MISTR JAN HUS

MISTR JAN HUS

Život

Jan Hus se narodil roku 1371 v Husinci u Prachatic. Od roku 1390 studoval na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1393 získal titul bakaláře a v roce 1396  titul mistra svobodných umění. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze. V letech 1401 - 1402 byl děkanem artistické fakulty, od roku 1402 kázal v Betlémské kapli v Praze na Starém Městě. Od roku 1409 byl rektorem Univerzity Karlovy v Praze. Jan Hus je především známý jako největší český reformátor, který usiloval o nápravu křesťanské církve a společnosti. Za svůj vzor považoval anglického myslitele Johna Viklefa, od kterého převzal učení o zbavení církve pozemkového majetku zásahem světské moci a obnovení jejího apoštolského poslání. Kázal v českém jazyce, ve kterém napsal i některé své knihy. Je reformátorem českého pravopisu a zasloužil se o překlad bible a o vydání Kutnohorského dekretu, kterým zrušil král Václav IV. převahu německých profesorů na Karlově univerzitě. Svými názory se znelíbil vysokým představitelům církve. Od roku 1408 se Jan Hus i jeho příznivci stále častěji dostávali do sporů s protivníky, zejména s německými mistry na univerzitě v Praze a českou církevní hierarchií. Učení Jana Husa ohrožovalo neprávem nabyté majetky čelných představitelů katolické církve a proto se stal jednou z četných obětí církevních ukrutností a řádění.
Po klatbě, která nad ním byla vynesena roku 1412 odešel Jan Hus z Prahy a žil nejprve na Kozím Hrádku a v Sezimově Ústí, poté na hradě Krakovci u Rakovníka. Získal podporu vlivných kruhů, včetně předních osobností královského dvora, mezi jinými i krále Václava IV. Ten se od něj ale později na rozdíl od královny odklonil. Roku 1412 Hus vystoupil proti prodávání odpustků. Dva roky nato odjel na pozvání císaře Zikmunda do Kostnice na koncil, aby zde obhajoval své učení. Po několika slyšeních u koncilu byl Jan Hus prohlášen za kacíře, zbaven kněžské hodnosti a odsouzen k smrti upálením. Své učení odmítl odvolat. Jan Hus byl upálen dne 6. července 1415. Jeho popel byl hozen do řeky Rýna, aby po něm nezbyla žádná památka. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, jež přerostlo v období husitských válek. Jan Hus se právem stal symbolem boje za spravedlnost, jednou z největších osobností českých dějin.

Spisy

Knížky o svatokupectví - Jeho Knížky o svatokupectví útočí proti prodeji odpustků a proti prodávání náboženských úkonů a hodností za peníze - útočí proti degradování náboženství na pouhou službu či obchod. Ve svém díle osočuje celou římskou církev, že se odchýlila od původních náboženských ideálů a Bible. V úvodní části podává definici svatokupectví - svatokupectvím hřeší ten, kdo za odměnu či úplatek předem smluvený kupuje nebo prodává církevní hodnosti a úkony. V hlavní části podává přehled svatokupectví v době, ve které žil. Útočí zde také proti rozmařilosti bohatých lidí a šlechty. Poslední, závěrečná část se věnuje problematice boje proti svatokupectví. Říká, že je nutné, aby se do reformy zapojily všichni lidé, a aby nespoléhali na papeže.

Postila Poslední dílo Jana Husa. Je to dílo nejznámější a nejčtenější. Tuto sbírku traktátů Hus napsal ve vyhnanství na Kozím Hrádku a soustředil v nich podstatu svého kazatelského uměn

Výklad viery, desatera a páteře – Je to výklad tří modlib, úvahy o mravním životě kritiky společnost.

Listy z Kostnice - Promluvy k čtenářům, posílal je k přátelům, stoupencům a celému národu.

O církvi - Nejdůležitější Husův latinský spis De ecclesia. Samostatně zpracovává některé otázky a názory vyslovené již Johnem Wycliffem. V něm Hus vyslovil názor, že papež žijící v hříchu není hlavou církve, dokonce není ani jejím členem. Tak je ovšem možno odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu. Hus nevidí hodnotu a důstojnost člověka v jeho společenském postavení a úřadě, který zastává, ale v jeho životě mravném a zbožném, či nemravném a bezbožném. Husova kritika hluboko zasáhla církev a papežství, jež neprávem odvozovalo svou moc a postavení přímo od Krista, ač bylo ustanoveno teprve císařem Konstantinem. Hus se postavil proti nadstátní univerzálnosti katolické církve, položil svým schválením přijímaní pod obojí způsobou základ nové národní církve a podnítil revoluční touhy lidu po sociálně spravedlivé společnosti. Jan Hus se také zasloužil o vývoj českého pravopisu položil základy jednotné spisovné řeči. Kritizoval také znehodnocování českého národa užívání latinských a německých výrazů místo pravopisu spřežkového (jedna hláska je zaznamenávána pomocí několika písmen). Dlouhé samohlásky označoval čárkou tkz. nabodeníčko slunek a měké souhlásky tečkou Př.: Č,Ž tkz. nabodeníčko krátké, odstranil archaismus nahrazoval německá slova českými.

Filozofie

Jan Hus byl představitel českého reformního hnutí a Mistr svobodných umění na pražské univerzitě (1409-1412 je rektorem UK Praha). Od roku 1402 kazatel v kapli Betlémské, za teoretický a praktický boj proti feudální církvi byl na kostnickém koncilu prohlášen za kacíře a 6.července 1415 upálen. Navazuje na teologické a filosofické názory Johna Wicliffa, je realista, kritizuje světskou moc papeže. Kritizuje také bezbožné duchovenstvo a obecná úpadek mravů a prodávání odpustků. Jedinou autoritou je Husovi Písmo svaté, nevybízí ho ke vzpouře, ale k maximální poslušnosti Božího zákona. Hus sám ve svých projevech a spisech k revolučním akcím nevybízel, avšak jeho učení ovlivnilo další průběh událostí (doba husitská). Husitské hnutí ovlivňuje národní uvědomění v jeho odkazu i dnes.

Použitá literatura:

Vít Haškovec, Galerie géniů; nakl. Albatros r. 2004

Pavel Belina, Osobnosti ducha českých dějin; nakl. Fragment r. 1996