Scrigroup - Documente si articole

Username / Parola inexistente      

Home Documente Upload Resurse Alte limbi doc  

 
CATEGORII DOCUMENTE






BulgaraCeha slovacaCroataEnglezaEstonaFinlandezaFranceza
GermanaItalianaLetonaLituanianaMaghiaraOlandezaPoloneza
SarbaSlovenaSpaniolaSuedezaTurcaUcraineana

BiologieBudovaChemieEkologieEkonomieElektřinaFinanceFyzikální
GramatikaHistorieHudbaJídloKnihyKomunikaceKosmetikaLékařství
LiteraturaManagementMarketingMatematikaObchodPočítačůPolitikaPrávo
PsychologieRůznéReceptySociologieSportSprávaTechnikaúčetní
VyprávětVzděláníZemědělstvíZeměpisžurnalistika

Teorie mezinárodního obchodu

obchod

+ Font mai mare | - Font mai mic


DOCUMENTE SIMILARE

Trimite pe Messenger
VÝROBA VÍNA
Teorie mezinárodního obchodu

TERMENI importanti pentru acest document

Teorie mezinárodního obchodu

Klasifikace teorií ZO

a) Příčiny:

         Nabídkové

         Poptávkové

b) Doporučení pro hospodářskou politiku:

         Protekcionistické

         Liberální

Merkantilismus

         Ekonomické učení 15 – 17 století

Východiska:

-         Merkantilismus je zaměřen na hospodářskou politiku

-         Cílem HP je zvyšování národního bohatství

-         Bohatství je chápáno jako zásoba drahých kovů

-         Cílem HP je zvyšování zásoby drahých kovů

-         ZO prováděn formou monopolů mezi koloniemi a metropolemi

Důsledek:

-         Cestou ke zvyšování bohatství je obchod

-         Cestou ke zvyšování národního bohatství je mezinárodní obchod

Princip:

Bohatství a mezinárodní směna

         Země A dováží víno a platí zlatem - chudne

         Země B vyváží víno a získává zlato - bohatne

Dvě fáze merkantilismu:

A)    Raný merkantilismus (monetární koncepce)

B)     Rozvinutý merkantilismus (koncepce aktivní obchodní bilance)

Raný merkantilismus

Principy raného merkantilismu:

Ø      Omezení či zákaz vývozu drahých kovů ze země

Ø      Omezení dovozu zboží na minimum

Ø      Opatření, aby dovozci své příjmy za importované zboží utratili v domácí ekonomice

Ø      Úsilí o vlastní těžbu drahých kovů

Ø      Zisk teritorií se zásobou drahých kovů

Rozvinutý merkantilismus

Teoretické principy rozvinutého merkantilismu:

Ø      Ekonomický rozvoj vyžaduje dovoz určitého zboží

Ø      Striktní omezení pohybu peněz škodí rozvoji

Ø      Není vyžadován zákaz vývozu peněz

Ø      Hodnota vývozu musí převyšovat hodnotu dovozu

Ø      Tím dochází k čistému přílivu peněz a ke zvyšování bohatství

Principy hospodářské politiky:

  1. Podpora výroby

         Státní subvence

         Státní manufaktury

  1. Omezování domácí spotřeby

         Dovozní cla na luxusní zboží

         Omezení marnotratné spotřeby domácího zboží

  1. Omezení vývozu surovin a zemědělských komodit

         Vývozní cla

  1. Podpora vývozu výrobků zpracovatelského průmyslu
  2. Podpora tranzitního obchodu

         Levný nákup v koloniích; drahý prodej v cizině

  1. Převážení výrobků vlastním loďstvem

Thomas Mun (1571 – 1641)

         Autor spisů:

        Rozprava o obchodu Anglie s Indií

        Bohatství Anglie v zahraničním obchodě nebo-li bilance našeho zahraničního obchodu základem našeho bohatství

         Ředitel Východoindické společnosti

         Zásady:

        v delším horizontu musí mít země aktivní obchodní bilanci

        dovoz surovin, které jsou využity pro výrobu exportovaného zboží je nutno podporovat

        omezení dovozu luxusního zboží, nebo zboží doma vyráběného

Charles Davenant (1656 – 1714)

         Autor spisu:

        Pojednání o pravděpodobných metodách jak zajistit národům zisk v obchodní bilanci

         Vládní úředník v oblasti zahraničního obchodu

         Zásady:

        Přechod k liberálním principům

        Prosazuje i dovoz spotřebního zboží, které je v zahraničí levnější

        Uvolnění výrobních zdrojů pro exportní odvětví

Jean Babtiste Colbert (1619 – 1683)

         Významný představitel praktického merkantilismu

         Colbertovy snahy bržděny stavem francouzského hospodářství

         Opatření jeho hospodářské politiky:

Ø      Snížení resp. zrušení vnitřních mýt a cel;

Ø      Zřizování královských manufaktur;

Ø      Podpora výroby určené na vývoz;

Ø      Snaha o maximalizaci příjmů státu;

Ø      Podpora vývozu.

Fyziokratismus

Principy:

  1. Zdrojem hodnoty je zemědělská výroba.
  2. Pouze v zemědělství je produkován čistý produkt
  3. Ostatní odvětví pouze spotřebovávají hodnotu  nebo přetvářejí její formu

Množství osiva + spotřeba zemědělců < výnos obilí

Kritika některých aspektů merkantilismu:

         Merkantilismus podporuje aspirace obchodníků, kteří nevytvářejí hodnotu.

         Aktivní obchodní bilance zvyšuje domácí ceny.

         Zvyšují se náklady zemědělských producentů.

Francois Quesnay (1694 – 1774)

        Hlavní představitel merkantilismu

        Hlavní dílo: „Ekonomická tabulka“

Klasická politická ekonomie

         Adam Smith:

            Teorie absolutních výhod

         David Ricardo:

            Teorie komparativních výhod

Adam Smith (1723 – 1790)

v     Studium: Glasgow; Oxford

v     předmět zájmu: morální filosofie, politická ekonomie, jazyk a literatura.

v      profesor morální filosofie – univerzita v Glasgow

v     dílo: „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (1776)

David Ricardo (1772 – 1823)

         V mládí získává bohatství na burze;

         Po zbohatnutí se věnuje vědě: matematika, fyzika, politická ekonomie;

         politicky činný – člen parlamentu; obhajuje průmyslníky oproti velkým pozemkovým vlastníkům;

         Dílo: „Zásady politické ekonomie a zdanění“ (1817)

Znaky klasické politické ekonomie

  1. „Makroekonomický“ přístup

         Zákonitosti vývoje národního hospodářství;

         Zaměření na jednotlivé sektory a třídy;

         Zkoumání směny a jejich determinant.

  1. Hospodářský liberalismus

         Stát má pouze vytvářet ekonomické prostředí;

         Koncepce neviditelné ruky trhu

         Jedinci usilují o max. výnosu

  1. Konkurenční struktura
  2. Pracovní teorie hodnoty

Závěry – Adam Smith

  1. Francie má vyšší produktivitu při výrobě vína;
  2. Rusko má vyšší produktivitu při výrobě vodky;
  3. Země mají absolutní výhodu ve výrobě komodity s vyšší produktivitou;
  4. Země by se měly zaměřit na výrobu zboží s absolutní výhodou, a toto zboží mezinárodně směňovat;
  5. Vyplatí se dovážet zboží, jehož výroba je absolutně výhodnější v jiné zemi;
  6. V případě specializace, může být celkově realizován vyšší produkt – předpokládáme-li rovnoměrné rozdělení zdrojů mezi výrobu dvou statků před specializací

Ricardo

  1. Koncepce absolutních výhod selhává v situaci, kdy určitá země má absolutní výhodu v produkci všech statků;
  2. Logickým důsledkem by byla neexistence mezinárodní směny;
  3. Zdrojem komparativních výhod jsou mezinárodní rozdíly v národních směnných poměrech jednotlivých statků;
  4. Národní směnné poměry jsou dány časovou náročností výrob v jednotlivých zemích;
  5. V případě, že země může koupit za lepší cenu produkt v zahraničí, měla by to učinit;

Klasický protekcionismus

         Henry Charles Carey (1793 – 1879)

         Friedrich List (1789 – 1846)

Argumenty klasického protekcionismu

         Výchovná cla

         V situaci, kdy se teprve rozvíjejí určitá odvětví;

         Mladá odvětví nemohou konkurovat vyspělým zahraničním konkurentům;

Gottfried Haberler (1901-1995)

         Modernější obdoba teorie komparativních výhod

         Nepracuje s pracovní teorií hodnoty

         Použití koncepce alternativních nákladů

         Směnné poměry dány alternativními náklady

         Alternativní náklady odvozeny od linie produkčních možností

Hablerova teorie

Hranice produkčních možností

Možnosti průběhu PPF:

         Konstantní výnosy = konstantní náklady

         Klesající výnosy = rostoucí náklady

         Rostoucí výnosy = klesající náklady

Heckscherův – Ohlinův model

Země bude:

         exportovat komoditu, která vyžaduje intenzivnější využití faktoru, který je v této zemi hojný a tedy relativně levný,

         importovat komoditu, vyžadující intenzivnější využití faktoru, jenž je v dané zemi méně hojný, a tedy relativně dražší.

1. Platební bilance

         Statistické hledisko:

        Zahrnuje souhrn transakcí mezi domácími a zahraničními subjekty

        Transakce vyjádřeny peněžně

        Agregace transakcí do několika skupin

        Zásada podvojného zápisu transakcí

        Platební bilance jako celek vyrovnaná

        Sestavována za určité období

         Podvojné zápisy transakcí;

         Každý zdroj má své užití

         Záznamy lze rozdělit na:

  1. Kreditní:

ü      Příjem platby od zahraničních subjektů – příliv deviz

ü      Na devizovém trhu nabízena zahraniční měna

  1. Debetní:

ü      Platby cizím subjektům – odliv deviz

ü      Na devizovém trhu nabízena domácí měna

Platební bilance je rozčleněna do dílčích účtů:

  1. Běžný účet platební bilance
  2. Kapitálový účet platební bilance
  3. Finanční účet platební bilance
  4. Účet oficiálních měnových rezerv

         Jednotlivé účty nemusejí být vyrovnány

         Vyrovnaná musí být platební bilance jako celek


Obchodní bilance

         Rozdíl mezi exportem a importem zboží

         Rozhodující část běžného účtu

         Ukazuje na konkurenceschopnost země

         Významný faktor velikosti HDP

         Rychle dostupný ale úzký ukazatel

Bilance služeb

         Rozdíl mezi exportem a importem služeb

Bilance výnosů

         rozdíl mezi příjmy a výdaji ze služeb výrobních faktorů

Výkonová bilance

         Zahrnuje pohyb zboží, faktorových i nefaktorových služeb

         Součet obchodní bilance, bilance služeb a bilance výnosů

         Transfer reálných zdrojů mezi domácí ekonomikou a zahraničím

Bilance na BÚ

         Součet výkonové bilance a salda transferů

         Rozdíl mezi sumou všech kreditních a sumou všech debetních záznamů na běžném účtu

Základní bilance

         Součet salda BÚ, salda KÚ a rozdílu mezi přílivem a odlivem dlouhodobého kapitálu

         Ukazuje na základní tendence a problémy v zahraničních ekonomických vztazích země

Bilance na finančním účtu

         Rozdíl mezi přílivem a odlivem kapitálu

         Změna stavu zahraničních finančních aktiv

Oficiální vyrovnávací bilance

         Součet BÚ, FÚ, KÚ a statistická diskrepance

Bilance na účtu oficiálních měnových rezerv

         Zahrnuje devizové operace centrální banky

         Kompenzování nerovnováhy oficiální vyrovnávací bilance

BÚ + KÚ + FÚ + ÚDR = 0

BÚ + KÚ + FÚ = OVB

OVB + ÚDR = 0

OVB = - ÚDR

BÚ – rozdíl mezi hodnotou exportu a hodnotou importu

BÚ = EX - IM

Faktory, které mají vliv na velikost:

a)      Exportu

b)      Importu 

Determinanty BÚ

  1. Úroveň a fluktuace domácího důchodu;
  2. Úroveň a fluktuace zahraničního důchodu;
  3. Změny nominálního měnového kurzu;
  4. Změny poměru zahraničních a domácích cen;
  5. Vládní zásahy;

