Jazyk v sociálních souvislostech

Jazyk v sociálních souvislostech

Studium jazyka v sociálních souvislostech je poměrně nový směr lingvistického bádání. Lidi zabývající se jazykem však stále víc zajímá pragmatika, studium otázky, jak lidé užívají jazyk, včetně sociolingvistiky a dalších stránek sociálních souvislostí jazyka. Podobně roste i zájem kognitivních psychologů o sociální kontext, v němž jazyk získáváme a užíváme.

Za většiny okolností změníte na základě kontextových podnětů způsob užívání jazyka, aniž byste o tom příliš přemýšleli. Podobným způsobem - obvykle podvědomě - měníte ve vztahu k rozmanitým souvislostem i strukturu jazyka.

Rozmlouváte-li kupř. s konverzačním partnerem, snažíte se ustavit společný podklad (common ground) nebo sdílený základ konverzace (H. H. Clark a Brennan, 1991). Jestliže mluvíme s lidmi, s nimiž máme z valné části společné zázemí, znalosti, motivy a cíle, bývá vytvoření společného podkladu rozmluvy snadné a sotva si tohoto úsilí všimneme. Sdílíme-li však s nimi málo, může být nalezení společného základu obtížné.

Chcete-li si představit, jak proměňujete své vlastní užívání jazyka úměrně kontextu, předpokládejte, že jste si se svým přítelem domluvili po práci schůzku. Současně předpokládejte, že se něco přihodilo, takže mu musíte zavolat, abyste dojednali změnu termínu setkání. Zavoláte svému příteli do práce, ale odpoví jeho nadřízený a nabídne, že zprávu předá. Co přesně řeknete nadřízenému svého přítele, aby bylo jisté, že se váš přítel dozví o změně místa nebo doby schůzky? Pak si představte, že namísto nadřízeného vašeho přítele se ozve jeho čtyřletý syn. Co přesně řeknete v této situaci? A nakonec si představte, že se ozve sám váš přítel. Jakým způsobem budete modifikovat v každé z těchto souvislostí svůj jazyk, byť je váš cíl (předat zprávu) ve všech třech případech stejný?

Někteří sociolingvisté zkoumají způsoby, jimiž lidé v konverzačních souvislostech užívají nejazykové prvky. Například sociolingvisty a psycholingvisty zajímající se o pozorování toho, jak užíváte jazyk v různých souvislostech, bude zajímat vaše gestikulace, prozódie a také užití dalších prostředků neverbální komunikace. Jednou stránkou neverbální komunikace je osobní prostor - vzájemná vzdálenost mezi konverzujícími partnery, kterou považují příslušníci dané kultury za únosnou. Formální pojem pro studium interpersonální vzdálenosti (nebo jejího opaku, blízkosti) je proxemika (zkoumání relativní vzdálenosti a polohy mezi lidmi, kteří si povídají). V USA se považuje za správnou vzdálenost přibližně 45-60 centimetrů (Hall, 1966). Skandinávci očekávají, že tato vzdálenost bude větší, zatímco lidé žijící na Středním východě, v jižní Evropě a v Jižní Americe očekávají menší odstup (Sommer, 1969; M. O. Watson, 1970).

Vyskytujeme-li se na „svém domácím písečku“, považujeme svůj vlastní kulturní náhled na osobní prostor za daný - pouze tehdy, vejdeme-li do kontaktu s lidmi z jiných kultur, postřehneme rozdíly. Například v průběhu návštěvy Venezuely jsem si povšiml, jak se má kulturní očekávání střetávají s očekáváním lidí kolem mne. Všiml jsem si vlastního komického tance - ustupoval jsem před člověkem, s nímž jsem si chvilku povídal, zatímco on se snažil ke mně přiblížit.

V rámci dané kultury znamená větší blízkost obecně: a) svůj vztah lidé chápou jako důvěrnější; b) lidé jsou účastníky akce dovolující porušení bubliny osobního prostoru, příkladem je tanec tělo na tělo; c) “narušitel“ bubliny v interakci dominuje.

#Řečové akty

#Přímé řečové akty

Další klíčová stránka užívání jazyka závisí na plánování cíle, který chcete užitím jazyka dosáhnout. V předchozím příkladu jste užívali jazyk ve snaze zajistit, abyste se s přítelem setkali v jiném čase na novém místě. Co jste schopni řečí docílit?

Filozof John Searle (1975a) předložil teorii řečových aktů, která se zabývá otázkou, co jsme schopni řečí docílit. Podle Searleho spadají všechny řečové akty do pěti základních kategorií založených na účelu řeči. Kategorie společně s jejich příklady uvádí tabulka 10.1.

Tab. 10.1: Řečové akty

Základní kategorie řečových aktů (H. H. Clark a Clark, 1977):

- První kategorií řečových aktů je konstatování (asertivní, reprezentativní akt), jímž mluvčí sděluje přesvědčení o tom, že daný výrok platí. Mluvčí může užít rozličné informační zdroje dokládající dané přesvědčení, nicméně tvrzení není nic víc, ani nic méně než vyjádřené přesvědčení. K formulaci stupně jistoty můžeme užít rozličnou kvalifikaci, stále však vyjadřujeme názor, jenž může, ale nemusí být verifikovatelný.

- Druhou kategorií řečových aktů je direktiva reprezentující pokus mluvčího přimět posluchače k nějakému činu. Někdy je direktiva dosti nepřímá. Například téměř každý výrok strukturovaný jako otázka pravděpodobně slouží direktivní funkci. Každý pokus o získání jakéhokoli druhu pomoci, jakkoli nepřímý, spadá do této kategorie.

- Třetí kategorií jsou závazky. Jakmile mluvčí pronese závazek, zavazuje se k nějakému budoucímu průběhu činů. Sliby, dohody, smlouvy, záruky a ujištění a podobné akty jsou společně zavazováním.

- Čtvrtou kategorií řečového aktu je exprese. Vyjadřuje psychický stav mluvčího: „Těší mne, že probíráme řečové akty.“

- Pátým druhem řečového aktu je performativ (prohlášení, deklarace), při němž sám řečový akt navozuje zamýšlený nový stav záležitostí. Jestliže kněz pronese: „Nyní váš sňatek prohlašuji za uzavřený“, jde o řečový akt prohlášení, neboť jakmile je výpověď vyřčena, sňatek byl skutečně uzavřen. Prohlášení se rovněž nazývají performativy.

Na Searleově taxonomii je přitažlivé, že klasifikuje téměř všechny výroky, které je možné vytvořit. Vyčerpávajícím způsobem ukazuje přinejmenším na jedné úrovni, jaké různé cíle můžeme řečí dosáhnout. Rovněž ukazuje, jak úzký vztah je mezi strukturou a funkcí jazyka, např. pravděpodobnost, s níž věta strukturovaná coby otázka slouží direktivní funkci. Nesouhlasíte?

#Nepřímé řečové akty

Tab. 10.2: Nepřímé řečové akty

Někdy jsou řečové akty nepřímé, to znamená, že svých cílů dosahujeme nedirektivně. Jeden ze způsobů je nepřímý požadavek - něco vyžadujeme, aniž bychom to sdělili rovnou (Gordon a Lakoff, 1971; Searle, 1975b). Existují čtyři podoby nepřímé žádosti: a) dotaz nebo vyslovení výroku o schopnostech; b) sdělení, že po něčem toužíme; c) sdělení budoucí akce; d) uvedení důvodů. Příklady těchto podob nepřímých požadavků jsou v tabulce 10.2. Nepřímé otázky se kladou servírce, jejich cílem je přimět ji, aby tázajícímu sdělila, kde je toaleta.

