Scrigroup - Documente si articole

Username / Parola inexistente      

Home Documente Upload Resurse Alte limbi doc  

 
CATEGORII DOCUMENTE





BulgaraCeha slovacaCroataEnglezaEstonaFinlandezaFranceza
GermanaItalianaLetonaLituanianaMaghiaraOlandezaPoloneza
SarbaSlovenaSpaniolaSuedezaTurcaUcraineana

BiologieBudovaChemieEkologieEkonomieElektřinaFinanceFyzikální
GramatikaHistorieHudbaJídloKnihyKomunikaceKosmetikaLékařství
LiteraturaManagementMarketingMatematikaObchodPočítačůPolitikaPrávo
PsychologieRůznéReceptySociologieSportSprávaTechnikaúčetní
VzděláníZemědělstvíZeměpisžurnalistika

DENTÁLNÍ KERAMIKA

lékařství

+ Font mai mare | - Font mai mic







DOCUMENTE SIMILARE

Trimite pe Messenger
AKUTNÍ INFEKCE MOČOVÝCH CEST
SKÚŠKA FUNKCIE Fc IMUNOGLOBULÍNU
Vred otvorí
I NEKROZE
Rany všeobecne: Rany, ktoré treba šiť
FYZIOLÓGIA ROZMNOŽOVANIA
Vykĺbený úd
Výtok dlhotrvajúci
FYZIOLÓGIA SVALSTVA
Gynekologie a porodnictví – otázky ke státní zkoušce podle témat

DENTÁLNÍ KERAMIKA

ot. 21 b)                           charakteristika, složení, zpracování

     Dentální keramické hmoty jsou hlavním protetickým materiálem. V poslední době se staly velmi oblíbené zejména pro svoji vysokou estetičnost, i když vzhledem ke své poměrně vysoké pořizovací ceně nejsou zatím dostupné pro všechny pacienty. Kromě nejčastějšího použití ke zhotovení celokeramických a metalokeramických  fixních náhrad,  jsou z nich také vyráběné keramické zuby pro  snímatelné náhrady.

     Výchozím materiálem pro výrobu esteticky dokonalých náhrad zubů se stal porcelán, což je hmota vyznačující se malou průlinčivostí, zpravidla bílou barvou a transparencí. Je to materiál, při jehož technologii zpracování se používá pálení

(keram = výpal).

         

Složení  dentální keramiky

     Dentální keramika se skládá z prášku a tekutiny. Tekutinou bývá destilovaná voda nebo speciální tekutina. Keramický prášek obsahuje několik základních součástí, jsou to:

®       základní složka

®       tavidla

®       pojiva

®       barviva    

    

Základní složka

     obsahuje několik izolovaných přírodních či syntetických minerálů nebo jejich směsi:

·        ŽIVEC (křemičitan hlinitodraselný) 72-75%:   krystalická opákní hmota šedorůžové barvy, která působí jako tavidlo spojující ostatní složky a podmiňuje pevnost.

·        KŘEMEN (oxid křemičtý) 12-22 %: zajišťuje stabilitu a tvar masy při pálení a tvoří jakousi vnitřní konstrukci pro ostatní komponenty. Křemen také způsobuje translucenci (průsvitnost) materiálu.

·         KAOLIN (aluminiumhydrosilikát): je přítomen v některých keramických hmotách, je příčinou opacity. Po smíchání s vodou je lepivý a umožňuje formování masy.

     Vývoj dentálního porcelánu se vyznačoval zvětšováním obsahu živce na úkor kaolinu, v některých typech se kaolin nevyskytuje vůbec.

V moderních keramických hmotách tvoří základní složku:

·        ALUMINA (oxid hlinitý, zvyšuje pevnost v ohybu, pevnost v lomu a odolnost

                         keramiky proti tepelným změnám)

·        SPINELL (přírodní materiál, součást písku, tvoří tzv. spinellovou keramiku

                       s vysokým bodem tání, světelnou vodivostí a odolností vůči korozi)

·        LEUCIT (užívá se v celokeramických systémech, zvyšuje koeficient tepelné

                     roztažnosti a pevnost).

·        OXID ZIRKONIA (zirkoxid, vytváří velmi pevnou keramickou hmotu, zvyšuje 

                                   pevnost, používá se na keramické čepy).

 

 

Tavidla

     mají za úkol snížit bod tání keramické směsi  a usnadnit tavení. K nejčastěji užívaným tavidlům patří borax, uhličitan sodný nebo draselný.

