Scrigroup - Documente si articole

Username / Parola inexistente      

Home Documente Upload Resurse Alte limbi doc  

 
CATEGORII DOCUMENTE




BulgaraCeha slovacaCroataEnglezaEstonaFinlandezaFranceza
GermanaItalianaLetonaLituanianaMaghiaraOlandezaPoloneza
SarbaSlovenaSpaniolaSuedezaTurcaUcraineana

BiologieBudovaChemieEkologieEkonomieElektřinaFinanceFyzikální
GramatikaHistorieHudbaJídloKnihyKomunikaceKosmetikaLékařství
LiteraturaManagementMarketingMatematikaObchodPočítačůPolitikaPrávo
PsychologieRůznéReceptySociologieSportSprávaTechnikaúčetní
VzděláníZemědělstvíZeměpisžurnalistika

Česká republika mezi lety 1946 a 2006 – 60 let nadějí a zrady.

historie

+ Font mai mare | - Font mai mic






DOCUMENTE SIMILARE

Trimite pe Messenger
LIPANY - Panorama Luďka Marolda Bitva u Lipan
PRAHA, DEFENESTRACE, POŘADOVÉ ČÍSLO 3 - Metání z oken Pražského hradu
OD MOSTU K HOŘE - Významným rodákem prachatickým byl mistr Křišťan - na obrázku je zdejší Nová radnice
STÍNOVÝ KRÁL
PRAMENY K ČESKÝM STŘEDOVĚKÝM DĚJINÁM A JEJICH EDICE
O PRÁVNÍM STÁTĚ A NOTÁŘI JANOVI
CESTA NA KAZATELNU
GOLEM
PRVNÍ KRUCIATA PROTI ČECHŮM
VÁCLAV II. 27. 9. 1271 – 21. 9. 1305

Česká republika mezi lety 1946 a 2006 – 60 let nadějí a zrady.

Rok 2006 je rokem volebním, podobně jako jím byl i rok 1946. Oba zvolené roky z naší historie od sebe dělí 60 let, tedy téměř jeden lidský život, ale rovněž i necelé 3 lidské generace. Mezi námi tak žijí lidé, kteří se narodili v kapitalistickém státě, produktivní život a mládí prožili ve státě socialistickém a podzim života je jim dáno žít opět ve státě kapitalisticky orientovaném. A právě to je generace lidí, jichž se dotkly rok 1946, i rok 2006.

V jednom čase tak vedle sebe žijí nemluvňata, malé děti, školáci, studenti. Jedni se do společenského a produktivního života zapojují, druzí toto období končí a odchází do penze.

Pro každé období života člověka i společnosti bývá něco důležité, něco méně. Pro všechny lidi společně je však právě ten jejich lidský život jedinečným, neopakovatelným. Jsou řeky po staletí tekoucí stejným korytem, voda v nich plyne stále jedním směrem a vody je v nich stále dost. Jiné řeky však svůj tok, či koryta mění, vysychají. Něco tedy v přírodě zůstává, jiné se mění. Řeka zůstává řekou, i když změní svůj tok. Řeka či potok někdy vyschne a kratší, či delší dobu zůstává bez vody. Stačí velké deště, někdy tání sněhu, a voda si obnoví svoji krajinnou paměť,  fyzikální zákony se naštěstí, tak jako lidská společnost vlivem rostoucí moci kapitálu, nemění.

Podstata existence je u lidí, přírodních tvorů, podobná, ale složení a chování lidské společnosti se zejména za posledních 60 let mění oproti stejnému období v přírodě kolem nás nějak rychleji, než tomu bylo po dlouhá staletí. Lidé nešpiní jenom vodu, oni kazí a špiní i lidské životy, pošlapávají všelidské hodnoty ověřené věky, a zabíjejí jiné lidi jen pro to, aby jen jim se žilo lépe a bez nutnosti vlastní práce.

Války a zabíjení nejsou produktem jen poslední doby, války znají celé novodobé dějiny. Mezníkem byla I. světová válka, do které byl v důsledku nenasytnosti nejbohatších lidí světa – kapitálu, vtažen téměř celý svět. Válka měla jejím strůjcům přinést nové zdroje surovin a nová odbytiště pro stále zdokonalující se výrobu. Německo, evropská velmoc, v ní bylo poraženo. Výsledkem ale, vedle porážky rozpínavého Německa, bylo také ještě něco jiného – koncem roku 1917, v zaostalém carském Rusku po revolučním procesu vedeném V. I. Leninem a bolševickou stranou,  vzniká první stát dělníků a rolníků na celém světě – sovětský stát.

            Krátká historická reminiscence předcházejícího období.

První světová válka a Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku byly tím, co ve svém důsledku, zejména po následně urychleně přijatých opatřeních kapitálu, nesjednotilo utlačované a vykořisťované lidi na celém světě. Zato se však sjednotil kapitál, který si ihned uvědomil smrtelné nebezpečí, hrozící mu ze vzniku a úsilí Sovětského svazu vedeného V. I . Leninem a po jeho smrti J .V . Stalinem.

Po porážce v I. světové válce se Německo díky pomoci zahraničního kapitálu poměrně rychle vzpamatovalo, a předválečné mocenské a finanční struktury obnovily svoji moc i vliv. Šestnáct kapitalistických států v čele s USA, Německem, Japonskem a Francií  krátce po vzniku sovětského státu vojensky intervenovalo proti sovětskému státu. Kapitál se tímto počinem vojensky postavil na stranu poražené carské moci, bohatých statkářů a ruských kapitalistů. Marně, bolševici s dělníky a rolníky porazili interventy i domácí opozici.

Přes smluvní zákazy budování nové armády a nových zbraní Německo posilovalo minimálně s vědomím světového kapitálu a sionistů svoji ekonomickou i vojenskou sílu. Kapitál v Německu, připravující se evidentně na budoucí i násilné zničení Sovětského svazu, navázal určitou ekonomickou i specificky německou vojenskou spolupráci právě se Sovětským svazem. Do čela Německého státu se právě úsilím kapitálu dostal Adolf Hitler, rakouský kaprál s vizí silného Německa a také s vrozenou nenávistí k Židům. Spojené státy, před II.světovou válkou evidentně těžící z podpory sionistických kruhů, Hitlerovu nenávist k Židům z taktických důvodů netlumily. Sionisté ale také nezaháleli, využili svých možností a historicky daných vazeb na evropské prostředí i Německo samé. Sionisté s fašisty prokazatelně spolupracovali zejména v ekonomických a finančních záležitostech. Pod vějičkou spolupráce však bylo prováděno podchycování a sabotování vojenských i ekonomických prostředků a úsilí Sovětského svazu. Připravoval se boj na život a smrt – blížila se II.světová válka. Kapitál chtěl odčinit porážku jím financovaných a podporovaných intervenčních vojsk Rudou armádou…

V roce 1938 fakticky začala II. světová válka, Hitler začal obsazovat území, která potřeboval zejména k posílení svého potenciálu, potřebného k hlavnímu cíli – vojenskému napadení Sovětského svazu. Evropské kapitalistické státy se jeden po druhém seznamovaly s přítomností německých okupantů na svém území. Přišel rok 1941 a s ním věrolomné napadení  Sovětského svazu, v jehož čele stál J. V. Stalin. Za cenu obrovských lidských i materiálních ztrát se Sovětský svaz nacistům ubránil a v květnu 1945 završil své triumfální vojenské vítězství nad nacistickým Německem. V roce 1943, kdy již bylo jasné, že hitlerovci nezvítězí, se k Sovětskému svazu připojily Spojené státy a Velká Británie. Oba státy poslaly vítězící Rudé armádě určitou část vojenského materiálu, v závěru války po určitém taktizování ohledně poválečného uspořádání v Evropě dokonce otevřely i druhou frontu, která poutala určitou část nacistické vojenské moci.

Německo bylo západními spojenci poraženo poprvé v I. světové válce, podruhé porazil nacisty Sovětský svaz v závěrečné fázi války, kdy nebyl sražen na kolena, jak si to kapitál přál. Válka naopak zmobilizovala lidské a politické faktory. Západní spojenci opět ukázali svoji věrolomnost jednak vůči Německu, ale jak ukázaly následující dny a měsíce po válce - i vůči Sovětskému svazu.

Oslavovalo se vítězství nad fašistickou hydrou, ale špičky USA a Velké Británie v čele světového kapitalistického společenství již opět plánovaly porobení Sovětského svazu i jinými, než vojenskými prostředky, které se již dvakrát ukázaly jako neúčinné. Nastalo období tzv.“studené války“, zaměřené na vnitřní rozložení sepjatosti občanů Sovětského svazu s komunistickou stranou, nástupkyní bolševiků. Kapitál a sionisté si byli vědomi, že vítězství Sovětského svazu nevyhnutelně zvýší vliv a prestiž Sovětského svazu v evropské i světové politice, že povede ke zrodu socialisticky orientovaných států v těch osvobozených státech Evropy, kde již před válkou i během ní byly aktivní, nebo se aktivizovaly komunistické nebo levicové strany. To kapitál a sionisté, po poražení nacistického Německa opět v  nerozlučné symbióze, nemohli se zřetelem ke svým záměrům potřebovat.

Před koncem II.světové války zazněl na zasedání vysokých vojenských činitelů USA tento projev:

Skončí válka,  všechno  nějak zevšední,  usadí se a uklidní.A my použijeme všechny  síly,  všechno zlato, veškeré materiální síly pro obelstění a ohloupení lidí! Lidský mozek, lidské vědomí je přizpůsobivé  ke  změnám.  Zasejeme tam chaos a nepozorovaně nahradíme skutečné hodnoty  falešnými, ve které  budou  věřit. Jak ?  Najdeme s námi stejně smýšlející, spojence a pomocníky v samotném Rusku. Krok za krokem se bude vyvíjet obrovská, nezměrná tragédie k zániku  nejnepokornějšího národa  světa. S konečnou platností  a nezvratně uhasíme jeho sebevědomí.  Například  z literatury a umění postupně vytrhneme její sociální podstatu.  Malířům vezmeme touhu zabývat se zobrazováním a zkoumáním procesů  probíhajících v hlubinách  národních mas. Literatura, divadlo, kino budou zobrazovat a oslovovat nejnižší lidské pudy a vášně. Všemožně budeme podporovat a vyzdvihovat tzv. umělce zastávající a ztělesňující v lidském vědomí kult sexu, násilí, sadismu a zrady – zkrátka všelikou nemorálnost. Chaos a nepořádek vytvoříme i v řízení státu. Neviditelně, aktivně a trvale budeme  podporovat  nepoctivost  úředníků,  korupci a všechno, co povede  k  svévolnosti. Byrokracie a nesvědomitá práce budou vydávány za ctnost. Čestnost a pracovitost budou na posměch a nikomu  potřebné. Budou patřit minulosti. Sprostota a drzost, lež a klam, opilství  a  narkomanie, živočišný  strach  z druhých, nestydatost, zrada, nacionalismus a nepřátelství mezi národy, nejvíc pak nepřátelství a nenávist k ruskému národu - to všechno co nejobratněji, aniž by si toho kdokoliv všiml,  budeme kultivovat až to rozkvete v krásné květy a přinese toužebné plody.  Jen  málo  lidí bude tušit nebo pochopí, co se děje…  Ale  takové  lidi  zaženeme  do  bezvýchodného postavení, vystavíme je posměchu,  najdeme  způsob,  jak  je  očernit  a  prohlásit  za  odpad společnosti.  Vyrveme duchovní kořeny bolševismu,  zprofanujeme a  zničíme základy vrozené mravnosti. Rozkladným způsobem  rozložíme  generaci za  generací, vyvoláme erozi a odstraníme leninský fanatismus. Začneme  působit  na  lidi  ještě  v dětských a pionýrských letech.  Hlavním  cílem bude mládež.  Začneme  ji  rozkládat, mravně kazit a zbavovat cti.  Z  mládeže  vychováme  cyniky,  vulgární lidi, hlupáky, neotesance, kosmopolity.Toto učiníme.

                 z  plánu  Alana  Dullese  v  roce  1945 /strategie imperialismu USA/

V červenci roku 1945 se v Postupimi, nedaleko Berlína uskutečnilo jednání vítězných mocností, jehož smyslem byla dohoda o poválečném uspořádání Německa:

     

            Postupimská konference

                  

            Po setkáních „Velké trojky“ (vrcholných představitelů USA, Británie a SSSR) v Teheránu a Jaltě, 28.11. - 1. 12. 1943 respektive 4. - 13. 4. l945, bylo dohodnuto třetí setkání tentokrát na půdě poraženého Německa. Místem summitu byl vybrán zámek Cecilienhof v Postupimi (na okraji  Berlína).

                

            Začátek konference

            Postupimská konference probíhala ve dnech od 17. července do 2. srpna 1945. Setkání se jako vrcholní  představitelé zúčastnili nový americký prezident Harry Truman, britský ministerský předseda Winston Churchill a spolu s ním i kandidát opoziční Labour Party Clement Attlee (britský král Jiří VI. se setkání nezúčastnil) a sovětský vůdce Josif Stalin. Stalin    dorazil do Postupimi 15. července ve svém salonním vlaku. Truman cestoval  do Evropy lodí. Z Antverp, kde se setkal s generálem Eisenhowerem, cestoval do Bruselu a odtud odletěl do Berlína. Churchill letěl do Berlína z Bordeaux, kde trávil svou dovolenou. Rozdílné dopravní prostředky, kterými se představitelé vítězných mocností do Berlína dostali, jakoby předznamenaly rozdílné názory na další evropské uspořádání.

            V poledne 17. července se poprvé setkali Truman se Stalinem. Truman ujistil Stalina, že spolupráce mezi oběma státy bude pokračovat a kurs se po smrti Roosevelta měnit nebude. Stalin na oplátku potvrdil slib z Jalty, že SSSR vstoupí do války s Japonskem. Odpoledne téhož dne pak začala vlastní jednání tří zúčastněných stran.

                

Otázka poválečného Německa       

            Tématem jednání byla především budoucnost Německa. Nebylo to však jediné téma. 16. července se ve Spojených státech uskutečnil první úspěšný jaderný pokus. Prezident Truman byl informován a zpravil o výsledku i Churchilla. Tento úspěch měl být trumfem pro jednání s Rusy. Když byl o této zprávě Trumanem informován Stalin, nejevil známky jakéhokoli překvapení. Aby také ne, když už o celém projektu dávno věděl od svých zpravodajců. Věděl o této události dokonce dříve než sám Truman! Překvapení Stalinovo a triumf Trumana se tedy nekonal.

            Hlavní jednání se však vedla v otázce poválečného uspořádání poraženého Německa. Velmoci se dohodly na nutnosti denacifikace, demokratizace, demilitarizace a demonopolizace.  V hospodářských otázkách měla být v Německu zlomena moc silných monopolistických skupin. Německo se však nemělo stát pouze agrárním státem, jak kdysi navrhoval americký ministr financí Morgenthau. Truman s Churchillem měli zájem především na stabilním Německu a ani Stalin se nechtěl vzdát vyhlídek na využití hospodářského potenciálu Německa.

            Německo, jak prosazoval zejména Stalin, nemělo být v žádném případě trvale rozděleno. V otázce jeho správy se velmoci (dodatečně získala při správě poválečného Německa postavení „velmoci“ i Francie) shodly na vytvoření vrcholného orgánu, kterým se stala Spojenecká kontrolní rada pro Německo. V jejím čele stáli významní spojenečtí velitelé druhé světové války – Eisenhower, Montgomery, Lattre de Tassigny a Žukov. Německo tak mělo být de facto rozděleno do čtyř sfér vlivu.

            V otázce reparací se dohodl pouze fakt, že SSSR i další mocnosti je budou čerpat ze svých zón. SSSR měl navíc dostat menší část zařízení demontovaných ze zbylých průmyslových podniků západních zón.

             Pro projednávání dalších, složitějších otázek, byla vytvořena Rada ministrů zahraničních věcí, která se měla pravidelně scházet a problémy postupně řešit. Poprvé se sešla v září 1945 v Londýně a od té doby několikrát až do roku 1949 – v atmosféře počínající studené války však příliš úspěchů nedosáhla, a vlastně ani dosáhnout nemohla. Na povrchu se sice jednalo, ale pod povrchem se již horečně plánovaly zcela jiné věci…

                

            Problém hranic       

            Stalin postupně získával čím dál tím větší sebevědomí. Truman a Attlee, který po vítězných parlamentních volbách převzal 29. července otěže jednání za Velkou Británii, byli příliš nezkušení v zahraniční politice, aby osobnostně i vyzrálostí mohli sovětskému vůdci konkurovat. Jejich nesmělé výtky k počínání  Sovětského svazu na Balkáně Stalin v podstatě smetl ze stolu. Společná dohoda „Deklarace o osvobozené Evropě“ z  Jalty, která měla původně napomoci demokratizaci bývalých německých spojenců, se vzhledem ke Stalinově informovanosti o skutečných záměrech dřívějších západních spojenců ukázala jako již neakceptovatelná. Stalin, postupující dialekticky a s akcentem na poválečnou situaci, tak získával postupně informační i poziční převahu.

            Velkým problémem byla otázka nového uspořádání hranic a osud německých menšin ve střední Evropě.  Sovětský svaz potvrdil územní zisk na úkor dalších států – Rumunska (Besarábie a severní Bukovina), Polska (jeho východní hranice měly být na tzv. Curzonově linii), Československa (přišlo o Zakarpatskou Ukrajinu), Finska a Pobaltí (pobaltské státy anektoval již v roce 1940).

             Kompenzaci za ztracené území získalo pouze Polsko. Zde se však rozhořel       spor, jak velké území má Polsko na západě získat na úkor Německa. Polsko nakonec získalo velkou část – nová hranice byla vytyčena na Odře a lužické Nise. Muselo se vzdát pouze východopruského přístavu Königsberg (Kaliningrad) ve prospěch SSSR.

            Takovéto územní ztráty se pochopitelně řadě německých politiků nelíbily. Navíc Američané začínali v dalších měsících viditelně přehodnocovat svůj postoj k Německu – přestávali se na něj dívat jako na poražený stát a snažili se v něm vidět budoucího potenciálního partnera. V září roku 1946 americký ministr zahraničních věcí Byrnes ve svém významném stuttgartském projevu postupimské dohody v  podstatě zpochybnil. Situace ohledně ztracených německých území ve prospěch východního souseda byla dlouho nejasnou a právně se ošetřila až v roce 1970 podpisem smlouvy o přátelství mezi SRN a Polskem. Po skončení studené války pak byla potvrzena při jednáních o znovu sjednocení Německa.

 Stalin, vědom si svého velkého vítězství v polské otázce, přislíbil uspořádat v Polsku volby. Ty se konaly začátkem roku 1947, a vzhledem k situaci v zemi po válce fakticky upevnily moc polských komunistů.

       

           Osud německé menšiny       

           Posledním velkým problémem Postupimi byl osud německých menšin v Polsku a       Československu. Z Polska utíkali Němci již na konci války a zbylí pak museli své domovy opustit krátce po ní. V Československu byla situace částečně odlišná. Na sklonku války nedocházelo k tak častému útěku rodilých Němců ze svých domovů. Určitou část jimi obývaných území osvobodila americká vojska. Krátce po válce však začalo docházet k určitým      excesům ze strany části českého obyvatelstva, zejména pseudovlastenců, kteří již v míru a bezpečí chtěli navenek ukázat své „hrdinství“ vůči Němcům, se kterými byla většina z těchto „hurápartyzánů“ většinou za války zadobře…

          V oblasti západních a severních Čech se jednalo spíše o útoky ze strany nově příchozích z vnitrozemí, než od českých starousedlíků, kteří žili s Němci pohromadě celá staletí. Často šlo o majetky sudetských Němců, které se nově příchozím hodily. Historie dala tomuto tříměsíčnímu běsnění označení „divoký odsun“, tato etapa sousedství Němců a Čechů byla využita Němci a jejich zpravodajskými orgány zejména po roce 1989, kdy po určitou dobu byla snaha využít všemi dostupnými prostředky veškeré informační zdroje, zejména z českých archivů všeho druhu. Němcům v těchto aktivitách bohužel pomáhali i někteří příslušníci polistopadových čs.bezpečnostních orgánů.  Přestože byla mezi těmito Němci řada těch, kteří měli být po právu vydáni poválečné spravedlnosti, podle názorů polistopadových politiků ve v ČR i sjednoceném Německu  - „princip vraždy na základě kolektivní viny však nelze ničím ospravedlnit“. Otázkou však zůstává, proč se stejnou měrou neodsuzovaly a neodsuzují zvěrské akty, kterých se dopouštěla nacistická moc na okupovaných územích kolektivní tresty Lidic, Ležáků, slovenských vesnic… Také to je daň zamerikovanizované a přísně selektivní demokracii?

 Odsun byl dohodnut v Postupimi – tedy se na něm dohodly velmoci a na tom se nedalo nic měnit. Svádění viny na silnější mocnosti se u nás jak za vlády revizionistů, tak i po listopadu 1989 stalo jakýmsi všeobjímajícím pravidlem. Churchill tehdy odsun označil za potenciální hrozbu budoucnosti a za „omyl, proti němuž Alsasko-Lotrinsko a Gdaňský koridor byly jen pouhé maličkosti“. Ve skutečnosti byly velmoci v otázce budoucnosti sudetských Němců  postaveny před otázku řešit vinu Němců za zločiny, kterých se jako německý národ prokazatelně a dlouhodobě dopouštěli na obyvatelstvu okupovaných zemí, včetně Československa a Polska.  Právě pro tyto skutečnosti „divoký odsun“ již v kapitalisticky orientovaném Československu i v Polsku probíhal.