Za jakých okolností jsou nepřímé řečové akty vykládány doslovně a kdy posluchač pochopí nepřímo sdělovaný obsah? Výzkum vedený Raymondem Gibbsem (1979) zjistil, že izolovaný nepřímý řečový akt, jehož příkladem je otázka: „Musíš otevírat okno?“, je zprvu obvykle chápán doslovně (tj. “Potřebuješ z nějakého důvodu nutně otevřít okno?“). Jestliže je tentýž řečový akt součástí kontextu, z něhož nepřímé sdělení plyne, je tento nepřímý obsah chápán jako první. Má-li někdo např. rýmu a zeptá se: „Musíš otevírat to okno?“, posluchač jej obvykle vyloží jako nepřímý požadavek: „Neotevírej okno.“

Další Gibbsova práce (1986) ukázala, že nepřímé řečové akty často předpokládají možné překážky, jež může respondent vytvářet, takže nepřímým aktem specificky oslovují právě tyto překážky. Kupříkladu otázka: „Mohl bych ?“ je zaměřena na možné překážky stojící v cestě respondentova souhlasu. Otázka: „Máte  ?“ oslovuje možné překážky co do možnosti něco získat (dostupnosti).

#Předpoklady konverzace

Jestliže vzájemně rozmlouváme, implicitně zakládáme spolupráci. Když během rozmluvy nespolupracujeme, vzájemná rozmluva často skončí tím, že mluvíme mimo sebe místo na sebe a nesdělíme, co jsme sdělit chtěli. H. P. Grice (1967) měl za to, že konverzace vykvétá na základě principu spolupráce (cooperative principle), jehož pomocí se snažíme komunikovat tak, aby posluchač snadno pochopil, co máme na mysli. Podle Griceho probíhá úspěšná konverzace na základě čtyř pravidel: kvantity, kvality, vztahu a dobrých způsobů. (Příklady těchto pravidel jsou v tab. 10.3.)

Tab. 10.3: Konverzační postuláty

Podle pravidla kvantity by měla vaše účast v diskusi být žádoucím způsobem informativní, neměli byste však sdělovat víc informace, než je vhodné. Představte si např., že vám někdo řekne: „Ahoj, jak se máš?“, načež vy spustíte tříhodinový monolog na téma, že váš život nevypadá tak, jak jste si jej představovali. Porušili byste pravidlo kvantity. Sociální konvence vyžaduje krátkou odpověď i v případě, že byste mohli uvést větší počet podrobností. Někdy narušujeme pravidlo kvantity ve jménu specifického cíle. Jestliže hledáte příležitost k tomu, abyste vedoucímu katedry vyprávěli o problémech, které vidíte v náplni výuky, dotyčný velice riskuje, zeptá-li se vás jen ze zdvořilosti: „Jak to jde?“

Pravidlo kvality říká, že by váš příspěvek k rozmluvě měl být pravdivý. Očekává se, že věříte tomu, co povídáte. Jestliže jste někdy v neznámém městě hledali směr cesty, víte, jak krajní frustraci může způsobit, když vám někdo pravdivě nesdělí, že neví, kde je místo, které hledáte. Ironie, sarkasmus a vtipy se zdají výjimkou pravidla kvality, leč nejsou. Od posluchače se očekává, že ironii nebo sarkasmus rozliší a pochopí rozdíl mezi tím, co mluvčí říká, a tím, co si doopravdy myslí. Podobně se od vtipu obvykle očekává, že naplní svůj smysl - takže přispívá užitečně ke konverzaci jen tehdy, jestliže je jeho smysl jasný každému.

Podle pravidla vztahu by měly mít vaše příspěvky ke konverzaci vztah k jejímu cíli. Samozřejmě, že někdy lidé toto pravidlo narušují. Jestliže váš milostný partner pronese: „Myslím, že bychom si měli popovídat o našem vztahu“ a vy odvětíte: „Dnes je opravdu krásně“, narušujete pravidlo vztahu záměrně, protože chcete vyjádřit, že si o vzájemném vztahu nepřejete mluvit. Učiníte-li tak, nespolupracujete, a jestliže se vzájemně nedohodnete na vymezení toho, o čem budete mluvit, budete se v rozmluvě míjet a vaše rozprava bude frustrující.

Podle pravidla dobrých způsobů byste měli mluvit jasně a snažit se vyhnout nejasným výrazům, vágním výrokům a záměrnému zatemňování toho, co chcete říci.

Ke čtyřem pravidlům popsaným Gricem je možné přidat další pravidlo (Sacks, Schegloff a Jefferson, 1974), a to, že v dané chvíli mluví jen jeden člověk. Podle tohoto pravidla je předávání role mluvčího z jednoho člověka jinému ovlivňováno situačním kontextem a jeho relativní sociální pozicí. Sociolingvisté popsali řadu způsobů, jimiž mluvčí jeden druhému signalizují, kdy a jak převzít vedení konverzace. Harvey Sacks a jeho spolupracovníci zmínili rozličné sousedící dvojice (adjacency pairs) - podněty vyzývající někoho, aby začal mluvit, případně situaci, v nímž mluvčí pobídne k řeči sám sebe. Lidé, kteří chtějí hovořit, rovněž užívají několik dalších strategií, jak vést hlavní téma rozmluvy, a určujících, kdo bude mluvit, včetně způsobů, jak strhnout pozornost nebo jak konverzaci přerušit, započít nebo ukončit (E. Keller, 1976).

#Jazyk a pohlaví

Užívají v rámci naší kultury ženy a muži odlišný jazyk? Rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím byly shledány v obsahu toho, co říkáme. Kupříkladu starší adolescenti a mladí dospělí muži dávají přednost rozmluvě o politických názorech, zdrojích osobní hrdosti, o tom, co se jim na druhé osobě líbí, zatímco ženy v této věkové skupině preferují přednost vyprávění o pocitech ve vztahu k rodičům a blízkým přátelům, o tom, co se děje ve škole, a o tom, čeho se bojí (Rubin, Hill, Peplau a Dunkel-Schetter, 1980). Obecně se zdá, že ženy o sobě mluví víc než muži (T. U. Morton, 1978).

Konverzaci mezi ženami a muži rozsáhle sociolingvisticky zkoumala Deborah Tannenová (1986, 1990, 1994). Výsledky výzkumu ji dovedly k přesvědčení, že konverzace mezi muži a ženami je komunikací mezi dvěma různými kulturami. Tannenová dokazuje, že se děvčata i chlapci učí konverzační komunikaci v kulturních prostředích, která jsou v podstatě oddělená a jsou utvářená přátelstvími mezi jedinci stejného pohlaví. Jako muži a ženy poté své konverzační styly, jimž jsme se naučili v dětství, přenášíme do dospělosti.