 Pojiva

     upravují  konzistenci keramické směsi pro snadnější modelaci – stmelují ostatní části hmoty s tekutinou. Jsou to bezezbytku spalitelné organické látky, např. sacharidy (škrob, dextrin apod.)                                    

Barviva

     jsou organická a anorganická. Pro správné rozdělení barevných vrstev, tedy pro snazší orientaci při modelaci keramické masy (sklovina, dentin apod.),  se přidávají organická barviva, která při pálení bezezbytku shoří. Naopak efekt anorganických barviv se projeví až po vypálení keramiky jako barevné odstíny přirozeného zubu. Jako anorganická barviva se používají oxidy kovů (např. Ti, Fe, Mn, Cu, Cr, Au, atd.)

Vypalování dentální keramiky

    Průběh vypalování je rozdělen na několik stádií (fází): sušení, ohřívání, slinování, tavení a ochlazování.

Stádium sušení

     Při sušení dochází k odpařování modelačních tekutin a přežíhání organických barviv.

Stádium ohřívání

    Při ohřívání narůstá teplota z úrovně vysoušecí až na maximální vypalovací teplotu, trvá několik minut.

Stádium slinovací

    S narůstající teplotou se začnou natavovat ostré rohy a hrany částic, zakulacují se a vzájemně se spojují tvorbou kvazikapalných můstků. Dochází ke srůstání jednotlivých části v kompaktní celek. Zvyšováním teploty  se proces spojování částic zintenzivňuje, postupuje natavování, slévání a zahušťování částic v jeden homogenní celek. Proces je logicky provázen kontrakcí.

Stádium tavící

V tomto dochází k natavení amorfní hmoty. Tavení je velmi důležité pro intenzitu zabarvení. Doporučuje se volit maximální teplotu a délku časové prodlevy. Po dosažení maximální teploty, která je rozdílná podle typu keramiky, je třeba ji udržet 1 minutu (vakuum 0,8 až 0,9 bar).

Stádium ochlazování

    postupného ochlazování brání tvorbě vnitřního pnutí a následnému popraskání keramické masy. Čím větší je oddíl skelné fáze, tím pomalejší musí být ochlazování, protože sklo je horší vodič tepla než kov.

     Po vypálení vedle sebe existují slinutá, roztavená (skelná) a krystalická fáze. Slinutá fáze tvoří předstupeň roztavení, krystalická fáze se tvoří při chlazení.

     Dvakrát pálená keramika bez glazury se označuje jako biskvit.  Po  nanesení glazury (polevy) následuje pálení ve vysokém žáru a na povrchu vznikne tvrdý sklovitý povlak.

Obecné požadavky na keramické hmoty

     Keramické náhrady se nejčastěji zhotovují volnou modelací s následným vypálením v peci. Hmota, smíchaná z vody a prášku, musí být během modelace a pálení  tvarově stálá, proto nejdůležitější požadavky na každou keramickou hmotu jsou:

Ř      dobrá modelovatelnost ve vlhkém stavu

Ř      stálost tvaru ve vlhkém stavu (bez stékání nebo opadání)

Ř      možnost opracování brousky

Ř      možnost dodatečného nanášení a znovu vypálení hotového výrobku

Ř      malé objemové změny při pálení

Ř      pevnost v rázu a ohybu

Ř      dobré držení vymodelovaného tvaru při vypalování

Ř      možnost barevného uspořádání k věrné reprodukci každé přirozené situace

     (světelně optické vlastnosti identické přirozeným zubům)

Ř      radiotranslucence

Ř      stálost v prostředí dutiny ústní

Ř      biokompatibilita

Ř      nízká tepelná vodivost

Vlastnosti dentální keramiky

      Estetický vzhled keramických prací je vynikající, glazovaný povrch z nich vytváří barevně stálé náhrady s možností věrné reprodukce povrchového reliéfu skutečného zubu. Je výborně snášena měkkými tkáněmi, je odolná proti změnám teploty (teplo a elektřinu téměř nevede). Teplotní roztažnost keramiky je obdobná dentinu či sklovině. Je pevná v tlaku, ale méně již v tahu a ohybu a je křehká. Odolnost vůči obrusu je výborná, ale protože je vyšší než u skloviny, dochází k možnosti obraze antagonistů. Nevýhodou je kontrakce při vypalování, která musí být kompenzována nanášením dalších vrstev.

