ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA GEOGRAFIE

POSOUZENÍ STRATEGIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE MIKROREGIONU HORNÍ BEROUNKA, POVODÍ KLABAVY Z HLEDISKA VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Ekonomická a regionální geografie

OBSAH

ÚVOD

Souběžně s vývojem lidské civilizace začal člověk přetvařovat prostředí kolem sebe, neboť musela být uspokojena neustále rostoucí lidská populace. Období prvních významných zásahů člověka do krajiny se datuje do období neolitické revoluce, kdy se lidé začali zabývat zemědělstvím. Postupem času vliv člověka na krajinu neustále vzrůstal. Pro získání nové orné půdy a míst pro stavbu lidských sídel bylo třeba vymítit lesy, rozorat travní porosty, vysušit mokřady. Lidská civilizace se stala nejdůležitějším faktorem tvorby krajiny.

Dalším významným mezníkem bylo období od konce 18. století spojené s počátkem využívání fosilních paliv a vynálezem parního stroje. Toto období se nazývá technická revoluce. Od devatenáctého století se růst obyvatelstva a technologických inovací zrychluje natolik, že lidská činnost nyní vytváří tlak na veškeré prostředí kolem něj.

K největší devastaci životního prostředí došlo ve století dvacátém, vlivem překotně se rozvíjející průmyslové výroby a rozvoje dopravy. Tato odvětví sice dokázala kvalitu života v určitých oblastech nesmírně zvýšit, ale jsou doprovázena také mnoha negativními jevy, způsobujícími naopak těžké poškození životního prostředí. I oblasti které se před několika lety zdály nedotčené, jsou dnes využívány pro své nerostné bohatství a turistickou hodnotu. Během posledních několika století také vlivem činností člověka zchudla biologická rozmanitost naší planety. Mnoho živočišných i rostlinných druhů bylo zcela vyhubeno, tisíce dalších se octlo na pokraji zániku a není jisté, zda se je podaří zachránit.

Postupem doby ruku v ruce s vzrůstající mírou globální destrukce životního prostředí ovšem v uvědomělejší části lidské populace zakořenil názor, že tato bezohledná devastace je z dlouhodobého hlediska neudržitelná že poslední zbytky přírody musejí být chráněny nejen kvůli přežití ohrožených druhů. Ochrana krajiny je třeba především pro trvalý chod fyzikálních a chemických procesů, které udržují ve světě prostředí vhodné pro život všech živých organismů, člověka nevyjímaje.

Člověk sám je totiž součástí krajinné sféry a je s životním prostředím neodmyslitelně spjat. Bez kvalitního životního prostředí se těžko může zdravě osobnostně rozvíjet a vést kvalitní život. Otázky životního prostředí se tak staly významným společenským a politickým fenoménem ve většině ekonomicky a společensky vyspělých zemích. Stávají se i významným mezinárodním a celosvětovým problémem.

Lidstvo nemůže stát na místě. Musí jít kupředu a neustále se rozvíjet. Nelze žít bez průmyslové výroby a jejího rozvoje, nelze žít bez moderní dopravy a technické infrastruktury. Je ale v zájmu nás všech a také našich budoucích generací, aby rozvoj těchto odvětví a vlastně celé lidské společnosti byl s životním prostředím v souladu a byl veden s cílem „všestranného uspokojování potřeb člověka a optimalizací podmínek jeho života“ ( Havrlant, 1985 ).

Z těchto důvodů je dnes žádoucí provádět před realizací významných projektů jejich posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí. U mnohých infrastrukturních investičních projektů, například financovaných z předvstupních fondů Evropské unie, je toto při jejich schvalování přímo vyžadováno.

1 HISTORIE POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VÝKLAD

NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH POJMŮ

Historie posuzování vlivů na životní prostředí nemá ve světě příliš dlouhou tradici. Do konce šedesátých let minulého století prakticky nic takového neexistovalo. U projektů se posuzovaly jen technicko-inženýrské a ekonomické aspekty. Důsledky, jaké by mohl mít projekt na životní prostředí se braly v ohled jen minimálně.

Symbol pokroku v tomto oboru představuje především první komplexní zákon na ochranu životního prostředí, respektive o politice pro životní prostředí NEPA ( National Enviromental Policy Act ) ve Spojených státech amerických. Stalo se tak v roce 1970. Tento zákon je dnes považován za základ pro proces hodnocení EA ( Enviromental Assessment, čili v češtině posuzování životního prostředí ). Příkladu poté následovaly také další státy. Prvními byly v letech 1973 – 1974 Kanada, Austrálie a Nový Zéland ( Říha, 2001 ).

První léta procesu posuzování životního prostředí ( 1970 – 1974 ) jsou charakteristická především hledáním a tvorbou jednoduchých pracovních postupů. Druhá polovina sedmdesátých let byla etapou zdokonalování, kritiky a většího důrazu na racionální přístupy. Přibližně od roku 1980 se datuje nástup aplikace multikriteriální analýzy a rozhodovacího procesu na vědecky formulovaných základech. Rozvíjí se a uvádějí do praxe vědecky zdůvodněné metodické přístupy. Dnes je proces uplatňován v přibližně 200 zemích a oblastech. Je aplikován také mezinárodními institucemi, bankami a dalšími ekonomickými subjekty a agenturami pro dvoustrannou pomoc ( Říha, 2001 ).

EA je systematický proces, hodnocení a dokumentování informací o potencionálech, kapacitách a funkcích přírodních systémů a zdrojů, s cílem usnadnit plánování a rozhodování o udržitelném rozvoji obecně a předejití a zvládnutí nepříznivých efektů a důsledků navrhovaných činností zvláště ( Říha, 2001).

Již v sedmdesátých letech je zaznamenáván rozvoj komplexního a systematického zkoumání důsledků předpokládaných projektů, na životní prostředí, především se zaměřením na posouzení možných záporných ekologických a sociálních dopadů. Pro soubor těchto pracovních postupů se v anglosaské literatuře vžil pojem pod zkratkovým označením EIA ( Enviromental Impact Assessment ), tedy posuzování vlivů na životní prostředí. Jde o proces plánování zaměřený na identifikaci, predikci a posuzování dopadů, vyvolaných navrhovanými činnostmi jako např. programy, plány a rozvojovými projekty, které mohou ve svém důsledku negativně ovlivnit životní prostředí. Tento proces bývá prováděn v době před hlavním rozhodováním a před předáním zprávy o konečném rozhodnutí. Pojem „enviroment“ je zde chápán jako ucelený komplex společenského, ekonomického a přírodního ( biofyzikálního ) prostředí ( Říha, 2001 ).

Celkově je možno říci, že EA je obecná forma a EIA je specificky určitá forma posuzování vlivu na životní prostředí na úrovni konkrétního projektu. Oba procesy zahrnují faktory posouzení z hlediska sociálního, ekonomického, kulturního a zdravotního. Oba zmíněné termíny mají v různých zemích trochu odlišné interpretace. Většina zemí ustanovila systém EIA, ale v některých zemích jsou oba procesy považovány za srovnatelné ( Říha, 2001 ).

V České republice se historie posuzování vlivů na životní prostředí formálně datuje od 1.7.1992, kdy nabyl účinnosti zákon ČNR č.244/1992Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Jeho věcný obsah zohledňoval v té době související zákonné normy a předpisy. Šlo především o :

zákon FS ČSFR č.17/1992 Sb., o životním prostředí

zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu

zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech

zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami ( zákon o ovzduší ) ve znění zákona č. 218/1992 Sb.

a zákonné normy staršího data, především

zákon č. 86/1992 Sb., o péči o zdraví lidu

zákon č. 138/1973 Sb., o vodách ( vodní zákon )

zákobn č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ( stavební zákon ), ve znění zákona č. 103/1990 Sb., a zákona č. 262/1992 Sb.

Většina zde uvedených zákonů byla v následujících letech novelizována a vznikly i zcela nové jako např. lesní zákon ( Říha, 2001 ).

2 STRATEGICKÉ POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ - SEA

2.1 Úvod – SEA jako druhá generace EIA

Strategické posuzování vlivů na životní prostředí SEA ( Strategical Enviroment Assessment ) je v současnosti považováno za druhou generaci procesu EIA. SEA samozřejmě na starší metody EA a EIA navazuje, rozvádí je však dále a vnáší do nich také strategickou a politickou dimenzi. Jde o proces, který je ve shodě s plánováním, politickými záměry a rozhodovacím procesem. Využívá kritérií pro trvale udržitelný rozvoj. Proces SEA probíhá za účasti veřejného sektoru. Veřejnost má mít v celém procesu klíčovou úlohu a společně s ostatními institucemi určuje jeho konečnou podobu. Důležitá je tedy nejen pasivní informovanost, ale především konzultace s poskytnutím příležitostí pro připomínky a přímá spoluúčast ( Říha, 2001 ).

Strategické hodnocení vlivů na životní prostředí je systematický proces hodnocení důsledků navrhovaných politik, plánů a programů na životní prostředí. Jejich úkolem je zajistit jejich plné zahrnutí a uplatnění v příslušné etapě rozhodovacího procesu. Státy zavádějí koncepci SEA do rozhodování před vlastním procesem schvalování důležitých investic, například dopravních cest jako jsou dálnice nebo významné železniční koridory, plánů výstavby měst a obcí, či jiných významných zásahů do krajiny. Tyto činnosti jsou standardně definovány jako politika, plány a programy ( Politics, Plans and Programms - PPP ) ( Říha, 2001).

Podle Říhy ( 2001 ) je politika obecný soubor činností nebo navržený směr, který deklaruje vláda, a který zpětně usměrňuje a ovlivňuje rozhodování vlády. V politice jsou definovány cíle a určeny kroky k jejich dosažení, zpravidla pro časové horizonty 10 až 20 let ( například státní koncepce rozvoje dopravní infrastruktury, energetická politika…).

Plán je účelová perspektivní strategie, často se stanovenými prioritami, variantami a opatřeními. Jeho úkolem je rozpracovat a realizovat schválenou politiku, zpravidla pro období 5 – 10 let ( Říha, 2001 ). Jde tedy o krátkodobější a na řešení konkrétnějších cílů orientovanou záležitost.

