Lévi-Strauss nachází v bi­nárních opozicích základní princip, který lze identifikovat ve všech kul­turách a jenž představuje univerzální mentální výbavu člověka.

Řadu příznivců má biologický determinismus v jazykovědě. Náleží sem zejména Noam Chomsky a Derek Bickerton. Konvergence mezi antro­pologií a lingvistikou není náhodná. Ve 4. kapitole uvidíme, že proces post­natální adaptace na kulturu, ve které je jedinec vychováván, a vývoj při osvojování mateřského jazyka mají mnoho společného. Americký jazyko­vědec Joseph Greenbergse pokusil prokázat existenci vrozených lingvistic­kých „univerzálií', vyskytujících se ve všech jazycích světa.

Významný americký neuropsycholog Jeny Fodor je autorem tzv. modulární teorie lidské mysli. Fodor předpokládá, že kognitivní aparát člověka se skládá ze série vysoce specializovaných, vzájemně nezá­vislých a izolovaných vstupních modulů [input modules), které jsou integrovány hierarchicky nadřazeným centrálním procesorem [central processor). Existuje například zvláštní modul pro rozpoznávání tváří, jiný pro analýzu hlasů nebo další pro vnímání hudby. Smyslové orgány transformují vjemy do neurálního kódu, který je podle druhu informace v něm obsažené převeden do příslušného vstupního modulu, kde je ana­lyzován. Výsledky tohoto rozboru přecházejí ke konečnému vyhodno­cení do centrálního procesoru, který je nemodulární povahy a má tedy přístup k obsahu jakéhokoliv vstupního modulu a do paměti. Pochodům v centrálním procesoru říkáme obvykle „myšlení'. Vstupní moduly, při­pomínající Kantovy apriorní kategorie, představují vrozené konstrikty lidského vnímání světa. Vše, co víme o světě, získáváme jejich prostřed­nictvím.

Představitelé kulturního determinismu navazují na tradice empirismu, jehož angličtí představitelé, například John Locke a David Hume, pojí­mali lidské vědomí jako čistý list papíru [tabula rasa), naplňovaný až během života smyslovými daty. Dnešní kulturní deterministé zdůrazňu­jí, že kulturní vzory, hodnoty a společenské normy si člověk osvojuje prostřednictvím výchovy a procesu učení. Specifické lidské vlastnosti musíme chápat v kontextu určité kultury a nikoliv jako pevně geneticky zakotvené.

K zastáncům kulturního determinismu patřili ve dvacátých letech zejména Franz Boas a jeho žáci, polemizující s rasisticky vyhroceným biologickým determinismem. Kulturní determinismus zaznamenal ohlas především mezi levicově liberální americkou i evropskou veřejností, kte­rou přitahovala relativizace každé „přirozenosti'. Zdůrazňování určující úlohy sociální a kulturní sféry při vytváření lidské osobnosti není vždy imunní vůči pokušení sociálního inženýrství a manipulace. Významný impuls na podporu kulturního determinismu přišel ze strany neurologů, zabývajících se vytvářením tzv. neuronových sítí, simulujících funkce lidského mozku. Někteří vědci, studující rozsáhlá neuronová propojení lidského neocortexu, ustanovili svébytný myšlenkový směr nazývaný konekcionismus (connectionism). Ústřední tezí badatelů, mezi nimiž vyniká například Jean-Pierre Changeaux, autor knihy s příznačným ná­zvem L'homme neuronal {Neuronový člověk, 1983), nebo Patricia Churchland, je, že mentální operace zahrnující učení a poznání nejsou podmíněny hypotetickými „vrozenými kvalitami' mozku, ale vzájem­ným spojováním a komunikací skupin neuronů, které odrážejí získanou smyslovou zkušenost. Univerzalita kognitivních a lingvistických katego­rií, tvarujících náš obraz světa, nevyplývá podle této školy z geneticky daných dispozic, ale čistě ze statistického zpracování empirických dat lidským neocortexem.

Konekcionisté navazují na starší teorie kanadského neurologa Donal­da Hebba nebo Karla Lashleye. Konstrukce neuronových sítí, iniciovaná zejména Francisem Crickem, zaznamenala značný rozvoj. Dvousvazkový sborník nazvaný Parallel Distributed Processing (1986), shrnující dosa­vadní výsledky oboru, na jehož přípravě se podíleli „klasikové' konekcio­nismu J.L. McClelland a D.E. Rumelhart, vzbudil velký zájem v řadě přírovědeckých i humanitních disciplín. Francis Crick nedávno zchladil optimismus stoupenců neuronových sítí poukazem na samoúčelnost některých přístupů této školy, často příliš abstrahující od činnosti sku­tečného mozku.