Domácí důchod

         Fluktuace domácího důchodu ovlivňují úroveň  dovozu

Národohospodářská funkce dovozu:

IM = IM0 + mY

IM                   dovoz

IM0                 autonomní složka dovozu

m                     mezní sklon k dovozu

Y                                 národní důchod

Zvýšení důchodu → zvýšení dovozu

Snížení důchodu  → snížení dovozu

Zahraniční důchod

         Fluktuace zahraničního důchodu ovlivňují úroveň vývozu

         Český vývoz = dovoz do zahraničí z ČR

         Dovoz je závislý na domácím národním důchodu

Vliv devizového kurzu na vývoz

         Předpokládáme, že domácí ani zahraniční ceny se nemění a mění se pouze devizové kurzy

a) Slabší koruna

Devizový kurz =                       25 CZK/EUR  (0,04 EUR/CZK)

Cena auta v CZK =                100 000 CZK

Cena auta v EUR =                 4 000 EUR

b) Silnější koruna

Devizový kurz =                      20 CZK/EUR  (0,05 EUR/CZK)

Cena auta v CZK =     100 000 CZK

Cena auta v EUR =                 5 000 EUR

Vládní zásahy - protekcionismus

         Dovozní cla – omezení dovozu zboží

         Dovozní kvóty – omezení dovozu zboží

         Vývozní subvence – zvýšení vývozu

         Administrativní překážky – omezení dovozu

Finanční účet – determinanta

         Vlastníka kapitálu zajímá míra výnosu

         Úrokový diferenciál:

         iD > if – čistý příliv kapitálu

         iD <  if – čistý odliv kapitálu

3. Vyrovnávací mechanismy

- cenový, důchodový, kursový

fixní a flexibilní kurzy

praktická situace (systém flexibilních kurzů)

  • dochází k růstu směnného kurzu u domácí měny (dochází k oslabení kurzu – 30 CZK/EUR ® 31 CZK/EUR)
  • růst směnného kurzu způsobí růst vývozu na exportním trhu (stoupají ceny zboží v zahraniční měně získávané pro domácí výrobce)
  • toto způsobí, že pro zahraniční zájemce se naše zboží stává levnější – zlevňuje se pro ně jejich import
  • tím vzroste poptávka po domácím zboží, což v konečném důsledku způsobí, že vzrostou ceny i množství
  • z toho vyplývá, že lze jednoznačně říci, že růst směnného kurzu znamená vždy růst hodnoty vývozu

Teoretická východiska

V souvislosti s vyrovnávacími procesy hovoříme o tzv. Marschall-Lenerově podmínce, která nám říká, že PB reaguje normálně, jestliže absolutní poptávková elasticita a to jak domácí, tak zahraniční je větší než 1

graficky se dá tato situace vyjádřit následovně:

                        přičemž tato podmínka závisí na dvou předpokladech:

1)      elasticity domácí a zahraniční nabídky jsou nekonečně

2)      PB je ve výchozím stavu vyrovnaná

Existují 4 mechanismy, kterými lze nastolit rovnováhu:

1)      mechanismus mezi množstvím peněz a cenami

2)      mechanismus mezi množstvím peněz a zisky

3)      keynesiánský mechanismus důchodů

4)      měnový mechanismus

Konkrétní fungování těchto mechanismů je závislé na institucionálních podmínkách a formě, ve které existují světové peníze. Proto se nejprve budeme věnovat problematice zlatého standardu a po té specifikami pevných a plovoucích kurzů.

Zlatý standard

je charakterizován třemi principy:

a)      pevné kurzy

b)      konvertibilní měna v klasickém smyslu

c)      volný tok kapitálu

Nejprve budeme uvažovat model dokonalé konkurence (tzn. plná zaměstnanost, dokonale elastické ceny).

Vztah mezi produkcí zlata a cenami je potom dán následovně – jestliže roste těžba zlata, rostou ceny zboží. Cena zlata zůstává stálá, avšak rostou náklady na jeho těžbu. Díky tomu se zavírají ložiska s vyššími těžebními náklady a snižuje se produkované množství. Je-li nedostatek zlata, roste poptávka po něm a tak i jeho cena, což způsobí, že se otevírají další naleziště. Z toho vyplývá dlouhodobá stabilní cenová hladina, protože kolísání cen je výsledkem krátkodobého cyklu

Proces vyrovnávání mezi jednotlivými státy probíhá následovně: Roste-li importu, znamená to, že musíme platit do zahraničí. Proto roste domácí poptávka po devizách a na devizovém trhu to způsobí zvýšení nabídky domácích peněz, což vede k znehodnocení měny

cena zlata relativně klesá ® doma subjekty nakupují zlato a prodávají je do zahraničí ® za něj získávají devizy, které směňují na devizovém trhu za domácí peníze ® vzroste tak nabídka deviz, cena pod vlivem vyšší nabídky klesá a díky tomu dojde k rovnováze

ad 1) Vyrovnávací mechanismus mezi množstvím peněz a cenami (zlatý standard)

·        existují dvě země A a B. Jednotlivé částečné bilance jsou mezi zeměmi vyrovnané a tudíž je vyrovnaná i celková bilance

  • země A v následujícím období poptává více zboží země B (v obchodní bilanci země A vzniká deficit, naopak u země B aktivum)
  • vývozci ze země B dostávají za své zboží devizy (měnu země A), které směňují v centrální bance za zlato
  • země A musela za své zboží zaplatit ® dochází ke zmenšování množství peněz v ekonomice (naopak u země B dochází k růstu)
  • pohyb peněz vede ke vzniku nerovnováhy v ekonomické PB
  • jestliže nedojde díky zlaté arbitráži (ta se pohybuje v rozpětí, kde hranice tvoří určité body udávající rozsah nákladů na manipulaci se zlatem) k pohybu směnných kurzů, důsledkem je snížení cen v A a vzestup cen v B. Rozdílný cenový vývoj vede k převrácení toků zboží, neboť exportní komodity státu A v zemi B zlevní a naopak. Proces bude trvat tak dlouho, dokud nedojde k úplnému vyrovnání PB

ad b) Vyrovnávací mechanismus mezi množstvím peněz a zisky (úrokovými sazbami)

  • vzestup množství peněz v zemi B způsobí pád úrokové míry na peněžním trhu
  • tento pokles vyvolá na kapitálovým trhu zvýšení poptávky po CP – jejich kurzy vzrostou
  • u země B pozorujeme opačný proces. Snížení peněžní zásoby peněz vede k růstu úrokové sazby a snížení kurzu CP
  • vzniklý rozdíl v cenách CP a výši úrokových sazeb je pak vyrovnán transfery buď přes obchodní či kapitálové trhu

ad c) Keynesiánský důchodový mechanismus

·        v zemi A vzroste poptávka po exportních komoditách – tím je dosažen nový důchod (při plné zaměstnanosti nemůže důchod dále růst, protože růst poptávka vyvolává inflaci a tím tlak na změnu fixního kurzu)

  • při zvýšení důchodu roste poptávka, relativně klesají úspory
  • dodatečná poptávka ovlivňuje vyšší importní poptávku, tj. poprávku po zboží ze země B a dodatečné úspory vyvolávající export kapitálu. To působí na PB. Objevuje se nárůst pasiva v obchodní bilanci, roste aktivum na kapitálovém účtu
  • v důsledku růstu poptávky roste důchod i v zemi B, neboť zde dochází ke zvýšení exportu zboží a kapitálu. Ekonomika B zapojuje do reprodukčního procesu další volné produktivní síly. Z toho vyplývá růst důchodu a úspor a zvyšování importu ze země A.

Pevné měnové kurzy

  • v systému fixních měnových kurzů platí v zásadě stejný cenový a ziskový mechanismus jako u zlatého standardu
  • rozdíl je v tom, že vyrovnávací mechanismus není realizován přesunem zlata, ale jeho základem je nákupní povinnost centrální banky vzhledem k výkyvům na devizových trzích
  • centrální banka tak místo operací se zlatem provádí operace s devizovými rezervami
  • mimo to mohou omezení pohybu kapitálu ztěžovat vyrovnávání pomocí rozdílu v úrokových sazbách
  • dochází i k vzestupu rizika na základě malé odolnosti proti změnám smluvních parit měn
  • systém pevných měnových kurzů je tak modifikací zlatého standardu přizpůsobenou jiným podmínkám
  • až doposud jsme uvažovali dokonalé prostředí, při zrušení těchto předpokladů se dostaneme k analýze fungování vyrovnávacích procesů při existenci nezaměstnanosti a při nepružných cenách
  • dochází zde k působení multiplikačního procesu, kdy působí vazby mezi produktem a zaměstnaností obou zemí, což vede k vyrovnávaní platební bilance

Flexibilní kurzy

·        při flexibilních měnových kurzech se platební bilance normálně nevyrovnává pomocí peněžních mechanismů, tj přesunu množství peněz, neboť zde neexistuje povinnost centrální banky nakupovat devizy a vyrovnávat trh

·        proto z hlediska teorie čistých plovoucích kurzů CB nezasahuje do problémů vyrovnávání PB. Její role spočívá v ochraně kurzu proti spekulaci a krátkodobým výkyvům. Nečelí tak tendencím vedoucím dlouhodobě k nerovnováze

·        mechanismus, který vykonává platební bilanci je změna kurzu měn

·        v zemi A dojde ke zvýšení exportu nebo na kapitálovém trhu zahraniční zájemci zvýší nákup CP. Dané procesy vedou v zemi A ke zvýšení devizových příjmů Jestliže domácí subjekty tyto devizové příjmy nevyužijí v zahraničí, směňují je pak doma za domácí měnu. U flexibilních kurzů k tomu nedochází přes centrální banku ale přes devizový trh Nabídka zahraniční měny převýší poptávku, roste devizový kurz domácí měny. Zvýší se ceny exportu v zahraničních měnách a tím se sníží celková poptávka po něm. Import se naopak zlevní a domácí poptávka po importu roste Platební bilance má tendenci nastolit rovnováhu. Musí se ovšem jednat o normální reakci PB

Problematika importované inflace a PB

  • inflaci chápeme jako vzestup cenové hladiny
  • pohyblivé kurzy znemožňují dovézt inflaci
  • v systému pevných kurzů do země proudí inflace v těchto kanálech:

a)      přímý vzestup dovážených cen – dovoz zdraženého zahraničního zboží bezprostředně zvedne cenový index

b)      nákladový mechanismus – růst cen dovážených polotovarů vstupuje svým podílem do nákladů, čímž dochází k nárůstu cen hotových výrobků

c)      poptávkový mechanismus – zvýšení cen v zahraničí vyvolá růst exportu Při plném vytížení VF dojde k převýšení nabídky nad poptávkou. Vyrovnání za dané situace je možno pouze inflačními procesy

Vyrovnávací procesy v PB – ceny

Jeden ze základních problémů je vliv cen na export a import

situace: exportní nabídka země na světovém trhu zboží vyplývá z převisu nabídky na domácím trhu za daných cen. Importní poptávka je rovna převisu poptávky na domácím trhu za zboží při daných cenách.

