Teorie mezinárodního obchodu

Klasifikace teorií ZO

a) Příčiny:

•         Nabídkové

•         Poptávkové

b) Doporučení pro hospodářskou politiku:

•         Protekcionistické

•         Liberální

Merkantilismus

•         Ekonomické učení 15 – 17 století

Východiska:

-         Merkantilismus je zaměřen na hospodářskou politiku

-         Cílem HP je zvyšování národního bohatství

-         Bohatství je chápáno jako zásoba drahých kovů

-         Cílem HP je zvyšování zásoby drahých kovů

-         ZO prováděn formou monopolů mezi koloniemi a metropolemi

Důsledek:

-         Cestou ke zvyšování bohatství je obchod

-         Cestou ke zvyšování národního bohatství je mezinárodní obchod

Princip:

Bohatství a mezinárodní směna

•         Země A dováží víno a platí zlatem - chudne

•         Země B vyváží víno a získává zlato - bohatne

Dvě fáze merkantilismu:

A)    Raný merkantilismus (monetární koncepce)

B)     Rozvinutý merkantilismus (koncepce aktivní obchodní bilance)

Raný merkantilismus

Principy raného merkantilismu:

Ø      Omezení či zákaz vývozu drahých kovů ze země

Ø      Omezení dovozu zboží na minimum

Ø      Opatření, aby dovozci své příjmy za importované zboží utratili v domácí ekonomice

Ø      Úsilí o vlastní těžbu drahých kovů

Ø      Zisk teritorií se zásobou drahých kovů

Rozvinutý merkantilismus

Teoretické principy rozvinutého merkantilismu:

Ø      Ekonomický rozvoj vyžaduje dovoz určitého zboží

Ø      Striktní omezení pohybu peněz škodí rozvoji

Ø      Není vyžadován zákaz vývozu peněz

Ø      Hodnota vývozu musí převyšovat hodnotu dovozu

Ø      Tím dochází k čistému přílivu peněz a ke zvyšování bohatství

Principy hospodářské politiky:

1. Podpora výroby

•         Státní subvence

•         Státní manufaktury

2. Omezování domácí spotřeby

•         Dovozní cla na luxusní zboží

•         Omezení marnotratné spotřeby domácího zboží

3. Omezení vývozu surovin a zemědělských komodit

•         Vývozní cla

4. Podpora vývozu výrobků zpracovatelského průmyslu
5. Podpora tranzitního obchodu

•         Levný nákup v koloniích; drahý prodej v cizině

6. Převážení výrobků vlastním loďstvem

Thomas Mun (1571 – 1641)

•         Autor spisů:

–        Rozprava o obchodu Anglie s Indií

–        Bohatství Anglie v zahraničním obchodě nebo-li bilance našeho zahraničního obchodu základem našeho bohatství

•         Ředitel Východoindické společnosti

•         Zásady:

–        v delším horizontu musí mít země aktivní obchodní bilanci

–        dovoz surovin, které jsou využity pro výrobu exportovaného zboží je nutno podporovat

–        omezení dovozu luxusního zboží, nebo zboží doma vyráběného

Charles Davenant (1656 – 1714)

•         Autor spisu:

–        Pojednání o pravděpodobných metodách jak zajistit národům zisk v obchodní bilanci

•         Vládní úředník v oblasti zahraničního obchodu

•         Zásady:

–        Přechod k liberálním principům

–        Prosazuje i dovoz spotřebního zboží, které je v zahraničí levnější

–        Uvolnění výrobních zdrojů pro exportní odvětví

Jean Babtiste Colbert (1619 – 1683)

•         Významný představitel praktického merkantilismu

•         Colbertovy snahy bržděny stavem francouzského hospodářství

•         Opatření jeho hospodářské politiky:

Ø      Snížení resp. zrušení vnitřních mýt a cel;

Ø      Zřizování královských manufaktur;

Ø      Podpora výroby určené na vývoz;

Ø      Snaha o maximalizaci příjmů státu;

Ø      Podpora vývozu.

Fyziokratismus

Principy:

1. Zdrojem hodnoty je zemědělská výroba.
2. Pouze v zemědělství je produkován čistý produkt
3. Ostatní odvětví pouze spotřebovávají hodnotu  nebo přetvářejí její formu

Množství osiva + spotřeba zemědělců < výnos obilí

Kritika některých aspektů merkantilismu:

•         Merkantilismus podporuje aspirace obchodníků, kteří nevytvářejí hodnotu.

•         Aktivní obchodní bilance zvyšuje domácí ceny.

•         Zvyšují se náklady zemědělských producentů.

Francois Quesnay (1694 – 1774)

–        Hlavní představitel merkantilismu

–        Hlavní dílo: „Ekonomická tabulka“

Klasická politická ekonomie

•         Adam Smith:

            Teorie absolutních výhod

•         David Ricardo:

            Teorie komparativních výhod

Adam Smith (1723 – 1790)

v     Studium: Glasgow; Oxford

v     předmět zájmu: morální filosofie, politická ekonomie, jazyk a literatura.

v      profesor morální filosofie – univerzita v Glasgow

v     dílo: „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (1776)

David Ricardo (1772 – 1823)

•         V mládí získává bohatství na burze;

•         Po zbohatnutí se věnuje vědě: matematika, fyzika, politická ekonomie;

•         politicky činný – člen parlamentu; obhajuje průmyslníky oproti velkým pozemkovým vlastníkům;

•         Dílo: „Zásady politické ekonomie a zdanění“ (1817)

Znaky klasické politické ekonomie

1. „Makroekonomický“ přístup

•         Zákonitosti vývoje národního hospodářství;

•         Zaměření na jednotlivé sektory a třídy;

•         Zkoumání směny a jejich determinant.

2. Hospodářský liberalismus

•         Stát má pouze vytvářet ekonomické prostředí;

•         Koncepce neviditelné ruky trhu

•         Jedinci usilují o max. výnosu

3. Konkurenční struktura
4. Pracovní teorie hodnoty

Závěry – Adam Smith

1. Francie má vyšší produktivitu při výrobě vína;
2. Rusko má vyšší produktivitu při výrobě vodky;
3. Země mají absolutní výhodu ve výrobě komodity s vyšší produktivitou;
4. Země by se měly zaměřit na výrobu zboží s absolutní výhodou, a toto zboží mezinárodně směňovat;
5. Vyplatí se dovážet zboží, jehož výroba je absolutně výhodnější v jiné zemi;
6. V případě specializace, může být celkově realizován vyšší produkt – předpokládáme-li rovnoměrné rozdělení zdrojů mezi výrobu dvou statků před specializací

Ricardo

7. Koncepce absolutních výhod selhává v situaci, kdy určitá země má absolutní výhodu v produkci všech statků;
8. Logickým důsledkem by byla neexistence mezinárodní směny;
9. Zdrojem komparativních výhod jsou mezinárodní rozdíly v národních směnných poměrech jednotlivých statků;
10. Národní směnné poměry jsou dány časovou náročností výrob v jednotlivých zemích;
11. V případě, že země může koupit za lepší cenu produkt v zahraničí, měla by to učinit;

Klasický protekcionismus

•         Henry Charles Carey (1793 – 1879)

•         Friedrich List (1789 – 1846)

Argumenty klasického protekcionismu

•         Výchovná cla

•         V situaci, kdy se teprve rozvíjejí určitá odvětví;

•         Mladá odvětví nemohou konkurovat vyspělým zahraničním konkurentům;

Gottfried Haberler (1901-1995)

•         Modernější obdoba teorie komparativních výhod

•         Nepracuje s pracovní teorií hodnoty

•         Použití koncepce alternativních nákladů

•         Směnné poměry dány alternativními náklady

•         Alternativní náklady odvozeny od linie produkčních možností

Hablerova teorie

Hranice produkčních možností

Možnosti průběhu PPF:

•         Konstantní výnosy = konstantní náklady

•         Klesající výnosy = rostoucí náklady

•         Rostoucí výnosy = klesající náklady

Heckscherův – Ohlinův model

Země bude:

•         exportovat komoditu, která vyžaduje intenzivnější využití faktoru, který je v této zemi hojný a tedy relativně levný,

•         importovat komoditu, vyžadující intenzivnější využití faktoru, jenž je v dané zemi méně hojný, a tedy relativně dražší.