Řešení problému se mělo nalézt až na úplný závěr konference. V Československu byly prováděny akce, které měly dokázat nemožnost společného žití obou národů. Nejznámější akcí tohoto typu byl zinscenovaný, dosud ne zcela vyjasněný výbuch vojenského skladiště v Ústí nad Labem 30. července 1945. Velmoci v Postupimi pak reagovaly souhlasem s odsunem německého obyvatelstva – vše mělo ovšem probíhat naprosto organizovaně. V Československu pak tento proces trval do konce roku 1946.

       

            Důsledky       

            Postupimská konference skončila 2. srpna. Duch porozumění z Teheránu i Jalty (i když i zde se již ukázaly trhliny) de facto zmizel. Stalin se ale přes všechno mohl cítit jako vítěz. Byly vytvořeny podmínky pro vznik států socialistické orientace v Evropě. Západní mocnosti tehdy ještě neprokázaly schopnost postavit se rázně proti Stalinovi, jak se to naučily za jeho nástupců v pozdější době, po jeho smrti.

            Celou konferenci je pak možné považovat za první kolo studené války. Velká Británie i USA si začínaly postupně uvědomovat  pro ně narůstající nebezpečí se strany bývalého válečného spojence, ke kterému se ze strachu před Hitlerem přimknuli v době, kdy již bylo bezpečně jasné, že Hitler Stalina neporazí. I když to trvalo ještě necelé dva roky, než americký prezident Truman veřejně definoval svou doktrínu, již v roce 1946 se objevila řada událostí, které postupnou změnu kursu Spojených států a Velké Británie potvrzovaly. Ať již to byl slavný „dlouhý telegram“, projev ve Fultonu či donucení Stalina ke  stažení vojsk z Íránu.

           Rozdělení Evropy na „demokratickou“ a socialisticky orientovanou část se stalo v polovině roku 1945 zcela  nevyhnutelným. Hlavní problém konference – německá otázka – se také tímto způsobem vyřešila.

           Postupimská konference skončila a hlavní aktéři se rozjeli do svých domovů. Stalin a Sovětský svaz vyhrál II.světovou válku, a prosadil své záměry i v Postupimi. Stalin byl evidentně největším problémem kapitálu a sionistů, překážel jim v jejich dalších záměrech. Neuspěla spojenecká intervence 16 kapitalistických států po vzniku Sovětského svazu, teror a sabotáže v meziválečném období, Hitler byl poražen ve svém doupěti, a poválečnou Evropu organizoval… zase Stalin…        

       Přišel rok 1946, a Winston Churchill v americkém Fultonu přednesl svůj památný projev, kterým se iniciativně připojil k nastartované studené válce proti Sovětskému svazu a silám socialisticky orientovaným zejména v důsledku porážky hitlerovského Německa. Ve své podstatě tímto vystoupením W. Churchill podal pomocnou ruku Velké Britanie tehdejším, ale i dnešním dvěma rozhodujícím silám protisocialistického a antikomunistického tažení - USA a sionistům, které po porážce fašistického Německa stabilizovaly a značně upevnily svoji ekonomickou, finanční i politickou moc. Kapitál a sionisté potřebovali ke špinavé práci spojence, což ostatně  Spojené státy praktikují i v současné době, viz podíl Británie a Německa na všech svinstvech, prováděných v Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku. Spojenectví USA a Izraele je tak zřejmé, že se tím již nikdo ani nezabývá.       

                     W.Churchill -  5. březen 1946, Westminsterská kolej ,  poté Fulton

„Na základě celoživotní zkušenosti si mohu dovolit zamyšlení nad problémy, které na nás doléhají těsně po naprostém vítězství našich zbraní, a zároveň se pokusím ze všech sil zaručit, že všechno, čeho jsme dosáhli za cenu takových obětí a takového utrpení, zůstane zachováno pro budoucí slávu a bezpečnost lidstva. Spojené státy v této chvíli stojí na vrcholu světové moci.  Je to pro americkou demokracii slavnostní okamžik. Neboť s mocenským primátem jde ruku v ruce i odpovědnost vůči budoucnosti, jež probouzí hrůzu.  Dnes se nám naskýtá jasná a lákavá příležitost, jíž se mohou chopit obě naše země. Odmítnout ji by znamenalo na dlouho na sebe přivolat všemožné nekonečné výčitky. Musíme dokázat, že tváří v tvář těmto náročným  požadavkům  obstojíme, a jsem přesvědčen, že to dokážeme. Aby nespočetné domovy mohly žít v bezpečí, musí být chráněny před dvěma mocnými ban-
dity - válkou a tyranií. 

Dnes nám do očí bije strašlivé zpustošení Evropy i s její celou zašlou slávou jako zničení velké části Asie. Když plány zlých lidí nebo  agresivní  choutky mocných států zničí na rozsáhlých územích strukturu civilizované společnosti, musí prostí lidé čelit obtížím, s nimiž si nedokáží poradit. Pro ně je všechno rozvráceno, rozbito, ne-li přímo  rozdrceno na prach.  Když tu stojím v dnešním klidném odpoledni, s hrůzou se děsím pouhé představy toho, co se právě děje  miliónům  lidí a co se ještě stane v té době, kdy Zemi obchází hlad. Byla již vytvořena světová organizace, jejímž hlavním účelem je zabránit válce. OSN, nástupkyně Společnosti národů, rozhodujícím způsobem posílena členstvím Spojených států a vším, co z toho vyplývá, už začala působit. Bylo by nicméně nesprávné a neprozíravé svěřit utajované informace a zkušenosti, které jsou nyní společně známy Spojeným státům, Velké Británii a Kanadě, světové organizaci, která je dosud v plenkách. Bylo by trestuhodným šílenstvím přehodit je jen tak na pospas dnešnímu rozvrácenému a nejednotnému světu. Ne-
věřím, že bychom všichni spali tak klidně, kdyby se situace vyvinula obráceně a nějaký komunistický nebo neofašistický stát si prozatím uchoval monopol na tyto strašlivé prostředky. Už pouhý strach z nich by mohl být snadno využit ke vnucení totalitních systémů svo-
bodnému  demokratickému  světu s důsledky, jaké se vymykají lidské představivosti
. Bůh to nedopustil a my jsme získali alespoň chvilku oddechu, abychom si udělali doma pořádek dřív, něž tomuto nebezpečí budeme muset čelit  

Na místa teprve nedávno ozářená spojeneckými vítězstvími  dopadl stín. Nikdo neví, jaké jsou v tuto chvíli bezprostřední úmysly sovětského Ruska a komunistické mezinárodní organizace a jaké meze mají jejich expanzivní sklony. Mám hluboký obdiv a velikou úctu k
hrdinnému sovětskému lidu a svému příteli z dob války maršálu Stalinovi. Chápeme, že si Rusové potřebují zabezpečit západní hranice odstraněním všech možností německé agrese. Je však mou povinností, abych vás seznámil s fakty, jak je skutečně vidím a předložit vám
některé skutečnosti o nynější situaci v Evropě. Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy, Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť,
Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato proslulá města i s obyvatelstvem jejich zemí se ocitla v oblasti, kterou  musím nazvat sovětskou sférou a všechna jsou vystavena nejen té či oné formě sovětského vlivu, ale i vysoké a v mnoha případech rostoucí míře ovládání z Moskvy.
            Jediné Athény - tedy Řecko se vší svou nehynoucí slávou – mohou svobodně rozhodnout o vlastní  budoucnosti ve volbách konaných pod dohledem britských, amerických a francouzských pozorovatelů. Polské vládě ovládané Ruskem se dostalo povzbuzení, aby se neoprávněně zmocnila rozsáhlých německých území a právě probíhá masové vyháně-
ní Němců, jehož hrozivý dosah si až dosud nikdo nedokázal představit.
  Komunistické strany, které v těchto zemích byly velice malé, získaly postavení a moc zdaleka přesahující počet jejich  členů a ze všech sil se snaží  prosadit totalitní vládu. Téměř ve všech případech byl nastolen policejní stát a prozatím nikde, s výjimkou Československa, neexistuje skutečná demokracie. Turecko a Persie (dnes Írán), jsou hluboce znepokojeny a zneklidněny požadavky, jaké jsou na ně kladeny i tlakem, který na ně vyvíjí moskevská vlá-
da. Rusové se ve svém okupačním pásmu v Berlíně právě pokoušejí vytvořit jakousi komunistickou stranu tím, že skupinkám německých levicových předáků udělují zvláštní výhody. Jestliže se sovětská vláda pokouší na svém obsazeném území vytvořit prokomunistické Ně-
mecko, způsobí tím nové vážné potíže v britském a americkém pásmu a poražené Německo si bude moci vybrat v dražbě mezi Sověty a západními demokraciemi. Tohle rozhodně nebude osvobozená Evropa, za kterou jsme bojovali. A také to nebude Evropa uspořádaná tak, aby v ní mohl nastat mír.  

V Itálii je vliv komunistické strany značně omezen tím, že je tato strana nucena podporovat požadavky, jež komunisty vyškolený maršál Tito vznáší na bývalá italská území na severním konci Jaderského moře. Přesto zůstává budoucnost Itálie na vážkách. A nikdo si nedovede představit obnovenou Evropu bez silné Francie. V celé řadě zemí vzdálených od ruských hranic a rozsetých po celém světě se vytvořily komunistické páté kolony a ty působí v naprosté jednotě a slepé poslušnosti pokynům, jež dostávají z komunistického ústředí.  

Na základě toho, co jsem u našich ruských přátel za války spatřil, jsem přesvědčen, že nic neobdivují tolik, jako sílu a k ničemu nechovají menší úctu, než k slabosti, především vojenské. Z tohoto důvodu ztratila stará politika mocenské rovnováhy své oprávnění.  

Nemůžeme si dovolit. pohybovat se v mezích nepatrné převahy a tím se vystavovat možnosti, že by někdo mohl podlehnout pokušení a pokusit se o vzájemné změření sil.
            Budeme-li se neochvějně řídit Chartou OSN a budeme-li vystupovat s vědomím klidné a střízlivé síly, která netouží po cizím území ani bohatství a nepokouší se svévolně ovládat lidské myšlení, spojí-li se všechny britské materiální i morální síly a přesvědčení s vašimi v bratrském svazku, cesty k budoucnosti zůstanou volné nejen pro nás, ale pro všechny, a nejen dnes, ale i po všechna příští staletí“.

Pramen: Winston S.Churchill, Druhá světová válka, sv. VI., Praha 

1995, strana 645-655

W. Churchill v tomto projevu mistrovsky předvedl, kým je doopravdy a v čem vlastně spočívalo jeho celoživotní krédo. Sovětský svaz za cenu obrovských obětí porazil německý fašismus, ale válkou nezasažené, naopak hospodářsky posílené Spojené státy se dle něho osobně, ale i podle pojetí kapitálu a sionistů staly „vrcholem světové moci“. Při pečlivém čtení a porovnání s poválečným vývojem v Evropě i ve světě pozornému čtenáři jistě neunikne, jak se po roce 1953 a zejména po roce 1956 politický vývoj, hlavně zásluhou N. S. Chruščova a po něm jeho nástupců začal se zřetelem k záměrům kapitálu, vyvíjet. Proč o těchto záměrech dobře věděl Stalin, a tato fakta již neakceptovali jeho nástupci – zalykající se navenek „věrností k marxismu-leninismu“? Je zřetelné, že Chruščov, o co méně se řídil myšlenkovým a ideovým odkazem klasiků marxismu-leninismu, o to více se jeho kroky přibližovaly likvidační a zhoubné linii, vytyčené po skončení druhé světové války Dullesem a Churchillem.

Je také jasné, proč revizionistická a oportunistická vedení KSČ začala po roce 1956 a 20. sjezdu KSSS, na kterém Chruščov na pokyn USA a kapitálu pošpinil Stalina i jeho odkaz  tak, aby došlo k znechucení dělnické třídy politikou existujících komunistických stran. Proto se také od té doby vedlo dobře zejména bezpáteřním, křivým a zákeřným lidem, kteří stranickou legitimaci měli jen jako poukázku na osobní výhody a moc nad ostatními. Těm poctivým, kteří se snažili být skutečnými marxisty, začal po roce 1956 zvonit zrádný umíráček. Zrádci a revizionisté postupně nastolili ovzduší bezmoci a strachu. Již se chystaly události let 1968 a 1989…

Odpovězme si upřímně, kolika členům strany se Churchillův projev ve Fultonu, i předchozí vystoupení Dullese v USA dostaly do rukou, kdo se s nimi seznámil. Pokud tyto dokumenty nebyly obsahem stranického vzdělávání, pokud s nimi nebyla seznámena veřejnost socialistického státu, komu to asi prospívalo? Kdo vedl celou společnost a kdo právě na jejím informačním zaostávání měl zájem? Kdo zatajováním syrové skutečnosti o chystaném boji socialismu a kapitálu, boji na život a smrt, reálně získával a kdo ztrácel?

Podívejme se na události roku 1946, tentokrát očima pravicově orientovaných Lidových novin, jak ony hodnotí situaci v Československu oněch dnů:

                              Proč komunisté vyhráli -  Lidové noviny - www.lidovky.cz, 22. května 2006 - 15:44

V  květnu 1946 se relativní většina české společnosti rozhodla dobrovolně pro komunismus.

Jaké byly hlavní příčiny úspěchu komunistické strany ve volbách?

Výsledky parlamentních voleb v květnu 1946 udivily všechny, vítěze i poražené. Komunisté v nich z velkou převahou zvítězili, v českých zemích pro ně z pěti milionů voličů hlasovalo na dva miliony lidí. V celorepublikovém měřítku pak Komunistická strana Československa a její slovenská odnož získaly 37,7% hlasu a v třistačlenném parlamentu obsadily 114 křesel.

            Zahraniční dopisovatelé vyslovovali obavu, že se Československo rozhodlo pro sovětský a komunistický vliv. Prezident Edvard Beneš podle svědectví Ladislava K. Feierabenda okomentoval výsledek slovy: „Nemohl jsem poznat český lid, ale nutno se spřátelit se skutečností a nebrat ji tragicky. Rovněž mnozí demokraté se shodovali, že v tomto boji komunisty podcenili, ale současně sami sebe přesvědčovali, že se v podstatě nic neděje. Všichni věřili, že vyhrají příští volby, které se měly konat za dva roky.

                                  Anketa:Jakou stranu jste volili v roce 1946 a proč?
           Josef Škvorecký, spisovatel (*1924)
           V posledních  kvazisvobodných  volbách  před  pučem  jsem jako katolík volil Lidovou stranu.  Měla  taky  nejlepší  publicisty,  zejména Pavla Tigrida a Helenu Koželuhovou. Stála nejdál od dobových tendencí, a v letech, která následovala, víc a víc mi z duše mluvil Evelyn Waugh:  Umělec musí být  reakcionář.  Musí se stavět proti náladě doby musí tvořit aspoň trochu  opozice. I velcí viktoriánští umělci byli všichni antiviktoriánští,  navzdory tlaku, který je nutil, aby se přizpůsobili.
     

 Václav Vaško, katolický publicista (*1921)

Nevolil jsem, protože jsem se vracel z Moskvy, kde jsem pracoval na  velvyslanectví a nebyl jsem na volebním seznamu. Ale vím, koho bych volil: lidovce. Pamatuji si ale například předvolební agitaci na 1. máje.  Po Václavském  náměstí šly průvody těch čtyř stran. Sociální demokraté, pak vedle sebe lidovci a národní socialisté a mezi nimi mládež lidovecká a národněsocialistická. Ti mladí skandovali hesla jako: „Totalita bude bita“. A když průvody došly dolů, hlasatelé vyvolávali, ať se náměstí uvolní a po celé šíři Václavského náměstí se valili komunisté s rudými prapory a hesly  „Ať žije Stalin“ - bylo to děsivé. Už tehdy to působilo otřesně. K volbám 1946 se váže i další moje vzpomínka - zavřeli mi tátu. On byl náměstkem ministra vnitřního obchodu a předsedou hospodářské komise strany  lidové a za lidovce kandidoval. Byla to jasná předvolební akce, zavřeli ho v souvislosti s vykonstruovaným: auďáckým spiknutím, na Slovensku a jemu v Praze na to naroubovali jakousi katolickou akci. Když jsme intervenovali u ministra vnitra Noska, mávl rukou a řekl: „Po volbách ho pustí!“


             Arnošt Lustig, spisovatel(*1926)

            Volil jsem komunisty. Skončila válka, ve které, jak se zdálo, zemřel svět,  jaký jsme znali před ní. Nastala doba, která se podobala peklu. Cítil jsem  - vědomě i podvědomě - potřebu změnit svět. A nejradikálnější změnu nabízela iluze nebo utopie komunismu a její první stupeň  - socialismus. O Sovětském svazu jsme věděli málo, ale něco přece: že spolu s Amerikou, Anglií a Francií porazil nacismus. To zvětšovalo iluzi o něm. Volili jsme naději, ačkoliv ve skutečnosti jsme si zvolili rozčarování. V roce 1946 byla spousta lidí nadšených pro vzor Sovětského svazu. Přesto, že nás leckdo i varoval, například důstojníci Sovětské armády, třeba jeden plukovník mi řekl: „Komunismus, to znamená když bude chleba, nebude sůl, a když bude sůl, nebude chleba“. A my mysleli, že to jsou zrádci. A tak jsme jako slepé štěně volili šťavnatého buřta, ze kterého ale nezbyla ani šlupka. A zbytek už známe. Utopie není skutečnost, iluze není pravda. Naštěstí jsem dnes o něco málo chytřejší. Bohužel taky starší.


            Vladimír Křížek, stavební inženýr (*1923)

            Národní socialisty, protože v rodině byla silná masarykovská tradice a tato strana měla k prezidentovi Benešovi a principům a ideálům TGM nejblíže.

 

Jiří Krejčík,režisér(1918)          

Volil jsem národní socialisty, poněvadž jsem si myslel, že to je takové seriozně české, byli mi nejbližší. Komunistům, kteří byli v laufu už z vděčnosti za osvobození, jsem byl pocitově vzdálen. Cítil jsem, že se sem  táhne nějaká nedobrá předzvěst. Třeba jaksi tiše zmizela Podkarpatská Rus a nebylo žádoucí to komentovat. Jako když se něco neslušného ve
společnosti stane, tak se to přechází.  Ve společnosti byl už znát strach a silný tlak, aby se volila komunistická kandidátka - byly to už volby pod velmi bedlivým dohledem. Vzpomínám si, jak jedna babička, která zřejmě vhodila bílý lístek, ty zbylé zmačkala do koule, ruku ponořila mezi odhozené lístky, aby nikdo nemohl zkontrolovat, koho to vlastně zahodila.


           
Milan Jungmann, literární kritik(*1922)

Komunisty.  Příklon  některých  lidí    generace  doleva je známý: zážitek krize 30. let - v mém případě i havířská rodina na Mostecku, Mnichov a osvobození. Tenkrát jsem znal jednu  dívku,  která  byla  zapálená  národní  socialistka  a  byla mi nesmírně protivná. V průvodech vykřikovala hodně hlasitě: „Totalita bude bita!“. Tehdy jsem ovšem vůbec netušil, co ona totalita je. Věřil jsem, že komunismus, tak jak ho chápali svobodomyslní intelektuálové té doby, osvobodí člověka. Dnes tehdejší vlastní hloupost a naivitu už dávno nechápu.

              Otakar Vávra,režisér(*1911)               

To je dávno, nevím o tom nic. (Pozn. redakce: V roce 1946 Otakar Vávra k věci napsal:“ Ke komunistické straně Československa mám obdiv a naprostou důvěru, protože prokázala správné myšlení. Jediná před válkou varovala před hrozícím nebezpečím a před pravými zrádci národa, zatím co ostatní ukazovali na komunisty jako na zrádce. A byli to právě komunisté, kteří se za německé hrůzovlády ukázali nejspolehlivějšími vlastenci a bojovníky za naší svobodu“.

       

               Ilja Hurník, skladatel a spisovatel(*1922)   
               To poslední,  co    ke  konci  války  zajímalo, byly politické strany. Viděl jsem jen národ,  jednotný  jako  nikdy. Ten pohled se mi změnil brzy po 5. květnu. Tehdy jeden komunistický politik tvrdil:  „Američané Praze nepomohli, ačkoli byli nedaleko, pomohli Sověti!“.      

               Teď jsem věděl aspoň to, koho volit nebudu. Když volit, tedy nějaký střed, tak jako moji rodiče. Ti volili národní socialisty, stranu Benešovu. Masaryka jsme hluboce ctili, Beneše jsme měli rádi. Při tom vztahu jsem zůstal.

              Lubomír Lipský, herec (*1923)
              Národní socialisty.  Nemůžu  říct,  že  bych  volil nějak uvědoměle, spíš to bylo ještě všechno naivní, žádný rozhled jsem neměl.  Můj otec byl živnostník a za první republiky patřil k živnostenské straně.  Když  pak  byla  zrušená,  stal  se  na zbytek  života  zapřísáhlým ná-

rodním socialistou a já to zdědil po něm.  Na  rozdíl od různých mých kolegů, kteří podlehli té       obrovské poválečné euforii rusofilské, a tím pádem i sympatiím ke komunistům.

Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů (*1923)             Národní socialisty.  Angažovala  jsem se politicky, byla jsem v Klubu akademiků této strany. Živě si vzpomínám, jak jsme se skupinou chlapců a děvčat odjeli do jedné vesničky u Libverdy, která byla plná bolševiků.  Rozhodli jsme se tam volit, aby neměli sto procent. Bydleli jsme ve zdevastovaném,  vypleněném  statku  po  odsunutých  Němcích, nacpali jsme si  pytle slámou a na nich spali.  Byli jsme mladí, zdraví, pěkní, a vůbec - tehdy nešlo o sex, šlo nám o výsledek voleb. Všichni jsme to také pak odnesli. Ti, kteří po únoru 1948 neemigrovali, byli postupně likvidováni a  pozavíráni. Někteří ihned, jiní ve velkých politických procesech, další, jako třeba já, až po maďarských událostech v roce 1956.