Nositel Nobelovy ceny za objevy v imunologii z roku 1972, Gerald M. Edelman, se pokusil převést synchronní neuronové analýzy mozkových funkcí do diachronní darwinistické perspektivy. Gerald Edelman předlo­žil v několika knihách - Neural Darwinism (1987), The Remembered Pre­sent: A Biological Theory of Consciousness (1989) a Bright Air, Brilliant Fire: On the Matter of the Mind (1993) -tzv. teorii přírodního výběru neu­ronových skupin (Theory of Neuronal Group Selection). Během postna­tálního vývoje neocortexu dochází v rámci přírodnímu výběru k prosa­zení takových neuronových propojení a sítí, jejichž model vnější reality je výhodnější pro přežití organismu než jiné. Pro adaptabilitu jedince je klíčová plasticita neuronových spojení, umožňující vytváření širokého spektra vzájemně konkurenčních obrazů přírodního prostředí. Podle Edelmana poskytují nervové buňky neocortexu ideální prostředí „čisté­ho listu papíru' k zaznamenání různých vizí reality pocházejících ze smyslové zkušenosti. Z nich pak dominuje z hlediska adaptivní strategie nejvýhodnější verze. Gerald Edelman zmírnil svůj radikálně empiristic­ký přístup přiznáním existence tzv. „hodnotám'. Tyto vrozené kvality mozku „váží' a upřednostňují určité neuronové konstrukce světa před jinými na základě předcházející evoluční zkušenosti druhu. Jedná se o jistou obdobu tzv. epigenetických pravidel, postulovaných Edwardem Wilsonem.

S rozvojem teorie neuronových sítí nepřímo souvisí i renesance tzv. neoteniové {embryonální) teorie původu člověka. Již německý filosof Arthur Schopenhauer zdůraznil zásadní nepřizpůsobenost a bezbrannost člověka vůči přírodnímu prostředí, kterými se liší od zvířat. Tuto myš­lenku vyzvedli v meziválečném údobí antropologičtí filosofové Max Scheller, autor spisu Die Stellung des Menschen im Kosmos {Místo člově­ka ve vesmíru, 1928), a Arnold Gehlen, který je znám svou knihou Der Mensch, seine Natur und seine Stellung in der Welt (Člověk, jeho povaha a místo ve světě, 1940).

Ve dvacátých letech napsal holandský antropolog J. Bolk, že specific­ké vlastnosti Homo sapiens, především značná kapacita mozku a rozvoj centrální nervové soustavy, lze objasnit prodloužením postnatálního vývoje a zachováním některých juvenilních a raně embryonálních rysů i v dospělém věku jedince. Srovnávací primatologie ukázala, že zatímco u šimpanze je postnatální růst mozku ukončen během druhého roku života, u lidí se centrální nervová soustava vyvíjí až do přibližně dvacáté­ho roku života. Dospělí lidé jsou z anatomického hlediska podobnější mladším než starším lidoopům. Člověk se podle neoteniové teorie rodí jako „živé embryo' a tato skutečnost vedla k jeho „otevřenosti' vůči svě­tu a ke vzniku lidské kultury. Bolkův pohled na povahu Homo sapiens podpořil i freudista Géza Roheim.

V sedmdesátých letech našeho století aktualizoval neoteniovou teorii známý americký biolog a paleontolog Stephen J. Gould. Podle některých badatelů umožnil neoteniový mechanismus vysokou plasticitu neurono­vých sítí v lidském mozku a podmínil tak pozoruhodnou přizpůsobivost (adaptabilitu) člověka k životu v nejrozmanitějších ekosystémech. Velká variabilita kulturně zakotvených návyků a dovedností, zahrnujících ritu­ály, jazyky, technologii, sociální a příbuzenské systémy, vděčí za svůj vznik dynamické souhře mezi přírodním prostředím a pružnými kogni­tivními schopnostmi člověka.

Margaret Meadová a kulturní determinismus

Za jednoho z předních amerických antropologů 20. století je považo­vána Margaret Meadová (1901 - 1978], která převzala Boasův kulturní determinismus a snažila se terénními výzkumy tuto tezi jednoznačně prokázat.

Margaret Meadová se narodila ve Filadelfii. Pod vlivem Franze Boase se Meadová po dokončení studia psychologie v roce 1923 orientuje na antropologii. O dva roky později získává stipendium National Research Council, které ji umožnilo odcestovat na tichomořské ostrovy, kde se Meadová zabývala studiem domorodých kultur Polynésie a Melanésie.

