Soubor kachlů z obce Bulhary u Mikulova - Nálezové okolnosti

Soubor kachlů z obce Bulhary u Mikulova

Nálezové okolnosti

V roce 1998 proběhla v katastru obce Bulhary, vzdálené cca 7 km východně od Mikulova, plynofikace. Zemní práce byly průběžně sledovány v rámci archeologické záchranné akce pod záštitou Regionálního muzea v Mikulově. Na různých místech intravilánu se podařilo identifikovat množství stop osídlení počínaje neolitem až po novověk. Pod dnešní zástavbou obce se podle všech indicií nalézá mimořádně bohatá polykulturní archeologická lokalita.

V závěru prací byl v ústřední části vesnice realizován úzký výkop zasahující až do hloubky kolem 3 m. Procházel mezi uliční čárou a hlavní silnicí v blízkosti obchodu a obecního úřadu, v místě, kde z hlavní komunikace probíhající obcí odbočuje cesta k mostu přes řeku Dyji – viz plánek obce. Ve vykopané hlíně se objevily četné zlomky kamnových kachlů z počátku novověku; první nálezy shromáždili pracovníci Obecního úřadu v Bulharech.

V místech objevu přechází hrana terasy provázející pravý břeh řeky Dyje do svahu, který sestupuje k současnému říčnímu břehu. Relativně četné zlomky keramiky v okolních výkopech dokládají středověké a novověké sídlištní struktury. Při prohlídce vlastního výkopu bylo zjištěno, že jím byl poškozen a téměř zničen archeologický objekt – obilní jáma mimořádně velkých rozměrů. Poblíž jejího dna, asi 3 m pod někdejším povrchem, se pak nalézalo in situ torzo zvláštní vrstvy se zlomky kachlů a keramickými střepy. Tato vrstva o síle kolem 60 cm původně vyplňovala kruhovou plochu, pod ní ležely vrstvy hlíny bez dalších nálezů. Horní část jámy zaplňovaly vrstvy světlých hlín bez významnějších nálezů.

Kromě kachlů a keramických zlomků se ve zbytku vrstvy s koncentrací nálezů objevovaly celé bloky hlíny s více nebo méně zřetelnými stopami působení ohně. Představovaly zjevně výmazy z destruovaných pecních konstrukcí. Kromě toho vrstvu prostupovala popelovitá hlína promíšená množstvím uhlíků. Není vyloučeno, že uhlíky a také některé zlomky bloků vypálené hlíny představují zbytky ohněm zničených staveb s dřevohlinitými konstrukcemi. Všechny součásti se do místa uložení dostaly najednou, což potvrzuje skutečnost, že vrstva nebyla dále členěna.

Výplň jámy, a především vrstva s nálezy, byla pečlivě a opakovaně prozkoumána, v rámci reálných možností byly vyzvednuty i všechny dosažitelné zlomky objevující se v hlíně vyházené při hloubení výkopu. Soubor kachlů a keramiky, který máme k dispozici, by měl představovat rozhodující část archeologicky významného materiálu.

Vzhledem ke značnému poškození nebylo možné rekonstruovat rozměry jámy; v době výzkumu navíc došlo k jejímu částečnému zavalení. Podle všeho náleží k objektům, jaké se na jižní Moravě nalézají především v intravilánech středověkých i novověkých vesnických usedlostí. Sloužily k ukládání obilních zásob v intencích starých, ještě pravěkých skladovacích technologií.

Čas, kdy došlo k zřízení a používání jámy v Bulharech, nedokážeme určit. Její výplň obsahovala pouze materiál s malou vypovídací schopností pro určení času zániku. Několik keramických střepů novověkého stáří nedovoluje bližší datování, pouze intuitivně je lze přiřadit k produkci běžné v 16.–18. stol.

Velká heterogenita souboru, výskyt kachlů vyhotovených z různých materiálů odlišnými technikami, existence různých typů a použití široké škály výzdobných motivů vyvolávají otázky týkající se někdejšího vzhledu a umístění kamen, z nichž kachle pocházely. Nalezené zbytky napovídají, že mohou být spíše z několika kamen. Není dokonce vyloučeno, že původně nebyly určeny pro interiér stavby v Bulharech, ale že zde mohlo dojít k jejich sestavení podruhé – po rozebrání a převozu z původního místa. V těchto intencích se pokusila sledovat někdejší osudy kachlů z Bulhar J. Vlčková (Vlčková 2001, 370–371). Vycházela ze skutečnosti, že Bulhary náležely ve středověku k mikulovskému panství. Upozornila na přítomnost církevních motivů uplatněných při výzdobě významné části nalezených kachlů, přičemž dva shodné motivy se objevují rovněž mezi kusy, které pocházejí z nálezu v Pravlově. Tato obec náležela k majetku premonstrátek z kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích; stejnému klášteru patřilo také patronátní právo na kostel sv. Václava a inkorporace fary v Mikulově. Výskyt totožných motivů v místech propojených na přelomu středověku a novověku majetkovými vazbami je zajímavou indicií; pro Bulhary však ve stejném období nejsou k dispozici zmínky o faře. Nelze dost dobře použít osamocenou zprávu o bulharském děkanovi z roku 1414; lokálie a fara zde měly být zřízeny až v 18. století (Zemek – Zimáková 1969, 379).

