Ludwig van Beethoven (1770 – 1827)

Ludwig van Beethoven (1770 – 1827)

Narozen v Bonnu, nejvýznamnější dovršitel vídeňského klasicismu. Studoval u Christiana Gottloba Neefeho varhany a u J. Haydna, J. G. Albrechtsbergera a A. Salieriho skladbu. Roku 1792 se přestěhoval natrvalo do Vídně, kde působil jako klavírista, skladatel a pedagog. Narůstající problémy se sluchem, kterými trpěl od roku 1800, ho přiměly sepsat roku 1802 Heiligenstadtskou závěť. Naposledy vystoupil veřejně jako pianista 25. 1. 1815. Posledních 7 let života byl úplně hluchý, komunikoval jen pomocí tzv. konverzačních sešitů. V tomto období vytvořil Missu solemnis, 9. symfonii, klavírní sonáty op. 109 – 111, 6 posledních smyčcových kvartetů – tedy svá nejvýznamnější díla. Ke konci života se po smrti bratra staral o synovce Karla, což mu přinášelo značné finanční starosti. Žil na hranici chudoby jen z darů svých mecenášů a přátel, jelikož koncerty z jeho děl byly finančně prodělečné. Řada jeho děl narážela totiž při premiérách a koncertech na nepochopení kritiků, skladby nebyly ve své době tradiční svou formou, obsahovaly neobvyklé harmonie – např. sonáta Appassionata, Kreutzerova sonáta, 4. a 5. klavírní koncert, houslový koncert, téměř všechny jeho symfonie, veškeré dílo vrcholného období a další. Hodnota těchto skladeb a vývoj v Beethovenově tvorbě směřující již k romantismu byl pochopen až později po jeho smrti. Ve svém díle navazuje na tvorbu Bacha, Händela, Haydna a Mozarta, jejichž skladeb si velmi cenil. Jeho neopusované skladby jsou označovány jako WoO – Werk ohne Opuszahl (dílo bez opusového čísla).

Dílo:

32 sonát (Hans von Bülow je nazval Novým zákonem klavírní hry):

• Sonáty raného období – do roku 1800

1. f moll op. 2 č. 1

2. A dur op. 2 č. 2

3. C dur op. 2 č. 3 (všechny sonáty op. 2 jsou věnovány J. Haydnovi, jsou z roku 1795 a jsou čtyřvěté)

4. Es dur op. 7 (1797)

5. c moll op. 10 č. 1

6. F dur op. 10 č. 2

7. D dur op. 10 č. 3 (všechny sonáty op. 10 jsou z roku 1798)

8. c moll op. 13 „Patetická“– název pochází od Beethovena (1799)

9. E dur op. 14 č. 1

10. G dur op. 14 č. 2 (obě sonáty op. 14 jsou z roku 1799)

11. B dur op. 22 (1800)

• Sonáty středního období – do roku 1814

12. As dur op. 26 (1801)

13. Es dur op. 27 č. 1 Sonata quasi una fantasia

14. cis moll op. 27 č. 2 Sonata quasi una fantasia „Měsíční svit“ – název nepochází od Beethovena (obě sonáty op. 27 jsou z roku 1801)

15. D dur op. 28 „Pastorální“ – název nepochází od Beethovena (1801)

16. G dur op. 31 č.1

17. d moll op. 31 č. 2 „Bouře“ – název nepochází od Beethovena

18. Es dur op. 31 č. 3 (všechny sonáty op. 31 jsou z roku 1802)

19. g moll op. 49 č. 1 (spíše sonatina z roku 1798)

20. G dur op. 49 č. 2 (spíše sonatina z roku 1796)

21. C dur op. 53 „Waldštejnská“ – název nepochází od Beethovena (1804)

22. F dur op. 54 (1804) – dvouvětá

23. f moll op. 57 „Appassionata“ – název nepochází od Beethovena (1805)

24. Fis dur op. 78 (1809) – dvouvětá

25. G dur op. 79 (Beethovenem označená jako Sonatina z roku 1809)

26. Es dur op. 81a „Les Adieux“(1810, původní Beethovenův název Lebewohl změnil vydavatel na Les Adieux)

27. e moll op. 90 (1814) – dvouvětá

• Sonáty vrcholného období – od roku 1816 do smrti

28. A dur op. 101 (1816) – s fugou

29. B dur op. 106 „Für das Hammerklavier“ – název nepochází od Beethovena (1818) – s dvojitou fugou

30. E dur op. 109 (1820)

31. As dur op. 110 (1821) – s fugou a s toutéž fugou v inverzi

32. c moll op. 111 (1822) – dvouvětá, 2. věta Arietta

5 koncertů

1. C dur op. 15 (1798) – mozartovský charakter

2. B dur op. 19 (1798) – byl zkomponován dříve než Koncert C dur, Beethoven s ním nebyl spokojen, v 1. větě je nejdelší kadence ze všech
5 koncertů

3. c moll op. 37 (1800) – kadenci k tomuto koncertu zkomponoval kromě Beethovena také Smetana

4. G dur op. 58 (1806) – romantický charakter

5. Es dur op. 73 „Císařský“ (1809)

Fantazie pro klavír, sbor a orchestr c moll op. 80 (1808) – snaha po zkomponování symfonické skladby s vokální složkou, jež se plně uplatnila až v jeho 9. symfonii

Trojkoncert pro klavír, housle a violoncello C dur op. 56 – 3. věta je polonéza

Transkripce houslového koncertu D dur pro klavír op. 61a (1807) – vznikla na přání I. Moschelese

23 variací

Nejvýznamnější:

6 variací F dur op. 34 – každá variace je v jiné tónině

15 variací Es dur op. 35 „Eroica“

10 variací B dur na Salieriho téma WoO 73

6 variací D dur op. 76

6 variací G dur na vlastní téma WoO 77

32 variací c moll WoO 80 – kromě poslední variace mají všechny 8 taktů

33 variací na Diabelliho valčík op. 120 (1819 – 1823) – monumentální kompozice trvající zhruba 50 min.

3 ronda

C dur op. 51 č. 1

G dur op. 51 č. 2

Rondo G dur op. 129 „Zlost nad ztraceným grošem“

24 bagatel

7 bagatel op. 33 (1802)

11 bagatel op. 119 (1822)

6 bagatel op. 126 (1824)

Fantazie g moll/H dur op. 77

Andante favori F dur WoO 57 – původní 2. věta Waldštejnské sonáty

Polonéza C dur op. 89

2 preludia op. 39

„Für Elise“ (Pro Elišku) – omyl vydavatele, původní název byl Für Therese, což byla dcera Beethovenova lékaře Malfattiho

Čtyřruční skladby

Sonáta D dur op. 6 – dvouvětá

8 variací C dur na téma hraběte Waldštejna

3 pochody op. 45

Velká fuga B dur op. 134 – transkripce poslední věty smyčcového kvartetu

B dur op. 133

Literatura: Amenda, Alfred. Appassionata. Román o Beethovenovi; Praha : Melantrich, 1972, 555 str.

Lockwood, Lewis. Beethoven. Hudba a život; Praha : BB/art s . r. o., 2005,
610 str. ISBN 80-7341-409-0