Marie Kubátová, farmaceutka a spisovatelka (*1922)
              Určitě bych nevolila komunisty - ani tehdy, ani nyní. S povoláním zdravotníka totalitní režimy neladí. Moje maminka i za války říkala: „Tady neporúča führer, ale Hyppokrates“.       

Když vzpomínám na rok 1946, vím už jen, že jsme s manželem rychle chtěli dostudovat. Rozhodně jsme neprožívali žádné“ „Zítra se bude tančit všude“. Nějak jsme věděli, že se máme od komunistů držet co nejdál - a to nám zůstalo dodnes.

              František Dvořák, historik umění (*1920)
             Volil jsem stranu lidovou,  můj  otec byl před válkou za tuto stranu zvolen starostou obce Červenka u Olomouce, kde jsem se narodil, takže to byla pro  mě volba logická.  Bylo mi šestadvacet a studoval jsem na filozofické fakultě, kde  měli lidovci silnou pozici.  Při fakultních  volbách  byli první národní socialisté, druzí lidovci, třetí komunisté a sociální demokracie skončila čtvrtá. Ovšem do Rudého práva napsali palcovými titulky, že komunisté to na FF UK vyhráli.

 Ivan Medek, hudební publicista, teoretik a kritik (*1925)
             Dnes    si  nevzpomínám,  koho  jsem volil,  ale  na samotné volby v roce 1946 si pamatuji velice dobře.  Byly  založeny  na  dvou základních znacích - zřetelné neschopnosti pravicových stran a na lžích komunistů. Pravicové strany byly svázány s Národní frontou, ve které komunisté víceméně s přispěním prezidenta Beneše hráli hlavní roli. Nepamatuji si už přesně, čí lístek jsem tam vhodil,  ale  vím  dobře,  že  po těch volbách následovalo velmi brzo strašlivé zklamání. A to pak pokračovalo celých dalších více než čtyřicet let.

            Ludvík Vaculík, spisovatel(*1926)
            V roce 1946 jsem měl na výběr čtyři politické strany. Cítil jsem, že tíhnu ke komunistům z důvodů několika:  Za  prvé třídních, neboť tatínek byl dělník a býval před válkou často bez práce; za druhé z důvodů vlasteneckých, neboť nás osvobodila Rudá armáda; za třetí z důvodů  intelektuálních,  neboť  jsem  byl promořen intelektuální četbou - H. G.  Wells, S. K. Neumann Volby byly 26. května  a    vstoupil do strany čtrnáct dní před tím, abych nebyl sám před sebou v podezření,  že se řídím podle výsledků voleb. Byl jsem přidělen do jedné dílčí organizace v internátě u Bati,  a když jsem přišel na první schůzi stranické organizace, zjistil jsem,  že jsem tam se samými kluky, se kterými jsem neměl nic společného. První ak-

ce, o které se radili, byla, že půjdou lidovcům podřezávat agitační  tabule.  Z  toho jsem poznal, že jsem nevstoupil dobře. Ale později jsem toho nikdy nelitoval, neboť jsem tím dostal důstojný úkol na celý život. Myslím, že jsem ho splnil na sjezdu spisovatelů v roce 1967.

           Zdeněk Boháč, předseda Akademického klubu 48 (*1922)
           Lidovce,  tehdy  a  pak celá léta. 7. května vyzývali v rozhlase studenty, aby přišli do Klementina. Byli tam i ti, kteří se vrátili z koncentračních táborů, vzniklo Studentské hnut odporu.  Tehdy i mě lákali ke komunistům, slibovali vysoké posty, ale já už měl zprávy od těch, kteří před bolševiky utíkali.  Také  národní  socialisté  na jednání  v  Melantrichu slibovali, že když podepíši přihlášku,  stanu  se vedoucím pražské nár. soc. mládeže. Lidi byli líní podob-

ně jako dnes - museli jsme hodně agitovat. Na vysokých školách sice měli při volbách   převahu lidovci a národní socialisté, nejvíc lidí ovšem falešnými sliby zlákali komunisté. Ti si to pak po únoru 48 ve studentských prověrkách s námi vyřídili. Jinostraníci měli podepsat prohlášení, že nesouhlasí s vedením svých stran, a ta měla být vyvěšena na nástěnkách

          Zdenek J. Slouka, politolog (*1923)
          Národní socialisty. Nejpřijatelnější v omezeném spektru čtyř stran. Proč? Směs motivací, rozumových, intuitivních, zděděných. Otec legionář. Tatíček Masaryk. Čapek, ale i Šalda.  Literatura.  Nechuť  k  demagogii. Násilný posun moci k politické levici. Odtud omezený prostor svobodné novinářské práce, zejména sebecenzurou.


          Mnohé vítězství komunistů zaráží a dodnes si kladou otázku: Jak to bylo možné?  Jak to, že ti, kteří způsobili tolik zla, zvítězili ve svobodných volbách a dostali se k moci, kterou za dva roky změnili v diktaturu, jež u nás vládla čtyřicet let?

Ideály a naděje
Důvodů, proč se tak stalo, byla celá řada. Za prvé komunisté prostě a jednoduše využili situace.  Bylo  po  válce  a  lidé v Československu podobně jako v ostatních zemích byli nadšeni levicovými ideály. U nás byla tato tendence na rozdíl od jiných zemí ještě silnější. Snad už je to v povaze naší společnosti a možná je  to  i jisté dědictví české reformace, které způsobilo, že jsme vždy více tíhli k levici.

Naši lidé byli plni ideálů a nadějí v lepší budoucnost. Chtěli, aby nový stát  byl lepší a dokonalejší. Mnozí měli rovněž pocit,  že první Československá republika se svou svobodou byla nedokonalá. Vyčítali jí hospodářské, sociální a politické nedostatky. Hospodářská krize, nezaměstnanost, nevyřešený národnostní problém, byrokracie, korupce, velký počet politických stran a jejich nekončící boj o moc - to byly problémy, s kterými se náš prvorepublikový stát potýkal. Lidé nechtěli, aby se tyto věci opakovaly. Také strašlivá zkušenost z Mnichova a druhé světové války přiváděla lidi k přesvědčení, že tyto hrůzy se již nesmějí opakovat.
Komunisté si toho všeho byli vědomi a předstupovali před občany jako strana,
která nabízí novou alternativu s cílem odstranění všeho shnilého. Ve skutečnosti
jim šlo o získání moci, ale to byl cíl, o kterém se nemluvilo. Prozatím se
prezentovali jako ti, kteří mají největší zásluhy na osvobození. Ve své politice uplatňovali „salámovou taktiku“, jinými slovy: postupnými krůčky se snažili dobýt moc. Jako první prosadili vytvoření Národní fronty a omezení počtu politických stran. Národní frontu tvořily povolené politické strany a na její půdě se měly řešit všechny politické problémy a spory. Komunisté, kteří se rozdělili na dvě strany - Komunistickou stranu Československa (KSČ) a
Komunistickou stranu Slovenska (KSS) - získali v Národní frontě převahu a její existencí zavazovali za cenu jisté účasti na vládě ostatní strany ke spolupráci a podpoře nového politického systému. Následkem toho přestala legální politická opozice existovat. Omezení politických stran se nejvíce dotklo pravicových, občanských stran, které zmizely z politického spektra. Byli zlikvidováni agrárníci, živnostníci a národní demokraté. Zrušení těchto stran odůvodňovali komunisté jejich údajnou spoluprací s nacisty. Redukce měla podle nich vést ke zjednodušení politického života a odstranění třenic; ve skutečnosti tím odstranili část své konkurence, která byla nepohodlná i zbývajícím demokratům. Bezbřehý populismus. Za druhé se komunisté chovali jako klasická populistická strana, která slibuje všechno všem. Snažili se dokázat, že jsou stranou národní a nejdůslednější stranou, která chce dokončit proces národní revoluce, což v praxi znamenalo dosáhnout za každou cenu odsunu Němců a Maďarů, znárodnění cizího a kolaborantského majetku na našem území - tedy jeho převedení do rukou národa, tj. všech.

Komunisté se rovněž velmi operativně přizpůsobovali dané situaci. Na rozdíl od
ostatních stran neměli v této době svůj pevný program a své názory přizpůsobovali velmi obratně veřejnému mínění. Ve třetí Československé republice se v protikladu ke svému působení za první republiky představili jako strana konstruktivní, státotvorná a „demokratická“. Stylizovali se do role bojovníků za dobro, ochránců svobody, pokroku a budovatelů republiky, kterým jsou cizí omezené stranické zájmy a proti nimž stojí zlá a podlá „reakce“. Tímto pojmem označovali všechny své nepřátele-fašisty, kolaboranty i demokraty. Českoslovenští bolševici se prohlašovali za stranu ochraňující svobodu víry a podporující všechny složky společnosti, ať už jsou to horníci, dělníci, zemědělci, živnostníci anebo intelektuálové, kteří reprezentují vědu a kulturu. To se například projevilo snahou získat na svoji kandidátku významné levicově orientované představitele vědy a kultury.

Ovládnutí mocenského aparátu

Za třetí komunisté při svém boji o voliče využívali podílu na moci, který
získali už při moskevských jednáních v březnu 1945. V první poválečné vládě obsadili důležitá ministerstva vnitra, zemědělství a informací. Prostřednictvím těchto resortů ovládali bezpečnostní složky, policii, tisk a v neposlední řadě zemědělství, kde komunistický ministr zemědělství rozdával drobným zemědělcům zkonfiskovanou půdu. Mnozí zemědělci - někdejší příznivci agrárníků - je tak proto volili. Vedle toho se snažili proniknout i do další resortů. Hned po válce byla provedena reorganizace státní správy. Byly zavedeny nové místní, okresní a zemské národní výbory, kde měli komunisté rozhodující pozice. Své lidi - členy,
tajné členy, příznivce nestraníky a kolaboranty z druhých stran - velmi vehementně prosazovali do vedoucích funkcí znárodněných podniků. Komunisté od nich na oplátku očekávali podporu, a to jak ve smyslu finančním, tak ve smyslu politickém. Mnozí lidé rovněž začínali mít pocit, že díky komunistům dostávají moc a majetek do svého vlastnictví a konečně se jim začíná dařit lépe.

Snad nejlépe to vystihl ve svých pamětech exilový ministr financí Ladislav Feierabend: „Mnozí, když viděli, jak si komunisté vedou a že mají za sebou Rudou armádu a Sovětský svaz, přidali se k nim, aby se dostali do vyšších pozic nebo zakryli škraloupky z doby okupace. Komunisté ochotně přijímali každého, kdo se k nim hlásil, bez ohledu na to, jak se choval za nacistické okupace, a tak jejich řady rychle rostly: “Perfektní volební kampaň. Nový vliv se projevil i v nárůstu členstva. Zatímco KSČ měla za první republiky v českých zemích kolem 28 tisíc členů, což ji už tehdy stavělo mezi nejsilnější komunistické strany střední Evropy, tak po válce měli komunisté v březnu 1946 na milion členů. Svou roli v jejich úspěchu sehrávala i dobrá stranická organizace a snaha vybudovat co nejlepší a nejdokonalejší aparát, což už je v povaze totalitních stran. Pavel Tigrid k tomu v jedné ze svých knih dodává „Znáte komunisty - oni jsou šíleně činorodí. My v neděli ještě spali a oni už něco tiskli, vyráběli a redigovali, jezdili, přednášeli, zakládali kluby atd“. Jejich činorodost se projevovala i v perfektní předvolební kampani, která byla podle mého soudu dalším důvodem úspěchu. KSČ se už od podzimu 1945 připravovala na volby. Za organizační stránku věci bylo odpovědné organizační oddělení ÚV KSČ pod vedením Marie Švermové. Ta se mohla při jejich přípravě opřít o rozvětvený aparát, velké finanční zdroje a mnoho zapálených straníků. Jejich kampaň naplno začala oslavami Prvního máje. Tyto oslavy měly v komunistickém podání tři části: předvečer, dopoledne 1. máje a májové odpoledne. Předvečer oslav byl ve znamení národních tradic v upravené podobě. Na mnoha místech se uskutečnilo tradiční pálení čarodějnic, které se provádělo pod heslem “pálení reakce“. Na Prvního máje dopoledne se konaly průvody a odpoledne zase zábavy, které byly ovšem aranžovány mnohde v komunistickém duchu. Kampaň pak vyvrcholila týden před volbami, který komunisté nazvali týdnem osobní agitace, kdy každý soudruh dostal za úkol získat ještě tři voliče. Nejúspěšnější byli čeští komunisté v severních Čechách, ve volebním kraji Ústí nad Labem, kde získali celkem 56,4 % hlasu, na druhém místě v kladenském kraji (53,6 %) a na třetím v karlovarském kraji (52,2 %). Jejich úspěch byl zde zcela pochopitelný. V severních Čechách byla velká část území vystěhována, protože zde žili sudetští Němci. Po válce sem přicházeli noví lidé a ti byli velmi často z řady nejrůznějších důvodů komunistům vázáni. Mnozí zde získali například zabavený sudetský majetek atd. Noví obyvatelé proto volili ve velkém KSČ. V některých severočeských okresech získala i přes 60 % (např. Děčín 62 %, Kadaň 62 %, Duchcov 61 %). A naopak nejméně hlasů získali v krajích stabilních, s malými přesuny obyvatelstva. Příkladem může být zlínský kraj (30,9 % pro KSČ), kde jako v jediném kraji nevyhráli komunisté, ale lidovci (36,4 %). Relativně málo hlasů získali komunisté též v olomouckém (32,4 %) a opavském (33,1 %) kraji. Účel světí prostředky. To vše ve svém úhrnu připravilo takový úspěch. Naše společnost měla po roce 1948 brzy pocítit, jak je nebezpečné věřit krásným, leč neuskutečnitelným ideálům. Jan Masaryk řekl, že: „komunismus se skládá z deseti procent ideologie a devadesáti procent taktiky“. Ve své politice se komunisté vždy řídili heslem, že účel světí prostředky. Vše podřídili svému základnímu cíli získat moc. Nechtěli zachovávat svobodu, zlepšit postavení rolníků, živnostníků, intelektuálů a věřících - chtěli jenom získat moc, a to se jim nakonec v únoru 1948 také povedlo.

                                                                       Lidové noviny, 22.května 2006 Michal Pehr

Před 60 lety vyhráli volby v Československu komunisté

Praha - Před šedesáti lety, 26. května 1946, zvítězili v tehdejším Československu v prvních poválečných volbách komunisté. Až do roku 1990 to byly také poslední volby, které je možné považovat za svobodné, neboť volební vítězství otevřelo komunistům cestu k definitivnímu převzetí moci v únoru 1948 a nastolení totalitního zřízení.

V Československu se parlamentní volby uskutečnily více než rok po osvobození, v době, kdy společnost již byla zásadně proměněna, neboť poválečný prozatímní parlament během krátkého působení dokázal přijmout desítky důležitých zákonů. Volilo se do Ústavodárného Národního shromáždění, ale výsledky v jednotlivých okresech a obcích zároveň určily poměr zastoupení v národních výborech, které nahradily dosavadní obecní zastupitelstva.

Národní shromáždění bylo jednokomorové se třemi sty poslanci a volilo se do něho na základě poměrného zastoupení. Věková hranice aktivního volebního práva byla snížena na 18 let a poslancem se mohl stát každý volič starší 21 let. Aktivní i pasivní volební právo bylo národnostně omezeno - voleb se mohli účastnit jen 'státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti'. Občané německé a maďarské národnosti tak volit nemohli. Jinak bylo volební právo povinné, k volbám ale nemuseli například občané starší 70 let.

Volby se konaly v 28 volebních krajích a byly použity přísně vázané kandidátní listiny, což znamenalo, že volič nemohl použít žádné preferenční hlasy a ani jinak upravovat pořadí kandidátů.

Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících výsledek voleb bylo vytvoření Národní fronty Čechů a Slováků (NF). Vznikla před koncem války v roce 1945 jako svazek protifašistických sil. Zahrnovala povolené politické strany a současně rozhodovala, které další strany mohou vzniknout.

V českých zemích tak mohly působit jen čtyři strany - Komunistická strana Československa (KSČ), Československá sociální demokracie (ČSSD), Československá strana národně socialistická (ČSNS) a Československá strana lidová (ČSL). Na Slovensku byly původně strany dvě - Komunistická strana Slovenska (KSS) a Demokratická strana (DS), během roku 1946 se k nim připojily ještě Strana práce (SP) a Strana slobody (SSl).

Ve volbách v květnu 1946 kandidovalo celkem osm stran. V českých zemích zvítězila s převahou KSČ, když získala 40,17 procenta hlasů a i celostátně byla absolutně nejsilnější stranou. Na druhém místě skončila ČSNS, třetí ČSL a nejhůře dopadla ČSSD. Na Slovensku komunisté takovou podporu neměli a skončili na druhém místě za Demokratickou stranou, která dokázala přitáhnout příznivce z řad bývalých agrárníků a hlinkovců. Zbylé dvě strany získaly jen nepatrné množství voličů. V Národním shromáždění tak komunisté obsadili dohromady 114 křesel ze 300.

Nová vláda, jejímž premiérem se stal předseda komunistů Klement Gottwald, záhy prosadila v parlamentu vládní program navržený komunisty, který obsahoval jejich hlavní předvolební požadavky - mezi nimi další znárodňování, změnu postavení slovenských orgánů, národní očistu a problematiku bezpečnosti.

                                                                    Autor:ČTK.(ČTK) 10:27 - 23.05.2006

Podívejme se na další pohled na události kolem voleb v roce 1946, opět z pravé části politického spektra:

        Nastolení komunistického režimu a vůle lidu ve volbách 1946       
      České (československé) dějiny 20. století jsou dosud politikem. Snaha o vědecký, pravdě se blížící výklad často narážel, zejména v minulosti, na nepřístupnost archivů či pramenů určitého druhu. V tomto ohledu se mnohé zlepšilo a přesto se zdá, jako by výkladů, jež mají s uplatněním poctivého historického řemesla málo co společného, neubývá, ba naopak. Taková zpracování jsou často poplatná stereotypům, jež nejsou konfrontovány s historickými prameny.
      Komunistická strana Československa po desetiletí odvozovala svoji vládu jako legální výsledek projevu vůle lidu Československa v parlamentních volbách roku 1946. Úvaha o tom, že Češi volili 'z osmdesáti procent doleva (napůl komunisticky a napůl socialisticky)', což je citát z Petra Pitharta, sugeruje vidinu téměř apokalyptickou o tom, že tento národ propadl když ne přímo komunismu, tak socialismu, což se po čtyřiceti letech totalitarismu od sebe prakticky nerozeznává, ačkoli mez tehdejšího socialismu byla dána zachováním středního  a malého soukromého vlastnictví a časově 25. Únorem 1948.       

Tato ideologie vznikla především nesprávnou interpretací voleb v zájmu komunistů: nebyla věnována pozornost volebnímu zákonodárství a zejména bylo komunistickým režimem po Únoru 1948 zakrýváno, že první místo, jež získala ve volbách, ji v poměrném volebním systému zdaleka neopravňovala k tomu, aby zaujala vedoucí místo ve státě, neboť podle pravidel parlamentarismu k získání většiny v parlamentu byla závislá na podpoře ostatních koaličních stran. Předstírání, že ve volbách r. 1946 byl zvolen socialismus a komunismus nesený komunistickou stranou Československa, se stalo základem legendy o nastolení komunistického režimu.       

Výsledky parlamentních voleb v r. 1946 byly především dobře připravené. Předpoklad vyslovený při jednáních představitelů československého západního a východního odboje v Moskvě v prosinci 1943, že po válce dojde v rámci obvyklé poválečné radikalizace k posunu doleva, byl nahrazen dohodou o zákazu kolaborujících politických stran. Žádost Klubu nezávislých politiků o kandidování slovenské Demokratické strany v českých zemích byla však vyřízena komunistickým ministrem vnitra Václavem Noskem krátkou cestou. Bez dalšího napsal na žádost 'O' a zkráceně parafoval 'Nos'.       

Podle státovědce K. Loewensteina 'Kdo dělá volební zákon, má moc utvářet politický proces a s ním související politický režim ke svému obrazu'. Jen volební řád, který zachovává pro všechny kandidáty a strany stejné možnosti, odpovídá do určité míry demokratické představě lidu (voličstva) jako nositele suverenity. Dokonalý volební zákon ještě nebyl nalezen a jeho šance se v jistém smyslu zhoršily zavedením všeobecného volebního práva. Neutrální a spravedlivý volební řád se musí vyvarovat alespoň zavedení zisků pro vládu, jež je právě u moci. Pozn. J.Ž.: srovnej v tomto duchu chování polistopadových vlád…

Dosah některých opatření volebního zákona z r. 1946. Co znamenalo stanovení aktivního a pasivního volebního práva na 18 a 21 let? Až do té doby byly osoby mladší 18 let nezletilé a věk do 20 let byl (v trestním právu) všeobecnou polehčující okolností. Rovněž v přídělovém hospodářství byly tyto osoby pokládány za děti. Přihlédneme-li k situaci v jiných zemích, bylo volební právo od 18 let výjimečné. Přes varování vznesené ministerstvem školství a osvěty, že náladovosti a menší životní zkušenosti mladých lidí využíval fašismus a nacismus a vyslovené obavy, aby se tři nejmladší ročníky nestaly volebním faktorem, jehož početní vliv by nebyl úměrný politické vyspělosti, bylo těmto ročníkům volební právo přiděleno, takže do voleb přistoupilo bez zkušenosti s volbami v demokratické společnosti celkem čtrnáct ročníků, z nichž prvních sedm ročníků mužů náleželo k nejpočetnějším. Voliči ve věku 18-20 let tvořili 513 000 občanů oprávněných volit, tj. 7,2 %. Více než čtvrtina voličů šla k volbám poprvé ve svém životě. Průhledné cíle sledovalo také udělení volebního práva příslušníkům branné moci a Sboru národní bezpečnosti.       

