Mocenský dualismus v poddanském městě - Zlíně

Mocenský dualismus v poddanském městě - Zlíně

Obsah

Obsah 2

Úvod 3

Stručné dějiny poddanského města Zlína do konce 16. století .. 4-5

O správě města . 6

Zlínská privilegia . 7

Závěr 8

Poznámkový aparát 9

Použitá literatura .. 10

Úvod

Svou práci jsem koncipoval do tří kapitol. V první kapitole jsem stručně nastínil dějiny zlínského panství a města Zlína do doby okolo roku 1600. Názory odborníků na počátek města a jeho vznik se do dnešní doby různí, proto jsem se věnoval tomuto problému trošku podrobněji.

Protože Zlín byl městečkem poddanským, existoval tady jistý mocenský dualismus, který reprezentovala městská samospráva a vrchnostenský dohled nad městem. Oběma těmto vlivům se pak věnuji ve druhé kapitole nazvané „O správě města“.

Třetí kapitola obsahuje pojednání o vývoji zlínských privilegií, která hospodářsky povznesla město a oslabovala vliv vrchnosti ve správě města, a tak prohlubovala pocit osobní nezávislosti.

Tato práce se hlavně opírá o publikace autorů Josefa Polišenského a Zdeňka Pokludy, kteří dějiny Zlína právě v době okolo roku 1600 popsali velmi podrobně, protože použili všechny dostupné archivní prameny.

Stručné dějiny poddanského města Zlína

do konce 16. století

První spolehlivá zpráva o Zlíně pochází z roku 1322, kdy šlechtic Fricek z Egerberka prodal svůj díl statků zděděných po otci, mimo jiné i Zlín, královně Elišce Rejčce. Záhy jí prodal zbývající část majetku i Frickův bratr Vilém. ¹⁾

Počátky města však spadají hlouběji před rok 1322, protože v této době už existovalo a patřilo mezi významná hospodářská centra v okolí. Pečlivým rozborem nejstarších listin dospěli historikové K. Stloukal a L. Hosák až k datu 1261, kdy předek bratrů Fricka a Viléma z Egerberka, Vilém z Hustopečí, vlastnil území na střední Dřevnici, a právě v roce 1261 daroval vizovickému klášteru několik vesnic, včetně půlky Želechovic. Druhou půlku si ponechal, a ta potom vždy náležela ke zlínskému panství. Za středisko tohoto panství na západ od Želechovic K. Stloukal pokládá Zlín a vyslovuje přesvědčení, že vznikl mezi lety 1257 a 1261 kolonizační činností dvořana Přemysla Otakara II. Viléma z Hustopečí. Hosák pak posouvá toto datum ještě hlouběji do minulosti, před polovinu 13. století. Oporou pro toto tvrzení je mu fakt, že Zlín zapadá do soustavy osad na levém břehu Dřevnice, o kterých vypovídají záznamy z 12. a 13. století a skutečnost, že Zlín leží ve výhodné komunikační poloze. ²⁾

Královna Eliška Rejčka panství brzy prodala, protože v jejím testamentu z roku 1330 není o Zlínu žádná zmínka. Následující vlastník rytíř Herbort vlastnil zlínské panství krátký čas (1349-1350), po něm převzali Zlín intabulačním zápisem roku1538 bratři Albrecht a Zdeněk, členové mocného rodu Šternberků. ³⁾ Po smrti Zdeňka získal správu nad majetky sám Albrecht. Tento významný církevní hodnostář (biskup ve Zvěříně, poté v Litomyšli a nakonec arcibiskup v Magdeburku) se vzdal zlínského panství ve prospěch svých světlovských bratranců Alšíka a Viléma Šternbarka, kteří Zlín drželi už roku 1360. Ti se o společný majetek podělili a roku 1370 se majitelem zlínského panství stal Vilém ze Šternberka, který zde vládl do své smrti v roce 1389. Po něm dědil jeho syn Albrecht, který záhy umírá (1392). Jako odúmrť byl Zlín v držení markraběte Jošta, který prodal Zlín a další majetek svému přívrženci Zdeňkovi ze Šternberka. Zlín byl touto intabulací z roku 1397 zpět v rukou Šternberků, tentokrát však v majetkové a mocenské sféře lukovské větve.⁴⁾

Tento významný a vlivný feudál dal sepsat 1. listopadu 1397 listinu, která přinesla městu významné hospodářské výsady. Udělil tak Zlínu „svobodu městskou všech obchodů a požitků tak tím vším způsobem a právem jako město Brno a město Olomouc k věčnému užívání“ a zároveň dal svým zlínským poddaným právo „na odúmrť statků obyvatelů zlínských, jestliže by který z nich bez poručení umřel, že ten statek všelijaký na přátely jejich nejbližších“ má připadnout. Zlín těmito privilegii dosáhl významného rozmnožení svých hospodářských výsad.⁵⁾