1)      v domácí ekonomice dojde ke snížení poptávky po zboží ® existuje převis domácí poptávky. To   způsobí že poklesnou ceny domácího zboží ® dojde k poklesu importu a tudíž k poklesu světové ceny

2)      v domácí ekonomice existuje převaha nabídky. To vede ke snížení cen ® vzroste nabídka ® vzroste import ® dojde k poklesu světové ceny a ke zvýšení množství exportu

Z uvedených situacích vyplývá, že mají pro domácí ekonomiku 2 možné efekty – efekt zvýšení množství a efekt snížení ceny. To který efekt převládne je otázkou cenové elasticity zahraniční importní (exportní) poptávky, která se dá vyjádřit tímto vztahem

                                  

            ¯ D nebo ­ S ® IM klesá      e > 1 – exportu roste

                                                           e = 1 – žádná změna

                                                           e < 1 – export klesá

            ­ D nebo ¯ S ® IM roste                  e > 1 – export klesá

                                                           e = 1 – žádná změna

                                                           e < 1 – export roste

V normálních situacích má ekonomika sama snahu se dostat do rovnováhy. Ekonomická aktivita roste o výkony exportu a klesá o import

Y = C + S + G + EX – IM  (S = I + (G-T))

S = I + (G – T) + (EX – IM)

            když (EX – IM) minusové > (T-G) – zadlužujeme se

·        pasivum NX ® snížení dynamického růstu důchodu – relativní či absolutní

·        pokud nechci ohrozit dynamický růst – vezmu si zdroje se zahraničí, které investuji v domácí ekonomice a efektivnost investic musí být rovna nebo vyšší než úvěr

·        pokud nechci ohrozit dynamický růst, pak mám druhou možnost a sice prodat  část národního majetku, tím dojde k absolutnímu poklesu kapitálu – všechny zisky a produkce jdou pryč a je tu starost, z čeho hradit školství, …. Pro vládu je to možnost získat peníze, ale nejde to dlouhodobě

pokud roste aktivum z přímých investic (na kapitálovém účtu je to pasivum), potom se to vrací z příjmů firem, které máme v zahraničí

4. Mezinárodní pohyb kapitálu


Fond

         Peněžní kapitál

         Úspory

         Volné finance

Výrobní faktor

         Reálný kapitál

         Stroje

         Zařízení

         Zásoby


Chápeme jako pohyb fondů:

         úvěrů,

         obligací,

         akcií,

         mezi zeměmi

         Tím dochází i k změnám ve stavech reálného kapitálu

Model pohybu kapitálu – neoklasické pojetí

Předpoklady:

         Úsilí o max. výnosů

         Konkurence

         Dokonalá mobilita

Efekty pohybu kapitálu

Země exportující K: K1 – K0

         Zvýšení míry zhodnocení K

         Snížení objemu mezd

         Snížení domácího produktu

Země importující K: K0 – K1

         Snížení míry zhodnocení K

         Zvýšení mezd

         Zvýšení domácího produktu

         Snížení výnosů domácích vlastníků K


Krátkodobý kapitál

         Splatnost do 1 roku

         Důvody:

        Spekulace

        Zajištění v ZO

         Determinanty

        Úrokový diferenciál

        Očekávání měnového vývoje

Dlouhodobý kapitál

         Splatnost nad  1 rok

         Důvody

        Pořízení reálného K

         Determinanty:

        Diferenciál výnosu reálného kapitálu

        Nákladové podmínky

        Tržní potenciál


Soukromý kapitál

         soukromé subjekty

         maximalizace zhodnocení

Veřejný kapitál

  1. Veřejné fondy
  2. Mezivládní organizace

Dluhové a přímé finance

         Dluhové finance: úvěry, portfoliové investice

         Přímé finance: investice do výroby, kontrola firmy

         Rozdílný makroekonomický efekt

         Dluhové finance:

        Dlužník musí pravidelně splácet úvěr a úrok

        Jeho povinnost nezávislá na stavu ekonomiky

        Povinnost splácet i v recesi, kdy klesají tržby

        Růst zahraničního dluhu ekonomiky

         Přímé finance:

        Investor má podíl na zisku firmy

        Nemá právní nárok na fixní tok peněz

        Zhoršení tržeb v důsledku recese → snížení dividend

        Není generován zahraniční dluh

dopad na ekonomiku

Příklad

  1. Dluhové finance

        Bezúročný úvěr 100 mld. na 10 let

        Rovnoměrné splácení 10 mld. za rok

        Předpokládaný roční zisk 12 mld.

        V případě recese je skutečný zisk 9 mld.

        1 mld. musí být vypůjčena

        Nárůst zahraničního zadlužení

  1. Přímé finance

        Vlastní kapitál 100 mld.

        Předpokládaná roční míra zisku 12 % (zisk 12 mld.)

        Skutečnost v recesi 9 % (9 mld.)

        Zmenšují se dividendy - dluh nenarůstá

5. Přímé investice


Přímé investice

Ø      Mezinárodní kapitálové toky

Ø      Firma z jedné země vytváří nebo rozšiřuje investici v jiné zemi

Ø      Investor získává kontrolu nad investicí

Ø      Investor má vyšší než 10 % podíl na kapitálu

Portfoliové investice

         Investor neusiluje o kontrolu

         Umístění peněžního kapitálu


Klasifikace PZI -  Míra kontroly

  1. Podnik s menšinovým zahraničním podílem

         10 – 50 % podíl na základním jmění či hlasovacích právech

         Umožňuje významně ovlivňovat strategii podniku:

         V případě očekávané privatizace v budoucnu

         V případě rozdrobenosti dalších podílníků

  1. Podnik pod zahraniční kontrolou

         Větší než 50 % podíl na ZJ nebo hlasovacích právech

         Umožňuje určovat strategii podniku

Způsob vstupu

  1. Investice na zelené louce

         Výstavba nového podniku (nové organizace)

  1. Fůze a akvizice

a)      s restrukturalizací

         Změna vlastnické struktury existujícího podniku

         Investice do restrukturalizace výroby

         Většinou při privatizaci

b)   bez restrukturalizace

         Ovládnutí existujících aktiv

         Absence výrazných restrukturalizačních procesů

Specializace mateřské firmy

1. Vertikální PZI

         Produktová specializace

         Různé fáze produkčního řetězce

2. Horizontální PZI

         Procesní specializace

         Stejné či podobné fáze produkčního řetězce v různých zemích

         Důvody:

         Dopravní náklady

         Překonání protekcionistických opatření

Motiv vstupu

  1. Vyhledávaní trhů

         Růst podílu na trhu

         Pokles nákladů na obsluhování trhu

         Vytlačování domácí produkce

         Substituce importu

  1. Vyhledávání Faktorů

         Optimalizace výroby

         Pokles výrobních nákladů

         Orientace na export

  1. Vyhledávání Aktiv

         Zisk vlastnických práv

         Specifická aktiva: patenty, licence, obchodní značky.


velikost zdanění

politická stabilita

ekonomická stabilita

síla odborových svazů

státní podpora

struktura PS

mzdová úroveň

dynamika trhu

přístup k trhu

hosp. struktura

přítomnost dodavatelů

dopravní přístup

infrakstrutura

infrastrukturní propojení

velikost a cena pozemku

stav ŽP


Pozitiva

         Tlak na efektivnost

        Vyšší konkurence = tlak na snižování nákladů

        Přenos technologií

         Snížení nezaměstnanosti

        Vyšší poptávka po pracovní síle

         Zvýšení mezd

        Vyšší poptávka po pracovní síle

         Růst domácího produktu

Negativa

         Využívání konkurenčního sektoru

        Stlačování ceny

        Lhůty splatnosti

        Přenos nákladů na subjekty v konkurenčním sektoru

        Omezování suverenity

         Omezování suverenity

        Porušování legislativy v investiční či obchodní oblasti

        Přímý nátlak na vlády v hostitelských zemích

        Tlak prostřednictvím vlád v zemích původu

        Ovládání přírodních zdrojů



Investiční pobídky ČR



         sleva na dani z příjmů právnických osob po dobu 10 let pro nově založené společnosti nebo pro již existující právnické osoby,

         převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu,

         hmotná podpora vytváření nových pracovních míst (až do 200 000 Kč na zaměstnance),

         hmotná podpora rekvalifikace nebo školení zaměstnanců (až do 35 % nákladů na školení),

         převod pozemků podle zvláštního právního předpisu, evidovaných v katastru nemovitostí jako zemědělské pozemky a převod ostatních druhů pozemků, a to za ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu účinného ke dni uzavření smlouvy o převodu. Zvláštní zákony omezující převody pozemků ve vlastnictví České republiky tím nejsou dotčeny.


Podmínky pro udělení


         Investice musí být provedena do odvětví zpracovatelského průmyslu

         zavedení nové výroby, rozšíření stávající výroby, či její modernizace

         Investor musí investovat nejméně 200 milionů Kč.  V oblastech s mírou nezaměstnanosti nejméně o 25 % vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti minimálně 150 milionů Kč a v oblastech s mírou nezaměstnanosti nejméně o 50 % vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti ČR minimálně 100 mil. Kč.

         Investice nejméně ve výši 100 milionů Kč, 50 mil. Kč v případě umístění investice v regionu s vysokou nezaměstnaností, musí být kryta z vlastního jmění.

         Investor musí pořídit strojní nařízení v hodnotě nejméně 40 % celkové hodnoty investice

         Navrhovaná výroba musí vyhovovat všem českým legislativním požadavkům na ochranu životního prostředí


11. Protekcionismus

Zásahy vlády určité země do mezinárodního obchodu s cílem získat výhodu pro určitou skupinu subjektů. Z protekcionismu mohou těžit následující skupiny:

         Firmy

         Zaměstnanci

         Spotřebitelé

         Vláda

Zásahy do volného obchodu


  1. Tarifní nástroje

         Exportní cla

         Importní cla

  1. Netarifní nástroje

         Dovozní a vývozní kvóty

         Subvence

         Administrativní překážky

         Obchodní embargo


Clo:

         Nepřímá daň

         Zdanitelná událost = přechod zboží přes hranice

         Zdanění zboží v zahraničním obchodě

Z hlediska Konstrukce  rozlišujeme cla:

  1. Specifická cla
  2. Hodnotová cla (ad valorem)
  3. Klouzavá cla

Specifická cla

ü      Cla na množství

ü      Peněžní přirážka, která se vyměřuje z každé fyzické jednotky zboží (1 tuna obilí, 1 automobil)

ü      Nevýhodou je snižování procentuálního zatížení

Příklad:

Hodnota cla 500 Kč na 1 t obilí.

Zahraniční cena:

a)      500 Kč; celní zatížení je 100 %

b)      1000 Kč; zatížení je 50 %

Hodnotová cla

ü      Odvozeno od hodnoty zboží;

ü      Procentuální přirážka z odhadované ceny dovezeného zboží;

ü      Nevýhodou je zesílený vliv vývoje zahraničních cen na domácí cenovou hladinu

Příklad:

Celní sazba na dovoz obilí činí 50 %;

Zahraniční cena:

a)      1000 Kč – domácí cena se clem = 1500 Kč

b)      1200 Kč – domácí cena se clem = 1800 Kč

ü      Zahraniční cena vzrostla o 200 Kč

ü      Domácí cena vzrostla o 300 Kč

Klouzavá cla

ü      Obdoba hodnotových cel;

ü      Snaha o neutralizaci resp. zmírnění negativního cenového efektu hodnotových cel;

ü      Procentuální sazba cla je snížena v případě, že zahraniční cena zboží roste

Příklad:

ü      Pří vzestupu cen o 50 % dochází ke snížení celní sazby o 10 %.