Program je ucelený, propojený soubor návrhů, nástrojů a činností. Jeho nejdůležitějším úkolem je rozpracovat a realizovat schválenou politiku, zpravidla pro období jednoho roku až pěti let ( Říha, 2001 ).

2.2 Společné a rozdílné znaky EIA a SEA

Modernější metoda strategického posuzování životního prostředí SEA je v porovnání se starší metodou EIA zatím na počátku svého rozvoje. Přesto začíná být v dnešní době upřednostňována neboť se v porovnání se starší metodou EIA jeví jako výrazně účinnější.

Jedním z hlavních rozdílů mezi oběma metodami je samotný předmět posuzování. U metody EIA jsou předmětem posuzování samostatné projekty s možným negativním vlivem na životní prostředí. Naopak SEA má za cíl posoudit kompletní politické záměry, plány a programy ( strategie PPP ) s možným dopadem na životní prostředí. Proces strategického posuzování SEA umožňuje účelově spojit faktory životního prostředí a trvalého rozvoje do hlavního směru rozvojové politiky, jak k tomu vyzvala ve svém programu trvale udržitelného rozvoje Agenda 21 ( Říha, 2001 ).

Strategického posuzování SEA nehodnotí pouze aspekty životního prostředí jako jsou kvalita vody, půdy, ovzduší, či vliv na krajinu, ale doplňuje tuto základní část hodnocení také o posouzení sociálně-ekonomických aspektů a to v rozsahu, který je závislý na rozloze potencionálně negativními vlivy postiženého území. Je tedy možno podle potřeby posuzovat strategie jak na regionální, tak i na celostátní nebo mezinárodní úrovni. Metody EIA a SEA mohou spolu vzájemně koexistovat a mohou být propojeny ( Říha, 2001).

2.3 Trvale udržitelný rozvoj a Agenda 21

Dokument Agenda 21 ( Program pro 21. století ) byl přijat na konferenci Organizace spojených národů o životním prostředí, která se konala v Rio de Janeiro ( Brazílie ) v roce 1992. Odráží světový konsenzus a na nejvyšší úrovni přijatý politický závazek pro spolupráci na tvorbě udržitelného rozvoje pro 21. století ( Říha, 2001 ).

Dokument Agenda 21 je založen na principu trvale udržitelného rozvoje. Jde o rozvoj, který současným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů ( Jůza, 1997 ). Trvale udržitelný rozvoj stojí zejména na třech pilířích udržitelnosti, na sladění ekonomických, enviromentálních a sociálních aspektů každého rozvojového programu. Podle Státní politiky životního prostředí ( Ministerstvo životního prostředí ČR, 2001 ) je vhodné uplatňovat tyto čtyři základní kritéria udržitelnosti :

minimalizace nároků na čerpání neobnovitelných a šetrné využívání obnovitelných přírodních zdrojů, surovin, energie a minimalizace záborů území

minimalizace negativních vlivů na prostředí, emisí do ovzduší a vod, produkce odpadů i hlukové zátěže a minimalizace potenciálních rizik a havárií

důsledná ochrana, případně zmnožení a zkvalitnění základního přírodního a lidského kapitálu

prosazování ekonomické výhodnosti postupů šetrných k životnímu prostředí

Proces implementace Agendy 21 by v dnešní době měl být nejpřednější zodpovědností vlád všech jednotlivých zemí na naší planetě a uplatňování principu udržitelného rozvoje je také základní charakteristikou současné státní politiky životního prostředí ČR (Ministerstvo životního prostředí ČR, 2001 ).

2.4 Význam procesu SEA

Význam procesu SEA spočívá podle Říhy ( 2001 ) v účelovém spojení faktorů životního prostředí a trvalého rozvoje do hlavního směru rozvojové politiky. Pro použití SEA hovoří například tyto racionální důvody:

začleňuje myšlenky trvalého rozvoje do prvotní příčiny vzniku problematiky životního prostředí, namísto následného řešení dopadů

umožňuje zahrnout a uplatnit ekologické aspekty na všech rozhodovacích úrovních, nikoli až v konečné fázi posuzování projektů

lépe a účinněji posuzuje takové ekologické vlivy, které nelze rozdělit do jednotlivých projektů včetně vlivů kumulativních

přispívá k objasnění proveditelnosti strategického záměru PPP a umožňuje posouzení variant PPP jakéhokoliv typu v rámci velkého území

přispívá k vytvoření určité obecné ( informační, institucionální, legislativní ) základny pro následné zpracování jednotlivých projektů a jejich včasného posouzení a schválení

usnadňuje rozhodovací proces

2.5 Proces SEA v České republice

Strategické posuzování vlivů na životní prostředí se stává v posledních letech i v České republice klíčovým nástrojem ochrany životního prostředí. V souladu s ustanovením § 14 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí ve znění zák. č.132/2000 Sb. a zák. č. 100/2001 Sb. je požadováno, aby koncepce předkládané a schvalované na úrovni ústředních orgánů státní správy v oblasti energetiky, dopravy, zemědělství, nakládání s odpady, těžba a zpracování nerostů, rekreace, turistiky a dále územní plán velkého územního celku a směrný vodohospodářský plán byly posouzeny procesem SEA (SEA – základní informace, 2001 ).

Povinnost podstoupit proces SEA se nevztahuje na jiné koncepce předkládané a schvalované na úrovni krajských orgánů, než na územní plány velkých územních celků. Ostatní není nutno podle zákona posuzovat, pokud se na jejich základě nevyžaduje podpora z předvstupních fondů EU v rámci programů ISPA, Phare, SAPARD. Zde je posouzení SEA podmínkou možnosti získání příspěvku. Tato situace není kompatibilní se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady o hodnocení účinků určitých plánů a programů na životní prostředí č. 2001/42/EC. Ta požaduje posuzování plánů na úrovni lokální, regionální a státní v oblasti zemědělství, lesního hospodářství, vodního hospodářství, rybářství, energetiky, průmyslu, dopravy, odpadového hospodářství, telekomunikací, cestovního ruchu, územního plánování a regionálního rozvoje. Proto se připravuje úplně nový zákon o SEA, který již bude respektovat legislativu ES ( SEA – základní informace, 2001 ).

3 METODICKÉ POSTUPY SEA

3.1 Rešerše metodických postupů SEA

Stejně jako u ostatních předmětů posuzování i k posuzování vlivů na životní prostředí lze přistoupit různými způsoby.

Publikace Říhy ( 2001 ) se věnuje procesům EIA a SEA především v rámci obecně platných metodických postupů. Jde o základní poznatky, které je možno použít jak pro rozlohou velké území jako je stát, tak i pro území řádově nižší. Poznatky v oboru posuzování vlivu na životní prostředí jsou zde velmi komplexně zpracovány a publikace poskytuje kvalitní výchozí materiál pro zmíněnou problematiku. Podle Říhy ( 2001 ) by měl postup při strategickém posuzování životního prostředí obsahovat tyto úkony :

Zahájení screeningu strategického záměru a identifikování oblasti, která bude vyžadovat posouzení. Screening je zde chápán jako činnost, jejíž cílem je určit, zda plánovaná činnost vyžaduje posouzení vlivu na životní prostředí a pokud je tato otázka zodpovězena kladně, má za úkol stanovit na jaké úrovni bude toto posouzení provedeno. Screening by měl být proveden co nejdříve před začátkem naplňování koncepce rozvoje.

Aplikace scopingu, tedy procesu interakce mezi dotčenou veřejností, příslušnými vládními orgány a proponenty. Během tohoto procesu dochází k identifikaci problémů souvisejících s navrhovaným projektem nebo koncepcí rozvoje, informování dotčené veřejnosti, vyhledávání nejoptimálnější varianty, hledání zmírňujících opatření.

Vypracování porovnatelných variant, včetně varianty nulové.

Vypracování dopadové analýzy pro zjištění efektů, nebo odpovídající politické posouzení variant, identifikování zmírňujících opatření a následných opatření.

Opatření dokladů pro učiněná zjištění podpořená doporučeními a radami pro rozhodující subjekt.

Provedení kontroly kvality písemné zprávy SEA pro ubezpečení, že text je zřetelný, konzistentní a obsah informace je dostatečný pro rozhodovací proces.

Zavedení nezbytných následných opatření, například monitoring efektů, kontrola realizace, sledování a uspořádání vhodného podpůrného systému pro vyhodnocování.

V průběhu analýzy vlivů na životní prostředí se v současné době preferuje výběr tzv. indikátorů životního prostředí. U těchto indikátorů se poté hodnotí možnost jejich negativního ovlivnění životního prostředí. Studiem těchto indikátorů se zabývalo EC ( Evropská společenství ). To vyhodnotilo v roce 1994 poznatky z několika desítek studií, a tak byly stanoveny nejdůležitější indikátory životního prostředí ( Říha, 2001 ).

Tab. č.1 : Indikátory životního prostředí pro SEA; EC ( 1994 )

Zdroj : Říha, 2001

Vlastní posouzení vlivu na životní prostředí by mělo probíhat po etapách. Etapy jedna po druhé na sebe bezprostředně navazují a každá následující využívá poznatků získaných během předešlé. Cílem je nejprve získat co nejvíce informací o území. Poté je možno pokračovat v posuzování rozvojového programu, které se musí promítnout v konečném rozhodnutí.

Tab. č. 2 : Standardní etapy procesu SEA pro hlavní dokumenty SF; EC (1998 )

Zdroj : Říha, 2001

Metodice postupů SEA se věnuje obsáhle na svých internetových stránkách Ministerstvo životního prostředí ČR. Zde je materiál výrazněji sepjatý s prostředím České republiky a odvolává se na český zákon č. 244/ 1992 Sb.

V případě posuzování vlivu na životní prostředí je možno postupovat dvěma základními způsoby. Prvním je posuzování probíhající současně se zpracováním koncepce rozvoje regionu. Tato metoda má velkou výhodu v operativnosti. Podávané návrhy jsou okamžitě posuzovány z hlediska vlivů na životní prostředí a podle výsledků jsou průběžně revidovány, aby byly s životním prostředím v souladu. Druhou možností je provedení posouzení vlivů na životní prostředí ex-post. Tedy až po zpracování koncepce. Při tomto postupu se však obvykle dojde k závěru, že koncepci je nutno na základě výsledků posouzení v některých ohledech přepracovat. To je pak časově i finančně výrazně nákladnější ( EIA - Metodika posuzování vlivů regionálních rozvojových koncepcí na životní prostředí, 2001 ).