Tannenová rovněž dokazuje, že rozdíly konverzačního způsobu mezi muži a ženami v principu spočívají na odlišném pochopení cílů konverzace. Tyto kulturní rozdíly vyústí do různého druhu komunikace; ten může vést k nedorozuměním, a dokonce ke skončení komunikace, když se jeden partner neúspěšně snaží porozumět partnerovi druhému. Podle Tannenové (1990, 1994) chápou muži svět jako hierarchický sociální řád, v němž je účelem konverzace docílit převahu, zachovat si nezávislost a vyhnout se selhání. Každý muž se snaží převládnout nad druhým mužem a “vyhrát“. Naproti tomu se ženy snaží ustavit mezi dvěma účastnicemi spojení, podporovat a stvrzovat se vzájemně, komunikace je prostředkem k získání konsenzu.

Pro dosažení svých konverzačních cílů ženy užívají strategie minimalizující rozdíly, ustavující rovnost, vyhýbající se náznaku nadřazenosti na straně jedné nebo druhé účastnice. Ženy rovněž stvrzují význam vztahu i skutečnost, jak jim na něm záleží, názorové rozdíly zvládají vyjednáváním, jehož účelem je dosáhnout konsenzus, jenž posiluje vzájemný vztah a zajišťuje, že obě strany přinejmenším pociťují, že i jejich přání byla vzata v úvahu, a to i v případě, že nejsou plně uspokojeny konsenzuálním rozhodnutím.

#Praktické uplatnění kognitivní psychologie

Uvažujte o tom, jak ovlivňuje váš konverzační styl to, že jste žena, či muž, a vytvořte několik způsobů efektivnější komunikace s opačným pohlavím. Jakým způsobem by se mohly odlišovat vaše řečové akty a konverzační postuláty? Máte sklon, jste-li muž, dávat přednost direktivám a deklaracím před expresí a účastí? Jestliže tomu tak je, pak může vaše promluva vedená k druhému pohlaví vést k mylnému výkladu, což bude důsledek rozdílnosti stylu. Chcete-li např. někoho k něčemu přimět, může být nejlepší cestou užít styl, jenž přímo reflektuje styl vašeho protějšku - při kontaktu s mužem užívejte direktivu („Půjdeš do obchodu?“), při kontaktu se ženou buďte expresivnější („Moc rád chodím nakupovat“). Také si zapamatujte, že by vaše odpovědi měly korelovat s očekáváním vašeho partnera co do množství sdělované informace, poctivosti, relevance a direktivity. Do umění efektivní komunikace patří pozorné naslouchání druhé osobě, pozorování řeči těla (neverbální složka komunikace), přesný výklad cílů druhé osoby, což vyžaduje čas, námahu a citlivost.

Muže těší oboustranné vztahy i důvěrná vazba. Protože však vyrůstali v kultuře dbající na pohlavní rozdíly, v níž hraje významnou roli status, převažují v jejich konverzaci jiné cíle. Tannenová dokazuje, že se muži snaží vyjádřit nezávislost na svém konverzačním partnerovi proto, aby jasně ukázali, že se přáním druhé strany nepoddají (prozradilo by to malou míru moci). Muži rovněž dávají přednost tomu, že informují (oznamují tím vyšší status daný autoritou), spíše než by se se svým konverzačním partnerem radili (což je označení podřízenosti). Mužský partner v blízkém vztahu může tedy uzavírat konverzaci tím, že svého partnera informuje o svých plánech, zatímco ženské partnerky očekávají, že se o jejich plánech bude někdo radit. Vzájemně zkřížené komunikační cíle proto často dovedou muže i ženy v během rozhovoru k nepochopení, neboť špatně interpretují vzájemné záměry.

Začnou-li si být muži i ženy více vědomi vzájemných kulturně podmíněných stylů a tradic, pak podle Tannenové poklesne pravděpodobnost mylného výkladu konverzačních interakcí. Tím pádem poroste pravděpodobnost, že dosáhnou své individuální cíle, cíle vztahu, cíle druhého jedince i instituce, kterou jejich vztah ovlivňuje. Tannenová může mít docela dobře pravdu, v současnosti je však nutné kazuistický sociolingvistický přístup Tannenové doplnit dalšími metodami, které ověří jak platnost, tak míru obecnosti jejích zajímavých zjištění.

#Diskurz a porozumění čtenému textu

Předcházející části probíraly některé z obecnějších stránek sociálního užívání jazyka. Tato část s větším zaměřením probírá dění, které je podkladem pochopení a užívání jazyka v sociálních souvislostech diskurzu. Diskurz (discourse) zahrnuje vyšší komunikativní jednotky jazyka, než jsou jednotlivé věty - např. v rámci konverzace, přednášek, příběhů, esejí, a dokonce i učebnic.[1] Stejně jako jsou na základě systematických syntaktických pravidel strukturovány gramatické věty, jsou uspořádány i jednotlivé části vyšších celků.

Následující věty pocházejí z povídky O. Henryho (William Sydney Porter, 1899-1953) The Ransom of Red Chief (Výkupné za rudého náčelníka). Pořadí uvedených vět je nesprávné. Aniž byste cokoliv o příběhu věděli, zkuste rozeznat správné pořadí vět.

1. Otec byl vážený, upjatý hypoteční finančník, přísný a kožený exekutor. Jakmile v kostele dostal tácek, na který lidé v průběhu sbírky dávali peníze, ihned jej podal sousedovi.

2. Jako oběť jsme zvolili jediné dítě významného občana jménem Ebezener Dorset.

3. Když nás napadla myšlenka na únos, byli jsme - Bill Driscoll a já - hluboko na jihu, v Alabamě.

4. Bill i já jsme usoudili, že Ebezener by dokázal srazit výkupné ze dvou tisíc dolarů na jeden cent.

Nápověda: O. Henry byl mistrem ironie. Povídka končí tím, jak rádoby únosci zaplatili otci dítěte tučné výkupné za to, že si svého syna vzal nazpátek, takže sami mohli milému synkovi utéci.

Pořadí vět, které použil O. Henry, bývalý trestanec a výborný vypravěč, bylo 3, 2, 1, 4. Je lepší než pořadí, které jste vybrali vy? Jak jste poznali, jak mají být věty správně seřazeny?

V dospělosti většina z nás jasně chápe, jakým způsobem jednotlivé věty vytvářejí strukturu diskurzu. Jestliže ji známe, dokážeme vyvodit smysl těch prvků věty, které při pohledu na izolované věty nejsou zřejmé.

Chceme-li porozumět určitému textu, pak často nespoléháme jen na svou znalost jeho struktury, ale i širokého fyzikálního, sociálního a kulturního kontextu, v němž se text objevuje. Všimněte si např., do jaké míry je pochopení významu nějakého odstavce ovlivněno vašimi existujícími znalostmi a očekáváním. Až budete číst následující věty, dělejte si mezi nimi přestávky a uvažujte o tom, co na základě svých vědomostí znáte a očekáváte.

1. Jak se připravovala na blížící se písemku z přírodopisu, rostla v Zuzaně úzkost. (Co víte o Zuzaně?)

2. Do té doby písemnou zkoušku nepřipravovala, nebyla si jistá, jak vytvořit přiměřený test znalostí žáků. (Jak se změnila vaše představa o Zuzaně?)

3. Zejména ji rozzlobilo, že ji ředitel vůbec požádal, aby s dětmi napsala zkušební test.

4. Ani v průběhu stávky učitelů se od školníkovy ženy neočekává, že by zkoušela žáky. (Jak se změnila v průběhu těchto čtyř vět vaše očekávání?)