Další podněty k úvahám nabízí místo samo. V trati Hradisko severně od intravilánu dnešní obce se na ostrožně nad řekou Dyjí nalézá středověký hrádek. V jeho obvodu však nelze spatřovat lokalitu, v níž by měla stát začátkem novověku kamna – archeologický výzkum poskytl pouze mimořádně chudý soubor nálezů, dokládající nevelký význam místa. Přímo v obci se pak nacházela tvrz uváděná v letech 1349–1364 a později potvrzená vkladem roku 1596. Tehdy k ní patřil dvůr, ovčín a cihelna (Nekuda – Unger 1981, 89; Plaček 2001, 148). Přesná lokalizace této tvrze však není známa.

Několikrát je v písemných pramenech zmiňován samotný dvůr. Roku 1372 měl být vyplacen Janem z Liechtensteina, jenž ho získal od předešlých majitelů náležejících do řad drobné šlechty, opět se objevuje v urbáři z roku 1574; dvůr a k němu náležející polnosti jako samostatná hospodářská jednotka existovaly v obci až téměř do poloviny padesátých let 20. století (Zemek – Zimáková 1969, 377).

Stavba kachlových kamen začátkem novověku v areálu výše zmíněného dvora a později jejich asanace v důsledku oprav nebo při poklízení areálu poničeného za válečných událostí či požárem by nabízely možnou „scénu“ situace, kdy mohlo dojít k nasypání destrukce do bývalé obilní jámy. Určení výrobce kachlů, místa, kde kamna stála, a okolnosti jejich zániku představují problémy, které není možné řešit bez další podrobné analýzy. Soubor z Bulhar však nabízí mimořádně významné informace v oblasti ikonografie a na tuto problematiku zaměříme svoji pozornost v další části předkládané studie.

Kachle bez reliéfní výzdoby

I. Nádobkový kachel

Nádobkové kachle s pravoúhlým ústím patří k nejstarším a dodnes hojně používaným typům kachlů. Nemají čelní reliéfní stěnu a jsou výrobně poměrně nenáročné (Smetánka 1969,

Kachel nádobkový. Vlevo pohled na torzo zahloubené vnější strany; vpravo vnitřní strana kachle – přerušovaně

naznačen obrys původního tvaru, na dně patrny okrouhlé stopy po odříznutí strunou. (RMM inv. č. 18030)

Kachel nádobkový. Vlevo detail vnitřního dna se stopami po odříznutí strunou, vpravo průřez boční stěnou.

(RMM inv. č. 18030)

  obr. 12–13). Našly proto široké uplatnění v novověku ve staveních prostého obyvatelstva. Zpočátku, u nás ve 13. století, však představovaly to nejmodernější a nejefektivnější řešení výhřevných stěn kachlových kamen. V námi sledovaném přechodovém období středověku a novověku se vyskytovaly na kachlových kamnech jak samostatně, zpestřeny o drobné ozdoby na římsách (cimbuří) a nárožích (tordované sloupky, nárožní štítky), tak v kombinaci s kachli reliéfními (Durdík 2003; Hazlbauer 2003 a, b; Krajíc 1997).

V kolekci z Bulhar je evidováno celkem 12 zlomků nádobkových kachlů, pocházejících minimálně ze tří exemplářů. Nejzachovalejší z nich je kachel s inv. č. A18030 (viz obr.). Na vnitřní straně dna jsou zřetelnéstopy po odříznutí strunou. Další zlomky jsou evidovány

II. Nikový kachel

Nikové (ve starší literatuře necičkové) kachle obdélného tvaru s poloválcovou dovnitř prohnutou vyhřívací čelní stěnou patří k poměrně vzácným typům, u nás více užívaným až od konce 15. století (Smetánka 1969, obr. 21). Byly buď nezdobené, nebo nesly na čelní straně reliéf, v nejefektnějších případech ještě obohacený krajkou prořezávaných kružeb vybíhajících z okrajových částí. Takovýto výrobek představoval vrchol technické dovednosti

hrnčíře a právem se řadil mezi exkluzivní zboží (Beghard 1988, 69–73). V lokalitě Bulhary se našly v 11 zlomcích zbytky dvou prostých exemplářů. Zachovalejší z nich má inv. č. A18027

(viz obr.), zlomky druhého kusu inv. č. A18028 a A18029.