I zde se při metodice SEA vychází z převzetí kritérií trvale udržitelného rozvoje definovaných v metodice Evropské unie. Ty se prakticky shodují s kritérii popsanými v kapitole 2.3, obsahují navíc rozvoj enviromentálního vědomí, zachování a zlepšování kvality historických a kulturních zdrojů a podporu účasti veřejnosti při rozhodnutích zahrnujících trvale udržitelný rozvoj ( EIA - Metodika posuzování vlivů regionálních rozvojových koncepcí na životní prostředí, 2001 ).

Otázka zapojení veřejnosti je zde řešena velmi podrobně. Tento bod totiž představuje v procesu SEA neodmyslitelnou a povinnou součást. Systém kvalitního zapojení veřejnosti se skládá z těchto třech součástí :

Přístup veřejnost k informacím – všechny relevantní materiály se uchovávají a na základě žádostí se veřejnosti poskytují informace. Výjimka může být udělena jen pokud je informace chráněna podle zákona o utajovaných skutečnostech nebo obchodního zákoníku o obchodním tajemství apod.

Aktivní informování – příprava materiálů pro informování občanů, styk s médii. Vhodným druhem informování je vytvoření informačního střediska.

Konzultace s občany - veřejné konzultace ( besedy, schůze, veřejná slyšení ), ve kterých občané mohou k problematice vyjádřit svůj vlastní názor.

Tab. č. 3 : Navržené postupové kroky posuzování vlivu regionálních rozvojových

koncepcí na životní prostředí

Zdroj : EIA - Metodika posuzování vlivů regionálních rozvojových koncepcí na životní

prostředí, 2001

Tuto tabulku je možno považovat za návod pracovního postupu, jak by mělo být strategické posouzení provedeno. Zajímavě řeší kromě jiného například podrobně zapojení veřejnosti do rozhodovacího procesu postupně v jednotlivých etapách posuzování. Zde prezentovaný postup se odvolává přímo na legislativu České Republiky, především na již zmíněný zákon č. 244 /1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí.

Za nejdůležitější negativní vlivy při posuzování specifických aktivit se považují tyto:

vlivy na obyvatelstvo ( zdravotní rizika, sociální důsledky, ekonomické důsledky, narušení faktorů pohody, atd. ),

vlivy na ekosystémy, jejich složky a funkce ( vlivy na ovzduší a klima, vodu, půdu, území a horninové prostředí, flóru, faunu, ekosystémy ),

vlivy na antropogenní systém, jejich složky a funkce ( vlivy na budovy, architektonické a archeologické památky a jiné lidské výtvory, kulturní hodnoty nehmotné povahy – např. místní tradice apod., geologické a paleontologické památky),

vlivy na strukturu a funkční využití území ( vlivy na dopravu, rozvoj infrastruktury, estetické kvality území, a rekreační využití krajiny ),

ostatní vlivy ( biologické vlivy, vlivy hluku a záření, jiné ekologické vlivy )

velkoplošné vlivy v krajině ( vhodnost lokalizace z hlediska ekologické únosnosti území, současný a potencionální výsledný stav ekologické zátěže území – souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů ).

Negativní vlivy jsou dále ještě děleny podle způsobu a trvání jejich dopadu na přímé, nepřímé, sekundární, kumulativní, synergické, krátkodobé, dočasné, dlouhodobé a permanentní ( EIA - Metodika posuzování vlivů regionálních rozvojových koncepcí na životní prostředí, 2001 ).

Jako určitou nevýhodu výše popsaného postupu je ale možno považovat nemožnost jeho použití pro případ, že koncepce rozvoje regionu již existuje. Pro takovýto případ je nutná určitá korekce postupu. Rámcové kroky přípravy koncepce tak v mnoha částech procesu odpadají a posuzována je okamžitě již hotová koncepce jako celek, jakož i její jednotlivé části.

Způsob posuzování není nutné podat jen obvyklou popisnou metodou. Velmi zajímavé metody bylo použito při hodnocení navržených aktivit z hlediska životního prostředí v rámci NUTS II Jihozápad ( Plzeňský a Jihočeský kraj ). Jednotliví členové týmu dostali tabulku s posuzovanými aktivitami a s volnými políčky pro vyhodnocení jejich vztahu k deseti strategickým cílům ochrany životního prostředí., která byla stanovena převzetím kritérií trvale udržitelného rozvoje definovaným v metodice Evropské komise. Členové týmu tabulku vyplnili podle svých znalostí k jednotlivým aktivitám přidělili následující číselné hodnocení :

+2 - naprosto splňuje strategický cíl ŽP

+1 - velkou měrou splňuje strategický cíl ŽP

0 - nemá žádný vztah ke strategickému cíli ŽP

- velkou měrou nesplňuje strategický cíl ŽP

- naprosto nesplňuje strategický cíl ŽP

Posuzování aktivit, na kterých se tým bez problémů shodl bylo tím ukončeno. Posuzování těch, ke kterým nebyl výsledek jednoznačný bylo podrobeno v rámci zpracovatelského týmu diskusi na dalších pracovních schůzích. Jednotliví členové týmu přednesli svá zdůvodnění, přetrvávající rozdíly byly prodiskutovány. Tímto způsobem se postupně nakonec došlo ke shodě ( EIA - Metodika posuzování vlivů regionálních rozvojových koncepcí na životní prostředí, 2001 ).

Hodnocení vlivu na životní prostředí bylo zpracováváno také při zpracování Strategie rozvoje Plzeňského kraje ( Svoboda aj., 1999 ). Posouzení respektovalo pravidla ekologicky šetrného rozvoje pomocí ekologických standardů EU. Uvedený princip byl rozveden do pěti základních rámcových kritérií pro hodnocení :

1. ekologicky šetrný hospodářský rozvoj

ekologicky šetrná doprava

snižování zdravotních rizik pro obyvatelstvo

zlepšování kvality přírodního prostředí

zvyšování ekologického povědomí obyvatelstva, veřejné správy a podnikatelů  + možný dopad rozvoje regionu dle strategického cíle na životní prostředí

Byly definovány kritické oblasti rozvoje regionu :

Zanedbanost dopravní a technické infrastruktury

Stabilizace obyvatelstva a sídel

Rozvoj lidských zdrojů

Efektivní využití existujících zdrojů kraje

Nižší konkurenceschopnost průmyslu

U vyjmenovaných kritických oblastí byly stanoveny strategické cíle, nabízející možná řešení. K těmto strategickým cílům byla poté přiřazena výše uvedená kritéria, která se jich bezprostředně dotýkají a mohlo by zde dojít k negativním dopadům na životní prostředí. U strategických cílů pak bylo v rámci jednotlivých kritérií podrobně rozpracováno jaké kroky by měly být provedeny pro zmírnění dopadů. Tyto strategické cíle byly posouzeny z hlediska vlivů na životní prostředí a byly ohodnoceny čtyřstupňovou bodovou škálou s následujícím doporučením:

1 – přínos pro životní prostředí - velice doporučujeme k realizaci

2 - respektuje požadavky ŽP – doporučujeme k realizaci

3 - dílčím způsobem negativně ovlivňuje ŽP - doporučujeme k realizaci po určitých korekcích či současně s eliminačními či kompenzačními opatřeními

4 - vážným způsobem negativně ovlivní ŽP - nedoporučujeme realizaci ( nutnost hledat cestu k dosažení cíle jiným způsobem )

Publikace Jana Koppa Nauka o krajině a životním prostředí ( 2001 ) byla sepsána jako skriptum pro studenty geografie. Věnuje se také posuzování vlivů koncepce regionálního rozvoje na životní prostředí. Autor se zde zabývá dvěma možnými metodami.

První přístup je založen na posouzení všech vlivů směrů rozvoje na životní prostředí. Vyhodnocuje vlivy na obyvatelstvo, ovzduší a hlukovou zátěž, vlivy na vodu, vlivy na horninové prostředí, půdu a lesní ekosystémy a vlivy na zájmy ochrany přírody a krajiny a vlivy na kulturní a historické památky a archeologické lokality.

Druhá metoda je založena na posuzování souladu mezi navrženou koncepcí s cíli ochrany životního prostředí, tedy postup, kdy jsou již stanoveny koncepční cíle ochrany ŽP, které by měly vycházet z koncepce trvale udržitelného rozvoje.

I zde jsou uvedeny příklady obou metod jako vzory pro zpracování. V případě první metody je jako příklad představen Podklad pro posouzení vlivu koncepce Územního plánu velkého územního celku Plzeňská aglomerace, zpracovaný Ministerstvem pro místní rozvoj v roce 2000, v případě druhé metody výše uvedené Posouzení strategie Plzeňského kraje.

Stanovení metodiky pro posouzení vlivu na životní prostředí v mikroregionu

Horní Berounka, povodí Klabavy

Při vypracování nejvhodnější metody posouzení vlivu koncepce rozvoje mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy jsem vycházel z výše uvedených metod, které jsem přizpůsobil zkoumanému území.

Prvním krokem bylo vypracování situační analýzy mikroregionu. Zde jsem vycházel ze zpracované Strategie rozvoje mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy. Aktualizoval jsem ji o nové údaje jako výsledky sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 a rozšířil kapitoly o přírodních podmínkách a životním prostředí.

Následně jsem stanovil hlavní cíle ochrany životního prostředí. Zde posloužily jako vzor cíle stanovené v rámci posouzení strategie Plzeňského kraje ( 2001 ) opět upravené pro potřeby sledovaného území. Následovalo stanovení pěti kategorií podle stupně možného dopadu na životní prostředí:

1. Projekt nemá přímé dopady na životní prostředí

2. Projekt je přínosný pro životní prostředí

3. Projekt je v souladu s životním prostředím

4. Projekt může mít negativní dopad na životní prostředí

5. Projekt nesplňuje požadavky životního prostředí

Ve strategii rozvoje mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy byly stanoveny tři základní priority rozvoje, které byly následně rozvinuty v programových bodech. Jednotlivé priority mikroregionu a programy, které jsou jejich součástí, jsem zařadil do stanovených pěti kategorií podle toho, do jaké míry jsou v souladu se státní politikou životního prostředí a stanovenými cíly ochrany životního prostředí mikroregionu. Následně jsem ohledně projektu, pokud jsem to považoval za nutné, navrhl své doporučení. Na závěr jsem zhodnotil strategii rozvoje jako celek a naznačil možnosti, kterými by se mohl mikroregion do budoucnosti ubírat.

