Scrigroup - Documente si articole

Username / Parola inexistente      

Home Documente Upload Resurse Alte limbi doc  

 
CATEGORII DOCUMENTE





BulgaraCeha slovacaCroataEnglezaEstonaFinlandezaFranceza
GermanaItalianaLetonaLituanianaMaghiaraOlandezaPoloneza
SarbaSlovenaSpaniolaSuedezaTurcaUcraineana

BiologieBudovaChemieEkologieEkonomieElektřinaFinanceFyzikální
GramatikaHistorieHudbaJídloKnihyKomunikaceKosmetikaLékařství
LiteraturaManagementMarketingMatematikaObchodPočítačůPolitikaPrávo
PsychologieRůznéReceptySociologieSportSprávaTechnikaúčetní
VzděláníZemědělstvíZeměpisžurnalistika

Otázky ke zkoušce z občanského práva - studijní program 'veřejná správa'

právo

+ Font mai mare | - Font mai mic







DOCUMENTE SIMILARE

Trimite pe Messenger
Zabezpečení NDS
Valsts probacijas dienesta stratēģija
Pojem obchodního práva
Pojem a předmět mezinárodního práva soukromého a mezinárodní prvek v MP soukromém
Kauza Napster aneb porušování autorského práva
Otázky ke zkoušce z občanského práva - studijní program 'veřejná správa'
KRIMINOLÓGIA
Mezinárodně právní pomoc
Zásady mezinárodního práva procesního
Úprava občansko právních poměrů pomocí přímých a kolizních norem

Otázky ke zkoušce z občanského práva - studijní program 'veřejná správa'

1. Pojem, předmět, prameny a systém občanského práva

OBČANSKÉ PRÁVO:

= je souhrn právních norem, které upravují osobní a majetkové  (vlastnické) poměry subjektů (osob) na principu vzájemně rovného postavení, jakož i právní prostředky vzniku, zajištění, změny a zániku práv a povinností z těchto vztahů

- je jedním ze základních pilířů našeho právního systému a slouží jako obecný základ dalším odvětvím soukromého práva

- vyvinulo se z práva římského

- dělí se na hmotné, rodinné a civilní =  procesní

- klade důraz na ochranu soukromých zájmů, respektuje osobní  a osobnostní práva a svobody jednotlivce

- společenské vztahy jím upravované se bezprostředně dotýkají každého člověka na území ČR od narození až po smrt

ZÁSADY: - dualismus = rovnost práva:  – a) soukromé, b) veřejné.

1. co není zákonem zakázáno, je dovoleno

2. smluvní svobody:   možnost subjektů se vzájemně dohodnout

3. právní jistoty:  nedotknutelnost vlastnictví, smlouvy mají být dodržovány,  zákaz retroaktivity, smlouva zavazuje pouze své adresáty, přičemž postavení třetích osob by se nemělo zhoršit,  chráněna také dobrá víra

4. zákazu zneužití práv:  výkon práv a povinností nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv  a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (pojem „dobré mravy“ je vykládán jako soubor mravních - etických pravidel)

5. prevence:   v OZ je fyzickým i právnickým osobám, státním orgánům i orgánům místní  samosprávy uloženo dbát o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování  práv občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou

PŘEDMĚT:

- majetkové = vlastnické vztahy fyzických a právnických  osob

- majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem

- jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto vztahy neupravují jiné zákony

PRAMENY:

- hlavním je Ústava ČR – neřeší konkrétní problémy

- psané = kodifikované -  zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník – mnohokrát novelizován

- další zákony

SYSTÉM:

1. Obecná ustanovení - upravuje základní a obecné otázky

2. Zvláštní část: – upravuje konkrétní občanskoprávní vztahy

– věcná práva: vztahují se k věcem (vlastnické právo, právo držby, věcná práva k cizím věcem)

- závazkové právo = obligační:  vzájemná práva a povinnosti subjektů při různých formách směny hodnot

– dědické právo: upravuje přechod práv a povinností na dědice

- práva k nehmotným statkům:  nehmotné statky pocházející z tvůrčí duševní činnosti

2. Právní skutečnosti, pojem, třídění

Právní skutečnosti

= skutečnosti, s nimiž OP spojuje jako jejich právní  následek vznik, změnu nebo zánik občansko-právních  vztahů

- tedy podle OZ musí nastat skutečnost, která podle právní normy způsobí vznik právního vztahu

Třídění:

1. spočívající ve volním lidském chování:

            - úkony: a) právní, b) protiprávní

            - konstitutivní rozhodnutí státních orgánů a orgánů územní samosprávy

2. nespočívající ve volním lidském chování: právní události = jsou takové skutečnosti, s nimiž OP spojuje jako jejich právní následek vznik, zánik

3. jiné v zákoně stanovené skutečnosti: např. nález ztracené věci

JINÉ PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI:

a) události 

b) stavy – trvající právnické události

c) rozhodnutí státních orgánů

d) vytvoření věci nebo díla – vznik zvláštních osobně majetkových vztahů

e) protiprávní úkony – jednání v rozporu s objektivním právem

Třídění právních skutečností:

A) Zda jsou závislé na lidské vůli:

- subjektivní - závislé na lidské vůli: - právní úkony, - protiprávní úkony, - konstitutivní nebo jiná úřední rozhodnutí, - chování lidí, nepocházející z právem uznané vůle subjektů (např. projevy tvůrčí duševní činnosti člověka)

-  objektivní (právní události) - nezávislé na lidské vůli, člověk je však může předvídat a činit opatření (živelné pohromy,                                 narození nebo smrt člověka, plynutí času)

B) Podle dokazování:

-  nedokazují se: - notoricky známé skutečnosti,  domněnky a fikce

- domněnky = takové skutečnosti, které zákon bez potřebného dokazování předpokládá

- fikce = určité uměle vytvořené předpokládané skutečnosti

- dokazují se

C) Zda vyvolávají následky samy o sobě nebo až ve spojitosti s jinými právními skutečnostmi:

-  jednoduché (samostatné) – např. smrt, narození

-  složené (nesamostatné) – např. vznik společného nájmu mezi manžely

D) Podle doby působení:

-  jednorázové – působí krátce,

-  trvající (stavy) – dlouhodobější stav (náledí, povodeň)

3. Právní úkony, pojem, náležitosti, druhy

PRÁVNÍ ÚKONY:

= projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují - § 34 OZ

Právní skutečnost je  závislá na vůli subjektu (ten musí mít způsobilost k právním úkonům, jinak by byl daný právní úkon neplatný).

Pojmové znaky: 1. vůle, 2. její adekvátní projev

Projev vůle =  vnější vyjádření vůle, která je psychickým vztahem k zamýšlenému nebo chtěnému následku vyjádření vůle: a) jednáním (konání), b) opominutím

Vznik právních úkonů: 

- je vázán na určité podmínky stanovené v zákoně:

- jednostranné neadresované právní úkony – vznik okamžikem projevu vůle; je-li určena forma, musí být splněna

- jednostranné adresné – projev vůle ve sféře adresáta

- dvoustranné – mezi subjekty musí být konsensus (smlouva)

- perfekce = splnění všech podstatných znaků potřebných pro vznik právního úkonu

náležitosti:

- osoby – jen osoba způsobilá k právním úkonům + způsobilost k právům a k povinnostem

- vůle – vážná, daná, svobodná, prostá omylu

- projevu – srozumitelnost, určitost, popř. forma

- poměru vůle a projevu – musí být mezi nimi soulad (nesouladem je např. předstíraný právní úkon)

- předmětu – předmět právního úkonu musí být možný a dovolený

obsah:

- složky podstatné – musí být vždy (např. předmět a cena předmětu koupě u kupní smlouvy)

- složky pravidelné – zpravidla se vyskytují, ale nemusí být (např. způsob plnění kupní ceny u kupní smlouvy)

- složky nahodilé – nemusí být, např. ujednání o místu plnění

Právní úkon:

- nesmí být: - protiprávní, zákon obcházející a proti dobrým mravům.