22Kachel nikový. Nahoře boční pohled na vnější dovnitř zaoblenou stranu, dole částečný průřez. (RMM inv. č. A18027)

Kachle s reliéfní výzdobou – ikonografický výklad

III. Zrcadlo

Mezi nejjednodušší možnou plastickou výzdobu čelní reliéfní plochy patří útvar, který dostal název zrcadlo. U našeho nálezu se jedná o zrcadlo obdélné. Jeho rovná centrální část se rozkládá uprostřed stejně širokých, mírně dovnitř se svažujících ploch. Je tedy situována hlouběji než okraje kachle. Obvod ohraničuje jednoduchá, dovnitř zaoblená okrajová lišta. Kachel má poloválcovou komoru rekonstruovanou stejně jako čelní plocha přibližně ze dvou třetin. Komora je velmi zajímavá, protože do ní byly vyříznuty dva přibližně kruhové vyhřívací otvory místo obvyklého jednoho oválného otvoru. Byl nalezen pouze jeden exemplář tohoto typu.

Historie

Zrcadlo. Vlevo nahoře pohled na čelní stěnu kachle – tečkovaně vyznačena dochovaná část komory. Vpravo pohled na komoru kachle s torzy vyhřívacích otvorů – tečkovaně vyznačena zadní strana čelní (reliéfní) vyhřívací plochy. (RMM inv. č. A18026) Zrcadlo –

 

Zrcadlo. Vlevo nahoře pohled na čelní stěnu kachle – tečkovaně vyznačena dochovaná část komory. Vpravopohled na komoru kachle s torzy vyhřívacích otvorů – tečkovaně vyznačena zadní strana čelní (reliéfní) vyhřívacíplochy. (RMM inv. č. A18026)

  Zrcadlo – průřez čelní stěny a komory shora. (RMM inv. č. A18026)

Závěrem

Po zpracování kachlů z Bulhar se dostává naše poznání o stavbě a výzdobě kachlových kamen z přelomu věků o krok dále. Zde je třeba vedle dosud neznámých ikonografií a jejich nových variant upozornit na vysoké procento výskytu obdélného formátu a poloválcových komor. Podle dosavadních poznatků právě tyto komory jsou jedním z důležitých faktorů pro časové zařazení. V souvislosti se zdokonalením stavební konstrukce kamen ve druhé polovině 16. století se přestaly používat. Naopak počátek jejich užívání lze u nás sledovat kolem roku 1400 – např. na slavných prořezávaných kachlích z Melic (Michna 1981, 333–360). V klasické podobě (s vyhřívacím otvorem) jsou bohatě zastoupeny např. v kolekcích z hradu Rožnova (Kohoutek 2004, 89–110), hradu a zámku Hranice na Moravě (Miloš – Michna – Sedláčková 1998) a hradu Rýzmburku u Náchoda (Hlaváček – Pavlík v přípravě do tisku) datovaných na přelom 15. a 16. století. Z hlediska datace je samozřejmě významný zejména vlastní reliéf (ztvárnění oděvu, typy zbraní, podoba erbů, architektonické články apod.). Povrchová úprava reliéfních ploch se spokojuje s tradičními formami (slídový efekt, přetah hlinkou). Výskyt glazury nebyl zjištěn.

Období pozdní gotiky a rané renesance přineslo nebývalý rozkvět kamnářského řemesla. Značně stoupl počet obyvatel, kteří si mohli toto dražší zboží pořídit. Vedle panského a duchovního stavu to byli i měšťané – majetnější obchodníci a řemeslníci, a právě představitelé těchto společenských vrstev obohatili ikonografickou škálu dalšími náměty ze svého prostředí. Navíc jde o dobu, kdy svět pozdního středověku začal prolínat duch renesance, oživující antické náměty, které ovlivnily mj. i symboliku křesťanskou. Zároveň příliv zahraničních výrobků a předloh ještě neutlumil invenci lokálních výrobců, jak tomu bylo od druhé poloviny 16. století, a po určitou dobu tak souběžně vznikaly výrobky gotické a renesanční, tuzemské i původem zahraniční. Proto můžeme hovořit o zlatém věku

kamnářské produkce.

Část souboru s náboženskou tematikou již byla publikována, nebo alespoň zmíněna ve významné studii J. Vlčkové (Vlčková 2001). Dva shodné motivy se vyskytly v souboru z Pravlova u Dolních Kounic, zpracovaném A. B. Králem (Král 1974). Tak byla objevena určitá souvislost nálezu, posílená i shodnými technologickými znaky.

Historie