SERENISSIMUS, POTENTISSIMUS, INVICTISSIMUS - Matyáš Habsburský

SERENISSIMUS, POTENTISSIMUS, INVICTISSIMUS

Všechny texty pod jeho portréty tvrdí, že byl serenissimus, potentissimus, invictissimus. Tyto superlativy přeloženy z jazyka latinského znamenají: Nejjasnější. Nejmocnější. Nejnepřemožitelnější. Na politika ve věku právě čtyřiapadesátiletém snad až příliš pevné sebevědomí. Nejhorší na tom všem je, že on sám tomu bezesporu věřil. Matyáš, z Boží milosti římský císař po všechny časy Augustus (Augustus byl čestný titul všech římských císařů), král německý, uherský, český, dalmátský, chorvatský, slovanský et cetera, arcivévoda rakouský, vévoda burgundský et cetera, hrabě tyrolský et cetera.

V pořadí 46. panovník na českém trůně se v životě řídil heslem: 'Concordia lumine maior.' Na první pohled sympatická myšlenka: Svornost je silnější než světlo. 'Matyáš opustil Prahu roku 1612., aby se usadil natrvalo ve Vídni,' dočítáme se v knize o Konci samostatnosti české z pera francouzského historika a odborníka na české dějiny prof. Ernesta Denise. 'Čechové byli velice popuzeni přenesením archivů a úřadů do Vídně; neběželo o pouhé přesídlení knížecí, ale o faktickou změnu hlavního města. Nejvyšší kancléř, jenž musil vždy být králi nablízku, se usadil ve Vídni, a království České, které po více než čtvrt století bylo sídlem správy ústřední, stalo se již jen zemí poddanou, jejíž osudy závisely na ministrech cizích a jí nepříznivých.'

Matyáš přišel na svět v únoru roku 1557 ve Vídni. Měl pořadové číslo 'třetí,' což znamená, že před ním se už narodili dva synci, z nichž prvorozený - Rudolf - měl zajištěno následnictví. Zatímco jeho oba starší bratři odjeli do Španěl na vychování, zůstal Matyáš doma. Dvůr jeho tatínka Maxmiliána byl kultivovaný a tolerantní, a to mělo na to princátko bezesporu dobrý vliv. Dobové prameny tvrdí, že v mládí působil Matyáš mnohem příznivějším dojmem než uzavřený a povýšený Rudolf. Ve srovnání s korunním princem, projevoval arcivévoda živý zájem o státnické otázky a měl prý i diplomatický talent, avšak jakožto třetího z císařových synů ho čekala buďto církevní sinekura, nebo doživotní existence na apanáži, tedy pokud by se snad náhodou nerozhodl pro vojenskou dráhu. A kteroupak cestu si Matyáš zvolil? Ani jednu. Toužil po vládě.

Roku 1613 se na jednom domě ve Štěpánské ulici, nacházejícím se na území Nového Města pražského, objevila podivuhodná malba.

'Zobrazovala českého lva obklopeného osmi dívčími postavami. Dvě z panen držely nad hlavou královského zvířete svatováclavskou korunu, třetí se probírala jeho hřívou, čtvrtá česala jeho ocas, pátá mu hladila tlapu. Šestá dívka pak ukazovala lvu panovnické insignie žezlo, jablko a meč, sedmá mu pak držela před čenichem zrcadlo, ve kterém se král zvířat zálibně zhlížel. Nepostřehl proto, jak mu poslední z děvčat nenápadně obléká ohlávku. Na domě však nebyla jen malba, ale také nápis nápis: Snad že lev český má již uzdu a kšíry, tak více ne již jako svobodný, nýbrž dokonale nyní osedlaný a jíti musí, kam a jak veden bývá on, ztrativ svobodu svou, mocnost i sílu všecknu.'