4 MIKROREGION HORNÍ BEROUNKA, POVODÍ KLABAVY

4.1 Základní informace o mikroregionu

Mikroregion Horní Berounka, povodí Klabavy je zájmovým sdružením obcí. Vznikl dne 31.8. 1999 registrací na okresním úřadě v Rokycanech. Sídlem sdružení je obecní úřad v Ejpovicích. Sdružení obcí bylo založeno za účelem společné koordinace rozvoje území. Mezi hlavní cíle činnosti patří například ochrana životního prostředí, koordinace významných investičních akcí, projekty podpory ekonomického rozvoje území, rozvoje cestovního ruchu, či společná propagace.

Mikroregion Horní Berounka, povodí Klabavy leží v západních Čechách na území Plzeňského kraje. V jeho rámci se nachází v severovýchodní části, v blízkosti krajského města Plzně, se kterým jej spojuje řada vazeb.

V roce 1999 bylo zřízeno informační centrum mikroregionu, jehož úkolem je shromažďování a poskytování informací potřebných pro rozvoj obcí, rozvoj cestovního ruchu a poskytování informací o kulturním a společenském životě.

V současnosti jsou členy mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy tyto obce: Dobřív, Druztová, Dýšina, Ejpovice, Holoubkov, Hrádek, Cheznovice, Chrást, Kamenný Újezd, Klabava, Kornatice, Kyšice, Litohlavy, Medový Újezd, Mešno, Mýto, Nevid, Osek, Příkosice, Raková, Rokycany, Skořice, Strašice, Těně a Těškov. Hranice mikroregionu je totožná s hranicemi katastrálních území obcí do něj spadajících.

4.2 Přírodní podmínky

Oblast mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy náleží k Českému masívu. V jeho rámci patří do Poberounské subprovincie. Ta se dělí na Plzeňskou pahorkatinu a Brdskou soustavu. Mikroregionem prochází hranice obou oblastí. Plzeňská pahorkatina je tvořena zvrásněnými a slabě přeměněnými horninami s ostrůvky hlubinných vyvřelin. V rámci Plzeňské pahorkatiny do oblasti mikroregionu zasahuje v západní a severní části Plaská pahorkatina a Švihovská vrchovina. Východní část mikroregionu patří do Brdské vrchoviny. Ta je tvořena především proterozoickými a prvohorními souvrstvími ( břidlice, pískovce, křemence ) ( Demek, 1987 ).

Průměrná roční teplota se na západě pohybuje mezi 7 – 8^oC a na východě mezi 6 –7^oC. Mikroregion patří do mírně teplé podnebné oblasti ( Školní atlas České republiky, 2001 ). Na západním konci se roční úhrn srážek pohybuje v rozmezí 500 – 600 mm, ve východní části je to už 600 – 650 mm. Průměrná vlhkost vzduchu v červenci dosahuje 55% v západní a 60 % ve východní části ( Mištera, 1996 ).

V mikroregionu jsou zastoupeny především kambizemě ( hnědé lesní půdy ), hnědozemě a ve východní části také glejové půdy (Školní atlas České republiky, 2001). Většinou se jedná o půdy těžké s průměrnou produkční schopností ( Mištera, 1996 ).

Nejvýznamnějšími povrchovými toky území jsou řeky Berounka a Klabava. Berounka h.č.p.1-10-04-002 (III.) vzniká v Plzni soutokem Mže a Radbuzy. Berounka protíná západní cíp mikroregionu. Jde o vodohospodářsky významný tok, využitelný vodácky po celý rok, mimopstruhová voda. Na nejbližší hydrologické stanici v Plzni na Bílé Hoře má dlouhodobý průměrný průtok 19,6 m³.s^-1, nejvyšší průměrný průtok je v březnu 37,4 m³.s¹ ( Zídek, 1965 ), což souvisí s táním sněhu v oblastech pramenů přítoků Mže, Radbuzy a Úhlavy. Ještě před vstupem na území mikroregionu se do Berounky vlévá řeka Úslava, jejíž průměrný průtok u ústí je 3,55 m³.s^-1, )( Vlček, 1983 ), takže skutečný průtok Berounky je zde vyšší.

Řeka Klabava č.h.p. 1-11-01-006 (IV.) je nejvýznamnějším pravostranným přítokem Berounky na území mikroregionu. Pramení v Brdské vrchovině 3,5 km jihovýchodně od Padrtě ve výšce 678 m n.m. a ústí do Berounky u Chrástu ve výšce 286 m n.m. Délka toku je 49 km, průměrný průtok u ústí je 2,3 m³.s^-1, plocha povodí je 372,3 km². Na řece je hydrologická stanice Nová Huť Dýšina. Pstruhová voda od pramene k nádržím, mimopstruhová od nádrží k ústí ( Vlček, 1983 ). Klabava protéká celým mikroregionem od  východu k západu. Na území mikroregionu má mnoho přítoků. K nejvýznamnějším patří Holoubkovský potok, Voldušský potok, Příkosický potok, Pekelský potok (Rokycansko. Turistická mapa, 2000 ). Na toku Klabavy byla vybudována vodní nádrž Klabava a údolní nádrž Klabava. První, známá též jako „Ejpovické jezero“ je využívána k rekreaci a k zájmovým aktivitám, jako je sportovní rybaření. Údolní nádrž Klabava byla vybudována především jako ochrana proti povodním ( Vlček, 1983 ).

Na území regionu se nachází také několik rybníků : Borecký rybník, Šťěpánský rybník, Podmýtský rybník a Holoubkovský rybník. Jsou využívány většinou k chovu ryb, Holoubkovský rybník slouží také pro odběr vody pro průmysl, Štěpánský rybník je využíván také k rekreaci (Vlček, 1983 ).

Krajina oblasti je mozaikou lesů se změněnou skladbou dřeva, polí, luk a zastavěných oblastí (Geografický ústav ČSAV, 1992). Větší podíl lesů je v jihovýchodní, řidčeji osídlené části regionu, kam zasahuje jeden z nejrozsáhlejších souvislých pásů lesa v Českém republice – Brdská vrchovina. Největší plochy lesa vykazují obce Dobřív, Holoubkov, Těškov a především Medový Újezd, kde lesní porosty zabírají plných 84% plochy ( Katastrální úřad Rokycany ). Celkově podíl lesních ploch v mikroregionu (43,1%) výrazně převyšuje průměr v Plzeňském kraji ( 38,7 % ) (Ministerstvo životního prostředí ČR, 2001). Západní část je na lesy chudší, větší plochu zde tedy zaujímá orná půda a zastavěné plochy.

Rostlinstvo patří do oblasti středoevropské lesní květeny ( Hercynium ). Nižší pahorkatiny podsoustavy Plzeňská pahorkatina mají teplomilnou květenu hercynskou ( Praehercynium ), oblasti Podbrdska mají přechodnou flóru hercynskou ( Hercynicum Submontanum ). Živočišstvo patří k eurosibiřské podoblasti paleoarktické oblasti k zóně listnatého lesa ( Mištera, 1996 ).

4.3 Nerostné suroviny

Surovinová základna, nacházející se na území mikroregionu již v současné době není příliš bohatá a ani existující zásoby nejsou využívány příliš efektivně. Jedním z nejvýznamnějších místních zdrojů jsou ložiska cihlářské hlíny, která se nachází na ploše mezi obcemi Chrást a Dýšina. Tuto surovinu zpracovávala dlouhá léta blízká chrástecká cihelna. Její provoz byl ale v roce 1996 zastaven pro neefektivnost výroby, a tak zásoby nejsou v současné době využívány i přes to, že surovina, nacházející se v této lokalitě, je velmi kvalitní ( Obecní úřad Chrást ).

Na katastrech obcí Ejpovice a Kyšice se nachází ložisko vysoce kvalitního kaolínu a žáruvzdorných jílů. Zde těžba probíhá i v současnosti. Těžbu využívá podnik Keramika Horní Bříza. Na území katastru obce Ejpovice se nachází i ložisko nepříliš kvalitní železné rudy. Z velké části je však dnes již vytěžené. V současné době již těžba neprobíhá a ložisko již není vedeno ani v seznamu bilančních zásob nerostných surovin České republiky ( Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, o.p.s., 2000 ). Případné obnovení těžby této suroviny tak zřejmě nepřichází z ekonomických důvodů v úvahu.

4.4 Socioekonomické podmínky

Mikroregion Horní Berounka, povodí Klabavy má v současnosti 33 497 stálých obyvatel. Obyvatelstvo je rozmístěno velmi nepravidelně. Tento fakt je dán přítomností dvou významných sídel – města Rokycany ( 14 305 obyvatel ) a města Hrádek ( 2 900 obyvatel ) (Definitivní výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2001). Jen v těchto dvou městech tak dnes žije více než polovina obyvatel mikroregionu.

Z 25 členských obcí mikroregionu má pět jen necelých 200 obyvatel. 7 obcí má méně než 500 stálých obyvatel. Od 500 do 1 000 obyvatel mají Druztová, Cheznovice, Kamenný Újezd a Kyšice. Počet od 1000 do 5000 obyvatel vykazují obce Dobřív, Dýšina, Holoubkov, Chrást, Mýto, Hrádek Osek a Strašice. Více než 10 000 obyvatel má jen okresní město Rokycany. Žije v něm skoro 43 % obyvatel mikroregionu. Dalších 40 % obyvatel mikroregionu žije v obcích ve velikostní skupině od 1 000 do 5 000. V obcích pod 1 000 obyvatel, které představují 2/3 obcí mikroregionu tak žije pouhých 17 % obyvatel. Statut města mají v současné době v mikroregionu tři obce – Rokycany, Hrádek a Mýto.