1. Platební bilance

•         Statistické hledisko:

–        Zahrnuje souhrn transakcí mezi domácími a zahraničními subjekty

–        Transakce vyjádřeny peněžně

–        Agregace transakcí do několika skupin

–        Zásada podvojného zápisu transakcí

–        Platební bilance jako celek vyrovnaná

–        Sestavována za určité období

•         Podvojné zápisy transakcí;

•         Každý zdroj má své užití

•         Záznamy lze rozdělit na:

1. Kreditní:

ü      Příjem platby od zahraničních subjektů – příliv deviz

ü      Na devizovém trhu nabízena zahraniční měna

2. Debetní:

ü      Platby cizím subjektům – odliv deviz

ü      Na devizovém trhu nabízena domácí měna

Platební bilance je rozčleněna do dílčích účtů:

1. Běžný účet platební bilance
2. Kapitálový účet platební bilance
3. Finanční účet platební bilance
4. Účet oficiálních měnových rezerv

•         Jednotlivé účty nemusejí být vyrovnány

•         Vyrovnaná musí být platební bilance jako celek

Obchodní bilance

•         Rozdíl mezi exportem a importem zboží

•         Rozhodující část běžného účtu

•         Ukazuje na konkurenceschopnost země

•         Významný faktor velikosti HDP

•         Rychle dostupný ale úzký ukazatel

Bilance služeb

•         Rozdíl mezi exportem a importem služeb

Bilance výnosů

•         rozdíl mezi příjmy a výdaji ze služeb výrobních faktorů

Výkonová bilance

•         Zahrnuje pohyb zboží, faktorových i nefaktorových služeb

•         Součet obchodní bilance, bilance služeb a bilance výnosů

•         Transfer reálných zdrojů mezi domácí ekonomikou a zahraničím

Bilance na BÚ

•         Součet výkonové bilance a salda transferů

•         Rozdíl mezi sumou všech kreditních a sumou všech debetních záznamů na běžném účtu

Základní bilance

•         Součet salda BÚ, salda KÚ a rozdílu mezi přílivem a odlivem dlouhodobého kapitálu

•         Ukazuje na základní tendence a problémy v zahraničních ekonomických vztazích země

Bilance na finančním účtu

•         Rozdíl mezi přílivem a odlivem kapitálu

•         Změna stavu zahraničních finančních aktiv

Oficiální vyrovnávací bilance

•         Součet BÚ, FÚ, KÚ a statistická diskrepance

Bilance na účtu oficiálních měnových rezerv

•         Zahrnuje devizové operace centrální banky

•         Kompenzování nerovnováhy oficiální vyrovnávací bilance

BÚ + KÚ + FÚ + ÚDR = 0

BÚ + KÚ + FÚ = OVB

OVB + ÚDR = 0

OVB = - ÚDR

BÚ – rozdíl mezi hodnotou exportu a hodnotou importu

BÚ = EX - IM

Faktory, které mají vliv na velikost:

a)      Exportu

b)      Importu 

Determinanty BÚ

1. Úroveň a fluktuace domácího důchodu;
2. Úroveň a fluktuace zahraničního důchodu;
3. Změny nominálního měnového kurzu;
4. Změny poměru zahraničních a domácích cen;
5. Vládní zásahy;

Domácí důchod

•         Fluktuace domácího důchodu ovlivňují úroveň  dovozu

Národohospodářská funkce dovozu:

IM = IM0 + mY

IM                   dovoz

IM0                 autonomní složka dovozu

m                     mezní sklon k dovozu

Y                                 národní důchod

Zvýšení důchodu → zvýšení dovozu

Snížení důchodu  → snížení dovozu

Zahraniční důchod

•         Fluktuace zahraničního důchodu ovlivňují úroveň vývozu

•         Český vývoz = dovoz do zahraničí z ČR

•         Dovoz je závislý na domácím národním důchodu

Vliv devizového kurzu na vývoz

•         Předpokládáme, že domácí ani zahraniční ceny se nemění a mění se pouze devizové kurzy

a) Slabší koruna

Devizový kurz =                       25 CZK/EUR  (0,04 EUR/CZK)

Cena auta v CZK =                100 000 CZK

Cena auta v EUR =                 4 000 EUR

b) Silnější koruna

Devizový kurz =                      20 CZK/EUR  (0,05 EUR/CZK)

Cena auta v CZK =     100 000 CZK

Cena auta v EUR =                 5 000 EUR

Vládní zásahy - protekcionismus

•         Dovozní cla – omezení dovozu zboží

•         Dovozní kvóty – omezení dovozu zboží

•         Vývozní subvence – zvýšení vývozu

•         Administrativní překážky – omezení dovozu

Finanční účet – determinanta

•         Vlastníka kapitálu zajímá míra výnosu

•         Úrokový diferenciál:

•         iD > if – čistý příliv kapitálu

•         iD <  if – čistý odliv kapitálu

3. Vyrovnávací mechanismy

- cenový, důchodový, kursový

fixní a flexibilní kurzy

praktická situace (systém flexibilních kurzů)

• dochází k růstu směnného kurzu u domácí měny (dochází k oslabení kurzu – 30 CZK/EUR ® 31 CZK/EUR)
• růst směnného kurzu způsobí růst vývozu na exportním trhu (stoupají ceny zboží v zahraniční měně získávané pro domácí výrobce)
• toto způsobí, že pro zahraniční zájemce se naše zboží stává levnější – zlevňuje se pro ně jejich import
• tím vzroste poptávka po domácím zboží, což v konečném důsledku způsobí, že vzrostou ceny i množství
• z toho vyplývá, že lze jednoznačně říci, že růst směnného kurzu znamená vždy růst hodnoty vývozu

Teoretická východiska

V souvislosti s vyrovnávacími procesy hovoříme o tzv. Marschall-Lenerově podmínce, která nám říká, že PB reaguje normálně, jestliže absolutní poptávková elasticita a to jak domácí, tak zahraniční je větší než 1

graficky se dá tato situace vyjádřit následovně:

                        přičemž tato podmínka závisí na dvou předpokladech:

1)      elasticity domácí a zahraniční nabídky jsou nekonečně

2)      PB je ve výchozím stavu vyrovnaná

Existují 4 mechanismy, kterými lze nastolit rovnováhu:

1)      mechanismus mezi množstvím peněz a cenami

2)      mechanismus mezi množstvím peněz a zisky

3)      keynesiánský mechanismus důchodů

4)      měnový mechanismus

Konkrétní fungování těchto mechanismů je závislé na institucionálních podmínkách a formě, ve které existují světové peníze. Proto se nejprve budeme věnovat problematice zlatého standardu a po té specifikami pevných a plovoucích kurzů.

Zlatý standard

je charakterizován třemi principy:

a)      pevné kurzy

b)      konvertibilní měna v klasickém smyslu

c)      volný tok kapitálu

Nejprve budeme uvažovat model dokonalé konkurence (tzn. plná zaměstnanost, dokonale elastické ceny).

Vztah mezi produkcí zlata a cenami je potom dán následovně – jestliže roste těžba zlata, rostou ceny zboží. Cena zlata zůstává stálá, avšak rostou náklady na jeho těžbu. Díky tomu se zavírají ložiska s vyššími těžebními náklady a snižuje se produkované množství. Je-li nedostatek zlata, roste poptávka po něm a tak i jeho cena, což způsobí, že se otevírají další naleziště. Z toho vyplývá dlouhodobá stabilní cenová hladina, protože kolísání cen je výsledkem krátkodobého cyklu

Proces vyrovnávání mezi jednotlivými státy probíhá následovně: Roste-li importu, znamená to, že musíme platit do zahraničí. Proto roste domácí poptávka po devizách a na devizovém trhu to způsobí zvýšení nabídky domácích peněz, což vede k znehodnocení měny

cena zlata relativně klesá ® doma subjekty nakupují zlato a prodávají je do zahraničí ® za něj získávají devizy, které směňují na devizovém trhu za domácí peníze ® vzroste tak nabídka deviz, cena pod vlivem vyšší nabídky klesá a díky tomu dojde k rovnováze

ad 1) Vyrovnávací mechanismus mezi množstvím peněz a cenami (zlatý standard)

·        existují dvě země A a B. Jednotlivé částečné bilance jsou mezi zeměmi vyrovnané a tudíž je vyrovnaná i celková bilance

• země A v následujícím období poptává více zboží země B (v obchodní bilanci země A vzniká deficit, naopak u země B aktivum)
• vývozci ze země B dostávají za své zboží devizy (měnu země A), které směňují v centrální bance za zlato
• země A musela za své zboží zaplatit ® dochází ke zmenšování množství peněz v ekonomice (naopak u země B dochází k růstu)
• pohyb peněz vede ke vzniku nerovnováhy v ekonomické PB
• jestliže nedojde díky zlaté arbitráži (ta se pohybuje v rozpětí, kde hranice tvoří určité body udávající rozsah nákladů na manipulaci se zlatem) k pohybu směnných kurzů, důsledkem je snížení cen v A a vzestup cen v B. Rozdílný cenový vývoj vede k převrácení toků zboží, neboť exportní komodity státu A v zemi B zlevní a naopak. Proces bude trvat tak dlouho, dokud nedojde k úplnému vyrovnání PB

ad b) Vyrovnávací mechanismus mezi množstvím peněz a zisky (úrokovými sazbami)

• vzestup množství peněz v zemi B způsobí pád úrokové míry na peněžním trhu
• tento pokles vyvolá na kapitálovým trhu zvýšení poptávky po CP – jejich kurzy vzrostou
• u země B pozorujeme opačný proces. Snížení peněžní zásoby peněz vede k růstu úrokové sazby a snížení kurzu CP
• vzniklý rozdíl v cenách CP a výši úrokových sazeb je pak vyrovnán transfery buď přes obchodní či kapitálové trhu

ad c) Keynesiánský důchodový mechanismus

·        v zemi A vzroste poptávka po exportních komoditách – tím je dosažen nový důchod (při plné zaměstnanosti nemůže důchod dále růst, protože růst poptávka vyvolává inflaci a tím tlak na změnu fixního kurzu)

• při zvýšení důchodu roste poptávka, relativně klesají úspory
• dodatečná poptávka ovlivňuje vyšší importní poptávku, tj. poprávku po zboží ze země B a dodatečné úspory vyvolávající export kapitálu. To působí na PB. Objevuje se nárůst pasiva v obchodní bilanci, roste aktivum na kapitálovém účtu
• v důsledku růstu poptávky roste důchod i v zemi B, neboť zde dochází ke zvýšení exportu zboží a kapitálu. Ekonomika B zapojuje do reprodukčního procesu další volné produktivní síly. Z toho vyplývá růst důchodu a úspor a zvyšování importu ze země A.

