PROGRAMOVÁNÍ V C – ZAČÍNÁME

OBSAH

Programování v C – Začínáme 

Programování v C – Deklarace proměnných

Simulace stisku klávesy v Assembleru

Program na zjištění IP adresy v C++

Programování v C – Začínáme

Je tu první povídání o programování v C, kde uvedu a rozeberu příklad. Také se dozvíte, které vývojové nástroje používat.

Vítám Vás u mého seriálu, který je zasvěcen programování v C (dále jen cečko). Ale ještě před tím než začneme, chtěl bych Vám představit jeden nástroj, který používám sám a ve kterém budou napsaný všechny příklady. Tímto nástrojem je Dev-C++, který slouží jako kompilátor a vývojové prostředí pro programovací jazyky C a C++. Prostředí se skládá z projektově orientovaného programátorského editoru, který je integrovaný s překladačem jazyka C/C++ (GCC) a nástroji pro ladění programů (GDB 5). Editor podporuje zobrazování syntaxe jazyka a editování „resource“ souborů. S programem je dodávána utilita pro tvorbu instalačního programu a velké množství různých knihoven. Když k tomuto nástroji dodáte runtime knihovnu MinGW nebo Cygnus, mužete vyvinout dokonalé prostředí pro programátora. Dev-C++ si mužete stáhnout z této adresy Bloodshed.net.

Jak se budemé učit? Ze začátku Vám napíši program, který pak postupně rozeberu a vysvětlím.

A teď přístoupíme k našemu prvnímu programu, bohužel to nebude všem známý program 'Hello, World', ale trochu složitější program. Bude totiž využívat jednoduchý vstup a výstup.

/* Tento program bude obsahovat

jednoduchý vstup a výstup */

#include <stdio.h>

int main()

Co dělá tenhle malý programek? Žádá Vás o zadaní čísel, které pak vynásobí a vypíše výsledek. A teď k podrobnějšímu popisu.

První dvě řadky obsahují komentař, který se uzavírá takto /* */ (na více řadků) nebo // (na jednu řadku). Další řádka je příkaz preprocesoru začleňující hlavičkový soubor #include <stdio.h>, který obsahuje všechny údaje potřebné pro správné použití funkcí printf() a scanf(). Pak nastupuje funkce main(), kde úvodní int určuje celočíselný typ návratové hodnoty. Tělo funkce je vymezeno složenými závorkami . Určili jsme typ proměnných int (=celočíselná) a float(=reálná). Na další řádce žádáme uživatele, aby zadal dvě čísla, která se pak uloží do dvou proměnnych pomocí příkazu scanf. Jelikož ukládáme nějaké hodnoty do proměnných p a d, je nutné před tyto proměnné napsat znak &, který vrací adresu proměnné. Tak funkce scanf() pracuje s adresami těchto proměnných. Pak tyto dvě čísla násobíme a výsledek ukládáme do proměnné vysledek, který pak vypisujeme příkazem printf na obrazovku. To samé provadíme na ostatních řádcích.

Na dnešek je to vše.

Programování v C – Deklarace proměnných

Ano, jak jsem mohl zapomenout na proměnné a konstanty, vždyť je to nejduležitější. Jak říkam: 'Všecko do jednoho nenacpeš'. Jak jste jistě pochopili řeč dneska bude o proměnných a jejích deklarací.

Ze začatku Vám napíšu pár indentifikátorů a povím k čemu slouží, pak si povíme něco o typu dat a něco málo o konstantách a ukazatelých.

Indentifikátory – jsou to nějaká jména, která například přiřazujeme proměnným a používáme je. Pozor. Céčko rozlišuje mála a velká písmena u indentifikátorů. Také existují vyjimky – jsou to slova klíčova, která nemužete použít jako indentifikátor. Tady je seznam:

Typy dat – v minulem članku jsme použili dva typy dat: celočíselny a racionální jsou základní typy.

Co bych k tomu ještě dodal. To nevím, ale přejděme už na konstanty.

Konstanty – jsou několika druhů celočíselné, racionálni a znakové. Pozor: ke konstantam nelze přiřadit operátory přiřazení, inkrementace a dekrementace, funkční volání, operáto čárka. Jak definujeme konstanty? Odpoveď je prostá a jednoduchá. Definujeme je až po klíčovém slovu např.

const int promena=25;
const float racionalni=6.25;

a tak dal. O proměnnych nic říkat nebudu, jelikož jsme je používali v našem předchozím příkladu. Jsou to ty, co jsme definovali jako int a float.

A je to vše, co dneska povíme. V následujícím članku čekejte další příklad neb lehčí se učit na příkladech, než na povídani, které mi už leze krkem. Jaký bude příklad? Budeme počítat slova, řádky a písmena, které napíšeme.