Všeobecné a rovné volební právo bylo přes varování odborníků, kteří se obávali precedentu i pro jiné oblasti, omezeno pouze na státní občany české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, takže byli vyloučeni nejen Němci a Maďaři, kteří měli být odsunuti, ale také osoby židovské národnosti a příslušníci maďarské a německé národnosti, kteří měli podle Ústavního dekretu o státním občanství československé státní občanství a dokonce i ti z nich, kteří se v čs. vojenských jednotkách zúčastnili druhého odboje.       

Komunistická strana otiskla svůj volební program nejpozději. Pojala do něj prakticky vše, co obsahovala prohlášení jejích partnerů z Národní fronty. Nesmiřitelný boj nahradila národní a sociální solidaritou a tvůrčí spoluprací všech vrstev národa. K pracující dělnické třídě, kterou kdysi reprezentovala, přiřadila pracující inteligenci, zemědělce a živnostníky, pro něž všechny reklamovala svobodu práce a podnikání. Vedle rudých praporů se na dělnických manifestacích objevovaly i československé prapory, vedle Internacionály se zpívala i čs. hymna. Odpovídalo to cítění doby. Autonomie až do odtržení, požadovaná před válkou pro Území osídlená převážně Němci, se změnila v požadavek počeštění pohraničí a v aktivní účast při odsunu Němců. KSČ se proto mnohým současníkům jevila jako strana vlastenecká a státnická.       

Předmětem úsilí o získání voličských hlasů bylo tradičně dělnictvo, ale i osídlenci v pohraničí (osidlovací Úřad mělo v rukou komunistické ministerstvo vnitra). K nim se řadili také zemědělci, vděční za příděly na rozparcelovaných velkostatcích. Inteligenci získávala strana proklamacemi o obnově školství, rozšíření české kultury do pohraničí a požadováním 'nejpřednějšího místa' pro kulturu, uměleckou a vědeckou práci. Formulovala do svého programu i to, co bylo pro ostatní demokratické strany samozřejmé, jako svobodu učení a svědomí, svobodu tisku, shromažďovací aj. Díky těmto požadavkům vypadal komunistický program pro nezkušené voliče úplněji než ostatní programy. Byl také koncipován se značnou obratností: vše, co se děje, a vše, co se má dít, je v zájmu lidu. Komunismus nebyl zmíněn vůbec, socialismus pouze jednou, v závěrečné části. Ani slovo o diktatuře proletariátu. Obecně se soudilo, že komunistická strana přestala být 'přízrakem stálého ohrožení a nežádoucího nebezpečí pro většinu občansky cítícího národa, jest významným kladem pro náš budoucí vývoj , postavila se na základ právního řádu a demokratických zásad' (Svobodný zítřek). Pro volební Úspěch KSČ mluvilo i to, že byla stranou neopotřebovanou a nevyzkoušenou. Čtrnáct ročníků z celkového počtu 53, které přistoupily k volbám, nebylo ještě rozvrstveno mezi politické strany, mnohé strany zanikly. Totalitní strany přinášejí ve svých programech snadná řešení všech problémů. Bylo to jako pokušení.                                                                                                                          Eva Broklová-INTERNET - květen 2006

            Tento názor dokládá, že česká pravice v roce jak v roce 1946, tak i nyní, v roce 2006, názorově přesně respektuje politickou linii mezinárodního kapitálu, ale v domácím prostředí se chová, jako by byla politicky suverénní, svobodná, respektující nejvlastnější zájmy československého, nyní již jen českého národa.

            O pár měsíců později:

      Trumanův projev - 12. březen 1947, Kongres USA

 Ve vážné situaci, před kterou dnes svět stojí, se mi jeví jako nutné vystoupit při společném zasedání Kongresu. Oblastí současného dění, kterou Vám chci předložit k úvaze a rozhodování, je Řecko a Turecko.

             Řecká vláda požádala Spojené státy o finanční a hospodářskou pomoc. První       zprávy od americké hospodářské komise, která působí v Řecku, a zprávy amerického velvyslance v Řecku potvrzují prohlášení řecké vlády, že pomoc  musí přijít, pokud má být  Řecko i nadále svobodnou zemí. Nevěřím, že by americký lid a Kongres volání o pomoc řecké vlády nevyslyšeli.

            V mnoha zemích byly nedávno lidem proti jejich vůli vnuceny totalitní režimy. Vláda Spojených států několikrát protestovala proti nátlaku a zastrašování při porušování jaltské dohody v Polsku, Rumunsku a Bulharsku.

           A dále musím konstatovat, že i v některých dalších zemích došlo k podobnému vývoji.

V současném úseku světových dějin musí téměř každý národ volit mezi dvěma způsoby života. Tato volba není často volbou svobodnou. Jedna cesta se opírá o vůli většiny a dá se poznat podle  svobodných institucí, reprezentativní vlády, svobodných voleb, záruk       osobních svobod, svobody projevu, náboženského vyznání a ochrany před politickým útlakem.

            Druhá cesta se opírá o vůli menšiny, kterou násilně nařizuje většině. Jejími průvodními znaky jsou teror a útisk, kontrola tisku a rozhlasu, zfalšované volby a omezení  osobních svobod.

            Jsem přesvědčen, že politikou Spojených států musí být podpora národům, které čelí pokusům o podmanění ozbrojenou menšinou či vnějším tlakům. Věřím, že musíme podporovat svobodné národy, aby si sami mohly zvolit svůj osud. 

Pozn.J.Ž: viz Jugoslávie, Afghánistán a Irán v poslední době-tyto státysi také svobodně zvolili svůj osud?… 

            Jsem přesvědčen, bychom měli pomáhat hlavně ekonomickými a finančními prostředky, které jsou podstatné pro hospodářskou stabilizaci a fungování běžných politických procesů.

             Svět není statický a status quo není neměnný. Ale nemůžeme dovolit aby došlo ke změně statutu quo porušováním Charty OSN takovými metodami jako je nátlak nebo podobnými úskoky jako například politickou infiltrací.

             Při pomoci svobodným a nezávislým národům v zachování jejich svobod budou Spojené státy dodávat účinnost základním zákonům Charty Organizace spojených národů.

            Stačí nám jeden pohled na mapu, abychom poznali, že existence a integrita řeckého národa mají závažný význam v rámci mnohem obšírnějších okolností. Pokud by si ozbrojená menšina podrobila Řecko, mělo by to závažné dopady na jeho souseda, Turecko. Zmatek a nepořádek by se rozšířily do celé oblasti Středního východu.

            Mimo to, by měla ztráta nezávislosti Řecka hluboký dopad na ty evropské země, jejichž obyvatelé bojují za udržení svobody a nezávislosti, mezitím co současně odstraňují válečné škody.

            Bylo by nepopsatelnou tragédií, pokud by tyto země, které tak dlouho bojovaly proti přesile, podlehly. Zhroucení svobodných institucí a ztráta nezávislosti byly zhoubné nejen pro ně, ale i pro celé svět. Ztráta odvahy a možné neúspěchy by mohly brzy zasáhnout sousední národy při jejich boji o udržení svobody a nezávislosti.

            Pokud odmítneme Turecku a Řecku v této rozhodující hodině naši pomoc, dopadnou následky právě tak dalece na západ jako na východ. Musíme jednat okamžitě a s rozhodností.

            Proto žádám Kongres, aby zajistil podporu Turecku a Řecku ve výši 400 milionů dolarů k 30. červnu 1948…

            Nárůst totalitních režimů je vyživován nouzí. Rozšiřuje se a roste na půdě chudoby a sporů. Dosahuje plného růstu, když zemře naděje lidí na lepší život. My musíme tuto naději držet při životě.

            Svobodné národy světa hledají u nás podporu, když se snaží  udržet svou svobodu.

            Pokud ve svém úsilí polevíme, vydáme svět v nebezpečí a ohrozíme nepochybně i blahobyt našeho národa.               

            V rychlém sledu událostí na nás dopadla velká odpovědnost. Jsem přesvědčen, že se Kongres této odpovědnosti postaví důsledně čelem.

                                           Poznámka: Jedná se o vybrané nejdůležitější pasáže projevu.

            O pár měsíců později, opět v USA:

     

Marshallův projev, 5. červen 1947, Harvardova univerzita

   „Nemusím vám říkat, že situace ve světě je velmi vážná…  Evropské obchodní struktury se během války úplně rozpadly. Obnovu značně zdržel fakt, že dva roky po ukončení války nebyla uzavřena mírová smlouva s Německem a Rakouskem.  Náprava ekonomické struktury v Evropě si zjevně vyžádá mnohem delší čas a větší úsilí, než se předpokládalo. USA jsou dnes jedinou zemí na světě, která má ekonomickou sílu a produktivitu pro poskytnutí nezbytné pomoci…

   Skutečnost je taková, že evropské požadavky na nákup potravin a dalších výrobků silně přesahují na nejbližší tři nebo čtyři roky platební schopnosti těchto zemí. Zásadní pomoc je proto nutná, nemá-li čelit prudkému zhoršení hospodářské, sociální a politické situace. Záchrana spočívá v prolomení začarovaného kruhu a obnovení důvěry evropských národů v budoucnost hospodářství jejich zemí a Evropy jako celku…

    Náprava ekonomické struktury v Evropě si zjevně vyžádá mnohem delší čas a větší úsilí, než se předpokládalo. USA jsou dnes jedinou zemí na světě, která má ekonomickou sílu a produktivitu pro poskytnutí nezbytné pomoci…

   Je logické, že Spojené státy musí udělat, co je v jejich silách a přispět k obnově normálního ekonomického zdraví ve světě bez něhož nemůže existovat politická stabilita a zajištěný mír. Naše politika není zaměřena proti nějaké zemi či doktríně, ale proti hladu, bídě, zoufalství a chaosu. Jejím účelem je oživit fungující ekonomiku ve světě, aby mohly být vytvořeny politické a společenské podmínky, v nichž mohou existovat svobodné instituce…

   Každá podpora, kterou tato vláda vyšle, by měla vést k oživení a nikoli jen k utišení bolesti. Každá vláda, která je  připravena podpořit oživení ekonomiky, najde plnou podporu Spojených států. Každá vláda, která se bude snažit blokovat oživení ekonomiky jiné země, nemůže naši pomoc očekávat. Kromě toho, vlády, jednotlivci či skupiny, které budou chtít podporovat uchování nouze a z ní pak profitovat, narazí na odpor Spojených států.

   Je zřejmé, že vláda Spojených států nemůže ve svém úsilí o obnovu pokročit bez nějaké dohody samotných evropských zemí, která shrne stávající požadavky a vymezí vlastní spoluúčast, aby byla opatření této vlády účinná.

   Nebylo by vhodné ani účelné, aby naše vláda vypracovala jednostranný program, který by měl postavit Evropu ekonomicky na nohy. To je věcí Evropanů. Iniciativa musí, podle mého názoru, vyjít z Evropy. Úlohou této země je poskytnout přátelskou pomoc při přípravě hospodářského programu a při jeho následné aplikaci tak ,aby to bylo pro nás přijatelné. Program bude ale také vyžadovat, aby se část našeho lidu postavila čelem k obrovské zodpovědnosti, kterou na naši zemi vložily dějiny“.

            Význam Marshallova plánu byl obrovský. V zájmu USA pomohl nastartovat hospodářský růst a přiměl Evropu k rozvíjení hospodářských styků. Stal se tak základním pilířem evropské integrace. Nové hospodářské organizace na sebe nenechaly dlouho čekat. Ať to bylo již Evropské společenství uhlí a oceli či EHS. Nešlo však jen o hospodářské organizace. Přinesl i schopnost jednotlivých států zasednout za jeden stůl a  rokovat o jiných otázkách, v první řadě o společné obraně. Jedním z mnoha důsledků Marshallova plánu se tak vlastně stal i vznik Severoatlantické aliance

O necelý rok později, s vydatnou pomocí Československa (zejména sionisticky orientovaných osob ve státním, politickém i ekonomickém aparátu), a se souhlasem J.V.Stalina, vlivem dlouholetého úsilí sionistů, utrpení milionů Židů za druhé světové války, poválečné situaci a snaze Sovětského svazu rozšířit tábor pokrokově a socialisticky orientovaných zemí, vzniká stát Izrael. 

Vyhlášení Státu Izrael, Museum v Tel Avivu, 14.5. 1948

Země Izrael je kolébkou židovského národa, zde byla formována jeho duchovní, náboženská a politická tvář, zde bojoval o státní samostatnost, zde vytvořil své národní i univerzální kulturní hodnoty a daroval světu nesmrtelnou Knihu knih. Násilím vyhnán ze své Země zůstal ji věrný v celé diaspoře a nikdy se nepřestal modlit a doufat v návrat do své Země a v obnovu politické svobody.

Na základě historické a tradiční spjatosti usilovali Židé všech pokolení o opětovné navrácení staré vlasti. V posledních generacích se do Země vrátili četné zástupy. Průkopníci, hrdinové a bojovníci dali znovu rozkvést poušti, vzkřísili hebrejský jazyk k novému životu, vybudovali města a vesnice, a tak vytvářeli stále rostoucí lid s vlastním hospodářstvím a kulturou, mírumilovní, ale schopný se bránit, lid který přináší všem obyvatelům Země požehnání a pokrok, lid, který usiluje o státní samostatnost.

V roce 1897 se na výzvu Theodora Herzla, tvůrce myšlenky židovského státu, sešel Sionistický kongres a vyhlásil právo židovského národa na národní obrození na půdě své vlasti.

Toto právo bylo uznáno Balfourovou deklarací dne 2. listopadu 1917 a stvrzeno mandátem Společnosti národů, který garantoval mezinárodní uznání historické vazby židovského lidu s izraelskou zemí a jeho právo získat opět národní domov.

Zkáza, která židovský národ postihla v poslední době, zkáza, při níž byli odvlečeni na porážku miliony evropských Židů, znova a jednoznačně potvrdila nutnost řešit otázku židovského národa, dosud bez vlasti a státu, znovuzřízením židovského státu v zemi Izrael. Tento stát doširoka otevře dveře každému Židu a židovskému lidu zajistí rovnoprávné postavení mezi ostatními národy.

Židovští uprchlíci, kterým se podařilo uniknout hrůzostrašnému krveprolití nacionálního socialismu v Evropě, i Židé z jiných zemí nepřetržitě proudili do země Izrael navzdory všem potížím, překážkám a nebezpečím; neustále se dožadovali především svého práva na život ve cti, svobodě a na poctivou práci na své domácí půdě.

Ve druhé světové válce se židovští obyvatelé Palestiny plně podíleli na boji svobodných a mírumilovných národů proti silám národněsocialistických zločinů a krví svých bojovníků a svým nasazením si vydobyli právo být připočteni ke společenství zemí, které založily Organizaci spojených národů.

Dne 29. listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění Spojených národů usnesení požadující zřízení židovského  státu v zemi Izrael. valné shromáždění žádalo od obyvatel  izraelské země, aby se sami ujali nutných kroků, které povedou k provedení tohoto usnesení. Uznaní práva židovského lidu na vlastní stát ze strany Spojených národů nelze vyvrátit. je to přirozené právo židovského lidu vést život jako každý samostatný národ ve svém státě.

My, členové lidové rady, zástupci židovského obyvatelstva Palestiny a Sionistického hnutí, jsme se proto sešli v den ukončení britského mandátu nad zemí Izrael a vyhlašujeme tímto z moci našeho přirozeného a historického práva a na základě usnesení valného shromáždění Spojených národů zřízení židovského státu v zemi Izrael.

Vyhlašujeme , že od okamžiku ukončení mandátu této noci na 15. květen 1948 až do zřízení státních orgánů, které mají být zvoleny na základě zákona vydaného ústavodárným shromážděním, nejpozději do 1. října 1948, bude lidová rada sloužit jako prozatímní státní rada a její vedení bude představovat prozatímní vládu židovského státu, jehož jméno bude Izrael.

Stát Izrael bude otevřen židovským přistěhovalcům a všem příslušníkům národa rozprášeným po celé světě. Bude se starat o rozvoj  země pro blaho všech jejích obyvatel; bude založen na svobodě, rovnosti a míru – ve světle slova izraelských proroků; bude poskytovat všem občanům plnou sociální a politickou rovnoprávnost bez rozdílu náboženství, rasy  a pohlaví; bude garantovat svobodu víry, svědomí, jazyka, výchovy, vzdělání a kultury; zabezpečí posvátná místa všech náboženství a zůstane věrný principům ústavy Spojených národů.

Stát Izrael bude připraven ke spolupráci s institucemi a zástupci Spojených národů při uskutečňování usnesení Valného shromáždění z 29. listopadu 1947 a bude přispívat k realizaci hospodářské jednoty celé Palestiny.

Apelujeme na Spojené národy, aby byly židovskému lidu nápomocny při výstavbě jeho nového státu a přijaly stát Izrael do velké rodiny národů.

Apelujeme – za  neustávajících krvavých útoků, které se na nás po měsíce podnikají – na syny arabského lidu žijící ve státě Izrael, aby zachovali mír a podíleli se na budování státu na základě plné občanské rovnoprávnosti a odpovídajícího zastoupení ve všech státních institucích, prozatímních i definitivních.

Podáváme všem sousedním státům a jejich národům ruku ke smíru a k dobrému sousedství a apelujeme na ně, aby vzájemnou pomocí spolupracovaly s židovským národem, jenž se ve své Zemi stal samostatným. Stát Izrael je připraven připojit se ke společnému úsilí o rozvoj celého Předního orientu.

Apelujeme na židovský lid v diaspoře, aby se semkl kolem Izraele v přistěhovaleckém díle i ve výstavbě a aby stál Izraeli po boku v jeho těžkém boji za uskutečnění mnohageneračních snah o vysvobození Izraele.

V pevné důvěře v záštitu Izraele stvrzujeme vlastnoručními podpisy prohlášení při zasedání Prozatímní státní rady na půdě naší vlasti, ve městě Tel Aviv, dnes, před začátkem šabatu pátého dne měsíce ijar 5708, 14. května 1948. 

                          Pramen: M. Krupp: Sionismus a Stát Izrael, Praha 1999, s. 116-118

Vraťme se zase kousek dál do tehdejší historie, na Dullese v roce 1945, Churchilla v roce 1946,  Trumana a Marshalla v roce 1947 a založení státu Izrael v roce 1948, navazuje v roce 1949 Konrád Adenauer, který takto vyhlásil svoje vládní prohlášení:

          

 Adenauerovo vládni prohlášeni - 1949 - Adenauer před Spolkovým sněmem:

       

      20. září 1949

       Dámy a pánové!

Vznik nového Německa proběhl po dlouhých jednáních v parlamentní radě a ve volbách do Spolkového sněmu 14. září s velkou rychlostí. 7. září vznikly Spolkový sněm a Spolková rada. 12. září zvolil Spolkový sněm Spolkového prezidenta (Theodor Heuss – pozn. aut.), 15. září Spolkového kancléře (dále jen kancléř). Spolkový prezident mě poté ve stejný den jmenoval kancléřem. Dnes, 20. září jmenoval na můj návrh Spolkovou vládu (dále jen vláda).

 Se vznikem vlády, která se dnes uskutečnil vstoupil v platnost okupační statut. I když

 jsou   kompetence Spolkového sněmu a vlády omezeny okupačním statutem, může nás    tento vývoj, toto bytí německého státu naplňovat radostí. Pokrok, vzhledem k podmínkám, které u nás od roku 1945 nastaly, i vzhledem k situaci nacionálně-socialistické říše, je velký. 

 Sice si musíme být stále vědomi, že Německo a německý národ nejsou svo-       bodné, že nejsou v rovnoprávném vztahu s ostatními národy, že – a to je obzvláště bolestivé – je rozděleno na dvě části. Ale přesto se těšíme relativní státní svobodě.

            Naše hospodářství je na vzestupu. A především máme osobní svobodu. Nikdo u nás nemůže být, na rozdíl od toho, jak tomu bylo v nacistické říši a jak je tomu ještě nyní, k naší lítosti, v druhé části Německa - východní zóně - zbaven svobody a života tajnou státní policií nebo jinou institucí. Tyto statky: právní ochrana, ochrana osobních svobod, které jsme mnoho let  neměli, jsou natolik cenné, že přes všechno, co nám schází, se musíme těšit z toho, že tyto osobní svobody máme…      

           Otázka „sociálně tržní hospodářství“ nebo „plánované hospodářství“ hrála ve volebním boji převažující roli. Německý lid se velkou většinou vyslovil proti plánovanému hospodářství…

           Spolkovému prezidentovi jsem navrhl jmenování 13 ministrů. Jsem si vědom, že se tento počet bude zdát některým na první pohled vysoký. Proti tomu poukazuji na to, že v našich časech vznikly buď nové úkoly, které potřebují zásah státu – zde poukazuji na otázku vyhnaných – nebo  povinnosti státu předpokládají takový rozsah, že přesahují rámec tradičních ministerstev. Jmenuji zde otázku bytového hospodářství a výstavby bytů. Některá ministerstva jsou tak podmíněna časem, což znamená: když splní svou práci nebo když jejich úkoly nabudou běžného rozsahu, budou zrušena, zatímco takzvaná klasická ministerstva, jako ministerstvo vnitra, financí, spravedlnosti, práce atd., zůstanou…

           Není žádných pochyb, že naším původem a naším smýšlením patříme k západoevropskému světu. Chce udržovat dobré vztahy se všemi zeměmi, především ale se s našimi sousedy, státy Beneluxu, Francií, Itálií a severskými zeměmi.

           Dovolte mi, abych v této hodině se zvláštním díkem vzpomenul na Spojené státy. Nedomnívám se, že se někdy v historii vítězný stát pokusil pomoci poraženému a přispět k jeho hospodářské obnově a oživení, tak jak to Spojené státy Německu dělali a dělají.

