Scrigroup - Documente si articole

Username / Parola inexistente      

Home Documente Upload Resurse Alte limbi doc  

 
CATEGORII DOCUMENTE





BulgaraCeha slovacaCroataEnglezaEstonaFinlandezaFranceza
GermanaItalianaLetonaLituanianaMaghiaraOlandezaPoloneza
SarbaSlovenaSpaniolaSuedezaTurcaUcraineana

BiologieBudovaChemieEkologieEkonomieElektřinaFinanceFyzikální
GramatikaHistorieHudbaJídloKnihyKomunikaceKosmetikaLékařství
LiteraturaManagementMarketingMatematikaObchodPočítačůPolitikaPrávo
PsychologieRůznéReceptySociologieSportSprávaTechnikaúčetní
VzděláníZemědělstvíZeměpisžurnalistika

Prvky účetnictví jako teorie i jako praktické činnosti

účetní

+ Font mai mare | - Font mai mic







DOCUMENTE SIMILARE

Trimite pe Messenger
Účtovanie o tovare
Předmět účetnictví, cíl účetnictví, funkce účetnictví a uživatelé účetních výkazů. Obecně uznávané účetní zásady.
Prvky účetnictví jako teorie i jako praktické činnosti
Finanční účetnictví
Manažerské účetnictví

 

a) Prvky účetnictví jako teorie i jako praktické činnosti

Definice účetnictví:

-          Uspořádané záznamy o hospodaření firmy

-          Činnost, kterou znalí jedinci vytvářejí

-          Účetnictví jsou uspořádané zápisy o stavu majetku podniku a jeho pohybu

Pojem účetnictví

-          nauka, vědní disciplína (accounting science), činnost, kterou se podle daných metodických pravidel uskutečňují písemné záznamy o hospodaření podniku (book keeping), výsledek činnosti – soustava provedených účetních zápisů.

Hlavní funkce účetnictví

-          informace o struktuře majetku a o struktuře HV. Dále opora paměti podnikatele, důkazní prostředek ve sporech, prostředek výpočtu daní, informuje o úspěšnosti podnikání (i pro investory), skládání účtů majitelům podniku (od vedení podniku)

-          Uživatelé údajů: Řídící pracovníci podniků, vlastníci, věřitelé a zákazníci, veřejnost (zaměstnanci), konkurence, orgány státu

-         

Účetnictví jako teoretická disciplína:

-          Uspořádaný souhrn poznatků, obsah teorie:

x         Účetní výkaznictví a teorie bilance: jak předávat info uživateli, důraz na cílový produkt účetního systému

x         Teorie oceňování: vyjádření v kvantitativní jednotné míře – pro účetnictví = peněžní jednotka národní měny

x         Teorie účtů: jaké účty využívatstatické teorie, dynamické, stat.-dynam., jednořadové, dvouřadové… základem je dvoustranný účet

x         Teorie účtových systémů: jak má účetní systém vypadat komplexně

x         Analýza vývoje a perspektiv

x         Analýza účetních forem

Účetnictví jako praktická činnost:

-          hospodářská činnost podniku, účetnictví měří a zachycuje vliv uskutečněných hospodářských operací na finanční majetek a zároveň zjišťuje HV

-          systém záznamů uskutečňovaných podle jasných pravidel specifickými pracovními postupy

(ZDROJ: Borec + Přednášky Janhuba)

b) Rozdíl mezi anglosaským a kontinentálním pojetí účetnictví

Anglosaský model

-          vznik na bázi zvykového práva (GAAP – dobrovolně dodržují – ideový základ účta, není dáno legislativou…)

-          VB, USA, Holandsko – celkem cca 40 zemí světa

-          velké množství nadnárodních společností, rozvinutý peněžní i kapitálový trh

-          cílem FÚ je uspokojit informační potřeby externích uživatelů účetních výkazů (investorů hlavně)

-          regulace účetnictví svěřena profesionálním institucím a probíhá na bázi zvykového práva

-          účetnictví není deformováno daňovými hledisky

-          je zvykem uvádět aktiva v opačném pořadí – od nejrychleji likvidních k nejméně likvidním. Vertikální forma, při níže se vykazují A a P pod sebou je vlastní jmění až jako poslední část výkazu

Kontinentální model

-          silně regulováno právními a daňovými normami

-          evropské země, Japonsko, bývalé francouzské kolonie v Africe

-          podniky silně závislé na finančních institucích (orientace podniků na banky)

-          FÚ regulováno právními normami (ztěžuje pružné provádění potřebných úprav)

-          podřízeno daň.zákonům a obchod.právu – nemůže dobře podat věrný obraz o podniku

ZDROJ: Borec

c) Vyřazování DHM a jeho vlivy na HV

Vyřazování investičního majetku

  • Prodej; Likvidace
  • Bezúplatné předání; Darováním
  • V důsledku manka nebo škody
  • Přeřazením z podnikatelské činnosti do osobního užívání podnikatele

-          Není-li majetek plně odepsán, musí se vypočítat zůstatková cena (PC – oprávky)

-          Pokud je vyřazen majetek, který byl v majetku k počátku roku, lze provést ještě polovinu ročního odpisu

Vliv na HV

-          Není-li zcela odepsán, musí se doodepsat (N) – do nákladů do plné výše pořizovací ceny

-          Při prodeji: zůstatková cena N – to za kolik se prodá – V (může být zisk…)

ZDROJ: Bestseller, Borec


3.

a) Bilanční princip, bilanční rovnice

-          K bilancování aktiv a pasiv slouží rozvaha, která dává základní pohled na majetek podniku, přehled o A a P (jejím úkolem je přehledně uspořádat majetek podniku v peněžním vyjádření, a umožnit tak zhodnocení finanční situace podniku)

Ø       Bilancování majetku a zdrojů podniku (rozvaha a bilanční princip)

-          je metodickým prvkem (určující základní pohled na předmět účetnictví) podvojného účetnictví

-          spočívá v pohledu na podnik ze 2 hledisek : (pohled na 1 stejnou věc) Dvojjediné chápání podniku = každý druh majetku musel být financován z určitého zdroje

-    co mám ? – peníze, automobil, materiál, budova = AKTIVA (aktivně se účastní výrobního procesu)

-    jaké jsou zdroje krytí majetku? = PASIVA

-          tento dvojí pohled na majetek se označuje jako bilanční princip a je základem klíčového účetního výkazu – rozvahy, kde  platí: A=P

SCt[ai] = SCt[pj]

-          Souhrn n složek podnikových aktiv oceněných k určitému okamžiku t na základě C se rovná souhrnu m složek podnikových pasiv oceněných na téže základně C ke stejnému okamžiku t.

Ø       Aplikace bilančního principu (4 typy změn rozvahových účtů):

A +        P +     nákup zboží na dodav. Úvěr (+ A, + kr.závazky vůči dodavatelům)

                        nákup automobilu (+DM, + VK), příjem peněz z úvěru (+ peněž.prostředky, + kr.závazky)

                            zvyšuje bilanční sumu – větší celkový kapitál v podniku

A -         P -         úhrada dluhu z vkladového účtu ( - peněž.prostředky, - dluh), výběr kapitálu z podniku (- stroje, - VK)

                            snižuje bilanční sumu

A +        A -     vylepšení struktury aktiv, přesun uvnitř aktiv

   poskytnutí půjčky ( - peníze, + pohledávky), nákup automobilu ( - peníze, + DM)

   nepůsobí na bilanční sumu

P +       P -        a) přesun uvnitř cizích zdrojů – překlenovací úvěr – záměna jednoho dluhu za druhý (- dodavatelé,+ úvěr)

b) přesun uvnitř VK – zisk nechaný v podniku mi může zvyšovat jednotlivé položky (transakce spojené s rozdělováním zisku do fondů, ZK, atd.)

c) přesuny mezi VK a cizími zdroji

I.snížení VK – zvýšení dluhů: 1/2 zisku se vyplatí mezi společníky(sníží se zisk, zvýší se závazky společníků)

II. zvýšení VK – snížení dluhů : z dlužníka se stane spolumajitel (např. vysoký úvěr na splacení bance, ale nemá fin.prostředky – může dojít ke zrušení dluhu tím, že se banka stane akcionářem podniku = kapitalizace závazků)

                                                   nepůsobí na bilanční sumu

Ø       typy změn rozvahových stavů s výsledkovým působením:

1)     vznik nákladu (vše, co je vynaloženo na činnost firmy)

·         ↓ A Þ ↓ HV   např. spotřeba materiálu, energie, …

·         ­ P Þ ↓ HV   např. dodavatelé, zaměstnanci, ….(výši nákladu znám, až když mi přijde faktura, do té doby se mi v rozvaze zvyšuje dluh, který snižuje HV)

2)     vznik výnosu

·         ­ A Þ ­ HV   např. přijatá tržba za prodané zboží

·         ↓ P Þ ­ HV    např. odpuštění placení elektriky, příliš vysoký účet za telefon, dán k reklamaci, ověření, zaslání dobropisu (původní dluh se sníží, do HV se to vrátí)

ZDROJ: Borec, Abeceda

b) Harmonizace v rámci EU

-          Smlouva o založení EHS – uveden cíl přizpůsobování legislativ členských států pomocí direktiv – ty každá země EU zabudovává do své národní úpravy

-          i tak zůstávají účetní systémy zemí značně odlišné, direktivy umožňují respektovat národní specifika

-          pro oblast účetnictví byly vypracovány 3 direktivy = kodex účetní legislativy Evropské Unie

x         4.direktiva – upravuje účetní výkazy a přílohu

-         usiluje o sblížení účetních systémů jednotlivých zemí, o srovnatelnost účetních výkazů

-         jsou zde ustanovení o formě ÚV, obsahu jejich položek, ocenění, obsah přílohy a výroční zprávy a zveřejňování ÚV

-         je výchozím základem harmonizace účetních postupů v rámci EU

-         základem harmonizovaného účetnictví jsou podle 4.direktivy všeobecně uznávané účetní zásady = obecné principy

-         střet 2 koncepcí účetních systémů vycházející z 2 rozdílných evropských zón: (anglosaská, kontinentální koncepce)

-         kompromisy mezi 2 pojetími se projevuje jako právo volby

-         obsahuje velký počet variantních řešení, kde si mohou státy nebo podniky vybrat – možností volby je 40, což je na druhé straně problémem srovnatelnosti – není to úplně dokonalý systém


-         klasifikace práva volby :

a)     právo volby příslušející členskému státu

-        při transformaci kodexu do národní legislativy mají hlavní slovo státní orgány, podnik se musí podřídit

b)     odvozená práva volby

I)      stát mže přenést část volby na podniky

II)    stát může převzít více přípustných variant – podnik si může zvolit

c)     přímé (původní) právo volby podniků

-        stát nemá možnost volbu podniku ovlivnit

-         dalším problémem je, že takto zpracované výkazy nejsou uznávány mimo EU - především burzou v USA

-         obsah 4. direktivy :

A)     obsah

§         zajištění srovnatelnosti v čas.řadě

§         členění rozvahy (2 vzory), určení hlediska pro klasifikaci A na dl. a kr. + úpravy ocenění – ustanovení k některým rozvahovým položkám

§         členění výsledovky (4 vzory) + ustanovení o některých položkách výsledovky

B)    pravidla pro oceňování

§         předpoklad trvání podniku; konzistence (metody oceňování nelze měnit z roku na rok)

§         opatrnost; přiřazování N a V podle období

§         bilanční kontinuita

C)    obsah přílohy

§         obsah výroční zprávy + ustanovení o zveřejňování účetních výkazů+ověřování výkazů

x         7.direktiva (1983) – upravuje konsolidaci účetních výkazů

-         vyžaduje, aby mateřská společnost sestavovala účetní výkazy nejen sama za sebe, ale i za celou skupinu, tj. aby vyhotovovala konsolidované účetní výkazy a konsolidovanou výroční zprávu, v nichž se zobrazí fin.pozice skupiny tak, jako by tato skupina byla samostatnou účetní jednotkou

-         tato direktiva ponechává menší prostor pro právo volby při národní úpravě účetnictví, protože se často týká nadnárodních společností, kt. mají pobočky v mnoha zemích světa

x         8. direktiva (1984) – se týká požadavků na auditory

-         týká se schvalování osob oprávněných k ověřování účetních výkazů

-         je založena na značně rozdílných předpokladech a tradicích jednotlivých členských států

-         standardizace je proto velmi obtížná

-         největší problém je sjednotit požadavky na auditory tak, aby mohli vykonávat svoji činnost v celé EU

-      tudíž řešením problémů s variantním řešením je zpracovávat výkazy podle Mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS (EU doporučuje), které vycházejí ze zvykového práva a blíží se  US GAAP

-      IFRS – mezinárodní standardy finančního výkaznictví

OTEVŘENÉ PROBLÉMY

-      pozitivní dopady – zvýšení kvality účetních výkazů, volný přístup k info o účetních výkazech, rozšíření obchodu mezi státy EU, zvýšení konkurenční schopnosti

-      direktivy nejsou rozpracovány do úrovně evropských účetních standardů

-      účetní výkazy nejsou uznávány za hranicemi EU (hlavně na světových burzách) → velké problémy, musí se vyhotovovat dvojí účetní výkazy (někdy trojí – ještě daňové)

ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ

-      EK vydala r.2000 komuniké – Strategie fin.výkaznictví EU : cesta vpřed – které obsahovalo doporučení :

1)     doporučení, aby všechny společnosti zemí EU, jejichž akcie jsou registrovány na evropských burzách, vystavovaly své konsolidované účetní výkazy podle mezinárodních účetních standardů IAS / IFRS (v roce 2002 změněno na nařízení)

2)     doporučení členským zemím EU, aby do svých národních úprav zabudovávaly řešení obsažená v IAS / IFRS

3)     doporučení novelizovat evropské účetní direktivy, hlavně oceňovací pravidla

ZDROJ: Borec + Abeceda

c) Průběžný a periodický systém evidence zásob

1)   průběžný systém    zajišťuje záznamy o nakoupených zásobách a o nákladech prodaného zboží na aktuální denní bázi

      dává podklady pro operativní záznamy

      u velkých skladů (denně výdej/ příjem zásob – denně zaznamenávají zůstatky, příjemky/ výdejky

      fyzická inventura se provádí alespoň 1x ročně a zaúčtuje se manko / přebytek

      v průběhu účetního období se veškeré složky pořizovací ceny zásob (cena pořízení + vedlejší N spojené s pořízením) účtují na účet pořízení zásob  (MD) a na příslušné účty závazků nebo aktivace v závislosti na způsobu pořízení (D)

      účet pořízení zásob slouží jako kalkulační účet – k výpočtu pořizovací ceny

      při převzetí zásob na sklad se zásoby přeúčtují na účet zásoby na skladě (materiál nebo zboží na skladě)

      při prodeji zásob se potom odúčtují v pořizovací ceně se souvztažným zápisem na nákladových účtech spotřeba zboží (prodaný materiál nebo prodané zboží)

      tržby se  proúčtují na výnosové účty (tržby z prodaného materiálu, tržby za prodané zboží) a souvztažně na příslušný účet pohledávek nebo pokladnu u tržeb přijatých v hotovosti


2)   periodický systém – nezajišťuje denní záznamy pohybu zásob ani N

      stav vykazovaných zásob a náklady prodaného zboží se počítají na konci účetního období při fyzické inventuře

      NPZ (náklady prodaného zboží) se zjistí jako reziduální částka: PS (zásob) + N – KS = NPZ

      u tohoto způsobu účtování se veškeré nákupy zásob účtují přímo na nákladový účet spotřeby zásob a souvztažný účet dodavatelé

      o spotřebě se v okamžiku spotřeby neuvažuje (spotřeba se pouze eviduje v jednotkách množství v operativní evidenci – např. skladní karta)

      stav zásob se upraví na konci účetního období v návaznosti na provedenou inventuru, kdy se nejprve odúčtuje původní PS na skladě jako spotřeba a snížení stavu skladu

      nový stav se pak proúčtuje zvýšením skladu a snížením spotřeby

      inventurní rozdíly    případ, kdy fyzický stav neodpovídá účetním záznamům

   stav zásoby je nižší – povaha zásoby je taková, že buď při skladování přirozeně ubývá nebo dochází k technologickým ztrátám, podnik v tomto případě stanovuje normy a pokud úbytek nepřesáhne tyto normy nejedná se o manko, ale o úbytek v rámci norem

   pokud zásoba nemůže přirozeně ubývat,  nebo povolený úbytek je vyšší než požaduje norma, účtujeme jako manka nad normu (jde tedy o provozní náklad)

   stav zásoby je vyšší – jedná se o přebytek (účtujeme jako provozní výnos), pokud však nedošlo k účetní chybě, jinak účtujeme jako snížení spotřeby

      nutné také zaúčtovat operace typu nevyfakturovaná dodávka (dohadné účty pasivní) nebo dojde faktura, ale nedojde materiál (materiál na cestě)

ZDROJ: Borec

4.

a) Aktiva, podstatné znaky, možnosti třídění a uspořádání

AKTIVA               = vložené prostředky kontrolované (ovládané) podnikem, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává, že přinesou v budoucnu ekonomický prospěch, budoucí užitek (a to jak přímý prospěch, tak potencionální)

                               = majetek z hlediska konkrétní formy, v níž jsou hospodářské prostředky vázány (X pasiva = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány)

-      musí splňovat tyto charakteristiky:

§         poskytuje budoucí ekonom.užitek spočívající v přítoku peněz

§         podnik je schopen tento užitek přijmout a jiné entitě k němu zamezit přístup

§         okolnost, kt. podniku zajišťuje právo na užitek, se již udála

-      nejčastěji bývá aktivum :

§         užito při výrobě (či poskytování služeb) určených k prodeji (spotřeba surovin)

§         přeměněno v jiné aktivum (pohledávka v peníze)

§         použito k úhradě dluhu (zaplacení dodavatelům)

§         rozděleno vlastníkům (výplata dividend)

Třídění aktiv

x          Podle druhu (formy) – budova, zboží, peníze…

x          Podle ekonomické funkce:

Ø       Stálá aktiva

-          dlouhodobý hmotný majetek – při používání se jejich hodnota snižuje postupně (alokuje se do více období, postupně se opotřebovávají) – budovy, stavby + neodepisované pozemky

-          dlouhodobý nehmotný majetek – patenty, licence, koncese, vydavatelská a autorská práva, software + goodwill – dobrá pověst (do rozvahy se zahrnuje pouze v případě převodu vlastnických práv k jinému podniku, např. při koupi podniku)

-          dlouhodobá finanční aktiva – neslouží k běžné činnosti, ale aby přinášela výnosy z těchto aktiv (úrok, dividendy, přijaté úroky, nájemné) nebo k získání pevnějších obchodních vztahů (investice, dlouhodobé půjčky, poskytnuté úvěry, CP, finanční podíly v jiných podnicích)

Ø       Oběžná aktiva (spotřebují se během normálního provozního cyklu)

-          zásoby nakupované – skladovaný materiál, související buď přímo s výrobou výrobku, do něhož při spotřebě vstupují (suroviny, pomocný materiál) nebo je jich zapotřebí k provozu, k zajištění prodeje (obaly) apod. + zboží, které slouží k prodeji v nezměněné podobě

-          zásoby vlastní výroby – vznikají činností podniku – nedokončená výroba (rozpracované výrobky), polotovary (lze je jednotlivě prodat), hotové výrobky, zvířata (chov)

-          zásoby zboží – výrobky, které podnik nakupuje a v nezměněné formě prodává

-          pohledávkypohledávky z obchodního stykudosud neuhrazené faktury, vydané faktury aj., ostatní pohledávkynevypořádané nároky podniku vůči jiným právnickým či fyzickým osobám.

-          finanční majetek krátkodobé povahy – CP k obchodování, CP držené do splatnosti (dluhopisy do 1 roku), vlastní akcie a vlastní dluhopisy 

-          peněžní prostředky – hotovost v pokladně a na BÚ, v širším pojetí i kolky, šeky apod.

Ø        Ostatní aktiva

-          náklady příštích období – výdaje běžného období, které se stanou náklady v období příštím.

-          příjmy příštích období – výnosy běžného období, které se stanou příjmy až v období příštím.

-          dohadné položky aktivní – výnos tohoto roku, ovšem odhadnutý (např. očekávané pojistné plnění).

ZDROJ: Abeceda + borec

b) Zásady a význam pro usměrňování účetnictví

Obecně uznávané zásady

-      soubor pravidel, které subjekty, které účtují, dodržují při vedení účetnictví a při sestavování účetních výkazů. Tyto zásady nejsou předepsány legislativou (regulace účetnictví v anglosaské oblasti je založena na zvykovém právu – legislativní úprava je nahrazena zásadami/ principy vedení účetnictví GAAP), jedná se o koncepční rámec, základ toho, jak by účetnictví mělo vypadat.

-      Oživení a znovuobjevení těchto zásad v českém účetnictví – centrálně řízená ek. je potlačovala…

-      Z těchto zásad vychází jak konstrukce účetního výkaznictví podle US GAAP, tak i standardy IAS/ IFRS.

-      Jejich autorita vyplývá ze skutečnosti, že vyhovují požadavkům burz cenných papírů…

-      Vše vychází z jedné hlavní zásady – principu pravdivého a věrného zobrazení („true and fair view“)

Ø       Omezeními jsou:

         cena versus užitek – cena za informaci nemůže být větší než užitek z této informace

         podstatnost – nevykáže se takový údaj, jehož vypuštění  by mohlo vést ke zkreslení pohledu na finanční situaci podniku

         průmyslové zvyklosti – přednost zvyklostem svého odvětví před všeobecnou praxí

Ø       Účetní zásady mají různou důležitost:

1) vyhlášené zásady obecně závazné, vydávají je nevládní zájmové instituce (Výbor pro účetní zásady)

2) nevyhlášené zásady nemají všeobecnou závaznost, publikují se jako různé směrnice, dobrozdání, doporučení, stanoviska apod.

3) základní zásady představují teoretický základ účetnictví, není možné je seřadit dle nadřazenosti a podřazenosti, uvedeny v zákoně o účetnictví č. 563/1991 Sb. a v postupech účtování.

Základní účetní předpoklady:

         Předpoklad Trvání podniku – vychází ze skutečnosti, že podnik bude nadále ve svých aktivitách pokračovat. Jde tedy o to, aby tímto směrem byly účetní výkazy sestavovány – tzn. například  vycházet z určité opatrnosti

         Akruální koncept (báze) – účtuje se v období, kdy daná transakce nastala, bez ohledu na to, zda došlo i k souvisejícímu příjmu či výdaji peněz. Např. prodej na fakturu – zaúčtuje se v době prodeje, nikoliv příjmu peněz.

         Koncept účetní jednotky – účetnictví vedeno za určitý ekonomický celek – za účetní jednotku – její uvedení v záhlaví účetních knih a výkazů

         Oceňování peněžní jednotkou – jinak by nebylo možné sčítat různé majetkové hodnoty.

         Předpoklad stability této jednotky – peněžní jednotka má stálou kupní sílu – v některých zemích  s vysokou inflací se inflace v účetnictví zohledňuje (např. v Jižní Americe).

         Periodicita – periodické zjišťování zisku/ztráty a finanční pozice podniku (vychází z neomezené doby trvání podniku).

         Zásada objektivity – změny se účtují až tehdy, pokud byly objektivně zjištěny.

Základní úč. principy/zásady:

         Historická cena/náklady – výchozí ocenění aktiv vychází z nákladů na jejich pořízení.

         Opatrnost – účetní jednotka pracuje s určitou nejistotou a rizikem, to musíme brát v úvahu při sestavování úč. výkazů, úč. jednotka musí brát v úvahu všechny reálně předvídatelné závazky a ztráty a do výkazů promítá jen ty zisky, které byly skutečně dosaženy.

