Scrigroup - Documente si articole

Username / Parola inexistente      

Home Documente Upload Resurse Alte limbi doc  

 
CATEGORII DOCUMENTE




BulgaraCeha slovacaCroataEnglezaEstonaFinlandezaFranceza
GermanaItalianaLetonaLituanianaMaghiaraOlandezaPoloneza
SarbaSlovenaSpaniolaSuedezaTurcaUcraineana

BiologieBudovaChemieEkologieEkonomieElektřinaFinanceFyzikální
GramatikaHistorieHudbaJídloKnihyKomunikaceKosmetikaLékařství
LiteraturaManagementMarketingMatematikaObchodPočítačůPolitikaPrávo
PsychologieRůznéReceptySociologieSportSprávaTechnikaúčetní
VzděláníZemědělstvíZeměpisžurnalistika

Absolventská práce - FREETECHNO HISTORIE, CHARAKTERISTIKA A KONTEXT HNUTÍ

žurnalistika

+ Font mai mare | - Font mai mic






DOCUMENTE SIMILARE

Trimite pe Messenger
Absolventská práce - FREETECHNO HISTORIE, CHARAKTERISTIKA A KONTEXT HNUTÍ

Vyšší odborná škola publicistiky

kulturní zaměření

Absolventská práce

Freetechno

historie, charakteristika a kontext hnutí

Vyšší odborná škola publicistiky

kulturní zaměření

Poděkování

Následující poděkování je věnováno těm, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout. Dík patří Daveovi a Lindě, za rady ohledně výběru literatury, za půjčení knihy Altered State a poskytnutí několika článků. Daveovi pak ještě za přiblížení historie hnutí v Británii. Zvláštní poděkování směřuje soundsystému Masacrew, který mi svou činností umožňoval nahlédnutí do organizování freeparties a vůbec sloužil jako výchozí bod mého vhledu do scény zevnitř, ne jen z pohledu účastníka. Chtěl bych poděkovat DJ Spaceshitovi, který si nehotový text pročetl a upozornil na některé nedostatky. A nakonec si zaslouží dík i Eva Eva za vysvětlení významu čísla 23


Obsah

Poděkování 3

Obsah.. 4

Úvod.. 5

Historie. 7

Charakteristika a projevy. 15

Elektronická hudba a techno. 15

Základní charakteristika. 16

Soundsystémy, novodobé kmeny. 18

Ilegální technoparties?. 19

Ideály a myšlenky spojené s freeparties. 20

Techno jako projev kyberkultury. 23

Bez drog by to nešlo?. 24

Rostoucí popularita freeparties. 27

Kontext 30

Jednorozměrná společnost 30

Kořeny freetechno kultury. 31

Freetechno, mysticismus a new age. 33

Konec moderní doby, rozpad starých pořádků. 35

Blíží se konec historie?. 38

Závěr. 41

Abstract 42

Literatura. 43

Obrazová příloha. 44


Úvod

Když se řekne ilegální technoparty, v pomyslném běžném jedinci to vyvolává emoce. To jsou feťáci, kteří poslouchají ten monotónní rámus, válejí se v bahně a dělají nepořádek. Prostě jsou to určitě vandalové, kteří nemají v myslích civilizovaného člověka právo na slitování. Je zajímavé, nakolik vycházejí média těmto předsudkům vstříc, místo aby je uváděla na pravou míru. Když už se o freetechno subkultuře informuje věcně ve faktech, nemají tyto články sílu změnit převládající pohled společnosti na fenomén freeparties[1] a za strohými informacemi si lidé stejně vybaví, co se jim hodí.

Základním problémem může být nedostatek snahy pochopit, o čem vlastně undergroundová, tzv. freetechno scéna je, nezájem podívat se na problém i z pohledu jejích příznivců. Z toho, co člověk nechápe, má pochopitelně strach a snáze také podlehne odsouzení na základě hodnocení povrchu. Cílem této práce bude tedy pomoci nahlédnout tento zajímavý kulturní fenomén v poněkud celistvějším pohledu, než jaký nabízí senzace vyhledávající a z kontextu vytrhující masová média.

Na úvod je dobré si uvědomit, že předmětem našeho zkoumání nebude žádná pevně ustavená instituce, ale otevřený sociálně-kulturní organismus, který se stále mění a přizpůsobuje podmínkám. Bude tedy blíže skutečnosti, když budeme mluvit spíše o převažujících tendencích, než se pokoušet statisticky přesně definovat situaci. Výrazy freetechno subkultura, scéna, hnutí jsou proto jen orientační. Spíš volně vymezují živoucí subkulturu, než aby se snažily přesně ohraničovat. Přestože každý zdůrazňuje určité aspekty freetechna, užívám tolika výrazů spíše ze stylistických důvodů. Mám pocit, že časté opakování stále stejného sousloví by bylo ubíjející.

Při zpracovávání tématu jsem se soustředil na uvedení freetechno subkultury do kontextu probíhajících společenských a myšlenkových změn, tedy na hledisko, které umožňuje pravděpodobně nejúplněji pochopit její význam i rostoucí popularitu. Je to samozřejmě stanovisko, které si nebude libovat v odsuzování projevů subkultury, a které bude spíš tiše souhlasit s mnohými myšlenkami, které s tématem souvisí. Tato práce nemá v úmyslu zabývat se příliš samotnou hudbou či jejím významem pro vývoj elektronické hudby, zkrátka zabíhat do oblasti hudební kritiky.

V první části se podíváme na historii hnutí, vedoucí od tradice britských travellerů přes revoluci taneční hudby až do současnosti. Tato část čerpá převážně ze studia dostupné literatury. Prostřední oddíl se věnuje popisu a analýze freetechno subkultury, jejích motivů, organizačních principů a projevů. Vznikl na základě manifestů a osobního kontaktu se scénou, na základě dlouhodobějšího pozorování, přirozeného setkávání s lidmi ze scény i z účasti na četných akcích. A poslední část, probírající se změtí myšlenek, které tvoří širší kontext, vznikla kombinací všech zmíněných postupů – jak díky literatuře, tak pomocí manifestů a byla také inspirována lidmi, které jsem v souvislosti se freetechnem potkal.


Historie

Chceme-li hovořit o historii freetechnařského hnutí, musíme sledovat několik rozličných příběhů - britské post-hippie travellery[2] od prvních Free Festů u Stonehenge přes různé peripetie až ke spojení s elektronickou taneční kulturou; ustavení spolku Spiral Tribe a jejich „free“ filosofie, až po jejich opuštění nevstřícné Británie a rozšíření „viru“ na kontinent. Budeme hovořit o historii taneční elektronické hudby vůbec, protože i z této scény subkultura vzešla a stále k ní patří.

Příběh britských travellerů můžeme začít v roce 1974, kdy se u Stonehenge konal první devítitýdenní People’s Free Festival, inspirovaný slavným hippiesáckým Woodstockem. V této době, hlavně však na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, v Británii dramaticky přibývalo lidí, kteří pod vlivem myšlenek šedesátých let opouštěli města a zvolili za svůj způsob života kočování v autobusech a karavanech.

Travellery netvořili, alespoň zpočátku, lidé z ekonomického dna společnosti, ale ke kočovnému životu je vedlo spíš odmítání velkoměstského života, materialismu a celkově konzumních tendencí ve společnosti.

Po desetileté tradici festivalu, v roce 1984, se u Stonehenge sešlo na padesát tisíc lidí. Měl to však být poslední People’s Free Festival. Tímto rokem skončila zlatá post-hippie éra a doba, kdy podobné a akce a kočovný způsob života nebyly britskou vládou stíhány. Mělo se tak stát přesto, že během předchozích let se tomuto hnutí podařilo dosáhnout širšího přijímání ze strany veřejnosti.

Později toho léta začalo období represe kočovného života, spolu s první policejním zásahem na stanoviště travellerů v Nostell Priory. Jisté vládní kruhy dostaly strach z rostoucího počtu lidí, opouštějících městský způsob života, přesvědčeny o tom, že kočovný život představuje odmítnutí a hrozbu systému vlastnictví a pozemkových práv, na kterých je Británie založená. A jistě v tom byl i určitý archetypální strach, jenž už odedávna usedlíci chovají k nomádsky žijícím lidem.[3]

Následujícího roku došlo k zablokování přístupových cest ke Stonehenge, konvoj 140 vozů byl tisícovkou policistů zahnán na nedaleké fazolové pole a poté brutálně napaden ozbrojenými policejními jednotkami. Obsah vozidel byl zničen a jejich obyvatelé zbiti. Následovala řada zatčení a zabavení majetku, média se postarala o pomluvy a očernění kočovníků. Záznam masakru se agentuře ITN „ztratil“ z archivu a žhavá televizní reportáž byla překryta komentářem. BBC k tomu všemu odvysílala pouze policejní záznam události. Z trochu výstředních, každopádně však neškodných travellerů se v ústech politiků, v médiích, a tím pádem i mezi veřejností rázem stali ďábelští ničemové a kriminálníci, opovrhující zákonem.[4]

Nicméně hnutí travellerů i nadále sílilo. Původní skupina lidí se rozrůstala o post-punkery a squattery, jejichž život znesnadnilo omezení sociální podpory konzervativci. Jenže nová krev nejen že změnila travellery samotné, ale přinesla i nové problémy. Z deziluze a sklíčenosti po předchozích událostech mnohé skupiny komunity propadly alkoholismu či dokonce heroinu, festivaly ztratily svůj lesk, byly zaplaveny agresivními, někdy násilnými výtržníky. Na konci osmdesátých let se tak komunita ocitla jak v konfliktu s okolním světem, tak nalomená zevnitř

Mezitím se schylovalo k boomu taneční elektronické hudby, k revoluci, která ovlivnila podobu následujících devadesátých let. Jejím přičiněním došlo ke kulturní a společenské renesanci, revivalu užívání psychedelických drog a vzniklo široké hnutí, které postupně ve svých různorodých projevech a úrovních zaplavilo západní svět.

Kořeny této tzv. raveové scény sahají do sedmdesátých let, kdy se z experimentů v Chicagu zrodil hudební styl house a v Detroitu techno. Svou roli ve vzniku nového hnutí sehrála i evropská experimentální hudba, které se věnovali např. Kraftwerk. A z černošských gay klubů se vynořila rekreační droga extáze, která posloužila jako katalyzátor celého dění. Na konci osmdesátých let vypuklo taneční šílenství a rok 1988 vešel ve známost jako druhé léto lásky.[5] Nová scéna, hnána kupředu obrovským zápalem a spoustou pilulí extáze, si získávala nové a nové přívržence.

Mnoho tanečních akcí se pořádalo nelegálně ve velkých opuštěných industriálních objektech. Informace o jejich konání se nešířily obvyklými kanály, ale ústně a pomocí letáků s telefonním číslem, na kterém se pár hodin před vypuknutím party objevili informace o místě konání.