            Německo-francouzské soupeření, které ovládalo evropskou politiku po staletí a dalo podnět k mnohým válkám, ničení a krveprolití, musí být s konečnou platností zprovozeno ze světa.

 Když hovořím o míru ve světě a v Evropě, potom dámy a pánové,  se musím vrátit k rozdělení Německa. Rozdělené Německo – a to je naše pevné přesvědčení - jednoho dne zmizí. Toto rozdělení bylo způsobeno napětím, které vzniklo mezi vítěznými mocnostmi.I toto napětí ustane. Doufáme, že pak již nic nebude stát v cestě znovusjednocení s našimi       bratry a sestrami ve východní zóně a v Berlíně.

      

            Pramen:  Kolektiv autorů, Die deutsche Geschichte, sv. IV., Augsburg 2001, str. 512 

        Prorocká slova J. V. Stalina k roli OSN, pronesená v roce 1951:

V rozhovoru s dopisovatelem Pravdy J. V. Stalin prohlásil – „Organizace Spojených národů je tak přeměňována v nástroj útočné války a tím přestává být světovou organizací rovnoprávných národů. Organizace Spojených národů nyní vlastně není ani tak světovou organizací, jako spíše organizací pro Američany, fungující podle potřeb amerických útočníků…

Organizace Spojených národů nastupuje tak na neslavnou cestu Společnosti národů a tím pohřbívá svou morální autoritu a odsuzuje se k rozpadu.“

Na XIX. Sjezdu KSSS J.V.Stalin řekl: „Mír bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukou a bude-li ji hájit do konce. Válka se může stát nevyhnutelnou, jestliže se podněcovatelům války podaří opříst sítí lží lidové masy, oklamat je a zavléci do světové války.“

Na XV. sjezdu Komunistické strany USA v roce 1950 tajemník národního výboru Gus Hall řekl: „Rozvoj fašismu postavil americký lid před nejzávažnější nebezpečí v dějinách naší země. Ještě nikdy neohrožovalo takové smrtelné nebezpečí americké demokratické instituce a základní práva amerického lidu jako dnes.

Američtí imperialisté přes všechny výstrahy dějin se tedy dali skutečně cestou fašismu a převzali tak úlohu, kterou hrál Hitler. Mezi imperialismem německým a imperialismem americkým není již dnes žádného rozdílu, a to jak v konečných cílech, tak i v metodách při uskutečňování těchto cílů“.

Poznámka J.Ž: Nyní jsme svědky fašizujících metod USA v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu a jinde.

Připomeňme si ještě slova V.I.Lenina – Spisy, sv.XXVI-II, strana 138:

Vidíme, jak se Anglie a Amerika – země, které měly více než ostatní možnost zůstat demokratickými republikami – staly se také stejně rychle a možná, že se ještě rychleji přibližují k témuž konci, kterého dosáhl tak úspěšně německý imperialismus. Nejdříve se neuvěřitelně zvětšoval, až pozřel tři čtvrtiny Evropy, ztloustl a pak náhle praskl – a zanechal za sebou hrozný zápach. A k tomu konci se nyní rychle přibližuje anglický a americký imperialismus“. 

Vladimír Fraj, Československý komunista - JISKRA, číslo 104, květen 2006, str.3

      

O 4 roky později již Západní Německo velmi aktivně a čile spolupracovalo se Spojenými státy. Konrád Adenauer proto přijel v roce 1954 do USA, aby mimo jiné poděkoval za pomoc při obnově tehdy již rozděleného německého státu:

Adenauer v USA

      „Na 6.-17.duben 1953 byla stanovena první cesta kancléře Spolkové republiky Německo do Spojených států amerických. Byla to první cesta předsedy německé vlády do USA.

            Rád jsem přijal pozvání. Hlavním účelem mé cesty bylo prohloubení a posílení důvěry a navázání ještě pevnějších svazků sympatie mezi USA a SRN. Sympatie a důvěra ve spolehlivost hrály ve vzájemných vztazích rozhodující roli.

            V první řadě jsem však jel do USA, abych vyjádřil poděkování německého lidu za všechno, co lid Spojených států pro Německo po jeho zhroucení udělal, a to tak velkorysým a šlechetným způsobem, jak ještě nikdy nikdo v historii.

            Po přistání v New Yorku vstoupilo na palubu mnoho reportérů, aby si vyslechli můj projev. Uspořádal jsem krátkou tiskovou konferenci na palubě lodi a řekl novinářům, že jsem po přistání v USA cítil především jedno: pocit vděčnosti americkému lidu. My Němci jsme mu děkovali z celého srdce za dobré skutky, které ukázal po našem kolapsu.

Pozn.J.Ž: „kolapsem“ je patrně porážka nacismu a hitlerovského Německa od Rudé armády, mimo jiné v závěrečné fázi i od „spojenecké“ americké armády, která prokazatelně stranila německé armádě, přijímala ji do zajetí s cílem uchránit její zločinné příslušníky od spravedlivého potrestání od sovětských vojáků

            Má cesta do USA byla jedním z mnoha kroků na cestě poraženého národa zpět do společenství národů (Adenauerově cestě do USA předcházela návštěva Itálie a Velké Británie –  pozn. aut.). Tato cesta musela být zdolána s velkou trpělivostí, obezřetností a bez jakéhokoli přeceňování sama sebe. Bylo nutné stále počítat s nezdarem a pokusy rušivých elementů. Museli jsme vědět, že máme stále mnoho nepřátel a že existovalo ještě mnoho psychologických zábran, které jsme museli překonat.

            Nejdůležitější bylo po porážce a kolapsu vyvést zemi z izolace. Musel jsem vyzkoušet všechno, abych z válečných nepřátel získal spojence a přátele.To vyžadovalo velmi opatrný psychologický postup. Mou hlavní myšlenkou bylo dovést Německo jako rovnoprávný stát do společenství národů a dosáhnou začlenění Německa do svobodného světa.

            Úspěch mých washingtonských jednání spočíval v první řadě v těžko přehledné psychologické oblasti. Má návštěva Spojených států ukončila jednu fázi německo-amerických vztahů. V závěrečném komuniké bylo na začátku i na konci výslovně zmíněno slovo přátelství. Toto slovo znamenalo velmi mnoho. 

            Vyjádřil jsem úmysl položit věnec na hrob neznámého vojína na národním hřbitově v Arlingtonu. Americká administrativa z toho udělala působivou ceremonii. Pojala to jako tečku za roky nepřátelství a celému světu ukázala, že tato doba skončila, že nyní nastala éra přátelství a že Spolková republika Německo je znovu přijata do kruhu a společenství svobodných národů.

            Arlington, národní hřbitov USA, leží kus stranou od Washingtonu ve velmi krásné  krajině uprostřed zeleně. 8. dubna 1953 dosáhla moje návštěva svého vrcholu, symbolického vrcholu tvrdé osmileté práce.

            Při mém příjezdu na hřbitov mě pozdravil jeden americký generál. Doprovodil mě k pomníku. Za námi kráčeli tři američtí podporučíci, prostřední nesl německou vlajku. Okolí pomníku bylo lemováno rotou všech druhů amerických vojsk. Dvacet jedna pozdravných výstřelů dunělo krajinou, když jsem šel s generálem k pomníku s vlajkou těsně za mnou. Zatímco vzduchem létaly povely, položil  jsem na hrob věnec s černo-červeno-zlatou stuhou, věnovanou padlým obou národů. Americká vojenská kapela hrála německou hymnu. Viděl jsem, jak jednomu z mých průvodců tekly slzy a i já jsem byl hluboce dojat.

            Byla to dlouhá a obtížná cesta z totálního kolapsu v roce 1945 k tomuto okamžiku roku 1953, kdy zazněla německá státní hymna na hřbitově cti Spojených států.“

 

Pramen: Paměti K. Adenauera, cit. dle: Kolektiv autorů, Die deutsche Geschichte, sv. IV., Augsburg 2001, s. 540     

Stalinova smrt.

 Několik měsíců  před Stalinovou smrtí je demontován celý bezpečnostní systém jeho ochrany. Jeho osobní tajemník Alexandr Proskrebyšev, který mu sloužil od roku 1928 s obdivuhodnou výkonností je propuštěn a vykázán do střeženého místa pobytu s tím, že 'měl zpronevěřit tajné dokumenty'. Podplukovník Nikolaj Vlasik, celých 25 let šéf Stalinovy ochranky je 16.12.1952 zatčen a 'umírá po několika týdnech ve vězení'. Generálmajor Petr Kosynkin, zástupce náčelníka Kremelské stráže, odpovědný přímo za Stalinovu bezpečnost umírá 17.2.1953 na 'srdeční záchvat'.

Děrjabin píše 'Proces zbavování Stalina veškeré jeho osobní bezpečnosti byl propracovanou a velmi dobře připravenou operaci'.

Takové spiknutí mohl vést jen Berija. 1.3.1953 nachází stráž Stalina v bezvědomí na zemi v jeho pokoji, telefonicky jsou povoláni všichni členové politbyra. Nikdo však nevyrozumí lékaře, první pomoc je Stalinovi poskytnuta 12 hodin po záchvatu

5. března 1953 Stalin umírá.

        Jiný pohled na Stalina, Ludo Martens, OREGO, 1995, vydavatel Milan Havlíček

V roce 1953 za zvláštních okolností, dosud neobjasněných, umírá J. V. Stalin. Moci se po řadě opravdu podivných událostí, o nichž se dnes, kdy je téměř vše v režii kapitálu, sionistů a jejich horlivých přisluhovačů tuzemské provenience opět nehovoří, ihned ujímá N. S. Chruščov. Likviduje postupně, ale cíleně marxisticko-leninsky orientované kádry, dosazuje za ně sobě oddané, „osvědčené“  - zrádce, revizionisty, oportunisty a lidi dříve, za Stalina trestané za protisovětskou činnost. Krysy, za Stalina zalezlé do děr, začaly vylézat na světlo.

 

    Situace v NDR

V roce 1953 „povstala“ část obyvatel NDR proti vedení SED a státu. Co tomu kontrarevolučnímu dění, uskutečněném pár měsíců po smrti Stalina předcházelo?

Na 2. konferenci SED (Socialistická sjednocená strana Německa), vládnoucí strany NDR, v červenci 1952, byla vyhlášena 'urychlená výstavba socialismu': podpora těžkého průmyslu, kolektivizace zemědělství a vybudování Národní lidové armády. Nedostatky v sortimentu konzumního zboží, které se brzo vyskytly, byly zpočátku řešeny na úkor soukromého sektoru. Potom však strana a vláda řešily nastalé problémy i snižováním životní úrovně dělníků, mj. zvyšováním cen a snižováním sociálních dávek. Dost lidí v této době z různých důvodů uteklo přes hranice na Západ.

9. června 1953 pak SED změnila svou politiku. 'Nový kurs' přinesl faktické ústupky bohatým a střední třídě: výhodné úvěry, větší svobodu pro opoziční strany a církev, částečný návrat továren bývalým majitelům, uvolnění povinnosti dávek od rolníků, právo na vystoupení ze zemědělských družstev. Naopak dělnická třída byla zvyšováním norem a zdražováním dodatečně zatížena. Vládní dekret z 28. května stanovil nové akordní sazby pro stavební a dělnické profese. Následně došlo k nepokojům, jichž se zúčastnila část dělníků.

Mluvčí dělníků během nepokojů četli různé požadavky, například: 'Okamžité snížení norem o 10%, snížení základních cen o 40% a odvolání funkcionářů, kteří se dopustili hrubých chyb“. 17. června byly v nastalé situaci již zřejmé aspekty nasvědčující organizovanému pokusu o státní převrat, a snaha o přechod NDR ke státům 'svobodného Západu' pod záminkou „dělnického povstání“. Ne náhodou tvořil strategicky důležitý Berlín jedno z ohnisek odporu proti socialisticky orientovanému německému státu.

 surovinový a těžký průmysl centrum odporu.

Organizace odporu.

První nezávislý krok pracujících spočíval ve svolání shromáždění, ještě 'služební' cestou - přes odbory. Potom byly ustanoveny na odborech nezávislé stávkové výbory. Tyto výbory většinou jako první kroky odvolaly ředitele a zrušily buňky SED v podnicích.

V celé zemi se následně konaly stávky a solidární shromáždění ve velkých podnicích a v průmyslových centrech, dokonce i tam, kde již před válkou měli komunisté silnou podporu. V některých městech došlo k násilným střetům s policií, útokům na kanceláře SED, pálení spisů, napadání stranických funkcionářů, otevírání věznic, obsazování radnic a správních budov. Pracující z obsazených podniků byli organizovaně vysláni do Berlína, aby podpořili generální stávku. V některých městech ( Erfurtu, Magdeburgu, Halle a v Sasku ) kontrolovaly bojovné skupiny dělníků dokonce celé čtvrtě.

Výzva ke generální stávce platila pro celý Berlín. Západoněmecká vláda však nakonec dostala z rozsahu plánovaných akcí a k platnosti poválečných smluv o uspořádání a statutu Německa strach. Západoberlínským odborům bylo zakázáno vyzývat k solidární stávce, ba dokonce jenom veřejně vyslovit toto slovo! Zakázány byly také solidární akce, které požadovaly Socialistická mládež a některé podniky. Jenom státem schválené protestní shromáždění společně se západními spojenci a pravicovými stranami byla povolená. Za této situace vznikl pro kontrarevoluci patový stav.

Dne 17.června 1953 stávkovalo ve Východním Berlíně asi 150 000 lidí. Do města vyjely sovětské tanky, ve 13 hodin vyhlásil sovětský komandant ve městě výjimečný stav. Ten samý den bylo povstání potlačeno jednotkami Sovětské armády a policie.

Orgány NDR poté využily rozkolísání stavu povstalců a i v jiných místech země mírnými prostředky, nasazením policie, došlo k uklidnění situace. Rázné potlačení kontrarevoluce upevnilo v německém národě, historicky navyklém na vojenskou kázeň a poslušnost, politickou moc SED.

 

Důsledky povstání .

SED po červnových událostech provedla 'sebekritiku' a snížila normy o 10%. Většina zatčených byla propuštěna, výstavba bytů a průmysl zaměřený na výrobu spotřebního zboží dostaly rezervy z fondu těžkého průmyslu. Formálně dokonce ministr spravedlnosti přiznal právo na stávku. Přesto požadovali dělníci odvolání určitých funkcionářů. Mnoho členů SED bylo následně vyloučeno ze strany na základě obvinění ze 'sociáldemokratismu'. Skutečností však zůstalo, že centra odporu byla tradičně komunistická města a většina vyloučených členů byli bývalí členové Komunistické strany. Revizionismus a chyby vedení vládnoucí strany  se však poprvé v historii a i mimo Sovětský svaz ukázaly jako schopné rozrušit zdánlivě pevnou strukturu komunisty řízeného státu.

Paradoxně však zachránila generální stávka Ulbrichtův režim a místo něj, ne jak zamýšleli kontrarevolucionáři, byli odstraněni jeho konkurenti.

Situace, kterou vytvořilo dělnické povstání, nemohla kvůli absenci důsledné podpory Západu kontrarevolučnímu vedení skončit politickou, otevřenou antisocialistickou revolucí. Byla však signálem a později zhodnocenou zkušeností kapitálu pro pozdější dění v socialistických státech. Po smrti Stalina docházelo v roce 1953 ve Vorkutě (SSSR), 1956 v Maďarsku a Polsku, 1968 v ČSSR, v sedmdesátých letech v Polsku k dalším protisocialistickým nepokojům.

Po nástupu Gorbačova měla kontrarevoluce v Sovětském svazu, a díky úloze a postavení kolébky socialistické revoluce v systému socialistických států i v těchto státech, kde vládli již jen revizionisté a oportunisté, cestu otevřenou. Již nic ji nestálo v cestě. Varšavská smlouva ještě existovala, ale již nebylo nikoho, kdo by jí dal politický pokyn k akci pro záchranu socialismu. Ohromný potenciál Varšavské smlouvy byl politicky neutralizován. Tisíce tanků, které k smrti děsily západní stratégy, přestávaly být obávané. Od roku 1989 v celé východní Evropě proto ohrožovaly nepokoje, povstání a kontrarevoluce vlády pseudocialistických revizionistů, kteří zradili myšlenky komunismu a internacionalismu, a ve skutečnosti také, což bylo jejich nejvlastnějším úkolem, i dělnická hnutí ve vlastních státech. Sami sebe se postavili do čela, ale jen pro vlastní prebendy a aby nakonec zradili ty, které měli vést k lepšímu životu pro všechny.

Hlavní politickou otázkou povstání v NDR roku 1953 bylo „znovusjednocení“, neboť v NDR již před tím proběhlo zrušení kapitalismu a oddělení obou německých států.


Povstání v roce 1953 bylo pokusem zneužít dělnickou třídu v NDR k odstranění socialistické orientace a ke sjednocení Německa na opět kapitalistickém základě. Hitlerem slibovaná tisíciletá říše vydržela pouze 12 let. Komunistický režim vydržel 40 let.

 Výsledkem dění po roce 1953 je, že dnem 3.října 1990 je Německo sjednoceno – ovšem v režii šéfů obřích německých korporací, tedy německého tradičního kapitálu.

                      přeloženo z Neue Internationale, časopis GAM – Internet květen 2006

                       

Pozn.:J.Ž.: Události roku 1953 ukázaly reálné zneužití dělnické třídy pracujících a jejich zapojení do přímého boje za zájmy kapitálu. Dále i schopnost zneužité dělnické třídy postavit se na odpor proti zrádcovskému a revizionistickému vedení právě od roku 1953 již postupně stále méně socialistických států. Vedení socialistických států po nástupu Chruščova postupně víc a víc opouštěla základní principy odkazu klasiků marxismu-leninismu, které se prokazatelně osvědčily v boji se snahami kapitálu a sionistů obnovit svoji politickou i ekonomickou moc všude tam, kde o ni přišli. Kapitál za léta 1953 rokem 1985 a v osobě Gorbačova zjistil, že mnohem elegantnější je kontrarevoluce cestou získání špiček vedení stran a států, než riskantní manipulace s davy v ulicích. Pátá kolona byla vyprecizována k dokonalosti, zrádci ve vrcholových funkcích obrazně vítali své, je řídící pokořitele s  „ chlebem a solí“. Odměnou za tento „majstrštyk“ jim, tedy zrádcům převážně se stranickými legitimacemi, je gentlemansky zatím garantované hájení a beztrestnost…

                     

V roce 1956 se koná 20.sjezd KSSS, Chruščov triumfuje, prakticky zcela ovládl stát i komunistickou stranu. Po skončení sjezdu v tzv.“tajném projevu“ napadl Stalina a s ním i celý socialistický systém. Jednalo se o otevřený útok, byl ale veden pod záminkou „napravení chyb“, kterých se dopustil Stalin.

Další měsíce a roky ukázaly, že těmi „chybami“ byla zejména zásadovost, poctivost, věrnost oddanost dělnické třídě, nesmiřitelnost k otevřeným i skrytým třídním nepřátelům.

Z Moskvy začal vát mrazivý vítr zrady a smrti. Socialismu bylo zrádci v čele nejsilnějšího socialistického státu a kolébky Velké říjnové revoluce souzeno, nevzpamatuje li - se ze smrtelného zasažení jedem zrady a revizionismu, skončit.

Aby se již opravdu nevzpamatoval, bylo z Moskvy pompézně a okázale žehnáno již jen falešným prorokům socialismu, nosila se zrada, revizionismus. Místo o prospěch dělníků a rolníků bylo velkou většinou vedoucích komunistických funkcionářů usilováno jen o jejich osobní moc a výhody…

V roce 1956 proběhly tzv. „Maďarské události“. Aktéry z hlediska dalšího postupu zrádců figurujících ve scénáři „studené války“ byli Chruščov, Andropov a další, kontrarevoluce byla ale nakonec potlačena. Maďarsko ale již v důsledku absence zásadového marxisticky-leninského řešení i bezzásadovosti revizionistického vedení zůstalo poznamenáno. Události v Maďarsku odstartovaly i kariéru Jurije Andropova, jednoho z budoucích aktérů finální zrady socialismu.

Harold Wilson – Československá krize 1968

Mé letní prázdniny roku 1968 byly vše jiné, než pokojné… Došlo k nové mezinárodní krizi. V pozdním čtvrtečním večeru 20. srpna – ležel jsem již v posteli – zazvonil můj pohotovostní telefon. Volal mě můj soukromý úřad v Downing street č. 10 (sídlo britských premiérů – pozn. aut.). Ohlásil, že volal sovětský velvyslanec Smirnov a žádal, abych jej okamžitě přijal. Pokud by to nebylo možné, chtěl hovořit s některým mnou pověřeným ministrem. Ministr zahraničí byl na dovolené ve Westenglandu a zastupoval ho lord Chalfont. Nařídil jsem, aby lord Chalfont velvyslance přijal a poté mě informoval. Krátce před jednou hodinou znovu volal můj úřad a sdělil mi, že to co se lord Chalfont dozvěděl bylo natolik důvěrné, že mi to nemůže sdělit do pohotovostního telefonu. Mohl jsem s ním mluvit pouze v telefonu dokonale ochráněném proti odposlechu v mé dovolenkové kanceláři na celnici. Oblékl jsem se ve vším spěchu – moji lidé z bezpečnostního úřadu již na mě čekali – a šel jsem na celnici, abych přijal sdělení. Sověti nám dali vědět, že budou intervenovat v Československu.

            Rozhodl jsem se neprodleně vrátit do Londýna a nařídil jsem mému úřadu, aby mi ministerstvo obrany poslalo vrtulník, jakmile se vyjasní, a přistavilo rychlé letadlo, které mě dopraví do Londýna…

V 9.10 jsem byl v Downing street. Micheal Steward (ministr zahraničí – pozn. aut.) dorazil o deset minut později. Radili jsme se o situaci a připravil jsem nutná příkazy  pro lorda Caradona ve Spojených národech. Byl na můj podnět několik minut po mém rozhovoru s Alunem Chalfontem informován o vývoji. Shodli jsme se na znění příkazu který byl odeslán na naše velvyslanectví v hlavním velitelství NATO a na všechna diplomatická zastupitelství Commonwealthu i ostatních zemí.