         Uznání výnosů – výnos je uznán tehdy, pokud je realizován nebo realizovatelný (zpeněžitelný) a byl vydělán, tedy podnik splnil vše, aby si danou pohledávku či peníze zasloužil.

         Přiřazování nákladů k výnosům – vykázání nákladů ve stejném období, kdy došlo k vykázání souvisejících výnosů. Tedy vymezí se výnosy a k nim se přiřadí náklady. (Matching princip)

         Konzistence mezi účetními obdobími – metody účtování by měly zůstávat neměnné, aby bylo umožněno srovnávání mezi účtovacími obdobími.

         Věcná a časová souvislost – vykázání těch položek, které souvisí s vykazovaným obdobím.

         Obsah před formou – důležitější je ekonomická podstata, tedy informace důležité pro ekonomické rozhodování, než právní forma.

         Periodická alokace nákladů – mají-li vztah k více období (například odpisy dlouhodobého majetku), kdy užitek, a tedy i náklady jsou rozloženy do více období.

         Úplnost, srovnatelnost, objektivnost,

ZDROJ: Borec, Abeceda, Bestseller

c) Shodné a odlišné rysy vydaných obligací a akcií (z pozice emitenta)


Akcie

-          Navyšují VK (ZK, rez. fond)

-          Dividendy vypláceny jen v případě zisku

-          Může emitovat je a.s.

-          K akcií se váží různá práva

 

Obligace – dluhopisy

-          Navyšují jiné závazky (emitent si obstarává CK

-          Úrok vyplácen za každých okolností (i když  jsem ve ztrátě)

-          K dluhopisům se neváží majetková práva…


Shodné rysy

-          Oboje emituji, abych získala finanční prostředky

-          Oboje má nominální a tržní hodnotu


5.

a) Cizí zdroje financování podniku:

Pasiva                    = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány – klasifikace z hlediska původu: zdroje vlastní a cizí (= pasiva v širším smyslu, kapitál)

Cizí zdroje           = Pasiva v užším smyslu, zahrnuje dluhy a rezervy

Ø       Dluhy

-          Současné závazky podniku, které pocházejí z minulých událostí a u nichž se očekává, že jejich vyrovnáni vyústí do snížení prostředků ztělesňujících ekonomický prospěch; závazky, které budou teprve splaceny

-          Základním kritériem klasifikace dluhů je doba, po kterou budou sloužit podniku jako zdroj financování (délka provozního cyklu, nebo lhůta splatnosti)

-          možnosti úhrady: zaplacením v hotovosti či z běžného účtu, poskytnutím jiného aktiva, poskytnutím protislužby, nahrazením jednoho dluhu druhým, kapitalizace dluhu (přeměnou dluhu ve vlastní kapitál, původní věřitel se stává spoluvlastníkem)

§         krátkodobé (oběžné) – mající vztah k normálnímu provoznímu cyklu – financují běžný provoz podniku (např. závazkové vztahy k dodavatelům) + nesouvisející s provozním cyklem a budou uhrazeny do 1 roku – dlužné daně, dividendy…

§         dlouhodobé (neoběžné) – se splatností nad 1 rok, určené k financování těch složek aktiv, které mají delší dobu použitelnosti – dluhopisy, směnky, úvěry

Ø       Rezervy

-          Záměrně nevykázaný zisk (zahrnují se do nákladů -> nižší zisk), zadržený jednak na případná obesnější rizika související s podnikání nebo na přesně vymezené účely (záruční opravy, restrukturalizace)

-          Vždy musí být zdůvodněny minulými událostmi či reálně očekávaný okolnostmi

-          Specifický typ závazků: rysy – odhadnutá výše, neurčitá doba čerpání.

ZDROJ: Abeceda

b) Audit účetních výkazů

-          shromáždit relevantní informace, zhodnotit je a vypracovat závěr, auditor není oprávněn nařizovat změny a opravy údajů

Druhy:

-          audit účetních výkazů – externí, zda informace z účetních výkazů poskytují pravdivý obraz

-          interní – kontrola efektivity fungování podniku, hospodárnost, využití finančních zdrojů

-          jakosti – prověřuje kvalitu výkonu poskytovanou podnikem, splnění mezinárodních norem = udělení certifikátu

-          ekologický – vzniká enviromentální účetnictví – sledování účetních informací mající vliv na ŽP

-          počítačový – kontroluje vnitřní informační systémy

Postupy auditora :

1)     činnosti před uzavřením zakázky

-         posouzení rizika a podmínek zakázky,smlouva mezi auditorem a klientem musí obsahovat :

§         cíl auditu

§         povinnosti auditora a podniku

§         místo a čas plnění

§         cena auditu a způsob úhrady

2)     činnosti související s komplexním poznáním klienta

-         podmínka pro účelné a efektivní provádění auditu

-         porozumět oblasti podnikání klienta a činnostem, které provozuje – výrobní, obchodní, marketingové, cenové a další aspekty podnikatelské činnosti

-         poznat způsoby financování provozní a investiční činnosti

-         poznat vnitřní kontrolní prostřed (styl řízení podniku, vnitřní kontrolní systémy)

-         určit, do jaké míry se na ně lze spolehnout

-         porozumět účetnímu systému (postupy, metody, software, oběh účetních dokladů)

3)     sestavení plánu auditu – aby zaručoval řádné a efektivní provedení

4)     testování – ověření správnosti, úplnosti, souladu s platnými právními normami

·         analytické testy věcné správnosti – porovnává očekávané hodnoty se skutečností

·         detailní testy – test všech položek

           test vybraných položek ze souboru (např. pohledávky po lhůtě splatnosti)

           test vzorku (využitím statistických metod náhodného výběru)

5)     závěr auditu a zpráva auditora      zpracování a vyhodnocení auditu, vypracování zprávy o auditu

-         obsahuje mj. v souladu s jakými směrnicemi Komory nebo Mezinárodními auditorskými standardy byl audit proveden, jakým způsobem bylo provedeno ověření informací, zhodnocení vypovídací schopnosti účetní závěrky a výroční zprávy

-         před uzavřením auditu by měl podnik vystavit prohlášení, ve kt. jeho statutární orgán potvrdí svoji odpovědnost za účetní výkazy


Výrok  auditora:

x          výrok bez výhrad – skutečnosti v souladu s realitou

x          výrok s výhradou – došlo k omezení rozsahu auditu nebo existují pochybnosti o správnosti nebo vhodnosti použitých úč.metod; dochází k významnému ovlivnění skutečností, ale nejsou dány důvody pro odmítnutí výroku nebo záporná v.

x          záporný výrok – existují pochybnosti o správnosti tak zásadního charakteru, že výrok s výhradou by byl, czhleden m k závažnosti nepřiměřený…

x          odmítnutí výroku – bylo bráněno v provedení auditu – nemůže se vyjádřit (auditor není schopen získat informace nezbytné pro posouzení skutečností)

Zpráva auditora

-          Úvod (mj. identifikace účetní závěrky), popis rozsahu auditu (viz výše), výrok

-          Popis všech významných skutečností a vyčíslení jejich možných dopadů

-          Výrok o souladu výroční zprávy s účetní závěrkou

-          Zpracována písemně, projednání se statutárním orgánem i dozorčím orgánem jednotky

-          průběhu auditu veden spis (= mj. smlouva, plán a program auditu, účetní závěrka…) – archivace 10 let

ZDROJ: Borec, Zákon o auditu

c) Metody oceňování zásob

Zásoby:

-          zásoby nakupované – skladovaný materiál, související buď přímo s výrobou výrobku, nebo je jich zapotřebí k provozu, k zajištění prodeje (obaly) apod. + zboží, které slouží k prodeji v nezměněné podobě

-          zásoby vlastní výroby – vznikají činností podniku – nedokončená výroba (rozpracované výrobky), polotovary (lze je jednotlivě prodat), hotové výrobky, zvířata (chov)

Oceňovací základny:

§         historická cena (v min. princip pořizovací ceny – nevhodné při existenci inflace, konzervují minulé podmínky)

x          individuální pořizovací cena (každá majetková složka je evidována v této ceně a je takto oceněn i její úbytek – splnitelné u DM, jehož nabytí není každodenní záležitostí…)

x          individuální vlastní náklady (totéž u vlastních výrobků)

x          pro usnadnění: oceňovací techniky na bázi historické ceny

§         reprodukční cena (cena, kterou by bylo nutno uhradit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti, cena simulovaná, vycházející z existujících ek. podm. – lépe vystihuje, ale muselo by se stále přeceňovat, použití v omezených případech)

§         čistá realizační cena (ocenění v hodnotě, kterou by bylo možné získat řádným, standardním prodejem v současné době po odečtení přímých nákladů na prodej)

§         současná hodnota (aktivum je oceněno v současné diskontované hodnotě budoucích čistých příjmů, k diskontování se používá tržní úroková míra)

Oceňování zásob:

-          Nakoupené zásoby oceňujeme v pořizovacích cenách = kupní cena + vedlejší pořizovací náklady (clo, doprava, provize…)

-          Zásoby vytvořené ve vlastní režii oceňujeme ve vlastních nákladech (přímé náklady+  popř. část nepřímých, která se k nim vztahuje) – skutečná výše nákladů nebo operativní kalkulace

-          Zásoby získané bezplatně oceňujeme reprodukční pořizovací cenou = podle české legislativy odborný odhad užitné hodnoty

·         Je nutné zjistit individuální pořizovací náklady každé dodávky (někdy složitější – společná doprava). Otázkou je, zda musí být individuální ocenění zachováno i při skladování a spotřebě – náročné na evidenci a drahé

Oceňovací techniky na bázi historické ceny

-          usnadňují oceňování zásob (Jak ocenit úbytek? Jak ocenit zbylý stav na skladě?), základní techniky (3 + pevné ceny):

Ø       individuální pořizovací ceny (v omezené míře a to převážně u velkých, drahých či unikátních položek zásob)

Ø       metoda FIFO

-          (= first in, first out) – nejprve se spotřebovává nejstarší dodávka

-          Při růstu cen dodávek vede tato metoda k tomu, že ocenění stavu zásob na skladě se přibližuje aktuální (vyšší) tržní hodnotě (v rozvaze jsou zásoby oceněny vyšší hodnotou), zatímco N na prodané zboží jsou ve výsledovce vykázány v částce nižší - vede k vykázání vyšší hrubé marže (rozdíl mezi tržbami za prodané zboží a náklady na pořízení tohoto zboží) a lepšího HV

-          Daňově výhodné při poklesu cen – spotřebování nejprve dražších dodávek – snížení HV – nižší daně

Ø       metoda LIFO

-          (= last in, first out) – nejprve se spotřebovává nejnovější dodávka

-          V době růstu cen vede k vykázání nižší hrubé marže a tím i ke správnějšímu (nižšímu) výsledku hospodaření (= nižší daň), avšak na úkor přesnějšího ohodnocení zůstatku zásob – ten je v rozvaze podhodnocen, což má vliv jak na vykázanou výši oběžných aktiv, tak na různé propočty likvidity podniku a na peněžní tok z provozní činnosti

-          tato metoda není v ČR dovolena

Ø       metoda průměrování

-          cena zjištěna jako vážený aritmetický průměr z individuálních pořizovacích cen (vahami jsou množství každé dodávky) – aby nebyly velké směrodatné odchylky je třeba počítat průměr co nejčastěji (podle české legislativy jednou měsíčně)

-          Používá se tam, kde jsou zásoby relativně homogenní a kde není možno oceňovat každý jednotlivý fyzický tok zásoby. Hrubá marže se pohybuje někde mezi hrubou marží zjištěnou metodou LIFO a FIFO, nevznikají tak extrémní výsledky.

Ø       metoda pevných skladních cen a odchylek k nim

-          podnik si stanoví pevnou skladní cenu a při každé dodávce k ní účtuje oceňovací odchylky. Při spotřebě pak vynásobí spotřebované množství pevnou cenou za jednotku a vyčíslí poměrným procentem podíl spotřebované odchylky. Musí platit: pevná skladní cena +/– odchylky = pořizovací cena

?          U zásob získaných vlastní činností vstupují do těchto ocenění ještě vlastní náklady – pořizovací náklady na suroviny, přímý materiál (= materiál a další dodávky), náklady na přeměnu (= přímé mzdy a další přímé náklady + odpovídající výše nepřímých nákladů (výrobní režie)), případně další náklady, jež bylo třeba vynaložit k uvedení vyráběných aktiv na jejich místo apod.

?          U oceňování zásob však musíme dodržovat zásadu stálosti, aby nedošlo k nesrovnalostem nebo neshodě mezi obdobími.

Ø       oceňování na bázi nižší ze dvou cen – princip opatrnosti

-          v US GAAP označení LCM (Lower of Cost or Market): použitím nižší ze dvou cen nenadhodnocujeme aktiva.

-          IAS/IFRS určují částku, se kterou se mají historické náklady porovnávat, jako čistou realizovatelnou hodnotu – očekávaná prodejní cena snížená o náklady prodeje.

-          US GAAP požadují porovnávat s takzvanou tržní hodnotoucena, kterou by bylo nutno vynaložit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti. Její výše má určenu horní a dolní hranici, odhad tržní hodnoty nesmí převýšit realizovatelnou hodnotu a nesmí být nižší než čistá realizovatelná hodnota snížená o běžnou ziskovou marži.

-          Při případném opětném zvýšení reálné hodnoty US GAAP nedovolují dříve uznané snížení hodnoty zásob zvýšit, podle IAS/IFRS je možné po pominutí událostí vedoucí ke snížení, zvýšit maximálně na hodnotu historické ceny.

ZDROJ: Abeceda + účetní bestseller

6.

a) Vlastní financování podniku (VK)

Vlastní zdroje: základní kapitál, zisk/ztráta, účelové fondy

Ø       Základní kapitál

-          Peněžní vyjádření toho, co bylo do podniku vloženo zvnějšku

-          Způsob tvorby závisí na právní formě podnikání (s.r.o., k.s. + dobrovolně v.o.s.: peněžité i nepeněžité vklady společníku; a.s.: zakladatelé se dohodnou mj. na výši ZK, počtu majetkových cenných papírů a na jejich jmenovité hodnotě; družstva: ZK je souhrn členských vkladů, k jejichž splacením se členové zavázali; státní podnik: vyjadřuje tento zdroj výši majetku, která mu byla státem svěřena)

Ø       Zisk / Ztráta

-          Zisk vyjadřuje to, co podnik svojí vlastní činností z vloženého kapitálu vytěžil, jak rozmnožil hodnoty, které byly původně do podniku vloženy

-          Část zisku podnik rozděluje třetím osobám – akcionářům, společníkům. Část zisku zadrží a posílí tak vlastní zdroje

-          Zisk nerozdělený mimo podnik = zůstává k dispozici, je v rámci vlastního kapitálu rozdělen podle účelu (do jednotlivých účelových fondů), případně část zisku není rozdělena

-          Ztráta sníží dosud vytvořené vlastní zdroje

Ø       Účelové fondy tvořené ze zisku

-          Část tvořena povinně (= zákonné fondy): (s.r.o., a.s., státní podnik: tvoří povinně rezervní fond; družstvo: nedělitelný fond)

-          Část tvořena na základě stanov společnosti (= statutární fondy)

-          Ostatní fondy – o vytvoření dalších fondů může rozhodnout valná hromada

v      v.o.s.: není podle naší daňové legislativy zdaňována daní ze zisku – zisk musí proto být rozdělen beze zbytku mezi společníky a ti teprve zisk zdaní. U této společnosti nemůže být nerozdělený zisk ani účelové fondy…

-          aktiva – závazky = VK

-          přímý zdroj = ZK, nepřímý zdroj = kumulované  Z Z (v ČR rozděleny do HV minulých let, HV b.o. a fondy tvořené ze zisku), emisní ážio, dary, dotace

Zvýšení ZK

x          upsáním nových akcií

x          výměnou dluhopisů za akcie

x          zvýšení z vlastních zdrojů (vydáním nových akcií nebo zvýšením jmenovité hodnoty akcií)

Snížení ZK

x          restrukturalizací zdrojů ve VK

x          zničení vlastních akcií

x          snížení jmenovité hodnoty akcií

x          snížení majetkové podstaty podniku – odkupem, upuštění od vydání (snížení VK a A)

ZDROJ: Abeceda, Borec

b) Harmonizace účetních standardů, potřeba celosvětových ú.s.

-      1973 – Výbor pro mezinárodní účetní standardy IASC – cíl vypracovat Mezinárodní účetní standardy

-      Mezinárodní účetní standardy obsahují:

·         úvod – definují účel, vymezují řídící orgány a jejich pracovní program

·         předmluva – cílem je formulovat a vyhlašovat účetní standardy

                                         pracovat na zlepšení harmonizace právních předpisů, účetních standardů a postupů

                                         vztahujících se k výkazům finančního účetnictví

·         koncepční rámec     pro přípravu a předkládání účetních výkazů

-         jeho úkolem je pomáhat :

        Radě při propagování harmonizace účetních standardů

        účetním profesionálům při sestavování účetních výkazů a při zacházení s problémy, které zatím IAS / IFRS neřeší

        národním institucím při vytváření národních účetních standardů

        uživatelům účetních výkazů při interpretaci informací v nich obsažených

        auditorům při formulování jejich názorů, zda jsou výkazy v souladu s IAS / IFRS

-         není účetním standardem, proto nedefinuje žádné konkrétní postupy

-         spíše ideový základ

-         požadavky na kvalitativní charakter účetních informací, definice a způsoby ocenění základních prvků účetních výkazů

-         zabývá se účetními výkazy pro externí uživatele – ty poskytují :

§         informace o fin.pozici podniku

-       ovlivněna strukturou A a P

                       likviditou (schopnost podniku hradit dluhy v blízké budoucnosti),            

                       solventností  (dl.schopnost podniku uspokojovat fin.závazky v termínu

                       splatnosti) a schopností podniku přizpůsobit se změnám v okolí

-      zdrojem informací o fin.pozici je rozvaha

§         informace o jeho výkonnosti

-         pomocí ziskovosti  = umožňuje posoudit efektivnost vynaložených zdrojů

-         hlavním zdrojem informací je výsledovka

§         informace o změnách ve finanční situaci

-      patrné z cash flow

-      podává informace o schopnosti podniku vytvářet fin.prostředky a o způsobu jejich užití

·         účetní standardy   je jich 41, zabývají se problematikou věcné náplně účetních výkazů

-      pod označením IFRIC jsou vydávány novely problémových okruhů

·         interpretace účetních standardů

ZDROJ: Borec

c) Investice

Investice:

-          vymezení v ČR není shodné se světovými účetními standardy – ty za investice považují aktiva, která podnik pořídil nikoliv proto, aby je používal, ale aby mu přinášela výnosy typu dividendy, úroky apos.

x          Hmotný a nehmotný investiční majetek

x          Finanční investice (Dlouhodobé (obchodní investice – do vlivu v podniku, se zájmem ochránit, zajistit existující podnikatelské vztahy), investice v dceřiných a přidružených podnicích)  X  Krátkodobé (k obchodování do jednoho roku), Úvěrové (dluhové)  X  Majetkové)

-          aktivum, které podnik vlastní proto, aby zvětšil své bohatství (v podobě úroků, dividend, nájemné)

-          většina investic má finanční povahu:

§         CP majetkové – majetková účast investora na ZK společnosti, do níž investoval (např. akcie, podíly či vklady). Právo: Podílet se na zisku; Na likvidačním zůstatku; Na dividendu)

-          Zajištění dlouhodobého a spolehlivého obchodního spojení se spol. – podíl na základním jmění do výše 20% = pasivní finanční investice

-          podstatný vliv – 20-50 % akcií, možnost mluvit do řízení podniku = přidružený podnik

-          rozhodující vliv – přes 50 % akcií, možnost ovládat finanční a provozní politiku podniku = mateřský podnik – dceřinná společnost

§         Dluhové (úvěrové) CP – založeny na úvěrovém vztahu mezi investorem a dlužníkem, investor nakupuje tyto CP s podmínkou, že mu dlužník (emitent) zaplatí ve stanovené době jak zapůjčený obnos, tak i dohodnutý úrok, dlužník si zase vydáním CP opatřuje na finančním trhu cizí kapitál, dluhopis s úrokem:

§         pevný – % z nominální ceny, vyplácen obvykle v ročních termínech

§         pohyblivý – výše úroku je závislá na aktuální IR na finančním trhu

§         neúročený, nulový   emitent prodává CP za nižší než nominální hodnotu (rozdíl mezi prodejní a nominální cenou představuje výši úroků, kt. budou vyplaceny při úhradě nominální ceny akcie)

-          specifické druhy dluhopisů :

§         indexované – emitent navyšuje nominální hodnotu podle míry inflace

§         vyměnitelné (konvertibilní)  emitent je jejich majiteli může vyměnit za své vlastní akcie

-          tyto CP jsou předmětem účtování u investora i u emitenta

Oceňování investic

1)       podíly v dceřinných a přidružených podnicích

a) ekvivalenční metoda – podstatný vliv,

                b) reálná hodnota – je-li v blízké době určen k prodeji

                c) historické náklady – není známa tržní cena

2)       investice držené do splatnosti se oceňují v amortizovaných nákladech

3)       k obchodování – reálnou hodnotou, účtujeme výsledkově v období, kdy vznikly

4)       realizovatelné – zpeněžitelné, podnik nemá úmysl s nimi obchodovat

ZDROJ: Borec, Krupová, Abeceda


8.

a) Dvoustranný účet

Dvoustranný účet   =   základní třídící znak účetnictví

-          jeho zřízením se otevírá možnost odděleného zachycování údajů o hosp.jevech týkajících se právě 1 položky aktiv nebo pasiv (slouží k oddělenému zachycování změn jednotlivých složek majetkové struktury podniku a k třídění a shrnování transakcí, které se v podniku uskutečnily v příslušném období)

-          T – forma – klasická forma účtu – na 1 stranu se zachycují přírůstky a na 2. stranu úbytky osamocení zápisů znamenajících přírůstek a zápisů znamenajících úbytek

-          na kterou přesně záleží na tom, zda se jedná o aktivní či pasivní účet (vlevo MD, vpravo D)

-          účty můžeme uspořádat podle více kritérií – vždy budou vycházet z některé z teorií účtů (jednořadové, dvouřadové…)

-          rozlišení účtů :

A)   podle obsahových kritérií

a)      účty stavů      představují zásobu statků a jejich změny v průběhu období

-        na obou stranách mají stejnou cenu, ale množství se může lišit → může být zůstatek, patří sem klasické rozvahové účty, zachycují změny bilančních položek

-        např. účet materiál – zůstatek dán rozdílným množstvím zaúčtovaným na MD – D

b)     účty toků       vykazují tok (průběh statků) za určitý interval (účetní období)

-        vázány k účetnímu období, měří průtok veličin za určité období, na obou stranách je stejné množství

I)     střádací účty   po skončení účetního období budou mít na obou stranách zachycenu

     stejnou cenu i množství – žádný zůstatek

-   slouží k naměření, nastřádání objemu tokové veličiny (můžeme porovnávat k měřítku teplé a studené vody)

-    vázány k určitému období – 12 měsíců po sobě jdoucích

II)    porovnávací účty     zachyceno stejné množství, rozdílné ceny na obou stranách

-        po uzavření účetního období nás konečný stav informuje o určitém výsledku (Z/Z)

B)   podle funkčních kritérií

a)      podle míry obecnosti

x          syntetické     souborně zachycují všechny účet. případy v peněžních vyjádření, naplňují hlavní účetní knihu, vznikají rozkladem rozvahy

x          analytické  – jsou rozkladem syntetických účtů, podrobné podle potřeby řízení, naplňují knihy analytických účtů

b)     podle vymezených prostředků

x          účty prostředku – př. stroj, materiál, závazek vůči dodavateli – aktivní a pasivní účty

x          účty procesu – př. výroba, odbyt – prodej, kalkulační ,průběžné, porovnávací účty

c)      podle vzájemné závislosti

x          hlavní – je nositelem obsahu, může stát i samostatně (př. stroj), má samostatnou vypovídací schopnost

x          vedlejší    samostatně nemá smysl – př. oprávky ke stroji

-      doplňkové = zvyšují hodnotu hlavního účtu

-      opravné = snižují hodnotu hlavního účtu

d)     podle příslušnosti k rozvaze

x          rozvahové – zůstatek rozvahových účtů ovlivní hodnoty jednotlivých rozvahových položek

x          podrozvahové – do rozvahy se nepromítnou – podnik je zveřejní v příloze

x          výsledkové

-          Účty vycházejí z rozvahy. Otevření rozvahových účtů nepodvojným způsobem – opíšeme PZ, nebo podvojným – vytvoření zvláštního účtu Počáteční účet rozvažný.