Zahraniční cena            Celní sazba                  Domácí cena

1000 Kč                      50 %                           1500

1500 Kč                      50 %                           2250

1500 Kč                      40 %                           2100

Efekty dovozního cla

  1. Zvýšení domácí výroby (S2 – S1)

         Zvýšení ceny na domácím trhu → zvýšení konkurenceschopnosti domácích firem

         Zvýšení tržeb domácích výrobců (b + a)

  1. Snížení domácí spotřeby (D1 – D2)

         Zákon poptávky

  1. Zvýšení ekonomické renty výrobců (a)

         Výrobci získávají na úkor spotřebitelů

  1. Zvýšení příjmů státního rozpočtu (c)

         Množství dovozu násobené celní sazbou

  1. Ztráta blahobytu (d)

         d – snížení přebytku spotřebitelů

Důvody zavedení cla

         Ochrana mladých odvětví

         Snaha o aktivní obchodní bilanci

         Vyhledávání renty

         Opatření proti dumpingu

         Odveta

         Strategické zájmy

         Zvýšení příjmů státního rozpočtu

Ochrana mladých odvětví

         Tzv. výchovná cla

         Klasický protekcionismus (Německo, USA)

         V situaci, kdy se teprve rozvíjejí určitá odvětví;

         Mladá odvětví nemohou konkurovat vyspělým zahraničním konkurentům;

         Ochrana by měla být dočasná;

         Využíváno i v nově industrializovaných zemích (např. Jižní Korea)

         Merkantilistické důvody;

         Vláda chce dosáhnout vyrovnání nerovnováhy mezi dovozem a vývozem

Dovozní clo zvýší cenu zboží

Poklesne poptávka po dováženém zboží

Poklesne hodnota dovozu

Dojde ke zlepšení obchodní bilance

Vyhledávání renty

         Clo zvyšuje odbyt domácích výrobců i v případě jejich nekonkurenceschopnosti vůči levnější zahraniční produkci

         Tím dochází ke zvyšování či zachování:

        Zisků

        Ekonomické renty výrobců

        Zaměstnanosti

        Mezd pracovníků

         Silné zájmové skupiny ovlivňují vládu

Opatření proti dumpingu

         Dumping: zahraniční firmy prodávají za cenu, která:

        Je pod úrovní produkčních nákladů

        Je nižší než cena, za kterou prodávají doma

         Chápáno jako neférová praktika

         Clo – nástroj proti neférové konkurenci

         Problematické okruhy:

        Stanovení ceny výrobních faktorů resp. vstupů

        Sociální dumping

        Daňový dumping

Odvetná cla

         Odpověď určitého státu na zavedení obchodní bariéry jiným státem

         Obchodní války

         Příklady:

        EU a USA: banány

        EU a USA: ocel

Ochrana strategických zájmů

         Ochrana strategických odvětví;

        Produkce potravin

        Zbrojní průmysl

         Především v období krizí

         Relativně snadný zdroj příjmů státního rozpočtu

         Předpoklady úspěšnosti:

        Neelastická poptávka

        Nedostatečná domácí nabídka

Exportní cla

Základní motivy:

  1. Zvýšení příjmů státního rozpočtu
  2. Preference domácího zpracování surovin
  3. Zlepšení směnných relací
  4. Zvýšení domácí spotřeby (snížení ceny)
  5. Snaha eliminovat vývoz dotované produkce

Příklady aplikace exportních cel:

ü      Ghana                         kakao

ü      Brazílie, Kolumbie       káva

ü      Srí Lanka                    čaj

ü      Malajsie                                  cín

ü      Thajsko                                   rýže

ü      Pákistán                                  juta

Dovozní kvóty

         Vládní licence na dovoz určitého množství komodity

         Suma vydaných licencí musí být menší než jaká by byla poptávka po dovozu bez licenčního povolení

         Efekty kvóty:

        Snížení dováženého množství

        Zvýšení ceny komodity v importující zemi

        Stejné konečné efekty jako clo:

         Zvýšení ekonomické renty výrobců;

         Snížení ekonomické renty spotřebitelů;

         Čistá ztráta blahobytu;

         Zvýšený příjem státního rozpočtu jen v případě, že kvóty jsou prodávány;

Exportní subvence

Efekty:

         Zlepšují konkurenceschopnost domácích výrobců

         Cena v exportující zemi roste

         Poptávka v exportující zemi klesá

         Exportní cena klesá

         Roste export

Administrativní a technické překážky

Posuzování:

         Dodržení určitého standardu kvality

         Ochrana zdraví a bezpečnosti

         Ochrana životního prostředí

         Další technické normy

Hlavním dopadem jsou rostoucí náklady

Obchodní embargo

         Zákaz či omezení obchodování s určitou zemí

Příklady:

         Kuba Helms-Burton Act

         Irák

16. Mezinárodní ekonomické organizace

Aktéři světové ekonomiky

  1. Státy;
  2. Integrační seskupení států;
  3. Mezinárodní veřejné organizace;
  4. Mezinárodní soukromé organizace.

Mezinárodní vztahy

         Kooperace

        mezinárodní právo

        mezinárodní organizace

        integrační procesy

         Konflikt

        válka

        terorismus

Faktory kooperace v ekonomické oblasti

         Koordinace se stává výhodnější než lpění na výsadě určovat režim samostatně;

         Usnadnění ekonomických aktivit;

         Snížení transakčních nákladů;

         Internacionalizační procesy dále nutnost koordinace a kooperace zvyšují;

         První ekonomické organizace:

        Mezinárodní telegrafní unie - 1865

        Světová poštovní unie – 1874

        Mezinárodní meteorologická organizace – 1878

        Unie pro železnice - 1890

Vymezení mezivládní organizace

         Odvozené subjekty

         Mezinárodně - právní subjektivita

         Disponují pravomocemi, které jsou na ně delegovány vládami států

         Státy nemají bezprostřední povinnost aplikovat rozhodnutí organizací

         Obvykle platí zásada rovnoprávnosti

         Vznikají dohodou společenských organizací a jednotlivců;

         Snaha o ovlivnění parametrů světového ekonomického systému;

         Nedisponují mezinárodně - právní subjektivitou;

Typologie nevládních organizací

  1. Nepolitické a nekomerční organizace;
  2. Politické organizace
  3. Komerční organizace
  4. s Koordinační organizace

Vývoj počtu organizací


s

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Klasifikace mezivládních organizací

         Organizace v rámci OSN

        Většina významných globálních organizací

         Ostatní organizace

        Většinou regionální organizace


Organizační struktura

         Vrcholný orgán (Valné shromáždění, konference, kongres)

         Zástupci všech zemí

         Rozhodování o nejvýznamnějších otázkách

         Relativní síla zemí:

         Každá země jeden hlas

         Vážené hlasování

         Způsoby hlasování:

         Jednomyslnost

         Většinové hlasování

         Výkonný orgán (Rada, Výkonný výbor)

         Omezený počet členů (10 – 50)

         Některé země mají stálé členství

         Kritéria volby:

         Zeměpisná kritéria

         Podíl na činnosti

         Hlasovací síla:

         Každá země stejný počet hlasů

         Vážené hlasování

         Rozhodování: většinové, jednomyslné, veto

         Sekretariát

         Administrativa

         Informační toky

         Odborné studie



Významné ekonomické organizace

         Hospodářská a sociální rada OSN

         Regionální hospodářské komise ISN

         Mezinárodní měnový fond

         Skupina Světové banky

         Světová obchodní organizace

         Mezinárodní organizace práce

         Organizace OSN pro výživu a zemědělství

         Organizace OSN pro průmyslový rozvoj

Hospodářská a sociální rada OSN

         Plní úkoly v oblasti hospodářské, sociální a kulturní spolupráci mezi členskými zeměmi;

         Hospodářská a technická pomoc rozvojovým zemím;

         Koordinace činností organizací, které se zabývají ekonomickými a sociálními problémy;

         Spolupráce s nevládními organizacemi;

         Rozhodnutí má povahu nezávazných doporučení.

Regionální komise

         Hospodářská komise OSN pro Evropu

         Hospodářská komise OSN pro Asii a Pacifik

         Hospodářská komise OSN pro Latinskou Ameriku

         Hospodářská komise OSN pro Afriku

         Hospodářská komise OSN pro Západní Asii

7. Mezinárodní pohyb pracovních sil

Dobrovolná – práce studium

Nucená – sociální  - útlak – politika, náboženství, rasy, národnost

             - přírodní – sucha, záplavy

Motivy: - ekonomické, neekonomické

Statut migrantů:

         Legálně přijatí trvalí imigranti

         Legálně přijatí dočasní imigranti

         Ilegální imigranti

         Uprchlíci


Časové hledisko

         Denní dojížďka (příhraniční regiony)

         Krátkodobá migrace

         Dlouhodobá migrace

         Trvalá migrace

Charakter pracovní síly

         Kvalifikovaná

         Nekvalifikovaná


Migračních procesy v 16. a 17. století

         Vystěhovalectví do Severní Ameriky

ü      Politické důvody

         Kolonizace Ameriky

ü      Potřeba pracovní síly

ü      Dovoz afrických otroků

         Kolonizace Sibiře

Migrační procesy v 18. a 19. století

         18. století – industrializace – nedochází k rozsáhlejším mezinárodním migračním procesům

         19. století – migrace do kolonií a méně osídlených území

        Přebytek pracovních sil

        Nízká životní úroveň


Migrace po 2. sv. válce

         Stálá migrace do řidčeji osídlených oblastí (Ameriky a Austrálie).

         Migrace pracovníků ze zaostalých evropských nebo s Evropou sousedících zemí do rozvinutých zemí

         Migrace „koloniálních pracovníků“

         Masové přesuny evropských uprchlíků po II. světové válce a deportace německého obyvatelstva

         Reemigrace kolonistů do vlasti po odtržení kolonií.

         Mobilita vysoce kvalifikované síly uvnitř transnacionálních korporací


Příčiny a dopady migrace

Individuální hledisko:

         Racionálně jednající individuum

         Snaha maximalizovat individuální  blahobyt

         Jedinec činí lokalizační rozhodnutí

         Analýza nákladů a výnosů

Celkové hledisko:

         Migrační proces formován rozhodnutím jedinců

         Diferencované socio-ekonomické podmínky různých lokalit

Přitahující a odpuzující faktory


Odpuzující:

         Nízká životní úroveň

         Nízká poptávka po práci

         Demografický růst

         Špatné životní prostředí

         Politický útlak

Přitahující:

         Poptávka po práci

         Vysoká životní úroveň

         Dosažitelnost země

         Ekonomické příležitosti

         Politická svoboda

         Sociální politika


Nejvýznamnější rizika z hlediska migranta

         Neznámé prostředí

         Nejistá možnost zaměstnání

         Nutnost zajistit bydlení

         Hrozba nemoci či zranění a nutnost jejich hrazení

         Neznalost jazyka cílové země

Neoklasický model hlavní obecné ekonomické efekty migrace

         Konvergence reálných mzdových sazeb

        Snížení v zemi příchodu pracovníků

        Zvýšení v zemi odchodu pracovníků

         Růst celkového produktu v obou zemích

         Změna míry zisku (rent):

        Zvýšení v zemi příchodu pracovníků

        Snížení v zemi odchodu pracovníků

Migrační politika

Oblasti MP:

         Kontrola migračních toků

         Integrace cizinců


Problémové okruhy:

         Vstup a pobyt cizinců

         Zaměstnávání cizinců

         Podnikání cizinců; nabývání nemovitostí cizinci

         Nabývání a pozbývání občanství

         Sociální zabezpečení cizinců

         Zdravotní péče o cizince

         Vzdělávání

Nástroje migrační politiky

         Národní preference na trhu práce

         Usnadnění imigrace kvalifikovaných osob

         Podpora dobrovolného návratu

         Kontrola hranic a délky pobytu

         Kontrola zaměstnávání cizinců


6. Zahraniční zadluženost ve světové ekonomice

Závažnost problému

         Růst celkového objemu dluhu;

         Dvě roviny problému:

a)      Dlužníci

        Rozvojové země

        Transformující se země

        Vyspělé země

b)      Věřitelé

        Finanční instituce zejména v rozvinutých zemích

Základní příčiny dlužnické krize

  1. Nedostatečné vlastní prostředky pro financování rozvoje v RZ;
  2. Vznik prvotního dluhu v období ropných krizí;
  3. Pokles cen ostatních surovin;
  4. Neefektivní využití kapitálu v RZ
  5. Růst úrokových sazeb po r. 1978
  6. Světová recese na počátku 80 let
  7. Silné zhodnocení amerického dolaru
  8. Chyby mezinárodních finančních institucí

 

 

Nedostatečné vlastní prostředky po osvobození

  1. Zanedbávání rozvojových potřeb v období kolonialismu:
    1. Kolonie využívány jako surovinové přívěsky mocností;
    2. Neekvivalentní směna;
    3. Nedostatek rozvojového kapitálu;
  2. Dekolonizace v 50. a 60. letech:
    1. Růst významu národně osvobozeneckých hnutí v koloniích;
    2. Liberalizace evropské politiky;
    3. Koncentrace mocností na ekonomickou rekonstrukci svých zemí;
    4. Nedostatek prostředků pro udržení koloniálního systému;
    5. Zisk nezávislosti kolonií;
    6. Vznik rozvojových zemí.
  3. Ekonomické problémy po zisku nezávislosti:
    1. Nízká úroveň rozvoje:
      1. Nerozvinutá struktura národního hospodářství
      2. Nízká produktivita práce
      3. Nerozvinutá infrastruktura
      4. Nerozvinutá administrativa
      5. Homogenní struktura exportu
    2. Nedostatek zdrojů pro financování ekonomického růstu:
      1. Platební problém
      2. Neschopnost financovat dovoz prostřednictvím vývozu