            Kromě toho jsme navrhli znění prohlášení, pravděpodobně prvního, ve které nějaká země odsoudila sovětskou intervenci jako „flagrantní porušení stanov Spojených národů a všech známých mezinárodních norem chování“.

            Dopoledne svolaly ministerstvo zahraničí a ministerstvo pro záležitosti Commonwealthu schůzku všech vysokých komisařů Commonwealthu. Rozhodl jsem se povolat parlament zpět z dovolené. Ani vláda ani parlament nemohly proti sovětským opatřením, které se staly potvrzením toho, co později vešlo ve známost jako „Brežněvova doktrína“, mnoho podniknout. Doktrína stanovila, že sovětská vláda má právo vměšovat se do vnitřních záležitostí každé země východního bloku. Opatření sovětské vlády byly tak vážné povahy, že odpor a obavy národa mohly najít přiměřené vyjádření pouze v parlamentu.

            Předseda parlamentu a Chief Whip (označení pro vůdce parlamentní frakce – pozn. aut.) byli zburcováni a úřad šéfa sněmovny byl informován o situaci. [Edward] Heath (vůdce konservativní opozice a pozdější premiér – pozn. aut.) se nacházel v zahraničí a proto jsem požádal [Reginalda] Maudlinga, jeho zástupce, aby přišel ke mně. Věděl jsem, že bude požadovat okamžité svolání parlamentu – to je běžná reakce opozice, která je v takovém případě oprávněná…

            Téměř každou minutu přicházely nové zprávy – z  Bílého domu, z  Evropy a z Commonwealthu. Bylo opravdu povzbuzující, že neangažované státy (rozuměj státy, které nebyly součástí žádného bloku – pozn. aut.) Commonwealthu, zejména v Africe a celém afro-asijském světě vyjádřily svůj odpor a sovětské opatření ostře kritizovaly.     

            Rada bezpečnosti [OSN] zařadila československou otázku na pořad dne, přičemž 13 členů hlasovalo pro, zatímco 2 země, které se invaze zúčastnily, hlasovaly proti. Rezoluce odsuzující sovětská opatření obdržela při hlasování velkou většinu. 10 zemí hlasovalo pro, 2 proti a 3 se zdržely hlasování. Samozřejmě že sovětský delegát podal veto. 13 členů ovšem jednohlasně požadovalo stažení sovětských a dalších cizích armád z Československa. Kanada, Velká Británie, Francie, Dánsko, Spojené státy, Paraguay, Brazílie a Senegal přednesly návrh rezoluce, aby zástupce generálního tajemníka okamžitě odjel do Prahy, aby zjistil, kde se nacházejí českoslovenští političtí vůdci a jestli je postaráno o jejich bezpečnost. K zemím Commonwealthu, které se postavily proti sovětskému počínání patřily Austrálie, Kanada, Kypr, Ghana, Indie, Jamaika, Keňa, Malajsko, Nový Zéland, Singapur, Tanzanie, Uganda a Zambie. I mnoho neangažovaných zemí mimo Commenwealth se náhle semklo a odsoudilo chování Sovětského svazu.

            V dalších dnech jsme se nechali o dění v Československu nepřetržitě informovat. Diktoval jsem na sluncem vyhřáté terase Chequers (venkovské sídlo britských premiérů – pozn. aut.) svůj projev, který jsem chtěl pronést 26. srpna na začátku parlamentní debaty. V tomto projevu, který sice nemohl zastřít bezmocnost celého světa mimo východní blok, měly být vyjádřeny pocity všech stran, od levého křídla naší strany až po krajní konservativní pravici a měl reprodukovat veřejné mínění v celé zemi, které vyjadřovala hora dopisů v mé poště.

            Obdržel jsem potlesk ze všech stran sněmovny, když jsem řekl, že bylo správné svolat parlament. Sněmovna byla klidná, šokovaná, odhodlaná – a neschopná něco udělat.

            Informoval jsem Její Výsost o opatřeních vlády, ke kterým patřila i řeč Hugha Caradona a náš hlas ve Spojených národech, opatření, o kterých jsme jako základ vydali bílou knihu. Hovořil jsem o reakcích světové veřejnosti, obzvláště v zemích Commonwealthu. Ospravedlnění svolání parlamentu jsem rozvedl:

            „Možná někdo věřil, že sněmovna nebude moci ve své bezmocnosti udělat nic, než vyjádřit své zdrcení a zděšení nad tomto neslýchaným aktem agrese, pocit skepse, že vlády zde nebo v jiných částech světa nemohou učinit víc, než podat bezúčinné protesty.

            Ale protesty nemusí zůstat bezúčinnými. Jen samotný fakt, že zde dnes nemůžeme udělat víc, než evidovat sílu a jednotu pocitů v celé zemi, je dost na to, abychom to udělali, je to dokonce naše povinnost.“

            Tvrdím, že jsme si museli ze současné situace vzít dvě ponaučení. Zaprvé bylo nutné zůstat bdělý a v  západním spojenectví ještě soudržnější. Zadruhé bylo zapotřebí posílit evropskou jednotu, aby se celoevropský postoj pevněji projevil jako rovnováha každému ohrožení svobody v Evropě. Bylo zde však ještě něco jiného. Jistě byl v rámci západní aliance nutný obranný systém, který bude akceschopný a vhodný pro odvetný úder. To však nestačilo. Obranný systém musel být odůvodněný politickým vývojem v celé Evropě:

            „Vše to znamená změnu poměrů a připravenost takovou změnu akceptovat. Evropský koncept se rozpadl pře více než sto lety, protože jeho zkostnatělá struktura neumožnila Evropě adaptovat se a protože spojenci uvnitř evropské struktury nebyli připraveni přijmout změnu. Tehdy se Evropa pokusila vzepřít proti přicházející vlně liberalismu a všemu, co s ní souviselo. Věřím, že jsme si z toho vzali ponaučení. Dnes je to Sovětský svaz, který by měl důkladně a rychle uvážit, jestli by se neměl vzdát svých strnulých postojů, ve kterých zdá se nyní zamrzl.

            Musíme se naučit nejen to, že naše chování v rámci severoatlantického spojenectví a naše stávající obranné úkoly musí být pružné, ale pružné musí být rovněž i s ohledem k ochotě reagovat na možnost uvolnění [mezinárodního napětí]…“

            To muselo být řečeno. V atmosféře, kde jediná pozitivní reakce očividně spočívala v tom, že jsme odmítli přijmout baletní soubory, sportovní družstva a obchodní delegace – postoj, který jsem ve svém projevu označil za chybný – nebylo jednoduché osvětlit, že je uvolnění neméně důležité, než odhodlanost se bránit. O šest měsíců později se ukázalo, že se náš otevřený názor stále více vyvíjel v tomto směru.

            Na dva dny byl svolán parlament. Bylo nám jasné, že sněmovna nebude chtít debatovat o československé otázce více než den. V zhledem k rostoucím starostem, které nám uchystala situace v Nigérii, jsem kolegům navrhl, aby o ní diskutovala ve čtvrtek…“ 

Pramen: Wilson, H.: Die Staatsmaschine. Erinnerungen des britischen Premiers 1964-1970, Vídeň 1972, s.398-402 

 

Reaganův projev,  Washington, 8. března 1983

            Při své první tiskové konferenci v úřadě prezidenta jsem v přímé odpovědi na jednu otázku zdůraznil, že sovětští vedoucí představitelé jako dobří marxisté-leninisté otevřeně a veřejně vyhlašují, že podporují jedinou morálku, to znamená  tu, která pomáhá dosažení jejich jediného cíle, kterým je světová revoluce. Měl bych asi zdůraznit, že jsem pouze citoval Lenina, jejich duchovního vůdce, který v roce 1920 prohlásil, že komunisté neuznávají jakoukoli morálku, která se zakládá na nadpřirozených myšlenkách – tak nazývají náboženství – či myšlenkách, které stojí mimo třídní pojetí. Morálka je tedy u nich zcela podřízená zájmům třídního boje. Morální je pak všechno, co slouží vyhlazení starého, vykořisťovatelského společenského řádu a sjednocení proletariátu.

Domnívám se však, že když tolik významných lidí odmítá vzít na vědomí tento základní rys sovětské doktríny, svědčí to jen o historické neschopnosti vidět tuto totalitní mocnost v reálném světle, vidět ji tak, jaká ve skutečnosti je. Setkali jsme s tímto jevem již ve třicátých letech a často se sním setkáváme i nyní.

To samozřejmě znamená, že bychom se snad chtěli izolovat a že odmítáme snahu o porozumění. Chci udělat vše, co je v mých silách, abych Sověty přesvědčil o našich mírových úmyslech, abych jim připomněl, že to byl právě Západ, který odmítl využít svůj monopol na jaderné zbraně ve čtyřicátých a padesátých letech, aby získal nějaké území, a že je to Západ, kdo nyní navrhuje padesátiprocentní snížení počtu strategických balistických střel a likvidaci celého jednoho typu jaderných střel středního doletu odpalovaných ze země.

Současně ale musím připomenout, že se nikdy nezpronevěříme našim zásadám na normám, nikdy se nevzdáme své svobody a nikdy se nevzdáme sví víry v Boha. Nikdy také nepřestaneme hledat cestu k trvalému míru. Bohužel však nejsme schopni zajistit žádnou z těchto věcí, které jsou drahé Americe, prostřednictvím takzvaného jaderného zmrazení, které navrhují někteří lidé. Je jasné, že takové zmrazení by nyní bylo velice nebezpečným podvodem, protože je pouhou iluzí míru. Pravda je taková, že míru můžeme dosáhnout pouze pomocí síly.

            S takovým zmrazením mohu souhlasit pouze tehdy, zmrazí-li Sověti své globální ambice. Zmrazení stavu zbraní na dnešní úrovni by zbavilo Sověty jakékoli motivace k vážnému vyjednávání v Ženevě a znamenalo by to jednoznačný konec našich snah o dosažení významného snížení zbrojních potenciálů, které jsme navrhli. Místo toho by pomocí takového zmrazení dosáhli svých cílů právě oni, protože by to přineslo Sovětskému svazu obrovskou výhodu díky jeho současné obrovské zbrojní převaze. Zabránilo by to také důležité a opožděné modernizaci sil Spojených států a jeho spojenců a naše zastarávající armáda by byla ještě zranitelnější. Skutečně spravedlivé zmrazení by si ovšem vyžádalo rozsáhlá předběžná jednání o snížení stavu jednotlivých zbraní a o opatřeních, která zajistí dodržování a kontrolu dohod. Zmrazení, které je nám navrhováno nyní, je totiž zcela nekontrolovatelné. Taková rozsáhlá aktivita by nás však zavedla daleko od našeho cíle dosáhnout podstatného snížení zbrojních potenciálů…

            Modleme se za spasení všech lidí, kteří žijí v temnotě totalitního zřízení, modleme se, aby i oni objevili radost z poznání Boha. Než k tomu ale dojde, musíme si být velice dobře vědomi, že právě svou vírou v úplnou nadřazenost státu, vyhlašováním jeho všemohoucnosti nad osudy jednotlivce a myšlenkou na konečné vítězství svého režimu ve všech zemích světa jsou komunisté ohniskem zla v našem moderním světě…

            Pokud nás dějiny v něčem poučily, je to v tom, že naivní politika udržování míru s našimi nepřáteli založená na zásadě přání otcem myšlenky je čirá pošetilost. Znamenalo by to zradu naší minulosti, vzdali bychom se tím své svobody. Proto vás vyzývám, abyste se postavili každému, kdo by se snažil dostat Spojené státy do pozice  morální i vojenské podřízenosti…Prosím vás, abyste se v debatách o návrzích na jaderné zmrazení vyvarovali svodům pýchy, pokušení lehkovážně se nad celou záležitost povznést a obviňovat obě strany ze stejné věci, ignorovat tak historická fakta a agresivní choutky říše zla a nazývat závody ve zbrojení obrovským nedorozuměním, čímž byste se dostali úplně mimo sféru zápasu mezi správným a nesprávným, mezi zlem a dobrem…

            Věřím, že svou příležitost z ruky nepustíme. Věřím, že komunismus je jen další, smutná, bizarní kapitola v dějinách, jejíž poslední stránky právě píšeme…

 

Pramen: R. Reagan, Život jednoho Američana, Praha 1998, s. 520-522

Tato slova řekl Reagan rok před událostmi roku 1989, dobře věděl, co říká, věděl totiž dobře, kdo je to ve skutečnosti Michail Gorbačov.

 Pozice síly – Reagan a Gorbačov

         „V lednu 1981 proběhla inaugurace nového amerického prezidenta. Odcházející demokrat James Carter předával nástupnictví vítězi voleb republikánu Ronaldu Reaganovi. Zahraničněpolitická situace nebyla Spojeným státům příznivě nakloněna. Během posledních dvou let Carterova mandátu se mezinárodní situace neustále zhoršovala. Tradičně výbušná byla situace na Blízkém východě, kde po podpisu mírové smlouvy Izraele s Egyptem kulminovala občanská válka v Libanonu. Irán, dosavadní americký spojenec, zažil nástup protiamerických islámských fundamentalistů v čele s nejvyšším ajatolláhem Chomejním, v Nikaragui se moci chopili levicoví sandinovci v čele s Danielem Ortegou a do Afghánistánu vpadla sovětská vojska.

 

     Pozice síly 

        Reagan se musel se všemi těmito problémy potýkat. Navíc vztahy se Sovětským svazem byly na bodu mrazu. Reagan měl svoji vizi, kterou byl svět bez komunismu a jaderných zbraní. Svými oponenty, zejména z řad intelektuálů, byl stále napadán a zesměšňován jako studenoválečník. Reagan si uvědomoval, že pokud chce svou vizi naplnit, musí být mnohem silnější než protivník. Pevně věřil, že SSSR je v dané chvíli silnější v jaderném zbrojení. Přestože jeho představa neodpovídala skutečnosti, byla hnacím motorem jeho kampaně pro posílení amerických vojenských sil.

        Kromě vnitřních reforem, zejména mohutného snížení daní, kterým nastartoval hospodářský růst, chtěl zefektivnit i jaderný arzenál. Byl si vědom toho, že pokud bude silná ekonomika, bude moci zahájit větší program zbrojení a postaví tak Sovětský svaz do pozice, kdy bude mít na vybranou – buď držet krok s USA nebo zasednout k jednacímu stolu a zahájit debatu o odzbrojení. Svou podporou zbrojení chtěl dosáhnou stavu, kdy bude vyjednávat z pozice síly a bude moci diktovat podmínky.

        Zároveň s tvrdou vyjednávací pozicí již v roce 1981 nastolil otázku zmírnění napětí odstraněním respektive neinstalováním raket středního doletu v Evropě. Ve druhé polovině 70. let totiž začal SSSR instalovat rakety SS-20, schopné zasáhnout západní Evropu. Reagan navrhl, aby je SSSR stáhl, jinak rozmístí Američané, na žádost evropských partnerů v NATO, zbraně stejné třídy v západní Evropě. Sovětský vůdce Brežněv odmítl. (Návrh na stav v Evropě bez této třídy jaderných zbraní byl označován za „nulovou variantu“.)

        Přesto byla v červnu 1982 zahájena jednání o omezení počtu strategických jaderných zbraní. Šlo o pokračování procesu SALT počatém začátkem 70. let. Reagan tento proces označoval jako START. Oproti smlouvám SALT neměla nová jednání zahrnovat pouze omezení zbrojení, ale rovnou i snížení počtu strategických jaderných zbraní. Do prosince 1983 však byla všechna jednání zastavena poté, co Američané splnili slib a začali rozmisťovat rakety v západní Evropě.

23. března 1983 vynesl Reagan svůj trumf. Ve svém projevu oznámil národu rozhodnutí podporovat výzkum s cílem vytvořit systém protiraketové obrany, známý pod označením Strategická obranná iniciativa (SDI, oponenty překřtěna na „hvězdné války“). Mělo jít o důmyslný systém obrany, která by zachytila veškeré nepřátelské rakety útočící na Spojené státy.

Přestože byla situace mezi velmocemi napjatá, usiloval Reagan o setkání s nejvyšším sovětským představitelem. Dlouho mu to však nebylo dopřáno. Brežněv byl velmi starý a nebyl by zřejmě takovýchto jednání ani schopen. V listopadu 1982 také zemřel. Jeho nástupce, Andropov, někdejší hlava KGB, nejevil příliš velký zájem o setkání s Reaganem – navíc vládl v době krize okolo instalace amerických raket. Na začátku roku 1984 zemřel a na jeho post nastoupil Černěnko. Byl však v takovém zdravotním stavu, že mohl svou funkci jen těžko vykonávat – po roce vlády, v březnu 1985, zemřel. Reagan si pak mohl povzdychnout, že není možné setkání s nejvyšším sovětským představitelem, když mu umírají přímo před očima. Nástupcem se poté stal Michail Gorbačov. Byl mnohem mladší než jeho předchůdci a energičtější. Poprvé ji jej „vyzkoušela“ Margaret Thatcherová, britská ministerská předsedkyně již v roce 1984(kdy se Gorbačov zůčastnil jako člen delegace jednání ve Velké Britanii, během níž došlo k utopení britského potapěče, který se snažil kontrolovat podvodní systémy sovětské lodi, kterou připluli členové delegace a zapletl se do ochranných podvodních sítí-pozn.J.Ž.) Podle jejího názoru byl Gorbačov člověkem, se kterým bylo možné jednat. Zároveň jej však označila za nejtvrdohlavějšího politika.

Reagan usiloval o setkání s Gorbačovem již v roce 1985. Ještě na jaře se setkali ministři zahraničí obou zemí – George Shulz a Andrej Gromyko, aby dojednali podrobnosti. (Gromyko byl později nahrazen Eduardem Ševarnadzem.) Cílem prvního setkání obou šéfů velmocí byla určena Ženeva.

 

Ženeva 1985 – cesta správným směrem 

Začátkem listopadu 1985 přijel George Shultz do Moskvy. Měl zde s Gorbačovem předjednat otázky pro ženevské setkání.

19. listopadu 1985 nadešel den D. Reagan čekal na Gorbačova v luxusní vile poblíž Ženevského jezera. Po příjezdu sovětského generálního tajemníka jej Reagan osobně přivítal. Po úvodních pózách pro fotografy, kterých se do Ženevy sjelo více než dost, byla naplánována první schůzka. Předpokládalo se krátké, maximálně čtvrthodinové, setkání. Schůzka se však proti očekávání protáhla na téměř hodinu. Šlo o jejich první osobní setkání, proto se neslo spíše v duchu poznání protivníka. Hovořilo se o vzájemném strachu z druhé velmoci, oba státníci kritizovali počínání té druhé. Gorbačov tvrdil, že je americká vláda ve vleku zbrojařských koncernů, Reagan kontroval kritikou sovětských poválečných metod ve svých satelitech.

Po krátké procházce po břehu jezera se oba sešli na další schůzce, tentokrát se jednalo o slavné „posezení u krbu“ v předem připravené chatě. Zde již došlo na otázky strategické povahy. Přetřásána ze všech stran byl zejména otázka SDI. Gorbačov kritizoval, že lpění na SDI zahájí další kolo jaderného zbrojení a že je v rozporu se smlouvou ABM. Reagan oponoval, že jde o čistě defenzivní záležitost a pro obranu Spojených států má prvořadý význam. Problém se pochopitelně vyřešit nepodařilo.

O den později pozval Gorbačov Reagana na schůzku na sovětském velvyslanectví. Reagan při další diskusi zaútočil na problém dodržování lidských práv v SSSR a dal Gorbačovovi seznam několika umělců, kterým sovětské úřady odmítly povolit vycestování ze země. Ke konci setkání americký prezident připomněl situaci v Afghánistánu. To nebyla pro Gorbačova příjemná záležitost, tím spíše, že sám byl k celému tomuto vojenskému dobrodružství značně skeptický. Přestože se oba v názorech diametrálně lišili, diskuse nebyla vedena v nepřátelském tónu.

Výsledek schůzky nebyl žádným zklamáním. Úspěchem bylo, že se oba státníci vůbec sešli. Také protažení schůzky slibovalo do budoucna naději, že velmoci budou schopné najít společnou řeč.

Na cestě domů se Reagan zastavil krátce v Bruselu, kde o výsledku summitu informoval své partnery z NATO. Doma pak ve svém projevu před Kongresem Spojených států prohlásil, že se sice obě strany nepřiblížily v ideologických otázkách, nicméně si „oba nyní lépe rozumí, a to je pro mír důležité“. Výsledek summitu pak shrnul slovy: „Musíme ještě ujít dlouhou cestu, ale jdeme správným směrem.“ …

Železo se dobře kuje, je-li žhavé…

 

Reykjavík 1986 – boj o SDI

V postsummitových týdnech a měsících si oba státníci vyměnili nebývalou řadu dopisů. Nový „duch Ženevy“ se však zkalil zhoršením mezinárodní situace. Reagan byl nucen sáhnout k vojenským opatřením proti Libyi. SSSR tento americký útok odsoudil.

Duben 1986 přinesl  obrat. Bohužel však díky obrovské katastrofě. V noci z 25. na 26. došlo k výbuchu v sovětské jaderné elektrárně v Černobylu. Jaderná exploze se ukázala být jakýmsi mementem, které posílilo tendence k omezení dalšího jaderného zbrojení.

V červenci zaslal Reagan Gorbačovovi svůj plán ohledně jaderného zbrojení. Americký prezident navrhoval likvidaci balistických raket (rakety dlouhého doletu), za současného vývoje protiraketové obrany.