-          Účty, které  zachycují  pohyb  na  straně  aktiv nazýváme aktivními a na straně pasiv pasivními. Tyto účty pracují pouze se změnami majetku, hovoříme tedy o účtech rozvahových.

ZDROJ: Borec

b) Cíle mezinárodních ú.s., vysvětlit jejich teoretický základ

-      snaha sjednotit účetnictví tak, aby byly celosvětové principy a pravidla stejná, aby se např.zisk počítal stejně a znamenal to samé. Aby ty výkazy měly všude stejný obsah, strukturu..

-      1973 – Výbor pro mezinárodní účetní standardy IASC – cíl vypracovat Mezinárodní účetní standardy

-      Mezinárodní účetní standardy obsahují:

·         úvod – definují účel, vymezují řídící orgány a jejich pracovní program

·         předmluva – cílem je formulovat a vyhlašovat účetní standardy

                                         pracovat na zlepšení harmonizace právních předpisů, účetních standardů a postupů

                                         vztahujících se k výkazům finančního účetnictví

·         koncepční rámec     pro přípravu a předkládání účetních výkazů

-         jeho úkolem je pomáhat :

        Radě při propagování harmonizace účetních standardů

        účetním profesionálům při sestavování účetních výkazů a při zacházení s problémy, které zatím IAS / IFRS neřeší

        národním institucím při vytváření národních účetních standardů

        uživatelům účetních výkazů při interpretaci informací v nich obsažených

        auditorům při formulování jejich názorů, zda jsou výkazy v souladu s IAS / IFRS

-         není účetním standardem, proto nedefinuje žádné konkrétní postupy

-         spíše ideový základ

-         požadavky na kvalitativní charakter účetních informací, definice a způsoby ocenění základních prvků účetních výkazů

-         zabývá se účetními výkazy pro externí uživatele – ty poskytují :

§         informace o fin.pozici podniku

-       ovlivněna strukturou A a P

                       likviditou (schopnost podniku hradit dluhy v blízké budoucnosti),            

                       solventností  (dl.schopnost podniku uspokojovat fin.závazky v termínu

                       splatnosti) a schopností podniku přizpůsobit se změnám v okolí

-      zdrojem informací o fin.pozici je rozvaha

§         informace o jeho výkonnosti

-         pomocí ziskovosti  = umožňuje posoudit efektivnost vynaložených zdrojů

-         hlavním zdrojem informací je výsledovka

§         informace o změnách ve finanční situaci

-      patrné z cash flow

-      podává informace o schopnosti podniku vytvářet fin.prostředky a o způsobu jejich užití

·         účetní standardy   je jich 41, zabývají se problematikou věcné náplně účetních výkazů

-      pod označením IFRIC jsou vydávány novely problémových okruhů

·         interpretace účetních standardů

ZDROJ: Borec

c) Oceňování investic

Oceňování investic

-          Pokud je to možné jsou investice oceňovány ve „fair value“ = částka za kterou může být aktivum směněno mezi znalými, ochotnými stranami za obvyklých podmínek, výjimka = investice držené do splatnosti, půjčky a pohledávky – ocenění v amortizované pořizované ceně (= současná hodnota) za použití efektivní úrokové míry

Oceňování úvěrových investic

-          Věřitelský vztah s jiným ekonomickým subjektem: státní dluhopisy, pokladniční poukázky, podnikové obligace

-          Zařazení do třídy podle záměru spojeného s jeho držením

x   Finanční aktiva ve fair value přeceňovaná výsledkově = veškeré změny její FV se účtují do HV běžného roku

x   Na prodej = změny FV se účtují do Fondu z přecenění ve VK

x   Držené do splatnosti = úrok

§         Lineární rozložení úroku

§         Metoda efektivní úrokové míry – diskontování (SH, BH, úroková míra…)

Oceňování majetkových investic

I.                    ocenění pořizovací cenou

·         I se při pořizování ocení pořizovací cenou, toto ocenění zůstává po dobu držení I, při poklesu hodnoty se vytváří OP

·         u mateřského podniku – podstatný nebo rozhodující vliv nebo při ocenění neobchodovatelných CP, tzn. není zjistitelná tržní cena.

·         MD-Peníze D-Finanční výnosy

II.                  ekvivalenční metoda

·         I se při pořízení ocení pořizovací cenou

·         Ocenění I se navyšujesnižuje o podíl na ziskuztrátě podniku a snižuje o částku vyplácených dividend.

·         Podíl na ziskuztrátě se účtuje do HV a přijetí dividend na BÚ

·         Podstatný nebo rozhodující vliv

III.               ocenění reálnou hodnotou

·         pouze je-li známá tržní cena CP

x          přecenění se promítá do HV(VK)

§         při pořízení se ocení PC

§         podle cen na burze k datu účetní závěrky, rozdíl oproti původnímu ocenění se účtuje do nákladů (snížení) nebo výnosů (zvýšení)

§         pro ocenění krátkodobých I (akcie k obchodování)

§         MD- peníze D- Finanční výnos

x          přecenění se promítá přímo do VK

§         I se při pořizování ocení PC

§         K datu závěrky podle aktuálních cen na burze, rozdíl do fondu z nového ocenění (VK)

§         dlouhodobé I, dlouhodobé držení akcií, nevýznamný vliv

§         MD- peníze D- Finanční výnos

ZDROJ: Krupová, Borec

8*

a) Podvojnost a souvztažnost

-          metodicky prvek účetnictví

Podvojnost

-          každá účetní operace musí být vždy zaúčtována na dva různé účty, stejnou sumou, jednou na straně MD a jednou na DAL. Jde o pohyb A a zdrojů jejich kryti (P). Obraty MD = obratům D = kontrola formální správnosti účetních zápisů.

-          Uplatnění tohoto principu vytváří uzavřenou a vzájemně skloubenou soustavu informací =podvojné účetnictví

Souvztažnost

-          Pravidlo podvojnosti se u konkrétního účetního případu projeví jako souvztažnost dvou účtů – těch, které nejlépe zobrazí ek. obsah dané operace. Účetní případ se zaznamená na souvztažné účty účetním zápisem

-          Správná volba dvojice účtů má mimořádný význam pro věrohodnost účetních informací

-          Kvalitní účetní program dokáže sám generovat účetní souvztažnost  a prování účetní zápisy automaticky

Ø       Kontrola

-          Předvaha – zda byl dodržen princip podvojnosti účetních zápisů – každý účetní zápis musí být zapsán na dva různé účty (+ zda všechny účetní doklady vstoupily do zpracování účetního období)

S obratů MD všech účtů = S obratů DAL všech účtů

-          Z předvahy ale nelze zjistit obsahové chyby vyplývající z neprávně zvolené souvztažnosti účtů

ZDROJ: Abeceda

b) VK v kapitálových společnostech + konsolidace

Vlastní zdroje: základní kapitál, zisk/ztráta, účelové fondy

Ø       Základní kapitál

-          Peněžní vyjádření toho, co bylo do podniku vloženo zvnějšku

-          Způsob tvorby závisí na právní formě podnikání (s.r.o., k.s. + dobrovolně v.o.s.: peněžité i nepeněžité vklady společníku; a.s.: zakladatelé se dohodnou mj. na výši ZK, počtu majetkových cenných papírů a na jejich jmenovité hodnotě; družstva: ZK je souhrn členských vkladů, k jejichž splacením se členové zavázali; státní podnik: vyjadřuje tento zdroj výši majetku, která mu byla státem svěřena)

Ø       Zisk / Ztráta

-          Zisk vyjadřuje to, co podnik svojí vlastní činností z vloženého kapitálu vytěžil, jak rozmnožil hodnoty, které byly původně do podniku vloženy

-          Část zisku podnik rozděluje třetím osobám – akcionářům, společníkům. Část zisku zadrží a posílí tak vlastní zdroje

-          Zisk nerozdělený mimo podnik = zůstává k dispozici, je v rámci vlastního kapitálu rozdělen podle účelu (do jednotlivých účelových fondů), případně část zisku není rozdělena

-          Ztráta sníží dosud vytvořené vlastní zdroje

Ø       Účelové fondy tvořené ze zisku

-          Část tvořena povinně (= zákonné fondy): (s.r.o., a.s., státní podnik: tvoří povinně rezervní fond; družstvo: nedělitelný fond)

-          Část tvořena na základě stanov společnosti (= statutární fondy)

-          Ostatní fondy – o vytvoření dalších fondů může rozhodnout valná hromada

v      v.o.s.: není podle naší daňové legislativy zdaňována daní ze zisku – zisk musí proto být rozdělen beze zbytku mezi společníky a ti teprve zisk zdaní. U této společnosti nemůže být nerozdělený zisk ani účelové fondy…

-          způsob vypořádání hospodářského výsledku a pořadí rozdělení stanoví – obchodní zákoník, obecně platný závazný předpis, společenské  stanovy společnosti, družstva nebo valná hromada. Bilanční kontinuita – HV ve schvalovacím řízení.

-          a.s. – valná hromada rozhoduje, jaká část zisku jde na daně, na další pokračování podniku a mezi akcionáře. Stanovy určí pravidla, jak dividendy rozdělit, když ne, je to poměrem jmenovité hodnoty akcií celkovým akciím podniku.

-          s.r.o. – nejprve zákonné povinnosti, část k rozdělení určí zase valná hromada, v poměru jejich splacených vkladů

-          (v.o.s. – zisk se dělí rovným dílem; k.s. – způsoby stanoveny ve společenské smlouvě, když ne, zisk jde napůl komandistům a komplementářům, potom si komplementáři rozdělí polovinu rovným dílem a komandisté podle výše splacených vkladů)

Zisk – přidel. rezervního fondu, statutárního fondu, ostatních fondů, podíly společníků na zisku, tichý společník, nerozdělený zisk

Ztráta – z rezervního fondu, statutárního fondu, z nerozděleného zisku minulých let, z podílu společníků na úhradě ztráty, neuhrazená ztráta = zbytek

KONSOLIDACE

-          upevnění, sjednocení, spojení, vytvoření většího, uspořádaného fungujícího celku

-      v účetnictví – agregace info z individuálních účetních výkazů do souhrnných výkazů

-      agregace je důsledkem spojování podniků – konsolidované výkazy sestavuje mateřský podnik za celou skupinu (1 celek)

-          mateřský podnik    podnik, kt. uplatňuje vliv jiném podniku

-      rozhodující vliv – umožňuje řídit a kontrolovat jiný podnik – pak je podnik dceřinný

-      podstatný vliv – vliv, kt. dosahuje významnosti, ale není rozhodující – pak je podnik přidružený

3 metody konsolidace :

a)     metoda plné konsolidace

-         používá se při rozhodujícím vlivu zakládajícím vztah mateřský podnik – dceřinná společnost

-         agregace probíhá tak, že se řádek po řádku sčítají shodné položky A, závazků, VK, N, V všech členů konsolidačního celku

-         musí se vyloučit vzájemné transakce mezi podniky ve skupině:

§         podílové CP, které vlastní mateřský podnik v dceřinných podnicích

§         vzájemné pohledávky a závazky mezi podniky skupiny

§         výsledky Z/Z ze vzájemných operacích mezi členy konsolidačního celku

b)     metoda ekvivalenční

-      používá se při podstatné vlivu zakládajícím vztah mateřský podnik – přidružený podnik

-      finanční investice se zaznamená nejdříve v pořiz.nákladech, mateřský podnik zahrnuje do konsolidovaných výkazů i svůj podíl na výsledcích přidruženého podniku

-      příděly ze zisku od přidruženého podniku  účetní hodnotu investice sníží, protože dividendy představují pro přidružený podnik snížení VK

-      ve výsledovce se vykáže odpovídající podíl mateřského podniku na výsledcích přidruženého podniku

a)     metoda poměrné konsolidace

-         používá se při spoluovládání ve společných podnicích, kde jednotlivý spoluvlastníci mají vyrovnaný vliv

-         účetní zobrazení hosp.činnosti závisí na typu společného podniku :

I) spoluovládané operace

-         v individ. i konsolid. výkazech zobrazí spoluvlastník svůj podíl na společném podniku tak, že v nich vykáže :

§         A, kt. ovládá a závazky, kt. na sebe bere

§         N, kt. mu ze společného podnikání vznikají a svůj podíl na V, kt. pocházejí ze spol. podnikání

II)   spoluovládaná aktiva

-         spoluvlastníci zobrazí svůj podíl na společném podniku tak, že v nich vykáže :

§         svůj podíl na spoluovládaných A, kt. by měl do rozvahy zařadit spíše podle jeho povahy než jako investici

§         všechny závazky a N, kt. mu vznikly v souvislosti s jeho podílem ve společném podniku

§         svůj podíl na všech N a V vyvolaných společným podnikem

III)                   spoluovládané jednotky

-         tento typ společného podniku vede k založení samostatné právnické osoby, kt. vede své vlastní účetnictví a sestavuje a zveřejňuje účetní výkazy stejným způsobem jako jiné podniky

-         spoluvlastník – vykáže svůj podíl na společ.podniku, kt. je samostatnou práv.osobou, metodou poměrné konsolidace

ZDROJ: Borec

c) IAS a direktivy EU, porovnat

IAS – „Výbor pro mezinárodní účetní standardy“ – soukromá instituce fungující od 60.let, cílem je sladit sestavování a obsah položek účetních výkazů na celosvětové úrovni (důvody: vznik nadnárodních spol.; obchodování s CP na světovém kapitálovém trhu – nutnost srovnatelnosti zveřejňovaných účetních výkazů)

-          obsahují koncepční rámec (ideová základna, např. fce. ÚV, zásady pro obsah ÚV, kvalitativní char….) a účetní standardy

Rozdíly:

Ø       EU se orientuje na účetní výkazy (formát, obsah, …), IAS nejen obecné účetní zásady, ale i dílčí účetní problémy – direktivy nejsou rozpracovány do standardů

Ø       EU nemá koncepční rámec

Ø       EU dělá mnoho kompromisů (založeny na dohodě států) – více variant, IASC = nezávislá instituce – přijímaná řešení vykonávají na kapitálovém trhu

Ø       EU se snaží o jednotnost v národních úpravách, IAS uvádí více přijatelných řešení (nežádoucí – usilují o omezení)

Ø       EU – pomalá změna (Rada EU) – pomalé reakce, IAS se mění běžně

Ø       Direktivy EU odsouhlasené členskými státy jsou země povinny promítnou do národních úprav, IAS – dobrovolné

Ø       Direktivy mají stanovený termín realizace, IAS není časově limitováno

Společné rysy:

Ø       Požadují vyhotovovat oba účetní výkazy – rozvahu a výsledovku (IAS navíc požaduje výkaz peněžních toků a změn VK) aniž určují uspořádání účtů (účetní soustavu)

Ø       Oba standardy požadují sestavovat HV strukturovaný podle těchto činností: provozní, finanční, mimořádná

ZDROJ: Abeceda

10.

a) Účetní průběh roku a zachycování v účetních knihách

ÚČETNÍ CYKLUS

-          označení sledu účetních činností, které se uskutečňují v průběhu hospodářského roku a v jednotlivých rocích se opakují

1)   Soupis majetku a dluhů a zjištění VK (ekvity), sestavení zahajovací rozvahy (následující roky: počáteční rozvaha k 1.1. = konečná rozvaha k 31.12. předchozího roku)

2)   Otevření rozvahových účtů hlavní knihy (počátečný účet rozvažný ® hlavní kniha)

I)      vymezení účetní formy a prostoru pro jednotlivé účty

II)   zápis (proúčtování) PZ účtů A a P podle rozvahy

x        nepodvojně (neúčetně) – zůstatky R se opíší přímo na jednotlivé rozvahové  účty – převzetí rozvah stavů

x        podvojně (účetně) – prostřednictvím zvláštního účtu – počáteční účet rozvažný (zrcadlově rozepsaná rozvaha)

3)   Běžné účtování transakcí během roku

4)   Měsíční účetní uzávěrka (12x ročně)

-        formální uzavření účtů za 1 měsíc ( = dílčí výsek činnosti podniku)

-        počítají se KZ, které se později přejímají jako PZ následujícího měsíce

-        souhrnný obrat stran MD, D (dle zákona min. 1x za měsíc určit  PZ, obrat a KZ)

5)   Uzavření účetních knih (účetní UZÁVĚRKA) :

I)      doúčtování transakcí

II)    inventarizace aktiv a závazků

III) předvaha, popřípadě opravy chyb

IV) uzavření rozvah.účtů hlavní knihy (uzavření účtů A a P do konečného účtu rozvažného a účtů N a V do účtu zisků a ztrát)

6)   Účetní závěrka

-          sestavení účetních výkazů – rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz o peněžních tocích

ÚČETNÍ KNIHY

-      provedené účetní zápisy v účetních knihách rozlišujeme na:

·         časové (chronologické) 

-         DENÍK – zobrazuje účetní případy v časovém uspořádání

-        má kontrolní funkci, že všechny operace byly zaúčtovány v hlavní knize

-        součty deník. obratů se rovnají součtům obratů na  syntet. účtech za dané období

·         věcné (systematické) (syntetické a analytické)

-         HLAVNÍ KNIHA

-        soubor syntet. účtů rozvahových a výsledkových, které sledují stav A,P,N,V utříděných věcně

-        jedna rozvahová položka = jeden SU (nebo KZ více SU)

-        údaje se zde vedou podle kalendářních měsíců – PZ, obrat MD – D, KZ, účetní období – hospodářský rok

-         knihy analytické evidence – soubor analytických účtů

-        podrobnější záznamy pro potřeby účetní jednotky

-        rozpis jednoho syntetického účtu (součet KZ všech AU = KZ SU) (např. SU materiál = AU hřebík, AU latě…)

ZDROJ: Abeceda, Borec

b) Vzory rozvahy a výsledovky podle 4.direktivy EU

Výsledovka (4 varianty)

x         horizontální a vertikální, podle druhu a účelu

      EU vychází ze vzorů: T– forma a vertikální forma pro druhové i účelové členění nákladů, člení výsledek z provozní, finanční, mimořádné činnosti

      součet provozní a finanční činnosti dává výsledek za běžnou činnost

      jsou-li náklady ve výsledovce členěny podle druhů, je věcná shoda mezi výnosy a náklady řešena  úpravou nákladů (IAS) – položka změna stavu vnitropodnikových zásob

      tedy náklady se sníží o vlastní náklady na výkony provedené ale neprodané a naopak zvýší  o prodané ale vyrobené v dřívějším období

      u vzorů EU je shoda řešena úpravou výnosů i nákladů – zvýšení stavu výrobků a nedokončené výroby se projeví jako výnos, naopak prodej výrobků vyrobených v předchozím období  se promítne do nákladů – snížení stavu výrobků a nedokončené výroby

      tedy podobně jako výnosová položka aktivace výkonů vlastní výroby

Rozvaha (2 varianty)

x         horizontální a vertikální

      4. direktiva  umožňuje použít jeden ze vzorů – tuto volbu ponechává na státu či podnicích

      tato rozvaha vyžaduje rozlišení dlouhodobých a krátkodobých aktiv, rozlišovat pohledávky a závazky podle jejich splatnosti (1 rok), informace o VK (fondy, nerozdělené zisky, ZK)

      ZK = kapitál vložený do firmy jejími vlastníky nebo akcionáři

      kumulované výdělky = vyjadřují celkový zisk (ztrátu), kt. firma dosáhla za dobu své podnikatelské činnosti

      VBO zvyšují VK, NBO snižují VK

ZDROJ:Borec

c) Soulad N a V z hlediska času

Časové rozlišení

      je třeba přiřazovat V a N k odpovídajícímu účetnímu období, jako VBO a NBO by neměly být automaticky vykázány všechny výsledkové transakce v tomto období uskutečněné, ale jen ty, kt. se k tomuto období váží

      VBO a NBO by měly být vykázány i ty, kt. se sice projeví jako příjem nebo výdaj až v příštím období, ale s běžným obdobím souvisejí    Þ  V a N se musí časově rozlišovat

      to má za následek:

x         důsledky transakcí v daném období uskutečněných přecházejí časovou hranici z přítomnosti do budoucnosti – jejich vliv na vykazované období je anulován

x         důsledky transakcí, kt. nenastaly v účetním období, ale kt. s ním časově souvisejí, přecházejí časovou hranici z budoucnosti do současnosti, a jsou v daném období zaznamenány tak, aby se projevil jejich vliv na vykazované období

      =  přechodné položky   =   přecházejí mezi obdobími

      členíme na přechodná A a přechodná P

      období jejich vzniku nesouhlasí s obdobím, do něhož věcně náleží

1)     odložené položky

         položky, kt. již nastaly a byly zaúčtovány, ale tohoto období se netýkají – musí být vykázány tak, aby jejich důsledky neovlivnily výkonnost podniku tohoto období – v období vzniku musí být eliminovány a odloženy do budoucího období

Ø       předplacené náklady = Náklady příštích období

        důsledek peněžních výdajů uskutečněných v BO kvůli zajištění užitků, jichž bude dosaženo v dalším období (v rámci 1 roku)

        např. předem hrazené pojistné, předplacené nájemné, jedná se o současné výdaje , kt. budou jako N uznány až v budoucnu= NBO

Ø       odložené náklady = Náklady příštích období

        vnikají v důsledku výdajů, kt. nemají co dělat s úhradou předem, ale kt. přinesou užitek až v budoucnu

        současné výdaje se stanou náklady až v příštím období – do té doby se zobrazí jako aktivum, kt. má fiktivní povahu

        jedná se o současné výdaje , kt. budou jako N uznány až v budoucnu = NBO

Ø       předplacené (nevydělané) výnosy = Výnosy příštích období

        dopředu přijaté peníze za služby, kt. budou poskytnuty v dalším období

        tyto příjmy nejsou důvodem k uznání výnosů, protože výnosy nebyly ještě „vydělány“ (nebyla splněna kritéria pro výnosy podle IAS ani US GAAP)

        podniku tak vzniká závazek v budoucím období konat – teprve pak bude možno výnosy uznat, proto se tyto závazky označují v R jako VBO

        vyjadřuje povinnost konat službu nikoliv splatit dluh

        např. nájemné přijaté předem, předplatné, zálohy od zákazníků před dodáním zboží, atd.