V uvedeném příkladu bylo během čtení textu v každém jeho bodu vaše porozumění ovlivňováno předchozí znalostí a očekáváním plynoucím z vašich zkušeností v konkrétní souvislosti. Předchozí zkušenost a znalost nám mohou pomoci s lexikálním zpracováním textu, stejně jako s porozuměním textu samému. Jaké jsou hlavní procesy pochopení čteného textu? Proces pochopení čteného textu je natolik složitý, že jsou tomuto tématu věnovány celé kurzy a bezpočet knižních svazků. Zaměříme se však jen na několik z nich: sémantické kódování, vývoj slovníku, vytváření mentálního modelu textu, porozumění textu na základě kontextu a úhlu pohledu.

#Sémantické kódování: jak se z paměti vybavuje význam slov

Sémantické kódování je proces, v jehož průběhu převádíme senzorické informace do smysluplných reprezentací toho, co vnímáme, a to na základě vlastního porozumění významu slov. Při lexikálním přístupu identifikujeme slova na základě kombinace písmen, čímž aktivujeme svou paměť ve vztahu ke slovům, zatímco při sémantickém kódování přistupujeme k dalšímu kroku a získáváme přístup k významu slov uloženému v paměti.[2] Nejsme-li s to sémanticky kódovat slovo z toho důvodu, že nemáme v paměti uložen jeho význam, musíme najít jiným způsob, jak odvodit významy slov, např. ze souvislosti, v níž je čteme.

Při sémantickém kódování musí čtenář vědět, co dané slovo znamená. Znalost významů slov (slovníku) má velmi úzký vztah k míře porozumění textu. Lidé, kteří znají smysl velkého počtu slov, jsou dobří čtenáři, a naopak. Důvodem tohoto vztahu se zdá skutečnost, že čtenáři prostě text dobře nepochopí, dokud se neseznámí s významem jednotlivých slov. Například v jedné studii se reprodukce sémantického obsahu textové pasáže lišila mezi dvěma skupinami pokusných osob o 8 % v případě, kdy se tyto skupiny odlišovaly o 9 % co do znalosti významu slov, která textovou pasáž tvořila (Beck, Perfetti a McKeown, 1982).

Earl Hunt (1978) předpokládá, že lidé s rozsáhlejším slovníkem jsou schopni získat přístup k lexikální informaci rychleji než lidé s omezenějším slovníkem. Slovní informace bývá prezentována rychle, ať už při poslechu, nebo při čtení, takže lidé, u nichž probíhá přístup k lexikální informaci rychle, jsou schopni v jednotce času zpracovat větší množství údajů než lidé, kteří mají k lexikálním informacím pomalejší přístup.

#Jak získáváme slovní zásobu: odvozování významu slov z kontextu

Dalším způsobem, jímž vlastnictví větší slovní zásoby přispívá k pochopení textu, je učení z kontextu. Jestliže nedovedeme sémanticky kódovat slovo z toho důvodu, že jeho význam ještě nemáme uložen v paměti, musíme užít nějakou strategii, jež dovoluje získat význam z textu. Musíme, obecně řečeno, buď hledat význam textu pomocí zevních zdrojů (např. slovníků nebo učitelů), nebo formulovat význam textu z informací, které již máme v paměti, a za využití podnětů plynoucích z kontextu (kontextových klíčů).

Heinz Werner a Edith Kaplanová (1952) dokazovali, že se lidé větší část své slovní zásoby učí nepřímo, bez užití zevních zdrojů, ale „vyhmátnutím“ významu floutníků z informace, která je obklopuje.

Snažíte-li se např. vyhledat slovo floutník ve slovníku, nenajdete je tam. Ze struktury tohoto slova zjistíte, že jde patrně o podstatné jméno, a z kontextu pravděpodobně určíte, že jde o podstatné jméno, které má něco společného se slovy nebo slovníkem. Slovo floutník je ve skutečnosti výraz, který nemá smysl; užil jsem je na místě pojmu slova, abych ukázal, jak lze docela dobře získat představu o významu slova z kontextu.

Maartje van Daalen-Kapteijns a Marianne Elshoutová-Mohrová (1981; viz rovněž R. J. Sternberg a Powell, 1983) požádali dospělé pokusné osoby, aby se učily významy slov z větného kontextu. Zjistili, že se lidé s velkou slovní zásobou učí slova jinak než lidé s malou slovní zásobou. První skupina pokusných osob byla schopna analyzovat možnosti smyslu nového slova hlouběji než druhá skupina. Zvlástě bylo zřejmé, že lidé s bohatou slovní zásobou užívali dobře formulovanou strategii, zatímco lidé s chudou slovní zásobou se chovali, jako by neměli vůbec žádnou jasnou strategii.

#Porozumění myšlenkám textu: výrokové reprezentace

Waltera Kintsche zvláště zajímaly faktory ovlivňující porozumění čteného textu. Na základě svých pozorování vypracoval model porozumění textu (Kintsch, 1990; Kintsch, van Dijk, 1978). Podle Kintsche se v průběhu čtení ve snaze porozumět tomu, co čteme, snažíme v pracovní (aktivní) paměti reprezentovat co největší množství informace. Přitom však neukládáme v této paměti text doslovně. Spíše se snažíme ze skupin slov vyhmátnout základní ideje a ukládat je v pracovní paměti ve zjednodušené podobě.

Reprezentací těchto základních myšlenek je výrok (propozice), jenž jsme definovali podrobněji v kapitole 7. V této chvíli stačí říci, že výrok je nejmenší jednotka jazyka, o níž lze nezávisle zjistit, zda platí, nebo neplatí (je pravdivá, nebo nepravdivá). Například věta: „Tučňáci jsou ptáci a umí létat“ obsahuje dva výroky, neboť je možné nezávisle ověřit, zda tučňáci jsou ptáci a zda umějí létat. Obecně řečeno - výroky vyjadřují buď akci (např. létání), nebo vztah (např. příslušnost tučňáků do kategorie ptáků).

Protože podle Kintsche pracovní paměť retinuje (uchovává) spíše výroky než slova, její kapacitu spíše než nějaký počet slov vyplňuje velký počet výroků (Kintsch a Keenan, 1973). Jinak řečeno - pakliže slovní řetězec vyžaduje, abychom v pracovní paměti retinovali velké množství výroků, máme s pochopením textu obtíže. Zůstává-li informace v pracovní paměti delší dobu, lépe ji chápeme a později si ji lépe vybavujeme. S ohledem na omezenou kapacitu pracovní paměti však musí být část informace přesunuta, tím vzniká místo pro novou informaci.

Výroky, které jsou pro porozumění textu klíčové, zůstávají podle Kintsche v pracovní paměti déle než ty, jež jsou ve vztahu k tématu textové pasáže irelevantní. Tematicky klíčové výroky nazývá Kintsch makropropozice, osovou tematickou strukturu textu makrostruktura. Kintsch a jeho spolupracovníci (Kintsch a van Dijk, 1978) požádali pokusné osoby, aby si přečetly textovou pasáž obsahující 1300 slov a shrnuly její klíčové výroky bezprostředně po přečtení a s odstupem jednoho a tří měsíců. Ještě po třech měsících si pokusné osoby vybavovaly makropropozice a makrostrukturu pasáže přibližně stejně dobře jako pokusné osoby, jež ji sumarizovaly bezprostředně po přečtení. Výroky obsahující podrobnosti, které se netýkaly tématu, si však pokusné osoby s odstupem jednoho měsíce nevybavovaly dobře, s odstupem tří měsíců si je nevybavovaly téměř vůbec.