- musí  být: - učiněn svobodně, vážně, určitě, srozumitelně, v dané zákonné formě.

DRUHY:

1. Podle počtu stran:

- jednostranné – závěť, odstoupení od smlouvy

- dvoustranné – smlouvy

- vícestranné – smlouva o sdružení

2. Podle požadavku na existenci určité formy: - formální, - neformální

3. Podle obsahu podstaty právního úkonu:

- volní - stačí k nim projev vůle

- reálné – přistupuje ještě reálný úkon něco učinit (např. prodej v obchodě)

4. Podle vyjádření kauzy:

- kauzální – určitý důvod či cíl, který právní úkon sleduje

- abstraktní

5. Podle působení účinků právního úkonu:

- adresné – určeny vůči určitým subjektům

- neadresné – např. veřejná soutěž

6. Podle vzniku následků ve vztahu k jednajícímu: - úkony mezi živými, - úkony pro případ smrti  – závěť

7. Podle majetkového naplnění: - úplatné, - bezplatné

8. Podle úpravy v OZ:

- pojmenované (typické)

- nepojmenované (atypické) – OZ jejich platnost nevylučuje, pokud neodporují jeho obsahu nebo účelu

4. Neplatnost právních úkonů

Následky vadnosti právních úkonů:

1) nicotnost

2)  neplatnost: a) absolutní neplatnost, b) relativní neplatnost

3)  odstoupení od vadného právního úkonu

4) odporovatelnost

Neplatnost:

- vznikne, ale nemá žádné právní následky

- jedná se tedy o vadný právní úkon

a) absolutní – působí od samého počátku, neplatnosti se může dovolat každý a soud k ní přihlíží z úřední povinnosti

b) relativní – takový úkon se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým  úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá. Může dojít k tzv. konvalidaci (odstranění vad).

- §40a taxativně stanovuje, kdy jde o relativně neplatné úkony (v ostatních případech jde o absolutně neplatné)

Následky:

- majetkový prospěch získaný z takového úkonu je považován za bezdůvodné obohacení a musí být vydáno tomu, na jehož úkor bylo získáno

- ten, kdo způsobil neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit i škodu tím způsobenou

- někdy také tímto vzniká právo odstoupit od smlouvy

5. Následky vadnosti právních úkonů

Následky vadnosti právních úkonů:

1) nicotnost - za nicotný právní úkon považujeme takový úkon, kterému chybí některá z jeho podstatných náležitostí

2)  neplatnost - neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo jí sám zavinil

- absolutní neplatnost - právní úkon vůbec nevznikl, není neexistuje nebo je přímo ze zákona a není proto potřebné, aby účastník uplatnil neplatnost právního úkonu soudní cestou

- relativní neplatnost - hledíme na něho jako platný do té doby, než je jeho neplatnost námitkou uplatněna u soudu nebo je soudem za neplatný prohlášen.

3)  odstoupení od vadného právního úkonu - odstoupení je jednostranný adresný právní úkon toho, kdo chce zmařit účinky právního úkonu

4) odporovatelnost - představuje ochranu věřitele proti právním úkonům dlužníka, kterými se dlužník zbavuje svého majetku proto, aby proti němu nemohla být vedena exekuce a uspokojena pohledávka věřitele.

6. Význam plynutí času v občanskoprávních vztazích, počítání lhůt, promlčení a prekluze

VÝZNAM:

- z hlediska práva má plynutí času význam v případech:

a) zániku práva uplynutím lhůty omezující jeho trvání, je-li trvání práva nebo povinnosti omezeno na určitou lhůtu, zanikne uplynutím této lhůty (tj. poslední den této lhůty)

b) prekluze

c) promlčení

d) vydržení

POČÍTÁNÍ ČASU (§122):

Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí 15 dní. Konec lhůty určené podle týdnů, končí dnem, který se pojmenování shoduje se dnem, na který připadla událost, od které lhůta začíná. Konec lhůty určené podle měsíců nebo let připadá na den, který se číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

PROMLČENÍ:

- nastává, jestliže právo nebylo vykonáno v zákonem stanovené době

- právo se oslabuje v tom smyslu, že jeho uplatnění a vymáhání prostřednictvím státního orgánu je vyloučeno, pokud povinný subjekt vznese námitku promlčení

- promlčení spočívá na 3 právních skutečnostech:

a) uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby

b) neuplatnění práva před soudem

c) uplatnění námitky promlčení v příslušném řízení, ve kterém se právo uplatňuje

- pokud dlužník plní po promlčení a věřitel si peníze vezme, nejedná se o bezdůvodné obohacení

- soud k promlčení nevzhlíží z úřední povinnosti a uloží dlužníkovi trest, pokud sám nevznese námitku promlčení

- platí pro všechna práva majetková

nepromlčuje se:

a) vlastnické právo

b) práva ze zástavní smlouvy, pokud trvá zajištěná pohledávka

c) práva z vkladů na vkladních knížkách a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá

PROMLČECÍ DOBA (§101-110):

- délku stanoví zákon

- tzv. obecná promlčecí doba je tříletá (začátkem je den, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé)

- promlčecí doba běží od:

a) u splátkového plnění počíná promlčecí doba jednotlivých splátek běžet ode dne jejich splatnosti

b) práva na plnění z pojištění – promlčecí doba počíná běžet za rok po pojistné události

c) právo oprávněného dědice na vydání dědictví – od právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno dědické řízení

d) právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Úprava promlčení práva na náhradu škody vychází z kombinace subjektivní a objektivní lhůty:

            - subjektivní lhůta = počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě  a o tom, kdo za ni odpovídá.