2)     akruální položky

         položky, kt. mají být zobrazeny, protože s obdobím časově souvisí, ač se dosud neuskutečnily

=    předjímané, předem anticipované

         rozlišujeme 2 typy:

Ø       akruální aktiva (výnosy) = Příjmy příštího období

 =    akruální pohledávky

        vyjadřují předjímané příjmy a současně již vydělané ale nezaznamenané akruální výnosy

        vznikají jako důsledek prokazatelného nároku podniku na peněžní příjem, kt. se sice ke dni sestavení uzávěrky neuskutečnil, ale s BO souvisí

Ø       akruální závazky (náklady) = Výdaje příštích období

        vyjadřují předjímané výdaje a současně daným obdobím vyvolané, ale do konce období nezaznamenané akruální náklady

        jsou to vzniklé ale neuhrazené náklady

ZDROJ: Borec

12.

a) Kontrolní mechanismy účetních operací (formální kontrola); oprava chyb

Vnitřní kontrolní systém účetnictví

-          Během procesu zpracování účetních informací může dojít k formálním i věcným chybám, součásti kontrolního systému

x         Přezkušování účetních dokladů = věcná a formální správnost dokladu…

x         Souběžné provádění účetních zápisů z hlediska věcného i časového

x         Kontrolní soupisky = shoda mezi AU a jim odpovídajícím SU (u PC zajišťuje SW)

x         Ověřování klíčových vazeb pomocí kontrolních čísel = formální kontrola

§         S PZ (KZ) A účtů = S PZ (KZ) P účtů

§         S peněžních částek jednotlivých dokladů = S celková peněžní částka na sběrném dokladu

§         Obrat MD SU (AU) = obrat D SU (AU)

§         S částek na dokladech= deníkový obrat

§         Deníkový obrat = obrat MD a D všech SU (případně také totéž pro AU)

§         PZ, obraty MD, D, KZ všech AU = PZ, MD, D, KZ příslušného SU

x         Sestavování předvahy = formální kontrola

§         Zda všechny doklady vstoupily do zpracování účetního období

Deníkový obrat = obrat MD všech účtů = obrat D všech účtů

§         Zda byl dodržen princip podvojnosti – každý zápis na dvou účtech

-          Předvaha analytické evidence mezisoučty za syntetické účty, plní současně fci kontrolních soupisek (na PC se z knih AE sestaví předvaha i hlavní kniha)

-          Sestavování předvahy za běžný měsíc a kumulovaně od počátku roku

-          Nelze zjistit obsahové chyby vyplývající z nesprávně zvolené souvztažnosti účtů, chyb zae ztráty účetních dokladů a tím pádem jejich nezaúčtování…

x         Inventarizace aktiv a dluhů = věcná kontrola (podrobně ot. 4*)

§         Přesné zjištění skutečného stavu aktiv a závazků = inventura (záznam do inventurních soupisů)

§         Porovnání skutečného stavu se stavem vykazovaném v účtu

§         Zjištění inventarizačních rozdílů (přebytek, manko) + objasnění rozdílů

§         Vypořádání inventarizačních rozdílů (oprava) + následně návrh opatření

OPRAVY CHYB

-      Uvnitř účetního období (přeškrtnutí) nebo opravné účetní zápisy (i v průběhu účetního období, ale vždy po skončení období jehož se transakce týkala)

-      nesmí narušit správnost, průkaznost a věrné zobrazení účetnictví

-      záleží na typu chyby – druhy opravy chybných zápisů :

·         přeškrtnutím – opravují se chybné částky

·         opravnými účetními zápisy :

        doplňkový zápis – jestliže byla zaúčtována na správném účtu jen nižší částka, zaúčtuje se jen její rozdíl

        zpětný převod – chybné zaúčtování se ruší zápisem na opačných stranách účtů

        převod z účtu na účet – chybně zaúčtovaná částka se vyúčtuje z účtu, kam byla chybně zaúčtována, na správný účet

        storno – rušíme zaúčtovaný účet. Případ (černé = snížení na opačnou stanu účtů; červené = záporný zápis, snížení přímo na dané straně s chybnou částkou)

        poloviční storno – chybně zaúčtovaná částka se ruší záporným zápisem

        úplné storno – opravným účet. zápisem se opakuje jak chybná souvztažnost, tak i zaúčtovaná peněž. částka

ZDROJ: Borec, Abeceda

b) Popište hlavní stavební prvky rozvahy; jaká kritéria musí prvek splňovat, aby se stal položkou rozvahy?

STAVEBNÍ PRVKY ROZVAHY

-          rozvaha = stavový výkaz o finanční pozici účetní jednotky k určitému datu

AKTIVA               = vložené prostředky kontrolované (ovládané) podnikem, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává, že přinesou v budoucnu ekonomický prospěch, budoucí užitek (a to jak přímý prospěch, tak potencionální)

                               = majetek z hlediska konkrétní formy, v níž jsou hospodářské prostředky vázány (X pasiva = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány)

-      musí splňovat tyto charakteristiky:

§         poskytuje budoucí ekonom.užitek spočívající v přítoku peněz

§         podnik je schopen tento užitek přijmout a jiné entitě k němu zamezit přístup

§         okolnost, kt. podniku zajišťuje právo na užitek, se již udála

-      nejčastěji bývá aktivum :

§         užito při výrobě (či poskytování služeb) určených k prodeji (spotřeba surovin)

§         přeměněno v jiné aktivum (pohledávka v peníze)

§         použito k úhradě dluhu (zaplacení dodavatelům)

§         rozděleno vlastníkům (výplata dividend)

-      z hlediska funkce dělíme aktiva na :

Ø       Stálá aktiva

-          dlouhodobý hmotný majetek – při používání se jejich hodnota snižuje postupně (alokuje se do více období, postupně se opotřebovávají) – budovy, stavby + neodepisované pozemky

-          dlouhodobý nehmotný majetek – patenty, licence, koncese, vydavatelská a autorská práva, software + goodwill – dobrá pověst (do rozvahy se zahrnuje pouze v případě převodu vlastnických práv k jinému podniku, např. při koupi podniku)

-          dlouhodobá finanční aktiva – neslouží k běžné činnosti, ale aby přinášela výnosy z těchto aktiv (úrok, dividendy, přijaté úroky, nájemné) nebo k získání pevnějších obchodních vztahů (investice, dlouhodobé půjčky, poskytnuté úvěry, CP, finanční podíly v jiných podnicích)

Ø       Oběžná aktiva (spotřebují se během normálního provozního cyklu)

-          zásoby nakupované – skladovaný materiál, související buď přímo s výrobou výrobku, do něhož při spotřebě vstupují (suroviny, pomocný materiál) nebo je jich zapotřebí k provozu, k zajištění prodeje (obaly) apod. + zboží, které slouží k prodeji v nezměněné podobě

-          zásoby vlastní výroby – vznikají činností podniku – nedokončená výroba (rozpracované výrobky), polotovary (lze je jednotlivě prodat), hotové výrobky, zvířata (chov)

-          zásoby zboží – výrobky, které podnik nakupuje a v nezměněné formě prodává

-          pohledávkypohledávky z obchodního stykudosud neuhrazené faktury, vydané faktury aj., ostatní pohledávkynevypořádané nároky podniku vůči jiným právnickým či fyzickým osobám.

-          finanční majetek krátkodobé povahy – CP k obchodování, CP držené do splatnosti (dluhopisy do 1 roku), vlastní akcie a vlastní dluhopisy 

-          peněžní prostředky – hotovost v pokladně a na BÚ, v širším pojetí i kolky, šeky apod.

Ø        Ostatní aktiva

-          náklady příštích období – výdaje běžného období, které se stanou náklady v období příštím.

-          příjmy příštích období – výnosy běžného období, které se stanou příjmy až v období příštím.

-          dohadné položky aktivní – výnos tohoto roku, ovšem odhadnutý (např. očekávané pojistné plnění).

PASIVA                               = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány – klasifikace z hlediska vlastnictví: zdroje vlastní a cizí (= pasiva v širším smyslu, kapitál)

VLASTNÍ ZDROJE:

Ø       Základní kapitál

-          Peněžní vyjádření toho, co bylo do podniku vloženo zvnějšku

-          Způsob tvorby závisí na právní formě podnikání (s.r.o., k.s. + dobrovolně v.o.s.: peněžité i nepeněžité vklady společníku; a.s.: zakladatelé se dohodnou mj. na výši ZK, počtu majetkových cenných papírů a na jejich jmenovité hodnotě; družstva: ZK je souhrn členských vkladů, k jejichž splacením se členové zavázali; státní podnik: vyjadřuje tento zdroj výši majetku, která mu byla státem svěřena)

Ø       Zisk / Ztráta

-          Zisk vyjadřuje to, co podnik svojí vlastní činností z vloženého kapitálu vytěžil, jak rozmnožil hodnoty, které byly původně do podniku vloženy

-          Část zisku podnik rozděluje třetím osobám – akcionářům, společníkům. Část zisku zadrží a posílí tak vlastní zdroje

-          Zisk nerozdělený mimo podnik = zůstává k dispozici, je v rámci vlastního kapitálu rozdělen podle účelu (do jednotlivých účelových fondů), případně část zisku není rozdělena

-          Ztráta sníží dosud vytvořené vlastní zdroje

Ø       Účelové fondy tvořené ze zisku

-          Část tvořena povinně (= zákonné fondy): (s.r.o., a.s., státní podnik: tvoří povinně rezervní fond; družstvo: nedělitelný fond)

-          Část tvořena na základě stanov společnosti (= statutární fondy)

-          Ostatní fondy – o vytvoření dalších fondů může rozhodnout valná hromada

v      v.o.s.: není podle naší daňové legislativy zdaňována daní ze zisku – zisk musí proto být rozdělen beze zbytku mezi společníky a ti teprve zisk zdaní. U této společnosti nemůže být nerozdělený zisk ani účelové fondy…

CIZÍ ZDROJE     = Pasiva v užším smyslu, zahrnuje dluhy a rezervy

Ø       Dluhy

-          Současné závazky podniku, které pocházejí z minulých událostí a u nichž se očekává, že jejich vyrovnáni vyústí do snížení prostředků ztělesňujících ekonomický prospěch; závazky, které budou teprve splaceny

-          Základním kritériem klasifikace dluhů je doba, po kterou budou sloužit podniku jako zdroj financování (délka provozního cyklu, nebo lhůta splatnosti)

-          možnosti úhrady: zaplacením v hotovosti či z běžného účtu, poskytnutím jiného aktiva, poskytnutím protislužby, nahrazením jednoho dluhu druhým, kapitalizace dluhu (přeměnou dluhu ve vlastní kapitál, původní věřitel se stává spoluvlastníkem)

§         krátkodobé (oběžné) – mající vztah k normálnímu provoznímu cyklu – financují běžný provoz podniku (např. závazkové vztahy k dodavatelům) + nesouvisející s provozním cyklem a budou uhrazeny do 1 roku – dlužné daně, dividendy…

§         dlouhodobé (neoběžné) – se splatností nad 1 rok, určené k financování těch složek aktiv, které mají delší dobu použitelnosti – dluhopisy, směnky, úvěry

Ø       Rezervy

-          Záměrně nevykázaný zisk (zahrnují se do nákladů -> nižší zisk), zadržený jednak na případná obesnější rizika související s podnikání nebo na přesně vymezené účely (záruční opravy, restrukturalizace)

-          Vždy musí být zdůvodněny minulými událostmi či reálně očekávaný okolnostmi

-          Specifický typ závazků: rysy – odhadnutá výše, neurčitá doba čerpání.

-      US GAAP vymezují další 2 prvky rozvahy:

§         vklady vlastníků = zvýšení VK tím, že vlastními postoupí podniku nějakou cennou hodnotu

§         převody vlastníkům =snížení VK tím, že podnik převede na vlastníky určitou cennou hodnotu

-      rozvaha neposkytuje informace o tom,  jakou má podnik hodnotu  (to je mylná interpretace, vzniklá z neznalosti účetnictví!)

-      celková výše VK neodpovídá celkové tržní hodnotě akcií podniku, ani sumě, kt. by podnik získal shromážděním čistých aktiv ( rozdíl mezi celkovými A a závazky)

Aby se některý prvek stal položkou rozvahy musí splňovat 2 kritéria:

Ø       je velmi pravděpodobné, že budoucí ekonomický prospěch z ní bude do podniku přicházet nebo odcházet a současně

Ø       položce lze přisoudit hodnotu, jež může být spolehlivě změřena (oceněna)

ZDROJ: Borec, Abeceda

c) Vyjmenujte a popište způsoby snížení ZK

Snížení ZK

x          Nominální snížení = ovlivní pouze položky pasiv (důvod: úhrada účetních ztrát)

x          Efektivní snížení  = snižuje majetek účetní jednotky (důvod: poskytnutí plnění společníkům)

-          Snížení a zvýšení  ZK je dle obchodního zákoníku v kompetencích valné hromady společnosti

Možnosti snížení ZK:

1)       restrukturalizací (přerozdělením) zdrojů v rámci vlastního kapitálu, bez jakéhokoli vlivu na výši aktiv, část ZK se přelije do jiné složky VK.

-          zničením vlastních akcií – podnik, který drží své vlastní akcie, je vykazuje ve VK jako položku snižující nepřímo ZK (uvádí je hned pod ZK se znaménkem mínus), při jejich fyzickém zničení se částka vlastních akcií převede do ZK, čímž dojde k jeho snížení.

-          snížením jmenovité hodnoty akcií – dosavadní akcie se vymění za akcie s nižší jmenovitou hodnotou nebo se na dosavadních akciích vyznačí nižší jmenovitá hodnota. Snížení ZK se promítne do zvýšení kumulovaných výdělků (efektivní zvýšení) nebo, pokud určitá část kumulovaných výdělků představuje ztrátu, dojde jen k její úhradě (neefektivní zvýšení).

2)       celkovým snížením VK – vede ke snížení majetkové podstaty podniku.

-          stáhnutí akcií z oběhu – proběhne ve 2 fázích: podnik vykoupí část vlastních akcií (čímž se mu sníží A i VK) a následně zničí vlastní akcie (což už se nedotkne ani výše VK ani A).

-          upuštění od vydání – valná hromada rozhodne o snížení ZK tím, že upustí od vydání akcií v rozsahu, v jakém jsou upisovatelé v prodlení se splacením jejich nominální hodnoty. Společnost může také požádat vlastníky zatímních listů o jejich vrácení.

DZROJ: Borec, net


13.

a) Rozvahové a výsledkové transakce, které ovlivňují bilanční sumu

Rozvahové transakce

x          Zvýšení bilanční sumy = větší celkový kapitál v podniku

A­         P­ = nákup zboží na dodav. Úvěr (+ A, + kr.závazky vůči dodavatelům), nákup automobilu (+DM, + VK), příjem peněz z úvěru (+ peněž.prostředky, + kr.závazky)

x          Snížení bilanční sumy

A↓         P↓ = úhrada dluhu z vkladového účtu ( - peněž.prostředky, - dluh), výběr kapitálu z podniku (- stroje, - VK)

Výsledkové transakce

-         typy změn rozvahových stavů s výsledkovým působením:

x          vznik nákladu (vše, co je vynaloženo na činnost firmy)

↓ A Þ ↓ HV  =  např. spotřeba materiálu, energie, …

x          vznik výnosu

­ A Þ ­ HV = např. přijatá tržba za prodané zboží

ZDDROJ: Borec

b) Prvky výsledovky, kdy můžeme vykázat výnosy a náklady

Náklady

-          snížení ek.prospěchu a to ve formě snížení A nebo zvýšení dluhů

-          stejně tak rozdělení zisku vlastníkům není nákladem

-          nákladem jsou N vzniklé v souvislosti s hlavními i vedlejšími provozními a fin.transakcemi, i okrajové N

-          N podle IAS/IFRS = snížení ekonomického prospěchu k němuž došlo v účetním období, kt. se projevilo úbytkem nebo snížením užitečnosti A nebo zvýšením závazků a kt. vedlo ke snížení VK jiným způsobem, než jsou příděly vlastníkům z VK

x         Provozní náklady

§         50 = spotřebované nákupy (501 spotřeba materiálu, 502 spotřeba energie…)

§         51 = služby – prvotní náklady za externí služby

§         52 = osobní náklady (mzdy, sociální…)

§         53 = daně a poplatky (silniční, z nemovitosti)

§         54 = jiné provozní náklady (543 dary, smluvní pokuty a penále – 544, 545, odpis pohledávek 546)

§         55 = odpisy nehmotného a hmotného investičního majetku

x         Finanční náklady (56)

§         Zúčtování úbytku CP při jejich prodeji, platební povinnost z titulu úroků, kursové ztráty, ostatní finanční náklady



x         Mimořádné náklady(58)

§         Manka a škody, případy mimořádných událostí

Výnosy

-          zvýšení ekonomického prospěchu během účetního období a to ve formě zvýšení A nebo snížení závazků (výjimečně)

-          výnosem samozřejmě není  zvýšení VK vkladem spoluvlastníků

-          výnosem jsou tržby, ostatní výnosy z hlavních i vedlejších provozních a finančních transakcí a výnosy okrajové (nahodilé, neobvyklé)

-          V podle IAS / IFRS = zvýšení ekonom.prospěchu, k němuž došlo v účetním období, kt. se projevilo buď zvýšením A nebo závazků a kt. vedlo ke zvýšení VK jiným způsobem, než jsou vklady vlastníků do VK

x         Provozní výnosy

§         60 = Tržby za vlastní výkony a zboží

§         62 = aktivace (622 aktivace vnitropodnikových služeb)

§         64 = jiné provozní výnosy (644 přijaté sankce a úroky z prodlení, 646 výnosy z odepsaných pohledávek)

x         Finanční výnosy (66)

§         665 = výnosy s dlouhodobých FI; 666 = výnosy z krátkodobého finančního majetku

x         Mimořádné výnosy

§         681 = výnosy ze změny metody; Nároky na náhradu mank…

-          Na jednotlivé účty se účtuje narůstajícím způsobem od počátku do konce roku

-          Náklady a výnosy, které vznikly v běžném období, ale které souvisejí s obdobími budoucími, nesmí ovlivnit HV běžného roku

-          Je zakázáno vzájemně vyrovnávat (kompenzovat) náklady a výnosy – u nás se tento postup označuje jako brutto princip…

-          tržby z prodeje = zvýšení VK pocházející ze zvýšení A, jež podnik obdržel od svých odběratelů „výměnou“ za dodávku výrobků, zboží nebo služeb

-          některé transakce (N a V), kt. představují okrajové události jako např. přecenění aktiva, přijetí daru atd. nevstupují do výsledovky a zobrazují se přímo ve VK – okrajové V a N budeme nazývat přínosy a újmy

-          US GAAP vymezují pojmy: (jejich vymezení je shodné s IAS / IFRS)

§         výnosy z běžně se opakujících, základních činností (revenues)

§         náklady z běžně se opakujících, základních činností (expenses)

§         přínosy (gains)

§         újmy (losses)

Rozpoznávání prvků výsledovky

-          rozpoznávání prvků výsledovky = proces, jímž ověřujeme, zda se určitá položka podle své povahy shoduje s některou s definic IAS /IFRS pro V či N a zda splňuje další kritéria pro její uznání jako výsledkové položky

-          aby se některý prvek stal V nebo N musí splňovat 2 kritéria:

§         je velmi pravděpodobné, že budoucí ekonomický prospěch z ní bude do podniku přicházet nebo odcházet a současně

§         položce lze přisoudit hodnotu, jež může být spolehlivě změřena (oceněna)

x          rozpoznávání výnosů

§         V je uznán jako položka patřící do výsledovky tehdy, jestliže zvýšení budoucího ek. prospěchu, vznikající v souvislosti se zvýšením A nebo snížením závazků, lze spolehlivě změřit (ocenit)

§         uznání V jako položky výsledovky je regulováno omezeními – podm. spolehlivosti a dostatečného stupně jistoty

x          rozpoznávání nákladů

§         N je uznán jako položka patřící do výsledovky tehdy, jestliže snížení budoucího ek. prospěchu, vznikající v souvislosti se snížením A nebo zvýšením závazků, lze spolehlivě změřit (ocenit)

princip přiřazování nákladů výnosům

-          určitá transakce vyvolá jí odpovídající V i N (např. prodej zboží je spojen s uznáním V ve formě tržby a uznáním N s nákupem prodaného zboží)

Výsledovka

-          tokový výkaz o efektivnosti podniku za určité období, zisk/ztrátu lze měřit dvěma způsoby :

Ø       na akruální bázi = Z /Z se vypočte z rozdílu V a N (bez ohledu na to, zda mají V podobu peněžních příjmů nebo ne a N podobu peněžních výdajů), podmínkou akruální báze je jejich časová i věcná souvislost

Ø       na bázi peněžních toků = transakce spojené s N a V zúženy na ty, u nichž proběhla i odpovídající změna ve výši peněžních prostředků, tzn. na případy, kdy byly peníze přijaty ( u V) nebo vydány ( u N)

ZDDROJ: Borec, Abeceda

c) DHM, DNM, oceňování, definice, členění:

-          Mezinárodní standardy dělí aktiva na dlouhodobá a krátkodobá. Určení je dáno jeho povahou, časem, ale i záměrem managementu (podnik jinak hospodaří s majetkem, který je v jeho činnosti vázán dlouhodobě (opotřebovává se Þ odepisuje se) a jinak s majetkem, který se rychle obrací a který je třeba častěji reprodukovat.

-          Pojem dlouhodobý majetek zahrnuje DHA a DNA, v ČR není stanovena cenová hranice (z daňového hlediska cena více než 40.000,-), ale použití delší než jeden rok. Účetní jednotka si stanovuje určitou hladinu významnosti (stanoveno ve vnitřní směrnici)

Hmotný investiční majetek (DHM)

-          Samostatné movité věci jejichž ocenění je vyšší než 40 000,- a doba použitelnosti delší než 1 rok (ocenění pod 40 000,- = drobný hmotný investiční majetek – buď účet 028 nebo mezi zásoby…)

-          Pozemky, budovy, stavby, byty, nebytové prostory, umělecká díla, sbírky… (72/1994 Sb.), Pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky; základní stádo a tažná zvířata, otvírky lomů, pískoven a dále technická rekultivace a zhodnocení (pokud nejsou součástí pořizovací ceny)

Nehmotný investiční majetek

-          Ocenění vyšší než 60 000,- použitelnost delší než 1 rok

-          Zřizovací výdaje spojené se založením nového podniku (soudní a notářské poplatky, odměny za zprostředkování), nehmotné výsledky výzkumné a obdobné činnosti (012), software (013), ocenitelná práva (014)

Charakteristické znaky DHM a DNM:

-          slouží k používání, ne k opětnému prodeji

-          obvykle bývá předmětem odepisování

-          hmotný má fyzickou podobu, nehmotný nemá fyzickou podobu, většinou jde o určitá práva

-          nevstupuje fyzicky do výrobku (narozdíl od materiálu)

Oceňování dl. majetku:

x          pořizovací cena = náklady pořízení, tedy kupní cena + vedlejší pořizovací náklady (clo, doprava, montáž, DPH u neplátců, úrok z úvěru do doby uvedení do provozu,…).

x          reprodukční pořizovací cena – ocenění, kterým by byl oceněn v době, kdy se o něm účtuje, tedy za jakou cenu by bylo možné nakoupit aktiva v současnosti (10 let staré auto – hledám kolik by stálo teď a spočítám odpisy).

x          vlastní náklady – náklady vzniklé při výrobě majetku vlastní výrobou.

-          Následné výdaje mohou zvýšit ocenění v případě, že se zvýší užitek daného aktiva. Dojde k modernizaci = technické zhodnocení. Nutné splnění některé z podmínek: zvýší se doba používání; zvýší se množství jednotek produkovaných daným aktivem; zvýší se kvalita vyráběných jednotek

-          Nepřinese-li výdaj ani jeden z uvedených užitků, vykáže se ve výsledovce jako náklad (opravy a udržování).

-          Vyjma pozemků se náklady na pořízení dl. majetku postupně, systematicky alokují v průběhu let do provozních nákladů ve formě odpisů – ty vyjadřují snížení hodnoty majetku v důsledku: opotřebení (v případě dl. hmotného majetku), amortizace (pro DNM), těžba (přírodní zdroje).

-          Pro výši odpisů je třeba znát odepsatelnou částku, tedy rozdíl mezi pořizovacími náklady a zbytkovou hodnotou (hodnota šrotu, materiálu co zbude). U nehmotného majetku je nulová. A samozřejmě předpokládanou dobu použitelnosti. U nehmotných max. 20 let dle IAS/IFRS, 40 let dle US GAAP. U výkonových odpisů pak odhad výkonnosti aktiva.

