BOJ MLADOKRHÚTU SE STAROKRHÚTY A JEHO PŘÍČINY

BOJ MLADOKRHÚTU SE STAROKRHÚTY A JEHO PŘÍČINY

'Národe, tebe-li zeptá se otlema
cizí, kdo zničil ten národ,
řekni mu hrdě: Pravda a kmín!'
RAPL DR. HADR TRDLO

RAPL DR. HADR TRDLO - VRTÁK SRAB, ČLOVĚK TEMNÉHO PUVODU - CHAMTIVOST RUBBY KOHNOVA - VZNIK MLADOKRHÚTSTVÍ A JEHO EKONOMICKÉ KOŘENY - STATEČNÝ ODPOR KLEINHAMPLA - TRAGICKÝ VÝVOJ ŠARVÁTEK - ZKÁZA EJČE A ZÁNIK CIVILIZACE

     Již malé děti se učí v různých bězích školení, že hlavním jablkem sváru a příčinou rozdělení na starokrhúty a mladokrhúty, ústící v bratrovražedný boj a posléze ve zkázu stařičké krhútské civilizace, byl počet kmínů, doporučovaných k přípravě puhýše.

POZNÁMKA: Jak známo, je puhýš ryba nesmírná , s jedním modrým okem, žijící v Mejkníně: byla hlavní živitelkou Krhútů. Některé prameny uvádějí, že puhýš by1 rybák. Oko puhýše, kterým se nasytilo osm koní nebo 42 mužů, bylo vždy připravováno s jedním kmínem. Množství koření - totiž šafránek a fabián - nebylo stanoveno.

     Ovšem, s čím se spokojí nezletilá mládež, vstupující do života plná ideálů a dobrých předsevzetí, nestačí k ukojení bádavosti skutečného vědce. Badatel, kterému jsou známy hluboké, souvztažnosti a příčiny otřesů dějin, zamýšlí se nad pravými kořeny, které se skrývají za symboly jako zástěrky, nedostatečně kryjící hambaté části lidí i historických událostí: ty pak pomáhaly jen rozbouřit hladinu citlivosti neinformovaných prosťáků.
     Nuže, sledujme počáteční stopy gigantického zápasu!
     V té době nacházíme u kormidla vlády a správy státní dva muže, dva věrozvěsty, jejichž odlišný názor na různé důležité zanedbatelnosti překročil rámec mírového soužití, jejich neshoda dosáhla obludných forem a skončila hrdlořeží.
     Jedním z nich byl neobyčejně vzdělaný muž, člověk ušlechtilý, hrdina kladný par excellence, učený to rapl dr. Hadr Trdlo. Jeho mládí bylo spíše pohnuté než ne: narodil se jedné chudé, nepříliš pohledné a těžko skývu shánějící čibridě Tekle Trdlové, narozené v Ejči, bytem tamtéž a tamtéž pochované, většinou trestané šestinedělím za nepatrné krádeže. Jeho otec není znám (a je to snad dobře), jak už to při ruchu každodenní práce těchto pracovnic bývá. Byla těch otců pravděpodobně celá řada, a proto je právem označován za skutečného syna náro da, kterým zůstal až do konce. Vystudoval Prakršno v Ejči, odtrhuje si od úst, co se nedalo pozřít, podobně jako Vratiprst Choromysl, a byl habilitován na rapla dík své disertační práci 'L'enfluence des periodes de Quaqueff sur les cycles disharmoniques de l'historie des Crhouts', solidní to dílo o 12.386 stranách, které se bohužel nikdy nepodařilo dočíst do konce.

POZNÁMKA: Doba, kdy byl jmenován věrozvěstem, byla idylickou érou rozkvětu: umění rostlo 286 květy, vzdělanost dosáhla nebývalého stupně - po veliké kampani, vedené pod heslem 'Uč se, vole, budeš pánem!' zbylo jen asi 97 % analfabetů.

     Věrozvěstem - naproti tomu - daleko méně vybaveným intelektem byl jakýsi provinciál Vrták Srab, člověk temného původu a náchylný cizím vlivům. Narodil se ve znamení Polopanny, u to neznamená nic dobrého. Podle archívů, zápečetěných v krabicích od cukru a otevřených teprve nyní, vychází najevo, že ten Vrták se asi dvakrát či šestkrát opil, a tak se zadlužil nejbohatšímu protestantskému finančníku v Ejči, snad čínského p ůvodu, Rubby Kohnovi, jenž nesmírně zbohatl tím, že od nic netušících věrozvěstů za pakatel zakoupil výhradní právo prodeje kmínu v celé zemi. Zbohatlík se však nehodlal spokojit s fantastickými zisky (nezapomínejme, že do jeho pokladny plynul příjem z pok rmu každé rodiny!) a spolu se zhýralým opilcem, tím Vrtákem, který se stal jeho loutkou a posléze jeho zetěm (vzav si za ženu jeho prostopášnou dceru Štroblu), přemýšlel o tom, jak vycedit ještě více z krhútského kmínového monopolu. Bylo jim jasné, že vysp ělý krhútský národ nepřijme za tím účelem jiných pohnutek než silně ideologických, jako je reklama, přednáška se světelnými obrazy a skandál.
     Tehdy společně vypracovali ideologii m1adokrhútství , kryjící se liberálně demokratickými hesly a demagogicky požadující dva kmíny k přípravě oka puhýše místo dosavadního jednoho. Na veliké manifestaci o svátku Omladnic pronesl Vrták Srab, mírně podroušen, příšernou řeč, ve které obvinil za vytí najatých podomků a členek dobročinných spolků z konzervatismu všechny, kdo se přidržují jednoho kmínu.
     'Dva kmíny jsou náš program,' hřměl ten Srab, 'již dlouho jsme si kazili žaludky naší mdlou, knedlíkovou krhútskou kuchyní! Nastal čas jednat! Otevřme dveře přílivu koření! Kupředu, přátelé! Za kmín, za pikantnost, za pankreas!'