Po smrti Zdeňka ze Šternberka (1405) dědil statky jeho syn Albrecht, který však už roku 1412 umírá a majetek se dostává do vlastnictví jeho synů Jiříka a Lacka. Ti majetek roku 1437 převedli zápisem do zemských desek do rukou Petra Romana z Vítovic, který zde vládl téměř čtyřicet let a okolo roku 1472 zemřel. Nebyl však nikdo, kdo by po něm dědil, a proto připadl jeho majetek jako odúmrť uherskému králi Matyášovi. Ten jej daroval asi v roce 1478 jednomu ze svých hejtmanů Vilému Tetourovi z Tetova, kterému se podařilo díky válce značně zbohatnout.⁶⁾

Po Vilémově smrti asi v roce 1496 dědili synové Jan, Jiřík a Václav. Po vyplacení nejstaršího syna Jana drželi Zlín od roku 1510 společně Jiřík s Václavem a po rozdělení majetku roku 1521 samotný Jiřík. Po jeho smrti roku 1541 dědili majetek jeho dva synové, z nichž starší Vilém brzy zemřel (1545). Jan se tak stal jediným majitelem panství. Když v roce 1568 zemřel, zanechal po sobě zadlužené panství, které převzalo konsorcium věřitelů. Ti majetek po Janu Tetourovi prodali jeho bratranci Kunci Kašparu Tetourovi. Jeho vláda tu trvala sotva dva roky, zemřel někdy koncem ledna 1571 a jeho majetku se ujali bratři Fridrich a Burjan. Krátce na to, někdy na jaře téhož roku, prodali panství Janu Kropáči z Nevědomí. Ten však už roku 1572 umírá a všechen majetek zdědila dcera Anna, protože jako jediná zůstala naživu z jeho sedmi dětí, které umřely pravděpodobně na nějakou epidemii, o něž nebylo v této době nouze. ⁷⁾ Zlínské panství držela společně se svým manželem Janem z Kunovic. Po jeho smrti postoupila Zlín svému druhému muži Janu ml. ze Žerotína. Koncem roku 1584 zdědila majetek jako nejbližší příbuzná jeho sestra Bohunka ze Žerotína, která pak Zlín prodala o Velikonocích roku 1589 Janu Cedlarovi z Hofu. ⁸⁾

Po hospodářském rozkvětu města za Šternberků a Tetourů procházel Zlín třetí vlnou svého ekonomického vzestupu, právě za časů, kdy panství náleželo Janu Cedlarovi z Hofu. ⁹⁾

* * * * *

Zlínské panství téměř nepřetržitě tvořily vedle samotného poddanského městečka ještě vesnice Březnice, Mladcová, polovina Želechovic a Prštné. Dříve samostatná ves Čepkov splynula v první polovině 16. století se Zlínem. Na půdě panství zanikla ves Zbožná (zničená pravděpodobně za válek česko-uherských), na jejím místě byl pak postaven panský dvůr, který tu stál už roku 1608. Dále zanikla v průběhu husitských válek ves Bonětina, pustá je uváděna roku 1437. Místo ní však v téže době vznikla ves Příluky. Tyto vesnice tvořily základ panství na rozdíl od vsí vzdálenějších, které postupem času od dominia odpadly (Trnava, Klečůvka, Újezdec 1596, Bořetice1598). Místo nich v polovině 15. století přibyla ves Lužkovice a městečko Grygov - Trávník, založené někdy okolo roku 1500 vrchností na zlínské tvrzi. Zvýšená poptávka po půdě v druhé polovině 16.století vedla ke vzniku dvou vesnic Kudlova a Jaroslavic. Od konce 16. století se hranice panství měnily jen málo, což svědčí o hospodářském celku, který měl spolehlivou základnu. ¹⁰⁾

O správě města

Město Zlín bylo od svého počátku městem poddanským, které bylo centem středně velkého panství. Bylo založené z iniciativy šlechtického rodu (viz výše). Souhlas panovníka s výstavbou města byl však nutný. Král své svolení dával vrchnosti , ne přímo městu. Protože poddanská města vznikala na půdě vrchnosti a byla osídlena poddanským obyvatelstvem, nebyli lidé v tomto městě osobně svobodní, ale patřili mezi poddané své vrchnosti, byť se zvláštním postavením, které bylo podpořeno používáním městského práva. ¹¹⁾

Ve správě města Zlína se uplatňoval mocenský dualismus, neboť o dění ve městě rozhodovala jak městská samospráva, tak i vrchnost.