            - objektivní lhůta = počíná dnem, kdy došlo k porušení povinnosti, resp. k události, z níž škoda vznikla.

e) promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je řešeno stejně jako promlčení práva na náhradu škody

f) práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv na náhradu škody u přepravy osob

g) právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí pokud není po dobu 10 let vykonáváno

- změna osoby věřitele nebo dlužníka nemá vliv na běh promlčecí doby

- pokud běží promlčecí doba a věřitel uplatňuje právo u soudu, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží (§112)

- pokud jde o práva, kde musí být zákonný zástupce, promlčení nepočne, dokud není zástupce ustanoven (§113)

PREKLUZE:  

= neuplatnění práva ve stanovené době, v důsledku čehož zaniká

- pokud se splní prekludovaná povinnost vzniká bezdůvodné obohacení

- soud k ní přihlíží z úřední povinnosti

- bývá výjimkou - v těch případech, kde je v zákoně stanoveno „jinak právo zaniká“ (kde tato dikce není, platí promlčení)

- prekluze spočívá na 2 právních skutečnostech: a) na uplynutí stanovené doby, b) na neuplatnění práva v této době

7. Občanskoprávní vztahy, pojem a rozbor prvků

Občanskoprávní vztahy:

=  vztahy upravované OZ – vztahy mezi FO a PO a mezi těmito osobami a státem

- vznikají z právních úkonů nebo z jiných skutečností, s nimiž OZ vznik těchto vztahů spojuje

-  jsou charakterizovány:     

- rovným postavením účastníků

- dispozitivností jejich právní úpravy – účastníci mohou svá práva a povinnosti upravit dohodou, jestliže to zákon                                         výslovně nezakazuje

- jde o vztahy majetkového charakteru, spojené se vztahem ke člověku a jeho osobnímu postavení

- v trestu o čest

Druhy občanskoprávních vztahů:

a) absolutní a  relativní

b) - majetkové – odrážejí ekonomický vztah přivlastňování (směna zboží)

    - osobnostní – spojené s osobností člověka, různými stránkami osobnosti, popř. s projevy osobní povahy

    - osobně majetkové – vznikají k výsledkům tvůrčí duševní činnosti člověka (např. autorská práva, patenty apod.)

c) - kauzální – má určitý bezprostřední hospodářský cíl či důvod (např. kupní  smlouva)

    - abstraktní – kauza zde není vyjádřena (např. směnka, šek)

d) – věcné – vztahují se k určité věci a působí vůči všem subjektům

    - závazkové – působí jen mezi subjekty závazku

Prvky:

a) subjekty (účastníci) – FO, PO, stát

b) předmět (objekt) – věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (pokud to jejich  povaha připouští), chování účastníků

c) obsah           - subjektivní práva a povinnosti účastníků

OBSAH:

- obsahem jsou subjektivní práva a povinnosti účastníků

subjektivní práva se třídí:

1. absolutní - působí proti všem, právu individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčených subjektů, např. věcná práva

2. relativní - právu individuálně určenému subjektu odpovídá povinnost individuálně určeného subjektu, např. práva závazková (obligační)

- součástí každého práva je nárok = vlastnost subjektivního práva, která je charakterizována jeho vynutitelností státní moci, výjimkou jsou práva naturální, která pozbyla svého nároku, a tudíž je nelze vynutit.

8. Právní subjektivita

Aby někdo mohl vystupovat jako subjekt občanskoprávních vztahů, musí mít tzv. právní subjektivitu.

Druhy způsobilosti:

1. způsobilost k právům a povinnostem (= právní subjektivita) – možnost mít práva  a povinnosti,

2. způsobilost k právním úkonům – způsobilost vlastními úkony zakládat, měnit nebo rušit občanskoprávní vztahy (vlastními úkony  nabývat práv a povinností),

3. způsobilost k protiprávním úkonům (= deliktní způsobilost) – být způsobilý k  deliktu a nést následky ze svého  protiprávní chování.

FYZICKÉ OSOBY:

= každý člověk bez ohledu na jeho státní občanství, národnost, pohlaví, politickou příslušnost apod.

1. Způsobilost k právům a povinnostem:

- vzniká narozením, trvá po celou dobu života, zaniká smrtí,

- má jí také nasciturus, tj. dítě počaté, ale ještě nenarozené, za předpokladu, že se narodí živé (význam např. v dědickém právu),

- nemůže být omezena, ani jí nelze FO zbavit,

- okamžik smrti je stanoven dle úmrtního listu popř. prohlášením osoby za mrtvou:

a) tzv. důkaz smrti – zahynutí při nějaké katastrofě

b) prohlášení na základě velké pravděpodobnosti smrti

2. Způsobilost k právním úkonům:

- v plném rozsahu vzniká zletilostí:

a) dovršením 18. roku

b) uzavřením manželství po 16. roku na základě povolení soudu

- nezletilí mají způsobilost omezenou jen na ty úkony, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající věku

- zbavení způsobilosti je v kompetenci soudu na základě duševní poruchy, která není jen přechodná a osoba není vůbec schopna činit právní úkony, nebo požívání omamných látek a jedů

- pokud je osoba schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost omezí a stanoví rozsah omezení

3. Způsobilost k protiprávním úkonům: 

- spočívá na schopnostech rozpoznat následky svého jednání a ovládnout jej, vzniká dosažením zletilosti.

PRÁVNICKÉ OSOBY:

= sdružení osob nebo majetku, vytvořené za určitým cílem a mající právní subjektivitu,

- ke vzniku je třeba písemné smlouvy nebo zakládací listiny o jejím zřízení, pokud zákon nestanoví jinak,

- vznikají dnem účinnosti zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku

- zanikají dnem výmazu z obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku.

Druhy právnických osob:

a)      sdružení fyzických nebo právnických osob

b)      účelová sdružení majetku

c)      jednotky územní samosprávy

d)      jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon

zvláštní druhy právnických osob:

-         nadace a nadační fondy

-         obecně prospěšné společnosti

-         zájmová sdružení právnických osob

1. Způsobilost k právům a povinnostem: 

- vzniká dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního rejstříku nebo jiného zákonem určeného rejstříku

- zaniká výmazem z tohoto rejstříku.

2. Způsobilost k právním úkonům:

- vzniká dnem zápisu do příslušného rejstříku, nelze PO této způsobilosti zbavit či jí omezit.

STÁT:

- aby vznikl stát, musí ho uznat většina.

9.  Předmět občanskoprávních vztahů

Předmětem = objektem právního vztahu je lidské chování = přímý předmět. Chování se uskutečňuje jako:

1. přímý objekt – chování subjektů:

   a) aktivní chování:  - někdo něco někomu dá, - někdo něco koná

   b) pasivní chování: - někdo se něčeho zdrží, - někdo něco strpí

2. nepřímý objekt – to, čeho se chování účastníků týká (§118):

- věci: hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly, pokud slouží potřebám lidí  (např. elektřina, plyn, uhlí)

    - movité x nemovité – pozemky a stavby spojené pevně se zemí

    - zastupitelné – lze nahradit stejným množstvím jiných věcí téhož druhu a téže kvality

      nezastupitelné – mají jedinečný, individuální charakter (např. umělecké dílo)

    - určené individuálně  x  určené druhově – určeny podle počtu, míry nebo váhy

    - reálně dělitelné – lze rozdělit, aniž by byla věc znehodnocena

      reálně nedělitelné

   - zuživatelné a nezuživatelné

Příklady:

-         byty a nebyty nejsou nemovitosti (dá se s nimi obchodovat)

-         zvířata nejsou nemovitosti

-         lidské orgány jsou zvláštní předměty, nelze s nimi u nás obchodovat

Součást věcí (§120) je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být od věci odděleno, aniž by se tím věc neznehodnotila.

Příslušenství věcí (§ 121) jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a slouží k tomu, aby  byly trvale užívány s věcí hlavní:

- práva a jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští

- byty nebo nebytové prostory

 

10. Právnické osoby podle občanského zákoníku

PRÁVNICKÉ OSOBY:

= sdružení osob nebo majetku, vytvořené za určitým cílem a mající právní subjektivitu,

- ke vzniku je třeba písemné smlouvy nebo zakládací listiny o jejím zřízení, pokud zákon nestanoví jinak,

- vznikají dnem účinnosti zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku

- zanikají dnem výmazu z obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku.