Pevné měnové kurzy

• v systému fixních měnových kurzů platí v zásadě stejný cenový a ziskový mechanismus jako u zlatého standardu
• rozdíl je v tom, že vyrovnávací mechanismus není realizován přesunem zlata, ale jeho základem je nákupní povinnost centrální banky vzhledem k výkyvům na devizových trzích
• centrální banka tak místo operací se zlatem provádí operace s devizovými rezervami
• mimo to mohou omezení pohybu kapitálu ztěžovat vyrovnávání pomocí rozdílu v úrokových sazbách
• dochází i k vzestupu rizika na základě malé odolnosti proti změnám smluvních parit měn
• systém pevných měnových kurzů je tak modifikací zlatého standardu přizpůsobenou jiným podmínkám
• až doposud jsme uvažovali dokonalé prostředí, při zrušení těchto předpokladů se dostaneme k analýze fungování vyrovnávacích procesů při existenci nezaměstnanosti a při nepružných cenách
• dochází zde k působení multiplikačního procesu, kdy působí vazby mezi produktem a zaměstnaností obou zemí, což vede k vyrovnávaní platební bilance

Flexibilní kurzy

·        při flexibilních měnových kurzech se platební bilance normálně nevyrovnává pomocí peněžních mechanismů, tj přesunu množství peněz, neboť zde neexistuje povinnost centrální banky nakupovat devizy a vyrovnávat trh

·        proto z hlediska teorie čistých plovoucích kurzů CB nezasahuje do problémů vyrovnávání PB. Její role spočívá v ochraně kurzu proti spekulaci a krátkodobým výkyvům. Nečelí tak tendencím vedoucím dlouhodobě k nerovnováze

·        mechanismus, který vykonává platební bilanci je změna kurzu měn

·        v zemi A dojde ke zvýšení exportu nebo na kapitálovém trhu zahraniční zájemci zvýší nákup CP. Dané procesy vedou v zemi A ke zvýšení devizových příjmů Jestliže domácí subjekty tyto devizové příjmy nevyužijí v zahraničí, směňují je pak doma za domácí měnu. U flexibilních kurzů k tomu nedochází přes centrální banku ale přes devizový trh Nabídka zahraniční měny převýší poptávku, roste devizový kurz domácí měny. Zvýší se ceny exportu v zahraničních měnách a tím se sníží celková poptávka po něm. Import se naopak zlevní a domácí poptávka po importu roste Platební bilance má tendenci nastolit rovnováhu. Musí se ovšem jednat o normální reakci PB

Problematika importované inflace a PB

• inflaci chápeme jako vzestup cenové hladiny
• pohyblivé kurzy znemožňují dovézt inflaci
• v systému pevných kurzů do země proudí inflace v těchto kanálech:

a)      přímý vzestup dovážených cen – dovoz zdraženého zahraničního zboží bezprostředně zvedne cenový index

b)      nákladový mechanismus – růst cen dovážených polotovarů vstupuje svým podílem do nákladů, čímž dochází k nárůstu cen hotových výrobků

c)      poptávkový mechanismus – zvýšení cen v zahraničí vyvolá růst exportu Při plném vytížení VF dojde k převýšení nabídky nad poptávkou. Vyrovnání za dané situace je možno pouze inflačními procesy

Vyrovnávací procesy v PB – ceny

Jeden ze základních problémů je vliv cen na export a import

situace: exportní nabídka země na světovém trhu zboží vyplývá z převisu nabídky na domácím trhu za daných cen. Importní poptávka je rovna převisu poptávky na domácím trhu za zboží při daných cenách.

1)      v domácí ekonomice dojde ke snížení poptávky po zboží ® existuje převis domácí poptávky. To   způsobí že poklesnou ceny domácího zboží ® dojde k poklesu importu a tudíž k poklesu světové ceny

2)      v domácí ekonomice existuje převaha nabídky. To vede ke snížení cen ® vzroste nabídka ® vzroste import ® dojde k poklesu světové ceny a ke zvýšení množství exportu

Z uvedených situacích vyplývá, že mají pro domácí ekonomiku 2 možné efekty – efekt zvýšení množství a efekt snížení ceny. To který efekt převládne je otázkou cenové elasticity zahraniční importní (exportní) poptávky, která se dá vyjádřit tímto vztahem

                                  

            ¯ D nebo ­ S ® IM klesá      e > 1 – exportu roste

                                                           e = 1 – žádná změna

                                                           e < 1 – export klesá

            ­ D nebo ¯ S ® IM roste                  e > 1 – export klesá

                                                           e = 1 – žádná změna

                                                           e < 1 – export roste

V normálních situacích má ekonomika sama snahu se dostat do rovnováhy. Ekonomická aktivita roste o výkony exportu a klesá o import

Y = C + S + G + EX – IM  (S = I + (G-T))

S = I + (G – T) + (EX – IM)

            když (EX – IM) minusové > (T-G) – zadlužujeme se

·        pasivum NX ® snížení dynamického růstu důchodu – relativní či absolutní

·        pokud nechci ohrozit dynamický růst – vezmu si zdroje se zahraničí, které investuji v domácí ekonomice a efektivnost investic musí být rovna nebo vyšší než úvěr

·        pokud nechci ohrozit dynamický růst, pak mám druhou možnost a sice prodat  část národního majetku, tím dojde k absolutnímu poklesu kapitálu – všechny zisky a produkce jdou pryč a je tu starost, z čeho hradit školství, …. Pro vládu je to možnost získat peníze, ale nejde to dlouhodobě

pokud roste aktivum z přímých investic (na kapitálovém účtu je to pasivum), potom se to vrací z příjmů firem, které máme v zahraničí

4. Mezinárodní pohyb kapitálu

Fond

•         Peněžní kapitál

•         Úspory

•         Volné finance

Výrobní faktor

•         Reálný kapitál

•         Stroje

•         Zařízení

•         Zásoby

Chápeme jako pohyb fondů:

•         úvěrů,

•         obligací,

•         akcií,

•         mezi zeměmi

•         Tím dochází i k změnám ve stavech reálného kapitálu

Model pohybu kapitálu – neoklasické pojetí

Předpoklady:

•         Úsilí o max. výnosů

•         Konkurence

•         Dokonalá mobilita

Efekty pohybu kapitálu

Země exportující K: K1 – K0

•         Zvýšení míry zhodnocení K

•         Snížení objemu mezd

•         Snížení domácího produktu

Země importující K: K0 – K1

•         Snížení míry zhodnocení K

•         Zvýšení mezd

•         Zvýšení domácího produktu

•         Snížení výnosů domácích vlastníků K

Krátkodobý kapitál

•         Splatnost do 1 roku

•         Důvody:

–        Spekulace

–        Zajištění v ZO

•         Determinanty

–        Úrokový diferenciál

–        Očekávání měnového vývoje

Dlouhodobý kapitál

•         Splatnost nad  1 rok

•         Důvody

–        Pořízení reálného K

•         Determinanty:

–        Diferenciál výnosu reálného kapitálu

–        Nákladové podmínky

–        Tržní potenciál

Soukromý kapitál

•         soukromé subjekty

•         maximalizace zhodnocení

Veřejný kapitál

1. Veřejné fondy
2. Mezivládní organizace

Dluhové a přímé finance

•         Dluhové finance: úvěry, portfoliové investice

•         Přímé finance: investice do výroby, kontrola firmy

•         Rozdílný makroekonomický efekt

•         Dluhové finance:

–        Dlužník musí pravidelně splácet úvěr a úrok

–        Jeho povinnost nezávislá na stavu ekonomiky

–        Povinnost splácet i v recesi, kdy klesají tržby

–        Růst zahraničního dluhu ekonomiky

•         Přímé finance:

–        Investor má podíl na zisku firmy

–        Nemá právní nárok na fixní tok peněz

–        Zhoršení tržeb v důsledku recese → snížení dividend

–        Není generován zahraniční dluh

dopad na ekonomiku

Příklad

1. Dluhové finance

–        Bezúročný úvěr 100 mld. na 10 let

–        Rovnoměrné splácení 10 mld. za rok

–        Předpokládaný roční zisk 12 mld.

–        V případě recese je skutečný zisk 9 mld.

–        1 mld. musí být vypůjčena

–        Nárůst zahraničního zadlužení

2. Přímé finance

–        Vlastní kapitál 100 mld.

–        Předpokládaná roční míra zisku 12 % (zisk 12 mld.)

–        Skutečnost v recesi 9 % (9 mld.)