Dělení keramických hmot

     Keramické hmoty lze dělit podle řady hledisek:

1.  podle teploty tavení  (vypalovací teploty) nejčastěji na dvě skupiny:

Ř      nízkotavitelné (do 900 0C)

Ř      vysokotavitelné (nad 900 0C)

     Někteří autoři rozlišují skupiny tři:      nízkotavitelné (870 – 1050 ˚C)

                                                                  střednětavitelné  (1100 – 1250 ˚c)

                                                                  vysokotavitelné (nad 1300 ˚C)

     Teplota pálení moderních systémů se pohybuje kolem 800 – 900 ˚C.

 2.  podle chemického složení  se rozlišuje keramika:

Ř      korundová

Ř      spinelová

Ř      leucitová

Ř      zirkoniová

Ř      slídová sklokeramika

Ř      apatitová sklokeramika

 

3.  podle typu konstrukce  (konstrukčního materiálu) existuje keramika pro:  

Ř      spojení s kovovou slitinou – kov/keramika (= metalokeramika)

Ř      celokeramické systémy (bezkovová keramika),

4.  podle použití na jednotlivé části náhrady  se rozlišují keramické hmoty:

Ř      pro zhotovení nosné konstrukce

Ř      fazetovací – k fazetování konstrukcí:              ®  pouze kovových

                                                                                ®  pouze keramických

                                                                                ®  kovových a keramických

CELOKERAMIKA (bezkovová keramika)

     Současný progresivní vývoj dentální keramiky  a nové technologické postupy značně rozšiřují indikační pole celokeramických náhrad. Na dentálním trhu je k dispozici celá řada keramických materiálů (systémů) s  jednoduššími až po vysoce specializované metody jejich zpracování.

Přehled technologických postupů zpracování keramických hmot:

A. Zhotovení celé náhrady jednou technikou (z 1 typu keramiky):

     vrstvení, lití, tlakové lití, lisování, frézování, kopírované frézování

č vrstvení - systém vázaný na základní masu:

     konvenční vrstvená technika a napalování na - na Pt fólii ( 0,02 m)

                                                                              - na žáruvzdorném modelu

princip:

- nanášení základové (opakerové) vrstvy na fólii nebo žáruvzdorný model

- výpal základové vrstvy

- modelování anatomického tvaru korunky z dentinové, sklovinné a sklovité

  keramické hmoty

- výpal vymodelované korunky

- korektura tvaru a barvy korunky

- glazování korunky a výpal

č lití

princip:  = obdoba lití kovových prací, ale speciální pece a licí přístoje

modelace voskového modelu ' připojení vtokové soustavy ' zatmelení do fosfátové formovací hmoty ' vypálení vosku ' roztavení keramiky ' odstředivé lití ' opískování ' opracování ' individuální dobarvení ' přepálení

č tlakové lití  - obdoba předchozí techniky, ale lití je pod tlakem ve vakuu

(působením vakua z jedné a tlaku z druhé strany se vtlačuje tavenina do formy)

č lisování

princip: modelace voskového modelu ' zakyvetuje se do fosfátové formovací hmoty (speciální kyveta) ' odstranění vosku ' vtlačení korundového písku (nádoba s pístem) ' vypalování ve speciální peci pod tlakem '  vyjmutí ' dobarvení ' přepálení



č frézování    

     K frézování jsou vyvinuté systémy na podkladě nejmodernějších technologií CAD/CAM (Computer Aided Design/Computer Aided Manufacturing – v překladu počítačová modelace a výroba).

princip:

- přístroj pro ordinaci (bez otisků a modelů) :

po preparaci fotootisk ' optická kamera nafotí preparovaný zub přímo v ústech. Tento snímek přenese do počítače, kde se za pomoci ošetřujícího, který stanoví podstatné body (to přístroj ještě neumí), vytvoří digitální přepis (číselné údaje) preparované kavity či pahýlu, podle kterých vysokoobrátková fréza vyřeže z prefabrikovaného keramického bloku příslušný tvar. Tato náhrada se vhodně dobarví barvami pro keramiku.

- přístroj pro laboratoř (s otiskem a modelem):

otisk ' model ' trojrozměrné scanování '  převedení do číselných údajů, podle kterých pak pracuje vysoce přesná frézka. Zhotovení keramické korunky vyžaduje 30-40 min., a to od počátku scanování povrchu modelu pahýlu po dokončení frézování keramického bločku.