Možná to všechno ani není pravda. Možná je to jenom půvabně vymyšleno. Leč reprezentace českých stavů si v okamžiku nástupu Matyáše Habsburského na trůn počínala přesně jako ten dotyčný malovaný lev My už víme, že Matyáš přišel na svět v únoru - bylo to na Matěje, proto taky dostal jméno Matyáš - a to ve Vídni, a to v roce 1557. Igor Měl pořadové číslo 'třetí,' což znamená, že před ním se už narodili dva synci, z nichž prvorozený - Rudolf - měl zajištěno následnictví. Zatímco jeho oba starší bratři odjeli do Španěl na vychování, zůstal Matyáš doma. Dvůr jeho tatínka Maxmiliána byl kultivovaný a tolerantní, a to mělo na to princátko bezesporu dobrý vliv. Dobové prameny tvrdí, že v mládí působil Matyáš mnohem příznivějším dojmem než uzavřený a povýšený Rudolf. Ve srovnání s korunním princem, projevoval arcivévoda živý zájem o státnické otázky a měl prý i diplomatický talent. To mu bylo jenom ku prospěchu. Vlastně ne - to mu bylo jenom na škodu. V jeho postavení. Jako třetího z císařových synů ho čekala buďto církevní sinekura, nebo doživotní existence na apanáži, tedy pokud by se snad náhodou nerozhodl pro vojenskou dráhu. Matyáš si nezvolil ani jednu z nich. On toužil po vládě. Marná touha - není-li k dispozici nějaká vhodná země, které by se dalo vládnout. Matyáš se aspoň pokusil. Pokusil se domluvit s Nizozemci, že by jak měli zůstat pod nadvládou španělských Habsburků. Jenomže těm se moc nechtělo. Vůbec se jim nechtělo, zejména těm ze severu, kteří byli kalvínské víry. Věci došly tak daleko, že v Nizozemí vypuklo povstání proti španělskému panství, místodržící Habsburků Don Juan d'Austria byl zbaven úřadu a faktické vlády nad Holandskem se ujal Vilém Oranžský.

Dramatický historický příběh, ale - co má společného s českými dějinami? Zasáhl do něj budoucí český král. Matyáš. Osobně. Provedl to dobrodružně. Ta scéna vypadala jako ze špatného historického románu. 'V noci ze 3. na 4. října roku 1577 uprchl Matyáš ze společné ložnice habsburských princů na vídeňském hradě.' Nikdo ze spoluspáčů si ničeho nevšiml. Chrněli jako dudci. Teda až na bratra Maxmiliána. Ten byl zasvěcen. 'Na půdu spojených nizozemských provincií vstoupil dvacetiletý arcivévoda Matyáš jako jejich generální místodržitel.' (Jmenoval se sám.). Přišel, viděl - a zkrachoval. Do Holandska vpadli Španělé a udělali si tam pořádek podle svého, zatímco Matyáš trčel v Antverpách, odkud se nemohl hnout, protože dlužil, na koho se jenom podíval a jeho věřitelé ho nechtěli pustit. Nakonec se za něj musel zaručit císařský bratr Rudolf, a Matyáš se odplížil do Rakouska jako politický bankrotář. 'Vzpomínka na velice nešťastný pořádek Matyášovy politické kariéry mu uzavírala cestu k dalšímu uplatnění.' (To není jako dnes, když se politický trosečník okamžitě otřepe a nasadí okamžitě hollywoodský úsměv.) 'Matyáš neuspěl, když chtěl získat biskupský stolec v Münsteru, v Lutychu a ni ve Špýru, marně se zapojil do námluv o polskou korunu, stejně marně posléze usiloval o místodržitelství ve Štýrsku anebo aspoň v některé ze zemí pod vládou císařského bratra.' Pořád nic. Ani taková droboučká, malinkatá funkce? Takový post. Postíček. Leč dlouho nic. Nakonec ho přece jenom Rudolf pověřil správou Rakous. Matyáš se okamžitě odstěhoval do Vídně, vybudoval si tam okázalý dvůr a jal se vládnout. Země stála ale ve válce s Turky, a přední starosti všech zemských správců bylo zajistit dostatek prostředků na armádu. Nový rakouský místodržící se snažil seč mohl. Logickým výsledkem bylo iniciativy bylo rozsáhlé selské povstání v Horních Rakousích. Matyáš je potlačil způsobem, který se stal bestiálním i otrlým současníkům. Ve Vídni však vystupoval jako skutečný vládce. Ve Vídni Matyáš trénoval. Trénoval si tam moc.