Druhy právnických osob:

e)      sdružení fyzických nebo právnických osob

f)        účelová sdružení majetku

g)      jednotky územní samosprávy

h)      jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon

zvláštní druhy právnických osob:

-         nadace a nadační fondy

-         obecně prospěšné společnosti

-         zájmová sdružení právnických osob

1. Způsobilost k právům a povinnostem: 

- vzniká dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního rejstříku nebo jiného zákonem určeného rejstříku

- zaniká výmazem z tohoto rejstříku.

2. Způsobilost k právním úkonům:

- vzniká dnem zápisu do příslušného rejstříku, nelze PO této způsobilosti zbavit či jí omezit.

STÁT:

- aby vznikl stát, musí ho uznat většina.

11. Ochrana občanskoprávních vztahů

OZ v tomto smyslu působí spíše preventivně, v § 3 stanoví povinnost dbát o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv  z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především dohodou. K ochraně slouží soud, není-li v zákoně uveden jiný orgán.

PROSTŘEDKY:

1. obecné:

- orgánem státní správy § 5 - předběžně upravuje pokojný stav, který byl narušen,  postupuje podle správního řádu

- svépomocí § 6 - zvláštní případy svépomoci: a) krajní nouze, b) nutná obrana

2. zvláštní:

- ochrana soudní (petitorní) – prostřednictvím předběžného opatření, určovací  žaloby, žaloby na náhradu škody, žaloby  zdržovací, žaloby  odstraňovací, žaloby na  satisfakci

OCHRANA OSOBNOSTI V OBČANSKÉM PRÁVU

- subjektem práva na ochranu osobnosti může být jen FO

- všeobecná klauzule (vychází z LZPS):  FO má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

- taxativní výčet (§12):

Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se FO nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. Svolení není třeba k použití k úředním účelům na základě zákona. Bez svolení se mohou též přiměřeně použít pro vědecké a umělecké účely, zpravodajství.

Soukromí je možné chápat buď jako sféru života člověka nebo jako určitý prostor,  zásahy do osobnosti:

- se svolením FO – týká se těch práv, o kterých může FO rozhodovat

- zákonné licence - §12 odst.2,3

- ustanovení v jiných zákonech pro potřebu soudu

- při výkonu práva - nutná obrana, krajní nouze, svépomoc

Ochrana osobnosti je poskytována oprávněnému subjektu jak za života, tak i po jeho  smrti. Po smrti FO přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu a dětem,  není-li jich, jejím rodičům.

        12. Vlastnické právo, držba práva a vydržení

věcná práva:  přímé bezprostřední panství nad věcí, tedy nad hmotnou věcí, zapisují se do katastru nemovitostí a vznikají až tímto zápisem

-         právo vlastnické

-         práva k věci cizí – zástavní, věcná břemena, zadržovací = retenční

-         předkupní právo

-         nájemní právo

Z římského práva vyplývá chápání vlastnického práva jako souboru vnitřních oprávnění:

- oprávnění věc držet

- oprávnění věc užívat a požívat z ní plody a jiné užitky

- oprávnění s věcí nakládat

znaky:

- trvalost – pro zánik musí být důvod

- elasticita – může být po určitou dobu omezeno, pomine-li důvod omezení, dochází k obnovení v plném rozsahu

Vymezení vlastnického práva je v § 123 OZ – soubor dílčích oprávnění, dílčí oprávnění jsou:

- právo věc držet

- právo věc užívat

- právo požívat – brát plody a jiné užitky

- právo věc úplatně či bezplatně zcizit (nakládat s ní)

- právo věc neužívat

- právo věc zničit

- právo věc opustit – tj. jednostranně se zbavit jejího vlastnictví

- právo mít věc u sebe – u práva držby

- právo na ochranu proti všem třetím osobám

OCHRANA VLASTNICKÉHO PRÁVA:

1. obecná:

- ochrana státním orgánem, především soudem

- ochrana orgánem státní správy (obecním úřadem)

- svépomoc

2. zvláštní:

- žaloba na vydání věci

- žaloba na zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnického práva (žaloba negatorní – zápůrčí)

- jiné žaloby (např. žaloba na určení)

OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA (§127):

- vlastník věci nesmí nepřiměřeně obtěžovat druhého nebo ohrožovat výkon jeho práv (nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek různými úpravami, nesmí obtěžovat hlukem, prachem, popílkem, kouřem, odpady, světlem, vibracemi, zvířaty)

- soud může rozhodnout o oplocení pozemku

- vyžaduje-li to údržba, je nutno povolit vstup na pozemek

- ve stavu nouze nebo veřejném zájmu umožnit použití věci

- na základě zákona lze věc vyvlastnit nebo omezit vlastnické právo, jen za náhradu

DRŽBA:

-         § 129 – někdo drží věc a její vlastník není

-         držitel musí mít věc u sebe a ovládat ji a současně musí mít vůli s věcí nakládat jako s vlastní, nebo-li jako by mu patřila

-         § 130 – držitel oprávněný

-         § 131 držitel neoprávněný

-         kritériem, podle kterého se to kvalifikuje je dobrá víra = bona fide, ta se posuzuje objektivně, musí ji prokazovat držitel!

-         mohu vydržet i právo – to je výjimka

VYDRŽENÍ:

-         § 134 – oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

-         § 135 - kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví státu.

        -       § 135a - vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní.

        13. Nabývání a zánik vlastnického práva

NABÝVÁNÍ VLASTNICTVÍ:

1. původní = originární:

a) k věcem, které dosud nebyly předmětem vlastnictví (nově vytvořené)

b) k věcem, které již ve vlastnictví byly, ale na nového vlastníka přešly jinak, než z vůle původního vlastníka (vyvlastněním, vydržením, nalezením, zpracováním cizí věci) - označuje se jako „přechod vlastnického práva“



2. odvozené = derivativní:

- označuje se jako „převod vlastnického práva“

- dochází ke změně v osobě vlastníka se souhlasem vlastníka původního, nejčastěji na základě smluv

druhy = způsoby:

- smlouvou (§132, odst.1)

- děděním (§460 odst.1)

- rozhodnutím státního orgánu (§142, §135c odst.2, §149)

- na základě jiných skutečností stanovených právem:

- vydržením

- k nálezu,  věci  skryté, věci opuštěné

- k přírůstkům věci

- zpracováním cizí věci

- k neoprávněné stavbě

- ze zákona (§872)

Vlastnická práva k nemovitostem vznikají až vkladem do katastru nemovitostí!

V našem státě nelze, aby věc nebyla nikoho, není-li vlastník, je to státu.