#Reprezentace textu v mentálním modelu

Ať jsou slova zakódována sémanticky, nebo je jejich význam odvozen z kontextu, musí být čtenář schopen vytvořit mentální model přečteného textu. Ten simuluje popisovaný svět spíše než jednotlivá slova užívaná k popisu tohoto světa (K. Craik, 1943; Johnson-Laird, 1989). Na mentální model se můžeme dívat jako na druh niterného pracovního modelu situace popisované v textu v tom smyslu, v němž ji čtenář chápe. Jinak řečeno - čtenář si vytváří nějaký druh mentální reprezentace obsahující hlavní prvky textu přednostně tím způsobem, jenž je poměrně snadno pochopitelný, nebo je přinejmenším jednodušší a konkrétnější, než je text sám o sobě. Předpokládejme např., že čtete větu: „Alenu polekala velká rána.“ Můžete si vytvořit obrázek Aleny polekané velkou ránou, zrovna tak můžete získat přístup k výrokům uloženým v paměti, které se týkají efektů hlasitých zvuků.

Podle Philipa Johnson-Lairda (1983) daná textová pasáž nebo daná množina výroků (máme-li se zpětně odvolat na Kintschův model) mohou vést k více než jednomu mentálnímu modelu. Můžete kupř. zjistit, že váš mentální model vyžaduje modifikaci podle toho, zda další věta je: „Snažila se vyjet z dálnice tak, aby neztratila nad autem kontrolu“, nebo „Přikrčila se, aby ji některá z kulek nezasáhla.“ Reprezentace hlasitého zvuku, který polekal Alenu, umožňuje vytvořit více než jeden mentální model. Začnete-li s modelem, jenž se odlišuje od modelu vyžadovaného danou textovou pasáží, závisí vaše porozumění textu na schopnosti vytvořit nový mentální model.

Chcete-li vytvářet mentální modely, pak si všimněte, že musíte vytvořit přinejmenším zkusmé úsudky (inference, předběžné závěry nebo soudy) o tom, co bylo míněno, nikoli však řečeno. V prvním případě budete pravděpodobně předpokládat prasklou pneumatiku, v případě druhém, že někdo vystřelil, aniž by kterákoli z těchto událostí byla sdělena explicitně. Tvorba mentálních modelů ilustruje skutečnost, že kromě pochopení samotných slov musíme porozumět i kombinaci slov do smysluplných integrovaných reprezentací vyprávění nebo expozic. Podle Johnson-Lairda (1989) jsou jednoznačné textové pasáže vedoucí k jedinému mentální modelu snadněji pochopitelné než pasáže vedoucí k mnohočetným mentálním modelům.

Úsudky mohou být i odlišného druhu. Jedním z jejich nejvýznamnějších druhů jsou podle Susan Havilandové a Herberta Clarka (1974) přemosťující úsudky (bridging inferences), které čtenáři tvoří, jakmile se nezdá, že by jedna věta přímo vyplývala z předcházející věty. To, co je v následující větě nové, v podstatě jde o jeden krok dále, než je dáno ve větě předcházející. Uvažte např. dva větné páry:

1. Jan vyndal z koše svačinu. Pivo bylo teplé.

2. Jan vyndal z koše pivo. Bylo teplé.

První dvojici vět četli čtenáři asi o 180 milisekund déle než druhou dvojici. Havilandová a Clark mají za to, že důvod delší doby zpracování spočívá v tom, že informace, na niž je nutné v prvních dvou větách usoudit (součástí svačiny bylo pivo), je v druhých dvou větách vyjádřena přímo.[4]

Většina badatelů sice význam usuzování v průběhu čtení a dalších podob chápání jazyka zdůrazňuje (např. Graesser a Kreuz, 1993), nicméně nikoli všichni. Podle minimalistické hypotézy usuzují čtenáři na základě snadno dostupných informací pouze tehdy, potřebují-li tyto úsudky k pochopení sousedících vět (McKoon a Ratcliff, 1992a). Mám za to, že většina důkazů zastánců minimalistické hypotézy ukazuje, že je sama minimalistická. Zdá se, že čtenáři tvoří větší počet úsudků, než minimalistická hypotéza předpokládá (Suh a Trabasso, 1993; Trabasso a Suh, 1993).

#Porozumění textu na základě kontextu a úhlu pohledu

To, co si z dané textové pasáže pamatujeme, často závisí na našem pohledu na věc. Předpokládejme např., že jste pročítali pasáž o domě bohaté rodiny, jež popisovala řadu jeho znaků (např. děravou střechu, krb, zatuchlý sklep), stejně jako množství předmětů, které v domě jsou (např. cenné mince, stříbrné nádobí, televizor). Způsob, jímž budete text kódovat a chápat, bude odlišný, budete-li jej číst z hlediska možného kupce, nebo z hlediska domovního zloděje. Ve studii, která takovou pasáž užila, si lidé, kteří ji četli z pohledu zloděje, pamatovali podstatně víc předmětů, jež v domě byly, než lidé, kteří pasáž četli z pohledu potenciálního kupce - ti si pamatovali víc o stavu domu (R. C. Anderson a Pichert, 1978).

Shrnujeme: Porozumění čtenému textu závisí na několika schopnostech: a) získání přístupu k významu slov, buď z paměti, nebo z kontextu; b) odvození smyslu z klíčových myšlenek textu; c) vytvoření mentálního modelu napodobujícího situace, o nichž čteme; d) vyhmátnutí klíčových relevantních informací z textu, které je založeno na kontextu, v jehož rámci čteme, i na záměru, jímž se to, co čteme, chystáme užít.

Až do tohoto okamžiku jsme probírali sociální a kognitivní kontext jazyka. Užívání jazyka je v interakci s myšlením, povahu myšlení však v úplnosti neurčuje. Sociální interakce ovlivňují jak způsoby užití jazyka, tak způsoby, jimiž je jazyk chápán v rámci většího celku (diskurzu, textu) a čtení. V další části probereme některé úhly pohledu na jazyk získané studiem jeho fyziologických souvislostí. Konkrétně řečeno - co naše mozky dělají při zpracovávání jazykových informací?

Neuropsychologie jazyka

Vzpomeňte si, jak jsme v kapitole 2 popisovali, že některá z našich nejranějších porozumění funkční lokalizaci v mozku vyplynula ze vztahu mezi specifickými jazykovými lézemi a specifickým organickým postižením mozku, které objevili Marc Dax, Paul Broca a Carl Wernicke. Zvláště dobře doloženými kategoriemi mozkového poškození, které ovlivňuje jazykové funkce, jsou právě Brocova a Wernickeova afázie (viz kap. 2). Studiem nemocných s poškozeným mozkem zjistili vědci mnoho o vztazích mezi jednotlivými oblastmi mozku (oblastmi mozkového poškození pozorovaného u nemocných) a poškozením jednotlivých jazykových funkcí (pozorovaných defektů u pacientů s poškozením mozku).

#Studium ložiskových poškození mozku a výzkum evokovaných potenciálů

Můžeme kupř. široce zobecnit, že mnohé jazykové funkce jsou primárně lokalizovány v oblastech určených Brocou a Wernickem, byť poškození Wernickeovy oblasti, v zadních částech (řečové) kůry, je podle současných představ příčinou podstatně těžšího postižení jazykových funkcí, než je poškození Brocovy oblasti, umístěné blíže k přední části mozku (Kolb a Whishaw, 1990).