Metody odpisování:

  1. lineární – částka se odepisuje rovnoměrně po celou dobu životnosti: O = (PC – ZbH)/n
  2. zrychlené (degresivní) – více se odepisuje v době, kdy jsou menší N na opravy a údržbu.

-          metoda SYD (sum-of-the-years-digits) – založena na klesající odpisové sazbě, konstantní odepsatelné částce. Název podle součtu číslic reprezentujících za sebou jdoucí roky použitelnosti A (něco jako faktoriál, jen s +)

SYD odpis = zbývající počet let životnosti/suma roků životnosti * (PC – ZbH)

-          metoda DDB (double-declining-balance) – je založena na konstantní odpisové sazbě a klesající odepsatelné částce, nebere se v úvahu zbytková hodnota.

% DDB = 2/n, DDB odpis = % DDB * Zůstatková hodnota

(klasický případ : roční % = 100 % / 4 roky = 25 % Þ DDB = 2 * 25 % = 50 %)

  1. výkonové – odvozeny od výkonnosti odepisovaného aktiva, užívají se hlavně u odpisu přírodních zdrojů.

Odpisy na 1 výrobek = (PC – ZbH)/celkový výkon

  1. specifické případy odpisování – skupinové odpisování aktiv, kombinující časové a výkonové hledisko, např. při odpisu přírodních zdrojů.

-          Změna výše odpisů vzhledem k tomu, že odhady a skutečnost se mohou lišit (doba používání, zbytková hodnota), požadují IAS/IFRS i US GAAP úpravu odpisových sazeb. To je možno buď prospektivní metodou, kdy se upraví odpisy ve zbývajících letech, nebo retroaktivní, kdy se úprava provede i zpětně.

Odpisy za část roku – majetek není vždy zařazen na počátku úč. období, používá se:

x          konvence poloviny roku – na všechna A zařazená v průběhu roku se nahlíží, jakoby byla zařazena v polovině roku.

x          modifikovaná konvence poloviny roku – aktiva zařazená v 1. polovině roku se posuzují jako aktiva zařazená k 1. dni roku a aktiva zařazená v 2. polovině roku se posuzují jako aktiva zařazená až v následujícím roce.

Úpravy ocenění dlouhodobého majetku

V případě, že se účetní hodnota majetku liší od reálné hodnoty, pak je žádoucí majetek účetně přecenit – tzn. poměřit účetní ocenění s reálnou hodnotou a podle zásady opatrnosti ocenit tou nižší – účetně tvorbou opravné položky a jako náklad běžného období. Při případném opětném zvýšení reálné hodnoty US GAAP nedovolují dříve uznané snížení hodnoty A zvýšit, podle IAS/IFRS je možné po pominutí událostí, která vedla k tvorbě OP tuto položku zrušit, čímž dojde opět k navýšení hodnoty A, maximálně však na hodnotu historické ceny. IAS/IFRS povoluje i přecenění dlouhodobého nehmotného majetku na reálnou hodnotu, ale jen za předpokladu, že existuje aktivní trh, na němž by bylo možno reálnou hodnotu zjistit (často mají unikátní povahu a zjistit to nelze, proto se neužívá se často).

Daňové x účetní odpisy

Zatímco účetní odpisy mají vyhovovat IAS/IFRS a US GAAP, daňové odpisy musí být v souladu s daňovými zákony. Daňové odpisy – lze stejně jako u účetních volit mezi lineárními a zrychlenými odpisy (v počátečních letech odepisujeme více – vyšší náklady).

V případě, kdy daňové odpisy jsou vyšší než účetní, dochází ke snížení daňového základu a tím i menší dani ze zisku. V rámci opatrnosti je možno nerozdělit plně HV, ale uznat rozdíl v dani jako odloženou daň, kterou je možno zaúčtovat jako náklad běžného období.

ZDDROJ: Borec, Abeceda

14.

a) Oceňování transakcí, aktiv, dluhů a VK

-          Oceňování je složitý proces, protože tržní ceny aktiv se v důsledku vývoje nabídky a poptávky na trzích běžně mění (např. u cenných papírů velmi často, někdy i denně), stejně jako se mění i kupní síla peněžní jednotky. Určit správný způsob oceňování je důležité pro co nejvěrnější hodnotu informací poskytovaných účetnictvím. Způsob oceňování má vliv na sumu aktiv, dluhů a tím ovlivňuje i VK. Má také vliv na výsledek hospodaření, např. při ocenění spotřebovaných aktiv při výrobě a následné promítnutí do nákladů. Způsob ocenění zcela zásadně ovlivňuje i kvalitu a úroveň celkové finanční analýzy činnosti podniku. Obdobně je důkladná znalost oceňování nezbytným předpokladem i pro řádné ověření účetních výkazů (audit). Nesprávné oceňování má i makroekonomické důsledky.

-          Existuje několik oceňovacích základen, které se užívají jak v rámci US GAAP, tak i IAS/ IFRS. Tyto základny lze rozdělit do dvou skupin – ocenění na základě stavu na trhu nebo na základě odhadu budoucího stavu na trhu.

Ocenění na základě stavu na trhu:                                                                                                               

         historická (pořizovací) cena obvykle se používá pro ocenění dlouhodobých aktiv, materiálu, zboží, nakupované cenné papíry nebo pohledávky, vychází z minulých, historických podmínek na trhu.

         Běžná cena odráží současný stav na trhu – tedy za jakou cenu by bylo možné nakoupit aktiva v současnosti, u závazků jaká úhrada by byla v současnosti požadována jako úhrada závazku. Pokud nakupujeme obnovené aktivum (popř. ho získáme darem), použijeme běžnou reprodukční cenu (10 let staré auto – hledám kolik by stálo teď a spočítám odpisy).

         Běžná tržní hodnotatu uvádí US GAAP, zejména určena pro ocenění finančních aktiv určených k prodeji, tedy částka, která by byla utržena při současném prodeji aktiva, či částka požadovaná ke zrušení dluhu.

Ocenění na základě odhadu budoucího stavu na trhu:

         Realizovatelná/vypořádací hodnota je stanovena s ohledem na výstupní hodnotu aktiva, jakou výši peněžních prostředků by bylo možno získat jeho prodejem. Pokud od této ceny ještě odečteme náklady prodeje, jedná se o Čistou realizovatelnou hodnotu. Založeno na očekávaném výtěžku. V případě závazků mluvíme o vypořádací hodnotě, tj. nediskontovaná částka peněz, kterou bude třeba podle očekávání vynaložit za normálních podmínek k uhrazení dluhu.

         Současná hodnotasoučasná diskontovaná hodnota budoucích čistých peněžních příjmů, které aktivum přinese v budoucnu (měna nemá stejnou hodnotu teď jako za pár let, proto musíme cenu upravit – diskontujeme). U závazků se pak podobně jedná o prostředky k úhradě dluhu.

         Reálná hodnota nelze ji jednoznačně zařadit do 2. skupiny, protože pokud se např. s touto položkou obchoduje, jde o běžnou tržní cenu. Reálná hodnota vychází z neaktivního trhu, tedy částka, za kterou by mohlo být aktivum nakoupeno či závazek uhrazen mezi znalými a ochotnými partnery, tzn. při transakci, která není z přinucení ani není likvidačním prodejem.

-          Naprostá většina aktiv a závazků se oceňuje na bázi historických nákladů, které jsou sice hodnověrné a spolehlivé, ne vždy však vypovídají o skutečné současné kupní síle. Proto účetní standardy preferují ocenění reálnou hodnotou a to zejména u CP. Dochází také ke kombinaci různých oceňovacích základen:

x          model historických nákladů – po prvotním ocenění historickými náklady zůstává položka i nadále oceňována na této bázi. Potom se předpokládá úprava ocenění v důsledku trvalého snížení hodnoty (např. odpisy).

x          model reálné hodnoty – po prvotním ocenění historickými náklady se položka následně ocení reálnou hodnotou a poté se každoročně přecení na aktuální reálnou hodnotu.

x          model současné hodnoty – po prvotním ocenění historickými náklady se pokračuje v ocenění na bázi SH.

-          U dlouhodobých aktiv IAS/IFRS umožňují přecenění nahoru i dolů, přínos/ztráta se projeví mimo výsledovku přímo ve VK. US GAAP pouze směrem dolů.

-          U zásob pak metoda nižší za dvou hodnot (LCM), promítne se ve výsledovce. IAS/IFRS narozdíl od US GAAP připouštějí přechodnou povahu snížení hodnoty aktiva i jeho následné přecenění až do původní hodnoty. US GAAP považují jednou vykázané snížení hodnoty A za nevratné.

-          Oceňování aktiv a závazků v účetnictví zemí EU je založeno na principu historických nákladů.

-          Další problém – inflace, která má vliv na majetkovou podstatu podniku. Buď se můžeme dívat na uchování kapitálu jako nominální peněžní částky, pak není co řešit (účtuje se v historických cenách), nebo jde o to, aby se uchovala kupní síla počátečního kapitálu – zde je třeba vyjádřit vlivy měnících se cen. V případě oceňování na bázi historických nákladů hovoří koncepce o možnosti nepeněžní aktiva přepočítat podle cenového indexu, u peněžních aktiv se pak změny vykazují jako ztráty a zisky z pohybu cenové hladiny. Nedostatkem je ovšem nemožnost vykázat přesně cenové pohyby (tržní cena aktiv nyní a dříve), je tedy problematické získání indexů pro přepočet.

-          Další možností je tzv. fyzické pojetí zachování kapitálu, neboli snaha o zachování produkční schopnosti kapitálu, kdy jsou aktiva a jejich spotřeba oceňována na bázi dnešních cen náhrady, tedy na bázi reprodukčních cen.

ZDDROJ: Borec

b) Smysl a účel finanční analýzy

Úkoly finanční analýzy:

-          zda a jak dosaženo cíle (=stanovit optimální ekonomické parametry, v nichž by se měl podnik pohybovat)

-          komparace podniku s konkurencí, které příčiny bránily a které napomáhaly úspěchům

-          optimalizace využití finančních zdrojů; udržitelný rozvoj podniku

-          výchozí údaje pro finanční plánování

-          Z metodického hlediska: analýza, syntéza, formulace závěrů

-          uživatelé FA – banky, investoři, makléři, stát, konkurence, auditoři, daňoví poradci, zaměstnanci apod.

-          Finanční analýza je spojovacím článkem mezi finančním účetnictvím a finančním plánováním:

x          Finanční účetnictví – průběžné monitorování hlavních finančních parametrů podniku, jejich porovnávání s prognózovaným stavem a přijímání regulačních opatření

x          Finanční analýza – vyhodnocuje údaje z účetních výkazů a pomáhá odhalit silné a slabé stránky finančního hospodaření firmy

x          Finanční plánování – stanovuje záměry podniku do budoucna – vznikají rozpočetní výkazy, které ukazují budoucí souhrnné informace o podniku (rozpočetní rozvaha, rozpočetní výsledovka a rozpočet CF).

-          Zdroje dat – finanční informace, nefinanční informace (z právní sféry, z politického života, z vědeckého života, z oblasti techniky), rozlišujeme informace kvalitativní a kvantitativní

Metody:

-          fundamentální = rozbory založené na rozsáhlých znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými i mimo ekonomickými jevy, na zkušenosti odborníků a na jejich subjektivních odhadech a citu pro situaci a trendy. Údaje spíš kvalitativní. (zda koupit nebo prodat, zda investovat… )

-          technická = matematické, statistické a další algoritmizované metody ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat s následným kvalitativním posouzením výsledkům. Vzájemně se doplňují…na základě tvaru křivky

-          kvantitativní – pomocí počítačů   X   kvalitativní – na základě rozhodnutí experta

-          statická = hodnocení situace k danému okamžiku, srovnávací analýza, příprava podkladů pro operativní rozhodování

-          dynamická – analýza časových řad, hodnocení minulých trendů a periodicit, prognózy…

1) Analýza poměrových ukazatelů

-          ukazatele FÚ: extenzívní = stavové, tokové, rozdílové   X   intenzívní (poměrové)

x          ukazatele platební schopnosti

§         likvidnost aktiv = stupeň přeměnitelnosti aktiv na peníze

§         likvidita = souhrn všech likvidních prostředků podniku (zda se nehromadí pohledávky, zda jsou zásoby v případě nutnosti prodejné…)

-          běžná likvidita = krátkodobá .A krátkodobé dluhy

-          pohotová likvidita = KA – zásoby KD

-          okamžitá = Peníze okamžitě splatné dluhy

§         solventnost  = schopnost podniku hradit své finanční závazky v době jejich splatnosti

x          Ukazatele výnosnosti vloženého kapitálu (ziskovost)

§         Rentabilita úhrnných vložených prostředků (ROA) = zisk celková A

§         Rentabilita VK (ROE) = zisk VK

§         Rentabilita tržeb (ROS) = zisk tržby

x          aktivita – schopnost podniku využívat vložené prostředky, rychlost obratu

§         relativní vázanost stálých aktiv = stálá aktiva roční trzby

§         doba obratu zásob  = prům.zásoba denní spotřeba

§         doba obratu pohledávek  = obch.pohledávky denní tržby

§         doba obratu dluhů = obch.dluhy denní nákupy na OÚ

x          zadluženost – vztah mezi CK a VK

x          kapitálový trh – schopnost podniku dosáhnout jak dividendového tak kapitálového zisku

2) Analýza pomocí modelů konstruovaných z poměrových ukazatelů

-          pro odhad budoucí finanční pozice se používá Altmanův model a Z-skóre

3) Horizontální analýza – počítá procentní změny oproti minulému období a vertikální analýza – oproti základu

ZDDROJ: Borec

c) Charakterizujte přechodná pasiva

-          Jelikož účetnictví je založeno na akruální bázi (= transakce musí být zobrazeny v době, kdy nastaly, bez ohledu na s nimi spojené finanční toky), je třeba v určitých případech transakce časově odlišovat tak, aby skutečně byly zařazeny do toho období, kam patří, tedy uplatnit princip přiřazování výnosů a nákladů odpovídajícímu účetnímu období.

Složky přechodných pasiv

x          Výnosy příštích období

-          příjmy běžných období, které se stanou výnosy až v příštím účetním období X ale zúčtování v období, do kterého věcně patří (nájemné přijaté dopředu, přijaté předplatné), (odložené položky, tedy předplacené, nevydělané výnosy)

x          Výdaje příštích období

-          náklady běžného období, které se stanou  výdaji v příštím období (nájemné placené zpětně – např. za prosinec zaplaceno v lednu; nezaplacené úroky - akruální závazky)

x          Dohadné položky pasivní

-          jsou závazkem, nejčastěji nevyfakturované dodávky (např. elektřiny). Podnik přijal dodávku, ale neobdržel fakturu, tudíž odhadne výši závazku a promítne ji jako dohadný účet pasivní a pořízení zboží. Po dorazení faktury dohadný účet pasivní převede na dodavatelé.

ZDROJ: Borec, Abeceda

15.

a) náklady výkonů a náklady výsledků, výdaje a peněžní výdaje, vztah k účetním výkazům

Náklady/ Výnosy = Provozní, finanční, mimořádné (viz ot. 13.b))

-      náklady výkonu (costs) – účelová spotřeba výrobních činitelů v procesu vzniku výkonu, ale stále jsou v podniku

-      náklady výsledku (expenses – na fakturu, expenditures – peněžně)

-      spotřeba výrobních činitelů, kteří tvoří podstatu právě prodaných výkonů

-      ve formě snížení aktiv nebo ve formě zvýšení pasiv (vedoucím ke změně HV)

-      klasifikace podle :

Ø      druhového členění – co bylo spotřebováno (energie, materiál, mzdy…)

Ø      účelové členění – funkční – výroba, správní a odbytová režie

Výnosy (revenue)

-          jsou zvýšením ekonomického prospěchu, ve formě zvýšení A či snížení závazků (vedoucím ke změně HV jinak než vkladem vlastníků do VK)

-          výnos tvoří výsledek v tom období, ve kterém byl dosažen (moment realizace) – tzn. po předání výkonu odběrateli a fakturaci (nebo opačně, záleží co nastane dřív)

-          ekvivalenční pojetí – výnos jako protihodnota za prodané výrobky či služby

-          přírůstkové pojetí – výnos jako položka zvyšující VK (úrok)

-     v kr. obdobích není shodný pohyb výdajů a příjmů s pohybem N a V, úhrada za realizovatelné výkony (faktury) se dějí obvykle se zpožděním po vykázání výnosů (tržeb)

VÝDAJE - outflows – vynaložení (úbytek, spotřeba) aktiv podniku, nemusí jít nutně o peněžní výdaje

PŘÍJMY - inflows –  přírůstky (zvýšení) aktiv podniku, nemusí jít nutně o peněžní příjmy; např. zboží na dluh, zachycujeme v období, ve kterém skutečně vznikly

Vzájemné vztahy nákladů, výdajů, příjmů a výnosů

-      nutno dodržovat zásady okamžiku realizace, objektivity a  opatrnosti

-      účtovat do období kam patří, musí být známo věcné vymezení, výše a období, jehož se operace týká, jinak dohadné položky

ZDROJ: Borec

b) Předpoklad trvání podniku

Předpoklad trvání podniku

-          jeden ze základních předpokladů

-          předpokládá časově neomezenou dobu trvání subjektu, důsledkem je perspektivní využití přínosu majetku, jehož použitelnost není ke konci účetního období vyčerpána

-          Uplatňuje se hlavně při oceňování aktiv (např. předpoklad neomezené existence podniku počítá s postupným odepsáním pořizovací ceny formou dopisů do nákladů; rozdíl mezi ohodnocením zásob zboží za předpokladu jeho úspěšného prodeje v plné podnikatelské aktivitě a mezi ohodnocení takové zásoby za předpokladu obtíží a s nimi spojených ztrát při výprodeji u končící podnikatelské aktivitě)

ZDROJ: Bestseller, Borec

c) Klasifikace dluhů

Pasiva                    = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány – klasifikace z hlediska původu: zdroje vlastní a cizí (= pasiva v širším smyslu, kapitál)

Cizí zdroje           = Pasiva v užším smyslu, zahrnuje dluhy a rezervy

Ø       Dluhy

-          Současné závazky podniku, které pocházejí z minulých událostí a u nichž se očekává, že jejich vyrovnáni vyústí do snížení prostředků ztělesňujících ekonomický prospěch; závazky, které budou teprve splaceny

-          Základním kritériem klasifikace dluhů je doba, po kterou budou sloužit podniku jako zdroj financování (délka provozního cyklu, nebo lhůta splatnosti)

-          možnosti úhrady: zaplacením v hotovosti či z běžného účtu, poskytnutím jiného aktiva, poskytnutím protislužby, nahrazením jednoho dluhu druhým, kapitalizace dluhu (přeměnou dluhu ve vlastní kapitál, původní věřitel se stává spoluvlastníkem)

§         krátkodobé (oběžné) – mající vztah k normálnímu provoznímu cyklu – financují běžný provoz podniku (např. závazkové vztahy k dodavatelům) + nesouvisející s provozním cyklem a budou uhrazeny do 1 roku – dlužné daně, dividendy…

§         dlouhodobé (neoběžné) – se splatností nad 1 rok, určené k financování těch složek aktiv, které mají delší dobu použitelnosti – dluhopisy, směnky, úvěry

Ø       Rezervy

-          Záměrně nevykázaný zisk (zahrnují se do nákladů -> nižší zisk), zadržený jednak na případná obesnější rizika související s podnikání nebo na přesně vymezené účely (záruční opravy, restrukturalizace)

-          Vždy musí být zdůvodněny minulými událostmi či reálně očekávaný okolnostmi

-          Specifický typ závazků: rysy – odhadnutá výše, neurčitá doba čerpání.

ZDROJ: Abeceda

16.

a) Způsoby zjišťování HV, nedostatky jednotlivých metod

Zjištění HV

x          HV jako změna stavu VK

-          V rozvaze jen položka „vlastní jmění“ – nerozepsaná

-          Z/Z se spočítá jako rozdíl mezi konečným stavem VK a jeho počátečním stavem aniž by bylo nutné vést evidenci o výnosech a nákladech. Postačilo by evidovat jen změny aktiv a pasiv (nedovoluje účetní legislativa – lze takto zjistit HV v jednoduchém účtu tak, jak ho chápe podvojné – jen za předpokladu, že se neuskutečnily žádné jiné operace ovlivňující VK kromě těch, které ovlivňují HV)

x          HV jako svébytná rozvahová položka

-          Vlastní jmění je v rozvaze rozděleno do dílčích složek (ZK, HV, fondy…) – zaznamenávání změn přímo do položky HV

-          Rozvahové účetnictví (bilanční) – sestavuje se jen rozvaha (informace o vnitřní struktuře jsou skryty – zapisují se jen PZ a KZ) – „ztrácí“  se tokové informace – pouze u malých podniků

x          Osamostatnění výnosů a nákladů

-          Výši HV za běžný rok zjišťujeme pomocí účtu Účet zisků a ztrát, na kterém porovnáváme účty výsledkové, tedy účty nákladů a výnosů. Toto porovnání je založeno na akruálním principu.

-          Takto zjištěný HV je vykázán jako HV běžného období, na počátku dalšího období je převeden na účet HV ve schvalovacím řízení, kde na základě rozhodnutí valné hromady provedeme buď rozdělení v rámci vlastního jmění nebo mimo jeho rámec (např. výplata dividend).

-          Pokud ve VK zůstane část zisku, mluvíme o kumulovaných výtěžcích (= výše Z/Z, které podnik dosáhl za všechna období, tj. za všechna předchozí období + čistý Z/Z za poslední vykazované období, a která nebyla ani rozdělena vlastníkům, ani nebyla použita ke zvýšení ZK)má dvě části: rezervovaná část – není využita jinak než na vymezené účely, zabraňuje např. tomu, aby z ní byly vypláceny dividendy, nerezervovaná část – volně přístupná část, představující prostředky k volnému použití.

ZDROJ: Abeceda, Borec

b) Nástroje pro zajištění zásady opatrnosti

-          skutečnosti, u kt. jsou výsledky nejasné, by se měly posuzovat 'opatrně' (např. nejisté zisky by se neměly započítávat a nejisté ztráty by se měly započítávat)

-          uvedou se jen ty výnosy, které spadají do daného čas. období

-          neznamená V, A  nenadhodnocovat, N, P ne podhodnocovat

-          uplatnění : při ocenění – A se oceňují nejnižší možnou cenou (LCM), závazky nejvyšší možnou cenou (princip opatrnosti bývá kritizován, že vede k porušení principu konzistence, věcné stálosti)

Oceňování na bázi nižší ze dvou cen

-          US GAAP označení LCM (Lower of Cost or Market): jedná se o princip opatrnosti (každý chytrý obchodník se dělá chudším než skutečně je), kdy použitím nižší ze dvou cen nenadhodnocujeme aktiva.

-          IAS/IFRS určují částku, se kterou se mají historické náklady porovnávat, jako čistou realizovatelnou hodnotu – očekávaná prodejní cena snížená o náklady prodeje.

-          US GAAP požadují porovnávat s takzvanou tržní hodnotoucena, kterou by bylo nutno vynaložit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti. Její výše má určenu horní a dolní hranici, odhad tržní hodnoty nesmí převýšit realizovatelnou hodnotu a nesmí být nižší než čistá realizovatelná hodnota snížená o běžnou ziskovou marži.

-          Při případném opětném zvýšení reálné hodnoty US GAAP nedovolují dříve uznané snížení hodnoty zásob zvýšit, podle IAS/IFRS je možné po pominutí událostí vedoucí ke snížení hodnoty opět tuto zvýšit, maximálně však na hodnotu historické ceny.