11. října 1986 se Reagan a Gorbačov setkali v Reykjavíku na společném druhém summitu. Tentokrát již nebyla vybrána čistě neutrální půda, neboť Island je členem NATO. Jednání se točila téměř výlučně okolo problému jaderného zbrojení.

Gorbačov přišel s návrhem na úplnou likvidaci raket středního doletu v Evropě (zopakoval tak původní Reaganovu „nulovou variantu“). Dále souhlasil i s návrhem plánu na postupnou likvidaci balistických raket v období deseti let.

Druhý den jednání pokračovala. Na pořadí přišla i otázka nosičů jaderných zbraní a možnosti kontroly provádění dohodnutých likvidací. Likvidace raket středního doletu však byla choulostivou otázkou pro evropské partnery USA. Reagan ji proto podmínil omezením konvenčních vojsk Varšavské smlouvy. Na to Gorbačov kývl. Dohody bylo dosaženo. Alespoň Reagan se tak domníval. Pak však přišla jako blesk z čistého nebe Gorbačovova podmínka – dohody budou platné jedině za předpokladu, že se Američané vzdají svého projektu SDI.

Reagan znovu trpělivě vysvětloval skutečné motivy budování SDI, Gorbačov však trval na svém. Reagan přislíbil, že pokud bude výzkum protiraketové obrany úspěšný, budou se Spojené státy o tento projekt ochotné podělit i se Sovětským svazem. Gorbačov odmítl a Reagan společně s Shultzem opustili zasedání. Summit skončil.

Bylo tedy setkání v Reykjavíku neúspěchem? Bylo neúspěchem ve smyslu celkové dohody. Poprvé se zde však na nejvyšší úrovni diskutovaly konkrétní problémy. Přestože ke shodě nedošlo, byla zde znovu nastolena otázka „nulové varianty“ a navíc byl i nastíněn rámec pro smlouvu START. Významným signálem byla i neústupnost Reagana slevit z požadavku SDI. Reagan tak potvrdil slib Američanům, že se jej nikdy nevzdá – tím postavil Gorbačova před hotovou věc.

Proč se však pro „nedohodu“ další události již dále řídily výhradně tím, co bylo prospěšné Spojeným státům, sionistům a kapitálu?…

 

Washington 1987 – vítězství „nulové varianty“  

Během roku 1987 se na ženevských jednáních Reaganovi vyjednávači pokoušeli dospět k pokroku v jednání o smlouvě START 1. Rusové nakonec reflektovali na americký návrh na padesátiprocentní snížení počtu balistických raket v průběhu sedmi let. Pokračovalo i jednání o „nulové variantě“. To se však velmi komplikovalo. Byla zde otázka sovětských raket kratšího dosahu a na druhé straně starších raket Pershing 1 rozmístěných v Německu. Německý kancléř Kohl nakonec s touto likvidací souhlasil a Gorbačov byl ochoten přidat k likvidaci raket středního doletu i rakety kratšího doletu.

        V září 1987 přijel do Washingtonu Eduard Ševarnadze. Přinesl osobní poselství americkému prezidentovi od sovětského generálního tajemníka. Gorbačov znovu opakoval své výhrady k SDI. Reagan znovu odmítl uvažovat o zrušení výzkumu. Ševarnadzeho mise nepřinesla úspěch.

„ Je 1.prosince 1989. Ve vatikánském Apoštolském paláci ozářeném televizními reflektory si dva muži potřásají rukama, sledováni svými suitami. Vzadu lze vidět kardinála Agostina Casaroliho, šlachovitého architekta papežské diplomacie. A před zástupem kněžích v sutanách a diplomatů v šedých oblecích stojí Eduard Ševardnadze, bělovlasý ministr zahraničí Sovětského svazu.

Necelých tisíc kilometrů  odtud směrem na sever tančí studenti v ulicích Prahy a Bratislavy, oslavují nenásilné povstání, které od základů změnilo jejich životy a osudy. Ve Varšavě, Budapešti a Berlíně se komunistická moc už zhroutila. V Bukurešti, Kyjevě a také ve Vilniusu je atmosféra plná očekávání. V celé Evropě se nemluví o ničem jiném než o jaru, které jakoby zázrakem nastalo mnoha národům.

Přesto je dnes pozornost obrácena k tomuto římskému „setkání století“. Karol Józef Wojtyla a Michail Sergejevič Gorbačov se poprvé zdraví – Polák a Rus, kněz a politik, křesťan a marxista, zosobňující lidské vize, které byly po dlouhá desetiletí předmětem neustálého a bolestného zápolení… Uplynulo mnoho vody, Stalinův následník přichází do Vatikánu se smeknutým kloboukem v ruce. Je si plně vědom, že moc papeže je síla, se kterou se musí počítat, síla schopná proniknout opevněnými hranicemi a překonat zdánlivě všemocné instituce.

Oba muži, papež i generální tajemník, urazili dlouhou cestu od dob svých prostých začátků ve Wadowicích a Stavropolu. Oba hrají rozhodující úlohi ve stále probáhajícím dramatu, každého z nich zformoval svět, z něhož vyšli, a oba tím svým světem otřásli a změnili jej. Skončila studená válka?“

Vatikán a rudý prapor – Boj o duši východní Evropy, Jonathan Luxmore a Jolanta Babiuchová,

Studie o vztahu římskokatolické církve a komunistických států, vydalo nakladatelství VOLVOX  

GLOBATOR: Opatovická 26, Praha 1 v edici RUBIKON, první vydání, rok 2003, str. 7 až 8

Pozn. J.Ž: E. Ševarnadze se po této cestě do USA v dalším období „osvědčil“ jako spolehlivý zrádce sovětského lidu, až do svého politického odpočinku stál vždy pevně na pozicích zájmů kapitálů a Spojených států. Jeden čas své politické kariéry působil jako vedoucí funkcionář KGB, po boku Gorbačova byl po určitou dobu i ministrem zahraničních věcí Sovětského svazu.

Koncem října však došlo k obratu. Rusové vzkázali, že již  netrvají na zrušení projektu SDI a 30. října přijel Ševarnadze znovu do Washingtonu, aby předjednal smlouvu o likvidaci raket středního doletu. Moskevské vedení si uvědomovalo, že špatná ekonomická situace SSSR si žádá okamžité dohody o omezení zbrojení a bylo proto nuceno ze svého požadavku ustoupit.

7. prosince 1987 přiletěl  Gorbačov do Washingtonu. O den později došlo k přelomové události. Poprvé v historii se supervelmoci dohodly na úplné likvidaci jedné třídy jaderných zbraní. 8. prosince 1987 byla totiž podepsána Smlouva o úplné likvidaci raket středního doletu (500-5000 kilometrů). Zahrnovala zničení především sovětských SS-20, amerických Pershing 2, a řízených střel s plochou dráhou letu (Cruise Missile).

Kromě hmatatelného výsledku v podobě podepsané smlouvy, se postoupilo i v dalších jednáních v procesu START.

 

Moskva 1988 – konec „říše zla“  

Jednání START pokračovala, ne však tak rychlým tempem, aby mohla být uzavřena ještě před skončením Reaganova mandátu. Prezidentské volby se měly uskutečnit, jako již tradičně, začátkem listopadu. Reagan nemohl potřetí kandidovat, a tak z  republikánských primárek vzešel jako kandidát na nového prezidenta jeho viceprezident George Bush. Reagan měl tak více času a využil jej k poslednímu summitu se svým sovětským protějškem. 29. května přiletěl do Moskvy. Ve stejné době také americký Kongres ratifikoval smlouvu, která likvidovala rakety středního doletu. Na společném setkání si oba státníci vyměnili ratifikační listiny, jimiž nabyla platnosti dohoda o úplné likvidaci jaderných raket středního doletu. Oba vedoucí představitelé poté vyjádřili snahu o další snížení počtu mezikontinentálních raket na padesát procent původního stavu.

Poslední setkání se neslo také v duchu ochrany lidských práv. Výsledkem summitu bylo rozhodnutí o vytvoření společné komise zabývající se lidskými právy. Kromě toho byla návštěva Moskvy spojena s Reaganovým setkáním s prostými Rusy. Při procházce po Rudém náměstí, doprovázen ochrankou a zástupy obyvatel Moskvy, dostal od přítomných novinářů dotaz, zda pokládá Sovětský svaz stále za říši zla. Reagan odvětil, že nikoli. Nechtěl tím říct, že v roce 1983 neměl pravdu, ale uznal tím obrovský pokrok, kterého bylo v SSSR mezitím dosaženo. To bylo přelomové sdělení. Předznamenalo skutečné ukončení studené války.

 

Závěrem  

Reagan se s Gorbačovem ve své funkci setkal ještě jednou – v prosinci 1988 v souvislosti s Gorbačovovým projevem v New Yorku před OSN. Zde Gorbačov oznámil rozhodnutí snížit počet vojsk Varšavské smlouvy - další krok k ukončení studené války.

Reaganova neústupnost v otázce SDI a jeho vyjednávání z pozice síly slavily úspěch. Gorbačov, „vědom si katastrofální situace sovětského hospodářství i stavu celé společnosti, byl donucen novými reformaci měnit pozvolna celý systém“. Stále sice naoko „věřil“ ve vymoženosti komunistického, čím více jej však reformoval, tím více uvolňoval ve skutečnosti opratě svým satelitům. Postupný a z USA řízený pád satelitů během roku 1989 a závěrečné setkání na Maltě, v prosinci téhož roku, s novým prezidentem Bushem, přivodily pád komunismu i v Sovětském svazu.

Ronald Reagan přebíral otěže americké společnosti v situaci krajně nepříznivé. Svým pevným postojem a snad i trochu naivní představou o fungování světa, se zasloužil o porážku sovětské moci více, než kterýkoli jeho předchůdce. Proto může být právem považován za vítěze studené války“.

                                                           Internet – zpravodajské servery – květen 2006

Reaganův projev , Západní Berlín, 12. červen 1987

Za mnou stojí zeď, která obklopuje svobodnou část tohoto města jako součást mohutného systému zátarasů dělícího celý evropský kontinent.

Od Baltského moře se jižním směrem táhne pásmo ostnatého drátu, betonových zdí, cvičených hlídacích psů a strážních věží.

Jižněji již není tato hranice tak viditelná, nejde o konkrétní zeď, ale stojí tam ozbrojené stráže a hlídané hraniční přechody. Touto hranicí  je omezováno právo svobodného cestování a hranice slouží jako prostředek zvůle totalitního státu, jež je aplikována vůči jejich občanům. Ale právě tady v Berlíně, kde se tyčí tato nestvůrná zeď procházející celým městem, kterou mohou fotografovat novináři a snímat televizní kamery je toto zrůdné rozdělení Evropy nejzřetelnější před tváří celého světa. Před Brandenburskou bránou se cítí každý člověk jako Němec násilím oddělený od svých krajanů. Všichni jsme Berlíňané, když se musíme dívat na tuto ošklivou jizvu…

            Dokud bude tato brána zavřená, dokud bude tato nestvůrná zeď stát, bude to problém nejen pro Němce samotné, ale otázkou svobody celého lidstva. Nepřišel jsem však jen proto, abych bědoval, ale vidím v Berlíně také symbol naděje, jež kvete i ve stínu této zdi, vidím ze i symbol lidského úspěchu.

Na jaře 1945 vyšli obyvatelé Berlína ze svých protileteckých krytů uviděli své město v rozvalinách. Tisíce kilometrů odsud se však lid Spojených států rozhodl, že jim pomůže. V roce 1947 pak náš ministr zahraničních věcí George Marshall vyhlásil projekt, který pak podle něj vešel ve známost jako Marshallův plán…

            Na Západě se (americký sen o blahobytu pro všechny) uskutečnil. Japonsko povstalo z rozvalin a stalo se hospodářským obrem. V Itálii, Francii, Belgie, ve všech zemích západní Evropy došlo k politické i hospodářské obnově…

            Tam, kde stály čtyřicet let jen rozvaliny, jsou nyní v západních Berlíně vidět stejné hospodářské výsledky jako v kterémkoli jiném německém městě… Z hory rozvalin jste vy, Berlíňané, vybudovali díky svobodě město, které patří k nejvýznamnějším na světě…

            V padesátých letech si Chruščov zavěštil: „Pohřbíme starý svět.“ Na Západě jsme však dnes svědky toho, že svobodný svět zde dosáhl takového stupně blahobytu a životní úrovně, jež nemá v historii lidstva obdoby. V komunistickém světě vidíme jen neúspěchy, zaostalou techniku, snižující se úroveň zdravotní péče i nedostatek toho nejzákladnějšího zboží – potravin. Ani teď není Sovětský svaz schopný uživit sám sebe. Po těchto čtyřech desetiletích může tedy celý svět dojít k jednoznačnému závěru: svoboda vede k blahobytu. Svoboda přispívá k odstranění historické nenávisti mezi zeměmi, kterou nahradily přátelské vztahy a mír. Svoboda zvítězila.

            V současné době se i sami Sověti mohou v omezené míře přesvědčit o významu svobody. Slyšíme často z Moskvy o jejich nové politice reforem a otevřenosti. Někteří političtí vězni již byli propuštěni. Některé zahraniční rozhlasové stanice již nejsou rušeny. Některým podnikům bylo povoleno jednat samostatněji, státní kontrola by poněkud omezena.

            Jedná se snad skutečně o počátek významných změn ve státě Sovětů? Nebo jsou to jen falešná gesta mající za cíl vzbudit na Západě neoprávněné naděje či posílit sovětský systém, aniž by došlo k nějakým změnám? Změny a upřímnost vítáme, protože si myslíme, že svoboda a bezpečnost jdou ruku v ruce a větší svoboda lidí může posílit světový mír. Sověti by nám mohli dát jeden jednoznačný signál, který by znamenal významný pokrok ve věci svobody a míru.

            Generální tajemníku Gorbačove, pokud chcete mír, pokud si přejete blahobyt pro Sovětský svaz i východní Evropu, pokud vám jde o liberalizaci, přijďte sem k této bráně. Pane Gorbačove otevřete tuto bránu! Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď!

             

Pramen: R. Reagan, Život jednoho Američana, Praha 1998, s. 634-636,  Poznámka:Jedná se o zkrácenou verzi projevu.

 

Následovaly události roku 1989 a léta po něm. Komunisté, přesněji ti kteří se za ně vydávali, se bez jakéhokoliv odporu a klidně vzdali  všeho, co jejich předchůdci vybojovali za cenu milionů krvavých obětí a lidských životů. Socialistické státy, jeden vedle druhého, se zejména po roce 1956 daly na cestu jakési neskutečné letargie, víry ve svoji sílu a také pocitů, že dál už není třeba za nic bojovat. Vládnoucí činitelé společnosti tím, že si ústavně zakotvili vedoucí úlohu komunistické strany, zakotvili nejen v sobě, ale i v celé společnosti faktický konec přirozeného a zákonitého vývoje, jakousi jakoby někým očekávanou „klinickou smrt“. Organismy socialistických států přestaly fakticky reflektovat na objektivní dějinný vývoj světa kolem sebe. Byly hluché a slepé k dění kolem sebe. Zpravodajci sice dál získávali poznatky o úsilí kapitalistických států získat zpět ztracené pozice, ale nereálné sebeuspokojení vedoucích představitelů komunistických stran a jim podřízeného státního aparátu zabraňovalo přijetí odpovídající marxisticko-leninské analýzy situace a přijetí potřebných adekvátních rozhodnutí. Komunistická elita byla navýsost spokojena sama se sebou, na sjezdech se plácaly okázalé a naprosto nereálné nesmysly, lidé byli víc a víc znechuceni, a třídní nepřítel si jen mnul ruce. Ruku v ruce se snahou pochruščovovského vedení Sovětského svazu jako vedoucí síly socialistického společenství šel ve své podstatě vývoj v zemích socialistického společenství od roku 1953 v podstatě přesně tam, kam chtěli Dulles, Churchill, a o co usilovali kapitál i sionisté.

Do roku 1989 se značná část vedoucích struktur strany, státu a ekonomické oblasti schovávala za politiku komunistické strany. Přestali postupně, po vzoru vedení KSČ dělat pokrokovou politiku z přesvědčení, dělali ji postupně víc a víc jenom z prospěchu. Neklamný důkaz o tom položily dny po 17.listopadu 1989. Být v komunistické straně náhle přestalo být sice atraktivní, ale pro jistotu kapitálu Komunistickou stranu Čech a Moravy v režii dirigentů za oponou opanovali zastánci „nových směrů“, přesněji řečeno méně či více již osvědčení zrádci, revizionisté a převlékači kabátů. Řada prospěchářů přeběhla do Občanského fóra, ODA, sociální demokracie i jinam, odkud jim kynul prospěch.

KSČ, která veleúspěšně dovedla společnost až k listopadu 1989, nahradila KSČM, která o co méně vychází z osvědčených zákonitostí ověřených klasiky marxismu-leninismu, o to více dál směřuje svoji politiku přesně tam, kam se snaží dojít kapitál pod vedením současné vedoucí mocnosti – Spojených států. Zdánlivě občas sice naoko „vzdorují“, ale ve skutečnosti se řídí politikou „být vidět – poutat na sebe zbytky sil schopných případné organizace odporu proti současnému jednoznačně prokapitalisticky orientovaného režimu – a tyto síly eliminovat formou existence „komunistické strany bez komunistických ideálů a komunistické praxe“. Kapitál si přes svoji zdánlivou všemocnost jasně uvědomuje, jak málo stačí ke zhroucení jeho dlouholetého úsilí. Mají zaděláno příliš mnoho ohnišť, aby je všechna stačili udržovat sami. Ne všichni z páté kolony jsoucí u moci jsou kapitálu opravdu oddaní, mnoho z nich jsou bezpáteřní ničemové, kteří v ohrožení svých životních jistot klidně převléknou zase nový kabát. Kapitál a sionisté mají proto v současné době největší prioritu v přípravě vojenského pokoření „nejvzpurnějšího státu“ na světě – Ruska a vlastně torza zbylého z bývalého Sovětského svazu. Proto jim tak vadí běloruský Lukašenko, proto jim vadí pro ně smutný konec „oranžové revoluce“ zrozené pod taktovkou USA, Německa a polských snaživých nacionalistů, vydatně sloužících zájmům kapitálu. Ne všechno jim vychází tak, jak by si přáli. Ne všude jsou u moci povolní zrádci a jejich pomahači.

Kapitál se proto velmi snaží důkladně se připravit. Kolem Ruska se pomalu ale jistě zatahuje smrtící smyčka, v okolních státech jsou již na postech dosazení a ve zmanipulovaných volbách vlastním ideologicky zpracovaným lidem zvolení zrádci vlastních národů, posluhovači zájmům kapitálu a sionistů. Vojenská mašinérie USA se jednoznačně připravuje na boj v evropském rozsáhlém válčišti. Publikované nové typy zbraní jsou nachystány k bojovému užití právě kolem roku 2010.

Je ostudné, když někteří bývalí vedoucí pracovníci armády, ministerstva vnitra, placení příslušníci aparátu KSČ a bývalí nomenklaturní hospodářští pracovníci se dnes stále více zřejmým faktům vysmívají, vidí v nich „mluvu starých časů“ a neodůvodněné „sýčkování“. Tím ale přiznávají, kdož byli a jsou ve skutečnosti! Jednotně nenávidí Stalina, ruku v ruce s těmi, kteří připravili Chruščovovi projev, pronesený po skončení 20.sjezdu KSSS v roce 1956. Vadí jim na něm přesně to, co kapitálu, sionistům a přepisovačům dějin. Už sami nepřemýšlí, jen pohodlně konzumují to, co jim předžvýkaly celé hordy všehoschopných prznitelů dějin v zájmu mocných. Ostatně vlastně i dříve přemýšleli hlavně o tom, co bylo pro ně samé výhodné a výnosné.

Jak mohl socialismus vedený takovýmito prospěcháři a věrolomnými pochlebovači, zrádci a revizionisty odolat těm, kteří právě tomuto druhu lidí slibovali, budou-li poslušní, ještě větší osobní prospěch – tedy kapitálu a sionistickým špičkám, táhnoucím pro vzájemný prospěch zatím za jeden provaz! Tito všichni zrazovali svůj národ ne pro národ sám, ale výhradně pro svůj osobní prospěch, ze msty, z dědičného v nich zakořeněného inklinování k majetku a postavení.  Proč ti, kteří nedávno ještě řídili socialistickou společnost, slepě až fanaticky nenávidí ty, kteří se neztotožňují s vývojem v naší společnosti, a snaží se z marxisticko-leninských pozic hledat odpovědi na otázky dneška? A proč právě tito lidé najednou snášejí důkazy o nemožnosti socialistického vývoje v Československu. Proč je jich nejednou tolik? Kde se v nich bere ta jistota, kterou navenek dlouhá léta negovali svými tehdy veřejnými postoji jako lidé s určitým postavením. Proč právě tito lidé, zrazujíce svůj národ, kritizují Stalina, obklopeného prakticky od nástupu do čela Sovětského svazu mimo otevřených i skrytých nepřátel i mnoha lidmi stejného nebo podobného typu a charakteru, jako právě oni sami? Kdo chce vidět objektivní realitu, má k tomu ještě i dnes dost možnosti, musí to ale opravdu chtít. Kdo nechce, vidí jen to, z čeho má opět prospěch a co mu umožňuje zdůvodnit jeho tehdejší i současné postoje.

Ohání se dnes humánností ke svým tehdejším z dnešního pohledu zdánlivým nepřátelům. Proč právě oni se dnes ohání humanitou? Kde ji nechali dříve, když byli ve vysokých funkcích? Prohlédli „temnost komunistických myšlenek“ až po odchodu ze zastávaných postů? Tito lidé odsuzují Stalina, ohánějí se jeho „zločiny“, ale proč jim ty „zločiny“ nevadily po roce 1956, kdy je „odhalil“ v zájmu kapitálu a sionistů N. S .Chruščov? Vadí jim, aspoň podle jejich hlasitě vyslovených slov až po roce 1989, kdy se stalo, v zájmu zase kapitálu a sionistů, módním hlasitě kopat do Stalina a jeho odkazu. Opět to naprogramovaly stejné síly, kterým bylo solí v očích sovětské zřízení a sovětský stát, který porazil nacistické Německo, v něhož skládal naděje světový kapitál i sionistické špičky, prokazatelně Hitlera ze zámoří podporující.