Do roku 1989 se taneční kultura rozšířila z malých exkluzivních klubů nejen na velké venkovní parties, ale i do městských squatů. Lecčemu tu pomohl její otevřený koncept, který umožnil reinterpretaci na základě konkrétních podmínek. V momentě, kdy se začalo ve spojitosti s rave parties mluvit o hudebním stylu acid-house, bylo jasné, že taneční kultura přitáhne lidi s dlouhodobým zájmem o psychedelické drogy[6]. A samozřejmě, londýnská scéna byla v jistém volném spojení se současnými hippies, post-punkery, studenty a jinými existencemi. Docházelo tedy k oboustrannému ovlivňování. Leckteří travelleři spatřili v raveové kultuře technicky vyspělejší odraz vlastního hippie idealismu. A skutečně se v tomto případě jednalo o jakési pokračování tendencí započatých v šedesátých letech.

Po „bitvě na fazolovém poli“ se pro travellery stal důležitou každoroční zastávkou festival v Glastonbury, kam v roce 1989 dorazily i první soundsystémy[7]. „To nezůstalo bez povšimnutí. V roce 1990 začalo spojenectví mezi travellery a ravery získávat konkrétnější obrysy. Travelleři znali místa a měli know-how k pořádání akcí, které by trvaly dny spíš než hodiny; raveři měli elektronický zvuk a novou svůdnou chemikálii, extázi. To určitě vypadalo mnohem lépe, než co mohli nabídnout ožralí výtržníci z Brew Crew nebo stárnoucí stoupenci festivalového rocku. A přestože zůstaly rozdíly v ideologiích i vzhledu, obě skupiny sdíleli zájem na měnění vlastního vědomí a tančení po celou noc.“[8]

 „Soundsystémy převzaly od travellerů přesvědčení, že parties by měly být zdarma a že vybírání vstupného je nejen materialistické, exkluzivní a rozděluje lidi, ale také zničilo část kouzla komunitní slavnosti.“[9] Je třeba si uvědomit, že i přes ohromné nadšení, charakteristické pro raveovou scénu, se záhy přihlásila o slovo komerce a postupně se začala rozplývat ona magičnost, charakteristická pro prvotní rave parties. To si uvědomil i Mark Harrison, hlavní postava Spiral Tribe.

Spiral Tribe, jeden z prvních a dodnes nejznámějších kočovných soundsystémů, můžeme považovat za středobod vznikající freetechno scény a zdroj inspirace mnoha dalším partám. Ze všech systémů byl Spiral Tribe nejdrsnější, co se zvuku týče a nejpřísnější v ideologii, kterou vlastně pomáhal ustavit. Jejich znakem byla spirála a mystické číslo 23[10], přičemž obojí se stalo poznávacími znameními celého hnutí. Spiral Tribe také nejhlasitěji propagovali ideu volného vstupu na party a jako první se vydali v dodávce na dlouhou pouť po festivalech a parties.

„Je těžké vystopovat náš začátek, ale dá se říct, že zlom nastal v okamžiku, kdy jsme vzali naši zvukovou aparaturu, se kterou jsme doposud hráli jen v Londýně po různých skladištích, a rozjeli se ven, na festival. Nešlo tu o žádný vědomý záměr. Rozhodnutí u nás nikdy neměla moc místa. Každý moment má ale nekonečný dopad. Naším prvním festivalem byla slavnost letního slunovratu. V dávných dobách se letní slunovrat slavíval na Stonehenge, ale dnes, kdy se tam nesmí, se musíme spokojit alespoň s okolím. Já jsem k takovým věcem býval vždycky skeptický, ale tam se ve mně něco zlomilo. Tam se to všechno stalo. Nikdy v životě jsem necítil tak silnou energii. Bylo to něco úžasného. Náš život se totálně změnil. Příští týden jsme jeli na další festival a potom na další a další Stala se z toho nonstop akce. Z víkendů se postupně staly týdny,“[11] říká k počátkům Spiral Tribe Mark Harrison.

Policie však měla na kočovníky a jejich nové spojence spadeno – sběru dat o travellerském hnutí se ostatně věnovala již od poloviny osmdesátých let. V květnu 1992 zasáhla plně ozbrojená jednotka v nepoužívaném skladišti na okraji Londýna, kde Spiral Tribe pořádali jednu ze svých freeparties. Prorazili zeď a se zakrytými identifikačními čísli zbili a zkopali účastníky akce, čehož výsledkem byly stovky raněných. Poté z místa zmizeli a zůstalo jen pár policistů, kteří zraněné posílali pryč.[12]

V tu samou dobu byl podán návrh zákona, zaměřeného proti freeparties, který by umožňoval odklonění aut směřujících na akci, zabavení zvukové aparatury, rozehnání konvoje a zatčení těch, kteří odmítnou party opustit. Nad Spiral Tribe a freeparties se začala zatahovat obloha, přestože jejich jediným negativním projevem byly hlasité akce, většinou na místech, kde nikomu nemohli vadit.

Společná cesta raverů a travellerů vyvrcholila v dubnu roku 1992, kdy se konala proslulá akce v Castlemortonu. „Na začátku nebyl mezi námi a těmi staršími kočovníky téměř žádný rozdíl,“ říká Mark Harrison. „Vztahy se ale začaly kazit s narůstající publicitou. V roce 1992 se konala velká akce v Castlemorton Common, na kterou přijelo 20 000 lidí[13]. Na konci tohoto osmidenního festivalu policie zatkla třináct členů naší skupiny a s naším zatčením a následným soudem se v novinách začaly objevovat první zprávy o roztržkách mezi ravery a kočovníky. A potom se začalo všechno kazit.“[14]

Všichni zadržení byli nakonec pod podmínkou dalšího dne propuštěni, policie však zkonfiskovala sedm nebo osm vozidel a aparaturu. Spiral Tribe tak přišli o domov. „Ráno nás vykopli do deště bez peněz, bez jakékoliv možnosti dopravy, bez oblečení. Téměř dva týdny jsme na protest kempovali před jejich dveřmi a lidé z okolí nás zásobovali jídlem a oblečením, protože tam nebyli jenom blázniví muzikanti, ale i rodiny s dětmi.“[15]

Spiral Tribe tato událost nezastavila a rozhodli se symbolicky udeřit přímo v srdci jejich utiskovatelů – v Londýnské čtvrti Docklands, poblíž finančního centra Canary Wharf, zašlého symbolu konzervativních hodnot britských osmdesátých let. Na místě zvaném Isle of Dogs uspořádali party, jíž se zúčastnilo na tisíc lidí. A přestože trvalo pouhou hodinu, než policie zablokovala přístupové cesty, oblast obklíčila a party zrušila, Mark Harrison považoval akci za vítězství. Věřil, že jejich možnosti byly v té době tak omezené, že se mohli buď stáhnout a skrýt, nebo vydržet a bojovat. Přičemž první možnost by nebyla hodná stylu Spiral Tribe.[16]

Policie byla nyní dobře organizovaná, dařilo se jí k předcházet velkým festivalům a měla vypracovanou databázi travellerů, kočovných raverů a soundsystémů. Za nějakou dobu si Spiral Tribe uvědomili, že v Británii je už nic dobrého nečeká – jedině útlak, policejní akce a možná i vězení. Po tom, co zažili, se nechtěli poslušně vrátit do klubů a na povolené akce, a tak se rozhodli přesunout do Francie.

V zainteresovaných kruzích panovalo několik různých názorů na zpřísňování postihů a celkově nepřátelský postoji establishmentu vůči freeparties a kočování. Někteří se domnívali, že příčinou je strach autorit z mobilizace velké skupiny potenciálně podvratné mládeže, nesouhlasící s vládnoucím konzervativizmem, materialismem a konzumním způsobem života. Jiní věřili, že jde o součást vládní strategie, vedoucí k rostoucí kontrole nad životním stylem Britů, omezování občanských svobod, zkrátka o první krok k fašismu. „Může to znít jako konspirační teorie paranoidního hipíka, ale pro lidi na konci čtrnácti let vlády konzervativců, a konkrétně pro travellery, kteří zažili bitvu na fazolovém poli a následující roky utlačování, to byla jediná možnost, jak situaci chápat.“[17] Byli i tací, kteří vinili Spiral Tribe a jim podobné soundsystémy z příliš konfliktního jednání. Freeparty scéna se začala silněji politizovat a tím se stále více vzdalovala klubové scéně, která směřovala k mainstreamu a institucionalizaci.

V roce 1994 byl schválen zákon (Criminal Justice Act a Public Order Bill), namířený proti neoficiálním festivalům a freeparties, proti travellerům, kriminalizující squattování a vstup na cizí pozemek. Za určitých okolností také postavil mimo zákon produkci taneční hudby. Přes jeho četné kritizování ze stran různých občanských hnutí zůstal v platnosti dodnes. Organizace Liberty jej odsoudila jako „nejrozsáhlejší útok na lidská práva ve Velké Británii za poslední roky. Prohřešuje se základním principům spravedlnosti a pravděpodobně povede k útlaku, zastrašování a růstu diskriminace skupin, které jsou už tak marginalizovány. Nezaměřuje se na kriminalitu, ale pokouší se stavět mimo zákon rozmanitost a odlišný názor.“[18]

Toho roku se ještě do Británie vrátili Spiral Tribe, aby stanuli před soudem za spolčení vedoucí k veřejnému pohoršení, v souvislosti s festivalem v Castlemortonu. Nakonec se ukázalo, že obvinění bylo postaveno na předsudcích a nepochopení organizace podobných akcí, a tak Spiral Tribe soudní spor vyhráli. Vrátili se do Evropy, kde mezitím zapouštělo kořeny jejich přesvědčení a životní styl.

Tradice velkých festivalů a freeparties byla přerušena, travelleři donuceni buď opustit zemi nebo se usadit. Freeparties pokračovaly, ale v mnohem menším měřítku. Rok a půl od schválení Criminal Justice Actu se odhadoval počet zadržených osob na více než tisíc. A přestože jeho konečný vliv na postoj státu vůči freeparties nebyl zas tak převratný (represe existovaly už před jeho schválením), zůstal symbolem rozdílu mezi generacemi.[19]

Zatím freetechno scéna začala rozpínat svou síť po kontinentu, s hlavními body v Paříži, Berlíně, Španělsku, Itálii a později i v Praze. „Mnoho let i kilometrů od svého počátku virus opět mutoval a další kapitola začala.“[20]

V roce 1994 se u obce Hostomice, padesát kilometrů od Prahy, zastavili cestou z Německa Spiral Tribe a Mutoid Waste Company. O akci se tehdy nějakým způsobem dozvědělo poměrně dost lidí, a tak můžeme tento okamžik považovat za prvotní impuls ke vzniku české freetechno scény. Z hostomických freeparties se postupně vyvinul proslulý technival[21] Czechtek. Po druhém ročníku se dal v Praze dohromady první soundsystém na území republiky, Technical Support. Jeho členem však nebyl ani jeden Čech. Inspiroval ovšem skupinku anarcho-squatterů z Ladronky kteří vytvořili první skutečně český soundsystém Cirkus Alien.[22]

Od té doby freetechno subkultura rostla až do dnešní velikosti, kdy na Czechtek v roce 2003 dorazilo podle odhadů rekordních 40 000 lidí. Kolik dnes funguje na celém území republiky soundsystémů je těžké určit, odhadem by to mohlo být něco kolem stovky. Na serveru www.freetekno.cz jich je registrovano padesát jedna, což ale rozhodně není konečné číslo.