ZDROJ: Borec, Bestseller

c) Úloha (charakteristika) finanční analýzy v podniku

Viz otázka 15. b)


17.

a) V, N, příjmy, výdaje

(viz předchozí otázky)

Výdaje:

-          užší pojetí – spotřeba peněžních prostředků podniku

-          širší pojetí – spotřeba nejen peněžních prostředků ale i dalších druhů majetku

Příjmy:

-          užší pojetí – zvýšení peněžních prostředků podniku

-          širší pojetí – nejen přírůstky na penězích

Náklady = snížení ekonomického prospěchu během účetního období (vznik závazku, snížení A)

Výnosy = zvýšení ekonomického prospěchu (zvýšení A, snížení závazků)

Rozdíly mezi výdaji a příjmy x N a V:

-          solventnost – podnik může vykazovat zisk, ale není schopný dostát svým platebním závazkům

-          V a N se dějí v jiném období než transakce peněžní

-          Nerovnoměrnost – příjmy a výdaje jsou během účetního období nerovnoměrné

-          Časové rozlišení – N a V se projevují v jiném období než příjmy a výdaje

Časové rozlišení: NPO – pohledávám službu, PPO (aktiva), výdaje PO, VPO – dlužím službu (pasiva)

ZDROJ: Bore

b) Regulace účetních výkazů podle US GAAP

-          regulace účetnictví na základě všeobecně uznávaných účetních zásad GAAP (Generally Accepted Accounting Principles)

-          Není dáno legislativně, ale na základě zvykového práva, podniky je dodržují dobrovolně

-          Způsob regulace v USA dal směr i regulaci v Evropě.

-          Národní regulace USA je uznávána na všech světových burzách

-          Sestávají se z fundamentálních postulátů, základních předpokladů a principů/zásad (viz. otázka č.2). Vše vychází z jedné hlavní zásady – principu pravdivého a věrného zobrazení („true and fair view“).

-          Dále pak koncepční rámec – ideový základ výkazů finančního účetnictví, tyto koncepty určují cíle, charakteristiky účetních výkazů, definice prvků výkazů, zásady rozpoznávání, kvantifikace, vykazování a zveřejňování, účetní standardy – nejpodrobnější úroveň regulace účetnictví, obsahuje doporučené účetní postupy.

-          většinou se užívá účelové třídění N ve výsledovce; - vlastní N výroby, správní režii, odbyt. N

Ø         požadavky US GAAP

-      uspořádání rozvahy má vézt k co nejužitečnější informaci poskytnuté uživateli

-      při klasifikaci položek rozvahy povolena flexibilita

-      2 formy : T forma a vertikální forma

-      3 části rozvahy : aktiva, závazky a VK

-      položky seřazeny podle likvidity

-      není stanoven min.počet položek, kt. musí rozvaha obsahovat

ZDROJ: Borec

c) Vliv oceňování na majetkovou podstatu podniku

Oceňovaní aktiv:

-          při pořízení aktiva

-          při jeho držení

-          při jeho spotřebě či opotřebení

Oceňovací základny:

§         historická cena (v min. princip pořizovací ceny – nevhodné při existenci inflace, konzervují minulé podmínky)

x          individuální pořizovací cena (každá majetková složka je evidována v této ceně a je takto oceněn i její úbytek – splnitelné u DM, jehož nabytí není každodenní záležitostí…)

x          individuální vlastní náklady (totéž u vlastních výrobků)

x          pro usnadnění: oceňovací techniky na bázi historické ceny

§         reprodukční cena (cena, kterou by bylo nutno uhradit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti, cena simulovaná, vycházející z existujících ek. podm. – lépe vystihuje, ale muselo by se stále přeceňovat, použití v omezených případech)

§         čistá realizační cena (ocenění v hodnotě, kterou by bylo možné získat řádným, standardním prodejem v současné době po odečtení přímých nákladů na prodej)

§         současná hodnota (aktivum je oceněno v současné diskontované hodnotě budoucích čistých příjmů, k diskontování se používá tržní úroková míra)

Pořízení (v ČR):

§         pořizovací cena (DHM, DNM, podíly, CP, pohledávky nabyté za úplatu)

§         reprodukční pořizovací cena (majetek bezúplatně nabytý, majetek vlastní výroby)

§         vlastní náklady (vlastní výroba, příchovky zvířat)

§         jmenovitá hodnota (peněžní částky, ceniny, pohledávky, závazky)

§         reálná hodnota (tržní)

§         čistá prodejní cena

Během držby:

§         dojde-li k změně tržní ceny, používá se princip nižší ceny (LCM) a přeceňuje se, ztráta jde přes tvorbu OP do HV

Při spotřebě

§         u dl. aktiv prostřednictvím odpisů korekce pořizovací ceny

§         u spotřeby zásob pak  metody individuální ceny, FIFO, LIFO, průměr, oceňovací odchylky

Vliv oceňování na majetkovou strukturu

-          Použitý způsob ocenění přímo ovlivňuje výši vykazovaných A a P (a tím info o finančně majetkové struktuře podniku).

-          Má vliv na výši N a tím i na velikost HV

ZDROJ: Borec, Abeceda

19.

a) Konstrukce účetní osnovy pro podnikatele

 

-      účetní soustava pro podnikatele je v oblasti fin.účetnictví normativně upravena ministerstvem financí formou :

1)     účtové osnovy

-         uspořádaná soustava účtů (v ČR 2-řadový účetní model s druhovým členěním provozních N)

-         povinnost vést podvojné účetnictví upravuje OBCHZ – všichni podnikatelé zapsaní v OR

=     závazná množina účtů pomocí kterých podnik zobrazuje hospod.operace

-         10 účtových tříd – dělí se na účtové skupiny (dvoumístné), a ty se dělí na syntetické účty (trojmístné)

-         třídy 8, 9 vyhrazeny na vnitropodnikové účetnictví

-         na základě účtové osnovy staví podnik účtový rozvrh

-         účtová osnova pro podnikatele respektuje :

·         závěrkové hledisko – odděluje rozvahové a výsledkové účty

·         dekadický princip – členění na účtové třídy a skupiny

·         členění N druhově – zjišťování provozního výsledku hospodaření

·         požadavky finančního řízení

-         účetní závěrku sestavují účetní jednotky zásadně v plném rozsahu

-         ve zjednodušeném rozsahu ji mohou vyhotovovat ty účetní jednotky, které nemají povinnost mít ji ověřenou auditorem

Ø       účetní závěrka v plném rozsahu obsahuje

rozvahu v plném rozsahu

výsledovku v plném rozsahu (v druhovém nebo účelovém členění)

cash flow, přehled o změnách VK, přílohu k výkazům v plném rozsahu

-        pro osoby, kt. musí účetní závěrku nechat ověřit auditorem

       (a.s., s.r.o., družstva, v.o.s., k.s., zahraniční podniky, státní podniky)

-        syntetické účty končící 1 – 9

Ø       účetní závěrka ve zjednodušeném rozsahu obsahuje

rozvahu ve zjednodušeném rozsahu

výsledovku ve zjednodušením rozsahu (v druhovém nebo účelovém členění)

přílohu k výkazům ve zjednodušeném rozsahu

-        syntetické účty končící na 0

2)     postupů účtování

I)       úvodní ustanovení

·         vymezují základní pojmy

·         stanovují postupy otevírání a uzavírání účet.knih

·         uvádějí zásady pro účtování N a V, oceňování CP, používání rezerv

·         obsahují ustanovení o vnitropodnikovém účetnictví

II)    ustanovení a postupy podle jednotlivých tříd

-      podle jednotlivých účtových tříd

směrná účtová osnova

-      uspořádaná soustava účtových tříd a účtových skupin

-      model s druhovým členěním provozních N

-      zahrnuje 10 jednomístných účtových tříd (třída 0-9), které se dále dělí na 2-místné účtové skupiny

-      účtové skupiny 8 a 9 jsou vyhrazeny vnitropodnikovému účetnictví.

       Účtová třída 0: Dlouhodobý majetek                                    Účtová třída 5:    Náklady

       Účtová třída 1: Zásoby                                                                 Účtová třída 6:    Výnosy

       Účtová třída 2: Finanční účty                                                     Účtová třída 7:    Závěrkové a podrozvahové účty

       Účtová třída 3: Zúčtovací vztahy                                               Účtová třída 8,9: Vnitropodnikové účet

       Účtová třída 4: Kapitálové účty a dlouhodobé závazky

vyhláška pro podnikatele

-      upravuje:

·         působnost, uspořádání a označování položek individuální účetní závěrky

·         obsahové vymezení vybraných položek základních účetních výkazů (rozvaha a výkaz zisku a ztráty)

·         obsahové vymezení přílohy

·         přehled o peněžních tocích a přehled o změnách  VK

·         směrnou účtovou osnovu reprezentující závazný účetní model finančního účetnictví podnikatelů

·         přípustné účetní metody a jejich použití

·         uspořádání a označování položek konsolidované účetní závěrky

·         postup zahrnování účetních jednotek do konsolidačního celku a metody konsolidace

-      v závěru vyhláška uvádí :

§         formát rozvahy určující strukturu a závazné pořadí vykazovaných položek aktiv a pasiv

§         2 varianty formátu výkazu zisku a ztráty, určující strukturu vykazovaných položek výnosů a nákladů a strukturu výsledku hospodaření

§         směrnou účtovou osnovu na úrovni účtových tříd a účtových skupin.

ZDROJ: Borec

b) Příloha účetních výkazů, obsah, účel

Příloha

-          Pro objasnění skutečností, které by mohly mít vliv na úsudek uživatelů, obecné, ale i rozsáhlé doplňující údaje

Obsah přílohy:

  • Způsoby oceňování, Způsoby stanovení OP
  • Způsob přepočtu údajů v cizích měnách
  • Způsob sestavování odpisových plánů
  • Tvorba a čerpání rezerv, Popis změn VK a rozdělení zisku
  • Souhrnná výše pohledávek a závazků po lhůtě splatnosti a v cizí měně + jejich jištění
  • Struktura výnosů podle hlavních činností v členění na tuzemsko a zahraničí

-          příloha účetních výkazů obsahuje přehled o peněžních prostředcích podniku a přehled o vlastním kapitálu podniku – musí to splňovat podniky, které mají povinný audit a státní podniky. Ještě se tam zapisuji tiché rezervy, protože jsou součástí VK, ale nezachyceného.

-          účelem je, aby ten, kdo ty výkazy studuje, získal další informace o podniku. Je to pro různá finanční řízení, tam je třeba cash flow a hodně ukazatelů finanční analýzy používá nějaké srovnání k vlastnímu kapitálu. Taky je tam vidět zadluženost, atd.

-          jde tam taky poznat, jaké je složení vlastního kapitálu, z jakých prostředků byl získán

ZDROJ: Abeceda

c) nákup a prodej zboží

-          rozlisuje se, jestli jsi nebo nejsi plátce DPH; když jsi plátce, tak se DPH účtuje na samostatný účet a máš nárok nějak na vrácení nebo když nejsi, tak to vstupuje rovnou do pořizovací ceny

-          pak se tam dá říct, že si analyticky rozlišuješ účty – dodavatel tuzemský a zahraniční – clo je součástí pořizovací ceny

-          Obchodní marže = rozdíl mezi tržbami za prodané zboží a náklady na prodané zboží. Slouží k pokrytí dalších nákladů (těch, které nebyly složkou pořizovací ceny), přebytek marže pak slouží k vytvoření zisku.

-          Nutno také zaúčtovat operace typu nevyfakturovaná dodávka (dohadné účty pasivní) nebo dojde faktura, ale nedojde materiál (materiál na cestě).

-          Inventarizační rozdíly případ, kdy skutečný stav neodpovídá stavu evidovanému

-          Zásoby vlastní výroby u nakupovaných zásob jsou historické náklady jejich náklady pořízení, u zásob vlastní výroby (nedokončená výroba + výrobky) nabývají historické náklady podobu výrobních nákladů, které zahrnují:

  • přímý materiál – pořizovací náklady surovin, které přímo souvisejí s výrobkem.
  • náklady na přeměnu – náklady související s jednotkou produkce (přímé mzdy) a odpovídající výše nepřímých výrobních nákladů (výrobní režie).
  • další náklady, které bylo třeba vynaložit k uvedení vyráběných aktiv na jejich současné místo a do žádoucích podmínek.

-          Do výrobních nákladů by neměly být řazeny správní výdaje, odbytové náklady, interní zisky.

ZDROJ: Borec

20.

a) Účetní formy

Účetní forma

-          Vnější podoba knih a jejich vzájemné vazby, technika a konečný vzhled zápisů

-          způsob (podoba) zpracování účetnictví v dané soustavě (Kamerál…) za podmínek konkrétního podnikání a technického pokroku

-          účetními formami se rozumí široká škála možností a konkrétních postupů:

·         jak jednotlivé hospodářské operace zachycovat

·         jak z nich získávat informace

·         počet účetních knih

·         vnější úprava

·         jak řešit vztah časových a věcných zápisů, syntetické a analytické evidence

·         vztah účetních dokladů, zápisů na účtech a účetních výkazů

·         technická stránka zpracování účetnictví

! Forma účetnictví je závislá na metodě účetnictví !

Historický vývoj  účetnictví

-          První popis účetnictví vyšel poprvé v r. 1494, autorem byl Luca Pacioli - mnich a učitel matematiky.

Ø       Účetnictví ve vázaných knihách

-          Přepisovací účetnictví, pratechnická etapa, známky už z antiky, dochované knihy z 12.stol. od Italských peněžníků

x   Staré Italské účetnictví

-          nesynchronní zápisy, 3 základní knihy – memoriál (prvotní zápisy), deník – z memoriálu se přepisovaly do deníku v časovém (chronologickém) pořádku, avšak ve stručnější podobě; navíc se zde uváděly účty hlavní knihy, na něž měl být případ podvojně zaúčtován, hlavní kniha – zde se otvíraly jednoduché účty (v dnešním pojetí analytické) o dvou stranách, na nichž se každý účetní případ podvojně zaúčtuje. Tyto účty se uzavíraly každý zvlášť v okamžiku, kdy bylo zboží z dané dodávky prodáno a výsledky byly ihned převáděny na účet HV

-          od18. stol. nové formy

x   Rozšířená forma italská

-          opět přepisovací metoda, 3 zákl. knihy + 2 deníky (pokladní a úvěrní), doklady se zapisují do úvěrního a pokladního deníku, pak jsou přepisovány do hlavní knihy. Ze zůstatků účtů hlavní knihy se při uzávěrce sestavují 2 závěrečné účty: účet rozvažný (majetek) a účet HV (zisků a ztrát).

x   Německá forma

-          přepisovací metoda, doklady zapisovány do pokladního či úvěrového deníku, poté se seskupují do sborníků, kde dojde k vysčítání údajů a následuje jeden zápis do hlavní knihy (např.materiál).

x   Anglická forma

-          přepisovací metoda, do systému účetnictví zavádí specializované deníky pro konkrétní skupiny účetních operací (např. deník nákupů, prodejů, výroby), kam se doklady zapisují, poté se přepisují do hlavní knihy – velmi podrobná

x   Francouzská forma

-          jde o kombinaci německé a anglické formy, přepisovací metoda, 4 knihy, údaje ze specializovaných deníků se kumulují ve sbornících a jednotlivé položky jsou zapisovány do hlavní knihy.

Ø       Účetnictví na volných listech

-          Propisovací účetnictví, umožňuje dělbu práce a zapojení mechanizačních prostředků (účtovací stroj)

-          Existence volných listů pro jednotlivé účty hlavní knihy a volných deníkových listů (současně s deníkovým záznamem vzniká záznam na straně příslušného účtu hlavní knihy)

Ø       Děrnoštítková technika

-          Naděrování a kontrola správnosti děrování  údaj na děrném štítku mohl být podle potřeby zatříděn a zpracován – výsledkem byly tabelované soustavy – využito při nástupu počítačů

Ø       Počítače = posttechnická etapa

Ø       Další formy:

x   Americká forma („tabelární deník“)synoptická metoda, 1 kniha, spojuje zápisy v deníku a hlavní knize do jediné účetní knihy, tzv. tabelárního deníku, charakteristická pro malé podniky.

x   Schiemer forma („nalepovací“) synoptická metoda, 2 knihy.

-          Jiné členění: propisovací formy (účetnictví na volných listech, záznamy průpisem), propisovací formy na účtovacích strojích, synoptické se stroji na děrné štítky, synoptické s počítačem

ZDROJ: Borec

b) Účetní výkazy v ČR

Zákon č.563/1991 Sb., Účetní závěrka:

a) Rozvaha – vypovídá o finanční pozici podniku, zachycuje stav (rozvaha – zahajovací, konečná, likvidační), dvojí pohled na majetek podniku = bilanční princip, z něj vyplývá bilanční rovnice (A=P), funkcí rozvahy je přehledně uspořádat majetek podniku, rozvaha horizontální a vertikální

b) Výsledovka – dělení podle druhu, fce, horizontální a vertikální (4.direktiva EU), činnosti: provozní a finanční (u běžné činnosti) + mimořádný (výsledek za účetní období), platí zásada přiřazování N výnosům, u druhového členění úpravou N nebo V přes ZS výrobku a NV.

c) Příloha = vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výsledovce

!!Účetní závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách VK!!

Výkaz o změnách ve VK – popisuje příčiny změn v položkách VK – pohyby ZK, emisní ážio, rezervní fondy, rozdělení HV minulých let, kapitálové transakce s vlastníky, HV b.o., přínosy a újmy zobrazované přímo do VK.

výkaz CF – o peněžních tocích, provozní (základní výdělečné činnosti podniku a další, které nepatří do fin. a inv.činnosti), investiční (pořízení a vyřazení dlouhodobého majetku) a finanční činnost (změny ve struktuře a velikosti dlouhodobých zdrojů VZ i CZ).

Prima metoda – ve fin. + inv.činnosti, příjmy – výdaje

Nepřímá metoda – v provozní činnosti, úprava HV o nepeněžní příjmy a výdaje

ZDROJ: Borec, Zákon o účetnictví

c) Dlouhodobé dluhy

Specifika DD v ČR

-          V rozvinutých ekonomikách se podnik při nedostatku finančních zdrojů obrací (formou vydání akcií, dluhopisů) předevšim an kapitálový trh – u nás hlavně na banky, od nichž podnik získává chybějící zdroje – zejména ve formě úvěru

-          Dlouhodobým bankovním úvěrům je vymezena samostatná skupina 46

Dlouhodobé cizí zdroje

§         Rezervy (45) – na rozhraní mezi dlouhodobými a krátko. Podle našich předpisů se tvoří na dobu delší než 1 rok, ale jestli k jejich čerpání zbývá doba kratší než 1 rok, stávají se krátkodobým zdrojem

§         Dlouhodobé bankovní úvěry (46) – úvěr na 2 roky, po prvním roce částečně splacen – nelze ho převést na krátkodobý…

§         Ostatní dlouhodobé závazky (47) – AU se vede podle jednotlivých věřitelů (Závazky k podnikům ve skupině tvořícím konsolidovaný celek; Emitované dluhopisy; Závazky z pronájmu, Zálohy od odběratelů před splněním dodávky, Směnky, ostatní dl. Závazky)

ZDORJ: Abeceda

21.

a) zásady v účetnictví – věrný a pravdivý obraz skutečnosti

Věrný obraz

-          způsob oceňování, způsob vykazování HV, zda jsou náklady přiřazovány k výnosům,  zda spadají časově do daného účetního období,  vytváření OP při snížení tržní hodnoty aktiv,  OP k nespláceným pohledávkám, způsob oceňování investic

Věrný obraz skutečnosti

-          stěžejní zásada, jíž se má řídit vedení účetnictví a zejména sestavování účetních výkazů

-          je důležitá, aby si externí uživatel výkazů mohl udělat správný názor na současné i budoucí  finanční postavení podniku

-          tento princip je zakotven v národní úpravě většiny zemí, výslovně i v účetních standardech  včetně 4.direktivy EU

-          je to nejvyšší, všem nadřazená zásada – proto zásady, kterou slouží k věrnému zobrazení = všechny obecně uznávané principy/ zásady/ předpoklady (viz. 4.b))

ZDROJ: Abeceda, Borec

b) Vazby mezi R, V a CF

Do rozvahy  se promítá výsledovka a cash flow je vlastně konečný zůstatek finančních prostředků, tzn,. taky je zachycen v rozvaze

      hlavní účetní výkazy:

Ø       rozvaha – shrnuje všechny transakce zaznamenané podnikem v účetnictví

Ø       výsledovka – rozvíjí 1 z položek rozvahy a to položku zisky/ztráty

Ø       výkaz cash flow – rozvíjí rozvahovou položku peněžních prostředků  (či jejich ekvivalentů)

Ø       výkaz o změnách ve vlastním kapitálu – hovoří o transakcích, kt. ovlivnily velikost a strukturu VK – přecenění aktiv, investic, rozdělení zisku, upsání akcií apod.

Rozvaha

Podle US GAAP má tři části – aktiva, závazky a VK (bilanční rovnice: Aktiva = závazky + vlastní kapitál). Obvykle řazené od nejlikvidnějších k nejméně likvidním.

Podle IAS/IFRS není závazný formát či pořadí položek aktiv a dluhů, většinou buď také podle likvidnosti, či rozlišení na krátkodobá a dlouhodobá (hranicí je 1 rok).

4. direktiva EU umožňuje použít jeden ze vzorů – tuto volbu ponechává na státu či podnicích. Její rozvaha vyžaduje rozlišení dlouhodobých a krátkodobých aktiv, rozlišení pohledávek a závazků podle doby jejich splatnosti (hranicí 1 rok), informace o VK (fondy, nerozdělené zisky, ZK).

Výsledovka

US GAAP má požadavek na samostatné vykázání položek jako jsou mimořádné položky, úpravy předchozích období, ukončované činnosti či kumulativní vliv změn v účetních pravidlech. US GAAP neurčují jakou klasifikaci nákladů použít, výhradně se však užívá účelové členění nákladů. Formát výsledovky je jednostupňový – položky provozních a ostatních nákladů resp. výnosů jsou rozčleněny do podpoložek a poté sečteny. Většinou se užívá dvoustupňový systém, kde je členění bohatší.

IAS/IFRS požaduje členění nákladů za provozní činnost podle druhu (materiál, energie, mzdy, odpisy atd.) nebo podle účelu (spojené s výrobou, prodejem či správou). Zvlášť se člení provozní činnost, finanční činnost a mimořádné položky. Akciová společnost uvádí na konci výsledovky zisk/ztrátu na jednu akcii. Jsou-li náklady ve výsledovce členěny podle druhu, je věcná shoda mezi výnosy a náklady řešena úpravou nákladů, položka Změna stavu vnitropodnikových zásob. Náklady se tím pádem sníží o vlastní náklady na výkony provedené, ale neprodané a naopak zvýší o prodané, ale vyrobené v dřívějším období.

EU vychází ze vzorů – horizontální (T-forma) a vertikální forma pro druhové i účelové členění nákladů. Člení výsledek z provozní, finanční, mimořádné činnosti. Součet provozní a finanční činnosti dává výsledek za běžnou činnost. U vzorů EU je shoda řešena úpravou výnosů i nákladů – zvýšení stavu výrobků a nedokončené výroby se projeví jako výnos. Naopak prodej výrobků vyrobených v předchozím období se promítne do nákladů – snížení stavu výrobků a nedokončené výroby. Tedy podobně jako výnosová položka aktivace výkonů vlastní výroby.

Výkaz o změnách ve vlastním kapitálu

popisuje příčiny změn v položkách VK. Obsahuje informace – pohyby ZK, emisního ážia, rezervních fondů,  rozdělení HV minulých let, kapitálové transakce s vlastníky, položky přínosy a újmy zobrazované přímo do vlastního kapitálu, výsledek běžného období.