Je to prosté a jednoduché – koho chleba jíš, toho píseň zpívej, nic nového pod sluncem. Nová je jen ta masovost a účelovost bez skrupulí. Ani po okupaci ČSR nacistickou mocí nebyla slizkost a servilita tak okatá, jako jsme toho kolem sebe svědky dnes! A to se žádná okupace území státu nepřátelským vojskem nekoná, to nás zatím jen řídí pátá kolona kapitálu a sionistů se svými pomocníky, z nichž někteří si chtějí vysloužit ostruhy za zásluhy, které z předchozí servilnosti k bývalému socialistickému státu nezískali. Proč měli nacisté za války méně servilních přisluhovačů, než mají USA a Německo v České republice nyní? S ideologií fašismu se i v českých podmínkách ztotožňovalo méně lidí, než je tomu se spotřebně laděným kapitalismem, vějičkou, na kterou se chytilo velké množství našeho národa. Konzum a konzumace zatemňují oči i rozum. Zdá se, že kdo jde proti tomuto proudu, jde proti rozumu doby. To je fenomén dnešní doby, růžové brýle kapitalistického blahobytu působí jako opar, který skrývá neměnnou podstatu kapitalistického systému.

V této souvislosti je nepochybné, že mnoho lidí nahnala do náruče kapitálu a tohoto dnes převažujícího pohledu na svět kolem sebe právě zrádcovská politika pochruščovského období v Sovětském svazu, věrně a iniciativně kopírovaná domácí politickou scénou. Proč funkcionáři ve funkcích v roce 1989 tak snadno, jednotně a koordinovaně hodili flintu do žita, odpověd přece není tak těžká!

Proč po roce 1989 nabývá na důležitosti předpojatost a jednosměrná zaujatost?

Co se to s námi všemi děje, že stále méně vnímáme sami sebe jako lidské bytosti. Nejsme již člověk člověku přítelem, ale chováme se k sobě většinou jako hladové šelmy. Šelma, je-li sytá, dá zvěři kolem sebe obvykle pokoj. Kapitál a mamon je však nenasytný, nikdy nemá dost, stále má málo…

Smutným faktem je, že velký vliv na chování mnoha lidí kolem nás má stále větší pohrdání lidmi práce, kterého se však již s předstihem před rokem 1989 po roce 1956 dopouštělo mnoho funkcionářů stranického a státního aparátu, zaštiťovaného Komunistickou stranou Československa. Tou stranou, která na impuls Chruščova v čele Sovětského svazu postupně opustila provádění marxisticko-leninské politiky, tou stranou, která voluntaristicky a revizionisticky žonglovala s lidovými masami. Navenek se sice do roku 1989 používala slova ze slovníku marxismu-leninismu, ale zdaleka jim neodpovídala prakticky prováděná politika. Podmínky, za nichž někteří pracující za socialismu museli pracovat, nebyly důstojné stavu vývoje a obecnému stavu tehdejší společnosti. Bezpečnost práce v některých profesích a na některých pracovištích ani neodpovídala tehdejším předpisům. Hospodářští funkcionáři tyto nedostatky řešili většinou finančními příplatky, kterými si nedůstojně vykupovali mlčení a souhlas lidí k neodpovídajícím pracovním podmínkám.

 Společnost ve skutečnosti řídili povětšinou bezkrevní tvorové, dálkově řízení vším možným, jen ne idejemi marxistických klasiků. Tato dříve zakuklená a zamaskovaná individua však povětšinou ožila hned po listopadu 1989, a byli jedni z prvních, kdo pochopili možnosti nové doby. Té doby, která byla opakem doby předchozí. Lid před listopadem 1989 nemohl být dobrým hospodářem, byl-li veden zrádci a revizionisty. A to, že „nebyl dobrým hospodářem (pod vedením zrádců a revizionistů)“ bylo po listopadu 1989 zase důvodem pro zavedení dominantního soukromého vlastnictví, ve skutečnosti přesněji rozkradení národního majetku ve prospěch mezinárodního i rychle vzniklého domácího kapitálu, vzešlého z těch největších lotrů socialistického období, příslušníků jejich rodin (například Ladislav Adamec a jeho syn, Vasil Mohorita atd), a restituentů, jimž byl vrácen jejich bývalý majetek.

To je kohorta těch, kteří usilují o nerozborné začlenění do severoatlantických struktur, kteří usilují o co největší podřízenost Spojeným státům, Německu, nebo jejich prodloužené ruce – Evropské unii. Jsou poznatelní neomylně podle svých činů. Před listopadem 1989 usilovali o výsluní na slunci z Moskvy, dnes se ti dnešní, včetně těch bývalých převlečených do nových kabátů, se zase hřejí na slunci tu z USA, tu z Německa. Mají tak trochu dilema, opírající se o historické zkušenosti, dnes táhne kapitál zdánlivě za jeden provaz, ale co zítra? Již se rýsují kontury budoucího boje o území Ruska, šachové figurky se již připravují k závěrečnému matu.

Odpověď není tak složitá. Kdo sleduje jen vlastní prospěch, vzhlíží hlavně k tomu, odkud mu plyne největší naděje zisku. Jeho spojencem je zejména ten, kdo navyšuje jeho majetek, nebo takovou možnost aspoň slibuje. Ohlížet se na blahobyt a prospěch lidí kolem sebe bylo podle těchto bohatnoucích lidí jen výsadou Lenina a Stalina, kteřížto byli preventivně kapitálem a sionisty ocejchováni cejchem zločinců a vyvrhelů. Jánošíka, který „bohatým bral a chudým dával“ podle pověsti feudálové lapili zradou a poté popravili pro výstrahu. Stalina obklopili zradou, on ale přesto ještě stihl porazit nacistické Německo a vybudovat světovou velmoc, schopnou se ubránit celému světu kapitálu. Zemřel obklopen zrádci a lékaři, kteří minimálně nekonali určitou dobu svoji povinnost. Na co kapitál od roku 1917 čekal, mu pomohl realizovat nástupce Stalina – N.S.Chruščov. A po něm prakticky bez výjimek všichni jeho nástupci.

Píše se rok  2006 a ve světě se dějí podivné věci. Rusko je obklopováno vojáky a základnami Spojených států, a Putin s Bushem jr. spřádají plány na nerovnou „spolupráci“ dvou bývalých velmocí na „potírání světového terorismu“. Sovětský svaz sice spolupracoval s Německem před II.světovou válkou, ale to byl v jeho čele Stalin. Nyní je v čele už jenom Ruska, po rozbití Sovětského svazu, Putin. A Putina vybral Jelcin. A Gorbačova vybral Andropov,  Andropova zase vybral Chruščov. Kruh se tedy uzavírá, vlastně kruhy dva. Jeden kolem Ruska, a druhý ten složený ze zrádců.

Kapitál neponechává nic náhodě, všechno má důkladně promyšlené a připravené. Socialismus už prakticky ztratil všechno co měl, materiální základnu, ozbrojenou sílu, lidský potenciál. Zůstaly už jen myšlenky, vzpomínka a ideje a činy klasiků. Zajímá se o ně dnes ještě vůbec někdo? Co k tomu řeknou ti, které komunistická strana vysokoškolsky vychovala právě k této práci?

Někdy stačí málo, stačí jen jiskřička. Haló noviny, ani Právo ji však, tím co a jak dělají spolehlivě nevykřešou. Ti, kdož je vlastní a ovládají, to nedovolí. Nedovolí to světový kapitál, který řídí ty, kteří tyto tiskoviny vydávají.

Kdo nechápe souvislosti mezi Chruščovem až Putinem, a Novotným až Adamcem, ten jen ukazuje, že klasiky marxismu-leninismu nepochopil, a možná že ani pochopit nechtěl. Stačilo mu teplé místo, nebo bezpracné přežívání a očekávání. Paradoxní ale je, že těch co očekávali konec socialistického systému nebylo mnoho, víc bylo těch, kteří se iniciativně hnali za vavříny ozářené sluncem socialismu. Jedni, a bylo jich málo, za své ideje dílčím způsobem i bojovali; druzí, a těch byla většina, se jen aktivně nebo pasivně vezli. Dnes jedni i druzí splynuli v jeden šik, a v druhém šiku jsou ti, kteří jsou objektivně proletariátem, ale zatím o tom nevědí. Oni sami si to zatím neuvědomují, a Urbánek, Svoboda, Ortman, Grebeníček, ani Filip jim to neřeknou – to je další jistota polistopadových i dnešních dnů, zatím v roce 2006. 

Proletariátu zbývá jen jediné, pochopit podstatu kapitalistického systému, a pochopit, že kapitál se svého majetku a z něj odvozené moci nikdy nevzdá dobrovolně. Proletariátu je a zákonitě musí být objektivně více, než exponentů a nositelů kapitálu - to je historicky neměnný fakt. Jde jen o to, aby si to uvědomil a stal se „ ze třídy o sobě třídou pro sebe“. Proto mlží a lžou představitelé pseudokomunistických stran tolerovaných kapitálem. Proto je pátá kolona kapitálu a  její militantní aktivisté mírněna a usměrňována dirigenty ze zákulisí. Lidový masový odpor proti záměrům kapitálu by mohl zásadním způsobem zkomplikovat proklamovanou demokracii kontrarevolučních procesů. V tomto si Izrael přesně, jako ozvěna notuje se Spojenými státy, špinavou práci dělají jeden za druhého, kapitál tak zůstává „ten vzadu“. 

Současný vývoj neklamně potvrzuje objektivní závěry klasiků marxismu-leninismu, že imperialismus je nejvyšší vývojovou fází kapitalismu. Hitler a nacistické Německo jsou v současné době nahrazeny Bushem jr. a Spojenými státy. A nacistické Německo mělo, a USA mají – v zádech sionisty, prezentující nejbohatší lidi na této planetě. Současné dění nesvědčí lidstvu jako takovému, ale viditelně zatím svědčí jen těm nejbohatším. A pátá kolona sionistů - ta vědomě, a sběrači drobků ze stolu kapitálu – ti v naději – očekávají, jak to pro USA dopadne. Německo se už dvakrát spálilo, Spojené státy to spálení teprve čeká. Bush jr. si v první půli července 2006 notoval ve Straalsundu s německou kancléřkou Merkelovou, v Německu vidí v současné době (jako za časů Konráda Adenauera), pevného a věrného spojence zájmů Spojených států. Americká pomoc válkou poraženému Německu po roce 1949 nebyla přeci ničím jiným, než půjčkou s odloženým splácením.

Takže shrnuto. Napadnou-li Spojené státy po roce 2010 Rusko, k čemuž se viditelně připravují, pustí se na tenký led, který se snaží zpevnit i svazkem s Velkou Británií, kde se Blair svojí řiťolezeckou politikou vůči USA značně zkompromitoval na domácí scéně. Proto  potřebují i silné Německo. V Evropě jsou totiž sionisté přirozeně a historicky více „doma“, než jsou v důsledku současné rozpínavé politiky USA „doma“ tam, v USA. Pokud se pro USA zkomplikuje z nějakých důvodů situace, posílí to vliv Německa a méně amerikanizované Velké Británie, která se do této pozice může dostat prostým odstraněním Blaira a jeho nahrazením méně zkompromitovaným politikem.

Sionisté se na tuto eventualitu již pilně připravují, o čemž svědčí aktivizace kulturních, rozhlasových a publicistických činností, která je v současné době velmi systematická a cílevědomá. Sionisté a jejich protagonisté se jako obvykle předvádějí se žoviálním zdánlivě všeobjímajícím nadhledem, který jim umožní dostat posluchače, diváky či čtenáře přesně tam, kam potřebují. Mluví prostou řečí, jsou si jisti sami sebou, mluví z nich totiž zkušenosti staletí, jsou ochotní přinést oběť celku, tomu svému, ne tomu všelidskému! Dovedně argumentují, jen interpretují tak, aby podpořili co sami chtějí, to dobře dovedou…

Novodobý režim mluví o „totalitě“, myslí tím tu před rokem 1989. Ale jiná totalita je i dnes, všude kolem nás. Kolik slyšíme opozičních, skutečně opozičních názorů? To je totalita dneška, ne všichni jsou v páté koloně, ne všichni jsou zrádci a revizionisté. Žijí mezi námi i prostí lidé, kteří nevědí, nebo ještě úplně nechápou podstatu dění kolem nás. Ne člověk sám nemá patent na rozum, nikdo není dokonalý. Stačí je nezavírat oči a uši, vzpomenout na školní vědomosti získané před rokem 1989, zalistovat ve spisech klasiků marxismu-leninismu, a hlavně přemýšlet komu slouží to všechno kolem nás. Proč jedni chudnou a druzí bohatnou, čím to je, že se stále více rozevírají nůžky mezi peněženkami našich spoluobčanů. Na čem a proč jedni bohatnou a druzí chudnou?

O to více by se měli stydět ti mezi námi, kteří jen plivou oheň a síru na ty, kteří se pokouší otevřít jiným oči. Vysmívají se, porovnávají jejich neumělá dílka s Marxem a smějí se tomu, jak jsou svým posměchem originální. Co však dělají oni, to komunistická strana je postavila do jejich postů, proč v té době neprotestovali! Neprotestovali, drželi se svých křesel a toužili dostat se ještě výše – bylo to z oddanosti komunistické straně, nebo spíše z prospěchu? Proč „prohlédli“ až po roce 1989? Neskrývají, že se jim vede dobře, proč by revoltovali. Jsou zásadoví, zůstali v té „své“ straně, která si do svého názvu jen přidala písmenko „M“. Jde o to, kterou stranu vzali za svou. Je-li „jejich bolševismus“ jen masově prováděná obhajoba svých soukromých prebend, pak nezradili a zůstali skutečně ve své straně, v té po roce 1956. Smějí-li se těm, kteří myslí jinak, kteří vidí to své štěstí přes štěstí lidí kolem sebe, pak se nelze divit, že se této pro ně naivitě smějí a vysmívají. Oni vědí čemu se smějí, oni sami totiž viděli ty druhé jen přes svá prizmata. Podřizovali vše hlavně svým zájmům, a tomu ostatnímu se „naoko“ věnovali jen ve zbytku pracovní doby, zůstalo-li něco.

Bez nich by kapitál nevyhrál, a on si je toho v současné době vědom. Takové jako jsou oni potřebuje, jimi nahrazuje svoji početní slabost a nedostatečnost. Oni jsou vnořeni v nás, násobí jeho zdánlivou sílu, tak jako zdánlivě násobili sílu socialismu, když byli ve funkcích. Socialismus potopili, dnes jim neschází. Až se začne kyvadlo dějin kývat doleva, a objektivně  k tomu musí dojít  zakrátko, jen co kapitál začne plnit další kapitolu svého plánu, odhalí svoji pravou tvář. Poteče krev, hodně krve. Jestli si někdo myslí, že ti nejbohatší na světě od roku 1917 usilují jen o to, co dosud získali do své, ještě nedokonalé a díky řevnivosti páté kolony a zrádců málo produktivní moci, pak ukazuje, že málo vnímá, málo ví  a málo přemýšlí.

Imperialismus bojuje o cizí území zejména pro suroviny a možnosti, které zatím nemá. To vše je zejména na rozsáhlých územích bývalého Sovětského svazu. Řada států se od bývalého Sovětského svazu již odpoutala, z toho ale kapitál nemá dosud patřičný efekt, neboť dosud, vzhledem k existenci Ruska nemůže zatím tato území exploatovat celá a komplexně. Až dobytím Ruska získá to všechno, co dosud nemá, tak nějak si to Spojené státy zřejmě myslí. Jenomže co dál a potom? Bude tato teoretická možnost vyhovovat Německu, Velké Britanii, Izraeli… a obecně Evropské unii, bude-li v té době ještě existovat!

Lidé kolem nás jsou ustrašení, bojí se, jsou zmatení. Vědí, že komunisté je po dlouhém obelhávání sprostě zradili a nechali na holičkách. Vědí, že ti dnešní pseudokomunisté si již ani nekladou cíle, které má normální člověk v současném světě. Vědí, že sociální demokraté jsou nalevo jen ze strany pravice, z hlediska proletariátu tomu už tak rozhodně není. Přestalo se číst, lidé kupují většinou Blesk, Aha, Právo a Lidové noviny. Buď bulvár, nebo účelové lži a mlžení. Televize a rozhlas lžou až se práší, překrucují a účelově znevažují bez srovnání s objektivní realitou dnešních dnů. Vše má v rukách zahraniční kapitál a jím dosazení zrádci vlastního národa.

Jak a s kým dál?

Zastavit se, procitnout z ošidného snu a vrátit se rychle na pevnou zem. Sounáležitost docílíme jen pochopením toho, co je nám společné. Co dělat nám ukáží klasikové Marx, Engels, Lenin, Stalin, Gottwald. Musíme se vrátit k jejich myšlenkám a tvůrčím způsobem je v zájmu dělnické třídy aplikovat na současnou situaci. Zásadní vliv na dělnickou třídu rozhodně nemá růst vědy a techniky, to jen pomáhá k růstu a zastírání vykořisťování. Vykořisťuje ten, který nevyplácí poctivou mzdu. Takže ten je nepřítel, to on bohatne na úkor těch, které okrádá. Ti okradení si to musí uvědomit a řídit se podle toho. Že se tímto neřídí KSČM, je jen důsledek pokračování v dlouhodobé zradě zájmů dělnické třídy, kterou Grebeníčkové, Ransdorfové, Dolejšové a Filipové nevidí a objektivně ani vidět nemohou. Nejsou to osobnosti schopné pochopit zájmy dělníků, natož je vést v boji za osvobození od útlaku a vykořisťování. Proč je vůbec zdravá část pokrokových občanů tohoto státu ještě ve funkcích trpí?

Pozlátko plných obchodů je ošidné. Kdo nemá peníze, nebo nemá práci, jsou mu plné obchody k ničemu. A zavírají-li se naše továrny, jejich osazenstvo vyhazuje na dlažbu, a dováží se k nám zahraniční zboží, jejichž dotací si zahraniční kapitál doma zajišťuje třídní smír, je toto skutečně důvodem k naší spokojenosti? Jsme čestní lidé, občané suverénního státu, nebo jsme prodejné a tupé mrchy, vděčné za drobky ze stolu okolních kapitalistických států! Je nám souzena role kolonie, ne plnohodnotného státu v soukolí mezinárodního kapitálu ve stadiu imperiálního vývoje! Uvědomme si to.

Musíme si hodně rychle zamést před vlastním prahem. Zbavit se zrádců a revizionistů a do čela skutečně komunistické strany postavme toho, který pochopil, že nic na světě není zadarmo, o všechno pro lidi že se musí bojovat. Kapitál se nikdy dobrovolně nevzdá toho, co považuje za vlastní. Nedrobme síly, síla není v jednotě zrádců a revizionistů, ale v síle prostého slova, které pravdivě a bez vytáček pojmenovává objektivní realitu světa kolem nás. To naposledy dovedl Klement Gottwald. Pokud vzdělání zaslepuje třídní náhled, pak do čela postavme ty, kteří opravdu a ne strojeně pochopili potřebu vzdělání i v zájmu proletariátu. Ne ty, kteří svého vzdělání využívají jen k cílené obhajobě svých pozic a k ohlupování těch, kdož v ně skládají své naděje v této složité době. Méně bývá více, přestaňme se kádrovat v zájmu pravice a kapitálu. Kdo nemá sílu zapalovat, nebo zapalovat nechce, nemá ve vedení komunistické strany jednoduše dávno co dělat. To by si měli uvědomit a především i soudruzi v Praze, kteří historicky ovlivňují dění v celém státě. Jejich nejednota je delší dobu alarmující, svůj podíl na tom má i zrádcovsko-revizionistický ÚV KSČM, který systematicky kalí vodu v celé republice. Čím dříve to pochopíme a hlavně uděláme pořádek v Augiášově chlévu současných reprezentací pseudokomunistických stran, tím pro nás všechny lépe. Centralizuje-li se monopolní kapitál, proč se stále vytváří nové a nové pseudokomunistické strany? Tím přeci nahráváme všichni dohromady svému nepříteli, to nevidíme? Nepřítel si mne ruce, když vidí, že se hádáme mezi sebou o svoji autentičnost, a nemáme proto čas ani ochotu poprat se s ním. Kdo chce být komunistou, ať jím je, ale jen pod praporem marxismu-leninismu! Nepotřebujeme Marxe „nově číst“, rozlučme se už konečně se zrádci, jimiž se to v ÚV KSČM a jeho aparátu zásluhou Grebeníčka jen hemží. Čtěme díla klasiků je po svém, slova klasiků jsou jasná a stručná. Neokecávají, nemlží, ale řeší, dávají k řešení návod. Proto jsou klasikové tak nebezpeční kapitálu a jeho věčným snahám. Proto klasiky hrubě zkreslují a zpitvořují ti, kteří se dlouhodobě angažují ve službách reakce a pravice – Ransdorf a jemu podobní v TAPu při ÚV KSČM.  

Ještě je čas, využijme ten čas pro sebe a ne dál v zájmu těch, kteří nás berou ne jako partnery, ale jen jako zatím nutné zlo! Buď poctivé práci znovu čest!

červenec - 2006-07-16

                                                                                  Jan Železný

DISTRIBUIE DOCUMENTUL

Comentarii


Vizualizari: 1555
Importanta: rank

Comenteaza documentul:

Te rugam sa te autentifici sau sa iti faci cont pentru a putea comenta

Creaza cont nou

Distribuie URL

Adauga cod HTML in site



Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2019. All rights reserved