ZÁNIK:

A) absolutní – věc nenabyl nikdo jiný

1. věc ztratí charakter věci v právním smyslu  slova

2. opuštěním věci vlastníkem

B) relativní – věc nebude někdo jiný

1. z vůle vlastníka:

- vlastník může předmět zcizit, tj. převést ho na jiného smlouvou

- může se práva vzdát – vědomé opuštění věci

- vlastník může věc spotřebovat nebo zničit

2. nezávisle na vůli vlastníka:

- rozhodnutím státního orgánu

- ztráta věci

- vydržením

- zánikem věci

- smrt vlastníka

Zbavit vlastnického práva  nezávisle na vůli vlastníka lze i vyvlastněním, používá se:

- když už všechny ostatní prostředky selhaly

- v nezbytném rozsahu

- za náhradu

- opřít se o zákon, který to ukládá (veřejný zájem)

        14. Spoluvlastnictví podílové

SPOLUVLASTNICTVÍ:

=  vlastnické právo k jedné věci má více subjektů

druhy:

a) podílové spoluvlastnictví – subjektem může být kdokoliv

b) společné jmění manželů – subjekty mohou být pouze manželé

PODÍLOVÉ SPOLUVLASTNICTVÍ:

- vzniká mezi dvěma a více subjekty

- podíl (§137) = míra práv a povinností, jakou se spoluvlastníci podílejí na  společné věci

- podíl může být vyjádřen procentem nebo zlomkem

- není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly  všech spoluvlastníků stejné

- lze jej nabýt jak originárním, tak i derivátním způsobem

- výše podílu má význam při rozhodování o hospodaření s věcí (§139), o podílu na užitcích z věci a při vypořádání spoluvlastníků (§142)

- z úkonů, které se týkají společné věci, vznikají spoluvlastníkům solidární závazky (subjekty jsou zavázány společně a nerozdílně a plnění jednoho ze subjektů má účinky vůči všem)

- převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, pokud se nejedná o převod osobě blízké

- spoluvlastnický podíl může být předmětem dědění, dán do zástavy apod.

OBSAH SPOLUVLASTNICKÉHO VZTAHU:

- práva a povinnosti vyplývající ze vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky

- práva a povinnosti vyplývající ze vztahu všech spoluvlastníků k osobám třetím ohledně společné věci

- práva a povinnosti vyplývající ze vztahu jednoho spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníků ohledně jeho spoluvlastnického podílu

ZÁNIK (§141):

- dohoda – o zrušení a vzájemném vypořádání; u nemovitosti nutné písemně

- rozhodnutí soudu na návrh některého spoluvlastníka – pokud je možné reálné rozdělení věci, pokud nezkoumá soud možnost přikázání věci za přiměřenou  náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům

- nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek (po odečtení nákladů na její prodej) rozdělí podle výše podílů

        15. Společné jmění manželů

SPOLUVLASTNICTVÍ:

=  vlastnické právo k jedné věci má více subjektů

druhy:

a) podílové spoluvlastnictví – subjektem může být kdokoliv

b) společné jmění manželů – subjekty mohou být pouze manželé

SJM vystřídalo Bezpodílové spoluvlastnictví manželů (1964 – 1998), SJM vzniká jen mezi manžely; jeho vznik je vyloučen ve vztazích obdobných jako je např. druh a družka.

Společné jmění manželů = majetek nabytý některým z manželů nebo oběma společně za dobu trvání manželství a závazky, které některému nebo oběma společně vznikly za trvání manželství.

Výjimky:

- majetek získaný dědictvím

- majetek získaný darem

- majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela

- věci vydané v rámci předpisu o restituci

- věci osobní povahy

- závazky týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu

- závazky, jejichž míra přesahuje majetkové poměry manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého

ROZŠÍŘENÍ NEBO ZÚŽENÍ SJM:

- manželé se mohou dohodnout o rozšíření nebo zúžení rozsahu SJM; dohoda musí mít formu notářského zápisu:

- koakviziční dohoda = odložení vzniku SJM až na den zániku manželství

- předmanželská smlouva = možnost úpravy budoucích majetkových vztahů v manželství formou notářského zápisu

- zúžit SJM může na návrh některého z manželů ze závažných důvodů i soud (např. jeden z manželů nehospodárně nakládá s majetkem na úkor celé rodiny – alkoholik, gambler…)

- všechny smlouvy, které manželé ohledně SJM uzavřou, mají účinky vůči třetím osobám jen za předpokladu, že je jim obsah těchto smluv znám

SPOLEČNÁ SPRÁVA MAJETKU:

- obvyklou správu tohoto majetku může vykonávat každý z manželů

- v ostatních záležitostech, které jdou nad rámec obvyklé správy, je třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný

- závazky, které tvoří SJM, plní oba manželé společně a nerozdílně

VZTAH SJM A PODNIKÁNÍ:

- při prvním použití společného majetku k podnikání je nutný souhlas druhého manžela

ZÁNIK SJM:

- zánikem manželství - smrtí, rozvodem

- rozhodnutím soudu – v případě uložení trestu propadnutí majetku nebo jeho části anebo při prohlášení konkurzu

- po zániku SJM se provede vypořádání

- zákon dává přednost vzájemné písemné dohodě manželů o vypořádání; zásady:

- zásada stejného podílu obou manželů

- zásada vzájemného započítání vynaložených nákladů

- zásada přihlédnutí především k potřebám nezletilých dětí

- zásada péče o rodinu a zásluhy o nabytí a udržení společného jmění

- nedojde-li k dohodě, provede vypořádání na návrh některého z manželů soud

- pokud do 3 let od zániku SJM nedošlo k vypořádání, tak u movitých věcí každý nabývá to, co má u sebe a co používá, u nemovitostí vznikne podílové spoluvlastnictví (půl na půl)

        16. Ochrana vlastnického práva a držby

OCHRANA VLASTNICKÉHO PRÁVA:

obecné:

- ochrana státním orgánem, především soudem

- ochrana orgánem státní správy (obecním úřadem)

- svépomoc

zvláštní:

- žaloba na vydání věci

- žaloba na zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnického práva (žaloba negatorní – zápůrčí)

- jiné žaloby (např. žaloba na určení)

        17. Omezení vlastnického práva - sousedské vztahy

Vychází se ze zásady, že sousedská práva mohou být účinně uplatňována jen na základě principu vzájemnosti. Ochrana práv vlastníka jedné věci nesmí být v nepoměru ke spravedlivé ochraně práv vlastníka věci druhé - § 127.

Vlastník se musí:

- zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv

- nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.

- soud může rozhodnout o tom, , že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit

- vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky,

- vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak.

- ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu.

        18. Věcná práva k věci cizí, zástavní právo

Do kategorie tzv. věcných práv patří i věcná práva k věci cizí. Jedná se o soubor právních institutů. I když plní samostatné funkce, je jejich společným znakem především věcně právní charakter a také to, že působí vůči třetím osobám.

Mezi věcná práva k věci cizí patří:

- věcná břemena

- zástavní právo

- podzástavní právo

- zadržovací právo

ZÁSTAVNÍ PRÁVO: § 152

- slouží k zajištění závazku, kdy v případě nesplnění, se věřitel může uspokojit přímo ze zástavy

- ZP se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené

- právní vztah ze ZP je vztahem vedlejším, spjatým se závazkem hlavním, který je ZP zajišťován:

            - hlavní závazkový vztah = věřitel – dlužník                                                                                                             

- vedlejší (zajišťovací) právní vztah = zástava – dluh

subjekty zástavního práva:

- zástavní věřitel

- obligační dlužník – dlužník v hlavním závazkovém vztahu

- zástavce – vlastník zástavy

Předmětem zástavního práva mohou být pouze věci individuálně určené.