–        Zmenšují se dividendy - dluh nenarůstá

5. Přímé investice

Přímé investice

Ø      Mezinárodní kapitálové toky

Ø      Firma z jedné země vytváří nebo rozšiřuje investici v jiné zemi

Ø      Investor získává kontrolu nad investicí

Ø      Investor má vyšší než 10 % podíl na kapitálu

Portfoliové investice

•         Investor neusiluje o kontrolu

•         Umístění peněžního kapitálu

Klasifikace PZI -  Míra kontroly

1. Podnik s menšinovým zahraničním podílem

•         10 – 50 % podíl na základním jmění či hlasovacích právech

•         Umožňuje významně ovlivňovat strategii podniku:

•         V případě očekávané privatizace v budoucnu

•         V případě rozdrobenosti dalších podílníků

2. Podnik pod zahraniční kontrolou

•         Větší než 50 % podíl na ZJ nebo hlasovacích právech

•         Umožňuje určovat strategii podniku

Způsob vstupu

1. Investice na zelené louce

•         Výstavba nového podniku (nové organizace)

2. Fůze a akvizice

a)      s restrukturalizací

•         Změna vlastnické struktury existujícího podniku

•         Investice do restrukturalizace výroby

•         Většinou při privatizaci

b)   bez restrukturalizace

•         Ovládnutí existujících aktiv

•         Absence výrazných restrukturalizačních procesů

Specializace mateřské firmy

1. Vertikální PZI

•         Produktová specializace

•         Různé fáze produkčního řetězce

2. Horizontální PZI

•         Procesní specializace

•         Stejné či podobné fáze produkčního řetězce v různých zemích

•         Důvody:

•         Dopravní náklady

•         Překonání protekcionistických opatření

Motiv vstupu

1. Vyhledávaní trhů

•         Růst podílu na trhu

•         Pokles nákladů na obsluhování trhu

•         Vytlačování domácí produkce

•         Substituce importu

2. Vyhledávání Faktorů

•         Optimalizace výroby

•         Pokles výrobních nákladů

•         Orientace na export

3. Vyhledávání Aktiv

•         Zisk vlastnických práv

•         Specifická aktiva: patenty, licence, obchodní značky.

velikost zdanění

politická stabilita

ekonomická stabilita

síla odborových svazů

státní podpora

struktura PS

mzdová úroveň

dynamika trhu

přístup k trhu

hosp. struktura

přítomnost dodavatelů

dopravní přístup

infrakstrutura

infrastrukturní propojení

velikost a cena pozemku

stav ŽP

Pozitiva

•         Tlak na efektivnost

–        Vyšší konkurence = tlak na snižování nákladů

–        Přenos technologií

•         Snížení nezaměstnanosti

–        Vyšší poptávka po pracovní síle

•         Zvýšení mezd

–        Vyšší poptávka po pracovní síle

•         Růst domácího produktu

Negativa

•         Využívání konkurenčního sektoru

–        Stlačování ceny

–        Lhůty splatnosti

–        Přenos nákladů na subjekty v konkurenčním sektoru

–        Omezování suverenity

•         Omezování suverenity

–        Porušování legislativy v investiční či obchodní oblasti

–        Přímý nátlak na vlády v hostitelských zemích

–        Tlak prostřednictvím vlád v zemích původu

–        Ovládání přírodních zdrojů

Investiční pobídky ČR

•         sleva na dani z příjmů právnických osob po dobu 10 let pro nově založené společnosti nebo pro již existující právnické osoby,

•         převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu,

•         hmotná podpora vytváření nových pracovních míst (až do 200 000 Kč na zaměstnance),

•         hmotná podpora rekvalifikace nebo školení zaměstnanců (až do 35 % nákladů na školení),

•         převod pozemků podle zvláštního právního předpisu, evidovaných v katastru nemovitostí jako zemědělské pozemky a převod ostatních druhů pozemků, a to za ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu účinného ke dni uzavření smlouvy o převodu. Zvláštní zákony omezující převody pozemků ve vlastnictví České republiky tím nejsou dotčeny.

Podmínky pro udělení

•         Investice musí být provedena do odvětví zpracovatelského průmyslu

•         zavedení nové výroby, rozšíření stávající výroby, či její modernizace

•         Investor musí investovat nejméně 200 milionů Kč.  V oblastech s mírou nezaměstnanosti nejméně o 25 % vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti minimálně 150 milionů Kč a v oblastech s mírou nezaměstnanosti nejméně o 50 % vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti ČR minimálně 100 mil. Kč.

•         Investice nejméně ve výši 100 milionů Kč, 50 mil. Kč v případě umístění investice v regionu s vysokou nezaměstnaností, musí být kryta z vlastního jmění.

•         Investor musí pořídit strojní nařízení v hodnotě nejméně 40 % celkové hodnoty investice

•         Navrhovaná výroba musí vyhovovat všem českým legislativním požadavkům na ochranu životního prostředí

11. Protekcionismus

Zásahy vlády určité země do mezinárodního obchodu s cílem získat výhodu pro určitou skupinu subjektů. Z protekcionismu mohou těžit následující skupiny:

•         Firmy

•         Zaměstnanci

•         Spotřebitelé

•         Vláda

Zásahy do volného obchodu

1. Tarifní nástroje

•         Exportní cla

•         Importní cla

1. Netarifní nástroje

•         Dovozní a vývozní kvóty

•         Subvence

•         Administrativní překážky

•         Obchodní embargo

Clo:

•         Nepřímá daň

•         Zdanitelná událost = přechod zboží přes hranice

•         Zdanění zboží v zahraničním obchodě

Z hlediska Konstrukce  rozlišujeme cla:

1. Specifická cla
2. Hodnotová cla (ad valorem)
3. Klouzavá cla

Specifická cla

ü      Cla na množství

ü      Peněžní přirážka, která se vyměřuje z každé fyzické jednotky zboží (1 tuna obilí, 1 automobil)

ü      Nevýhodou je snižování procentuálního zatížení

Příklad:

Hodnota cla 500 Kč na 1 t obilí.

Zahraniční cena:

a)      500 Kč; celní zatížení je 100 %

b)      1000 Kč; zatížení je 50 %

Hodnotová cla

ü      Odvozeno od hodnoty zboží;

ü      Procentuální přirážka z odhadované ceny dovezeného zboží;

ü      Nevýhodou je zesílený vliv vývoje zahraničních cen na domácí cenovou hladinu

Příklad:

Celní sazba na dovoz obilí činí 50 %;

Zahraniční cena:

a)      1000 Kč – domácí cena se clem = 1500 Kč

b)      1200 Kč – domácí cena se clem = 1800 Kč

ü      Zahraniční cena vzrostla o 200 Kč

ü      Domácí cena vzrostla o 300 Kč

Klouzavá cla

ü      Obdoba hodnotových cel;

ü      Snaha o neutralizaci resp. zmírnění negativního cenového efektu hodnotových cel;

ü      Procentuální sazba cla je snížena v případě, že zahraniční cena zboží roste

Příklad:

ü      Pří vzestupu cen o 50 % dochází ke snížení celní sazby o 10 %.

Zahraniční cena            Celní sazba                  Domácí cena

1000 Kč                      50 %                           1500

1500 Kč                      50 %                           2250

1500 Kč                      40 %                           2100

Efekty dovozního cla

1. Zvýšení domácí výroby (S2 – S1)

•         Zvýšení ceny na domácím trhu → zvýšení konkurenceschopnosti domácích firem

•         Zvýšení tržeb domácích výrobců (b + a)

2. Snížení domácí spotřeby (D1 – D2)

•         Zákon poptávky

3. Zvýšení ekonomické renty výrobců (a)

•         Výrobci získávají na úkor spotřebitelů

4. Zvýšení příjmů státního rozpočtu (c)

•         Množství dovozu násobené celní sazbou

5. Ztráta blahobytu (d)

•         d – snížení přebytku spotřebitelů

Důvody zavedení cla

•         Ochrana mladých odvětví

•         Snaha o aktivní obchodní bilanci

•         Vyhledávání renty

•         Opatření proti dumpingu

•         Odveta

•         Strategické zájmy

•         Zvýšení příjmů státního rozpočtu

Ochrana mladých odvětví

•         Tzv. výchovná cla

•         Klasický protekcionismus (Německo, USA)

•         V situaci, kdy se teprve rozvíjejí určitá odvětví;

•         Mladá odvětví nemohou konkurovat vyspělým zahraničním konkurentům;

•         Ochrana by měla být dočasná;

•         Využíváno i v nově industrializovaných zemích (např. Jižní Korea)

•         Merkantilistické důvody;

•         Vláda chce dosáhnout vyrovnání nerovnováhy mezi dovozem a vývozem

Dovozní clo zvýší cenu zboží

Poklesne poptávka po dováženém zboží

Poklesne hodnota dovozu

Dojde ke zlepšení obchodní bilance

Vyhledávání renty

•         Clo zvyšuje odbyt domácích výrobců i v případě jejich nekonkurenceschopnosti vůči levnější zahraniční produkci

•         Tím dochází ke zvyšování či zachování:

–        Zisků

–        Ekonomické renty výrobců

–        Zaměstnanosti

–        Mezd pracovníků

•         Silné zájmové skupiny ovlivňují vládu

Opatření proti dumpingu

•         Dumping: zahraniční firmy prodávají za cenu, která:

–        Je pod úrovní produkčních nákladů

–        Je nižší než cena, za kterou prodávají doma

•         Chápáno jako neférová praktika

•         Clo – nástroj proti neférové konkurenci

•         Problematické okruhy:

–        Stanovení ceny výrobních faktorů resp. vstupů

–        Sociální dumping

–        Daňový dumping

Odvetná cla

•         Odpověď určitého státu na zavedení obchodní bariéry jiným státem

•         Obchodní války

•         Příklady:

–        EU a USA: banány

–        EU a USA: ocel

Ochrana strategických zájmů

•         Ochrana strategických odvětví;

–        Produkce potravin

–        Zbrojní průmysl

•         Především v období krizí

•         Relativně snadný zdroj příjmů státního rozpočtu

•         Předpoklady úspěšnosti:

–        Neelastická poptávka

–        Nedostatečná domácí nabídka

Exportní cla

Základní motivy:

1. Zvýšení příjmů státního rozpočtu
2. Preference domácího zpracování surovin
3. Zlepšení směnných relací
4. Zvýšení domácí spotřeby (snížení ceny)
5. Snaha eliminovat vývoz dotované produkce

Příklady aplikace exportních cel:

ü      Ghana                         kakao

ü      Brazílie, Kolumbie       káva

ü      Srí Lanka                    čaj

ü      Malajsie                                  cín

ü      Thajsko                                   rýže

ü      Pákistán                                  juta

Dovozní kvóty

•         Vládní licence na dovoz určitého množství komodity

•         Suma vydaných licencí musí být menší než jaká by byla poptávka po dovozu bez licenčního povolení

•         Efekty kvóty:

–        Snížení dováženého množství

–        Zvýšení ceny komodity v importující zemi

–        Stejné konečné efekty jako clo:

•         Zvýšení ekonomické renty výrobců;

•         Snížení ekonomické renty spotřebitelů;

•         Čistá ztráta blahobytu;

•         Zvýšený příjem státního rozpočtu jen v případě, že kvóty jsou prodávány;

Exportní subvence

Efekty:

•         Zlepšují konkurenceschopnost domácích výrobců

•         Cena v exportující zemi roste

•         Poptávka v exportující zemi klesá

•         Exportní cena klesá

•         Roste export

Administrativní a technické překážky

Posuzování:

•         Dodržení určitého standardu kvality

•         Ochrana zdraví a bezpečnosti

•         Ochrana životního prostředí

•         Další technické normy

Hlavním dopadem jsou rostoucí náklady

Obchodní embargo

•         Zákaz či omezení obchodování s určitou zemí

Příklady:

•         Kuba Helms-Burton Act

•         Irák

16. Mezinárodní ekonomické organizace

Aktéři světové ekonomiky

1. Státy;
2. Integrační seskupení států;
3. Mezinárodní veřejné organizace;
4. Mezinárodní soukromé organizace.

Mezinárodní vztahy

•         Kooperace

–        mezinárodní právo

–        mezinárodní organizace

–        integrační procesy

•         Konflikt

–        válka

–        terorismus

Faktory kooperace v ekonomické oblasti

•         Koordinace se stává výhodnější než lpění na výsadě určovat režim samostatně;

•         Usnadnění ekonomických aktivit;

•         Snížení transakčních nákladů;

•         Internacionalizační procesy dále nutnost koordinace a kooperace zvyšují;

•         První ekonomické organizace:

–        Mezinárodní telegrafní unie - 1865

–        Světová poštovní unie – 1874

–        Mezinárodní meteorologická organizace – 1878

–        Unie pro železnice - 1890

Vymezení mezivládní organizace

•         Odvozené subjekty

•         Mezinárodně - právní subjektivita

•         Disponují pravomocemi, které jsou na ně delegovány vládami států

•         Státy nemají bezprostřední povinnost aplikovat rozhodnutí organizací

•         Obvykle platí zásada rovnoprávnosti

•         Vznikají dohodou společenských organizací a jednotlivců;

•         Snaha o ovlivnění parametrů světového ekonomického systému;

•         Nedisponují mezinárodně - právní subjektivitou;

Typologie nevládních organizací

1. Nepolitické a nekomerční organizace;
2. Politické organizace
3. Komerční organizace
4. s Koordinační organizace

Vývoj počtu organizací

s

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Klasifikace mezivládních organizací

•         Organizace v rámci OSN

–        Většina významných globálních organizací

•         Ostatní organizace

–        Většinou regionální organizace

Organizační struktura

•         Vrcholný orgán (Valné shromáždění, konference, kongres)

•         Zástupci všech zemí

•         Rozhodování o nejvýznamnějších otázkách

•         Relativní síla zemí:

•         Každá země jeden hlas

•         Vážené hlasování

•         Způsoby hlasování:

•         Jednomyslnost

•         Většinové hlasování

•         Výkonný orgán (Rada, Výkonný výbor)

•         Omezený počet členů (10 – 50)

•         Některé země mají stálé členství

•         Kritéria volby:

•         Zeměpisná kritéria

•         Podíl na činnosti

•         Hlasovací síla:

•         Každá země stejný počet hlasů

•         Vážené hlasování

•         Rozhodování: většinové, jednomyslné, veto

•         Sekretariát

•         Administrativa

•         Informační toky

•         Odborné studie

Významné ekonomické organizace

•         Hospodářská a sociální rada OSN

•         Regionální hospodářské komise ISN

•         Mezinárodní měnový fond

•         Skupina Světové banky

•         Světová obchodní organizace

•         Mezinárodní organizace práce

•         Organizace OSN pro výživu a zemědělství

•         Organizace OSN pro průmyslový rozvoj

Hospodářská a sociální rada OSN

•         Plní úkoly v oblasti hospodářské, sociální a kulturní spolupráci mezi členskými zeměmi;

•         Hospodářská a technická pomoc rozvojovým zemím;

•         Koordinace činností organizací, které se zabývají ekonomickými a sociálními problémy;

•         Spolupráce s nevládními organizacemi;

•         Rozhodnutí má povahu nezávazných doporučení.

Regionální komise

•         Hospodářská komise OSN pro Evropu

•         Hospodářská komise OSN pro Asii a Pacifik

•         Hospodářská komise OSN pro Latinskou Ameriku

•         Hospodářská komise OSN pro Afriku

•         Hospodářská komise OSN pro Západní Asii

7. Mezinárodní pohyb pracovních sil

Dobrovolná – práce studium

Nucená – sociální  - útlak – politika, náboženství, rasy, národnost

             - přírodní – sucha, záplavy

Motivy: - ekonomické, neekonomické

Statut migrantů:

•         Legálně přijatí trvalí imigranti

•         Legálně přijatí dočasní imigranti

•         Ilegální imigranti

•         Uprchlíci

Časové hledisko

•         Denní dojížďka (příhraniční regiony)

•         Krátkodobá migrace

•         Dlouhodobá migrace

•         Trvalá migrace

Charakter pracovní síly

•         Kvalifikovaná

•         Nekvalifikovaná

Migračních procesy v 16. a 17. století

•         Vystěhovalectví do Severní Ameriky

ü      Politické důvody

•         Kolonizace Ameriky

ü      Potřeba pracovní síly

ü      Dovoz afrických otroků

•         Kolonizace Sibiře

Migrační procesy v 18. a 19. století

•         18. století – industrializace – nedochází k rozsáhlejším mezinárodním migračním procesům

•         19. století – migrace do kolonií a méně osídlených území

–        Přebytek pracovních sil

–        Nízká životní úroveň

Migrace po 2. sv. válce

•         Stálá migrace do řidčeji osídlených oblastí (Ameriky a Austrálie).

•         Migrace pracovníků ze zaostalých evropských nebo s Evropou sousedících zemí do rozvinutých zemí

•         Migrace „koloniálních pracovníků“

•         Masové přesuny evropských uprchlíků po II. světové válce a deportace německého obyvatelstva

•         Reemigrace kolonistů do vlasti po odtržení kolonií.

•         Mobilita vysoce kvalifikované síly uvnitř transnacionálních korporací

Příčiny a dopady migrace

Individuální hledisko:

•         Racionálně jednající individuum

•         Snaha maximalizovat individuální  blahobyt

•         Jedinec činí lokalizační rozhodnutí

•         Analýza nákladů a výnosů

Celkové hledisko:

•         Migrační proces formován rozhodnutím jedinců

•         Diferencované socio-ekonomické podmínky různých lokalit

Přitahující a odpuzující faktory

Odpuzující:

•         Nízká životní úroveň

•         Nízká poptávka po práci

•         Demografický růst

•         Špatné životní prostředí

•         Politický útlak

Přitahující:

•         Poptávka po práci

•         Vysoká životní úroveň

•         Dosažitelnost země

•         Ekonomické příležitosti

•         Politická svoboda

•         Sociální politika

Nejvýznamnější rizika z hlediska migranta

•         Neznámé prostředí

•         Nejistá možnost zaměstnání

•         Nutnost zajistit bydlení

•         Hrozba nemoci či zranění a nutnost jejich hrazení

•         Neznalost jazyka cílové země

Neoklasický model hlavní obecné ekonomické efekty migrace

•         Konvergence reálných mzdových sazeb

–        Snížení v zemi příchodu pracovníků

–        Zvýšení v zemi odchodu pracovníků

•         Růst celkového produktu v obou zemích

•         Změna míry zisku (rent):

–        Zvýšení v zemi příchodu pracovníků

–        Snížení v zemi odchodu pracovníků

Migrační politika

Oblasti MP:

•         Kontrola migračních toků

•         Integrace cizinců

Problémové okruhy:

•         Vstup a pobyt cizinců

•         Zaměstnávání cizinců

•         Podnikání cizinců; nabývání nemovitostí cizinci

•         Nabývání a pozbývání občanství

•         Sociální zabezpečení cizinců

•         Zdravotní péče o cizince

•         Vzdělávání

Nástroje migrační politiky

•         Národní preference na trhu práce

•         Usnadnění imigrace kvalifikovaných osob

•         Podpora dobrovolného návratu

•         Kontrola hranic a délky pobytu

•         Kontrola zaměstnávání cizinců

6. Zahraniční zadluženost ve světové ekonomice

Závažnost problému

•         Růst celkového objemu dluhu;