Hlavním tématem Margaret Meadové byla velká proměnlivost psycho­logických typů v různých kulturách, předmětem výzkumu pak proble­matika dospívání jedince a role a postavení žen. Své poznatky z Ticho­moří shrnula Margaret Meadová nejdříve ve studiích Dospívaní na Samoy (Coming of Age in Samoa] z roku 1928 a Růst na Nové Guineji [Growing Up in New Guinea), vydané v roce 1930. Zejména první ze zmíněných knih měla díky vědeckým kvalitám, literárnímu jazyku a až rousseauv­skému zaujetí pro přírodní národy velký ohlas mezi americkými inte­lektuály. Margaret Meadová konstatovala, že závěrečné údobí dospívání - adolescence má u domorodců na Samoy povahu relativně klidného životního stádia, bez projevů sexuální frustrace a stresu, které s adoles­cencí spojuje západní kultura. Toto zjištění poskytlo významný argu­ment ve prospěch kulturního determinismu.

Vroce 1935 uveřejnila Margaret Meadová v knize Sex a temperament ve třech primitivních společnostech (Sex and Temperament in Three Primitive Societies] analýzu kulturní podmíněnosti mužské a ženské role ve společnosti, založenou na poznatcích z Nové Guineje. Meadová se zaměřila na kmen Arapešů, obývající horské oblasti. Příslušníci kmene jsou vychováváni podle kulturního vzoru, který nerozlišuje psychiku muže a ženy a preferuje vlastnosti v západní kultuře považované za žen­ské, například poddajnost, mírnost a citovost. Pravým opakem Arapašů je kanibalský kmen lovců lebek Mundrugumor, vychovávající muže i ženy k agresivitě, bojovnosti a soutěživosti, tedy hodnotám, které Evro­pan pokládá za mužské. Kmen Čampuli rozeznává ženskou i mužskou úlohu, ale z pohledu naší civilizace je převrací. Ženy se věnují lovu, prá­ci na poli a vystupují energicky a dominantně, zatímco muži, považo­vaní za slabší pohlaví, se zabývají ručními pracemi, jsou mírní, nesa­mostatní a upovídaní. Uspořádání tohoto společenství připomíná klasické pojetí matriarchátu, které na základě řecké mytologie rekon­struoval J.J. Bachofen.

Vknize Mužství a ženství [Male and Female], publikované v roce 1949, Margaret Meadová vysvětluje vztah sexuality a kultury.

Po druhé světové válce se Meadová věnuje aplikované antropologii, spo­lupracuje s UNESCO a řídí antropologický výzkum Kolumbijské univer­zity. Širokou proslulost díla Margaret Meadová, která poněkud přesáhla i její skutečný vědecký význam, lze vysvětlit nejen popularizačním a organizačním nadáním a jistou nonkonformností této badatelky, ale i společenskými souvislostmi. Ve třicátých letech, v době hospodářské deprese, byla ve Spojených státech amerických poprvé veřejně diskutová­na problematika rozpadu rodin, rozvodů, mezigeneračních konfliktů, kri­ze vztahu mezi pohlavími, kontroly porodnosti a feminismu. Témata zpra­covávaná Margaret Meadovou vrhala na tyto otázky nové, exotické světlo. Bouřlivá šedesátá léta celou diskusi ještě prohloubila a aktualizovala.

Ostré kritice podrobil výzkumy, které Meadová prováděla na Samoy, ve studii Margaret Meadová a Samoa: Zrození a zánik antropologického mýtu [Margaret Mead and Samoa: The Making and Unmaking of an Anthropological Myth) (1983) Derek Freeman. Freeman strávil na Samoy šest let a je považován za největšího znalce samojské kultury. Tento australský antropolog tvrdí, že nezkušenost a určitá metodologická před­pojatost, zděděná od Franze Boase, způsobily, že Margaret Meadová podává o samojské společnosti deformovaný, idealizující obraz. Někteří odborníci, například americký antropolog práva českého původu Leo­pold Pospíšil, skepsi vůči vědecké hodnotě díla M. Meadové sdílejí, jiní ji odmítají.