Pozn. překl.: Toto pojetí výzkum v letech 1990-2000 překonal. Brocova a Wernickeova oblast jsou dnes chápány jako jazykové procesory. Autor v dalším textu zachází poněkud volně s pojmem „přední/zadní“ řečové, případně korové oblasti. Pojmem „přední“ se myslí řečové oblasti čelního laloku, pojmem „zadní“ řečové oblasti na hranicích temenního, spánkového a týlního laloku. Hranicí je Sylviova rýha, oddělující čelní, spánkový a temenní lalok.

Vyšetřování pacientů s poškozením mozku ukázalo, že jazykové funkce kontroluje mnohem větší oblast zadních částí mozkové kůry, než je oblast popsaná Wernickem. Navíc i další korové oblasti mají (řečové) funkce, příkladem jsou asociační korová pole v levé hemisféře a v části levé spánkové kůry. Nové zobrazovací studie zotavování jazykových funkcí po úrazovém postižení mozku dále ukazují, že se neurologické jazykové funkce patrně redistribuují do dalších oblastí mozku, včetně analogických oblastí pravé hemisféry a některých frontálních oblastí. Poškození hlavních řečových korových oblastí levé hemisféry může být během zotavování jazykových funkcí příčinou zvýšené aktivity dalších oblastí. Jako by v dřívějších dobách funkčně němé nebo zastíněné oblasti přebíraly funkce, které nezvládá levá hemisféra (Cappa a kol., 1997; Weiller a kol., 1996). Kromě toho se na jazykových funkcích podílejí i některé podkorové struktury (např. bazální ganglia a zadní talamus; Kolb a Whishaw, 1990).

V roce 1970 předložil Geschwind model jazykových funkcí v mozku - někdy se mu říká Geschwindův-Wernickeův model. Podle něj putují řečové zvuky signalizující jazyk do vnitřního ucha. Sluchový nerv poté tyto signály přenese do primární sluchové kůry ve spánkovém laloku. Odtud cestují do asociační korové oblasti mozku na hranicích temenního, spánkového a týlního laloku. Zde je tvořen smysl řečeného. Jinými slovy - v tomto bodě se řečenému přiřazuje význam. Odtud putuje zpracovaná informace nejprve do Wernickeovy oblasti, poté do oblasti Brocovy. Model původně vložil chápání řeči do Wernickeovy oblasti a tvorbu jazyka do oblasti Brocovy. Tento pohled je v současnosti považován za přílišné zjednodušení - Wernickeova oblast se do jisté míry podílí na tvorbě jazyka, oblast Brocova na jeho chápání (Zurif, 1990).

Evokované potenciály (ERP, viz kap. 2), je rovněž možné využít ke zkoumání otázky, jak se v mozku zpracovává jazyková informace. Jistý druh ERP, zvaný N400 (tzn. negativní potenciál 400 milisekund po začátku podnětu), se kupř. typicky objevuje, jakmile zaslechneme anomální větu (Kutas a Hillyard, 1980). Jakmile tedy lidé uslyší soubor normálních a anomálních vět (příkladem této věty je „Leopard je skvělý ubrousek“), vyvolá anomální věta potenciál N400. Čím víc je věta anomální, tím větší je odpověď v podobě dalšího ERP, označeného P600 (pozitivní potenciál 600 milisekund po začátku podnětu; Kutas a Van Patten, 1994).

Zdá se, že muži a ženy zpracovávají jazyk přinejmenším na fonematické úrovni odlišně (Shaywitz a kol., 1995). Pokusné osoby, muži a ženy, byly požádány, aby řešily jeden ze čtyř úkolů:

1. určily, zda jsou členové dvojice písmen identičtí;

2. určily, zda mají dvě slova týž význam;

3. určily, zda se členové slovní dvojice rýmují;

4. porovnaly délku dvou přímek (kontrolní úloha).

Činnost mozku pokusných osob při tom byla sledována fMR (funkční magnetická rezonance, viz kap. 2).

Vědci zjistili, že jak muži, tak ženy při poznávání písmen a smyslu slov aktivovali levý spánkový lalok mozku. Při určování rýmu však muži aktivovali přední (spodní) frontální část levé hemisféry, zatímco ženy jak levou, tak pravou frontální část hemisfér. Z těchto výsledků bychom mohli soudit, že u mužů je zpracovávání fonematické (fonologické) informace lokalizovanější než u žen.

Doreen Kimurová (1987) pozorovala v průběhu výzkumu mozkového poškození některé vysloveně zajímavé pohlavní rozdíly patrné v lokalizaci jazykových funkcí v mozcích mužů a žen. Muži, které zkoumala, se zdají vykazovat větší levostrannou hemisférovou dominanci pro jazykové funkce než ženy. Reprezentace jazykových funkcí u žen byla víc oboustranná, souměrná. Rovněž lokalizace poškození mozku se v případě afázie u žen a mužů odlišovala. Většina afatických žen měla poškozené přední oblasti, byť některé afatické ženy měly poškozenou oblast spánkovou. Naproti tomu se u afatických mužů zjišťovala větší lokalizační proměnlivost. Afatičtí muži měli spíše než přední oblasti mozku poškozené oblasti zadní. Jeden z výkladů objevu Kimurové tvrdí, že se činnost zadních oblastí může v případě jazykových funkcí u žen a mužů odlišovat. Jiná interpretace říká, že je lateralizace jazykových funkcí u žen vyjádřená méně než u mužů, takže ženy mohou být schopny lépe kompenzovat možné funkční poškození v důsledku léze zadní části levé hemisféry aktivací funkce otiskové zadní části pravé hemisféry. Je tu i možnost existence podkorových pohlavních rozdílů jazykových funkcí, což znesnadňuje výklad skutečností zjištěných Kimurovou. (Vzpomeňte si na dřívější výklad rozdílů komunikace mezi muži a ženami.)

Pohlavní rozdíly nejsou jediné individuální rozdíly, které zaujaly Kimurovou. Rovněž zkoumala, jak zpracovávají jazyk hemisféry lidí, užívajících znakový jazyk (Kimura, 1981). Zjistila, že lokalizace lézí, při nichž je očekáváno poškození řečových funkcí, rovněž narušují znakovou řeč. Hemisférová lokalizace lézí, jejichž důsledkem je poškození znakového jazyka, je stejná jako při poškození mluvené řeči. (To znamená, že praváci s poškozením znakové řeči mají, shodně jako většina leváků, poškozenou levou hemisféru, nicméně část leváků s narušenou znakovou řečí má poškozenou pravou hemisféru.) Tento objev se považuje za doklad názoru, že mozek zpracovává znakovou a mluvenou řeč podobně, jde tedy o jazykovou záležitost. Současně tento objev vyvrací názor, podle něhož znakovou řeč zpracovávají prostorové procesy nebo jiné nejazykové kognitivní procesy.