Platební problém:

         Při koupi zboží v zahraničí je nutno platit zahraniční měnou

         Aby bylo možno financovat dovoz, je nutno získat zahraniční měnu

         Formy financování dovozu (získání cizí měny):

1.      Export – prodej doma vyrobených výrobků v zahraničí

2.      Prodej aktiv – státní podniky, zásoby přírodních zdrojů; akcie, monopolní koncese, apod.

3.      Půjčka v zahraniční měně

4.      Dar v zahraniční měně

Financování úvěrem

         V 60. letech optimistická očekávání budoucího rozvoje:

        Zvýšení produktivity zemědělství – pesticidy, zavlažování;

        Levná ropa – možnost rozvoje průmyslu;

        Financování dovozu strojů ze zahraničí úvěrem;

        Mezinárodní organizace poskytují úvěry rozvojovým zemím (Světová Banka)

         Základní podmínkou je financování efektivních projektů

Financování ekonomického rozvoje úvěrem

Získání zahraničního úvěru, Nákup výrobních celku a technologií, Růst produkčních schopností, Zvýšení exportních příjmů, Splácení zahraničního úvěru

Vznik prvotního dluhu v období ropných krizí

         Napadení Egypta Izraelem v r. 1973

         Embargo arabských exportérů ropy na země

         Výrazný růst cen ropy

        1,5 USD/barel v r. 1973

        40 USD/barel v r. 1980

         Větší nároky na financování dovozu ropy

         Deficity na obchodních bilancích zemí dovážejících ropu

         Hromadění přebytků na obchodních bilancích exportérů ropy

         Odliv kapitálu ze zemí vyvážejících ropu – petrodolary

         Příliv kapitálu do zemí dovážejících ropu – financování deficitu tímto dovozem kapitálu

 


Pokles cen surovin

         Od 80. let dochází k poklesu cen surovin (mimo ropu)

         Velký význam surovin v exportní struktuře RZ

         Výpadek exportních příjmů

         Snížení schopnosti splácet závazky

Neefektivní využití kapitálu

Špatné využití úvěrů:

         Projekty neživotné bez provozních subvencí

         Ekonomicky nepřínosné projekty – korupce

         Nákup zbraní

         Upevnění moci autokratických vládců – posilování represivních složek

         Převod prostředků na zahraniční konta autokratických vládců



 

 

 

 

 

 

Růst úrokových sazeb

         Reaganova zahraniční politika;

         Masivní program zbrojení;

         Zbrojení financováno úvěrem;

         Růst poptávky po úvěru na světových kapitálových trzích;

         Růst úrokových sazeb;

         Většina úvěrů je úročena plovoucí úrokovou sazbou

         Zdražení úvěru;

         Důsledky:

        Nové půjčky se stávají dražšími

        Úroky ze stávajících úvěrů se zvyšují, dluhová služba roste

Světová recese

         Důsledek růstu úrokových sazeb;

         Negativní míry růstu ve vyspělých zemích;

         Míra nezaměstnanosti překračuje ve vyspělých zemích 8 %

         Pokles důchodu ve vyspělých zemích;

         Pokles poptávky ve vyspělých zemích;

         Dopady na rozvojové země:

        Snížení objemu exportu;

        Snížení exportních cen;

        Snížení příjmů z exportu

        Nedostatek zdrojů pro splácení závazků.


 

Zhodnocení amerického dolaru

         úvěry jsou splatné v amerických dolarech;

         Reálné zatížení zadlužených ekonomik se zvyšuje;

         USD se stává dražším – zatížení dlužnických ekonomik roste

Chybné strategie mezinárodních institucí

         Rozvojová strategie Světové banky a Mezinárodního měnového fondu:

v     Omezení veřejných výdajů;

v     Privatizace veřejných podniků;

v     Odstranění rozpočtového deficitu;

v     Stabilizace cenové hladiny;

v     Reforma trhu práce;

v     Liberalizace zahraničního obchodu;

v     Liberalizace pohybu kapitálu

         Tato strategie se neosvědčuje

Řešení problému zadluženosti

Základní formy řešení zahraničního dluhu:

         Státní bankrot

         Splácení zbožím

         Refundace dluhu

         Odpuštění dluhů


Státní bankrot

         Stát oficiálně vyhlásí nedostatek likvidity;

         Stát jedná se svými věřiteli;

         Stát zabaví aktiva svých občanů:

        Zabavení vkladů

        Měnová reforma

Splácení zbožím

         Při nedostatku zahraniční měny

         Věřitelé mohou přistoupit na splácení dluhu zbožím


Odpuštění dluhu

         Rozsah:

1.      Částečné

2.      Úplné

         Důvod:

  1. Nelegitimní dluhy
  2. Neúnosné zatížení věřitelských zemí



Nelegitimní dluhy

         Souvislost se studenou válkou;

         Snaha bloků o získání podpory od rozvojových zemí

         Vznik nelegitimních dluhů

         Atributy nelegitimního dluhu:

        Úvěr poskytnutý proti zájmu obyvatel

        Úvěr poskytnutý despotovi za účelem udržení moci

        Úvěr, který nesplňuje legislativní požadavky


Únosnost dluhového zatížení

Indikátory:

  1. Hodnota dluhu jako % HDP
  2. Hodnota dluhu jako % exportu
  3. Hodnota dluhové služby jako % exportu
  4. Splatné úroky jako % exportu

Klasifikace zemí:

         Těžce zadlužené

         Středně zadlužené

13. Vývoj světové ekonomiky


Světový ekonomický systém

         Centrum

        Akumulace kapitálu

        Produkce kvalitních výrobků

        Spotřeba

         Periferie

        Dodavatel surovin

        Dodavatel levné pracovní síly

         Semiperiferie

        Kombinace atributů

Dynamiky systému

  1. Rozpínání

         V 16. století západ Evropy

         V 19. století celá planeta

  1. Prohlubování vazeb

         Růst objemu zboží

         Integrační seskupení

  1. Mobilita zemí

         Vzestupná mobilita

         Sestupná mobilita

         Přesouvání jádra systému


Strategie vzestupné mobility

         Chycení příležitosti

        V obdobích restrukturalizace systému

        Např. Brazílie a Mexiko v 30. letech 20. stol.

         Inovační strategie

        Využití zvýšené poptávky

        Např.: asijské nově industrializované ekonomiky 

         Spolehnutí na vlastní síly

        Izolovaný rozvoj

        Např.: Čína

Dominantní síla – hegemon systému

Předpoklady:

         Geografické

        Umístění v jádru systému

         Technologické

        Schopnost produkovat efektivněji a levněni

        Převaha ve zbrojních technologiích

         Politické

        Vyváženost síly státu a občanů

        Pluralitní charakter státu


Hegemoni a vyzyvatelé

Období

Hegemon

Vyzyvatel

16.století

Nizozemí

Habsburská monarchie

19. století

Velká Británie

Napoleonská Francie

20. století

USA

Německo

Problémy  hegemonů

  1. Neustálý tlak rivalů
  2. Náklady hegemonie
  3. Růst neekonomické obnovy hegemonie
  4. Pokles produktivity
  5. Zajišťování vysoké životní úrovně obyvatel

Fáze vývoje světové ekonomiky

  1. Vznik systému

            2. polovina 15. stol. – 1. polovina 17.století

  1. Konsolidace systému - 1640 – 1760

            2. polovina 17. století – 1. polovina  18. století

3.     Expanze systému - 1760 – 1914

             2. polovina 18. století – První světová válka

4.     Současnost

            od konce První světové války do současnosti

Období vzniku systému

Centrum:

         Španělsko

         Portugalsko

         Nizozemí

Semiperiferie:

         Anglie

         Francie

Periferie:

         Východní Evropa

         Postupná integrace nových území



Objevy a snaha o rozdělení sfér vlivu

         Objevné plavby

         Portugalské:

         Bartolomeo Diaz – Jižní Afrika

         Vasco do Gama - Indie

         Pedro Alvarez Cabral - Brazílie

         Španělské:

         Kolumbus – Amerika

Snaha o rozdělení světa:

Tordesillaská smlouva 1494

        Určení linie pro rozdělení sfér vlivu

        46°37‘ západní délky

        Východ – Portugalsko

        Západ – Španělsko

Fáze stabilizace systému

         Malá geografická expanze

         Hlavní konkurenti: Anglie, Francie, Nizozemí

         V konkurenci vítězí Anglie

         Integrace Ameriky do systému s rolí periferie

         Afrika a Asie zůstává vně systému

         Vzestup nových států a jejich vřazení do semiperiferie:

        Švédsko

        Prusko

        Severní kolonie v Americe



Koloniální systém


Klasický kolonialismus

v     Rozvinuté země pronikají do zemí zaostalých a přeměňují je v kolonie

v     Poltické podřízení kolonií metropolí

v     Nerovné postavení kolonií a metropolí

v     Přesun bohatství z kolonií do metropolí

v     Kolonie slouží jako:

v     Zdroj surovin

v     Zdroj pracovní síly

v     Odbytiště pro výrobky z metropolí

v     Formování světového trhu

v     Zdokonalování dopravních technologií – rozvoj trhu

Expanze systému

         Začlenění zbytku světa (Asie,  Afriky) do systému

         Industrializace jádra systému

         Zničení ostatních systémů (indický, čínský)

Rozvoj jednotné SE přelom 19. a 20. stol.

Základní znaky:

v     Mohutný ekonomický rozvoj

v     Územní dělení světa dokončeno

v     Snahy mocností o nové rozdělení světa odpovídající mezinárodnímu poměru sil

v     Zostřující se mezinárodní spory

v     vrcholem 1. sv. válka

Meziválečný vývoj

v     Pokračující rozpory mezi vítěznými a poraženými zeměmi

v     Krize koloniální soustavy

v     Povstání v Indočíně a Koreji

v     Národně – osvobozenecké hnutí:

v     Čína, Indie, Irán, Irák, Egypt

v     Nejhlubší ekonomická krize v dosavadních dějinách světové ekonomiky (1929 – 1933)

Poválečný vývoj SE 50. a 60. léta

Významné změny:

         Rozpad SE na dvě ekonomické soustavy

        Kapitalistická ekonomická soustava

        Socialistická ekonomická soustava

         Rozpad koloniální soustavy

        Vznik početné skupiny rozvojových zemí

         Nástup Japonska jako významného aktéra SE

Základní znaky:

         Vysoký ekonomický růst v kapitalistických i socialistických zemích

         Výrazný podíl státních zásahu na ekonomické dynamice


Poválečný vývoj 70. a 80. léta

Období se vyznačuje strukturálními krizemi

        Potravinová krize

        Energetická krize

Potravinová krize 1972 – 1974

Příčiny:

         Neúroda v jihovýchodní Asii a Africe

         Opatření vyspělých zemí ke snížení osevních ploch

Důsledky:

Ø      Akutní nedostatek potravin

Ø      Výrazné zvýšení cen potravin

Ø      Negativní projevy zejména v rozvojových zemích

Energetická krize

         Prudká zvýšení cen ropy během krátkých období – tzv. ropné šoky

         Dvanáctinásobné zvýšení ceny mezi lety 1973 a 1981

První ropný šok (1973)

        Izraelsko – arabská válka

        OPEC vyhlásilo ropné embargo na státy podporující Izrael

        Prudké zvýšení ceny: říjen 3 USD za barel – prosinec 11,65 USD

Druhý ropný šok (1979 – 1981)

        Cena v lednu 1979 13,34 USD za barel

        Cena v lednu 1981 36,22 USD za barel

Důsledky energetické krize

  1. Vyspělé země

         Stagflace

         Strukturální změny v průmyslu

         Diverzifikace v oblasti dovozu ropy

         Vývoj nových technologií těžby (těžba z mořského dna)

         Následkem ropný antišok (cena ropy v roce 1986 je 10 USD)

  1. Rozvojové země

         Rychlé zadlužování

         Vznik dlužnické krize

  1. Socialistické země

         Nejsou nuceny ke strukturálním změnám

         Ztráta konkurenceschopnosti

         Zaostávání za kapitalistickými zeměmi

Světová ekonomika v současnosti 90. léta až dosud

Základní charakteristiky:

         Rozpad světové socialistické soustavy – ekonomická transformace

         Zrychlování internacionalizačních procesů – globalizace

         Prohloubení diferencí mezi jednotlivými ekonomikami

         Prohlubování globálních problémů

         Zvyšování mobility kapitálu

         Růst síly nadnárodních korporací

         Tlak na evropský sociálně – ekonomických model

         Prohlubování integračních procesů

         Růst významu asijského centra ve světové ekonomice: Čína, Jižní Korea, Singapur, Hongkong, Tchaj-wan)

15. Ekonomická komparace

Základní fáze komparace

  1. Pozorování
  2. Popis
  3. Klasifikace
  4. Tvorba hypotéz

Pozorování

         Sběr dat = vyhledávání pramenů

                        tvrdá data

                        měkká data

         Významným aspektem je srovnatelnost získaných informací

Popis

Využití různých kategorií:

         Racionalita, efektivnost, (ne)dostatek, potřeba


Klasifikace


Dvě základní fáze:

  1. Určení kritéria

            - výše hrubého domácího produktu

            - výše národního důchodu

            - podíl sektorů na národním hospodářství

  1. Roztřídění jevů

            - země s nízkým, středním a vysokým
                  důchodem

            - země agrární a průmyslové

Tvorba hypotéz

         Jde o vyústění komparace.