Sociobiologie a biologický determinismus

Zakladatelé americké kulturní antropologie odmítali vliv genů na behaviorální mechanismy člověka a drželi se kulturního determinismu. Tichomořské studie Margaret Meadové měly potvrdit stanovisko jejích amerických profesorů. Několik desetiletí se zdálo, že spor kulturního a biologického determinismu je definitivně uzavřen. Většina antropolo­gů uznávala rozhodující podíl kultury na formování osobnosti člověka, i když mnozí z nich nevylučovali ani omezený vliv biologických, gene­tických faktorů. Obrat přinesl bouřlivý rozvoj přírodních věd. V šedesá­tých letech aktualizovali evoluční biologové tézi, se kterou vystoupili R.A. Fischer, S. Wrighta J.B.S. Haldaneve třicátých letech, podle níž základní mechanismus darwinistického přírodního výběru se odehrává na úrovni genů. Současně soudili, že většina genotypových variací uvnitř populace, mezi kterými probíhá kompetice, nevzniká genovou mutací, ale rekom­binací genů. Biolog Richard Dawkins tvrdí, že každý gen se snaží maxi­málně rozšířit kopie své DNA. Živé organismy podle této hypotézy před­stavují pouhé mechanismy přenosu DNA a jejich morfologie, fyziologie i chování jsou uzpůsobeny strategii genů. Každý jedinec, poslušný geno­vé strategie, usiluje předat následující generaci maximum svých genů. Tato představa je v literatuře známá jako Dawkinsova teorie sobeckého genu {Selfish Gene Theory). Dalším důležitým termínem evoluční biolo­gie je altruismus, označující chování, pří kterém jedinec omezí šíření vlastních genů ve prospěch jiného jedince. Moderní biologie ukázala, že altruismus se projevuje tím výrazněji, čím jsou oba jedinci příbuzensky bližší a čím více mají společných genů. Jedinec proto i prostřednictvím svého altruismu šíří kopie vlastních genů [inclusive fitness). Altruismus se nevylučuje s Dawkinsovým redukcionistickým pojetím „sobecké' genové strategie.

V roce 1975 vydal Edward O. Wilson, entomolog, působící na Harvard­ské univerzitě, knihu Sociobiologie: nová syntéza [Sociobiology: The New Synthesis). Tato publikace je považována za základní dílo nového vědním oboru - sociobiologie. O tři roky později se objevuje další Wilso­nova kniha O lidské přirozenosti [On Human Nature), ve které své téze obšírněji rozvádí. Edward O. Wilson se snaží dokázat, že geny dominat­ním způsobem ovlivňují lidské sociální a kulturní chování. Sociobiolo­gie znamená radikální odklon od kulturního determinismu a oživení determinismu biologického.

Pro objasnění problematiky vztahu mezi biologickým a kulturním determinismem se Edward O. Wilson vydává na půdu science-fiction. Zavádí čtenáře do daleké galaxie, obývané dvěma druhy inteligentních bytostí. První se nazývají Eidyloni a druzí Xenidrini. Eidyloni, jejichž označení je odvozeno od řeckého výrazu pro „zručné', jsou tvorové, je­jichž chování je úplně ovládáno geny, zatímco u Xenidrinů (od řeckého slova pro „cizince') hraje dominantní úlohu kultura. Eidylonská společ­nost je monotónní, Eidyloni znají pouze jeden politický a hospodářský systém a jejich umění, rituály, náboženské představy a ostatní prvky kulturního života jsou odvoditelné od jediného systému pravidel, pevně zakódovaného v genech. Eidyloni se mohou naučit pouze jednu věc z každé kulturní kategorie: jediný jazyk, jediný mýtus o stvoření světa nebo jediný typ hudby. Naproti tomu Xenidrini se rodí s myslí jako nepo­psaným listem papíru. Veškeré formy jejich společenského a kulturního života jsou vytvářeny kulturou, v níž vyrůstají a jejíž pravidla si musí osvojit. Z toho vyplývá obrovská rozmanitost společenských a ekonomic­kých systémů, jazyků, náboženství a rituálů v xenidrinské civilizaci. Žádná univerzální zákonitosti zde neexistují, v každé kultuře mohou platit zcela odlišná pravidla. Vše se Xenidrini musí naučit, nic pro ně není „přirozené'.

Vidíme, že Edward O. Wilson není stoupencem striktního biologické­ho determinismu, protože si je vědom skutečnosti, že lidské kultury jsou rozmanitější, než je tomu v případě imaginárních Eidylonů. Přesto se zakladatel sociobiologie domnívá, že člověk má blíže k Eidylonům než ke Xenidrinům. Toto tvrzení musí být podloženo důkazy. Edward O. Wil­son a jeho stoupenci se proto pokusili nalézt kulturní fenomény, společ­né veškerému lidstvu, jakési „univerzálie' lidské kultury, podmíněné geneticky, které vytvářejí základní pravidla sociálního života světových kultur.