Jaké bude budoucnost tohoto hnutí v Evropě a jeho tolerance ze strany establishmentu, to je otázka, na kterou nelze přesně odpovědět. Jistým vodítkem můžou být legislativní opatření proti freeparties, podobná Criminal Justice Actu, prosazená v roce 2000 ve Francii. Jisté je, že síla freetechno subkultury a jejich sympatizantů mezi mladými lidmi by neměla být ignorována ani podceňována


Charakteristika a projevy

Elektronická hudba a techno

Měli bychom si na tomto místě ujasnit význam pojmu techno, vzhledem k tomu, že je možné jej chápat několika způsoby. V první řadě označuje elektronickou hudbu vůbec, ale v tomto smyslu se v dnešní době už příliš nepoužívá. Nebudeme ho tak chápat ani my. V užším smyslu pak techno označuje žánr taneční elektronické hudby, vzniklý v sedmdesátých letech v Detroitu, jehož základem je monotónní rytmus, rychlý sled úderů, doprovázený samply[23], ruchy a jinými podivnými zvuky; jeho rychlost se nejčastěji pohybuje kolem 140 až 200 i více bpm[24]. Samotné techno má mnoho odnoží, přičemž na freeparties se většinou objevují ty tvrdší, rychlejší a temnější podžánry, které se dají volně nazvat jako freetechno, freetekno, freetekk, hardcore techno atd.

Elektronická taneční hudba je velmi různorodé pole žánrů, jejichž spojujícím prvkem je používání digitálních nástrojů nebo počítačů k vytváření zvuků a následnému komponování skladeb. Na jejím rozmachu má zásluhu rozvoj digitalizace a zpřístupnění digitální techniky finančním možnostem obyčejného hudebníka. Spolu s tím se objevuje možnost kontrolovat celý proces vzniku hudby samotným tvůrcem a odpadá nutnost využívat obvyklých prostředníků hudebního průmyslu. Což je příležitost, které zvlášť freetechno scéna bohatě využívá.

Nejpodstatnějším rysem taneční elektronické hudby je nová dynamika tvorby a kolektivního poslechu.[25] Jednotlivé skladby už nejsou samostatnými uzavřenými celky, ale slouží jako stavební prvky kontinuálního hudebního proudu, tzv. setu. Ten vytváří dýdžej pomocí dvou a více gramofonů, CD přehrávačů atp., tak, že skladby za použití různých efektů napojuje či míchá dohromady.

„Nahrávka přestala být konečným hudebním cílem či referencí. Je už pouhou efemérní stopou (určenou k samplování, deformaci a mísení) jednotlivého aktu uvnitř kolektivního procesu. Neznamená to, že nahrávání snad už nemá žádný význam.“[26] „Důležitější je však „vytvořit událost“ v daném okruhu (například během rave party) než uložit další pamětihodnou skladbu do hudebního archivu.“[27]

V taneční elektronické hudbě se spojuje odkaz hudby domorodých kmenů s nejnovějšími digitálními postupy, s elektronickými a industriálními zvuky. A stejně jako kmenová hudba i ta elektronická taneční chce uvádět posluchače do transu a jiných stavů vědomí, spíš než zaujmout intelekt.

Základní charakteristika

Freetechno scénou můžeme rozumět subkulturu elektronické taneční hudby, jejímž nejviditelnějším (nebo spíše nejslyšitelnějším) projevem jsou tzv. freeparties, tedy hudební akce s volným vstupným pro každého. Kromě vstupu zdarma spočívá ona volnost (free) také v neomezování průběhu party nějakou zastřešující institucí a jejími komerčními záměry, provozní dobou, vysokými cenami na baru a dalšími omezeními, která vyplývají z pořádání parties v klubech či halách promotérskými společnostmi.

Freeparties se obvykle konají mimo kluby a jiné prostory k hudebním akcím určené. Nejčastěji v přírodě a obecně „mimo civilizaci“, v opuštěných vojenských objektech, bunkrech, nepoužívaných stavbách. Zkrátka všude tam, kam lze dostat zvukovou aparaturu a pokud možno bez upoutání pozornosti nebo rušení místních obyvatel po dobu jedné a více nocí nahlas pouštět hudbu. Díky tomu, že se tyto parties většinou konají v přírodě nebo na odlehlých místech, odpadají náklady na pronájem prostor a jiné, jinak nezbytné finanční výdaje.

Nespecifičtějším pro freetechno může být skutečnost, že motivací k organizování parties tu není komerční úspěch či obživa, ale spíše osobní přesvědčení, odmítání principů zavedeného hudebního průmyslu nebo jistá záliba v tomto druhu hudby. Oproti obvyklým postupům v branži tu za pořádáním akcí nestojí promotér nebo nějaká firma, jejichž cílem by bylo vydělat, ale většinou přímo lidé hudebně angažovaní. Dalo by se snad říci, že parties pořádají nadšenci pro nadšence.

„Freeparties jsou akce pořádané lidmi, kterým nevyhovuje prostředí velkých tanečních hal a s nimi souvisejícího zábavního průmyslu, kteří chtějí tvořit a dělat radost sobě, svým přátelům a všem návštěvníkům svých akcí – a nic víc, netouží stát se hvězdami. Proto si vytvořili vlastními prostředky svou vlastní scénu. Je to krásný ale náročný koníček financovaný z výsledků vlastní poctivé práce. Je až neuvěřitelné, kolik příjemných, hlubokých zážitků dokáží lidé zprostředkovat ostatním jen čistou svépomocí. Velké technivaly nejsou jen odpadky, které po sobě nutně zanechá velké množství lidí, ale také nádherná barevná show, úžasná ukázka lidské vynalézavosti a samostatnosti mladých lidí, kteří si dokázali v dnešním světě najít aktivní způsob seberealizace.“[28]

To je útržek jednoho z freetechnařských manifestů, napsaného z pohledu člověka angažovaného v dění na scéně. Přitom jedno z dalších proklamovaných pravidel je to, že každý účastník akce je sám zároveň spolutvůrcem a aktivním prvkem události. Do jisté míry platí na freeparties ztenčování hranic mezi autorem a příjemcem, což je dle Lévyho jeden ze znaků tzv. kyberkultury, ke které lze určitě freetechno vztáhnout (viz kapitola Techno jako projev kyberkultury).

Přesto se dá alespoň volně načrtnout pomyslná linie mezi lidmi angažovanými v organizaci samotné party a mezi pouhými účastníky - kteří samozřejmě neztrácejí možnost aktivně se podílet na průběhu a atmosféře party, rozhodně alespoň ve větší míře než na komerčních akcích.

„Spíše než představení a koncerty organizuje umění kyberkultury účast na událostech a tím navazuje na významnou tradici her a rituálů. To nejsoučasnější se tak navrací k tomu nejarchaičtějšímu“ [29]

Soundsystémy, novodobé kmeny

„Životy lidí jsou založeny okolo různých věcí, naše mají kořeny v muzice. V našem jádru je soundsystém. Krmí nás, vyživuje naše talenty, diktuje naše hnutí, přínáší nám dobrodružství a drží nás pohromadě. Na začátku byl jeden, nyní se násobí a již založené kmeny se stávají silnějšími a moudřejšími.“[30]

Základní organizační jednotkou freetechno scény je tzv. soundsystém. Soundsystém označuje skupinu lidí, vlastnící prostředky nutné k hudební produkci na místech „mimo civilizaci“. To znamená nějaké reproduktory, gramofony, zesilovače, počítače, agregátory, matoucí změt všemožných kabelů a konektorů atd.; k tomu by ještě soundsystém měl disponovat dopravním prostředkem. Nejlépe dodávkou nebo starým autobusem s velkým úložným prostorem na zvukovou aparaturu, v případě kočovných soundsystémů pak i s obytnou částí.

Soundsystém nelze ovšem chápat jenom v tomto striktním smyslu, protože k němu volně náleží širší okruh lidí, kamarádů a známých, kteří tak či onak přispívají k jeho chodu. Mluvíme tady vlastně o jakési moderní verzi kmene nebo tlupy, jejíž organizace se ovšem neřídí nějakými přesnými pravidly, ale spíše na bázi přirozeně vyvstávajícího řádu.

To nás odkazuje k anarchismu, „který měl v moderní mentalitě velice špatný ohlas, a to právě proto, že nedůvěřoval veškeré hrozící a pevně ustavené moci. Anarchistické myšlení, výstižně definované Élisée Reclusem („řád bez státu“), však kladlo důraz na cenestézii přirodního i sociálního světa, tj. na řád nevnucovaný zvnějšku, ale nacházející své uskutečnění ve vzájemné spontánní sladěnosti jednotlivců. () chovající instinktivní odpor vůči jakékoliv manipulaci a vnější ekonomické, politické i vědecké moci a důvěřující spíše vlastním přirozeným sklonům jak přírodního, tak sociálního sebeuspořádání.“[31]

Takový soundsystém je vlastně parta kamarádů a známých, kteří spolu často tráví i dobu mimo parties a dobře se znají. Přitom nejsou soundsystémy nějak striktně uzavřeny okolí, dochází k jisté cirkulaci osob a různým spoluprácím mezi partami. V soundsystémech se zkrátka shromažďují lidé, kteří se aktivně podílejí na fungování scény pořádáním, spolupořádáním či účastí na freeparties.

Ilegální technoparties?

Nejviditelnějším fenoménem, spojeným s freetechnem jsou ony mediálně vděčné „ilegální technoparties“, kterých se ve skutečnosti koná mnohem více, než stihnou příslušná média či policie zaznamenat. To všechno se děje samo, bez organizační a finanční pomoci velkých firem, až na výjimky stranou publicity, v rámci určité komunity lidí.