V souladu se současným celorepublikovým trendem ve vývoji populace i na území mikroregoinu došlo k jejímu úbytku. Počet obyvatel od sedmdesátých let do začátku let devadesátých byl vcelku konstantní. Při sčítání lidu v roce 1970 žilo na území obcí, tvořících dnes mikroregion 35 065 obyvatel ( Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, 1976 ) v roce 1980 to bylo 36 908 obyvatel ( Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, 1984 ) a v roce 1991 36 215 obyvatel ( Statistický lexikon obcí České republiky 1992, 1994 ).

Po politických a společenských změnách v důsledku vývoje země po roce 1989 však započal výrazný úbytek obyvatelstva. V roce 2001 počet činil již jen 33 497 obyvatel (Definitivní výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2001 ). To značí dosti hrozivý demografický vývoj v současnosti. Jen za posledních deset let se počet obyvatel v obcích, jenž jsou dnes součástí mikroregionu, snížil o plných 7,5 %. Nejvíce tento úbytek postihl menší obce, ale existují i výjimky. Vzhledem k neustálému poklesu porodnosti v celé České republice vše nasvědčuje tomu, že tento trend bude zde pokračovat i v následujících letech.

Tab. č. 4 : Počet obyvatel v obcích mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy 

k 1.3. 2001

Zdroj : Zpracováno podle ( Definitivní výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2001 )

Hlavními spádovými centry mikroregionu jsou obce Rokycany, Strašice, Hrádek, Mýto, Holoubkov, Chrást a Dýšina. Rokycany z nich mají nejdůležitější význam. Plní funkci centra zaměstnanosti kultury, školství, zdravotnictví i správní.

V zemědělství převládá rostlinná výroba nad živočišnou. Pěstují se především obiloviny, řepka olejka a kukuřice na siláž. V živočišné výrobě má největší význam chov skotu na mléko a na maso. V současné době zaměstnává zemědělství jen 4 - 5% ekonomicky aktivního obyvatelstva. Převažují soukromí zemědělci, kteří provozují výrobu na pronajaté půdě nebo na půdě získané po listopadu 1989 v restituci. Problémem je nedostatek lidí ochotných dnes v tomto nepříliš výdělečném a pracovně náročném odvětví pracovat (Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, o.p.s., 2000 ).

Průmyslová výroba v oblasti byla založena na těžbě černého uhlí, železné rudy a cihlářské hlíny. Tyto zásoby byly již prakticky vyčerpány nebo se nevyužívají. Dřívější těžba vedla k lokalizaci hutnických a strojírenských výrob v oblasti. Tato výroba se zde udržela dodnes a funguje na bázi dovážených surovin. K nejvýznamnějším průmyslovým podnikům v oblasti patří Železárny Hrádek a.s., KOVOHUTĚ a.s. Rokycany, zabývající se hutnickou výrobou z neželezných kovů, Borges CS spol.s r.o. se závody v Rokycanech a Hrádku ( výroba textilních součástek do automobilů ), HUTCHINSON spol. s r.o. v Rokycanech - výrobky z kaučuku pro automobily ) a ATMOS Chrást, spol. s r.o ( výroba kompresorů ).

Nejvýznamnější silniční cestou v mikroregionu je dálnice D5 z Prahy do Rozvadova. Představuje důležitou trasu pro dopravní spojení mikroregionu s hlavním městem Prahou a vnitrozemím České republiky Tato dálnice má vytvořit kvalitní napojení České republiky na evropskou dálniční síť a výrazně zlepší dopravní dostupnost mikroregionu. Brzdicím faktorem je stále nedostavěný obchvat Plzně. S vybudováním dálnice poněkud poklesl význam bývalé silnice I. třídy č.5 z Plzně do Prahy, dnes označované jako silnice II. třídy č. 605. Vedle těchto základních dopravních tepen prochází územím několik dalších silnic II. a III. třídy. Jejich kvalita se liší, a často je jejich současný stav dosti nevyhovující a silnice by potřebovaly rekonstrukci.

Hlavní železniční tratí probíhající mikroregionem je trať č. 170 Praha – Plzeň – Cheb. Trať je dvoukolejná a v současnosti plně elektrifikovaná. V budoucnosti bude tato trať součástí plánovaného železničního koridoru Norimberk – Plzeň – Praha. Dokončen by měl být v roce 2010. Na trati probíhá vnitrostátní osobní i nákladní přeprava i mezinárodní rychlíková přeprava. Z této hlavní trati se odklánějí dvě regionální. První je trať Rokycany – Nezvěstice. Má velký význam pro obslužnost okrajových obcí na Rokycansku a přepravu osob a nákladu z Rokycan do Hrádku. Druhou regionální tratí je železnice z Chrástu do Radnic.

Všechny obce jsou plně elektrifikovány. Plynofikace obcí již není na takové úrovni. Mnoho obcí na ni dosud čeká. Ústřední vytápění mají pouze obce Rokycany, Holoubkov, Mýto a Hrádek. Palivem pro vytápění je zemní plyn. Kanalizací je vybavena jen menšina obcí. Jmenovitě jsou to pouze Rokycany, Holoubkov, Hrádek, Strašice a Mýto. Situace s pokrytím vodovodní sítí není také zcela uspokojivá. Obce Druztová a Nevid jsou zcela bez vodovodního řádu. Špatně jsou na tom také obce Klabava a Příkosice, vybavené vodovodním rozvodem pouze z dvaceti procent. Poloviční pokrytí mají Strašice, nadpoloviční Kamenný Újezd a Holoubkov. Ostatní obce jsou vodovodní rozvodnou sítí pokryty zcela ( Informační centrum mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy).

4.5 Kvalita vod

Kvalita vody v největším toku mikroregionu, v řece Berounce, sice není příliš uspokojivá, ale nutno říci, že v devadesátých letech došlo alespoň k částečnému zlepšení. Zatímco v osmdesátých letech patřila Berounka do třídy IV. ( silně znečištěná voda) ( Vlček, 1983 ), bylo možno ji v letech devadesátých překvalifikovat na III. ( znečištěná voda ). Hlavním důvodem bylo zřejmě zlepšení situace s vypouštěním komunální a průmyslové odpadní vody v Plzni. Přispěly k tomu také změny v metodách zemědělského hospodářství jako je používání průmyslových hnojiv (Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, o.p.s., 2000 ).

Ani kvalita vody v řece Klabavě, která protéká prakticky celým mikroregionem není příliš dobrá. V hodnocení čistoty je také III., tedy znečištěná voda. Hlavním důvodem je znečištění toku zemědělskými hnojivy a komunálním znečištěním z obcí, které je důsledkem neexistence čistírny odpadních vod ve většině obcí. Znečištění se projevuje zvýšeným obsahem dusičnanů, dusitanů a amoniakálního dusíku, fosforu a fekálních bakterií. Znečištěná není jen Klabava, ale již většina jejích přítoků. K nejznečištěnějším patří levostranný přítok Pekelský potok v obci Kamenný Újezd. (Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, o.p.s., 2000 ).

4.6 Kvalita ovzduší

Dominující vliv na znečištění ovzduší v západní části mikroregionu mají imise pocházející z Plzně. Významnými znečišťovateli přímo na území mikroregionu jsou velké průmyslové podniky. Na kvalitu ovzduší v části mikroregionu má vliv velké množství znečišťovatelů na velmi malé ploše. Vysoká koncentrace těchto znečišťovatelů je v Rokycanech a v Hrádku – viz obr.č.4.

Podle Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR (Geografický ústav ČSAV, 1992 ) patřilo k nejznečištěnějším okolí silničního tahu Praha – Plzeň. Těžiště znečištění způsobeného dopravou se v současnosti přesunulo do okolí dálnice D5. Ta je však vedena víceméně rovnoběžně s touto komunikací v nedaleké vzdálenosti, takže oblasti největšího znečištění automobilovou dopravou jsou přibližně stejné, pouze se dálnice vyhýbá obcím, které jsou tak vystaveny menšímu zatížení než v minulosti.

Dalšími znečišťovateli jsou také soukromí uživatelé fosilních paliv. Zlepšení v tomto směru přinesla plynofikace obcí Hrádek, Rokycany, Ejpovice, Kamenný Újezd, Litohlavy. Další obce mají v blízké době následovat. Otázkou je ale, zda lidé při stále zvyšujících se cenách zemního plynu budou mít o tento druh vytápění zájem a nevrátí se zpět k levnějšímu hnědému uhlí, jak jsme tomu byli svědky na mnoha místech republiky.

Na území mikroregionu se nenachází žádná stanice měřicí sítě AIM ( Automatický imisní monitoring. Plzeňský kraj – grafické výstupy).

4.7 Odpadové hospodářství

Ve všech obcích je prováděn tříděný sběr komunálního odpadu. Nejméně jednou do roka probíhá sběr nebezpečného odpadu. Sběr nebezpečného odpadu zajišťuje v Rokycanech společnost Rupold – R Rokycany, ostatní obce jsou členy sdružení obcí POLYGON, které tento sběr zajišťuje. Odpad je odvážen na tři existující skládky – v Rokycanech, Strašicích a Hrádku ( Informační středisko mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy ).

4.8 Chráněná území

Nejcennější oblasti přírody byly vyhlášeny přírodními rezervacemi - Háj ( katastrální území obce Drustová, výměra 11,31 ha, přirozený porost - dubohabrový háj ), Zábělá ( katastrální území obce Chrást, výměra 27,09 ha, dubohabrový les s bohatou květenou), Zvoníčkovna ( katastrální území obce Kornatice, výměra 8,67 ha, smíšený porost s bohatou květenou) a Žďár ( katastrální území obce Dobřív – Pavlovsko, 25,55 ha, suťový porost se vzácnou květenou ) ( Kos, 1997 ).

Vyhlášeno zde bylo také několik chráněných přírodních památek – tedy cenných přírodních útvarů menší rozlohy. Jedna z nich,Vosek, má statut národní přírodní památky.

Tab. č.5 : Přírodní památky mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy

Zdroj : zpracováno podle ( Kos, 1997 )

Do území mikroregionu zasahují také přírodní parky Trhoň, Radeč a Kamínky a roste zde několik chráněných stromů, například Laiblova lípa v Dobřívě, Klabavský dub v obci Klabava nebo Farská lípa ve Strašicích dosahující obvodu 6,5 metrů.