Simulace stisku klávesy v Assembleru

Tento program simuluje stisk klávesy (při stisku klávesy jiné)

Příkazová řádka: 'nasm.exe simul4.asm -o simul4.com -O2'

Ukázka demonstruje závádění rezidentního programu, odchytávání kláves a simulaci stisku kláves.
Program nejprve skočí na zavaděč, který okopíruje rezidentní část, přičemž přepíše nevyužitou část PSP. Poté přesměruje vektor INT9 (IRQ1 - klávesnice) a rezidentní ponechá pouze obslužnou část. Ta při detekci Shift-Tab simuluje F2.

Pokusím se přiblížit pomocí příkladu kódu:

GoTo Init
Init:
move_to_top(Obsluha)
save_handler OLD_HANDLER, INT9
replace_handler Obsluha, INT9
keep Obsluha

end

Obsluha:
if last_key = Shift-Tab then
remove_last_key
add_key(F2)
end if
GoTo far OLD_HANDLER

A tady uz je zdrojak:

org 100h

_zac_  equ 0x49 ;místo, kam budeme Obsluha přenášet (PSP:0x49)

INIT:
;přesun
cld
mov  si,OBSLUHA
mov  di,_zac_
mov  cx,KONEC-OBSLUHA
rep  movsb

;uložení obsluhy
;počítáme relativně k PSP:_zac_
push  byte 0
pop  ds

mov  eax,[0x24]
mov  [cs:OBSLUHA.prepis-OBSLUHA+1+_zac_],eax

;přepis obsluhy
cli
mov  word [0x24],_zac_
mov  [0x26],cs
sti

;make TSR
;dx = použitá část PSP + kód
mov  dx,KONEC+1-OBSLUHA+_zac_
int  0x27


OBSLUHA:
pusha

;původní obsluha - simulování INT
;(musíme volat před naší obsluhou, aby BIOS
;přeložit kód z klávesnice na kód klávesy)
pushf
.prepis
call  1234:1234

;test, jestli byla stisknutá klávesa
;(zabrání opakování při vícebytových kódech)
mov  ah,0x11
int  0x16
jz  .konec

;test na Shift-Tab
cmp  ax,0xf00
jne  .konec

;vymazání Shift-Tab z bufferu
xor  ax,ax
int  0x16

;vložení F2 do bufferu
mov  ah,0x5
mov  cx,0x3c00
int  0x16

.konec

popa
iret

KONEC:

Program na zjištění IP adresy v C++

V našem časopise se nedávno objevil program na zjištění IP adresy na vzdáleném počítači napsaný v Delphi. Byl jsem požádán o podobný příklad ale v C++. V článku najdete zdrojový kód a krátký popis programu.

Zdrojový kód, jak vidíte níže, je velmi jednoduchý. Skládá se pouze z funkce main() konzolové aplikace vytvořené ve VC++ nebo i jiném vývojovém prostředí.

#include <windows.h>
#include <iostream.h>

void main(int argc, char *argv[])


  if (WSAStartup(MAKEWORD(1, 1), &wsadata))
  

   cout << 'Getting IP address of host: ' << argv[1] << endl;

   hostent = gethostbyname(argv[1]);
   if (hostent)
   else
     cout << 'Unable to get IP address.n';

  WSACleanup();
}

Nyní si probereme jednotlivé kroky:

1. V první podmínce testujeme zda-li je počet parametrů rovný alespoň dvěma. V praxi to znamená, že uživatel musí zadat jméno počítače, u kterého chce získat IP adresu. Pokud nenapíšete žádný parametr, 'do' funkce main() vstupuje pouze jméno programu například IP.EXE a hodnota proměnné argc je 1. V tomto případě program vypíše hlášku 'No host name entered.' a program ukončí.
2. Pokud tedy uživatel zadal jméno počítače na síti, můžeme přistoupit k inicializaci knihovny WS2_32.DLL, ve které jsou potřebné funkce Windows Socket. Inicializaci provedeme funkcí WSAStartup(), která má dva parametry. První z nich je požadovaná verze Windows Socketu jako WORD, kde horních 8 bitů představuje minoritní číslo verze a dolních 8 bitů majoritní číslo verze. To snadno provedeme makrem MAKEWORD. Druhý parametr je ukazatel na strukturu WSAData, ve které obdržíte informace o získaném WSocketu. Pro náš příklad ji ale nevyužijeme.
3. Pokud volání proběhne správně, je čas k získání IP adresy. K tomu slouží funkce gethostbyname(), která přijímá jeden parametr a to přímo jméno počítače, čili obsah vstupní proměnné. Funkce vrací strukturu HOSTENT, která obsahuje informace o vzdáleném PC.
4. Jak dále vidíte využíváme atributu h_name, ve kterém je uloženo oficiální jméno počítače na síti. Dále chceme IP adresu. Ta je uložena v atributu h_addr, který samozřejmě není v tečkovém formátě, na který jsme zvyklí. K tomuto převodu slouží funkce inet_ntoa(), která převede strukturu in_addr na řetězec obsahující IP adresu v tečkovém formátu (např. 192.168.200.3).
5. Nakonec zavoláme čistící fukci WSACleanup(), která uklidí Windows Socket.

To je vše. Program a zdrojový kód si můžete stáhnout zde.