Bez ohledu na řadu objevů, které jsou výsledkem zkoumání nemocných s poškozením mozku, existují při tvoření závěrů založených jen na jejich studiu tři hlavní obtíže: a) Léze vznikající z přirozených příčin často nelze snadno umístit do vymezené oblasti mozku, většinou mají nežádoucí vliv i na další mozkové oblasti. Jestliže kupř. krvácení nebo nedostatečný krevní průtok (např. poškození v důsledku trombózy) způsobí lézi, dochází často i k poškození dalších mozkových oblastí. Mnozí pacienti s korovou lézí tedy utrpí jisté poškození podkorových struktur, které může zastírat korové poškození. b) Badatelé obvykle zkoumají jazykové funkce pacientů až po lézi, která vedla k jejich poškození, zpravidla však nemají zdokumentované jazykové funkce nemocných před poškozením. c) Bylo by neetické vytvářet léze jen z toho důvodu, aby bylo možné sledovat u pacientů jejich následky, proto vědci studují důsledky lézí jen v těch oblastech, kde se vyskytují přirozeně.

Pozn. překl.: Vývoj v této oblasti je velmi rychlý. Soubory zkoumaných lidí s poškozením jazyka a řeči ve vztahu k poškození mozku jsou už natolik rozsáhlé, že umožňují vydělit poměrně „čisté“ podskupiny. Kromě toho je možné sledovat vývoj léze a jazykových poruch v čase. Funkční metody pomáhají zachytit případné funkční poškození dalších oblastí a umožňují zkoumat jazykové funkce u zcela zdravých lidí. Transkraniální magnetická stimulace dovoluje u dobrovolníků vytvořit krátkodobé, přechodné přitlumení činnosti malého, poměrně přesně vymezeného úseku mozku a tím zkoumat, na jakých funkcích se podílí.

Další metody

Zkoumání vztahu jazykových funkcí k poškození mozku bylo cenné, vědci však studovali mozkovou lokalizaci jazykových funkcí prostřednictvím dalších metod, např. hodnotili ovlivnění těchto funkcí elektrickou stimulací mozku (např. Ojemann, 1982; Ojemann a Mateer, 1979). Užitím stimulace vědci zjistili, že ovlivňování vymezených míst v mozku při opakovaných následných experimentech definovatelným způsobem má vliv na některé jazykové funkce (např. pojmenovávání předmětů). U daného jedince např. opakovaná stimulace vymezeného místa vedla při každém pokusu k obtížím při vybavování jmen předmětů, zatímco stimulace jiného místa k nesprávnému pojmenovávání předmětů. Informace týkající se lokalizace funkce u jednoho člověka se nemusí vztahovat na druhého člověka. To znamená, že bodová stimulace v případě jednoho člověka zřejmě ovlivní jen jednu jazykovou funkci, nicméně tato lokalizace se u dalších lidí široce liší. Vliv elektrické stimulace je přechodný, jazykové funkce se vracejí k normě brzy poté, co byla stimulace přerušena. Tyto stimulační studie rovněž ukázaly, že se na jazykových funkcích podílí podstatně větší počet korových polí, než si v minulosti kdokoli myslel.

Pozn. překl.: Stimulační studie se provádějí nejčastěji u pacientů bezprostředně před neurochirurgickým zásahem, obvykle pro jinak neléčitelnou epilepsii. Soubory vyšetřených jsou tudíž nevelké, není jisté, do jaké míry jsou u těchto lidí jazykové funkce ovlivňovány základním onemocněním. Podstatně přínosnější tedy budou výsledky užití transkraniální magnetické stimulace, která na rozdíl od předchozího postupu není invazivní výkon.

George Ojemann elektrickou stimulací mozku zkoumal rovněž pohlavní rozdíly v jazykových funkcích a shledal poněkud paradoxní interakci mozku a jazyka: byť jsou ženy obecně slovně nadanější než muži, objem jazykových částí mozku u mužů je výrazně větší (difuzněji rozložený) než u žen. Ojemann z toho vyvodil, že velikost jazykových částí mozku může být v nepřímé úměrnosti se schopností užívat jazyk. Tento výklad je dále podporován dříve zmíněným Ojemannovým vyšetřováním dvojjazyčných jedinců, které v porovnání s koncentrovanější lokalizací dominantního jazyka doložilo difuznější distribuci subdominantního jazyka.

Jiným výzkumným směrem je sledování krevního průtoku a mozkového metabolismu v průběhu zátěže různými slovními úlohami. Předběžné metabolické a průtokové studie mozku (např. S. E. Petersen a kol., 1988) zjistily, že se zpracovávání jazykové informace účastní řada mozkových oblastí simultánně. Na druhé straně však většina studií dokládá nadřazenou levostrannou reprezentaci jazyka zjištěnou zkoumáním poškozených mozků (viz Cabeza a Nyberg, 1997). Prostřednictvím těchto výzkumů jsou badatelé s to při rozličných jazykových úkolech sledovat mnohočetné, simultánně probíhající mozkové procesy.

Různé druhy metod zkoumajících mozek dokládají názor, podle něhož levá hemisféra velké většiny praváků (95-99 %) a většiny leváků (kolem 65 %) odpovídá za syntaktické aspekty zpracování jazykových informací a její činnost je klíčová pro mluvenou a znakovou řeč. Levá hemisféra je rovněž klíčová pro psaní. Na druhé straně se pravá hemisféra zdá schopná zvládat část porozumění mluvené řeči, zejména zpracování sémantické informace, a také určité pochopení čteného textu, dále se účastní zotavování jazykových funkcí po mozkovém poranění. Zdá se, že pravá hemisféra je významná pro některé jemné nuance pochopení a vyjadřování jazyka, např. pro porozumění a vyjádření jazykové tonality, gest a také pro chápání metafor a dalších přenesených stránek jazyka (např. vtipů a sarkasmu; Kolb a Whishaw, 1990).

Na jazykových funkcích se podílejí i podkorové systémy, zvláště bazální ganglia a zadní talamus. Podíl talamu na těchto funkcích zjistili vědci již před více než 100 lety (např. Hughlings-Jackson, 1866/1932), zejména při koordinaci činnosti korových řečových oblastí (Penfield a Roberts, 1959). Ojemann (1975) a další navázali na tyto rané práce a uvedli do vztahu talamické léze se specifickými řečovými poruchami (např. perseverací nebo poškozením rychlosti, plynulosti nebo pojmenovávání). Talamus tedy může mít význam při aktivaci kůry k pochopení a zapamatovávání jazyka. Studium podkorových struktur je však obtížné, specifický význam talamu a dalších podkorových struktur ještě nebyl vymezen (Kolb a Whishaw, 1990).

Velká část této kapitoly popisovala řadu způsobů, jimiž jsou jazyk a myšlení ve vzájemné interakci. Následující kapitola se zaměřuje na řešení problémů a na tvořivost, k tomu však i nadále objasňuje vzájemnou provázanost způsobů, jimiž užíváme jazyk a myslíme.

#SHRNUTÍ

1. Jakým způsobem jazyk ovlivňuje způsob myšlení? Podle teorie jazykové relativity lidé mluvící různými jazyky vnímají svět odlišně v důsledku kognitivních rozdílů podmíněných užíváním rozličných jazyků. Na druhé straně však jazykové univerzálie dokládají společné kognitivní znaky mezi uživateli různých jazyků. Současné znalosti interakcí jazyka a myšlení jediný výklad nevysvětluje.