ZDROJ: Borec

c) Přechodná aktiva

-          Jelikož účetnictví je založeno na akruální bázi (= transakce musí být zobrazeny v době, kdy nastaly, bez ohledu na s nimi spojené finanční toky), je třeba v určitých případech transakce časově odlišovat tak, aby skutečně byly zařazeny do toho období, kam patří, tedy uplatnit princip přiřazování výnosů a nákladů odpovídajícímu účetnímu období.

Přechodná aktiva:

x          Náklady příštích období

-          výdaje běžného období, které se týkají nákladů období příštích, zúčtování těchto nákladů se provádí v období, kam tyto náklady patří, nejpozději však do 4 let (nájemné placené dopředu, předplatné časopisů, nákup celoročních jízdenek).

x          Příjmy příštích období

-          výnosy běžného období, které se stanou příjmy v příštím účetním období (nájemné přijaté zpětně – např. za prosinec přijato v lednu). Na rozdíl od faktury se s pozdním placením smluvně počítá.

x          Dohadné položky aktivní

-          jsou pohledávkou, tedy výnos tohoto roku, ovšem odhadnutý (například očekávané pojistné plnění). V následujícím období pohledávky x dohadné položky aktivní.

ZDROJ: Borec, Abeceda

22.

b) Pohledávky, 2 způsoby neuhrazení

Pohledávka 

-          u zákazníka je tato částka obchodním úvěrem

-          poskytnutí úvěru vyvolá u prodávající firmy buď ­ ekonom.prospěchu (při inkasu) nebo ¯ ek.prospěchu (když nezaplatí nebo jen malou část = N snižující zisk BO) 

-          neuhrazené pohledávky = pohledávky nesplacené ve stanovené lhůtě

-          rozsah neuhrazených pohledávek závisí na riziku, jež jsou manažeři ochotni akceptovat, na odvětví, na celkovém stavu ek.

Nástroje proti ztrátám z neuhrazených pohledávek

-          Přijaté zálohy, bankovní záruky, směnky k inkasu

-          Zajištění zástavou DHM/ DNM (dlouhodobější sml.)

-          Svěření správy pohledávek externí firmě (faktoring, forfaiting, treasury management)

MĚŘENÍ NEUHRAZENÝCH POHLEDÁVEK (podle US GAAP):

-          IAS nedobytné a pochybné pohledávky neřeší (nepřímo odpověd na odpis pohledávek v rámci pravidel tna snížení hodnoty finančních nástrojů)

§         přímý odpis individuálních neuhrazených pohledávek

         vychází z předpokladu, že pohledávky se přemění na peníze – to se opouští až při zjištění problémů s úhradou

         v této době se účet pohledávky sníží a vzniká tak náklad

         tato metoda kritizována, protože opomíjí matching princip (vzájemné přiřazování V a N – zisk je v 1.roce vyšší, protože se v N neobjeví odhad pochybných pohledávek a v 2.roce nižší, protože až teď byly zaúčtovány pochybné pohledávky)

         používá se hlavně pro jednoduchost, není-li výše pohledávek vysoká, nedochází k velkému zkreslení

§         nepřímý odpis odhadnuté výše neuhrazených pohledávek

           založena na odhadu neuhrazených pohledávek a jejich vykázání v roce, kdy došlo k prodeji

           rozlišujeme 2 základní prvky:

x          samotný odhad částky neuhrazených pohledávek z ročního prodeje na obchodní úvěr

§        metoda času – pohledávky se rozdělí podle stáří (do 30, 60 a 90 dnů) a pro každou skupinu se určí faktor nedobytnosti vyjádřený procentem

§        odhad se stanoví procentem z tržeb

         se může stanovit taky procentem z konečného stavu pohledávek k datu sestavení R (+ nejpřesnější způsob = konečný stav pohledávek, ale rozděleny podle stáří – skladba pohledávek)

x          opravný účet k pohledávkám = vyjadřuje částku pohledávek za dosud neurčenými zákazníky, kt. nebude pravděpodobně uhrazena

           používá se hlavně pro schopnost přesněji měřit Z / Z jednotlivých účet.období

           v R : pohledávky mínus odhad nedobytných pohledávek = čisté pohledávky 

           je založena na historické zkušenosti – co bylo loni bude asi i letos, změní-li se podmínky nutno revidovat

           ať užijeme jakoukoliv metodu – dojde ke snížení pohledávek pomocí OP a zvýšení NBO

      při pozdější úhradě pohledávek, kt. jsou již vyúčtovány do nákladů, by se měl původní odpis revidovat, ale nedotknout se původně vyúčtované výše N

ZDROJ: Koncept

c) Jednoduché, podvojné a kamerální účetnictví

Účetní soustavy

-          Způsobil posuzování a zachycování účetních případů, jaké knihy, míra uplatnění zásady podvojnosti a další metodických prvků

-          Účtové systémy existují jen v podvojném – jednoduché nezná účtový systém (jsou v něm zachyceny operační vazby údajů), kamerální pracuje na systému rubrik

Podvojné

-          zde je nejjednodušší účetní soustavou jednořadová – která využívá výhradně účty rozvahové, tedy účty jedné řady. Patří do ní:

x          Nerozvinuté rozvahové účetnictví nesleduje výrobní proces, náklady a výnosy za období promítá rovnou do VK. 

x          Rozvinuté rozvahové účetnictví náklady promítá do účtů procesů, u výrobního podniku nedokončená výroba a výrobky, u obchodního podniku náklady oběhu. Náklady prodaných výrobků (popř. suma nákladů oběhu) a výnosy z prodeje se vykazují na účet ztráty a zisky z prodeje.

-          U dvouřadové účetní soustavy dochází k zapojení tokových účtů nákladů a výnosů, o struktuře HV pak vypovídá výsledovka. Dvouřadová účetní soustava může být orientovaná na účelové členění nákladů (člení náklady na vlastní náklady výroby, správní režii, odbytové náklady) nebo na druhové členění nákladů (mzdy, energie, materiál apod.) – pak je třeba věcnou shodu výnosů a nákladů upravit o změnu stavu nedokončené výroby a výrobků. A to úpravou výnosů či lépe úpravou nákladů. Tato úprava buď průběžně nebo periodicky (1x za rok).

Daňová evidence = dříve jednoduché účetnictví

-          Daňová evidence nesleduje celou majetkovou strukturu podniku. Nesleduje dlouhodobá aktiva, zásoby pouze naturálně. Nemá bilanci, VK, nezná náklady a výnosy (jen majetek a dluhy)

-          pracuje na peněžní bázi (především toky peněz – příjmy, výdaje), nutná inventura na konci období, zápisy jsou izolované, nemáme žádnou pomůcku jako je bilanční rovnice, rozdíl mezi příjmy a výdaji je v daňové evidenci označován jako hospodářský výsledek, ale jde ve skutečnosti vlastně jen o přebytek peněžních prostředků mezi počátkem a koncem účetního období (nesleduje náklady a výnosy). Od ledna 2004 nemá závaznou strukturu, většinou se však pokračuje v evidenci jako u jednoduchého účetnictví.

x          Účetní knihy daňové evidence jsou: kniha pohledávek a závazků – podle jednotlivých subjektů; peněžní deník – stav peněžních prostředků; majetková evidence – karty dl.majetku – periodické záznamy; skladní karty – naturálně stav zásob; jinéúčetní jednotka si volí sama

Kamerální účetnictví

-          z 18.st., účetní soustava pro potřeby státní a místní správy, rozpočtových organizací, např. FÚ, vhodný pro hospodaření podle rozpočtu (tzn. nejsou zaměřeny na výdělek). V ČR až do roku 1954, dnes se ještě používá v SRN a Rakousku.

-          nevyskytuje se rozvaha, sleduje pouze toky (příjmy a výdaje podřízené rozpočtu), operace, které neměly peněžní charakter, se uměle převáděly

-          nesleduje se stav majetku, čisté jmění – pouze v pomocných knihách ve fyzických jednotkách

-          náhradou účtu je rubrika, strany – vlevo předpis (kolik utratit) a vpravo plnění (skutečnost) – v ideálním případě vyrovnané, člení se na rubriky příjmové a výdajové.

-          účtuje se v denících – pokladní deník, deník běžných výdajů a deník příjmů

-          rozdíl skutečných výdajů a příjmů je roven plnění rozpočtu (rozpočet vyrovnán, překročen nebo nespotřebován)

Rozdíly: posuzování účetních případů a jak jsou zachycovaný, jaké účetní knihy vedou, míra uplatnění zásady podvojnosti, úplnost ve sledování HV, stupeň vnitřní provázanosti

x         Jednoduché – pro potřeby malých podniků, nezbytnou složkou je soupis jmění, vede jen o těch položkách A a P, jejichž vývoj si nelze zapamatovat. Soupis jmění se sestavuje v knize zvané POPISNÍK (z popisníku zjistíme HV tak, ze odečteme KZ a PZ čistého jmění = rozvahové pojetí HV), dluhy a pohledávky v ÚVĚRNÍ KNIZE – ta je zde považována za hlavní knihu, změny stavů peněžních prostředků jsou zachyceny v PENĚŽNÍM DENÍKU.

x         Podvojné - kompletní systém zaznamenávání pohybu všech prvků podnikového hospodářství, zachycuje stav a změny všech složek majetku podniku

-     podvojné zápisy na souvztažných účtech rozlišíme na: jednoduché – souvztažnost pouze jedné dvojice účtů, složené – zápis na větší počet souvztažných účtů (např. koupě zásob + DPH)

x         Kamerální – v organizacích a orgánech VS (rozpočtové organizace), sleduje příjmy a výdaje, liší se ve způsobu zachycováni a posuzování účetních případů, NEsleduje čisté jmění, zapisuje do RUBRIK (příjmové x výdajové).

ZDROJ: Borec

23.

a) zásada stability účetní (peněžní??) jednotky a co když stabilní není

Zásada účetní jednotky

-          Vymezení ekonomického celku, oddělení od okolí, vlastníků

-          Při zakládání dceřiných společností, poboček a oddělených provozoven je nutné sledovat podle právního statut ekonomického celku, zda je samostatnou účetní jednotkou nebo není. Existují případy, kdy jsou sestavovány účetní výkazy za celou skupinu – konsolidace

Předpoklad stabilní kupní síly peněžní jednotky

-          peněžní jednotka má stálou kupní sílu (není inflace), jedná se však o zásadu nereálnou, která se řeší v praxi různými přepočty pomocí inflačních koeficientů ?????

-          v případě poklesu kupní síly peněžní jednotky se mohou lišit částky za stejné operace provedené v různém časovém období – jsou účtovány vždy částky skutečně realizované, nelze dělat žádné přepočty k zohlednění inflace nebo přeceňování majetku z tohoto titulu.

-          Na tuto zásadu úzce navazuje stanovení okamžiku realizace – vznik pohledávky = moment vyskladnění výkonů či poskytnutí služby – fakturací tedy vzniká pohledávka, promítnutá do výnosů (výjimečně se považuje za moment realizace příjem peněz – v MO)

ZDROJ: Borec, Bestseller

b) Cash Flow

Přehled o peněžních tocích – cash flow

-          V posledních době nabývá na významu, smyslem je vysvětlit rozdíl mezi stavem peněžních prostředků na počítku a konci účetního období

-          Sestavujeme kvůli tomu, že výnos/náklad nemusí jednoznačně znamenat přírůstek/úbytek finančních prostředků v podniku (např. odpisy).

-          Vysvětluje změnu stavu peněz a peněžních ekvivalentů (krátkodobé CP)

x          Provozní činnost (základní výdělečné činnosti podniku a ostatní aktivity)

-          transakce spojené s nákupem a prodejem zboží, s nákupem surovin a materiálu, s výrobou výrobků a jejich prodejem a s prováděním služeb.

-          také inkaso plateb od zákazníků, platby dodavatelům a zaměstnancům a úhrady takových položek jako je nájemné, daně či úroky z půjček

x          investiční činnost (pořízení a vyřazení DHM a DNM a cenný papírů držených dlouhodobě jako investovaný kapitál)

x          finanční činnost (operace jejich důsledkem jsou změny ve velikosti a struktuře VK a dlouhodobém cizím kapitálu)

Metody sestavení:

x          Přímá metoda

-          používá se ve finanční  a investiční činnosti. IAS/IFRS doporučuje i v provozní činnost – sestavujeme podle skutečných peněžních příjmů a výdajů, nepotřebujeme k sestavení rozvahu, jen počáteční a konečný stav peněžních prostředků a jejich ekvivalentů

-          je třeba přesná znalost peněžních toků

x          Nepřímá metoda

-          v provozní činnosti – konstruujeme ze změn v aktivech a pasivech a z položek nákladů a výnosů, získáme úpravou HV o nepeněžní příjmy a výdaje

ZDROJ: Abeceda

c) Oceňování metodou menší cena na trhu

Oceňování na bázi nižší ze dvou cen

-          US GAAP označení LCM (Lower of Cost or Market): jedná se o princip opatrnosti (každý chytrý obchodník se dělá chudším než skutečně je), kdy použitím nižší ze dvou cen nenadhodnocujeme aktiva.

-          IAS/IFRS určují částku, se kterou se mají historické náklady porovnávat, jako čistou realizovatelnou hodnotu – očekávaná prodejní cena snížená o náklady prodeje.

-          US GAAP požadují porovnávat s takzvanou tržní hodnotoucena, kterou by bylo nutno vynaložit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti. Její výše má určenu horní a dolní hranici, odhad tržní hodnoty nesmí převýšit realizovatelnou hodnotu a nesmí být nižší než čistá realizovatelná hodnota snížená o běžnou ziskovou marži.

-          Při případném opětném zvýšení reálné hodnoty US GAAP nedovolují dříve uznané snížení hodnoty zásob zvýšit, podle IAS/IFRS je možné po pominutí událostí vedoucí ke snížení hodnoty opět tuto zvýšit, maximálně však na hodnotu historické ceny.

ZDROJ:Borec

24.

a) Světová harmonizace účetnictví

-      na otázku harmonizace se můžeme dívat ze 2 pohledů :

¬      jako harmonizaci v rámci EU – snaha o přiblížení a sjednocení účet. postupů a účetních zásad ve sjednocující se E

¬      jako harmonizaci celosvětovou

-         hlavním problémem tohoto přiblížení jsou 2 základní, ale odlišné přístupy ke zpracovávání účetnictví :

Ø       anglosaský model – vychází z rozvinutého peněžního a kapitálového trhu, kde cílem  účetnictví je poskytnout informace zejména investorům, tedy externím uživatelům, tento model je oproštěn od deformace daňovými hledisky

Ø       kontinentální model – podniky jsou orientovány na finanční instituce (banky) a účetnictví je silně regulováno právními a daňovými normami

-      existuje tedy střet mezi regulací na bázi zvykového práva a na bázi zákonných norem

-      aby se účetnictví oprostilo od podřízení daním a zákonnými normami, vznikly národní účetní standardy

-      existuje také dvojí regulace :

§         buď je regulováno celé účetnictví, tedy běžné účtování,  což bylo i případem ČR

-        kde fungovala  závazná účtová osnova, určující názvy a čísla účtů ( od roku 2003 směrná účtová osnova netýkající se syntetických účtů, pouze účtových tříd a skupin)

-        tedy účetnictví silně pod vlivem státní regulace prostřednictvím zákona  (V ČR zákon o účetnictví, postupy účtování vydávané ministerstvem financí)

-        svázání zákonem brání i nutným změnám kvůli nepružnosti  při schvalování  zákona

§         nebo se regulace soustředí na usměrňování účetního výkaznictví

-         vývoj spěje spíše k regulaci účetního výkaznictví a slábnutí zákonné regulace

-         tedy regulace účetnictví podle účetních standardů, které jsou vydávány mimo rámec zákona a lze je tedy dle potřeb aktualizovat

-         jde o standardy, které jsou souborem přijatých předpokladů, zásad a pravidel a jsou všeobecně akceptovány na základě dobrovolnosti

ZDROJ:Borec

b) Cash princip versus akruální princip

Výsledovka

-          tokový výkaz o efektivnosti podniku za určité období, zisk/ztrátu lze měřit dvěma způsoby :

Ø       na bázi peněžních toků = transakce spojené s N a V zúženy na ty, u nichž proběhla i odpovídající změna ve výši peněžních prostředků, tzn. na případy, kdy byly peníze přijaty ( u V) nebo vydány ( u N), zjištění HV stejně – rozdíl mezi N a V. Zisk = přírůstek peněz, ztráta = jejich úbytek. Daňová evidence

Ø       na akruální bázi = Z /Z se vypočte z rozdílu V a N (bez ohledu na to, zda mají V podobu peněžních příjmů nebo ne a N podobu peněžních výdajů), podmínkou akruální báze je jejich časová i věcná souvislost

§         časová souvislost = časové rozlišení: transitoria – NPO, VPO – vyjadřují pohyb A (příjem, výdaj), který bude mít vliv na HV (jako V a N) až v dalším období  X  anticipace – výdaje a příjmy PO – předjaté položky vyjadřují náklad nebo výnos ovlivňující HV nyní, které se však  jako pohyb aktiv (příjem, výdaj) projeví až v dalším období

§         věcná souvislost = matching princip

-      porovnáváme výnosy a náklady, které se váží ke stejnému objemu (prodaných) výkonů, tedy prodaným výrobkům musí být přiřazeno odpovídající množství nákladů = tzv.alokace nákladů ve výkonech

-      všechny N vzniklé v daném období jsou zároveň v tomto období N výsledku, všechny N vzniklé v dalším období jsou N výkonů

-      všechny N vzniklé v daném období se dělí na náklady období a na náklady výkonů

-      tomu odpovídá účelové členění nákladů, u druhového členění nákladů je třeba HV upravit o ZS NV a výrobků

Snaha o zachování podnikové podstaty:

-      nominální cíle :

¬      konvenční HV

-         stejná velikost celkového VK na konci období jako na počátku (zachování nominální hodnoty VK)

-         prostředkem je vykázání zisku jako rozdílu tržeb a historických nákladů výsledku 

-         dnes jediná správná cesta jak vykázat zisk

¬      nekonvenční HV

-         stejná velikost celkového VK na konci období jako na počátku v cenách stejné kupní síly peněžní jednotky (zachovávání VK ve stálé kupní síle)

-         prostředkem je vykázání zisku jako rozdílu tržeb a historických nákladů výsledku přepočtených na stejnou kupní sílu

-         indexace – zisk je menší než v případě 1.

pojetí zisku při jeho účetním odvozování

-      podniková podstata : čistá aktiva = vlastní kapitál

-      vyjádření vlastním kapitálem – finanční pojetí

-      vyjádření objemem a strukturou čistých aktiv – věcné (fyzické) pojetí

ZDROJ:Borec

c) Zásoby vlastní výroby

Zásoby vlastní výroby

-          Hotové výrobky a nedokončená výroba (polotovary vlastní výroby)

-          náklady vynaložené na služby, které podnik dosud nedokončil nebo které dokončil, ale ještě nedosáhl s nimi souvisejících výnosů

-          výjimečně si podnik ve vlastní režii pořizuje také materiál či zboží

Výrobní náklady

x          Přímý materiál = pořizovací náklady materiálů a dalších dodávek, které jsou určeny ke spotřebě během výroby a které přímo souvisejí s určitým výrobkem/ službou

x          Náklady na přeměnu

§         Náklady přímo související s produktem (přímé mzdy)

§         Odpovídající výše nepřímých výrobních nákladů = fixní a variabilní složka výrobní režie

x          Další náklady = (správní – administrativa související s výrobním procesem; úroky z půjčky na zásoby vlastních výrobků, trvá-li dlouhou dobu, než jsou schopny prodeje

-          Výrobní náklady zobrazující skutečně vynaložené náklady

-          Existují i další techniky, hlavně pro vnitropodnikové řízení

x          Metoda standardních nákladů = podnik předem stanová žádoucí úroveň nákladů, kterou pak porovnává se skutečně vynaloženými náklady a provádí rozbor odchylek

Výrobní režie

      variabilní část výrobní režie – pohybuje se shodně s objemem produkce (s jeho růstem roste a naopak), mají se přiřadit k jednotce produkce

      fixní část výrobní režie – představuje N, kt. zůstávají stálé i když se objem produkce mění (odpisy budov, údržba, .)

      do výrobních N by neměly být řazeny správní výdaje, odbytové N, interní zisky

Modely zobrazení zásob vlastní činnosti

x          Členění podle funkce

-          Spotřeba aktiv a vznik závazků spojených s výrobou se zúčtují přímo do nedokončené výroby (= rozvahově)

-          Dokončení výrobků také rozvahové – nedokončená výroba ® výrobky

x          Druhové členění nákladů

-          Veškeré náklady na NV se zobrazí nejdřív výsledkově, pak je ale třeba při výpočtu Z/Z použít jen náklady, které se vztahují k tržbám za výrobky

-          Účet „změna stavu zásob vlastní činnosti“ (podrobně koncept str. 187)

ZDROJ: Koncept

25.

b) oceňování podle mezinárodních standardů - SPECIFICKÉ OCENĚNÍ NĚKTERÝCH AKTIV

přecenění HIM   způsobeno změnami tržní hodnoty

IAS umožňují přecenění  nahoru i dolů,  přínos/ztráta se projeví mimo výsledovku přímo ve VK

OCEŇOVACÍ ZÁKLADNY

Ø       historické N

        obvykle se používá pro ocenění dlouhodobých A, materiálu, zboží, nakupovaných CP nebo pohledávek

        u A je cena tvořena náklady pořízení + vedlejšími pořizovacími náklady s nákupem spojenými (např. doprava, montáž, clo,  instalace, provize, pojištění zásilky, geodetické práce, studie pro varianty řešení, u CP poplatky makléřům apod., také se sem mohou zahrnout úroky z půjčky placené do doby zařazení aktiva do používání) = N související s majetkem a jeho uvedením do provozu

        nezařazuje se do pořizovací ceny školení zaměstnanců nebo cestovné managementu

        u výrobků tvoří cenu vlastní náklady výroby nebo náklady na přeměnu

        do doby prodeje produktu, je vykázán výrobek jako A, při prodeji vstoupí do N

        u P se jedná o nominální hodnotu potřebnou k úhradě dluhu


Ø       běžná cena

=     cena, kt. bychom ocenili A v okamžiku, kdy ho účtujeme – odráží současný stav na trhu

        často se užívá např. darován 10let starý bus → kolik by stál dnes:

o        běžná cena obnovy (běžná reprodukční cena) – hledám na trhu 10 let staré A a spočítám odpisy

o        běžná cena záměny – A už na trhu není, hledám A s ekvivalentní produkční kapacitou

        u závazků se jedná o nominální hodnotu nediskontovanou, potřebnou k úhradě závazku dnes

Ø       realizovatelná hodnota

        při použití realizovatelné hodnoty jsou A oceňována v penězích, kt. by bylo možno v současnosti získat jejich prodejem za normálních podmínek

        v případě závazků mluvíme o vypořádací hodnotě, tj. nediskontovaná částka peněz, kterou bude třeba podle očekávání vynaložit za normálních podmínek k uhrazení dluhu

Ø       současná hodnota

        A jsou  oceňována v současné diskontované  hodnotě budoucích čistých peněžních příjmů, kt. A podle očekávání v budoucnu přinese

        budoucí čisté příjmy = budoucí příjmy snížené o budoucí peněžní výdaje nutné k získání příjmů

        závazky se vedou v současné diskontované hodně budoucích čistých peněž.výdajů, kt. budou podle očekávání požadovány za normálních podmínek k úhradě dluhu

Ø       reálná hodnota

=     je částka, za niž by mohlo být A nakoupeno nebo závazek vyrovnán při běžné transakci mezi znalými a

       ochotnými partnery tj. při transakci, kt. není z přinucení ani není likvidačním prodejem (reálná hodnota  

       vychází z neaktivního trhu)

ZDROJ: Borec

c) Rezervy

Rezervy

-          Záměrně nevykázaný zisk (zahrnují se do nákladů -> nižší zisk), zadržený jednak na případná obesnější rizika související s podnikání nebo na přesně vymezené účely (záruční opravy, restrukturalizace)

-          Vždy musí být zdůvodněny minulými událostmi či reálně očekávaný okolnostmi

-          Specifický typ závazků: rysy – odhadnutá výše, neurčitá doba čerpání.