         Na pomezí mezi komparací a analýzou.

         Zaměření na:

            - vztahy mezi prvky systému

            - vývoj prvků systému

            - vývoj systému jako celku


Otázky:

Otázka

Zaměření otázky

Kdo srovnává?

Subjekt komparace

Co je srovnáváno?

Objekt komparace

K čemu komparace slouží?

Cíl komparace

Jak je srovnáváno?

Metoda komparace


Subjektivní stránka komparace

Subjekty se mohou odlišovat na základě:

         Osobních vlastností

         Kulturních vzorců

         Osobních preferencí

         Stupně poznání

         Přijatých paradigmat

         Odlišných vědeckých disciplín

Objektová stránka komparace

Srovnávány mohou být:

         Hospodářské systémy

            - tržní systém a plánovaný systém

         Hospodářské politiky (nástroje, instituce, koncepce)

            - zemědělská politika, sociální pojištění,…

         Ekonomické jevy

            - nezaměstnanost, inflace, peněžní zásoby, hrubý   domácí produkt, naděje na dožití,…

         Ekonomické problémy a způsoby jejich řešení

            - jak řešit nezaměstnanost: vůbec, veřejné práce, investiční pobídky, snížení nákladů práce, …


Cílová stránka komparace
- propojenost se subjektivní stránkou
- důležitost role subjektu

Role subjektu

Významné kategorie

Turista

Ceny, měnový kurz, památky, hotely, doprava, moře, apod.

Investor

Možnost transferu zisků, daně, mzdová úroveň, stabilita, struktura pracovní síly

Obchodník

Doprava, konkurence, poptávka, zákony, směnný kurz

Vědec (zkoumá nezaměstnanost)

Náklady práce, produktivita práce, pracovní doba, pracovní síla, ek. struktura, politika zaměstnanosti

 


Metodologická stránka komparace

Metoda a organizace komparace:

Metody:

-         Statistické metody

-         Modelové metody

-         Historicko popisné metody

Organizace:

-         Tvorba koncepce

-         Sběr dat

-         Analýza dat

-         Interpretace dat

Historické přístupy

Německá historická škola:

Friedrich List (1789 – 1846):

         Lovectví a sběr

         Zemědělství

         Zemědělství a manufaktura

         Zemědělství, manufaktura a obchod

Bruno Hildebrand (1812 – 1878):

         Naturální hospodářství

         Peněžní hospodářství

         Úvěrové hospodářství

Gustav Schmoller (1838 – 1917):

         Zemědělské hospodářství

         Hospodářství oblastí

         Hospodářství národních států

         Hospodářství světových států



Karl Bücher (1847 – 1930)

         Uzavřená domácí ekonomika

         Městská ekonomika

         Národní ekonomika

Waltershausen rozeznává dichotomické typy ekonomik:

         Průmyslové a zemědělské

         Dovážející a vyvážející potraviny

         Dovážející a vyvážející suroviny

         Vystěhovalecké a přistěhovalecké

         Provozující a neprovozující obchod

         Věřitelské a dlužnické

         Důchodové a produktivní země

Klasifikace zemí

Základní fáze klasifikace:

a)      Určení klasifikačního kritéria

b)      Stanovení hraničních hodnot

c)      Zařazení zemí do určité třídy

Klasifikační přístupy


         Monokriteriální

         Na základě jednoho kritéria

         Využívá např. Světová banka

         Kritériem je výše HDP na obyvatele

         Multikriteriální

         Na základě množiny kritérií

         Hledání obecných charakteristických znaků


Klasifikace zemí podle důchodu na hlavu

         HDP – základní ukazatel ekonomické výkonnosti

         Přístup, který je používán Světovou bankou

         Kritériem je HDP resp. GNI přepočetný na hlavu

         Klasifikace zemí dle výše HDP na obyvatele


Pozitiva HDP:

         Jednotné mezinárodní vymezení

         Snadný výpočet

Slabé stránky HDP:

         produkce neformální ekonomiky

         Otázka volného času

         Nerozlišuje mezi prospěšnou a škodlivou produkcí

         Nezahrnuje problematiku rozdělování důchodu


Metody přepočtu HDP

Je nutno zajistit srovnatelnost ukazatele:

        Vyjádření velikosti v domácí měně podle stejné metodiky

        Přepočet na mezinárodně srovnatelnou bázi

Přepočet dle platných devizových kurzů

Hrubé domácí produkty se přepočítají na jednu měnu podle devizových kurzů, tak aby byla zajištěna srovnatelnost:

 Příklad:

         HDP/os.:                     30 000 Kč

         Devizový kurz:             30 CZK/USD

         HDP/os.                       1 000 USD

Přepočet podle parity kupní síly

v     Devizové kurzy neodrážejí rozdílnou kupní sílu měn

v     Vytváříme umělé směnné kurzy – parity kupní síly

v     PPP – relativní ceny – ukazují poměr cen stejných výrobků v národních měnách různých zemí

v     Příklad: Big Mac Index

v     Mezinárodně se srovnávají ceny hamburgeru v různých národních měnách – určují se poměry cen

Cena BM (FRA) = 2,72 EUR             Cena BM (USA) = 2,65 USD

PPP mezi FRA a USA: 2,72 EUR / 2,65 USD = 1,03 EUR/USD

Výpočet parit kupní síly pro celou ekonomiku:

  1. Na úrovni produktů jsou PPP počítány obdobně jako při výpočtu Big Mac Indexu.
  2. Na úrovni skupin produktů jsou vypočteny průměrné cenové poměry na základě cenových poměrů jednotlivých produktů.
  3. Výpočet váženého průměru cenových poměrů produktových skupin – jako váhy slouží podíl produktové skupiny na celkových výdajích ekonomických subjektů.

Jak pracovat s PPP?

PPP mezi Francií a USA (2002) = 0,925 EUR / USD

Důsledek:

         Na nákup stejného objemu výrobků bude nutno vynaložit

        V USA                       100 USD

        Ve Francii       92,5 EUR

        Klasifikační kritéra 2002

Skupina zemí

Velikost HDP na obyvatele v USD

Země s nízkým důchodem

Méně než 735

Země s nižším středním důchodem

736 – 2 935

Země s vyšším středním důchodem

2 936 – 9 075

Země s vysokým důchodem

9 075 a více

Podíl jednotlivých důchodových skupin zemí na světové populaci a světovém HDP

 䦋㌌㏒㧀낈ᖺ琰茞ᓀ㵂Ü

Populace (mld.)

Podíl na svět. Populaci (%)

Průměrný GNI/os (USD)

Podíl na světovém HDP (%)

Země s nízkým důchodem

2,5

40,3

430

3,4

Země s nižším středním důchodem

2,4

38,7

1390

10,6

Země s vyšším středním důchodem

0,33

5,3

5040

5,3

Země s vysokým důchodem

0,97

15,7

26310

80,7

Svět

6,2

100

5080

100

Úroveň lidského rozvoje

         Alternativní ukazatel ekonomické vyspělosti

         Index lidského rozvoje HDI

         HDI zahrnuje:

        Velikost důchodu na hlavu

        Střední délku života

        Vzdělanost populace:

         Míra gramotnosti

         Hrubá míra studujících

         Hodnoty v intervalu 0 až 1

         Čím vyšší hodnota indexu, tím vyšší úroveň ekonomické vyspělosti

 

Základní klasifikace zemí IMF

Tři skupiny zemí

A)    Rozvinuté ekonomiky

         Severní Amerika

         Západní Evropa

         Austrálie, Nový Zéland, Izrael, ANIZ

B)     Transformující se ekonomiky

         Střední Evropa

         Země bývalého SSSR

         Mongolsko

C)    Rozvojové ekonomiky

         Ostatní země

Klasifikace zemí UNCTAD

         Rozvinuté země

         Rozvojové země

         Africké země

         Americké země mimo USA, Kanadu a Bermudy

         Asijské země mimo Izrael a Japonsko

         Oceánie mimo Austrálii a Nový Zéland

         Tranzitivní země

         Asie: Arménie, Ázerbajdžán, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán

         Evropa: Albánie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Moldavsko, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Ukrajina

Diferenciace RZ

         Nově industrializované ekonomiky

         Země vyvážející ropu

         Nejméně rozvinuté země

         Těžce zadlužené země

         Země vyvážející kapitál

Nově industrializované ekonomiky

1. generace – Hongkong, Korea, Singapur, Tchaj-wan

2. generace – Indonésie, Filipíny, Malajsie, Thajsko

 

Rozvíjející se země

Amerika: Argentina, Brazílie, Chile, Mexiko, Peru

Asie: Malajsie, Korea, Singapur, Tchaj-wan, Thajsko

 

Nejvýznamnější vývozci ropy

Afrika – Alžírsko, Angola, Gabun, Kongo, Libye, Nigérie

Amerika – Nizozemské Antily, Trinidad a Tobago, Venezuela

Asie – Bahrain, Brunej, Indonésie, Irán, Irák, Jemen, Katar, Kuvajt, Omán, SA, SAE, Sýrie

 

Nejvýznamnější exportéři průmyslových výrobků

Amerika: - Brazílie, Mexiko

Asie: - Čína, Hong kong, indie, Malajsie, Filipíny, Korea, Singapur, Taiwan, Thajsko, Turecko

 

Kritéria LDC

         Nízký důchod na hlavu

        Tříletý průměr pod 750 USD pro zařazení

        Tříletý průměr nad 900 USD pro vyřazení

         Nízký lidský potenciál; zahrnuje

        Výživu

        Zdraví

        Vzdělávání

        Gramotnost

         Vysoká ekonomická zranitelnost

        Nestabilita zemědělské produkce

        Nestabilita exportu

        Význam netradičních aktivit

        Koncentrace exportu

        Handicap malého trhu

Specifika malých ostrovních rozvojových zemí

         Nízká populace

         Limitované zdroje

         Odlehlost

         Ohrožení přírodními katastrofami

         Vysoká citlivost na externí šoky

         Velká závislost na zahraničním obchodu

Mezinárodní obchodní režim a WTO

Formování obchodního režimu po 2. Sv. válce

         Snaha o liberalizaci obchodního prostředí – opuštění protekcionismu 30. let;

         Volný obchod zdrojem ekonomického růstu;

         Tři plánované pilíře světového ekonomického systému:

1.      Mezinárodní měnový fond (IMF)

2.      Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)

3.      Mezinárodní obchodní organizace (ITO)

         Jednání o Chartě ITO

        Zahájeno v r. 1946

        Rozdílné názory jednotlivých zemí;

        Dohody mezi všemi účastníky není dosaženo;

        23 zemí se shodlo na snížení cel u 45 000 položek;

        R. 1948 uzavřena Všeobecná dohoda o clech a obchodu GATT

GATT – základní zásady

  1. Zásada nediskriminace

        Stejné zacházení v obdobných situacích;

        Výhody a osvobození, která jsou poskytnuta určité zemi, musí být poskytnuta také ostatním;