POZNÁMKA: Ideovou biblí nového učení těchto lstivých vyděračů se stala tendenční 'Kuchařská kniha' Galušky Kadrhelové, vydaná péčí`krhútské Matice školské v neslýchaném nákladu 8 výtisků. I to bylo ažaž: žádný pokrm připravený podle jejího předpisu nebyl poživatelný.

     Bylo nemálo prosťáčků, kteří se dali nachytat demagogickými hesly těchto liberálů a ve svém fanatismu se domnívali, že vytáhli do pole za pokrok a osvobození individua. Kmín se stal smyslem jejich života.
     Pochopitelně, že proti nim vzápětí vystoupila skupina drobných střádalů a námezdních oráčů, jejichž lidovým tribunem se stala rázovitá a populární postava té doby, jakýsi baron Kleinhampl, neznámého celkem třídního původu. Povídalo se o něm, že pocházel z kdysi uprchlé kalvínské švýcarské ro diny, ale hodinářem nebyl.

POZNÁMKA: Tito konzervativci nosili v klopě dvoulistou petišku: tak se poznávali.

     Marně se snažil moudrý rapl dr. Hadr Trdlo zastavit lavinu, která se nezadržitelně řítila na krhútský národ; marně mluvil k ejčské inteligenci, vyzývaje ji, aby zůstala nad kmíny, marně prosil, marně kvílel své referáty. Jak mohli Krhúti zůstat stranou boje, když se tu chystala taková grandiózní prča, která hrozila vyhlazením národa!
     Spravedlivého rapla se zastalo jen několik hluchoněmých důchodců.
     Poslední jeho projev skončil všeobecnou řeží mezi staro a mladokrhútskou inteligencí. Rvačka se rychle přenesla do ulic, kde se mohli univerzitní profesoři lépe mydlit deštníky a zasazovat si strašné rány svazky svých přednášek; narychlo povolané vojsko se k nim připojilo: Nastaly vleklé pouliční boje, při kterých se město obrátilo několikrát naruby.

POZNÁMKA: Kdyby se dr. Hadr Trdlo se vší svou autoritou postavil za jednu z obou svářejících se stran, byl by boj rozhodnut ve velmi krátké době, on však, vznešený idealista, jako pravý mučedník pravdy raději obětoval národ, protože nemohl přistoupit na myšlenku, že kmín je rozhodující hybnou silou dějin. Tak vešel do dějin jako světec, člověk železné páteře, kterou nezlomil ani jekot násilněných žen a vřískot ne mluvňat, odnášených do celotýdenních mateřských škol a jeslí. Jako Nero přehlížel smrduté spáleniště kdysi překrásného města a byl z toho pohledu tak zpitomělý, že ani nezaplakal.

     Zatím se ovšem události vyvíjely nezadržitelným tempem. Baron Kleinhampl přijel okamžitě ve své bryčce ze svého letního sídla a již cestou oběsil na svém biči dva mladokrhútské studenty a svedl manželku Vrtákovou Štroblu, laje při tom jejímu choti.
     V samém centru města vládl nepopsatelný zmatek, způsobený tím, že se krhútští skauti a sokolové snažili udržet pořádek.
     Z druhé strany města se však blížila narychlo sestavená domobrana mladokrhútů. Velký finančník Rubby Kohn jí vyšel vstříc, posiluje žíznivé šiky tajtrlíky prostějovské kmínky, kterou nechal zabavit ve sklepích věrozvěsta dr. Hadra Trdla, kde sloužila bohoslužebným účelům. Rozohnění muži se vrhli do města jako bouře, jako smršť, hrdlořež byla strašná a rabování všeobecné. Plakáty, na kterých se oznamovalo, že Hadr Trdlo vyzývá k pořádku a k otevření obchodů, byly sprostě ignorovány: naopak, k tomu účelu určené lepidlo se stalo vítanou zbraní obou bojujících táboru. Tmelily se jím šiky.

POZNÁMKA: Ještě nikdy - ani za Krče Dršky! - neviděla Ejč takový obraz hrůzy: řež trvala s menšími přestávkami na přesnídávku podávanou oběma stranám Červeným křížem po celé dva měsíce. Rapl dr. Hadr Trdlo neúnavně bloudil mezi zápolícími davy, vyvolávaje, že nejde o kmín, a1e o zachování národa, jenže nikdo ho nevyslyšel. Nebylo nikoho, kdo by politoval hořce plačícího starce.