-          nejsou tvořeny ze zisku, nesmí se použít na jiné výdaje, než na jaké byly vytvořeny, mají blízko k výdajům PO (obě jsou akruálními N a závazky), mají obecné nebo účelové zaměření, stanoví se procentem ze základu nebo absolutní částkou, tvorba – N, čerpání – V

a) zákonné – upravena zákonem, daň z příjmu

b) ostatní – závisí na účetní jednotce, zákon je neuznává jako naklad

-          třída 45 – na rozhraní mezi dlouhodobými a krátko. Podle našich předpisů se tvoří na dobu delší než 1 rok, ale jestli k jejich čerpání zbývá doba kratší než 1 rok, stávají se krátkodobým zdrojem

-          tvorba se zúčtuje v nákladech v závislosti na tom, zda se týkají provozních,finančních, nebo mimoř.N

-          čerpání (rozpouštění) rezerv se provádí prostřednictvím výnosů . Nesmějí mít aktivní zůstatky, pasivní zůstatky se převádějí do následujícího účetního obcdobí

ZDROJ: Borec, Abeceda

*1

a) uživatelé účetních informací a jejich požadavky na tyto informace

x         řídící pracovníci podniku – interní uživatelé účetních údajů

x         vlastníci podniků – investoři – nejsou zúčastněni na chodu firmy

-          na rozhraní mezi vnitřním a vnějším uživatelem účetních informací

-          informace o finančně-majetkové situaci podniku

-          informace o výdělečné schopnosti (zisk/ztráta)

x         věřitelé a zákazníci – informace o likviditě – schopnosti firmy ze svých prostředků platit dluhy

x         veřejnost (zainteresovaná – zaměstnanci) 

-           jaké jsou perspektivy pracovních míst

-          municipální orgány – představitelé města, kde má podnik sídlo

-          sponzoring, snášenlivost firmy se ŽP

x         konkurence

x         finanční orgány státu – legislativou stanovený nárok dozvědět se údaje nutné k daňovým příjmům státu (HV)

ZDROJ: Borec

b) Finanční analýza

viz předchozí otázky


c) Odpisy

-          Pořizovací náklady budov a zařízení u nich se předpokládá dlouhodobé užívání se systematicky postupně odpisují

-          Odpis = odhad částky (vyjádřené jako N) o niž se určité dlouhodobé aktivum v daném období opotřebovalo (fyzické opotřebení, morální opotřebení – účetní odpisy berou v úvahu oboje)

Metody odpisování

x          Výkonová metoda = jestliže je zastarávání a opotřebení aktiva závislé na jeho využití (není všeobecně rozšířeno, vyžaduje podrobnou evidenci o provedených výkonech. Běžné u odpisu přírodních zdrojů)

(PC-ZC) celkový výkon (počet výrobků)

x          Rovnoměrná metoda = lineární, jedna z nejpopulárnějších metod  = (PC-ZC) n

x          Zrychlené metody = umožňují odepsat aktivum rychleji než lineární metody – postupně se snižuje částka ročních odpisů, vhodné když výnosy, jež dané aktivum generuje jsou vyšší na počátku doby jeho užívání

§         DDB = konstantní odpisová sazba a klesající odepsatelná částka

%DDB = 2*100n

=  %DDB * zůstatková hodnota      0,5 * 82000 = 41000 (zůst.hodnota)

0,5 * (82000 – 41000) = atd.

§         SYD = klesající odpisová sazba a konstantní odepsatelná částka

(zbývající počet let životnosti) (suma let životnosti) * (PC-ZC)

x          Speciální metody (skupinové, hybridní – kombinace časového a výkonového hlediska)

-          Potřeba znát: pořizovací náklady, zbytkovou hodnotu, předpokládanou dobu použitelnosti (resp. odhad výkonnosti aktiva)

-          Odepsatelná částka (odpisová základna) = původní hodnota – zbytková hodnota

Opotřebení - HM

-          amortizace – nehmotný majetek, lineární odpis, ale  ZC = 0

-          těžba – vyčerpání přírodního bohatství

ZDROJ: Borec, Koncept

*2

a) matching principle

Ø       na akruální bázi = Z /Z se vypočte z rozdílu V a N (bez ohledu na to, zda mají V podobu peněžních příjmů nebo ne a N podobu peněžních výdajů), podmínkou akruální báze je jejich časová i věcná souvislost

§         časová souvislost = časové rozlišení: transitoria – NPO, VPO – vyjadřují pohyb A (příjem, výdaj), který bude mít vliv na HV (jako V a N) až v dalším období  X  anticipace – výdaje a příjmy PO – předjaté položky vyjadřují náklad nebo výnos ovlivňující HV nyní, které se však  jako pohyb aktiv (příjem, výdaj) projeví až v dalším období

§         věcná souvislost = matching princip

-      porovnáváme výnosy a náklady, které se váží ke stejnému objemu (prodaných) výkonů, tedy prodaným výrobkům musí být přiřazeno odpovídající množství nákladů = tzv.alokace nákladů ve výkonech

-      všechny N vzniklé v daném období jsou zároveň v tomto období N výsledku, všechny N vzniklé v dalším období jsou N výkonů

-      všechny N vzniklé v daném období se dělí na náklady období a na náklady výkonů

-      tomu odpovídá účelové členění nákladů, u druhového členění nákladů je třeba HV upravit o ZS NV a výrobků

b) Regulace účetnictví v ČR

MÍRA  A  NÁSTROJE REGULACE  ÚČETNICTVÍ V ČR

-      míru regulace účetnictví v ČR určuje :

·         Zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb.)

-         je průřezovým zákonem, tzn. je společný pro všechny účetní jednotky

-         respektuje zásady :

·         zásada účetní jednotky

·         předpoklad trvání podniku

·         zásada zjišťování HV a finanční situace v pravidelných intervalech

·         zásada objektivity účetních informací

·         princip historické ceny

·         akruální princip

·         zásada stálosti metod

·         zásada materiálnosti účetnictví

·         zásada opatrnosti při oceňování majetku  a závazků (otázka č. 2)

·         Zákon o dani z příjmů (č. 586)

-         jednotky, které účtují podle daňové evidence, se řídí zákonem o dani z příjmu

·         soubor vyhlášek pro jednotlivé typy účetních jednotek

-         pro účetní jednotky účtující v soustavě podvojného účetnictví (účetnictví) byly vydány samostatné vyhlášky pro následující skupiny :

        Podnikatelé účtující podle zákona o účetnictví

        Banky a jiné finanční instituce

        Pojišťovny

        Zdravotní pojišťovny

        Účetní jednotky, jejíž činností není podnikání a řídí se zákonem o účetnictví

        Územní samosprávné celky

        příspěvkové organizace

        státní fondy

        Neziskové organizace

        Fond národního majetku a Pozemkový fond ČR

ZDROJ: Borec

c) jisté a nejisté závazky

      IAS dává možnost určit samotným podnikům zda má smysl rozlišovat tyto závazky – podniky z dlouhým nebo neurčitým provozním cyklem obvykle rozdělují dluhy jen podle likvidity

      z časového hlediska lze rozdělit dluhy na :

o        krátkodobé     např. dluhy z o.z.v., vůči zaměstnancům, finančnímu úřadu, státním institucím, přijaté krátk.úvěry

      závazek je považován za krátkodobý, jestliže splňuje některou podmínku:

·         uhrazení v rámci běžného provozního cyklu podniku (nákup materiálu, jejich úhrada, přeměna na výrobky, prodej za hotové nebo na obchodní úvěr a přijetí peněz)

·         úhrada v rámci 12 měsíců od rozvahového dne (tedy např. i splátky dlouhodobého dluhu)

o        dlouhodobé    ostatní závazky jsou dlouhodobé – např. závazek z titulu vydaných dluhopisů

Provozní cyklus

Ø       výrobního podniku – nákup materiálu, jejich úhrada, přeměna na výrobky, jejich prodej a přijetí peněz

Ø       obchodního podniku – přeměna peněžních prostředků na nakupované zásoby zboží, jejich prodej zákazníkům a příjem peněz

      čím rychlejší je provozní cyklus, tím větší množství výrobků podnik za urč.časový interval prodá

      daně mohou být různé povahy – NBO (daň ze zisku), nejsou N (povinná přirážka k prodej.ceně vybíraná státem  DPH)

Závazky

*      jisté – dělíme na :    

     s přesně stanovenou částkou

     s odhadnutou výší   – při poskytování záruky nemůžeme znát rozsah reklamací – odhadujeme podle minulých zkušeností

   podle akruálního principu jsou tyto závazky zahrnovány do NBO snižující zisk, protože přináleží výrobkům v tomto období

*      podmíněné (nejisté)závazky, jejichž vznik závisí na budoucích událostech vyplývajících z minulých transakcí

    někdy lze určit částku – např. ručení, předem uzavřené smlouvy na odběr zboží, atd.

    někdy nelze určit přesnou výši – např. při žalobě na podnik

    všeobecně platí povinnost podmíněné závazky zveřejnit

    nevykazují se v R, ale v příloze k účetním výkazům

*        finanční  závazky, kt. vznikly na smluvním základě

      je to povinnost předat jinému podniku peněžní prostředky či jiné finanční aktivum (na jedné straně je to závazek a na druhé straně finanční aktivum)

ZDROJ: Borec, Koncept (str. 251)

*3

a) dokumentace

Princip dokumentace = jeden z metodických prvků účetnictví

-          Hospodářské operace vstupují do účetnictví nepřímo, prostřednictvím účetních dokladů (= ověřený záznam o hospodářském jevu)

-          Nutnost dodržovat ZÁSADU DOKLADOVOSTI, zápis na účet pouze na základě účetního dokladu (faktury, výdejky, příjemky..)

Náležitosti dokladu – označení, popis obsahu účetního případu, označení účastníků, částka (nebo údaj o množství a ceně), datum vyhotovení dokladu, datum uskutečnění operace (pokud není shodné s datem vyhotovení), podpis osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za zaúčtování

Přezkušování dokladů

-          Zajištění věrohodnosti a správnosti údajů – prověřování formální a věcné správnosti

x          Věcnou správnost – ověřují účastnící hospodářské operace

x          Formální správnost – pracovníci účtárny, úplnost náležitostí, oprávněnost

-          Je-li účetní doklad správný je doplněn účtovým předpisem = rozhodnutí na které účty a na které strany účtů se operace zaúčtuje (= předkontace)

Klasifikace účetních dokladů

-          dle stupně agregace (jednotlivé x sběrné)

-          dle místa vzniku (vnější x vnitřní)

-          dle počtu položek (jednopoložkové x vícepoložkové)

Příklady účetních dokladů :

-          protokol o převzetí do užívání

-          ověření zásob, materiálu na skladě – příjemky, výdejky

-          pro účtování změn na BÚ – výpis z BÚ

-          ověřuje transakce v pokladně – příjmový a výdajový pokladní doklad

-          ověřuje vznik obchodního úvěru – faktury přijaté/ vydané

-          interní účetní doklady

Oběh účetních dokladů

-          postupný průchod dokladů vnitropodnikovými útvary (od vyhotovení až po archivaci)

a)       prvotní záznam      nastává tam, kde účetní doklad je vystaven – hned po uskutečnění transakce

-         dispoziční doklad – vzniká ještě před uskutečněním transakce

b)       vyhotovení účetního dokladu – vzniká při nebo po uskutečnění transakce (2 data !!!)

c)       přezkoušení – kontrola – ze 2 stran, bez potřebných náležitostí nemá doklad význam :

x          věcná správnost     ověřují účastníci hospodářské operace (přípustnost transakce – zda není v rozporu s obchod.zákoníkem + oprávněnost dispozice – zda ten, kdo transakci nařídil, má oprávnění (ochrana majetku)

x          formální správnost kontroluje úplnost náležitostí dokladu, správnost výpočtů (pracovníci účtárny)

d)       využití účetního dokladu (zaúčtování)

e)       operativní uložení – doklady k dispozici dobře uspořádány

f)        archivace – po uzavření účetního období přehledně archivovány

ZDROJ: Borec, Abeceda

b) Význam účetních výkazů pro interní a externí uživatele

-          vlastníci podniku (riziko podnikatelské, finanční)

-          krátkodobí věřitelé podniku (obchodní věřitelé, banky, fin.instituce (zajímá je celková, běžná a okamžitá likvidita))

-          dlouhodobí věřitelé podniku (úvěryschopnost a solventnost)

-          vedení podniku (výnosnost, solventnost, likvidita)

-          zákazníci (vyhlídky do budoucna), zaměstnanci (informace o zajištění zaměstnání)

-          vláda (daňové předpisy, předpisy akciového práva)

-          veřejnost (dopad na ŽP)

-          konkurenční firmy (kontrola podniku pro srovnání se svým)

ZDROJ: Borec

c) Zvýšení ZK

Zvýšení ZK

-          a.s. může zvýšit třemi způsoby:

x          upsáním nových akcií – pokud jsou splaceny již dříve emitované akcie.

x          zvýšení z vlastních zdrojů – po schválení účetní závěrky může valná hromada rozhodnout, že část VK použije ke zvýšení ZK, čehož lze dosáhnout 2 způsoby: vydáním nových akcií a jejich bezplatným rozdělením mezi akcionáře nebo zvýšením jmenovité hodnoty akcií. Jde tedy o přelití kumulovaných zisků do ZK (tzn. změnu struktury VK). To má pak vliv na tržní cenu akcií (klesá) a vede k nižším dividendám.

x          výměnou vyměnitelných dluhopisů za akcie – v době splatnosti dluhopisů se závazek emitenta přelije do základního kapitálu, dojde ke změně ve struktuře (sníží se výše dluhů a zvýší se ZK).

-          s.r.o. zvýší ZK novými peněžitými či nepeněžitými vklady, družstvo – dalšími členskými vklady

ZDROJ: Borec, Abeceda

*4

a) Výsledovka podle 4.direktivy EU

Výsledovka (4 varianty)

x         horizontální a vertikální, podle druhu a účelu

      EU vychází ze vzorů: T– forma a vertikální forma pro druhové i účelové členění nákladů, člení výsledek z provozní, finanční, mimořádné činnosti

      součet provozní a finanční činnosti dává výsledek za běžnou činnost

      jsou-li náklady ve výsledovce členěny podle druhů, je věcná shoda mezi výnosy a náklady řešena  úpravou nákladů (IAS) – položka změna stavu vnitropodnikových zásob

      tedy náklady se sníží o vlastní náklady na výkony provedené ale neprodané a naopak zvýší  o prodané ale vyrobené v dřívějším období

      u vzorů EU je shoda řešena úpravou výnosů i nákladů – zvýšení stavu výrobků a nedokončené výroby se projeví jako výnos, naopak prodej výrobků vyrobených v předchozím období  se promítne do nákladů – snížení stavu výrobků a nedokončené výroby

      tedy podobně jako výnosová položka aktivace výkonů vlastní výroby

x         podle GAAP a IAS

      externí uživatelé využívají výsledovky k tomu, aby zhodnotili chování a postavení podniku za danou časovou periodu i schopnosti managementu

      US GAAP má požadavek  na samostatné vykázání položek jako jsou mimořádné položky, úpravy předchozích období,  ukončované činnosti či kumulativní vliv změn v účetních pravidlech

      US GAAP neurčují jakou klasifikaci nákladů použít, výhradně se však užívá účelové členění nákladů

      formát výsledovky je jednostupňový – položky provozních a ostatních N resp. V jsou rozčleněny do podpoložek a poté sečteny

      většinou se užívá dvoustupňový systém, kde je členění bohatší

      IAS požaduje členění nákladů za provozní činnost podle druhů  (materiál, energie, mzdy, odpisy atd.) nebo podle účelu  (spojené s výrobou, prodejem či správou)

      zvlášť provozní činnost, finanční činnost, mimořádné položky, akciová společnost uvádí na konci výsledovky zisk / ztrátu na jednu akcii

ZDROJ: Borec

b) Investice majetkové a dluhové

Majetkové CP

-          akcie a podílové listy, nejsou ve své podstatě čas. ohraničeny, ale drží-li se max.1 rok ???

-          vyjadřují majetkovou účast investora na ZK společnosti, do níž investoval

-          tato účast může být vyjádřena např. akcií nebo podílů či vkladů

-          akcie lze získat koupí na kapitálovém trhu nebo přímým vložením peněz do ZK společnosti

-          majitelé akcií se stávají akcionáři s právy:

x          podílet se na řízení společnosti, do jejíhož VK investovali

x          podílet se na zisku nebo likvidačním zůstatku v případě zániku

-          další možná práva s akciemi spojená:

x          přednostní právo na dividendu

x          nezakládají nárok na vrácení vloženého kapitálu, držitel je musí prodat na kapitálovém trhu

-          investováním do majetkových CP sleduje podnik různé cíle:

x          získat vliv v podniku – možnost mluvit do řízení podniku, jedná se o investice do VK jiného podniku

§         rozhodující vliv – investor drží přes 50% akcií, možnost ovládat  finanční a provozní politiku podniku tak, aby ovládající z jeho činnosti měl užitek, jedná se o vztah mateřský podnik – dceřinná společnost, účetnictví vydávají jako celek

§         podstatný vliv – investor drží 20 – 50% akcií, má pravomoc podílet se na rozhodnutích souvisejících s provozem podniku, jedná se o tzv. přidružený podnik

x          zajistit dlouhodobé a trvalé obchodní partnerství (minoritní vliv) – investor drží méně než 20 % akcií = pasivní finanční investice

Dluhové (úvěrové) CP

-          založeny na úvěrovém vztahu mezi investorem a dlužníkem

-          investor nakupuje tyto CP s podmínkou, že mu dlužník (emitent) zaplatí ve stanovené době jak zapůjčený obnos, tak i dohodnutý úrok, dlužník si zase vydáním CP opatřuje na finančním trhu cizí kapitál

-          představitelem je dluhopis (dlužní úpis) – emitent (vydavatel CP) se zavazuje splatit majiteli CP  dlužnou nominální částku (částka, na kt. zní obligace) a v dohodnuté době vyplácet úrok :

§         pevný – % z nominální ceny, vyplácen obvykle v ročních termínech

§         pohyblivý – výše úroku je závislá na aktuální IR na finančním trhu

§         neúročený, nulový   emitent prodává CP za nižší než nominální hodnotu (rozdíl mezi prodejní a nominální cenou představuje výši úroků, kt. budou vyplaceny při úhradě nominální ceny akcie)

-          specifické druhy dluhopisů :

§         indexované – emitent navyšuje nominální hodnotu podle míry inflace

§         vyměnitelné (konvertibilní)  emitent je jejich majiteli může vyměnit za své vlastní akcie

-          tyto CP jsou předmětem účtování u investora i u emitenta

ZDROJ: Borec

c) Věcná kontrola účetní práce

Inventarizace aktiv a dluhů

-          Přesné zjištění skutečného stavu aktiv a závazků = inventura (záznam do inventurních soupisů)

-          Porovnání skutečného stavu se stavem vykazovaném v účtu

-          Zjištění inventarizačních rozdílů (přebytek, manko) + objasnění rozdílů

-          Vypořádání inventarizačních rozdílů (oprava) + následně návrh opatření

Inventura podle povahy A a P

x          Fyzická inventura = vážení, počítání, měření

x          Dokladová inventura = správnost zůstatku účtu ověřuje prostřednictvím dokladů – sesouhlasení vlastních zápisů s příslušným obchodním partnerem prostřednictvím dokladů

Inventarizace

x          Periodicky = provádí se v zásadě jednou ročně, k rozvahovému dni

x          Průběžně = podle našeho zákona (vzhledem k pracnosti) dovoluje inventarizovat zásoby průběžně, jiný hmotný majetek v delší lhůtě (max. 2 roky) naopak u peněžních prostředků se musí provést minimálně 4x ročně (= průběžná, permanentní inventarizace)

-          Vedle těchto existuje ještě inventarizace mimořádná (sloučení, rozdělení podniku, likvidace, živelná pohroma…)

-          Provedení inventarizace je podnik povinen prokázat u po dobu pěti let od provedení

ZDROJ: Abeceda


Zbytek z borce

zápisy na účtech = zápisy věcné x časové.

Věcné zápisy – na syntetických a analytických účtech. Zápisy na syntetických účtech tvoří hlavní knihu (informace pro řízení podniku), zápisy na analytických účtech tvoří analytickou evidenci (kniha pohledávek, mzdové listy).

Časové zápisy napomáhají k odhalení chyb na syntetických účtech, zabraňuje dodatečnému upravování zápisu a poskytují časový přehled zápisu na účtech. Uskutečňují se v deníku. Jeden zápis v deníku je deníková položka a soubor těchto položek je deníkový obrat.

Účetní zápisy dělíme:

1) z hlediska obsahu (původní x sborníkové)

2) po formální stránce (jednoduché – souvztažnost dvou účtů x složité – souvztažnost více účtů)

3) z hlediska vlivu zápisu na obrat příslušné strany účtu (černé – normální - zvyšují obrat x červené – snižují obrat příslušné strany účtů)

Opravy – přeškrtnutím x opravnými účetními zápisy (doplňkový zápis, storno, zpětný převod, převod z účtu na účet, poloviční storno, úplné storno).

Dl.dluhopisy z pozice emitenta

      obligace (dl.dluhopis) = úvěrový CP, s nímž se obchoduje na kapitálovém trhu a jímž si emitent obstarává cizí kapitál

      dlužní úpis (na jméno nebo na majitele), kt. emitent vydává s cílem prodat jej na kap.trhu za předem stanovených podmínek a kt. se zavazuje splatit jeho majiteli „vypůjčenou „ částku (jistinu) a navíc úrok podle stanoveného režimu

      tímto způsobem si podnik půjčuje od nejširší veřejnosti

      soukromé investice – dlužní úpisy, kt. se neprodávají na veřejnosti – věřiteli jsou např. pojišťovny, penzijní fondy,

      dluhopisy můžeme dělit na :

Ø       úročené

Ø       neúročené = prodávají se za nižší než jmenovitou hodnotu – úrok je majiteli vyplacen dlužníkem najednou při

                           úhradě celé jmenovité hodnoty

      další členění:

     dluhopisy s kupónem – majitel má právo na pravidelný úrokový výnos a v době splatnosti obdrží jmenovitou
                                             hodnotu dluhopisu

       na primárním trhu při emisi se kurz dluhopisu pohybuje nad i pod jmenovitou hodnotou, na sekundárním trhu se cena tvoří podle nabídky a poptávky bez ohledu na jmenovitou hodnotu

     dluhopisy s nulovým kupónem (diskontované) – majitel kupuje dluhopis za cenu nižší než je jmenovitá hodnota

§           emitent mu průběžně nevyplácí úrok, ale v okamžiku splatnosti mu uhradí celou výši jmenovité hodnoty

§            rozdíl mezi prodejní cenou dluhopisu a jeho jmenovitou hodnotou představuje diskont = výši úroku

Ø         cena placená za dluhopis (úrok) se objevuje ve výsledovce jako NBO a snižuje tedy výši HV předem, ještě před jeho vykázáním

Ø         cena placená akcionářům za investovaný kapitál – za akcie (dividenda) – přímo snižuje výši již vykázaných kumulovaných výdělků

DISTRIBUIE DOCUMENTUL

Comentarii


Vizualizari: 2697
Importanta: rank

Comenteaza documentul:

Te rugam sa te autentifici sau sa iti faci cont pentru a putea comenta

Creaza cont nou

Distribuie URL

Adauga cod HTML in site



Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2019. All rights reserved