Vznik zástavního práva:

1. písemná smlouva

2. schválená dědická dohoda

3. ze zákona

4. zvláštním případem - zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech

- lze také zastavit pohledávku (existence poddlužnického vztahu)

- v případě zastavení pohledávky vzniká zástavní právo písemnou smlouvou mezi zástavním věřitelem a zástavcem

- obsah ZP jsou práva a povinnosti subjektů:

- zástavní věřitel je povinen svěřenou mu zástavu pečlivě opatrovat

- za toto opatrování má v případě vzniku nákladů právo na jejich náhradu proti zástavci

- zástavní věřitel může zástavu užívat jen dá-li k tomu zástavce výslovný souhlas

- zástavce je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu věřitele

- není-li pohledávka řádně a včas splněna, může se věřitel domáhat uspokojení ze zástavy

zánik zástavního práva:

1. zánikem zajištěné pohledávky

2. zánikem zástavy

3. složí-li zástavce cenu zastavené věci zástavnímu věřiteli

4. vzdá-li se zástavní věřitel svého zástavního  práva

5. uplynutím času

Podzástavní právo =  vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem, tzn. že zástavnímu věřiteli vznikne zástavní právo k pohledávce a podzástavní právo k zástavě zajišťující tuto pohledávku.

ZADRŽOVACÍ PRÁVO = retenční právo:

= právo věřitele zadržet movitou věc dlužníka jako zajištění své splatné pohledávky, tato funkce je pouze zajišťovací, nikoli uhrazovací

- zadržovací právo vzniká, jestliže má věřitel movitou věc u sebe svémocným zadržením (tuto věc nelze násilím, či lstivě dlužníkovi odejmout), věřitel je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka, věřitel má povinnost věc řádně opatrovat a má právo na náhradu nákladů s tím  spojených, při nezaplacení pohledávky má věřitel při výkonu soudního rozhodnutí přednostní právo na uspokojení z výtěžku ze zadržované věci

        19. Věcná břemena, pojem, vznik, obsah, zánik

Za vymezení pojmu věcných břemen se považuje ustanovení § 151n odst. 1 - Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.

Jako subjekty právního vztahu věcného břemena mohou vystupovat:  fyzické osoby, právnické osoby, stát.

Druhy věcných břemen:

- působící:

        - k věci - spojena s vlastnictvím určité nemovitosti , VB přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele (nezanikají)

- k osobě - VB jsou spojena s určitou osobou a po její smrti zanikají

- podle povinností, kterými je osoba vázána:

- věcná břemena s povinností něco konat

- věcná břemena s povinností něco strpět

- věcná břemena s povinností něčeho se zdržet

Z uvedeného také vyplývá, že předmětem právního vztahu věcného břemena  je lidské chování, které může spočívat v:

- činnosti - konat něco

- nečinnosti - strpět něco

- zdržet se něčeho

Nepřímým předmětem právního vztahu věcného břemena je nemovitost, ke které se chování účastníků upíná.

Vznik:

1. písemnou smlouvou:  nutný vklad do katastru nemovitostí

2. na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví:

- uvedením v závěti je splněna písemná forma

- výsledky řízení o dědictví určí oprávněné a povinné subjekty

- zůstavitel jako vlastník nemovitosti může v závěti omezit  vlastnické právo svých nástupců uvedením věcného břemene v závěti

3. schválenou dohodou dědiců:  při vypořádání dědictví soudem se její písemná forma zpracovává notářem a může obsahovat založení věcného břemene

4. rozhodnutím příslušného orgánu:  rozhodnutí soudu nebo i správního orgánu,

5. ze zákona:  pokud to zákon výslovně stanoví

6.  výkonem práva (vydržením): § 134 (musí být splněny tyto předpoklady):

- oprávněnou osobou se stane osoba, která vykonávala právo odpovídající VB ve smyslu ustanovení §129 a 130

- vzhledem k tomu, že se jedná o nemovitost, oprávněná osoba toto právo vykonávala nepřetržitě po dobu 10 let

- do desetileté vydržecí doby si může oprávněná osoba započítat dobu, po kterou právo odpovídající VB vykonával její právní předchůdce

Obsah:

- tvoří  subjektivní právo oprávněného a subjektivní povinnosti povinného

- konkrétní obsah každého věcného břemene je určen právní skutečností, která věcné břemeno založila

Zánik:

1. může dojít:

- ze zákona (nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti)

- rozhodnutím příslušného orgánu (např. soudu, zanikne věcné břemeno v případě, že změnou poměrů vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného.

- smrtí oprávněného nebo zánikem oprávněné právnické osoby

- uplynutím doby (pokud byla doba trvání  VB omezena na určitou dobu, zaniká VB uplynutím této doby

2. nemůže dojít:

- jednostranným právním úkonem

- promlčením (ovšem právo odpovídající VB se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno)

        20. Závazkové právo - obecná část, pojem, druhy závazků

POJEM:

- závazkový vztah = právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit  závazek

- závazkové právo = obligační právo

vznik závazků:

1. z právních úkonů:    

- jednostranné – veřejný příslib

- dvoustranné – smlouva

- vícestranné – smlouva o sdružení

2. z protiprávních úkonů:  – tzv. závazky z deliktů (náhrada škody, prodlení, vadné plnění)

3. jiný, zákonem uznaný důvod:  – např. právo nálezce na nálezné

- slouží k uskutečňování vztahů směny hodnot mezi jednotlivými subjekty

- vztahy vznikají a existují mezi konkrétními účastníky

rozlišujeme:

- účastníky – může jich být více

- strany závazku: - strana věřitelská, - strana dlužnická

- obsahem závazků jsou jednotlivá práva a povinnosti vycházející ze zákona či ze smlouvy

DRUHY:

1. - peněžité - závazky, kde předmětem plnění jsou peníze

                  - úrokový závazek = úrok je vyjádřen určitým % hlavního závazku na  určitou časovou jednotku     

   - nepeněžité - všechny ostatní

2. - jednostranně zavazující – např. smlouva o půjče, o úschově věcí

    - oboustranně zavazující – práva a povinnosti na obou stranách

3. -  s plněním jednotlivě určeným - předmět plnění určen individuálně

    -  s plněním druhově určeným - předmět plnění podle míry váhy, jakosti apod.

4. - alternativní závazky - závazky, jejichž předmět je určen alternativně,

    - alternativa facultas -  dlužník je vázán k určitému plnění, ale může se svého závazku zprostit tím, že poskytne něco jiného

5. - s plněním jednorázovým

    -  s plněním částečným

    -  s plněním ve splátkách

6. - dílčí - takové závazky, které se navenek jeví jako jeden právní vztah, ale ve skutečnosti se rozpadají do tolika závazků, kolik je účastníků a každý  závazek končí samostatným dílčím splněním

     - solidární:

- aktivní solidarita – dlužník se vybere jednoho z věřitelů a splní dluh  a věřitelé se musí mezi sebou vypořádat (více věřitelů než dlužníků)

- pasivní solidarita – dlužník, na kterého se věřitel obrátí musí zaplatit za všechny účastníky, popř. může věřitel požadovat plnění od  všech dlužníků společně (více dlužníků než věřitelů)

                        - předběžný regres = dlužník, na kterého se věřitel obrátil  má právo, obrátit se na ostatní                                    spoludlužníky, aby mu přispěli ve výši  svých spoludlužnických podílů

                        - následný regres = dlužník poskytne věřiteli požadované plnění a následně vyzve své  spoludlužníky k zaplacení svých spoludlužnických podílů, které za ně  zaplatil

      - nedílné:

   a) s nerozlučným plněním – např. smlouva o hraní kapely – musí přijít všichni

   b) se solidárně nedílným plněním – mohou být splněny kterýmkoliv spoludlužníkem  nebo kterémukoliv ze spoluvěřitelů

7. závazky naturální = závazky, které postrádají nárok, tzn. že jejich splnění nelze  právními prostředky vynutit (hry a sázky mezi občany apod.)