Další přístroj – Japonci:

otisk ' model ' čtecí scanovací laserový přístroj pečlivě „ohmatá“ povrch pahýlu ze všech stran a přenese do počítače. Přetvarovaný software mající v paměti vzhled povrchu premolárů, molárů, labiálních i orálních ploch řezáků i špičáků „domyslí“ vnější vzhled náhrady – korunky, inleje, onleje, skořepiny. Přesná fréza pak tento digitalizovaný požadovaný tvar vyfrézuje z keramického bločku. Následuje dobarvení keramickými barvami a odevzdání práce ordinaci.

č kopírované frézování

princip: v ústech se zhotoví model náhrady z plastu (pryskyřice) – předtvar pro automatické frézování z keramického bloku

B. Zhotovení nosné konstrukce (jádra)  + fazetování:

    (dvě techniky a více typů keramiky)

    = tzv. systém vázaný na tvrdé keramické jádro

     Nejprve se zhotoví z jednoho typu keramiky tvrdé keramické jádro = nosná konstrukce (zjednodušený a redukovaný anatomický tvar klinické korunky příslušného zubu), pak se fazetuje (vrstvení) fazetovací keramikou do plného anatomického tvaru.

Tvrdé keramické jádro (keramická nosná konstrukce) se vyrábí různými způsoby:

a)  modelace a vypalování na pomocném modelu ze žáruvzdorné hmoty: 

     dublování sádrového detailního modelu ' žáruvzdorný duplikát ' na něm

     modelace nosné konstrukce ' vypálení

 b)  modelace a vypalování na pomocném sádrovém modelu: 

     dublování sádrového detailního modelu ' duplikát z tvrdé sádry ' na něm

     modelace tenké kapny z korundové keramiky ' vypálení  (jen slabé slinutí) '

     vznikne porézní čepička (kostra) ' na kostru vrstva skelného prášku ' výpal

     (infiltrační výpal) '  vznik velmi tvrdého jádra

     (sádrový  model se smrští, lze vyjmout) 

c)  vstřikování pod tlakem:  

     voskový model jádra ' zaformování ' vyplavení vosku ' dutina ' vstřik

     keramické masy ' výpal

d)  lití:  

     voskový model ' zatmelení ' vypálení vosku ' roztavení keramiky '  odstředivé

     lití ' vyjmutí ' výpal

e)  tlakové lití:   obdoba předchozího, ale pod tlakem

 f)  frézováním:  

     sejmutí situace ze sádrového modelu (scanování) 'vyhodnocení ' vyfrézování

     nosné konstrukce  z bloku keramiky

     Po zhotovení nosné keramické konstrukce následuje klasické fazetování (vrstvení) fazetovací keramikou (hmoty dentinové, krčkové, sklovinné, dobarvovací, glazury atd.) do příslušného anatomického tvaru zubu. Pálení probíhá běžným způsobem.

Obecné indikace a kontraindikace dentální keramiky (celokeramiky)

     Vycházejí z obecných zásad indikací a kontraindikací pro fixní náhrady. Při plánování je zapotřebí dodržovat zásady preprotetické přípravy a respektovat účinek dalších faktorů, které ovlivňují úspěšnost ošetření, např. směr okluzního funkčního zařízení, typ defektu, biologickou kvalitu pilířových zubů, výšku potencionálních pilířů (minimálně 4-5 mm, přitom minimální vzdálenost od antagonistů musí být 0,8 mm; nevhodné jsou gracilní zuby, např. dolní řezáky), přesnost preparace a otisku, volbou fixačního materiálu a techniky. U můstkových konstrukcí je rozhodující mimo jiné i velikost mezery, přičemž záleží na dané keramické hmotě.

      Indikace  se dále odvíjejí od mechanických, fyzikálních, chemických a biologických vlastností keramického materiálu. Inovace chemického složení, díky kterému se zlepšily zejména mechanické vlastnosti keramiky, a  nové  technologie zpracování rozšířily použití keramiky z původních sólo korunek pro frontální úsek chrupu i na další typy korunkových náhrad,  sólo korunky i pro laterální úsek a malé můstky do frontální i laterální části zubního oblouku. Neméně významnou roli má také estetika, protože celokeramické náhrady jsou v tomto směru bezesporu nejlepší.