Je samozřejmě v zájmu všech, aby se freeparty konala na místě, kde nebude nikomu vadit – pak nelze s odkazem na zákon[32] mluvit o ilegální akci, pokud se nekoná na soukromém pozemku bez vědomí vlastníka. Můžeme mluvit o nepovolené akci, ovšem s přihlédnutím k Listině základních práv a svobod není shromáždění povolením podmíněno. Označení „ilegální technoparty“ je tedy často zavádějící mediální blud.

Jiná věc je, že ne vždy se podaří – zvlášť u velkých technivalů jako je Czechtek – vybrat vhodné místo. Tak se může stát, že freeparty znepříjemní život okolním usedlíkům. Záměrem technařů však není škodit a obtěžovat okolí a těch pár mediálně zveličených případů je jen nepatrný zlomek skutečného počtu freeparties, konaných bez problémů. Pokud akce ruší okolní obyvatele, dostává se ke slovu policie, která se buď s „organizátory“ dohodne na jistých pravidlech nebo má právo akci ukončit. A také ji ukončí, pokud to je v jejích silách a party není příliš veliká. Násilné střety jsou v takových případech výjimkou.

Mediální prezentace subkultury je vůbec poněkud zkreslená. Může za to povrchní pohled, vzniklý především jednostranným zaměřením zpravodajství, které upřednostňuje negativní aspekty freeparties a vytváří tak jejich zkreslený obraz. Obvinění, že místa po konání parties připomínají smetiště jsou založena buď na polopravdách nebo na lžích, kterých se reportéři nebojí použít a tyto informace se pak šíří dál s tím, jak další novináři od sebe vzájemně opisují. V naprosté většině případů totiž po konci akce přichází společně s úklidem zvukové aparatury také úklid odpadků. Jisté komplikace vznikají jen při velkých shromážděních soundsystémů (jako Czechtek), ale ani v těchto případech není situace tak hrozivá, jak ji podávají média.

Ideály a myšlenky spojené s freeparties

Na rozdíl od mnoha jiných subkultur by se na první pohled mohlo zdát, že ta taneční, freetechno nevyjímaje, nemá žádnou myšlenku, že se nesnaží nic říct. Jenže, jak poznamenává Matthew Collin, tvrdit, že subkultura nic nevyjadřuje jenom proto, že nemá pevný manifest nebo slogany, je nepochopením situace. Neexistenci jednotného dogmatu lze chápat jako komentář k dnešní společnosti, k posedlosti dogmaty a přesnými definicemi. Taneční kultura je však otevřená jedinci, který sám přinese vlastní pohled, vizi. Je to kultura, která nabízí volby místo pravidel[33]. Nakonec se nacházíme v postmoderním ovzduší.

Přitom může jít o spoustu věcí – ať už je to pouhý hédonický požitek z tance, příznak probouzejícího se ekologického vědomí, znovuvynořování zapomenutých komunitních ideálů či v případě freetechna navíc odmítání zavedených postupů v hudebním byznysu, jejich degradace hudby na produkt a vztyčený prostředníček směrem k establishmentu a konzumnímu životu – to všechno o lecčem vypovídá.

V tomto směru lze freeparties vidět skrze teorii dočasných autonomních zón, načrtnutou anarchistickým filosofem Hakimem Beyem[34]. Bey mluví o rozdílech mezi revolucí a vzpourou a poznamenává, že revoluce, ať je jakkoliv plná nových myšlenek a idejí, vždy vede ke své negaci - starý pořádek se pouze nahradí novým. Oproti tomu je vzpoura pouze dočasná, nemá v úmyslu transformovat celou společnost[35] a tím transcenduje profánní čas, porušuje zákon Historie. Bey tvrdí, že přímé střetnutí se současným systémem (terminal State, the megacorporate information State, the empire of Spectacle and Simulation) by vedlo jedině k zbytečnému násilí a nikam nevedoucímu mučednictví.

Dočasné autonomní zóny Bey vidí jako určitá povstání, která však nekonfrontují přímo stát nebo establishment; gerilové akce osvobozující určitou oblast (území, času nebo imaginace) na určitou dobu. Rozplynou se však dřív, než je může stát potlačit, jen aby se vynořily jindy na jiném místě. Jakmile je taková dočasná autonomní zóna známá, musí zmizet, zmizí, nechávajíc po sobě prázdnou slupku. Zůstává neviditelná, protože ji systém nedokáže definovat.

Dočasná autonomní zóna je vlastně jakási mikroverze anarchistického snu o svobodné kultuře a Bey v ní vidí nejlepší taktiku, jakou postupovat směrem k tomuto cíli, přičemž zároveň prožívat některé jeho plody teď a tady. Dočasné autonomní zóny a jejich původci musí být schopni obrany, přičemž údery i obrana by se měly vyhýbat násilí páchaného státem, násilí, které již ztratilo smysluplnost.

Není sice nutné vidět dnešní freeparties takto politicky vyhraněně, ale přesto je odpor k establishmentu, hlavně však ke komerční kultuře mezi technaři obvyklý. Jiná situace byla samozřejmě v první polovině devadesátých letech v Británii, kdy byla scéna politikou ovlivněna podstatně více, viz Criminal Justice Act. Cílem nebo požadavkem freetchno subkultury není konfrontace se systémem, ale spíš poklidná koexistence s ním nebo existence mimo něj. Skutečnost může samozřejmě působit jinak, na čemž mají svůj podíl nepřátelsky zaměřená média a společnost.

„Chceme svobodu od statické společnosti. Svobodu vytvořit si vlastní společenství s našimi vlastními pravidly. Naším cílem není tolik rebelie proti, jako spíš život mimo systém. Svobodná muzika pro kohokoliv, kdo má o ni zájem, je to, co dáváme a nechceme nic nazpátek, jen prostor pro toulání se.“[36]

Od počátku hnutí je s freeparties spojena idea kočování, nomádství, praktikovaná kočovnými soundsystémy, čerpajícími z odkazu britských travellerů. Měli bychom ovšem rozlišovat mezi skutečnými kočovnými skupinami a systémy, jejichž členové mají relativně stálá bydliště. Ti první ve svých dodávkách, autobusech a obytných vozech cestují po kontinentu, objíždějí festivaly a freeparties, chvíli někde táboří a pak zase pokračují v cestách. Kočování je jim životním stylem, i když není vyloučena možnost, že se někde usadí, alespoň na nějaký čas. Oproti tomu hodně soundsystémů funguje jaksi „víkendově“, tedy jejich členové během týdne studují nebo pracují a freeparties se věnují o víkendu. A někteří pak během prázdnin vyrážejí se soundsystémem na cesty po kontinentě, zúčastnit se řetězce velkých mezinárodních technivalů, mezi které patří i zdejší Czechtek. Pro tuto skupinu lidí je zkrátka charakteristická jistá míra volné zakořeněnosti ve městech a takové systémy se tak podílejí na duchu lokální scény.

Pokud hledáme nějaké ústřední krédo freeparties a freetechno scény, můžeme za něj považovat zkratku DIY (Do It Yourself), tedy „udělej si sám“[37]. Parties jsou však pro jejich účastníky hlavně místem setkávání a sounáležitosti, odreagování, povznesení, živelnou událostí, která dodá energii a optimismus do jiných oblastí života[38].

Rozmanité rozlišovací znaky kmenové příslušnosti: náušnice, účesy, uniformy, mimetické způsoby života, jazykové zvyklosti, hudební vkus a tělesné praktiky, to všechno překračuje hranice a svědčí o společném podílení se na duchu doby, založeném na hédonismu, relativismu, důrazu na přítomnost a udivující energii konkrétnosti a každodennosti, jen stěží interpretovatelnou v termínech účelovosti, smyslu dějin či jiných politicko-ekonomických kategorií.[39]

Techno jako projev kyberkultury

„Kyberprostor (který nazývám také „síť“) je nové komunikační prostředí, které povstává z celosvětového propojení počítačů. Tento termín označuje nejen hmotnou infrastrukturu digitální komunikace, ale zároveň nesmírný oceán informací, který v ní sídlí, stejně tak jako lidské bytosti, které se po něm plaví a zásobují jej. Novotvar kyberkultura zde označuje soubor technik (materiálních a intelektuálních), praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování a hodnot, které se rozvíjejí ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru.“[40]

Není pochyb o tom, že fungování a rozvoj freetechno scény do své dnešní podoby a velikosti, by bez rozvoje kyberprostoru (hlavně internetu) nebyl možný. Kyberprostor dal subkultuře možnost globálního spojení všech jinak oddělených lokálních scén, prostor pro vytvoření virtuálního společenství a s tím i kolektivní inteligence. Místní kmeny/soundsystémy tak jsou součástí virtuálního meta-kmene, pro který hranice států a národů nehrají přílišnou roli.

Internet však plní důležitou roli i na lokální úrovni, a to zřejmě ještě podstatnější. Většina komunikace v rámci subkultury, mimo té osobní a telefonické, probíhá prostřednictvím internetu. A to ať už se jedná o záležitosti organizační, informování o konání parties, vyměňování informací nebo pouhé klábosení.

Lévy upozorňuje abychom neupadli v přesvědčení, že virtuální komunikace se tu děje na úkor té reálné. Ono je tomu ve skutečnosti naopak, virtuální komunikace funguje v součinnosti s tou reálnou a v mnohých ohledech jí pomáhá v uskutečnění. Zažitý obraz uživatele kyberprostoru jako uzavřeného podivína, neschopného normální komunikace, může sice odpovídat existující skupině lidí, ale jedná se v každém případě o menšinu, která nemá určující charakter.

Duch vzájemné výpomoci, sdílení vědomostí a kooperace jak v reálu, tak prostřednictvím kyberprostoru, je freetechno scéně vlastní. Nejlepším příkladem toho je Network 23, internetová informační síť, vzešlá od lidí spojených s freeparties a kmenem Spiral Tribe. Je to prostor pro svobodnou výměnu znalostí, rad a informací všeho druhu. Základní myšlenkou je to, že každý člověk má na něco talent a pokud se spojí spousty talentovaných lidí dohromady a sjednotí své cíle, lze vytvořit silnou a schopnou virtuální komunitu.[41]

„Network 23 je experiment na téma 'Positive-Information Technology'. Smyslem je dát lidem směr, pomoci jim být ve vzájemném kontaktu, aby si mohli usnadnit dosažení svých cílu. Důraz je kladen na to, aby se lidé bavili, dělali věci, které za něco stojí a na snížení závislosti lidí na politických institucích a korporacích.“[42]

Právě v rámci takovýchto sítí vzniká to, co Lévy nazývá kolektivní inteligencí, která ve výsledku umožňuje velkému počtu jedinců či skupině jedinců požívat znalostí dříve dostupných jen malému počtu lidí.

Bez drog by to nešlo?