8. závazky ve prospěch třetího = závazky vznikající ze smluv, ve kterých se dlužník zavazuje druhému účastníku k určitému plnění ve prospěch  třetí osoby. Třetí osoba tak vstupuje do práv věřitele a může uplatňovat nárok na splnění. Vzdá-li se třetí  osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo-li dohodnuto, že  v tomto případě má být plněno tomu, s nímž dlužník  smlouvu uzavřel.

        21. Zajištění závazků, pojem, jednotlivé případy zajištění

Zajištěním závazků je souhrn právních institutů, jejichž cílem je spolupůsobit ke splnění práv věřitele ze závazkových právních vztahů.

Sankce za porušení závazkové povinnosti –

a) z hlediska hmotněprávního: např. platit úroky a poplatky z prodlení, právo požadovat slevu z ceny, právo odstoupit od smlouvy a povinnost nahradit škodu

b) z hlediska procesněprávního: např. žaloba a návrh na výkon rozhodnutí

Soudní cestou je to složité a ne vždy efektivní.

Zajišťovací právní vztahy: a) hlavní, b)  vedlejší

Funkce zajišťovacího právního  vztahu:

- zajišťovací

- uhrazovací

- zlepšení důkazní situace

- sankční

Zajišťovací prostředky:

- smluvní pokuta – dohoda, písemná forma, výše pokuty

- ručení – písemné prohlášení, dohoda, souhlas věřitele se vznikem ručení

- dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů

- zástavní smlouva

- zajišťovací převod práva

- zajištění postoupení pohledávky

- jistota - kauce

- uznání dluhu

 

        22. Změna a zánik závazků

Změny závazků:

- dojde-li ke změně některého z prvků, tj. dojde-li ke změně subjektu nebo obsahu, výjimečně i předmětu

a) změny v subjektech závazku

            - postoupení pohledávky – dobrovolné nebo nucené

            - převzetí dluhu

            - přistoupení k dluhu

            - poukázka a poukázka na cenné papíry

b) změny v obsahu závazku

            - dohodou

            - prodlením dlužníka

            - prodlením věřitele

c) změny v předmětu závazku – zánik původního závazku a vznik nového závazku

Zánik závazků:

a) zánik s uspokojením věřitele

b) zánik bez uspokojení věřitele

            - jednostranných právních úkonů – splněním dluhu, uložení do úřední úschovny, odstoupení od smlouvy, jednostranné započtení, výpověď

            - dvoustranných či vícestranných právních úkonů – novace, vzdání se práva, prominutí dluhu, narovnání, započtení dohodou

            - právních událostí – nemožnost plnění, uplynutí doby, smrt dlužníka nebo věřitele

            - složených právních skutečností – neuplatnění práva, prodlení u fixní smlouvy

c) rozhodnutí státního orgánu

        23. Předpoklady odpovědnosti za škodu

PŘEDPOKLADY VZNIKU ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU:

1. protiprávní úkon:

- úkon, který zákon nepovoluje (konání i opomenutí)

- protiprávní jednání může být zaviněné i nezaviněné

- hodnocení protiprávnosti je třeba provádět vzhledem k objektivnímu právu, a to podle toho, zda jde o jednání právem dovolené (aprobované) či nedovolené  (reprobované)

 - okolnosti vylučující protiprávnost:

a) výkon práva a povinnosti – např. použití donucovacích prostředků a zbraně

b) svépomoc - zásah bezprostředně hrozí, je to zásah neoprávněný, svépomoc musí  být přiměřeným způsobem

c) krajní nouze - odvrácení přímo hrozícího nebezpečí

d) nutná obrana – odvrácení bezprostředně hrozícího nebo trvajícího útoku

e) svolení poškozeného - nutné před způsobením škody nebo současně se způsobením, osoba dávající souhlas musí být způsobilá  k právním  úkonům

2. škoda:  majetková újma, kterou lze objektivně vyjádřit penězi, druhy:

     a) škoda skutečná - zmenšení majetku poškozeného

     b) ušlý zisk - nedošlo k rozmnožení majetku poškozeného, které se očekávalo

3. příčinná souvislost mezi úkonem a škodou:  musí být bezpečně prokázána

4. zavinění:

   - chce-li se škůdce zbavit odpovědnosti, musí prokázat, že škodu nezavinil, tj. musí se vyvinit (exkulpovat)

   - stupeň zavinění má vliv na rozsah náhrady škody, při určování spoluodpovědnosti  poškozeného na vzniklé škodě apod.

   - úmysl přímý a nepřímý, nedbalost vědomá a nevědomá

Druhy odpovědnosti:

- objektivní - odpovědnost bez zřetele na zavinění, je možné se této odpovědnosti zprostit (liberovat); splnění 1. až 3. předpokladu

- subjektivní - je-li nutné ke vzniku odpovědnosti zavinění; možnost zproštění  se odpovědnosti tzv. vyviněním se (exkulpací)

        24. Odpovědnost za škodu – obecná

Vedle závazků vznikajících na základě smluv, jsou dalšími případy závazky za způsobení škody - závazky mimosmluvní. Jde o závazky vzniklé porušením práva, závazky z protiprávních úkonů. V této souvislosti jde o odpovědnost za škodu. Účelem těchto závazků je náprava, reparace újmy, která vznikla postiženému subjektu. Povinnost k náhradě škody = sankční odpovědnostní povinnost uložená zákonem tomu, kdo porušil právní povinnost vyplývající ze zákona. V některých případech je povinnost k náhradě škody, i když jí nepředcházelo protiprávní jednání škůdce (např. provozem dopravního prostředku, na věcech vnesených a odložených).

PREVENCE ŠKOD:

- generální prevenční povinnost - každý má povinnost chovat se tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, na přírodě  a životním prostředí

- zvláštní prevenční povinnost - je uložena tomu, kdo je vznikem škody přímo ohrožen. Jde o povinnost jednat aktivně, zakročit proti jejímu odvrácení. Pokud ohrožený tuto povinnost nesplní, ponese část škody ze svého.                        (spoluzavinění poškozeného)

Opatření k odvrácení škody:  a) omisivní, b) omisivní

SUBJEKTY ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU: FO, PO i stát, osoba musí mít deliktní způsobilost:

FO:  dosažením zletilosti, absence duševní poruchy

            - částečná deliktní způsobilost = nezletilý nebo osoba postižená duševní poruchou

PO:  vzniká současně s její právní subjektivitou

stát:  je subjektem odpovědnosti na základě z.č. 82/1998 Sb., O odpovědnosti za  škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným rozhodnutím nebo úředním  postupem

Byla - li škoda způsobena více škůdci, odpovídají za ni společně a nerozdílně (solidárně). Dílčí odpovědnost může být založená pouze soudem v odůvodněných případech. Škoda může být způsobená i zaviněním poškozeného