Z listin 15. a 16. století vyplývá , že v čele městské samosprávy stál purkmistr s radou. Tito hodnostáři byli vybíráni z řad zámožných měšťanů. Vrchnost pak měla právo potvrdit a schválit složení městské rady. Purkmistr byl zpravidla volen na jeden rok, nebylo však dodržováno přesné datum nástupu do úřadu. Předsedal městské radě, jejíž členové jsou v dokumentech označováni jako konšelé, spolupřísežní konšelé, přísežní nebo starší. Purkmistr s radou zastupovali městskou komunitu, rozhodovali ve vnitřních záležitostech města, spravovali obecní jmění a pečovali o veřejná zařízení. ¹²⁾ Od roku 1613 rozhodovali o dosazování kněze ve farnosti. ¹³⁾ Byli také vykonavateli soudní jurisdikce nad obyvateli města, proti jejímž rozsudkům bylo odvolání k vyššímu právu. Odvolat se proti rozhodnutí se dalo k radě královského města Uherského Hradiště, případně pak dále k městskému právu v Brně. Soudní pravomoc obce byla roku 1516 Jiříkem Tetourem rozšířena, bylo jí dáno právo soudit zločiny mimo tři hlavní, a to žhářství, násilí a vraždu, jejichž potrestání zůstalo v pravomoci vrchnosti. Tetourská listina z roku 1571 rozšířila osobní svobody měšťanů. ¹⁴⁾ Vrchnost se vzdala práva brát sirotky do panské služby na zlinskou tvrz, nadále o ně měla pečovat městská rada a jejich příbuzní. Za tuto výsadu pak platil každý usedlík ročně 4 groše ¹⁵⁾ (J. Polišenský uvádí sumu 9 grošů a nezmiňuje se zda ,ji platil každý usedlík, nebo to byla celková roční suma) ¹⁶⁾.

Z toho všeho vyplývá, že vrchnost umožnila městu posílit svou autonomii, a tak možnost větších pravomocí na území města, ale vždy jen s uznáním vrchní autority vrchnosti. Pokud se však jednalo o vyřizování veřejnoprávních záležitostí za hranicemi panství, nemohlo město vystupovat samostatně jako jednající strana. Na těchto úrovních mohla jednat jen vrchnost a zastupovat tak město. ¹⁷⁾

Reprezentantem vrchnosti byl pak fojt, který ve městě hájil zájmy svého pána a byl jím do této funkce dosazován. Postupem doby, v 15. a 16. století se pouto mezi nimi postupně uvolňovalo a v 16. století byl úřad fojta v nejtěsnější součinnosti s purkmistrem a městskou radou. I nadále však fojt vykonával úkoly z pověření pána. Fojt, zvaný na konci 16. století rychtář, dohlížel především na bezpečnostní záležitosti, spravoval městské vězení a urovnával menší spory mezi občany. Dohlížel také na majetkové přesuny a na zápisy v městských knihách s tím související, protože ty mohly být vyhotoveny jen se souhlasem vrchnosti. Dohlížel tak i na městského písaře, který vedl městské knihy dochované v úplnosti od roku 1552. ¹⁸⁾ Vrchnost povolovala zákup ve Zlíně lidem z vesnic, zasahovala do změn v držení podsedků, dokonce vyháněla i jejich vlastníky, ale to jen v případech, pokud byl usedlík zloděj nebo špatný hospodář. Vrchnost se starala také o obsazení pustých usedlostí, prodávala je, někdy je i darovala, dokonce nutila k převzetí podsedku vězením. Zlepšovala tak možnost svých příjmů ze svých poddaných. Tyto podsedky pak byly majetkem vrchnosti. ¹⁹⁾

Zlínská privilegia

Za vlády Tetourů a Cedlerů došlo k posílení nezávislosti a autority představitelů městské samosprávy. Bylo tak učiněno řadou privilegií, které příznivě stimulovaly rozvoj města a jeho hospodářství. Mimo výše řečeného práva dosazovat na faru kněze a změn v oblasti soudnictví to byla zejména privilegia, která umožnila městu hospodářsky vzkvétat, a vyrovnat se tak největším městům v kraji mezi řekami Moravou, Bečvou a Olšavou.

Snaha upevnit postavení Zlína jako obchodního střediska vedla bratry Jana, Jiříka a Václava Tetoury k formulováni žádosti o královské privilegium na výroční trhy. Král Vladislav této prosbě vyhověl a privilegium městu Zlínu udělil na Pražském hradě dne 9. října 1509. Město tak získalo právo konat dva výroční trhy, jeden jarmark v provodní neděli a druhý v pondělí po svátku narození Matky Boží, vždy v délce trvání osmi dnů. Z této pergamenové listiny, která je nejstarší dochované privilegium, se však nedovídáme, zda se jednalo o novou výsadu udělenou městu, nebo o její potvrzení. Mohlo se také jednat o rozšíření práv. ²⁰⁾