Pokud se bavíme o drogách na freetechno scéně, je si třeba v první řadě uvědomit, že obecné povědomí o drogách je dílem spíše protidrogové propagandy, než reálným obrazem situace. Koluje prostě příliš mnoho předsudků a v jisté míře v tom může být i určitý archetypální strach spořádané většiny z nekontrolovatelného dionýského opojení. Spíš než vyvracení předsudků a důsledná argumentace bude pro naše potřeby užitečnější pokusit se představit pohled freetechnařů na drogy. Jako vodítko nám můžou posloužit názory Timothy Learyho, psychedelického guru šedesátých let, filosofa, sociologa a v pozdějších letech kyperpunkera; a stejně tak etnobotanika a obhájce přírodních psychedelik Terence McKenny.

Nejužívanější látky měnící vědomí mezi příznivci freeparties jsou marihuana, psychedelika, extáze a samozřejmě alkohol. U nezanedbatelné části mladé populace jsou tyto substance nahlíženy v jiném světle, než nabízí poněkud naivní pohled drogových zákonů. Jde tedy spíše o problém společnosti, která některé látky staví mimo zákon kvůli předsudkům, z populismu nebo ideologických důvodů, než z racionální snahy chránit občany před jejich nebezpečím. V mnoha případech tak užívání měkkých drog není aktem mladistvé rebelie či známkou vyvrhelství, ale upřímnou součástí životního přesvědčení, které nemůže brát vážně slaboduché argumenty „drogových odborníků“.

Ústřední látkou freetechna jsou bezpochyby psychedelika[43] - hlavně LSD, „kouzelné houbičky“ lysohlávky, v těchto končinách méně častý kaktus peyotl atp.; můžeme mezi ně volně zařadit i marihuanu. Jestliže je povahou drogy vyvolání závislosti a specifický průběh intoxikace, pak jsou psychedelika problematická tím, že ani jedno u nich nelze prokázat. Spíše je můžeme považovat za zesilovače a katalyzátory duševních procesů.

Zážitky pod jejich vlivem nevykazují předem dané účinky, ale člověk podniká fantastickou cestu do nitra, do podvědomí a nadvědomí své psyché. Tyto látky tak umožňují pozorování širokého spektra jinak skrytých jevů, které mají důležitou úlohu v normální duševní dynamice. Dochází k překročení omezení daných prostorem a časem, překročení ostrého rozdílu mezi hmotou, energií a vědomím. Tyto stavy bývají často naplněny duchovním či mystickým obsahem. Dochází k překročení rozdílu mezi egem a vnějším světem, mezi částí a celkem.[44]

LSD sehrálo klíčovou roli v hnutí hippies v šedesátých letech, přičemž do doby před jeho masovým užíváním bylo legálně užíváno v rámci psychologických sezení a experimentů, směřujících k poznání povahy vědomí. Nakonec jeho největší propagátor Timothy Leary patřil k předním výzkumníkům v této oblasti, dokud nebyl z Harvardu za své výstřednosti vyhozen. Psychedelika se stala terčem pozornosti a na základě mnoha lží, překrucování a zveličování skutečnosti z nich americká vláda a média udělaly hrozbu společnosti. Timothy Leary byl dokonce označen za nejnebezpečnějšího člověka USA a uvězněn na základě nepatrného množství marihuany. To mělo za následek nucené ukončení všech slibných výzkumů, ale růst popularity psychedelik to nezabrzdilo.

Psychedelický koncept znovuoživil pro devadesátá léta Terence McKenna, ve spojitosti se šamanismem a starostí o budoucnost planety - což je perspektiva, která v šedesátých letech výrazně chyběla. Freetechno subkltura McKennovu obhajobu užívání psychedelických látek ráda ve svých počátcích přijala.

Ve své knize Pokrm bohů nabídl McKenna teorii, podle které se člověk a psychedelické rostliny vyvíjeli ve vzájemné symbióze a  dlouhodobému užívání těchto látek vděčíme za své vyšší duševní schopnosti, včetně řeči, rozumu, filosofického myšlení, náboženství atd. Přestože se jedná spíše spekulaci, McKenna uvádí spoustu argumentů ve svůj prospěch. Navrhuje také, aby se psychedelika znovu integrovala do současných rituálů, čímž by se dalo předejít ekologickým i jiným krizím, protože by lidstvo jejich přičiněním dosáhlo většího uvědomění. Statistiky z dob, kdy se LSD používalo v psychologických výzkumech, ukazují skutečně u velké části subjektů získání hlubšího vhledu do povahy reality a vědomí, zbavení iluzí, traumat a získání ekologického vědomí. Jak už bylo řečeno, je také známa velká podobnost mezi zážitkem po požití psychedelika a mystickými stavy, jak jsou popsány v literatuře mnoha náboženství po celém světě. [45]

Samozřejmě je háček v tom, že mystický zážitek je v prostředí freetechno subkultury častěji vytržen z kontextu vědomého duchovního hledání, může přijít nečekaně anebo v nevhodnou chvíli a dokáže v psychice jedince způsobit pořádný zmatek. Nelze také zapomínat na možnost vyvolání dlouhodobější psychózy u lidí se skrytými předpoklady.

Také bychom neměli podceňovat, že pro leckoho může být důvodem pro užívání látek měnících vědomí prostý fakt, že je to zábava, dobrodružství nebo že dotvářejí jinakost události. V mnoha případech je zážitek vnímán bez nějakých transcendentních či mystických konotací a jeho smyslem je prožitek sám.

Raveová scéna přidala do repertoáru drog extázi, látku způsobující empatii, pocity lásky, mírumilovnost, otevírající člověka nové formě požitkářství.[46] A přestože hlavní boom užívání extáze byl spjat s počátky taneční kultury a je dnes doménou převážně komerční odnože elektronické hudby, není problém na ní narazit na freeparties. Extáze, stejně jako výše zmíněná psychedelika, není třeba i přes jejich rizika zařazovat k destruktivním drogám. Jejich užívání je zpravidla občasné a nevede ke každodenní závislosti.

Co se týče tvrdých drog, pak jejich obliba není tolik rozšířená, jako v případě alkoholu[47], marihuany, psychedelik či extáze, nicméně i tady existuje. „Účastník technoparty musí vynaložit mnohem více námahy, aby se na místo akce dostal, a mnozí se poté různými způsoby aktivně účastní programu. Techno je ve své podstatě opakem pasivního, apatického přístupu k životu, který vede lidi k závislosti na tvrdých drogách.“[48]

 

Drogy mohou působit jako osvěcující prvek i nepřímo – člověk si bolestně neuvědomí neúprosný tlak společenských norem, dokud je neporuší[49].

Rostoucí popularita freeparties

„Samozřejmě nepopíráme existenci () různých problémů daných celkovou svobodou a volností na akcích v kombinaci s nabalováním méně zodpovědných elementů na původní okruh nadšenců. V poslední době, bohužel, je techno módou mezi dost vysokým počtem zvláště velmi mladých, kteří jeho ideály, především otázky osobní zodpovědnosti a respektu k lidem i přírodě nedokáží ctít.“[50]

A to je problém, který tak či onak v dnešní době pociťuje mnoho lidí, spojených se scénou. K takovým situacím však obvykle dochází v okamžicích, kdy velikost subkultury překročí určitou kritickou hranici; když se objeví nová generace příznivců a v případě, že se životní styl s ní spojený stane trendem. To se v případě freetechna stalo a v současné době jsme svědky jeho jistého zmasovění. Není nejspíš třeba obávat se obvyklé situace, kdy v momentě takového růstu popularity využije příležitosti komerční sféra a scénu rozmělní a vycepuje. Není to příliš reálné už ze samotné podstaty freetechna, způsob jeho organizace a strukturace zabraňuje něčemu podobnému.

Značný příliv nových lidí na scénu[51] může sice trochu rozmělňovat původní ideály, na druhou stranu rozrůstající se subkultura začíná plnit roli současné mladé lidové kultury. Tedy kultury, která vzniká spíše spontánně ze spodu společnosti, z popudu obyčejných lidí, než programově, uměle, jako záminka k vydělání peněz nebo manipulaci. Lidová kultura vždy nějakým způsobem určovala a zároveň byla určována duchem doby, byla místem lidských kontaktů, lidového umění a zábavy. A byla to právě moderní společnost, která zpřetrhala přirozené vazby mezi lidmi a potlačila lidovou kulturu, stejně jako na tom měly svůj podíl městský život, mechanizace a průmyslová revoluce. Místo toho byla lidová kultura nahrazena masou izolovaných jedinců před televizní obrazovkou[52], abstraktními cílovými skupinami, pochybným veřejným míněním.

Nelze se proto divit stále rostoucímu počtu příznivců freeparties, neboť bezprostřednost a lidový charakter scény je něčím, co působí v porovnání s odcizeností „oficiální“ kultury na lidskou psychiku blahodárně.

Přitom se může zdát, že freetechno subkultura má poměrně striktní (i když nevyřčená) pravidla, nejviditelněji se projevující v oblečení, účesech a vystupování. Ve skutečnosti je však otevřená, dalo by se říci přátelská vůči odlišnostem, a tak na akcích kromě klasicky vypadajících technařů můžeme potkat poměrně pestrou směsici mladých lidí z celého spektra společnosti. Stejně tak techno není jediný hudební styl, objevující se na freeparties, ale narazíme tu i na drum’n’bass a jeho rozličné podžánry, reggae, hiphop i na různé kapely, hrající ska, hardcore atd. Samozřejmě tvrdé techno zůstává hlavním a nejrozšířenějším žánrem.

Mnoho mladých lidí přitom navštěvuje freeparties i komerční parties zároveň. Mluvit o freeparties v protikladu k těm komerčním je relativní a neměli bychom to brát nějak absolutně. Soundsystémy pořádají i dost akcí se vstupem a to hlavně přes zimu, kdy se logicky nedá dělat nic jiného, než se stáhnout do klubů a jiných uzavřených prostor; vydělávají provozováním baru a prodejem občerstvení, někdy prodejem drog. A naopak všechny komerční akce se nevyznačují pouhým kalkulem, stejně tak u nich často hraje roli nadšení. Jen si jako hlavní pole působnosti vybrali prostředí klubů a organizovaných festivalů - přestože se prolínání s freeparties čas od času nebrání[53].


Kontext

Freetechno hnutí je určitě pokračováním jistých tendencí, započatých hippies v šedesátých letech, souvisejících s deziluzí ze západní společnosti obecně, s její přílišnou upjatostí, převahou chladné racionality, vypočítavostí. Může být nepřímou reakcí na vyprázdnění hodnot, tradičních duchovních představ, stejně jako je součástí nových duchovních proudů – viz new age, psychedelická mystika, technošamanismus, návrat archaických způsobů. Je přirozenou reakcí na stav společnosti a kultury. Tato kapitola bude pojednávat o širším kontextu, který si subkultura třeba ani nemusí uvědomovat.