  1. Zásada národního zacházení

        Stejná pravidla pro domácí i cizí producenty

        Týká se:

         Vnitřních daní;

         Zákonů ovlivňujících prodej, distribuci, nákup a používání výrobků

18. WTO

         O založení WTO je jednáno v rámci uruguayského kola

         14. a 15. dubna 1994 – ministerská konference GATT  v Marrákeši – dohoda o založení WTO

         Cíle WTO:

        Zvýšení životní úrovně

        Dosažení plné zaměstnanosti

        Růst úrovně reálného důchodu

        Zvýšení výroby a obchodu zbožím a službami 

         Realizace cílů:

        Dohody o snížení celních sazeb

        Dohody o odstranění netarifních překážek

        Usnadnění mezinárodních obchodních vztahů

Orgány:

v     Konference ministrů

v     Zástupci všech členských zemí

v     Jednání minimálně jednou za dva roky

v     Jmenuje generálního ředitel

v     Rozhodnutí o mnohostranných obchodních dohodách

v     Právo vykládat Dohodu o zřízení WTO

v     Generální rada WTO

v     Zástupci všech členů WTO

v     Jednání několikrát za rok (podle potřeby)

v     Řízení činnosti mezi Konferencemi

v     Koncepční otázky WTO

v     Správa dohod

v     Právo vykládat Dohodu o zřízení WTO

Orgány WTO

Orgán pro řešení sporů

Odvolací orgán

Orgány s delegovanými pravomocemi:

         Rada pro obchod zbožím

         Rada pro obchod službami

         Rada pro obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví

Pracovní orgány:

         Výbor pro obchod a rozvoj

         Výbor pro obchod a životní prostředí

         Výbor pro regionální obchodní dohody

         Výbor pro rozpočet, finance a správu

Základní problémové okruhy

  1. Regionální integrace
  2. Dumping a opatření proti němu
  3. Subvence a vyrovnávací cla
  4. Zemědělské komodity
  5. Textil a oděvy
  6. Technické překážky
  7. Problematika služeb

16. Mezinárodní ekonomické organizace

Vznikají jako odvozené subjekty světového hospodářství. Jejich smyslem je koordinovat činnost účastnických subjektů a k tomu jsou vybaveny i určitými výkonnými pravomocemi. V současné době jich existuje přes 300. Člení se na:

1)      mezinárodní ekonomické organizace sdružené kolem OSN

2)      samostatné mezinárodní ekonomické

3)      integrační organizace

Historie OSN

-          ustavující konference proběhla v San Franciscu v roce 1945 za účasti 50 států

-          24. 10. 1945 je označován jako den OSN

-          členy OSN jsou rovnoprávné svrchované státy, které OSN založily nebo do ní vstoupily na doporučení Rady Bezpečnosti

-          dnes má OSN 189 států z celkových 192

Mezinárodní ekonomické organizace sdružené kolem OSN se člení na 3 druhy:

1)      pomocné orgány a funkční komise – např. Komise OSN pro národní organizace, Statistická komise, Program OSN pro rozvoj, Konference OSN o obchodě a rozvoji

2)      teritoriální organizace – Hospodářská komise OSN pro Evropu, Asii, Pacifik, Latinskou Ameriku, Afriku a Západní Asii


3)      17 odborných organizací:

1.      Mezinárodní organizace práce (ILO)

2.      Orgnanizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)

3.      Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)

4.      Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA)

5.      Mezinárodní finanční korporace (IFC)

6.      Mezinárodní mírový fond (MMF)

7.      Světová obchodní organizace (WTO)

8.      Světová zdravotnická organizace (WHO)

9.      Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO)

10.  Světová poštovní unie (UPU)

11.  Mezinárodní telekomunikační unie (ITU)

12.  Světová organizace duševního vlastnictví (WPO)

13.  Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD)

14.  Organizace OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO)

15.  Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)


ad 2)


1)      Africká rozvojová banka – dekolonizace Afriky

2)      ASEAN - sdružení zemí JV Asie

3)      APEC – Asijsko-pacifické ekonomické společenství

4)      Banka pro mezinárodní platby

5)      Evropská banka pro spolupráci a rozvoj

6)      Evropská investiční banka

7)      LAS – Liga Arabských států

8)      Mezinárodní komora pro obchod

9)      Mezinárodní námořní satelitní organizace

10)  OAS – Organizace americký států

11)  OPEC – Organizace zemí vyvážející ropu


10. Teorie absolutních a komparativních výhod

Teorie absolutních výhod

- autorem je Adam Smith

- existují obecně 3 příčiny, které vedou ke vzniku absolutních výhod:

1)      ekonomika poptává statky, které nejsou vyráběny doma z důvodu:

-          neexistence potřebných surovin a komponentů

-          nedostatku kvalifikované síly, znalostí či technologií

2)      ZO je ventilem pro přebytek zboží vzhledem k vybudovaným kapacitám, vede k optimalizaci výroby a objemu poptávky na domácím trhu

3)      produkční náklady jsou nižší u vyvážející země

- jestliže chce země obohatit svůj vnitřní trh o zboží, které na něm chybí, musí se zřeknout spotřeby části vyrobeného zboží

modelová situace:

-    země A vyrábí s nižšími náklady výrobek x (např. díky lepší dostupnosti zdrojů)

-    země B vyrábí s nižšími náklady výrobek y

-    dojde k vzájemné směně, země si budou směňovat ten výrobek, který jsou schopni vyrobit s nižšími náklady (země A vyveze x a dovoze y, země B naopak)

-    tímto procesem směny umožní zvyšovat celkové bohatství, neboť zde dochází k specializaci a tím se celkové množství zboží zvyšuje ® ta země, která produkuje výrobek s nižšími náklady má v u tohoto výrobku absolutní výhodu (A u x, B u y)

Teorie komparativních výhod

- autorem je David Ricardo

- teorie absolutních výhod řeší situaci, kdy jsou dvě země, přičemž jedna A je lepší ve výrobě jednoho výrobku x a druhá B je lepší ve výrobě druhého výrobku y. Co když nastane případ, kdy jedna země je lepší ve výrobě obou výrobků (tzn. že má absolutní výhodu u x i y)? Tuto problematiku řeší teorie komparativních výhod

- existují 2 příčiny, které vedou ke vzniku komparativních výhod:

1)      rozdílná produktivita výrobních faktorů v jednotlivých zemích

2)      jednotlivé země jsou různě vybaveny rozdílnými výrobními faktory

praktický příklad:

země A

země B

výrobek x

4 x

2 x

výrobek y

10 y

8 y

-          když se podíváme do tabulky, zjistíme, že by teoreticky neměla probíhat zahraniční směna. Země A má totiž absolutní výhodu v x i y

-          pokud ale budeme uvažovat o teorii komparativních výhod, bude vyřešení probíhat na základě těchto úvah:

1)                  Směnný poměr pro výrobek x

a)                  v zemi A 4 x = 10 y ® x = 2,5 y

b)                  v zemi B  2 x = 8 y ® x = 4 y

úvaha: Jestliže dojde ke vzájemnému směňování, pak při vývozu  1x  ze země A do země B získá země A (vývozce) 4y místo 2,5 y

2)                  Směnný poměr pro výrobek y

a)                  v zemi A 10 y = 4 x ® y = 0,4 x

b)                  v zemi B 8 y = 2 x ® y = 0,25 y

úvaha: Jestliže dojde ke vzájemnému směňování, pak při vývozu 1 y ze země B do země A získá země B (vývozce) 0,4 y místo 0,25 y

závěr: mezinárodní směna je výhodná, když země A exportuje výrobek x a země B exportuje výrobek y ® země A má komparativní výhodu u x a země B má komparativní výhodu u y

Haberlerova teorie

Haberlerova teorie - Teorie alternativních nákladů a hranice produkčních možností

- autorem této teorie je Gottfried Haberler

- byl kritikem teorie pracovní hodnoty

- při své práci vyšel z hranice produkčních možností a mezní míry substituce

- zjistil, že dvě země v případě specializace získávají více statků, než měli před specializací  - specializace totiž vede ke konečnému růstu bohatství u obou zemí

- zabýval se otázkou, kolik musím obětovat výrobků x, abych získal přírůstek jednotky y

17. Mezinárodní měnový fond, Světová banka

Bretton – woodské instituce

         Po 2. sv. válce;

         Snaha o stabilitu mezinárodního ekonomického prostředí;

         Dohoda o stabilizujících pilířích světové ekonomiky:

1.      Mezinárodní měnový fond

        Krátkodobá stabilizace

2.      Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (Světová banka)

        Dlouhodobá stabilizace

Mezinárodní měnový fond

Hlavní cíle:

         Zajištění stability mezinárodního měnového systému a udržení likvidity ve světové ekonomice;

         Podpora mezinárodní spolupráce v mezinárodních měnových otázkách;

         Napomáhání vyváženému růstu mezinárodního obchodu, vysoké zaměstnanosti a rozvoji kapacit;

         Bránění konkurenčnímu znehodnocování měnových kurzů;

         Úsilí o odstranění devizových zábran obchodu;

         Poskytování konzultací v měnových otázkách jednotlivým členským zemím;

Operace

         Země se dostává do platebního problému;

         Platební problém ohrožuje stabilitu;

         Země nemá dostatečnou likviditu na splácení mezinárodních závazků;

         MMF poskytuje půjčku zemi, tak aby mohla své závazky splatit;

 Důsledky:

         MMF pomáhá řešit finanční krizi;

         MMF oddaluje řešení problémů v reálné ekonomice

Finanční principy:

         Fondy na financování opercí jsou získávány příspěvky členských zemí;

         Výše příspěvků závisí na velikosti ekonomik a jejich vlivu na světovou ekonomiku;

         Země, které chtějí čerpat půjčku musejí předložit opatření k řešení platebních problémů;

         Země, které si vypůjčí určitou měnu, musejí tuto měnu vrátit;

         Doba splatnosti se liší podle charakteru a hloubky platebního problému (3 – 10 let).

Světová banka

Skupina institucí:

         Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (1944)

         Mezinárodní sdružení pro rozvoj

         Mezinárodní finanční korporace

         Agentura pro mnohostranné investiční závazky

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj

Důvody vzniku:

         Snaha o posílení dlouhodobého ekonomického rozvoje;

         Poskytování rozvojového kapitálu;

         Zaměření na rozvoj produkčních schopností.

Formy poskytování kapitálu:

         Půjčky,

         Granty.

Pravidla finančních operací:

  1. Finance jsou poskytovány na produktivní účely:

        Zemědělství,

        Energetika,

        Průmysl,

        Doprava,

        Telekomunikace,

        Vzdělávání,

        Zdravotnictví.

  1. Musí být zajištěna splatnost úvěrů resp. rentabilita projektů.

Pravidla finančních operací:

3. Je vyžadována záruka vlády za využití úvěru.

4. Úvěr musí být poskytnut na konkrétní:

        Projekt;

        Program.

5. Je prověřováno, zda na financování projektu nmůže země získat jiné prostředky.

6. Použití prostředků nesmí být vázáno na nákup zboží v určité zemi

Získávání kapitálu:

         Příspěvky členských zemí,

         Světové kapitálové trhy.

Rozhodování:

         Podle podílu zemí na vlastním kapitálu

Mezinárodní sdružení pro rozvoj

         Poskytování rozvojového kapitálu nejméně vyspělým zemím;

         Podmínky pro udělení financí:

        Země se musí nacházet pod stanoveným prahem chudoby,

        Země musí bát dostatečně stabilní,

        Země musí mít platební problém a omezený přístup k devizovým prostředkům,

        Projekty musí být jednoznačně zaměřeny na ekonomický rozvoj.

Úvěrové podmínky:

         Půjčky jsou bezúročné,

         Dlouhá doba splatnosti – až 50 let

         Odklad splátek až na 10 let

Mezinárodní finanční korporace

         Podpora soukromého sektoru

         Poskytování rozvojového kapitálu

         Finance směřovány do výrobního sektoru

         Nejsou požadovány vládní záruky

         Vyhledávání a informování o investičních příležitostech

MMF

-založen v r. 1945 v Bretton-Woods za účelem stabilizace měnového systému národních ekonomik

-sídlo má ve Washingtonu

-má 179 členů

-poskytuje krátkodobé půjčky zemím s problémy s platební bilancí a nedostatkem devizových rezerv, sloužící ke stabilizaci měny; dohlíží na mezinárodní platební systém, atd.