Současné indikace (použití) celokeramiky: 

Ř     inleje

Ř     onleje

Ř     overleje

Ř     estetické fazety (veneers)

Ř     kořenové inleje

Ř     jednotlivé korunky

Ř     můstky malého rozsahu (tříčlenné)   

     Kontraindikace celokeramiky jsou kromě obecných kontraindikací pro fixní náhrady  ještě v následujících situacích:

®    u defektů s mnohačetnými mezerami vyžadujícími rozsáhlejší plošně kotvené

      konstrukce

®    v případech, kde by fixní náhrada měla sloužit ke kotvení částečné snímatelné

      náhrady

®    jsou-li v okludující části antagonálního zubního oblouku náhrady z měkkých slitin

     (tj. výrazněji abradujícího materiálu)

®    je-li nedostatečný  prostor pro zajištění min. tloušťky pláště

®    tam, kde nelze zajistit suché pracovní pole pro adhezivní způsob fixace

®    u pacientů s parafunkcemi (zejména bruxismem)

®    relativně lze jako kontraindikaci považovat i malhygienu

Přednosti a nevýhody celokeramiky:

- vysoká a jednoduše dosažitelná estetika, biokompatibilita (nedochází ke korozi ani

   galvanismu)

- omezená pevnost (menší odolnost proti popraskání a zlomům)

METALOKERAMIKA – kombinace kov/keramika

     Pod pojmem metalokeramika se rozumí kombinace dvou dentálních materiálů: kovové  slitiny, ke které je zhotovena konstrukce, a fazetovací keramiky, která je přímo napalovaná na kovovou konstrukci a pokrývá celý její povrch (zpravidla kromě malé části v krčkové orální oblasti). Tato kombinace se používá pro zhotovení modifikovaných fazetovaných korunek a fixních můstků (tzv. atraumatických) a její předností je vysoká estetika a (při dodržení indikačních zásad a správném zhotovení) i dostatečná  mechanická odolnost fixní náhrady.

Indikace a kontraindikace

    Indikace vycházejí z obecných zásad pro fixní náhrady a současně z obecných zásad pro dentální keramiku. Na rozdíl od celokeramiky je metalokeramika indikovaná pouze na:

Ř fazetované korunky (event. čepové korunky), ale bez omezení lokalizace (pro frontální i distální úsek)

Ř metalokeramické fixní můstky mohou být zhotovené v jakémkoliv rozsahu (malé i rozsáhlé)

Ř vhodná je  i kombinace metalokeramické náhrady a částečné snímatelné náhrady

     Kontraindikace opět vycházejí obecných zásad pro fixní náhrady i keramiku, navíc jsou i v případě, kdy má pacient alergii na některý kov obsažený ve slitině.

Materiály pro metalokeramiku

    Na výrobu metalokeramických náhrad se používají, jak již z názvu plyne, dentální slitiny kovů a dentální keramické hmoty. Nelze však použít jakoukoliv dentální slitinu nebo keramiku, ale pouze druhy vhodné pro  vzájemné spojení kov – keramika, které jsou speciálně k tomuto účelu vyrobené a určené. 

A.  Dentální slitiny  pro napalování keramiky   

     Dentální slitiny určené pro fazetování keramickými hmotami se rozdělují na:

® slitiny s vysokým obsahem zlata (bez paladia a mědi)

® slitiny se sníženým obsahem zlata

® slitiny na bázi paladia

® kobaltové slitiny (dříve chromkobaltové)

® niklové slitiny  (dříve chromniklové)

® titan

     V současné době je na dentálním trhu k dispozici veliké množství slitin pro  napalování keramiky (např. výrobky firem Bego, Interdent, Dentaurum, Heraeus Kulzer, C. Hafner, Safina).

B.  Keramické hmoty pro napalování na kovovou konstrukci

     Z keramických hmot jsou používány fazetovací hmoty (systémy) speciálně určené pro spojení kov/keramika. Nejznámějšími výrobci fazetovací keramiky jsou např. firmy Vita, Ivoclar, Ceramco, Elephant, Biodent a další.

ot. 22 b)             Spojení dentální keramiky a kovové slitiny            

1.  Spojení podle Eichnera

     Podle Eichnera je zajištěno spojení mezi keramickými materiály a kovovými slitinami přímou chemickou vazbou (iontová) ® 50 %, tlakovou retencí (smrštění)    ® 27 % a mechanickou retencí (drsnost) ® 23 %.

Přímá chemická vazba

    Základem spojení je chemická vazba zajištěna iontovou výměnou mezi roztaveným silikátem a nebarevnými oxidy v povrchu můstku. Iontová vazba je příkladem kovalentní vazby. Kovalentní vazba je nejčastější způsob chemické vazby, kdy spojené atomy sdílejí společně dvojici elektronů. Atom s větší schopností vázat elektrony přetáhne volný elektron druhého atomu do své valenční sféry a stane se tak aniontem. Na základě elektrostatických sil se tak vytvoří iontová vazba.