Jednorozměrná společnost

Marcuse v knize Jednorozměrný člověk tvrdí, že technologická společnost odstranila druhou dimenzi skutečnosti, vytvářenou “vysokou kulturu“, v minulosti reprezentovanou koncerty, divadlem, operou atd. Jejich návštěva bývala slavnostní událostí, znamenala přerušení každodenní zkušenosti a její transcendenci. Ovšem tato propast mezi uměním a požadavky dne se stále zmenšovala, až se nakonec „vysoká kultura“ rozplynula, absorbována panujícími poměry. A umění, vytvářející tuto druhou úroveň se stalo hlavní částí výbavy společnosti, reklamními artikly, které lze koupit, které utěšují či povzbuzují. „Záměr a funkce těchto děl se tedy zásadně změnily. Jestliže byly kdysi v rozporu se status quo, pak se tento rozpor nyní uhladil.“[54]

Není těžké vidět ve freeparties oživení této druhé dimenze skutečnosti, a i to nám může pomoci pochopit jejich vzrůstající popularitu. Vzhledem k tomu, že poskytují něco, co zavedenému zábavnímu průmyslu chybí, že nabízejí zážitek, který je vytržením z koloběhu každodennosti, lákají mnoho lidí, znechucených umírněností a vyprázdněností „oficiální kultury“.

Kořeny freetechno kultury

Když přihlédneme k historii freetechno subkultury, můžeme jasně vidět, kolik různých vlivů se podílelo na jejím formování. V jejích myšlenkách a projevech se mísí vlivy hippie psychedelie, kočovných travellerů, anarchismu, punku, new age a taneční kultury. Souběžně s tím můžeme freetechno považovat za jeden z mnoha projevů kyberkultury, kterou lze ostatně považovat za další úroveň těchto tendencí a zároveň množinu, která je nějakým způsobem všechny obsahuje.

Šedesátá léta přinesla první masové hnutí mladých lidí, kteří se nebáli hlasitě vyjádřit nesouhlas se stavem společnosti a kultury. Nesouhlas se sílící orientací na konzumní způsob života, společností zaměřenou na produktivitu, nesouhlas se zneužíváním přírody, rasismem, patriarchálními a racionalistickými hodnotami, s útlakem odlišných životních způsobů, ale také s obecně převládajícím pojetím člověka. Nakolik nesnadné je shrnout do několika vět šedesátá léta a hnutí hippies, můžeme alespoň zdůraznit vlivy a inspirace, které mělo na následující události, vedoucí až k dnešní freetechno scéně.

V první řadě byl položen základ „tradici“ kontrakultur mladých lidí, které se neúčastní už jen úzký okruh umělců a bohémů. Nespokojenost s establishmentem se stává věcí masovou a začíná být od té doby pro společensko-kulturní prostředí specifická.  Důležité je zdůraznění vlastní zodpovědnosti za vytváření své reality, nezávislé na realitě, kterou nám nutí establishment, reklama a prostředky masové komunikace. K tomuto účelu může v mnoha případech sloužit psychedelická látka, způsobující odpoutání od zaběhnutých myšlenkových schémat, dávající možnost zbavit se účinků nedobrovolné socializace, či si alespoň uvědomit, které návyky a stereotypy vznikly jejím vlivem. Po tomto „osvícení“ neboli rozpadu staré reality nastává možnost výběru nové, možnost přeprogramování své mysli.

Psychedelici tvrdí, že náš způsob prožívání, naše realita jsou konstrukty a trvají na uvědomění si tohoto faktu. Stejně tak trvají na právu každého jedince na výběr vlastní reality.[55] De facto to samé lze slyšet i od zástupců kyberkultury a psychedelického revivalu, v čele s Terrencem McKennou. A samozřejmě tento názor hraje nemalou roli i ve freetechno hnutí, jež se tím vším ve svých počátcích inspirovalo. (Snad jen možná menší roli než dřív, s tím, jak se scéna zaplavila novou generací.)

Raveová scéna konce osmdesátých a devadesátých let přidala k psychedelikům další způsob očistění mysli. „Hodiny tančíte na šamanské kmenové rytmy, což oprostí vaši hlavu od všech předsudků a vaše mysl se otevře. Pak máte možnost ji přeprogramovat jinou filosofií.“[56] Neznamenalo to ovšem ústup užívání drog, ale spíše se hudba, uvádějící do transu, a mysl měnící látky navzájem podporovaly. Spolu s taneční hudbou a extází se vynořuje hedonismus. Ale ne  hedonismus v triviálním smyslu jako vyhledávání vulgární a egoistické slasti, ale „jako něco, co umožňuje rozšíření lidského já k něčemu většímu, k něčemu, co zahrnuje zemi i její plody, ostatní lidi, svět v jeho celkovosti, to jest ono božství, které spočívá v nás a ve všech věcech.“[57]

 

Hippiesácká psychedelie a britská raveová scéna měly na freetechno patrně největší vliv, přestože obojí vzešlo z velmi rozdílných sociálních, kulturních a ekonomických podmínek. Psychedelická scéna šedesátých let má své kořeny na Harvardské univerzitě, podnítili ji intelektuálové, profesoři, básníci, vědci a umělci. Její myšlenky se inspirovaly humanistickou psychologií a východními duchovními proudy, byly ovlivněny protesty proti válce ve Vietnamu, ekonomickým boomem a explozí vitality po skončení šedivých, upjatých padesátých let.[58]

Naproti tomu acid housová scéna vznikla v předměstí na jihu Londýna, v prostředí pracující třídy, mezi návštěvníky klubů, novověkými travellery, chvástači, příležitostnými fotbalisty, dýdžeji a bohémy. To vše v čím dál nelítostnějším ekonomickém a společenském prostředí, ruku v ruce s nespokojeností s politickým děním a konzervativizmem Margaret Thatcherové. Raveová scéna byla zkrátka pevně zakotvená v tradici britských subkultur mladých lidí, volně se inspirovala celonočními amfetaminovými jízdami, ilegálními parties funkové a reggae scény a DIY (udělej si sám) etikou punku.[59]

Krom těchto relativně nedávných vlivů lze ve freeparties vidět současnou verzi kmenových rituálů a vůbec slavností všeho druhu. Tedy okamžiků, kdy dochází k živelnému odhození každodenních masek a sociálních rolí a rozplynutí v komunitě stejně naladěných lidí. V reakci na neúspěšný projekt moderní společnosti dochází k návratu archaických, předmoderních způsobů a uvažování; k něčemu, co Terence McKenna nazývá návratem archaismu[60].

Freetechno, mysticismus a new age

S návratem archaismu, za jehož projev můžeme freetechno scénu považovat, souvisí i nová vlna mysticismu. Její kořeny můžeme sledovat několika směry. Můžeme odkázat na C. G. Junga a na pozornost, kterou věnoval nevědomí, mýtům, snům a východní spiritualitě. Duchovní odklon od patriarchálního křesťanství a posun směrem k východním systémům, jako je buddhismusmus, zenbuddhismus či taoismus je pro alternativní spirituální proudy minulého století typický, stejně jako navázání na šamanské praktiky. Může to do jisté míry souviset s vyvstáváním nového holistického paradigmatu, které odstartovala teorie relativity a kvantová mechanika ve fyzice zpochybněním některých základních představ o povaze hmoty a reality.

Od té doby se mimo zájem hlavního proudu objevily obory[61], které tak či onak začali přemosťovat propast mezi vědou a dávnou moudrostí, mezi hmotou a duchem.[62] Tento soubor nových vědních oborů a duchovních proudů, směřující k ustavení paradigmatu, které by radikálně změnilo náš pohled na svět a smířilo by technologicky vyspělou západní vědu s dávnou moudrostí východních náboženských a filosofických systémů, můžeme shrnout pod pojem new age. Máme na mysli širší soubor tendencí, který dostal svou konkrétní podobu v hnutí New Age.[63] Freetechno v počátcích vzešlo z prostředí, které bylo těmito myšlenkami nasáklé a proto nepřekvapí, že je do jisté míry integrovalo.

„Důležitou součástí hnutí New Age je podle mého názoru nová víra v rituál, znovuobjevení šamanismu, pátrání po významu psychedelik i opětné vyzdvižení významu Bohyně. Potřebujeme však také autentické náboženské mystérium, které by bylo hnací silou všeho dění. S pomocí psychedelických látek se člověk dostává do kontaktu s něčím, co je naprosto skutečné a bezprostřední – je to mysl naší planety, Nadduše veškerého života na Zemi.“[64]

Rushkoff v souvislosti s kyberkulturou a new age definoval pojem kyberie[65] jako místo, kam se mysl dostává při používání počítačů a elektronické komunikace, ale i tanečním transem, během hraní her, mystických zážitků všech náboženství a pod vlivem látek měnících vědomí. Říká, že dnes je tato oblast na dosah ruky, zatímco dříve byla výsadou úzkého okruhu jedinců a na její interpretaci měla monopol církev a duchovní autority. V současné době s ní přichází do styku největší počet lidí. Lze to chápat jako finální stádium vývoje Gaii[66], kdy dochází k probouzení globálního vědomí pomocí sítí, přičemž lidé fungují jako neurony, tedy uzly, přes které proudí informace. Vyvstává jakési vyšší vědomí, něco, k čemu ostatně odkazuje McKenna, Grof a spol.

Vztah techna a elektronické hudby k mysticismu lze vidět konkrétněji v jisté podobnosti mezi parties a pohanskými či domorodými kmenovými rituály. Styčnými body tu je repetetivní rytmus hudby, uvádějící do transu, důraz na hru světel, planoucí ohně atd. Připočtěme k tomu užívání látek měnících vědomí, z nichž psychedelika jsou specifická tím, že často způsobují stavy srovnatelné s mystickými zkušenostmi[67]. Látky podobných účinků se ostatně používali při starověkých a antických mystériích – viz Eleuzínská mystéria[68] a sloužili také šamanům ke vstupování do transu. Není divu, že se v souvislosti s taneční hudbou často mluví o novodobém šamanismu.

„Tam, kde jsme kvůli moderním předpokladům či předsudkům měli tendenci vidět přinejlepším odchylku a přinejhorším jsme neviděli vůbec nic, lze nyní možná spatřit to, co nazývám podpovrchovou ústředností, to jest základní hodnotu tvořícího se společenství, spočívajícího na putování jakéhosi „věčného dítěte“, tedy někoho, kdo na konci řady zkušeností, trampot a nezdarů znovunalezne dětskou duši. Orient si uchoval tajemství této velké moudrosti, podle níž the sage is an enlightened child. Osvícenský progresivismus se domníval, že tento mýtus reintegrace vymítil, avšak lidštější, neřkuli humanistické „progresivní“ myšlení se ho snaží různými způsoby znovu uvést do individuální i kolektivní existence.