4.9 Celková situace životního prostředí

I přes zmíněné problémy se dá říci, že životní prostředí v mikroregionu je vcelku uspokojivé. Velká část území je zalesněna. Více poškozena je západní polovina, především v důsledku současné nebo bývalé těžby nerostných surovin – cihlářské hlíny, kaolínu a železné rudy.

Územím mikroregionu prochází několik regionálních biokoridorů, a nachází se zde regionální biocentrum Čilina (Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, o.p.s., 2000 ).

Také kvalita ovzduší v mikroregionu se, stejně jako v celé České republice, postupně zlepšuje. V rámci rozvoje mikroregionu je připraveno několik projektů, které by měly významnou měrou přispět v následujících letech k dalšímu zlepšení stavu životního prostředí.

5 POSOUZENÍ VLIVUU STRATEGIE ROZVOJE MIKROREGIONU

HORNÍ BEROUNKA, POVODÍ KLABAVY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

5.1 Stanovení základních cílů ochrany životního prostředí

Jako hlavní cíle pro ochranu životního prostředí v mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy jsem stanovil :

Ekologicky šetrný hospodářský rozvoj mikroregionu

Zachování přírodního bohatství oblasti

Zlepšení kvality ovzduší a vod

Podpora ekologické dopravy

Snižování zdravotních rizik pro obyvatelstvo

Zlepšení stavu životního prostředí v obcích

Zlepšení enviromentálního povědomí obyvatelstva a enviromentální výchova

Kategorie dopadů na životní prostředí

Pro posouzení vlivu plánovaných projektů na životní prostředí jsem definoval pět základních kategorií hodnocení :

1. Projekt nemá přímé dopady na životní prostředí

2. Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

3. Projekt je v souladu s životním prostředím

4. Projekt může mít negativní dopad na životní prostředí

5. Projekt nesplňuje požadavky životního prostředí

Projekty, které získají hodnocení zde uvedená pod čísly 1. – 3. je možno doporučit k realizaci bez výhrad, projekty s možným negativním vlivem na životní prostředí by měly respektovat uvedená doporučení a projekty, které nesplňují požadavky životního prostředí jsou k realizaci nevhodné.

5.3 Základní priority rozvoje mikroregionu

Během procesu tvorby strategie rozvoje mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy byly stanoveny tři základní priority rozvoje mikroregionu :

1. Čistá Klabava

2. Rekreace a cestovní ruch

3. Doprava

Kromě nich bylo v rámci strategie rozvoje mikroregionu stanoveno ještě několik dalších projektů, které není možno do těchto priorit konkrétně zařadit a jsou označeny jako ostatní projektové záměry.

5.4 Priorita : Čistá Klabava

Výchozí stav

Hlavním cílem projektu je zlepšit kvalitu povrchových vod na území mikroregionu, které tvoří z větší části Klabava a její přítoky. Projekt se stal součástí širšího programu Čistá Berounka, na kterém mikroregion spolupracuje s mikroregionem Dolní Berounka ( Informační centrum mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy). Hlavním cílem je především snaha o odstranění nejvýznamnějších zdrojů znečištění povrchových vod v povodí. Do projektu byla zahrnuta i část, týkající se zásobování obcí pitnou vodou.

Čištění odpadních vod

Splašková kanalizace a čistírna odpadních vod ( dále jen ČOV ) v obcích Ejpovice, Klabava a Litohlavy

Dokončení kanalizace v Dýšiné

Kanalizace v obci Kamenný Újezd a napojení na ČOV ( Rokycany, Hrádek )

ČOV a kanalizační sběrač v Mýtě

Dokončení kanalizace a rekonstrukce ČOV v Holoubkově

Dokončení kanalizace v obci Strašice

Napojení kanalizace obce Dobřív na ČOV v Mirošově

Kanalizace v obci Medový Újezd

Čištění odpadních vod v obci Příkosice

Biologické čištění odpadních vod v obci Raková

Projekty jsou z hlediska životního prostředí přínosné

Zásobování pitnou vodou

Vodovod v obci Klabava

Vodovod v obci Strašice

Zásobování pitnou vodou v obci Ejpovice z vlastního zdroje

Zásobování pitnou vodou v obci Raková

Zásobování pitnou vodou v obci Těně

Projekty jsou z hlediska životního prostředí přínosné

Revitalizace povodí

Revitalizace Klabavy a jejích přítoků ( zpracovaný projekt )

Realizace protipovodňových opatření na Klabavě ( Padrťském potoce )

Revitalizace krajiny a protierozní opatření na katastrech obcí Ejpovice, Klabava

Komplexní pozemkové úpravy na katastrech obcí Druztová, Příkosice, Litohlavy

Rekonstrukce hráze rybníka v Holoubkově

Revitalizace rybníka v Nevidu

Rekultivace skládky v Holoubkově

Vyčištění požárních nádrží v Cheznovicích

Projekty jsou z hlediska životního prostředí přínosné

Všechny části projektu Čistá Klabava jsou projektovány pro zlepšení stavu životního prostředí a zlepšení občanské vybavenosti v mikroregionu. Program je zcela v souladu s ekologickými prioritami mikroregionu. Žádný z těchto projektů by neměl způsobit negativní dopady na stav životního prostředí. Realizace programu je velmi žádoucí a potřebná.

5.5 Priorita : Rekreace a cestovní ruch

Výchozí stav

Území mikroregionu má poměrně dost zajímavých objektů pro různé formy cestovního ruchu. Okolí řeky Berounky je atraktivní pro pěší a cykloturistiku zejména pro obyvatele Plzně. Samotná řeka je velmi oblíbeným tokem pro vodáky. Velká část mikroregionu je zalesněna. K rekreaci u vody lze využít vodní nádrž Klabava a místní rybníky.

V historickém centru Rokycan se nachází městská památková zóna. V obci Druztová stojí zřícenina hradu Věžka. V obcích Medový Újezd a Dobřív se zachovaly stavby lidové architektury. V Dobřívě je možno také navštívit známý vodní hamr a kamenný tzv. švédský most z 18. století. Z novodobějších architektonických zajímavostí můžeme připomenout 40 metrů vysoký železniční most přes řeku Klabavu u Chrástu. Byl postaven v roce 1863 jako součást železniční tratě z Chrástu do Radnic a jeho projektantem byl Eifel.

Cykloturistika, informační systém

Výstavby cyklostezek

Značení cyklotras

Mikroregion Horní Berounka povodí Klabavy se podílí na projektu rozvoje cyklistické dopravy. Většina cyklotras využívá existujících cest nižší třídy. Hlavní práce spočívá v osazení cyklotras dopravními značkami a směrovými tabulemi. V projektu je připraveno 8 tras o celkové délce 150 km. Centrem mikroregionu povede cyklostezka číslo 3, která je samostatným projektem. Bude vytvořena zpevněním místních polních cest. Povede z Červeného Hrádku přes Rokycany do Strašic ( Informační středisko mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy ).

Projekty jsou z hlediska životního prostředí přínosné

Realizace cyklotras je zcela v souladu se státní politikou životního prostředí, která podporuje zlepšování podmínek pro cyklistickou dopravu jako jednu z ekologicky šetrných druhů dopravy. Cyklotrasy navíc přispívají k rozvoji turistického ruchu a mohou tak přilákat do mikroregionu další návštěvníky. Cyklisté tak nebudou odkázáni na hlavní komunikace, kde by byli ohrožováni hustou dopravou motorových vozidel a bezohledností řidičů.

Informační materiál o možnosti cykloturistiky v mikroregionu

Projekt nemá přímé dopady na životní prostředí

Informační systém mikroregionu a prezentace mikroregionu

Projekt informačního systému počítá s rozmístěním cca 30 infotabulí na území mikroregionu. Každý jeho návštěvník se tak dozví podrobné informace o činnosti svazku a zajímavostech na jeho území, bude moci shlédnout podrobnou mapu s vyznačenými pozoruhodnostmi poblíž místa, kde se právě nachází. Již existují internetové stránky mikroregionu. Dále se Mikroregion Horní Berounka, povodí Klabavy rozhodl pomoci menším členským obcím při modernizaci jejich počítačového vybavení. Cíl projektu je dopomoci obcím Klabava, Kornatice, Raková, Mešno, Nevid, Litohlavy, Osek a Skořice k přístupu na internet ( Mikroregion Horní Berounka, povodí Klabavy ).

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

Také projekt informačního systému mikroregionu lze posoudit veskrze kladně jako projekt který plně respektuje požadavky životního prostředí, nezpůsobí v tomto ohledu žádné negativní dopady. Naopak pomůže přispět k enviromentálnímu povědomí obyvatel i návštěvníků. Projekt je možno bez výhrad doporučit k realizaci.

Turistické atraktivity

Výstavba rozhleden

Mikroregion navrhuje realizaci rozhleden na významných vrcholech v oblasti – Kotel, Spálený vrch, Hůrka. Jediný projekt v současnosti rozpravovaný je rozhledna na vrcholu Kotel ( 575 m n.m. ) jižně od Rokycan. Rozhledna již zde stála v letech 1895 – 1909. Stavba by umožňovala výhled na Rokycansko, Plzeň, ale i vrcholy Šumavy, Čerchov v Českém lese a Třemšín v Brdech ( Rozhledna Kotel. Investiční záměr ).

Projekt je v souladu s životním prostředím

Výstavba rozhledny nepřinese významné negativní vlivy na životní prostředí. Podle investičního záměru by měla být provedena úprava skladby porostů v blízkosti rozhledny s vyloučením vysokokmenných stromů ( smrk, jedle, buk… ). Pokud se bude jednat jen o úpravu malé části vrcholových porostů, jak návrh předpokládá, nezpůsobí to významný zásah do lesních porostů vrchu a realizaci stavby je možno doporučit. Vybrán by měl být takový projekt, který pokud možno co nejméně naruší krajinný ráz, rozhledna by neměla svojí výší příliš přesahovat nejvyšší patra okolních stromů.