        25. Případy zvláštní odpovědnosti

Jedná se např. o odpovědnost za škodu:

-         vzniklou v rámci existujícího závazku

-         způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání – odpovědnost společná a nerozdílná nebo-li solidární

-         způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům

-         způsobenou provozem dopravních prostředků

-         způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

-         způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem – absolutní objektivní odpovědnost (nelze se jí zprostit)

-         způsobenou vadou výrobku

        26. Bezdůvodné obohacení

K obecným předpokladům vzniku odpovědnosti za bezdůvodné obohacení patří:

1. obohacení: - je nezbytné, aby mělo majetkovou hodnotu a bylo vyjádřitelné v penězích

- obohacení nepřímé = nedojde ke zmenšení majetku obohaceného, ač se tak po  právu mělo stát

2. újma: - újma druhého subjektu, kterou utrpěl ve svých majetkových poměrech

3. příčinná souvislost – mezi obohacením a vzniklou újmou, obě jsou vyvolány stejnou újmou, není vyžadováno zavinění

bezdůvodné obohacení je povinna vydat i osoba bez deliktní způsobilosti (nezletilec, osoba s duševní poruchou)

PŘÍPADY BEZDŮVODNÉHO OBOHACENÍ:

1. získané plněním bez právního důvodu:

a) bylo plněno

b) pro toto plnění nebylo žádného právního důvodu

2. získané plněním z neplatného právního důvodu

3. získané plněním z právního důvodu, který dodatečně odpadl:  např. u odstoupení od smlouvy, prodlení dlužníka u fixních smluv, nemožnost   plnění

4. získané z nepoctivých zdrojů:  např. získaný z TČ, z činností, které jsou v rozporu s dobrými mravy, z obchodování s pašovaným zbožím apod.

5. získané tím, za něhož bylo plněno, co po právu měl plnit sám

PRÁVNÍ NÁSLEDKY:

- základním právním následkem je vznik povinnosti toto obohacení vydat

- práva a povinnosti vyplývající z b.o. v případě smrti osoby oprávněné či povinné, přecházejí na jejich dědice

- povinnost vydat b.o. je založeno na principu plně naturální restituce, tzn. že pouze tehdy, není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo na výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada

- pro rozsah povinnosti b.o. vydat je rozhodující okamžik, kdy k jeho získání došlo

- pokud ten, kdo b.o. získal, nebyl v dobré víře, je povinen vydat i užitky z něho získané

- ten, kdo b.o. vydává má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil (bez ohledu na dobrou víru)

- institut b.o. přispívá k ochraně vlastnického práva a ostatních majetkových práv FO a PO

27. Dědické právo

Sedmá část OZ. Pramenem dědického práva je: OZ, OSŘ, Notářský řád. Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele - § 460 OZ (ovšem nabytí dědictví je u nás spojeno s rozhodnutím soudu, které má účinky zpětně ke dni smrti zůstavitele). Zůstavitel je osoba, která zanechala něco, co má být předmětem dědění. Stejné důsledky, jako je smrt, vyplývají také z prohlášení fyzické osoby za mrtvou či nezvěstnou rozhodnutím soudu. Právní následky smrti jsou různé, některá práva a povinnosti zanikají smrtí zemřelého, převážná část však přechází na jiné subjekty na základě režimu dědění (např. PNB). Tato změna v právních vztazích se nazývá dědická posloupnost. Dědickým právem v objektivním smyslu je souhrn právních norem upravujících přechod práva a povinností zemřelé fyzické osoby na jiné subjekty, tedy především na dědice. Práva a povinnosti ze zemřelého přecházejí i na jiné osoby než dědice, např. vypravitele pohřbu, případně stát. Dědickým právem v subjektivním smyslu rozumíme oprávnění určitého subjektu stát se dědicem po zemřelé fyzické osobě, jde o právo majetkové. Dědic je tedy nositelem subjektivního dědického práva. Dědicem je: fyzická osoba, právnická osoba, případně stát. Dědit lze: a) ze závěti (závětní = testamentární dědicové), b) ze zákona (zákonní dědicové a neopomenutelní dědicové, těm zákon přiznává zvláštní ochranu).  Na dědice přechází majetková práva a povinnosti, odpovídají i za dluhy zůstavitele, avšak do výše nabytého dědictvím, je-li třeba musí uhradit dluhy i za svého majetku, a to až výše svého dědického podílu.

Předpoklady dědění:

a) smrt zůstavitele – úmrtní list, prohlášení osoby za mrtvou či nezvěstnou na základě rozhodnutí soudu

b) existence dědictví – soud zahajuje dědické řízení, nejobvyklejším právem přecházející na dědice je právo vlastnické

c) dědický titul – ze zákona nebo ze závěti

d) způsobilý dědic – každý subjekt, který má právní subjektivitu, tedy je způsobilý k právům a povinnostem (fyzická nebo právnická osoba, případně stát), právnická osoba musí v okamžiku smrti zůstavitele existovat, aby mohla dědictví získat (dědí pouze ze závěti), stát dědí ze závěti nebo jako odúmrť.

Dědění ze zákona – zákonní dědicové – čtyři skupiny:

1. děti zůstavitele, pozůstalý manžel

2. manžel, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před smrtí, o ni pečovaly nebo byly odkázány výživou na zůstavitele

3. sourozenci zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před smrtí, o ni pečovaly nebo byly odkázány výživou na zůstavitele

4. prarodiče zůstavitele, strýc, teta

Dědění ze závěti:

- zůstavitel si sám stanoví osoby, které mají být dědici

- závěť je jednostranný, neadresovaný právní úkon zůstavitele, kterým tento disponuje se svým majetkem pro případ smrti

- náležitosti závěti třídíme na:

            - náležitosti  osoby pořizovatele – závěť může pořídit jen osoba plně způsobilá k právním úkonům

            - náležitosti vůle pořizovatele – vůle musí být dána

            - náležitosti projevu vůle pořizovatele – pouze písemná forma závěti, formy závěti: holografní, alografní (obecná nebo zvláštní), forma notářského zápisu

            - obsahové náležitosti závěti – zůstavitel projevuje svou vůli nakládat se svým majetkem pro případ své smrti

Vydědění – je jednostranný projev vůle zůstavitele nebo se jedná o právní následky, může být i obsahem závěti, důvodem je:

a)      neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, stáří či jiných závažných případech

b)      neprojevuje o zůstavitele trvalý zájem, který by jako potomek měl projevovat

c)      byl odsouzen pro úmyslný  TČ odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku

d)      trvale vede nezřízený život

Zrušení závěti: a) zřízení nové závěti, b) odvolání závěti, c) zničení závěti

Odmítnutí dědictví: projev vůle dědice jím nebýt, adresuje se soudu, musí se týkat celého dědictví, nelze odvolat

Nabytí dědictví: vždy potvrdí soud, je-li více dědiců, buď dohodou nebo rozhodnutím soudu.

DISTRIBUIE DOCUMENTUL

Comentarii


Vizualizari: 1699
Importanta: rank

Comenteaza documentul:

Te rugam sa te autentifici sau sa iti faci cont pentru a putea comenta

Creaza cont nou

Distribuie URL

Adauga cod HTML in site



Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2019. All rights reserved