Výzkum dvojjazyčných lidí zřejmě ukazuje, že interakce jazyka a myšlení je ovlivňována prostředím. Například aditivně bilingvistní jedinci jsou nositeli dobře vyvinutého mateřského jazyka, další jazyk se přidává k jejich jazykovým a snad i kognitivním dovednostem. Naproti tomu subtrakčně bilingvistní jedinci nemají mateřský jazyk ještě plně vyvinutý v době, kdy jej začíná nahrazovat druhý jazyk, což může být příčinou jazykových obtíží. Na otázku, zda bilingvistní jedinci ukládají dva nebo víc jazyků odlišně (hypotéza dvojího systému), nebo společně (hypotéza jednoho systému), se jednotliví teoretici dívají různě. Některé aspekty většího počtu jazyků se snad mohou ukládat odděleně, jiné společně.

Kreolština a pidgin vznikají, jakmile se dostanou do kontaktu dvě nebo víc odlišných jazykových skupin. Dialekt se objevuje ve chvíli, kdy se místní varianta jazyka stane odlišnější ve znacích, jako jsou slovník, gramatika a výslovnost.

Přeřeknutí se může týkat nechtěných slovních omylů ve fonémech, morfémech nebo větších jazykových jednotkách. Přeřeknutí zahrnuje anticipaci, perseveraci, inverzi, substituci, vkládání (inzerci) a vynechávání (deleci). Výklad metafor zahrnuje porovnávání, teorii anomality, teorii interakce domén a zahrnutí do třídy jevů.

2. Jaký vliv mají na jazyk sociální faktory? Psychologové, sociolingvisté a další vědci studující pragmatiku se zabývají užíváním jazyka v sociálních souvislostech, včetně různých stránek neverbální komunikace. Řečové akty zahrnují konstativy, direktivy, závazky, exprese a performativy. Nepřímý požadavek, což je druh žádosti, jež se neformuluje přímo, se může týkat schopností, něčeho, po čem toužíme, budoucích akcí a důvodů. Konverzační postuláty jsou prostředky umožňující užití jazyka jako nástroje spolupráce - týkají se kvantity, kvality, vztahů a dobrých způsobů. Sociolingvisté sledovali, jak lidé při potřebě změny v konverzaci užívají odlišné strategie.

Sociolingvistický výzkum dokazuje rozdíly v konverzačním stylu mužů a žen, které jsou založeny na tom, jak jednotlivá pohlaví odlišně chápou cíle konverzace. Tvrdí se, že muži mají sklon vidět svět jako hierarchický sociální řád, jejich komunikační cíle se zaměřují na potřebu uchovat si v sociálním řádu vysoké postavení. Naproti tomu ženy mají sklon nahlížet konverzaci jako prostředek ustavení a uchování svých vazeb ke komunikačním partnerům. Za tím účelem hledají způsoby, jak demonstrovat rovnost, vzájemnou podporu a docílit konsenzuální soulad.

V průběhu promluvy a při chápání čteného textu rozumíme nejednoznačným výrokům a vztahům označovaným zájmeny z textu, který je obklopuje. Souvislosti plynoucí z obsahu promluvy mohou rovněž ovlivnit sémantický výklad neznámých slov v textových pasážích a pomoci při získávání nového slovníku. Výroková reprezentace informace v částech textu může být pro účely pochopení textu organizována do mentálních modelů. Nakonec je nutné vzít v úvahu, že to, co si lidé pamatují, je ovlivněno i jejich názory.

3. Co o jazyce zjistíme zkoumáním lidského mozku a co z tohoto výzkumu plyne? Neuropsychologové, kognitivní psychologové a další vědci uvedli do vztahu vymezené mozkové oblasti nebo struktury s několika málo jazykovými funkcemi hlavně tím, že popsali, co se stane při poškození či elektrické stimulaci vymezené oblasti mozku, a dále zkoumáním její metabolické aktivity. Rozličné metody studia mozku tedy dokládají názor, podle něhož je pro řeč klíčová levá hemisféra, která ovlivňuje mnohé syntaktické stránky zpracování lingvistických informací a také některé stránky sémantické. U většiny lidí zpracovává pravá hemisféra omezenější počet jazykových funkcí včetně sluchového chápání sémantické informace, stejně jako chápání a vyjadřování některých stránek jazyka, jako jsou prozódie, gesta, metafory, sarkasmus, ironie a vtipy.

#PŘEMÝŠLENÍ O MYŠLENÍ

1. Proč vědce zajímá počet slov označujících barvy, jež jsou užívána v různých kulturách?

2. Popište pět základních řečových aktů definovaných Searlem.

3. Jak by kognitivní psychologové měli vyložit důkazy jazykových univerzálií, berou-li v úvahu hypotézu jazykové relativity?

4. Porovnejte různé druhy pochopení, které se dají získat zkoumáním řečových chyb, jichž se dopouštějí normální lidé, s řečovými chybami lidí trpících nějakým poškozením mozku.

5. Napište příklad konverzace vedené dvěma lidmi pidginem a kreolštinou, zaměřte se na rozdíly pidginu a kreolštiny.

6. Načrtněte příklad stručného dialogu mezi mužem a ženou, v jehož průběhu si obě strany nemusí dobře rozumět. Dialog založte na odlišnosti jejich vztahu k cílům konverzace.

7. Předpokládejte, že jste učitel češtiny jako druhého jazyka. Co potřebujete o svých žácích vědět pro to, abyste určili míru, s níž budete ve svých hodinách zdůrazňovat fonologii, slovník, syntax a pragmatiku?

8. Vytvořte příklad humorného narušení jednoho ze čtyř Griceových pravidel úspěšné konverzace.

#Doporučená literatura

Bialystok, E., Hakuta, K. (1994). In other words: The science of second-language acquisition. New York: Basic Books. V současné době nejobsažnější, dobře čitelný výklad toho, co je známo o získávání druhého jazyka.

Johnson, J. S., Newport, E. L. (1989). Critical periods in second language learning: The influence of maturational state on the acquisition of English as a second language. Cognitive Psychology, 21, s. 215-258. Jedna z nejlepších empirických prací zkoumajících otázku, zda při učení druhému jazyku existuje kritická perioda, po níž schopnost naučit se druhý jazyk klesá.

Kintsch, W. (1988). The role knowledge of in discourse comprehension: A construction-integration model. Psychological Review, 95, s. 163-182. Prezentace Kintschovy široce respektované a často citované teorie vysvětlující, jak lidé chápou větší jazykové celky.

Tannen, D. (1990). You just don't understand: Women and men in conversation. New York: Ballantine. Fascinující sociolingvistický přehled rozdílů mezi mužským a ženským stylem komunikace, které jsou častým důvodem nedorozumění mezi pohlavími.

Vygotsky, L. S. (1986). Thought and Language. Cambridge: MIT Press. Mimořádně zajímavý, přemýšlivý a výrazný přehled Vygotského teorie interakce mezi jazykem a myšlením, která pochází z počátku 20. století a která přesto mezi zbytkem těchto teorií dominuje. České vydání: Myšlení a řeč. (1975). Praha, SPN.

Literatura v češtině

Austin, J. L. (2000): Jak udělat něco slovy. Praha, Filosofia.

Černý, J.(1996): Dějiny lingvistiky. Olomouc, Votobia.

Černý, J. (1998): Úvod do studia jazyka. Olomouc, Rubico.

Nebeská, I. (1992): Úvod do psycholingvistiky. Praha, H + H.

Vygotsky, L. S. (1975): Myšlení a řeč. (1975). Praha, SPN.