Rozšíření kulturních aktivit na známém poutním místě „Vršíček“

Projekt je v souladu s životním prostředím

Naučná stezka po technických památkách na Rokycansku

Projekt je v souladu s životním prostředím

Koupaliště a rekreační areál ( golf ) v sídle Nová Huť ( obec Dýšina )

Koupaliště v obci Těškov

Projekty mohou být v konfliktu s životním prostředím

Při výstavbě by mělo být pokud možno využito ploch, které nemají velkou cenu z hlediska ochrany přírody, zemědělského využití nebo krajinného rázu.

Využití areálů letních táborů „ Plzeňka“ a „Pražanka“ v Cheznovicích

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

Pobytů dětí a mládeže na letních táborech by mělo být využíváno také pro enviromentální výchovu mladé generace.

Rekreační centrum „Holubí kout“ (kemp, koupaliště, chov koní )

Projekt může být v konfliktu s životním prostředím

Při lokalizaci kempu je třeba dbát na nenarušení cenných částí krajiny, protože objekt by se nacházel v zalesněné oblasti přírodního parku Kamínky.

Multifunkční hala v Kornaticích ( rekonstrukce stodoly )

Projekt je v souladu s životním prostředím

Hypoterapie na Mirošovsku

Projekt je v souladu s životním prostředím

Sportovní rybářství na Mirošovsku (Kornatice, Nevid )

Projekt je v souladu s životním prostředím

Sportoviště

Vybudování sportovního centra ve Strašicích

Kuželná v obci Dýšina

Sportovní areál v Chrástu

Tréninkové a sportovní hřiště v Mýtě

Projekty jsou z hlediska životního prostředí přínosné

V mikroregionu dnes není dostatek míst pro sportovní vyžití obyvatel. Vytvoření sportovišť přispěje ke zkvalitnění života místních občanů. Projekty umožní zejména mladým lidem věnovat se této činnosti.

Ubytovací a stravovací kapacity

Revitalizace statku Hornomyslice a jeho využití – obec Dýšina

Rekreační využití tzv. „Gottwaldovy chaty“ v obci Těně

Ubytovací kapacity v kulturním domě v Příkosicích

Ubytovací kapacity v kulturním domě v obci Těně

Rekonstrukce bývalého Špejcharu v Kornaticích ( hospoda, muzeum, ubytování )

Rekonstrukce obecního hostince s kulturním sálem a letní restaurací v Ejpovicích

Projekty jsou v souladu s životním prostředím

Rekonstrukce a využívání stávajících kapacit v existujících objektech je možno doporučit jako krok výhodnější než výstavba nových objektů, protože nedochází k nežádoucímu záboru plochy.

Rekreační zóna na katastru obce Těškov

Projekt může být v konfliktu se životním prostředím

Vytvoření nové rekreační oblasti povede k velkému záběru plochy. Projekt vytvoření by měl respektovat snahu o nenarušení hodnotných částí krajiny, a krajinného rázu a oblastí s vysokou biodiverzitou.

5.6 Priorita : Doprava

Výchozí stav

Území mikroregionu leží na významné dopravní ose SRN – Plzeň – Praha, tvořené železniční tratí č.170 a dálnicí D5. Vzhledem k této dobré dopravní dostupnosti by se území mohlo stát místem pro další investice. Negativem z toho vyplývajícím je zatížení obcí dopravou. Proto byly vypracovány projekty, které by odklonily dopravu mimo sídla a zabezpečila podmínky pro chodce a cyklisty.

Silniční síť

Vybudování obchvatů obce Kamenný újezd

Vybudování obchvatu obce Litohlavy

Projekty mohou být v konfliktu z životním prostředím

Realizace obchvatů přispěje ke zlepšení životního prostředí ve výše jmenovaných obcích, neboť sníží dopravní zatížení a tím i hladinu emisí výfukových plynů, hluku a vibrací a zvýší bezpečnost v obcích. Důležitý je především obchvat obce Kamenný Újezd, zatížené zejména nákladní dopravou, která ještě vzroste v souvislosti s plánem průmyslových zón.

Severně od obce Kamenný Újezd se nachází silnice III. třídy z Rokycan do Dobříva. Pokud by však měla tato silnice spojit průmyslové oblasti, byla by v takovém případě delší a vyžádala by si stavbu dvou mostů přes řeku Klabavu. Proto bude patrně výhodnější vedení komunikace jižně od obce Kamenný Újezd, silnice tak může lépe navázat na dálniční přivaděč II / 183.

Tato stavba silnice však povede k dalšímu záboru plochy. Při realizaci by se mělo postupovat tak, aby se stavba vyhnula cenným složkám krajiny.

Modernizace komunikace II/ 180 Kyšice – Chrást

Projekt je v souladu s životním prostředím

Vybudování chodníků v obci Litohlavy

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

Vystavění chodníků v obci je přínosem pro životní prostředí v obcích.

Vybudování parkovacích ploch

Projekt může být v konfliktu s životním prostředím

Výstavba parkovacích ploch s sebou může přinést zvýšení individuální dopravy do obce se všemi z toho plynoucími negativními důsledky na zdraví obyvatelstva. U parkovacích ploch by mělo být pokud možno co nejvíce využito úpravy nevyužívaných ploch přímo v obci. Měl by být stanoven limit parkovacích míst nutný pro nezbytnou dopravní obslužnost obce automobilovou dopravou.

Místní a účelové komunikace

Vybudování stezky Litohlavy – Rokycany

Generel polních cest ve vybraných částech mikroregionu

Obnova cestního systému v severozápadní části mikroregionu

Obnova polních cest na Mirošovsku

Projekty jsou v souladu s životním prostředím

Stezky a polní cesty mohou stejně jako cyklostezky přispět k omezení automobilismu. Při realizaci je vhodné k zvýšení estetické hodnoty krajiny doplnit tuto výstavbu například výsadbou stromů či keřů v okolí cest.

Rekonstrukce místních komunikací v obci Klabava

Rekonstrukce místních komunikací v Ejpovicích

Propojení obcí Ejpovice, Klabava a Kyšice místními komunikacemi

Projekty mohou být v konfliktu s životním prostředím

Realizace těchto komunikací by měla probíhat mimo hodnotná území a tak, aby nenarušila ráz krajiny. Vhodné krajinářské úpravy podobné jako u polních cest.

Dopravní obslužnost

Analýza finančních prostředků na dopravní obslužnost v okrese Rokycany

Projekt nemá přímé dopady na životní prostředí

Zastávka dálkových autobusů v Mýtě ( Praha – Plzeň )

Školní autobus Kamenný Újezd, Raková

Projekty jsou z hlediska životního prostředí přínosné

Jak zastávka dálkových autobusů, tak i realizace školního autobusu je podporou hromadné dopravy a měly by přispět k alespoň částečnému poklesu dopravy individuální, což je plně v souladu se státní politikou životního prostředí i s cíly ochrany životního prostředí mikroregionu. V případě nákupu nového autobusu by bylo výhodné pořízení stroje využívajícího jako palivo méně škodlivé látky, například zemní plyn.

5.7 Ostatní projektové záměry

Lokalizace investora

příprava lokality pro podnikání v obci Drustová (10 ha )

Revitalizace průmyslového areálu v Dýšiné

Využití lokalit pro podnikání v Mýtě ( celkem 3 lokality )

Vybudování průmyslové zóny v Hrádku

Projekty mohou být v konfliktu s životním prostředím

Při lokalizaci nových prostor pro podnikatelské aktivity by měly být vybrány plochy měně cenné z hlediska ochrany přírody nebo zemědělské půdy. Výběrová řízení pro prodej pozemků ve svých rozhodnutích musí brát na zřetel nejen ekonomickou výnosnost, ale také dopady činnosti jednotlivých podniků na životní prostředí. Přednost by měly dostat podniky provozující výrobu s nízkými hodnotami emisí, nízkou produkcí odpadů, nízkou hlukovou zátěží, podniky nevyužívající ve výrobě nebezpečných látek a naopak využívající energeticky úsporných technologií. Měly by být organizovány semináře pro veřejnost, ve kterých by představitelé podniků ucházejících se o místo obhájili své projekty. U kontroverzních plánů by měli mít konečné slovo občané dotčených obcí v referendu.

Jako výhodné se jeví revitalizace průmyslových areálů po zaniklých podnicích a jejich nabídka novým podnikatelským subjektům nebo restrukturalizace neperspektivních podniků na jiný druh výroby. Tento způsob je ale mnohde nerealizovatelný vzhledem k omezenému počtu takových objektů. V mnoha obcích dříve neexistovalo příliš průmyslových podniků. Jedním z příkladů může být dnes nevyužívaný objekt cihelny v Chrástu. Zde by ale možná stálo za pokus obnovení původního výrobního programu, vzhledem k blízké surovinové základně.

Propojení průmyslových zón

Projekt může být v konfliktu s životním prostředím

Při stavbě dopravního koridoru, propojujícího průmyslové zóny je nutno se vyhnout cenným složkám krajiny, chráněným územím, biokoridorům, místům s bohatou biodiverzitou či zemědělsky cenným plochám. Propojení průmyslových zón Rokycan a Hrádku by mělo využít plánovaného obchvatu obce Kamenný Újezd. Propojení s průmyslovou zónou v Dýšiné, což je druhá etapa projektu, by mohlo být realizováno prostřednictvím exitu Kyšice na dálničním přivaděči E50 a po obchvatu Kyšic by bylo výhodné využít stávající silnici II/180. Její rekonstrukce se plánuje, a tak by využití této komunikace minimalizovalo další zábor plochy.

Nabídkový katalog podnikatelských lokalit mikroregionu

Projekt nemá přímé dopady na životní prostředí

Ekologicky šetrné zdroje energie

Plynofikace obcí Medový Újezd, Drustová

Dokončení plynofikace obce Holoubkov

Využití geotermální energie na katastru obce Dýšina

Projekty jsou z hlediska životního prostředí přínosné

Využívání zemního plynu a geotermální energie je přínosem pro životní prostředí. Může významnou měrou přispět k snížení imisní zátěže v obcích zejména v období topné sezóny. Realizaci je možno doporučit bez výhrad.