-žádá vyřešení problému veřejných financí, zadluženosti a liberalizace

-členské státy vkládají tzv. upisovací kvótu – zdroj financí

-hlavní orgány: Sbor guvernérů a Výkonný výbor

WB – Světová banka

-založena r. 1945 na základě dohod z Bretton-Woods (tehdy oficiální název IBRD)

-sídlo: Washington

-původním cílem bylo financování poválečné obnovy Evropy

-dnes je WB název pro skupinu institucí (zabývající se usměrňováním finančních toků)

-dnes je cílem podporovat ekonomický a sociální pokrok, snižovat chudobu v rozvojových zemích

-WB se skládá z:

  • Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) - nejdůležitější,
  • Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA),
  • Mezinárodní finanční společnosti (korporace) (IFC),
  • Multilaterální agentura pro investiční závazky (MIGA),
  • Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ISCID).

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) – ČR je členem

-součást Světové banky

-vznik v r. 1945 v Bretton-Woods

-sídlo má ve Washingtonu

-má 177 členů

-je to a. s., kt. je osvobozená od daní

-cílem je poskytování dlouhodobých půjček zemím s rozumnými projekty za zvýhodněných podmínek

-hlavní orgány: Sbor guvernérů a Výkonný výbor

12. Formování MMS

15. – 17. st –bimetalistický měnový systém, podstata spočívala v existenci dvou drahých kovů (Ag a Au), které reprezentovaly peníze Mince ražené z těchto kovů se směňovaly mezi sebou navzájem. Základem směny bylo váhové množství a čistý podíl kovu obsaženého v minci. Přitom poměr mezi zlatem a stříbrem byl určen vzájemnou produktivitou těžby mezi těmito kovy.

19. st. – došlo k úplnému vytlačení bimetalistického systému systémem monometalistický. Jeho charakter spočíval v soužití zlata a papírových peněz, které byly kryty právě zlatem. Jedná se o MMS zvaný jako Klasický zlatý standard.  Měl následující znaky:

1)      existovala úplná vnitřní i vnější směnitelnost peněz za zlata, tj. plná konvertabilita (=možnost volně směňovat jednu směnu za druhou)

2)      volná ražba mincí za zlato ve stanovené nominální veličině zlatým krytím

3)      volný vývoz a dovoz zlata

4)      fixní měnové kurzy (nominální hodnota peněz se vázala na váhové množství zlata)

5)      množství peněz bylo regulováno funkcí peněz jako pokladu

Tento klasický zlatý standard byl po 1 světové válce vystřídán modifikovaným zlatým standardem (mimo USA) a to ve dvou formách:

a)      slitkový zlatý standard – nebyla zajištěna úplná směnitelnost, směnitelnost byla zaručena minimální výší zlatého slitku

b)     devizový zlatý standard – vedle zlata se začaly používat jako součást rezerv měny těch zemí, které si zachovaly směnitelnost. Musela být však zaručena směnitelnost mezi slabší a plně zlatem krytou měnou

Po velké hospodářské krizi ve 20. letech 20. st. byla ve většině zemí zrušena vnitřní směnitelnost měn – tím vznikla automatická regulace množství peněz prostřednictvím funkce pokladu. Pro obnovení důvěry musel zasáhnout sát, který prostřednictvím centrální banky zodpovídal za regulaci množství peněz

Po druhé světové válce byl za účasti ekonomů (nejznámější J. Keynes) vypracován nový MMS, tzv. Brettonwodský měnový systém. Jeho základem byl dolarový zlatý standard, tj. směnitelnost dolaru za zlato. Na dolar byly ve fixním kurzu navázány ostatní měny s odchylkou 1 %. Centrální banky byly povinny intervencemi na devizových trzích tento kurz udržovat. V případě odchylky musela banka provést oficiální devalvaci, popř. revalvaci měny

Brettonwodský měnový systém plnil dobře svoji funkci v období poválečné rekonstrukce, avšak s postupným rozvojem světové ekonomiky se měnily podmínky, které byly příčinou krachu tohoto systému docházelo k nasávání US dolaru do světového hospodářství při procesu snižování amerických zásob měnového zlata, což způsobilo pokles koupěschopnosti pod vlivem inflace. Posledním momentem existence tohoto systému bylo zrušení směnitelnosti dolaru za zlato (1971), což nutně muselo vést k zavedení pohyblivého kurzu měn, a k uvolnění ceny zlata na tržní hodnotu a rozšíření jednotky Zvláštních práv čerpání (ZPČ)

V r. 1976 byly položeny základy součastného měnového systému, zvaného jako Jamajský měnový systém

1)     byla zrušena oficiální cena zlata (v té době byla 42,22 US dolaru za trojskou unci)

2)     prodej 1/6 zlatých rezerv MMF ve prospěch řešení finanční situace rozvojových zemí

3)     zvýšení možnosti čerpání první části úvěru od MMF ve výši 45 % celkové kvóty (původně 25 %)

4)     zrušení vazby měn na zlato a možnost udržovat kurz měn k ZPČ nebo koši měn

b)      roku 1977 byl přidán další dodatek. Týkal se zvýšení členských kvót ZPČ a umožnil volbu fixního a plovoucího kurzu

Současné teoretické diskuse, jak pojímat roli zlata ve světové ekonomice nabývají dvojího názoru:

a)      role zlata skončila z důvodu, že volná cena zlata vede ke značnému kolísání na trhu, což znemožňuje jeho používání a mimo to, řada zemí prakticky žádné zlato nevlastní

b)      zlato ještě svoji roli nedohrálo – sehrává nadále v řadě zemí roli rezervních prostředků a v budoucnosti se opětovně prosadí

Evropský měnový systém

Přetrvávající problémy se stabilizací evropských měnových kurzů z konce sedmdesátých let vedlo k vytvoření nového směnného mechanizmu mezi zeměmi Společenství. Hlavní iniciativu ve vytvoření nového měnového systému, který měl nahradit neúspěšného hada, převzala v roce 1977 Komise v čele s Royem Jenkinsem. Projekt Evropského měnového systému (European Monetary System, dále EMS) byl oficiálně představen 27. října 1977 ve Florencii. Jenkinsova vize byla dále rozpracována německým kancléřem Helmutem Schmidtem, francouzským prezidentem Giscardem d´Estaing a již existujícím Měnovým výborem. Konečná verze EMS byla projednána na zasedání Evropské rady v Brémách         6.–7. 1978. Součástí návrhu EMS bylo zároveň přijetí Evropské měnové jednotky (European Currency Unit, dále ECU). K zafixování hodnoty ECU a rozběhu celého systému došlo 13. března 1979.

a)    přímo – vyjadřuje jednotku domácí měny za určitý počet jednotek zahraniční měny

b)   nepřímo – v cizí měně za jednotku domácí měny

Rozeznáváme 2 typy změny kurzu:

1)      oslabení kurzu – stoupá směnný kurz domácí měny, tj. klesá její devizový kurz – jde o proces zmenšení kupní síly měny. Na kurzovním lístku se projevuje jako zvětšení počtu jednotek domácí měny nabízených za cizí měnu. Např. 30 Kč/1EUR ® 31 Kč/1 EUR

2)      zhodnocení kurzu – klesá směnný kurz domácí měny, tj. roste její devizový kurz. Jedná se o opačný proces oproti oslabení kurzu. Např. 31 Kč/1 EUR ® 30 Kč/1 EUR

Kurzy lze členit podle různých hledisek:

1.            podle stability kurzů

a)      pevné (fixní) kurzy – centrální banka se zavazuje udržovat pevný kurz vůči zahraničním měnám. Je povinna intervenovat pomocí devizových rezerv pomocí vyhlášení devalvace či revalvace

b)      proměnlivé (flexibilní) kurzy – směnný kurz je výslednicí nabídky a poptávky

c)      plovoucí (floating) – držení měny uvnitř povoleného rozpětí. ČR využívá řízený floating (při výrazném změně kurzu provede banka intervenční opatření)

2.            podle ekonomického obsahu

a)      nominální kurz – takový poměr, za který se skutečně směňuje v centrální bance či na devizovém trhu

b)      reálné kurz – kupní síla domácí měny v určitém období vzhledem k zahraničnímu zboží. Odpovídá obrácené tržní hodnotě mezi domácím a zahraničním zbožím

c)      efektivní kurz – jeho pojetí se spojeno s vývojem směnných kurzů všech měn vůči domácí měně. Jeho vývoj vyjadřuje pro danou zemi sílu či slabost dané měny

3.            z časového hlediska

a)      promptní kurz – platí v daném okamžiku na devizových trzích

b)      termínovaný kurz – dnešní kurz deviz s dodáním za určitou dobu

Na otázku „Proč se mění devizové trhy“ nalézáme odpověď ve 3 skupinách teorii

1.      první skupina navazuje na názory G. Cassela a jeho teorie parity kupní síly. Zde je devizový kurz určován a jeho vývoj je dán poměrem cenových hladin jednotlivých zemí. Nový kurz je násobkem starého devizového kurzu a poměru cenových hladin v zemi A a B

2.      druhá skupina vychází z názorů J. Keynese. Je nazývána jako teorie řízené měny, která byla základem pro zpracování brettenwodského měnového systému. Keynes zastával názor, že v určitém rozpětí lze zásahy udržet kurz mimo paritu kupní síly

3.      třetí skupina vidí důvod pro změny kurzu v procesu vyrovnávání nabídky a poptávky po devizách v rámci platebních povinností státu. Hovoří o tzv. teorii rovnovážnosti platební bilance – podle ní existující nerovnováhy v PB vedou k výkyvům v poptávce a nabídce po devizách a tím kde změně kurzu

19. Teorie integrace a integrační procesy

Integrace je komplexní socioekonomický proces, který zasahuje veškeré roviny společenského bytí a založen není pouze na problematice úspor z rozsahu, případně optimalizace alokace produktivních sil. Jedná se o součást komplexní civilizované přeměny světa, o propojování jednotlivých ekonomik do většího celku. Jedná se o proces jehož výsledkem je vytvoření jednotného tržního prostředí. Dělí se na:

2)      globální x teritoriální

3)      celá ekonomika x sektory

4)      podle provádění – funkcionální (volná tržní síla) x institucionální (nadnárodní orgnizace)

5)      podle ekonomického hlediska – makrointegrace x mikrointegrace

Stadia makrointegrace:

a)      pásmo volného obchodu

b)      celní unie

c)      společný trh

d)      hospodářská unie

e)      hospodářská unie

f)        úplná integrace

Integrační procesy dle teritoriálního hlediska:

V Evropě

a)      Benelux

b)      Evropská Unie

c)      CEFTA – Středoevropská zóna volného obchodu

d)      EFTA – Evropské sdružení volného obchodu

e)      Rada Evropy

f)        OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci Evropy

g)      ZEU – Západoevropská unie

Na americkém kontinentě

a)      NAFTA – Severoamerické sdružení volného obchodu

b)      OAS – Organizace amerických států (všechny kromě Kuby)

c)      SICA – Středoamerický integrační systém

d)      CARICOM – Karibské sdružení volného obchodu

e)      ALADI – Latinsko-americké integrační seskupení

f)        ANDSKÝ PAKT

g)      MERCOSUR – Jižní společný trh – státy LA

V Asii a Pacifiku

a)      ASEAN – Sdružení národů JV Asie

b)      OIC – Organizace islámské konference

c)      LAS – Liga arabských států – část států v Africe

d)      APEC – Asijsko pacifické integrační hnutí

V Africe

a)      OAU - organizace Africké jednoty

b)      ECCAS – Ekonomické společenství států centrální Afriky

c)      ECOWAS – Hospodářské společenství západoafrických států

DISTRIBUIE DOCUMENTUL

Comentarii


Vizualizari: 1183
Importanta: rank

Comenteaza documentul:

Te rugam sa te autentifici sau sa iti faci cont pentru a putea comenta

Creaza cont nou

Distribuie URL

Adauga cod HTML in site

Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2014. All rights reserved