Roku 1516 dostali měšťané od Jiříka Tetoura novou výsadu, podle které prodal městu všechny roboty „ totižto pěší, sena hrabání a všechny jiné, šenk, hlásku, sladu dělání“ za roční plat 60 zlatých. Osvobození od robot se však týkalo jen elity města „nadměšťanů“. ²¹⁾ K dalším úlevám od robot došlo za Jana Cedlara z Hofu roku 1592, právo pak bylo roku 1594 legalizované za roční plat 100 zlatých. Osvobodilo se tak dalších 82 osob od roboty. Byli to většinou již lidé středně bohatí, vlastnící zejména menší usedlosti ležící mimo náměstí.²²⁾

Městu se podařilo roku 1516 získat řadu výsad velkého hospodářského významu, získali za roční plat jatka, která pak město pronajímalo řezníkům, mýto a šenk. Vrchnost si zatím ponechala právo šenkování vína a piva.²³⁾

Měšťané se dočkali roku 1571dalších výsad. Tentokrát z rukou bratrů Fridricha a Burjana Tetourů, kteří vydali listinu, v níž se vzdali práva šenkovat víno a také pivo z panského pivovaru v krčmách v Čepkově a Grygově za roční plat 20 zlatých. Dále pak v této listině potvrzují měšťanům právo vařit pivo, které vlastnili už od roku 1496, za roční poplatek 4 zl. Vrchnost si však ponechala právo čepovat pivo z panského pivovaru v jedné krčmě na Čepkově a dále pak čepovat dvě bečky vína na radnici v termínu, kdy na pána přijde řada. Ve Zlíně bylo totiž 52 šenkovních domů, v kterých mohli jejich majitelé nalévat alkohol, a radnice byla jedním z nich. Existoval jistý šenkovní pořádek, který určoval pořadí a dobu v roce, kdy mohl šenkovní dům využívat svou výsadu. Roku 1594 se pak Jan Cedlar vzdal svého práva čepovat víno na radnici za roční náhradu 16 zlatých. ²⁴⁾

Získaná privilegia umožňovala rozvoj města, oslabovala se jimi také přímá osobní podřízenost vůči vrchnosti,a sílil tak pocit osobní nezávislosti. I když povinnosti nezanikly, převedení na peněžní ekvivalent postavení jednotlivce podstatně zjednodušilo.

Závěr

Zlín byl od svého počátku městem poddanským. Spadal pod správu své vrchnosti, která tak ovlivňovala vedle městské samosprávy chod města. Ve své práci jsem se snažil rozebrat oba tyto vlivy a jejich působení jak na sebe navzájem, tak na život lidí ve městě. Výsledek mého zkoumání není nijak překvapivý. Město během svého vývoje dostávalo od své vrchnosti řadu práv. Vrchnost se tak vzdávala přímého dohledu nad některými hospodářskými nebo právními institucemi ve městě. Městská rada, představitelka městské samosprávy, tak zvyšovala svůj význam a stávala se hlavní silou v řízení města. Je jisté, že za takových okolností město po všech stranách prosperovalo a bylo tržním centrem pro své okolí. Ve svém růstu však bylo omezeno jak přírodními podmínkami, tak i následujícími válečnými konflikty. Zlín značně poznamenal ničivý vpád Bočkajovců na začátku 17. století a také dlouhá Třicetiletá válka. Město se z těchto hrůz vzpamatovalo skoro až za dvě století.

Poznámkový aparát

1. Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 65

2. Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 66-68

3. Pokluda, Zdeněk: Sedm století zlínských dějin, Zlín 1991, s. 10

4. Nekuda, Vladimír: Zlínsko, Brno 1995, s. 660

5. Pokluda, Zdeněk: Sedm století zlínských dějin, Zlín 1991, s. 15-16

6. Nekuda, Vladimír: Zlínsko, Brno 1995, s. 660

7. Nekuda, Vladimír: Zlínsko, Brno 1995, s. 661

8. Nekuda, Vladimír: Zlínsko, Brno 1995, s. 661

9. Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 105

10. Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 107

11. Janák, Jan - Hledíková, Zdeňka: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Praha 1989,

s. 236

12. Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 146-147

13. Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 144

14. Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 148-149

15. Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 143

16. Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 121

17. Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 146

18. Pokluda, Zdeněk: Sedm století zlínských dějin, Zlín 1991, s. 28

19. Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 122

20. Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 120

21. Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 141

22. Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 121

23. Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 122

24. Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 122

Použitá literatura

Janák, Jan - Hledíková, Zdeňka: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha 1989

Nekuda, Vladimír: Zlínsko. Brno 1995

Pokluda, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I-VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1987 (r. 9), s. 63 - 188.

Pokluda, Zdeněk: Sedm století zlínských dějin. Zlín 1991

Polišenský, Josef: Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1979 (r. 1), s. 105 - 129.