Občanská vybavenost

Rekonstrukce budovy školy v Cheznovicích

Oprava budovy základní školy v Ejpovicích

Zřízení domů s pečovatelskou službou v Mýtě, Holoubkově a Dýšiné, sociální byty v obcích Dýšina a Těně

Projekty jsou z hlediska životního prostředí přínosné

Úprava veřejného prostranství v obcích Ejpovice, Klabava a Litohlavy

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

Projekt přispěje k zlepšení estetického vzhledu obcí. Kvalitní životní prostředí ve vesnických sídlech je nezbytné pro udržení venkovského osídlení a života na venkově, kde se nenachází mnoho pracovních a jiných příležitostí, pro které by byl život zde atraktivní i pro mladou generaci. Právě kvalita životního prostředí může být jedním z faktorů, které obyvatelstvo na venkově udrží.

Obnova kulturního domu ve Strašicích

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

Různé

Pálenice ( využití padaného ovoce )

Projekt nemá přímé dopady na životní prostředí

Tematické zaměření základních škol

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

V tématech pro základní školy by se mělo zohlednit také enviromentální povědomí žáků a pocit sounáležitosti s místem bydliště.

Výstavba dětských hřišť

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

Vybudování vlastních skladovacích kapacit pro zemědělské produkty

Projekt může být v konfliktu s životním prostředím

Stavby skladovacích objektů je třeba navrhnout tak aby nenarušovaly ráz krajiny. Vhodné by bylo využít stávajících nevyužívaných zemědělských objektů nebo nové postavit na jejich místě.

Revitalizace zemědělských areálů

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

Revitalizace přispěje ke zlepšení ekologické stability krajiny.

Rekonstrukce objektů pro chov hospodářských zvířat ( welfare ustájení zvířat ) a souvisejícího území

Projekt je z hlediska životního prostředí přínosný

Ubytovací kapacity na zemědělských farmách

Projekt je v souladu s životném prostředím

Vlastní prodejna zemědělských produktů

Projekt nemá přímé dopady na životní prostředí

Tab.č.6 : Shrnutí výsledků posouzení vlivu strategie rozvoje mikroregionu Horní Brounka, povodí Klabavy na životní prostředí

Zdroj : Vlastní zpracování

6 ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ PRO ROZVOJ MIKROREGIONU

Strategie rozvoje mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy je dobrým výchozím materiálem pro další směřování oblasti. Respektuje potřebné kroky a poměrně dobře ukazuje směr, jakým by se měl tento region v nejbližších letech ubírat.

Vzhledem k výhodné dopravní poloze z hlediska železniční, a po dobudování dálnice D5 v okolí Plzně, i silniční dopravy se místo může stát velmi atraktivním pro nové zahraniční investory. Mikroregion by měl podnikatelské investice šetrné k životnímu prostředí plně podporovat. Situace na trhu práce zde není úplně vyhovující, mnohé tradiční podniky se potýkají s vážnými ekonomickými problémy a reagují na ně propouštěním velkého počtu svých zaměstnanců. Typickým příkladem jsou dnes například Železárny Hrádek. Nové druhy výroby by mohly tyto tradiční během let alespoň částečně nahradit.

V případech neprosperujících podniků by bylo vhodné najít pro ně nové strategické partnery, kteří by byli ochotni do nich investovat. Je ale známo, že investice do podniků tohoto typu se dnes shánějí velmi těžko. V případě neúspěchu je na snadě přemýšlet o revitalizaci takových průmyslových objektů na jiný druh výroby.

Průmyslovou výrobu je v mikroregionu žádoucí udržet, má zde tradici a zaměstnává významný podíl práceschopného obyvatelstva. V případě zániku velkých průmyslových podniků bez adekvátní náhrady hrozí další úbytek obyvatelstva z důvodu migrace za prací.

Velmi chválihodné je zaměření programu rozvoje na další zlepšení životního prostředí. Především projekty Čistá Berounka a Čistá Klabava jsou velmi ambiciózní. Na to, aby projekt skutečně dokázal naplnit svůj cíl, vyčištění řeky Berounky do dvaceti let, je však důležitá spolupráce s dalšími subjekty, tedy také Ministerstvem životního prostředí České republiky a úspěchem v žádosti o podporu z fondu Evropské unie SAPARD.

Vše ale záleží také na tom, jak se ke snaze postaví další subjekty v povodí hlavních přítoků Berounky, především Úhlavy, Úslavy, Radbuzy, Mže a Střely. Za tímto účelem se jeví jako doporučeníhodné inicializování rozšíření této spolupráce s mikroregoiny a dalšími subjekty v těchto povodích. Nutné bude také spolupracovat s městem Plzeň. Připravovaná spolupráce mezi mikroregiony Horní Berounka, povodí Klabavy a Dolní Berounka je dobrým příkladem, možnosti takové kooperace v časově i finančně velice náročných projektech.

Spolupráce s ostatními sousedními mikroregiony je ostatně výhodná i v dalších směrech rozvoje. Mezi takové bezesporu patří otázky dopravy nebo cestovního ruchu, tedy témata, která se tak úplně neřídí hranicemi jednotlivých mikroregoinů. Společné řešení těchto projektů je v zájmu jak místních obyvatel, tak potencionálních návštěvníků. Nemá smysl budovat například dopravní sítě, turistické stezky a cyklotrasy individuálně pouze uvnitř mikroregionu, ale tak, aby se oblast stala přístupnou i z vnějšku.

Mikroregion by měl také zaměřit svoji snahu na přistoupení dalších obcí do svazku. Nabízí se především obce Svojkovice, Volduchy a Hůrky, jejichž území se nachází de facto uvnitř mikroregionu, ale do sdružení se zatím nezapojují.

Při respektování výše uvedených doporučení je Strategie rozvoje mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy kvalitním plánem ekologicky šetrného rozvoje, který je v souladu se státní politikou životního prostředí. Důkazem může být i to, že v dokumentu není projekt, jehož realizace by nevyhnutelně musela způsobit těžké poškození životního prostředí.

Program respektuje také zájmy převážné většiny obyvatel mikroregionu. Jeho realizace by tak měla velkou měrou přispět ke zlepšení kvality života v této části Plzeňského kraje. Úspěšné naplnění plánovaných projektů by se také mohlo stát dobrým příkladem pro ostatní, především venkovské oblasti, že podobná spolupráce v dobrovolném sdružení obcí má své opodstatnění a své výhody.

POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY

Automatický imisní monitoring. Plzeňský kraj – grafické výstupy [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 4.4. 2003]. Dostupné z WWW :

<https://www.chmu.cz/uocoact/aim/aregion/CZ032/c_CZ032.html>

Definitivní výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2001[online]. Český statistický úřad [cit.7.2.2003]. Dostupné z WWW:

<https://www.czso.cz/slbd/index.htm>

DEMEK, J. (ed.) aj. 1987. Zeměpisný lexikon ČR, Hory a nížiny. Praha : Academia. 584.s.

EIA – Metodika posuzování vlivu regionálních rozvojových koncepcí na životní prostředí [online]. Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2001. [ cit. 23.1. 2003 ]. Dostupné z WWW :

< https://www.env.cz>.

Geografický ústav ČSAV. 1992. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. Brno : Geografický ústav ČSAV.

HAVRLANT, M., BUZEK,L. 1985. Nauka o krajině a péče o životní prostředí. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p.132 s.

Informační středisko mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy

JŮZA, J. 1997. Vybrané kapitoly z ochrany životního prostředí. Plzeň : Vydavatelství Západočeské univerzity, 86 s.

Katastrální úřad Rokycany

KOPP, J. 2001. Nauka o krajině a životním prostředí. Cvičení. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni, 85 s.

KOS, J., MARŠÁKOVÁ, M. 1997. Chráněná území České republiky. Praha : AOPK. 247s.

Mikroregion Horní Berounka, povodí Klabavy [ online ]. [cit. 24.1. 2003].  Dostupné z WWW :

<https: //www.mikroregion.globalweb.cz>

MIŠTERA, L. 1996. Geografie západočeské oblasti. Plzeň : ZČU v Plzni. 156 s.

Obecní úřad Drustová

Obecní úřad Dýšina

Obecní úřad Chrást

Obecní úřad Kyšice

SEA – základní informace [online]. Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2001. [ cit. 23.1. 2003 ]. Dostupné z WWW :

< https://www.env.cz>.

SVOBODA, M. aj. 1999. Posouzení strategie rozvoje Plzeňského kraje. Závěrečná zpráva pilotního projektu. Plzeň : Centrum pro komunitní práci. 31 s.

Rokycansko. Turistická mapa 1 : 79 000. 2000. Rokycany : nakladatelství KLETR

Rozhledna na Kotli. Investiční záměr. Mikroregion Horní Berounka, Povodí Klabavy

ŘÍHA, J. 2001. Posuzování vlivů na životní prostředí Metody pro předběžnou rozhodovací analýzu EIA. Praha : Ediční středisko ČVUT, 477s.

Statistický lexikon obcí ČSSR 1974. 1976 . 1.vyd. Praha : FSÚ, 862 s.

Statistický lexikon obcí ČSSR 1982. 1984. Díl I. 1.vyd. Praha : FSÚ, 1011 s. s.

Statistický lexikon obcí České republiky 1992. 1994. 1. vyd. Praha : SEVT, 895 s.

Ministerstvo životního prostředí ČR. 2001. Státní politika životního prostředí. Praha: MŽP. 56 s.

Ministerstvo životního prostředí ČR. 2001. Stav životního prostředí v jednotlivých krajích České republiky v roce 2000. Plzeňský kraj. Praha :MŽP.16 str.

Školní atlas České republiky 2000, 2001. 1.vyd, 1.dotisk. Praha : Kartografia Praha, a.s. 32s.

VLČEK, V. (ed.) 1984. Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR. 1. vyd. Praha : Academia.316 str.

Zdroje znečištění 2001 [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 4.4. 2003]. Dostupné z WWW :

<https:// www.chmu.cz/uoco/data/emise/gnavemise.html>

ZÍDEK, J. (ed.) 1965. Hydrologické poměry ČSSR 1.vyd. Díl 1. Praha: HMÚ. 414 str.

ZÍDEK, J. (ed.) 1967. Hydrologické poměry ČSSR 1. vyd. Díl 2. Praha : HMÚ. 577s.

Seznam tabulek

Seznam obrázků