Je možné, že tato moudrost, popíraná ze strany zavedeného vědění, je rozšířenější, než si myslíme. Může umožnit pochopení oné udivující vitality a nezdolné touhy po životě, charakteristické pro postmoderní společnost, zejména pro společenství mladých lidí.“[69]

Konec moderní doby, rozpad starých pořádků

Nejsou to intelektuelní úvahy nad stavem společnosti, které by lákaly tolik lidí na freeparties, nebo alespoň ne v první řadě. Ale přestože jde do značné míry o nevědomé tendence, neztrácí freetechno subkultura schopnost poukazovat k hlubším souvislostem. Její způsob organizace odkazuje k vyvstávání přirozeného řádu a uspořádání společnosti jako opaku k modernímu pojetí ekonomicky a politicky orientovaného systému, k jinému způsobu prožívání skutečnosti a celkově jiné orientaci.

Už jen z tohoto důvodu je důležité věnovat fenoménu freeparties pozornost. Je snadné členy subkultury odsoudit na základě předsudků, že se na freeparties jezdí pouze bavit, že nejde o žádnou myšlenku. Neměli bychom nad významem freetechna mávnout rukou, i pokud se část lidí účastní freeparties jenom kvůli zábavě. Maffesoli říká, že „tento pohyb není nikterak vědomý. Jako v případě každé opravdové revoluce se jedná o mlčenlivý fenomén, o vlnu přicházející ze zdola.“[70]

 „Tento nonkonformismus, nepřizpůsobující se obecným pravidlům aseptizované sociální sféry, připomíná sílu a obohacující aspekt anomie. Naznačuje rovněž, že dojde-li k integraci takové anomie skrze její specifické rituály – pitky, výstřednosti, prostopášnosti atd. - nemusí být pro celek sociálního tělese zdaleka něčím škodlivým a umožňuje mu jakousi globální rovnováhu. Celou tuto temnou stránku, konstituující individuum, se vyplatí sociálně ventilovat právě skrze její integraci, neboť jinak hrozí, že se ve zvrácené podobě vynoří v určitých explozích, které by potom byly naprosto nekontrolovatelné.“[71]

S přihlédnutím k Maffesoliho práci O nomádství lze freetechno scénu vidět jako jeden z konkrétních projevů obecnějších tendencí ve společnosti. Konec moderní doby a zároveň rozpad starých hodnot uvrhává mnoho lidí do stavu bloudění. Je samozřejmě otázkou, nakolik je freetechno scéna přímou reakcí na vyprázdnění hodnot a tradičních duchovních představ. Můžeme se na problém klidně dívat i tak, že jsou to právě síly nebo tendence, díky nimž tradiční hodnoty přestávají platit, kterých je freetechno součástí. Je jasné, že tradiční morálka a hodnoty se vyprazdňují společně s tím, jak se svět mění a konec jejich platnosti je věc naprosto přirozená. Nakonec dost možná tradiční monoteistická společnost dovedla k popření samu sebe.

To, co se nyní vynořuje v mlhavých obrysech - a v trochu konkrétnějších právě v podobě různých spolků a subkultur, je zkrátka jen to, co moderní industriální civilizace, jakožto finální stádium tradiční monoteistické společnosti, odsunula ve své „iracionální racionalitě“[72] na okraj zájmu, ne-li až někam daleko za něj. V prázdných místech po starých pořádcích, v tomto vakuu se tak začíná experimentovat s možnými budoucími způsoby uspořádání. Ústup tradičních hodnot tak vytvořil prostor pro ty nové, ještě nezformované.[73] V různých oblastech se začínají vynořovat nové formy komunitních/kmenových uspořádání, ve kterých se možná tvoří nové hodnoty či opět vyvstávají předmoderní. Nebo se v jejich rámci alespoň shromažďují lidé, vědomě nebo do jisté míry nevědomě odmítající moderní způsoby a modely.

Produktivismus dnešní doby představuje dobře typizovanou modelovou podobu patriarchální společnosti. „Člověk si ze svého dobyvatelského stanoviska podrobuje přírodu,“[74] vykořisťuje ji a přitom privileguje dimenzi racionality a z ní plynoucí vědecký a technologický vývoj. Proti tomu stojí matriarchální hodnoty – citlivost vůči silám země, vitalismu, přírodě chápané jako partner, s nímž je vhodné počítat. Ekologická citlivost, citlivost k smyslovosti a tělesnosti, vůči všemu, co klade důraz na emocionální a afektivní dimenzi sociální strukturace.[75]

Zkrátka je třeba obecnějšího ekologického vědomí, návratu k přírodě, který však neznamená odhození technologické vyspělosti, ale naopak její efektivnější zvládnutí. Vrátit na stromy se nelze, ale získat k nim znovu vztah a žít ve větší harmonii ano. Hledání komunity je trendem, který k tomuto cíli ať už vědomě nebo nevědomě směřuje. A užívání psychedelik a THC, charakteristické pro freetechno scénu s tímto částečně nevědomým hledáním harmoničtějšího způsobu života a společenství souvisí v tom ohledu, že se jedná o látky rozšiřující vědomí, které pomáhají účastníkům dosáhnout splynutí, extáze, vystoupení ze sebe sama. Stávají tak součástí jednotícího rituálu, společně s hudbou měnící vědomí, hudbou, která hraje podobnou roli. Dohromady tyto prvky přináší člověku zároveň katarzi a fungují jako svého druhu terapie na stresy městského života.

„Nespočetné planoucí hranice na mořském břehu, nevázané tančení okolo ohňů či na písku, pozorování hvězd a společné naslouchání hudbě, to vše má tendenci upomínat na existenciální dobrodružství bez počátku a bez konce. Popis této slavnosti vyzdvihuje to, co Durand nazval „nočním režimem“ imaginárnosti. Já dodávám, že se jedná o dionýskou noc, vyvažující podlosti, kompromisy a zbabělosti náležející dennímu režimu existence. Je to mateřská, iniciáční noc, umožňující zjednat si přístup k novému zrození, bližšímu přírodní divokosti, zkrátka noc, umožňující vykročení ze sebe sama, zbavení se institucionálních okovů, noc upomínající na nostalgii po primitivním bloudění.“[76]

Blíží se konec historie?

Tribalismus, hledání komunity je tedy reakcí na odosobněnou společnost a odcizení, charakteristické pro moderní společnost a prostředí měst. Můžeme ji chápat jako odmítnutí mechanické, hierarchické a byrokratické povahy společnosti a touhu po lidštějším a organičtějším uspořádání. „Globální civilizace přišla o své pilíře a my se nyní musíme vrátit v čase a hledat model, jehož bychom se mohli znovu zachytit. Musíme však pro něj jít zřejmě až na úplný počátek svých dějin, tj. nějakých dvanáct či patnáct tisíc let zpátky.“[77]

Kmeny nebo komunity si jsou na rozdíl od velkých civilizací vědomy svého místa ve světě a v ekosystému. Mají vědomí o souvislostech, které unikají velkým celkům, uzavírajícím se do sebe samých a pro sebe samé si vytvářející „reality“, které nemají příliš společného s přirozeným chodem věcí/přírody, od níž jsou odtrženi (viz Spectacle and Simulation u Hakima Beye, ale i Leary, McKenna).

„Ve chvíli, kdy naše kultura přichází o své opěrné body, je přirozené, že se obrací zpátky do minulosti a snaží se tam znovu objevit své skutečné základy, na nichž by postavila nový model existence. Příkladem budiž rozklad středověkého světa v období renesance. Společnost tehdy ztratila směr, takže se rozhodla vrátit zpátky k řeckým a římským vzorům“[78]

Douglas Rushkoff[79] přirovnává současný stav právě k renesanci, kdy dochází k oživení rozličných dosud zasutých tendencí a zájmů. Dochází k útoku na realitu, respektive na realitu většiny a establishmentu, která již neodpovídá současné úrovni poznatků o člověku a vesmíru. S tím se pojí vědomí, že realita je vždy konstrukt, tedy objektivní realita, společná většině, je jen dohoda, iluze a dnes se drží ze setrvačnosti, díky masovým médiím a institucím, jako jsou církve, školy a rodina. Ty všechny se podílejí na vytváření této objektivní reality[80], která je terčem útoků ze stran subkultur i jedinců. S tímto vědomím, že realita je něco, co je tvořeno, se pojí právo na svobodu výběru a tvoření vlastní reality, tedy do jisté míry odkaz psychelických látek a psychologie. Objevují se názory, že historie se chýlí ke konci, tedy historie jakožto linka vedoucí odněkud někam, projekt, jehož výsledků se dočkáme někdy v budoucnu a s tím související podřízení se této budoucnosti a opomíjení přítomnosti.

Podle mnohých pozorovatelů a myslitelů zkrátka dochází ke konci jednoho věku, ke střídání epoch. Po dvou tisíciletích končí období křesťanského monoteismu, jehož důsledkem je vlastně moderní civilizace, a přichází doba polyteismu, jehož obrysy ještě nejsou načrtnuty. S tím ostatně může souviset i to, že mnozí lidé, tušící jakousi zlomovost doby hledí do budoucna buď s obavou z lidské sebedestrukce a destrukce biosféry nebo naopak s nadějí na pozitivní změny. Grof tvrdí, že jediná naděje na přežití lidstva je evoluce lidského vědomí na úrovni civilizace, ne jen malé skupiny lidí v ústraní. Něco alespoň v jádru podobného tvrdil i Leary, McKenna, Aldous Huxley aj.

K názorům, že historie se chýlí ke konci, lze dodat, že to může být zbožné přání, ale spíš se jedná o jakýsi intuitivní odhad, či vědomí probíhajících změn… možná se nechystá konec historie, ale je třeba brát to metaforicky, přichází konec světa takového, jaký ho známe, možná opravdový konec moderní doby. Konec světa – ne toho „o sobě“, ale světa jakou jisté ustálené soustavy myšlenek a názorů, světa jako pojetí skutečnosti, paradigmatu, světonázoru. Takový svět, zdá se, se skutečně chýlí ke konci.