     Několik pamětníků, kteří přežili v poměrném zdraví pouliční boje, vyprávěli hrůzné věci o zkáze národa: synové napadali své otce v ostrém generačním boji, právě tak jako manželské sváry dostaly svůj legální, ideový podklad. Bylo všedním jevem, že vlastní žena ubila svého chotě dlažební kostkou, horujíc pro jeden kmín. Bylo všedním jevem, že tříleté pachole utratilo dědečka, volajíc: 'Dedecku pitomej, lapl dl. Hadl Tldlo má plavdu!'
     Zoufalý pohled byl na rabování v novém muzeu Krombožince Lilibínského, kterého se zmocnila horda Starokrhútů vedená statečným baronem Kleinhamplem. Ozbrojila se historickými zbraněmi Keltů, Franků a Markomanů, jakož i žílci a rachlíky Prhoně Klátince, a drtila lebky každému, kdo se pokusil strčit do muzea nos.

POZNÁMKA: Vypráví se, že tak zahynulo několik zahraničních turistů, kteří si přišli - nic netušíce - prohlédnout cenné exponáty.

     Muzeum bylo pak obleženo třemi šupy pravidelných zrzavic. Obránci se bránili skvěle, ale proti vycvičené soldatesce vedli ztracený boj. Chodba za chodbou, sál za sálem, vitrína za vitrínou, exponát za exponátem padaly do rukou bojovnic. Třeskot sypajících se vitrín naplňoval ovzduší spolu s řevem dobyvatelek. Baron Kleinhampl konal divy udatenství: osobně pokousal jednu houfnici a využiv všeobecné vřavy, dal si rande se zrzavicí jménem Anežka Tříhodinová. Nebyla vzpurná. Vida pak, že je bitva prohrána, stáhl se se zbytkem svých věrných do hořejších pater, metaje po protivníkovi vázy neobyčejné ceny: nočník Prnty Prkoly rozbil lebku jedné zfanatizované čibridě. Nakonec utvořil zbytek zoufalců s Kleinhamplem uprostřed kosočtverec, ježící se kulečníkovými tágy z doby Samovy.
     Zkušené zrzavice postupovaly proti tágům neohroženě a s profesionální bravurou: na vše bylo pozdě, boj byl ztracen, osud zpečetěn. Nešťastný Kleinhampl byl chycen živý a upečen s jedním kmínem. Pak pohozen potulným ratlíkům.
     Rubby Kohn, který pozoroval z balkónu své rezidence řež, zešílel při pohledu na spoušť, kterou rozpoutal. Byl sice skvělý obchodník, ale člověk měkkého srdce a lidumil, 'sentimentální žid', jak říká můj přítel Gabriel Laub, kterému puklo srdce steskem, když viděl, že po skončení občanské války nebude nikoho, komu by prodával svůj kmín, nemluvě o zboží koloniálním.
     Tu, ve chvíli nejkritičtější, zasáhl konečně dr. Hadr Trdlo svou genialitou: odebral se s hrstkou svých věrných důchodců neprodleně k Mejknínu a otrávil všechnu vodu tím, že s nasazením života otevřel stavidla prastarých posvátných kanálů, které kdysi do Mejknína ústily a kde se za staletí průmyslové výsta vby nashromáždilo tolik neřádu, že to bylo prostě k nevydržení. Došlo k ekologické katastrofě a během několika vteřin nebo dokonce i sekund pochcípalo v jezeře a řece vše živé i puhýš, nesmírný rybák, i několik německých turistů, kteří se koupali opodál mě sta a kteří, jak známo, bývají všude a při všem.
     Nebyl puhýš, nebyl důvod k dalším svárům. Město se pomalu uklidňovalo, jeho zbytky dohořívaly. Zbytky starých Mrtonohů pochopitelně těžily z krhútské tragédie, mnoho zbylých Krhútů v hrůze emigrovalo do Čech, kde se rozptýlili po všech krajských národních výborech, ba i na Moravu, kde se ptýlili jinak. Neřestný Vrták Srab uprchl do Holandska, kde ještě dlouho šťastně žil v ústraní a v zasloužené bídě.
     Síly dr. Hadra Trdla byly však již u konce: otráven puchem kanálů, jejichž stavidla tak neohroženě otvíral, aby zachránil národ smradem a jedem, klesl jako podťatý dubček na hromadu mrtvých zrzavic, aby mezi ženami zemřel, neboť patřil mezi lidi, kteří se mezi ženami narodili. Tak se uzavřel bohatý, leč tragický život velikého muže, který pravdě dovedl obětovat i celý vlastní národ. Pravda však tuto obět' nepřijala: neměla nad kým zvítězit.
     Žel, odešel v něm poslední věrozvěst ejčských Krhútů, vyhasl v něm život staleté tradice a kultura země: zahynula v něm v krvi a kouři celá veliká epocha krhútského národa.
     Kéž by byl pozdraven, ubohý rapl! Poděkujme mu za to, že nám umožnil tak radostnou práci na krhútském obrození!