    Iontová vazba je popisována tak, že díky větší termodynamické aktivitě kyslíku v kapalné fázi oproti tuhému roztoku kovu dochází k difúzi neboli tepelně aktivovanému transportu aniontů kyslíku z kapalné fáze do povrchu kovu (oxidaci).

Tlaková retence, koeficient tepelné roztažnosti

     U keramiky je koeficient tepelné roztažnosti velice důležitý. Chceme zajistit co nejdokonalejší přilnutí keramické vrstvy ke kovovému povrchu, musí být koeficient tepelné roztažnosti minimální. Pokud jsou velké rozdíly mezi koeficientem tepelné roztažnosti keramiky a kovu může dojít k popraskání nebo odlupování keramické vrstvy. Pevnost dentální keramiky je 20krát nižší v tahu než v tlaku. Aby se předešlo namáhání keramiky v tahu, je nutné, aby keramika po napálení byla již pod tlakem. Tlak keramiky má zaručit, že namáhání v tahu nedojde. K tomuto účelu se vybírají kovy s přibližně dvojnásobnou teplotní roztažností, než u použité keramiky. Při chladnutí se napálená keramika smršťuje méně a více se smršťující slitina ji stlačuje. Vzniká trvalé tlakové pnutí, které keramiku chrání před prasknutím.

 

Mechanická retence

     Mechanická retence je zajištěna opískováním kovové konstrukce korundovým pískem pod úhlem 450 (ušlechtilé slitiny korundem 125 μm při tlaku 2 bary, slitiny neušlechtilé  korundem 250 μm při tlaku 4 - 5 barů).

2.  Spojení podle Bittnera

     Podle Bittnera se vazbě keramiky a kovu zúčastní tři vazebné síly. Jedná se mechanické retenční síly, Van der Waalsovy síly a chemickou vazbu.

Mechanické retenční síly

     Mechanické retenční síly jsou zajištěny pomocí správného opracování a opískování konstrukce. Při vypalování dentální keramiky pronikají roztavené částice keramiky do struktury slitiny.

Van der Waalsovy síly

      Van der Waalsovy síly vznikají přitažlivostí molekul. Jsou založeny na schopnosti každého atomu přitahovat se k dalšímu atomu.

Chemická vazba

     Chemická vazba je vysvětlovaná teorií vazby kyslíkovými můstky. Kyslíkový můstek vzniká spojením dvou atomů křemíku a atomu kyslíku.  

Požadavky na kovové slitiny a keramické hmoty určené pro spojení
kov – keramika

     Pro spojení dvou rozdílných materiálů je potřeba splnit následující požadavky:

a) Teplotní rozdíl solidu slitiny a vypalovací teplota keramiky musí činit minimálně

     150 0C.

b) Mechanická stabilita kovové konstrukce musí být vysoká i při vypalování, aby

    nedošlo k deformaci konstrukce.

c) Konstrukce musí být odolná, aby se neprohýbala při zatížení a zabránilo se

    odprýsknutí keramické hmoty.

d) Na povrchu kovu se nesmí tvořit žádné barevné oxidy, protože by mohly zbarvit

    keramiku.

e) Koeficienty tepelné roztažnosti slitiny a keramické hmoty musí být navzájem

    vyrovnané, aby při chladnutí nedocházelo k popraskání keramiky.

f) Kovová slitina by měla zajistit dlouhodobou vazbu s keramikou tím, že bude mít

   na povrchu dostatečné množství vazebných iontů.

g) Měla by existovat možnost letování kovové slitiny již po napálení keramické

    hmoty.

h) Keramická hmota by měla svým složením zajistit vazbu na kovovou slitinu.

i) Keramická hmota by měla mít vhodné hodnoty koeficientu tepelné roztažnosti.

j) Keramická hmota by měla mít odolnost proti tepelným změnám při opakovaném

   pálení nebo letování kovové konstrukce.

k) Keramika by měla mít takový systém podbarvení kovové konstrukce, aby se

    zabránilo prosvítání kovu.

DISTRIBUIE DOCUMENTUL

Comentarii


Vizualizari: 2412
Importanta: rank

Comenteaza documentul:

Te rugam sa te autentifici sau sa iti faci cont pentru a putea comenta

Creaza cont nou

Distribuie URL

Adauga cod HTML in site



Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2019. All rights reserved