Téma konstruktivního nomádství se objevuje vždy, když se završuje určitý svět. Viz období kolem roku 1 000 nebo renesance, kdy existovala četná chiliastická hnutí, vlny mysticismu a náboženské a iracionalistické bouře všeho druhu. „V každém z těchto případů se saturuje určité kolektivní imaginárno a myšlení, způsoby bytí i náboženský duch tak trochu bloudí, ubírají se spletitými cestami a usilovně se oddávají novým životním zkušenostem, než dojde ke strukturaci nějakého nového mýtu. Vytvářejí si zkrátka cosi jako laboratoř, kde se za pomoci řady pokusů a omylů připravuje budoucí sociální strukturace. Právě v těchto periodách znovu nabývá na významu téma úniku před završujícím se světem. To, co jest, již není uspokojivé. Vyostřují se sociální revolty či malé každodenní vzpoury.“[81]


Závěr

Když se tedy podíváme na freetechno hnutí v kontextu jeho historie a širších změn,  probíhajících na různých úrovních společnosti, zjistíme, že se nejedná o tak negativní záležitost, jak se může zdá z pohledu médií a veřejného mínění. Ano, s freetechno subkulturou se pojí odmítání moderních hodnot a spousta pro obyčejného člověka netradičních myšlenek. Prostředí freeparties je ale pouze místem, kde se ukazuje, jak hodně převážně mladých lidí má jiný pohled na svět. Neuznávají diktát byznysu a jiných hodnot ekonomicky orientované společnosti, místo toho se navracejí k archaickým způsobům organizace společenství, k živému pojetí komunity.

Mladé generace jsou vždy schopné poukázat na problémy společnosti. Ale zatímco na ně často skutečně spíše jenom poukazují, freetechno scéna je důkazem toho, co lze vybudovat, když místo pouhého nadávání na stav světa se s ním pokusíme něco udělat. Ať už je freetechno jakýkoliv randál a pro mnohé nepochopitelné či odpuzující, naznačuje, že mladí lidé mají dostatečnou dávku zdravého rozumu a nenechají se obalamutit falešnými modlami konzumní společnosti. To je myslím pozitivum, které přebijí všechna negativa. Negativa, která jistě existují, ale která tolik nevyniknou v pohledu, kterým se snažíme vidět hnutí v celistvosti a ne v konkrétních detailech.


Abstract

This work is focusing on freetechno scene/movement, the subculture growing around concept of organizing unofficial parties that should be free for all. First part is dealing with the history of movement – the story of british new age travellers, the awakening of rave culture and consequences leading to spreading the concept of freeparties over the continent. In second part we are talking about movement’s organisation, characteristics, principles and ideas connected to it. The last part is connecting freetechno scene to wider context of ongoing social, cultural and spiritual changes. The conclusion is made that the movement is part and representation of this procces, that the medial presentation and the view of majority is far more negative than is eligible, which should be result of movement’s rejection of modern values.


Literatura

Knihy:

-    Baumann, Zigmund: Úvahy o postmoderní době; Sociologické nakladatelství, Praha 1995

-    Bey, Hakim: Temporary Autonomous Zone; www.hermetic.com/bey/taz3.html

-    Capra, Fritjof: Bod obratu: věda, společnost a nová kultura; DharmaGaia a Maťa, Praha 2002

-    Capra, Fritjof: Tao fyziky; Dharma Gaia a Maťa, Praha 2003

-    Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, The Story of Ecstasy Culture and Acid House; Serpent’s Tail, London 1997

-    Grof, Stanislav: Za hranice mozku: narození, smrt, transcendence; Perla, Praha 1999

-    Hoffman, Albert: LSD, mé problémové dítě; www.mujweb.cz/zabava/lycaeumcz/lsd.htm

-    Leary, Timothy: Chaos a kyberkultura; DharmaGaia a Maťa, Praha 1997

-    Leary, Timothy: Politika extáze; Votobia, Olomouc 1997

-    Lévy, Pierre: Kyberkultura; Karolinum, Praha 2000

-    Mafesolli, Michel: O nomádství; Prostor, Praha 2002

-    Marcuse, Herbert: Jednorozměrný člověk; Naše vojsko, Praha 1991

-    McKenna, Terence: Návrat archaismu; DharmaGaia a Maťa, Praha 1998

-    McKenna, Terence: Pokrm bohů; DharmaGaia a Maťa, Praha 1999

-    Rushkoff, Douglas: Kybérie; Živel, Praha 1999

-    Saunders, Nicholas: Extáze a techno scéna; Jota, Brno 1996

-    Štampach, Odilo Ivan: Život, duch a všechno: duchovní směry nového věku; Sursum, Tišnov 1993

Články:

-    Herzogenrath, Bernd: God Is A DJ: Techno And Mysticism (colloquium.upol.cz/coll00/Herzo.htm)

-    Network 23 Non-Manifesto; www.freetekno.cz/network.htm

-    No System; www.freetekno.cz/nosystem.htm

-    Technokultura a společnost; www.freetekno.cz/manifesto.htm

-    Vokno, 1994/29; Homeless & Hungry: Psychedeličtí cikání, kočovníci nového věku

-    Vokno, 1994/29; Lowe, Richard & Shaw, William: New Age Travellers, Návrat novověkých nomádů

-    Živel, 1999/19; 41200: Zkurvený techno pankáči



[1] Neoficiální hudební akce, na které je vstup zdarma a které se konají mimo rámec hudebních podniků (viz kap. Základní charakteristika)

[2] Termín, který se vžil pro novodobé kočovníky.

[3] Adorno in Maffesoli, Michel: O nomádství, str. 97

[4] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 186

[5] O prvním létě lásky se mluví v souvislosti s hippies a rokem 1967.

[6] Acid je jiný výraz pro psychedelickou látku LSD, spojovanou s hnutím hippies.

[7] Skupiny lidí vlastnící zvukovou aparaturu a věnující se produkci elektronické taneční hudby (viz kap. Soundsystémy, novodobé kmeny).

[8] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 194

[9] tamtéž, str. 197

[10] O jeho pravém významu můžeme jen spekulovat; může znamenat to free, too free, podle numerologie patří k nejšťastnějším číselným kombinacím, dle tarotu symbolizuje ženskou intuici a vládu, pětka, tedy součet cifer značí velekněze, vyššího duchovního poustevníka, atd. Pokud by někdo chtěl hlouběji zabřednout do zmatení okolo 23, doporučuji trilogii Illuminatus od R. A. Wilsona.

[11] Vokno, 1994/29; Lowe, Richard & Shaw, William: New Age Travellers, Návrat novověkých nomádů

[12] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 210

[13] podle odhadů až 40 000, viz Saunders, Nicholas: Extáze a techno scéna, str. 163

[14] Vokno, 1994/29; Lowe, Richard & Shaw, William: New Age Travellers, Návrat novověkých nomádů

[15] tamtéž

[16] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 216

[17] tamtéž, str. 220

[18] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 222

[19] tamtéž, str. 237

[20] tamtéž, str. 239

[21] Nové vlně festivalů, zaměřených převážně na techno a jiné žánry elektronické hudby se začalo říkat technivaly.

[22] Živel, 1999/13; 41200: Zkurvený techno pankáči

[23] Samply jsou zlomky jiných skladeb nebo nahrané zvuky, které se používají v elektronické hudbě, podobně jako výstřižky jiných děl v kolážích.

[24] beats per minute (úderů za minutu)

[25] Lévy, Pierre: Kyberkultura, str. 127

[26] Lévy, Pierre: Kyberkultura, str. 127

[27] tamtéž, str. 127

[28] www.freetekno.cz/Public23/manifesto.htm

[29] Lévy, Pierre: Kyberkultura, str. 140

[30] www.freetekno.cz/nosystem.htm

[31] Maffesoli, Michel: O nomádství, str. 85

[32] Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb (Listina základních práv a svobod)

[33] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 5

[34] viz Bey, Hakim: Temporary Autonomous Zone

[35] Alespoň ne v prvním plánu.

[36] www.freetekno.cz/nosystem.htm

[37] Jedná se o odkaz punkového hnutí.

[38] www.freetekno.cz/Public23/manifesto.htm

[39] Maffesoli, Michel: O nomádství, str. 82

[40] Lévy, Pierre: Kyberkultura, str. 15

[41] www.freetekno.cz/network.htm

[42] tamtéž

[43] Známé také jako halucinogeny.

[44] viz Grof, Stanislav: Za hranice mozku

[45] viz Grof, Stanislav: Za hranice mozku

[46] Převedeno do východní terminologie, extáze otevírá srdeční čakru.

[47] I když alkohol lze také považovat za tvrdou drogu.

[48] www.freetekno.cz/Public23/manifesto.htm

[49] Durkheim in Bauman, Zigmund: Úvahy o postmoderní době, str. 32

[50] www.freetekno.cz/Public23/manifesto.htm

[51] Viz Czechtek 2003, kam přijelo podle odhadů až 40 000 návštěvníků, oproti prvním, kdy jich bylo kolem tisíce.

[52] Na tomto místě není na škodu zmínit názor Learyho a McKenny, že televize je společensky tolerovaná tvrdá droga se vším všudy.

[53] Platí například pro drum’n’bassovou, breakbeatovou, hiphopovou a psytranceovou scénu, co se elektronické hudby týče.

[54] Marcuse, Herbert: Jednorozměrný člověk, str. 71

[55] Leary tvrdí, že jedině psychedelický zážitek má sílu změnit imprinty jedince, tedy nejzákladnější matrice osobnosti, určující na nejhlubší úrovni základní postoje, chování, reakce na podněty atd.

[56] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 189

[57] Maffesoli, Michel: O Nomádství, str. 196

[58] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 196

[59] Collin, Matthew & Godfrey, John: Altered State, str. 196

[60] viz McKenna, Terence: Návrat archaismu

[61] viz kvantově-relativistická fyzika, teorie informací, kybernetika, holografie, moderní neurofyziologie,  biologie atd.

[62] viz Capra, Fritjof: Bod obratu a Capra, Fritjof: Tao fyziky

[63] viz Štampach, Odilo Ivan: Život, duch a všechno

[64] McKenna, Terence: Návrat archaismu, str. 323

[65] viz Rushkoff, Douglas: Kyberie

[66] Termín Jamese Lovelocka, znamená živoucí Zemi, chápání planety jako velkého seberegulujícího organismu.

[67] viz Leary, McKenna, Grof aj.

[68] viz Hoffman, Albert: LSD, mé problémové dítě

[69] Maffesoli, Michel: O nomádství, str. 250

[70] Maffesoli, Michel: O nomádství, str. 31

[71] tamtéž, str. 62

[72] viz Marcuse, Herbert: Jednorozměrný člověk

[73] viz Maffesoli, Michel: O nomádství

[74] tamtéž, str. 78

[75] tamtéž

[76] Maffesoli, Michel: O nomádství, str. 163

[77] McKenna, Terence: Návrat archaismu, str. 323

[78] tamtéž

[79] Rushkoff, Douglas: Kybérie

[80] viz Leary a McKenna

[81] Maffesoli, Michel: O nomádství, str. 73

DISTRIBUIE DOCUMENTUL

Comentarii


Vizualizari: 1782
Importanta: rank

Comenteaza documentul:

Te rugam sa te autentifici sau sa iti faci cont pentru a putea comenta

Creaza cont nou

Distribuie URL

Adauga cod HTML in site



Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2019. All rights reserved