Genetické kontrole podle Wilsona podléhá lidská mimika. Když an­tropologové ukázali domorodcům z Nové Guineje fotografie Američanů, jejichž tváře odrážely hněv, strach, radost nebo překvapení, domorodci byli schopni ve všech případech zobrazené pocity identifikovat. Existuje vzácná choroba mozku zvaná prosognathia, při které pacient není scho­pen rozeznávat lidské bytosti podle obličejů, ačkoliv jiné vizuální funkce centrální nervové soustavy nejsou porušeny. Jiný příklad je z oblasti vnímání barev. Viditelné světlo je tvořeno kontinuálním spektrem. An­tropologický výzkum ale ukázal, že všechny lidské kultury znají soubor diskrétních barev a že ústřední místo v něm zaujímají čtyři základní bar­vy - červená, žlutá, zelená a modrá. Stoupenci sociobiologie proto tvrdí, že lidská percepce barev je geneticky regulována.

Za jednu z nejdůležitějších „univerzálií' lidské kultury pokládá Edward O. Wilson zákaz incestu. Někteří vědci, například Sigmund Freud nebo Bronislaw Malinowski, se domnívají, že prohibice incestu je kulturní vynález, Claude Lévi-Strauss a Leslie White považují toto restrik­tivní pravidlo za projev evolučního přechodu mezi zvířetem a člověkem. Edward O. Wilson hájí názor, že pravidlo zabraňující incestu je podmí­něno geneticky, a poukazuje na skutečnost, že obdobný zákaz existuje u řady živočišných druhů. Protože křížení mezi příbuznými jedinci vede k nárůstu vrozených poruch, je v zájmu druhu možnosti incestu eli­minovat. Svá tvrzení Wilson opírá o rozsáhlé antropologické výzkumy v izraelských kibucích. Děti židovských kolonistů byly vychovávány kolektivisticky a endogamní manželství uvnitř společenství kibucu byla upřednostňována před exogamií. Přesto mládež podvědomě dávala před­nost manželství s partnerem, který nebyl členem komunity. Podle jedné studie z 2 769 manželství v izraelských osadách nebylo ani jedno uzavře­no mezi mužem a ženou, kteří vyrůstali společně. Z této skutečnosti Edward Wilson vyvozuje, že existují hlubší pravidla, řídící sociální život, než jsou pravidla naučitelná v kulturním prostředí. Tato pravidla nazývá epigenetická a konstatuje, že jsou zakotvena v genotypu, vytvořeném v průběhu evoluce. Lidské kulturní tradice a instituce upřednostňují takové formy společenského života, které respektují epigenetická pravid­la. E. O. Wilson a C.J. Lumsden v knize Geny, Vědomí a Kultura: Proces Koevoluce {Genes, Mind and Culture: The Coevolutionary Process) z ro­ku 1981 vypracovali matematický model evoluce, demonstrující, jak geny ovládají nervové struktury a odpovídající hormonální systémy, které dik­tují určité způsoby myšlení a chování našeho druhu.

Sociobiologie, propagovaná v knihách E.O. Wilsona, vzbudila širokou pozornost v odborných i laických kruzích. Mnozí intelektuálové ji pova­žují za nauku, která překlene rozdíly mezi humanitními a přírodními vědami a ukončí jejich vzájemnou izolaci. Nejvýznamnější sociobiolo­gické skupiny vědců se soustředily na univerzitách v Harvardu, Michiga­nu a Washingtonu. V Evropě byla v osmdesátých letech založena Evrop­ská sociobiologická společnost, v jejímž čele stojí holandský antropolog Jan Wind. Sociobiologie se setkala i s kritikou. Americký antropolog Marshall Sahlins označuje sociobiologii za kult a „žurnalistickou' vědu. Marvin Harris nepopírá význam epigenetických pravidel pro evoluci fo­silních předků člověka, ale zdůrazňuje, že přinejmenším od neolitické revoluce před 10 000 lety probíhá vývoj lidské kultury a civilizace tak bouřlivě, že se vymyká kontrole genů. Marvin Harris dále tvrdí, že lidská kultura je příliš složitá, než aby bylo možno ji vysvětlit redukcí na ně­kolik epigenetických pravidel. Edward O. Wilson byl napadán i z mimovědeckých pozic. Jeho veřejné přednášky byly rušeny výkřiky „nacista!' nebo „rasista!' jako reminiscence na předválečný biologický determinismus, který předznamenal rasistickou eugeniku. E.O. Wilson sám dodal odpůrcům potřebný arzenál. V knize Prometheův oheň [Pro­methean Fire) z roku 1983 se netají sympatiemi k sociálnímu inženýrství, které by vědeckými metodami potlačovalo agresivitu nebo xenofobii a ji­ná epigenetická pravidla údajně přežívající z doby kamenné.