•         Dvě roviny problému:

a)      Dlužníci

–        Rozvojové země

–        Transformující se země

–        Vyspělé země

b)      Věřitelé

–        Finanční instituce zejména v rozvinutých zemích

Základní příčiny dlužnické krize

1. Nedostatečné vlastní prostředky pro financování rozvoje v RZ;
2. Vznik prvotního dluhu v období ropných krizí;
3. Pokles cen ostatních surovin;
4. Neefektivní využití kapitálu v RZ
5. Růst úrokových sazeb po r. 1978
6. Světová recese na počátku 80 let
7. Silné zhodnocení amerického dolaru
8. Chyby mezinárodních finančních institucí

 

 

Nedostatečné vlastní prostředky po osvobození

1. Zanedbávání rozvojových potřeb v období kolonialismu:
1. Kolonie využívány jako surovinové přívěsky mocností;
2. Neekvivalentní směna;
3. Nedostatek rozvojového kapitálu;
2. Dekolonizace v 50. a 60. letech:
1. Růst významu národně osvobozeneckých hnutí v koloniích;
2. Liberalizace evropské politiky;
3. Koncentrace mocností na ekonomickou rekonstrukci svých zemí;
4. Nedostatek prostředků pro udržení koloniálního systému;
5. Zisk nezávislosti kolonií;
6. Vznik rozvojových zemí.
3. Ekonomické problémy po zisku nezávislosti:
1. Nízká úroveň rozvoje:
1. Nerozvinutá struktura národního hospodářství
2. Nízká produktivita práce
3. Nerozvinutá infrastruktura
4. Nerozvinutá administrativa
5. Homogenní struktura exportu
2. Nedostatek zdrojů pro financování ekonomického růstu:
1. Platební problém
2. Neschopnost financovat dovoz prostřednictvím vývozu

Platební problém:

•         Při koupi zboží v zahraničí je nutno platit zahraniční měnou

•         Aby bylo možno financovat dovoz, je nutno získat zahraniční měnu

•         Formy financování dovozu (získání cizí měny):

1.      Export – prodej doma vyrobených výrobků v zahraničí

2.      Prodej aktiv – státní podniky, zásoby přírodních zdrojů; akcie, monopolní koncese, apod.

3.      Půjčka v zahraniční měně

4.      Dar v zahraniční měně

Financování úvěrem

•         V 60. letech optimistická očekávání budoucího rozvoje:

–        Zvýšení produktivity zemědělství – pesticidy, zavlažování;

–        Levná ropa – možnost rozvoje průmyslu;

–        Financování dovozu strojů ze zahraničí úvěrem;

–        Mezinárodní organizace poskytují úvěry rozvojovým zemím (Světová Banka)

•         Základní podmínkou je financování efektivních projektů

Financování ekonomického rozvoje úvěrem

Získání zahraničního úvěru, Nákup výrobních celku a technologií, Růst produkčních schopností, Zvýšení exportních příjmů, Splácení zahraničního úvěru

Vznik prvotního dluhu v období ropných krizí

•         Napadení Egypta Izraelem v r. 1973

•         Embargo arabských exportérů ropy na země

•         Výrazný růst cen ropy

–        1,5 USD/barel v r. 1973

–        40 USD/barel v r. 1980

•         Větší nároky na financování dovozu ropy

•         Deficity na obchodních bilancích zemí dovážejících ropu

•         Hromadění přebytků na obchodních bilancích exportérů ropy

•         Odliv kapitálu ze zemí vyvážejících ropu – petrodolary

•         Příliv kapitálu do zemí dovážejících ropu – financování deficitu tímto dovozem kapitálu

 

Pokles cen surovin

•         Od 80. let dochází k poklesu cen surovin (mimo ropu)

•         Velký význam surovin v exportní struktuře RZ

•         Výpadek exportních příjmů

•         Snížení schopnosti splácet závazky

Neefektivní využití kapitálu

Špatné využití úvěrů:

•         Projekty neživotné bez provozních subvencí

•         Ekonomicky nepřínosné projekty – korupce

•         Nákup zbraní

•         Upevnění moci autokratických vládců – posilování represivních složek

•         Převod prostředků na zahraniční konta autokratických vládců

 

 

 

 

 

 

Růst úrokových sazeb

•         Reaganova zahraniční politika;

•         Masivní program zbrojení;

•         Zbrojení financováno úvěrem;

•         Růst poptávky po úvěru na světových kapitálových trzích;

•         Růst úrokových sazeb;

•         Většina úvěrů je úročena plovoucí úrokovou sazbou

•         Zdražení úvěru;

•         Důsledky:

–        Nové půjčky se stávají dražšími

–        Úroky ze stávajících úvěrů se zvyšují, dluhová služba roste

Světová recese

•         Důsledek růstu úrokových sazeb;

•         Negativní míry růstu ve vyspělých zemích;

•         Míra nezaměstnanosti překračuje ve vyspělých zemích 8 %

•         Pokles důchodu ve vyspělých zemích;

•         Pokles poptávky ve vyspělých zemích;

•         Dopady na rozvojové země:

–        Snížení objemu exportu;

–        Snížení exportních cen;

–        Snížení příjmů z exportu

–        Nedostatek zdrojů pro splácení závazků.

 

Zhodnocení amerického dolaru

•         úvěry jsou splatné v amerických dolarech;

•         Reálné zatížení zadlužených ekonomik se zvyšuje;

•         USD se stává dražším – zatížení dlužnických ekonomik roste

Chybné strategie mezinárodních institucí

•         Rozvojová strategie Světové banky a Mezinárodního měnového fondu:

v     Omezení veřejných výdajů;

v     Privatizace veřejných podniků;

v     Odstranění rozpočtového deficitu;

v     Stabilizace cenové hladiny;

v     Reforma trhu práce;

v     Liberalizace zahraničního obchodu;

v     Liberalizace pohybu kapitálu

•         Tato strategie se neosvědčuje

Řešení problému zadluženosti

Základní formy řešení zahraničního dluhu:

•         Státní bankrot

•         Splácení zbožím

•         Refundace dluhu

•         Odpuštění dluhů

Státní bankrot

•         Stát oficiálně vyhlásí nedostatek likvidity;

•         Stát jedná se svými věřiteli;

•         Stát zabaví aktiva svých občanů:

–        Zabavení vkladů

–        Měnová reforma

Splácení zbožím

•         Při nedostatku zahraniční měny

•         Věřitelé mohou přistoupit na splácení dluhu zbožím

Odpuštění dluhu

•         Rozsah:

1.      Částečné

2.      Úplné

•         Důvod:

1. Nelegitimní dluhy
2. Neúnosné zatížení věřitelských zemí

Nelegitimní dluhy

•         Souvislost se studenou válkou;

•         Snaha bloků o získání podpory od rozvojových zemí

•         Vznik nelegitimních dluhů

•         Atributy nelegitimního dluhu:

–        Úvěr poskytnutý proti zájmu obyvatel

–        Úvěr poskytnutý despotovi za účelem udržení moci

–        Úvěr, který nesplňuje legislativní požadavky

Únosnost dluhového zatížení

Indikátory:

1. Hodnota dluhu jako % HDP
2. Hodnota dluhu jako % exportu
3. Hodnota dluhové služby jako % exportu
4. Splatné úroky jako % exportu

Klasifikace zemí:

•         Těžce zadlužené

•         Středně zadlužené

13. Vývoj světové ekonomiky

Světový ekonomický systém

•         Centrum

–        Akumulace kapitálu

–        Produkce kvalitních výrobků

–        Spotřeba

•         Periferie

–        Dodavatel surovin

–        Dodavatel levné pracovní síly

•         Semiperiferie

–        Kombinace atributů

Dynamiky systému

1. Rozpínání

•         V 16. století západ Evropy

•         V 19. století celá planeta

2. Prohlubování vazeb

•         Růst objemu zboží

•         Integrační seskupení

3. Mobilita zemí

•         Vzestupná mobilita

•         Sestupná mobilita

•         Přesouvání jádra systému

Strategie vzestupné mobility

•         Chycení příležitosti

–        V obdobích restrukturalizace systému

–        Např. Brazílie a Mexiko v 30. letech 20. stol.

•         Inovační strategie

–        Využití zvýšené poptávky

–        Např.: asijské nově industrializované ekonomiky 

•         Spolehnutí na vlastní síly

–        Izolovaný rozvoj

–        Např.: Čína

Dominantní síla – hegemon systému

Předpoklady:

•         Geografické

–        Umístění v jádru systému

•         Technologické

–        Schopnost produkovat efektivněji a levněni

–        Převaha ve zbrojních technologiích

•         Politické

–        Vyváženost síly státu a občanů

–        Pluralitní charakter státu

Hegemoni a vyzyvatelé

Období	Hegemon	Vyzyvatel
16.století	Nizozemí	Habsburská monarchie
19. století	Velká Británie	Napoleonská Francie
20. století	USA	Německo

Problémy  hegemonů

1. Neustálý tlak rivalů
2. Náklady hegemonie
3. Růst neekonomické obnovy hegemonie
4. Pokles produktivity
5. Zajišťování vysoké životní úrovně obyvatel

Fáze vývoje světové ekonomiky

1. Vznik systému

            2. polovina 15. stol. – 1. polovina 17.století

2. Konsolidace systému - 1640 – 1760

            2. polovina 17. století – 1. polovina  18. století

3.     Expanze systému - 1760 – 1914

             2. polovina 18. století – První světová válka

4.     Současnost

            od konce První světové války do současnosti

Období vzniku systému

Centrum:

•         Španělsko

•         Portugalsko

•         Nizozemí

Semiperiferie:

•         Anglie

•         Francie

Periferie:

•         Východní Evropa

•         Postupná integrace nových území

Objevy a snaha o rozdělení sfér vlivu

•         Objevné plavby

•         Portugalské:

•         Bartolomeo Diaz – Jižní Afrika

•         Vasco do Gama - Indie

•         Pedro Alvarez Cabral - Brazílie

•         Španělské:

•         Kolumbus – Amerika

Snaha o rozdělení světa:

Tordesillaská smlouva 1494

–        Určení linie pro rozdělení sfér vlivu

–        46°37‘ západní délky

–        Východ – Portugalsko

–        Západ – Španělsko

Fáze stabilizace systému

•         Malá geografická expanze

•         Hlavní konkurenti: Anglie, Francie, Nizozemí

•         V konkurenci vítězí Anglie

•         Integrace Ameriky do systému s rolí periferie

•         Afrika a Asie zůstává vně systému

•         Vzestup nových států a jejich vřazení do semiperiferie:

–        Švédsko

–        Prusko

–        Severní kolonie v Americe

Koloniální systém

Klasický kolonialismus

v     Rozvinuté země pronikají do zemí zaostalých a přeměňují je v kolonie

v     Poltické podřízení kolonií metropolí

v     Nerovné postavení kolonií a metropolí

v     Přesun bohatství z kolonií do metropolí

v     Kolonie slouží jako:

v     Zdroj surovin

v     Zdroj pracovní síly

v     Odbytiště pro výrobky z metropolí

v     Formování světového trhu

v     Zdokonalování dopravních technologií – rozvoj trhu

Expanze systému

•         Začlenění zbytku světa (Asie,  Afriky) do systému

•         Industrializace jádra systému

•         Zničení ostatních systémů (indický, čínský)

Rozvoj jednotné SE přelom 19. a 20. stol.

Základní znaky:

v     Mohutný ekonomický rozvoj

v     Územní dělení světa dokončeno

v     Snahy mocností o nové rozdělení světa odpovídající mezinárodnímu poměru sil

v     Zostřující se mezinárodní spory

v     vrcholem 1. sv. válka

Meziválečný vývoj

v     Pokračující rozpory mezi vítěznými a poraženými zeměmi

v     Krize koloniální soustavy

v     Povstání v Indočíně a Koreji

v     Národně – osvobozenecké hnutí:

v     Čína, Indie, Irán, Irák, Egypt

v     Nejhlubší ekonomická krize v dosavadních dějinách světové ekonomiky (1929 – 1933)

Poválečný vývoj SE 50. a 60. léta

Významné změny:

•         Rozpad SE na dvě ekonomické soustavy

–        Kapitalistická ekonomická soustava

–        Socialistická ekonomická soustava

•         Rozpad koloniální soustavy

–        Vznik početné skupiny rozvojových zemí

•         Nástup Japonska jako významného aktéra SE

Základní znaky:

•         Vysoký ekonomický růst v kapitalistických i socialistických zemích

•         Výrazný podíl státních zásahu na ekonomické dynamice

Poválečný vývoj 70. a 80. léta

Období se vyznačuje strukturálními krizemi

–        Potravinová krize

–        Energetická krize

Potravinová krize 1972 – 1974

Příčiny:

•         Neúroda v jihovýchodní Asii a Africe

•         Opatření vyspělých zemí ke snížení osevních ploch

Důsledky:

Ø      Akutní nedostatek potravin

Ø      Výrazné zvýšení cen potravin

Ø      Negativní projevy zejména v rozvojových zemích

Energetická krize

•         Prudká zvýšení cen ropy během krátkých období – tzv. ropné šoky

•         Dvanáctinásobné zvýšení ceny mezi lety 1973 a 1981

První ropný šok (1973)

–        Izraelsko – arabská válka

–        OPEC vyhlásilo ropné embargo na státy podporující Izrael

–        Prudké zvýšení ceny: říjen 3 USD za barel – prosinec 11,65 USD

Druhý ropný šok (1979 – 1981)

–        Cena v lednu 1979 13,34 USD za barel

–        Cena v lednu 1981 36,22 USD za barel

Důsledky energetické krize

1. Vyspělé země

•         Stagflace

•         Strukturální změny v průmyslu

•         Diverzifikace v oblasti dovozu ropy

•         Vývoj nových technologií těžby (těžba z mořského dna)

•         Následkem ropný antišok (cena ropy v roce 1986 je 10 USD)

2. Rozvojové země

•         Rychlé zadlužování

•         Vznik dlužnické krize

3. Socialistické země

•         Nejsou nuceny ke strukturálním změnám

•         Ztráta konkurenceschopnosti

•         Zaostávání za kapitalistickými zeměmi

Světová ekonomika v současnosti 90. léta až dosud

Základní charakteristiky:

•         Rozpad světové socialistické soustavy – ekonomická transformace

•         Zrychlování internacionalizačních procesů – globalizace

•         Prohloubení diferencí mezi jednotlivými ekonomikami

•         Prohlubování globálních problémů

•         Zvyšování mobility kapitálu

•         Růst síly nadnárodních korporací

•         Tlak na evropský sociálně – ekonomických model

•         Prohlubování integračních procesů

•         Růst významu asijského centra ve světové ekonomice: Čína, Jižní Korea, Singapur, Hongkong, Tchaj-wan)

15. Ekonomická komparace

Základní fáze komparace

1. Pozorování
2. Popis
3. Klasifikace
4. Tvorba hypotéz

Pozorování

•         Sběr dat = vyhledávání pramenů

                        tvrdá data

                        měkká data

•         Významným aspektem je srovnatelnost získaných informací

Popis

Využití různých kategorií:

•         Racionalita, efektivnost, (ne)dostatek, potřeba

Klasifikace

Dvě základní fáze:

1. Určení kritéria

            - výše hrubého domácího produktu

            - výše národního důchodu

            - podíl sektorů na národním hospodářství

1. Roztřídění jevů

            - země s nízkým, středním a vysokým
                  důchodem

            - země agrární a průmyslové

Tvorba hypotéz

•         Jde o vyústění komparace.

•         Na pomezí mezi komparací a analýzou.

•         Zaměření na:

            - vztahy mezi prvky systému

            - vývoj prvků systému

            - vývoj systému jako celku

Otázky:

Otázka	Zaměření otázky
Kdo srovnává?	Subjekt komparace
Co je srovnáváno?	Objekt komparace
K čemu komparace slouží?	Cíl komparace
Jak je srovnáváno?	Metoda komparace

Subjektivní stránka komparace

Subjekty se mohou odlišovat na základě:

•         Osobních vlastností

•         Kulturních vzorců

•         Osobních preferencí

•         Stupně poznání

•         Přijatých paradigmat

•         Odlišných vědeckých disciplín

Objektová stránka komparace

Srovnávány mohou být:

•         Hospodářské systémy

            - tržní systém a plánovaný systém

•         Hospodářské politiky (nástroje, instituce, koncepce)

            - zemědělská politika, sociální pojištění,…

•         Ekonomické jevy

            - nezaměstnanost, inflace, peněžní zásoby, hrubý   domácí produkt, naděje na dožití,…

•         Ekonomické problémy a způsoby jejich řešení

            - jak řešit nezaměstnanost: vůbec, veřejné práce, investiční pobídky, snížení nákladů práce, …

Cílová stránka komparace
- propojenost se subjektivní stránkou
- důležitost role subjektu

Role subjektu	Významné kategorie
Turista	Ceny, měnový kurz, památky, hotely, doprava, moře, apod.
Investor	Možnost transferu zisků, daně, mzdová úroveň, stabilita, struktura pracovní síly
Obchodník	Doprava, konkurence, poptávka, zákony, směnný kurz
Vědec (zkoumá nezaměstnanost)	Náklady práce, produktivita práce, pracovní doba, pracovní síla, ek. struktura, politika zaměstnanosti

 

Metodologická stránka komparace

Metoda a organizace komparace:

Metody:

-         Statistické metody

-         Modelové metody

-         Historicko popisné metody

Organizace:

-         Tvorba koncepce

-         Sběr dat

-         Analýza dat

-         Interpretace dat

Historické přístupy

Německá historická škola:

Friedrich List (1789 – 1846):

•         Lovectví a sběr

•         Zemědělství

•         Zemědělství a manufaktura

•         Zemědělství, manufaktura a obchod

Bruno Hildebrand (1812 – 1878):

•         Naturální hospodářství

•         Peněžní hospodářství

•         Úvěrové hospodářství

Gustav Schmoller (1838 – 1917):

•         Zemědělské hospodářství

•         Hospodářství oblastí

•         Hospodářství národních států

•         Hospodářství světových států

Karl Bücher (1847 – 1930)

•         Uzavřená domácí ekonomika

•         Městská ekonomika

•         Národní ekonomika

Waltershausen rozeznává dichotomické typy ekonomik:

•         Průmyslové a zemědělské

•         Dovážející a vyvážející potraviny

•         Dovážející a vyvážející suroviny

•         Vystěhovalecké a přistěhovalecké

•         Provozující a neprovozující obchod

•         Věřitelské a dlužnické

•         Důchodové a produktivní země

Klasifikace zemí

Základní fáze klasifikace:

a)      Určení klasifikačního kritéria

b)      Stanovení hraničních hodnot

c)      Zařazení zemí do určité třídy

Klasifikační přístupy

•         Monokriteriální

•         Na základě jednoho kritéria

•         Využívá např. Světová banka

•         Kritériem je výše HDP na obyvatele

•         Multikriteriální

•         Na základě množiny kritérií

•         Hledání obecných charakteristických znaků

Klasifikace zemí podle důchodu na hlavu

•         HDP – základní ukazatel ekonomické výkonnosti

•         Přístup, který je používán Světovou bankou

•         Kritériem je HDP resp. GNI přepočetný na hlavu

•         Klasifikace zemí dle výše HDP na obyvatele

Pozitiva HDP:

•         Jednotné mezinárodní vymezení

•         Snadný výpočet

Slabé stránky HDP:

•         produkce neformální ekonomiky

•         Otázka volného času

•         Nerozlišuje mezi prospěšnou a škodlivou produkcí

•         Nezahrnuje problematiku rozdělování důchodu

Metody přepočtu HDP

Je nutno zajistit srovnatelnost ukazatele:

–        Vyjádření velikosti v domácí měně podle stejné metodiky

–        Přepočet na mezinárodně srovnatelnou bázi

Přepočet dle platných devizových kurzů

Hrubé domácí produkty se přepočítají na jednu měnu podle devizových kurzů, tak aby byla zajištěna srovnatelnost:

 Příklad:

•         HDP/os.:                     30 000 Kč

•         Devizový kurz:             30 CZK/USD

•         HDP/os.                       1 000 USD

Přepočet podle parity kupní síly

v     Devizové kurzy neodrážejí rozdílnou kupní sílu měn

v     Vytváříme umělé směnné kurzy – parity kupní síly

v     PPP – relativní ceny – ukazují poměr cen stejných výrobků v národních měnách různých zemí

v     Příklad: Big Mac Index

v     Mezinárodně se srovnávají ceny hamburgeru v různých národních měnách – určují se poměry cen

Cena BM (FRA) = 2,72 EUR             Cena BM (USA) = 2,65 USD

PPP mezi FRA a USA: 2,72 EUR / 2,65 USD = 1,03 EUR/USD

Výpočet parit kupní síly pro celou ekonomiku:

1. Na úrovni produktů jsou PPP počítány obdobně jako při výpočtu Big Mac Indexu.
2. Na úrovni skupin produktů jsou vypočteny průměrné cenové poměry na základě cenových poměrů jednotlivých produktů.
3. Výpočet váženého průměru cenových poměrů produktových skupin – jako váhy slouží podíl produktové skupiny na celkových výdajích ekonomických subjektů.

Jak pracovat s PPP?

PPP mezi Francií a USA (2002) = 0,925 EUR / USD

Důsledek:

•         Na nákup stejného objemu výrobků bude nutno vynaložit

–        V USA                       100 USD

–        Ve Francii       92,5 EUR

–        Klasifikační kritéra 2002

Skupina zemí	Velikost HDP na obyvatele v USD
Země s nízkým důchodem	Méně než 735
Země s nižším středním důchodem	736 – 2 935
Země s vyšším středním důchodem	2 936 – 9 075
Země s vysokým důchodem	9 075 a více

Podíl jednotlivých důchodových skupin zemí na světové populaci a světovém HDP

䦋㌌㏒㧀낈ᖺ琰茞ᓀ㵂Ü	Populace (mld.)	Podíl na svět. Populaci (%)	Průměrný GNI/os (USD)	Podíl na světovém HDP (%)
Země s nízkým důchodem	2,5	40,3	430	3,4
Země s nižším středním důchodem	2,4	38,7	1390	10,6
Země s vyšším středním důchodem	0,33	5,3	5040	5,3
Země s vysokým důchodem	0,97	15,7	26310	80,7
Svět	6,2	100	5080	100

Úroveň lidského rozvoje

•         Alternativní ukazatel ekonomické vyspělosti

•         Index lidského rozvoje HDI

•         HDI zahrnuje:

–        Velikost důchodu na hlavu

–        Střední délku života

–        Vzdělanost populace:

•         Míra gramotnosti

•         Hrubá míra studujících

•         Hodnoty v intervalu 0 až 1

•         Čím vyšší hodnota indexu, tím vyšší úroveň ekonomické vyspělosti

 

Základní klasifikace zemí IMF

Tři skupiny zemí

A)    Rozvinuté ekonomiky

•         Severní Amerika

•         Západní Evropa

•         Austrálie, Nový Zéland, Izrael, ANIZ

B)     Transformující se ekonomiky

•         Střední Evropa

•         Země bývalého SSSR

•         Mongolsko

C)    Rozvojové ekonomiky

•         Ostatní země

Klasifikace zemí UNCTAD

•         Rozvinuté země

•         Rozvojové země

•         Africké země

•         Americké země mimo USA, Kanadu a Bermudy

•         Asijské země mimo Izrael a Japonsko

•         Oceánie mimo Austrálii a Nový Zéland

•         Tranzitivní země

•         Asie: Arménie, Ázerbajdžán, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán

•         Evropa: Albánie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Moldavsko, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Ukrajina

Diferenciace RZ

•         Nově industrializované ekonomiky

•         Země vyvážející ropu

•         Nejméně rozvinuté země

•         Těžce zadlužené země

•         Země vyvážející kapitál

Nově industrializované ekonomiky

1. generace – Hongkong, Korea, Singapur, Tchaj-wan

2. generace – Indonésie, Filipíny, Malajsie, Thajsko

 

Rozvíjející se země

Amerika: Argentina, Brazílie, Chile, Mexiko, Peru

Asie: Malajsie, Korea, Singapur, Tchaj-wan, Thajsko

 

Nejvýznamnější vývozci ropy

Afrika – Alžírsko, Angola, Gabun, Kongo, Libye, Nigérie

Amerika – Nizozemské Antily, Trinidad a Tobago, Venezuela

Asie – Bahrain, Brunej, Indonésie, Irán, Irák, Jemen, Katar, Kuvajt, Omán, SA, SAE, Sýrie

 

Nejvýznamnější exportéři průmyslových výrobků

Amerika: - Brazílie, Mexiko

Asie: - Čína, Hong kong, indie, Malajsie, Filipíny, Korea, Singapur, Taiwan, Thajsko, Turecko

 

Kritéria LDC

•         Nízký důchod na hlavu

–        Tříletý průměr pod 750 USD pro zařazení

–        Tříletý průměr nad 900 USD pro vyřazení

•         Nízký lidský potenciál; zahrnuje

–        Výživu

–        Zdraví

–        Vzdělávání

–        Gramotnost

•         Vysoká ekonomická zranitelnost

–        Nestabilita zemědělské produkce

–        Nestabilita exportu

–        Význam netradičních aktivit

–        Koncentrace exportu

–        Handicap malého trhu

Specifika malých ostrovních rozvojových zemí

•         Nízká populace

•         Limitované zdroje

•         Odlehlost

•         Ohrožení přírodními katastrofami

•         Vysoká citlivost na externí šoky

•         Velká závislost na zahraničním obchodu

Mezinárodní obchodní režim a WTO

Formování obchodního režimu po 2. Sv. válce

•         Snaha o liberalizaci obchodního prostředí – opuštění protekcionismu 30. let;

•         Volný obchod zdrojem ekonomického růstu;

•         Tři plánované pilíře světového ekonomického systému:

1.      Mezinárodní měnový fond (IMF)

2.      Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)

3.      Mezinárodní obchodní organizace (ITO)

•         Jednání o Chartě ITO

–        Zahájeno v r. 1946

–        Rozdílné názory jednotlivých zemí;

–        Dohody mezi všemi účastníky není dosaženo;

–        23 zemí se shodlo na snížení cel u 45 000 položek;

–        R. 1948 uzavřena Všeobecná dohoda o clech a obchodu GATT

GATT – základní zásady

1. Zásada nediskriminace

–        Stejné zacházení v obdobných situacích;

–        Výhody a osvobození, která jsou poskytnuta určité zemi, musí být poskytnuta také ostatním;

1. Zásada národního zacházení

–        Stejná pravidla pro domácí i cizí producenty

–        Týká se:

•         Vnitřních daní;

•         Zákonů ovlivňujících prodej, distribuci, nákup a používání výrobků

18. WTO

•         O založení WTO je jednáno v rámci uruguayského kola

•         14. a 15. dubna 1994 – ministerská konference GATT  v Marrákeši – dohoda o založení WTO

•         Cíle WTO:

–        Zvýšení životní úrovně

–        Dosažení plné zaměstnanosti

–        Růst úrovně reálného důchodu

–        Zvýšení výroby a obchodu zbožím a službami 

•         Realizace cílů:

–        Dohody o snížení celních sazeb

–        Dohody o odstranění netarifních překážek

–        Usnadnění mezinárodních obchodních vztahů

Orgány:

v     Konference ministrů

v     Zástupci všech členských zemí

v     Jednání minimálně jednou za dva roky

v     Jmenuje generálního ředitel

v     Rozhodnutí o mnohostranných obchodních dohodách

v     Právo vykládat Dohodu o zřízení WTO

v     Generální rada WTO

v     Zástupci všech členů WTO

v     Jednání několikrát za rok (podle potřeby)

v     Řízení činnosti mezi Konferencemi

v     Koncepční otázky WTO

v     Správa dohod

v     Právo vykládat Dohodu o zřízení WTO

Orgány WTO

Orgán pro řešení sporů

Odvolací orgán

Orgány s delegovanými pravomocemi:

•         Rada pro obchod zbožím

•         Rada pro obchod službami

•         Rada pro obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví

Pracovní orgány:

•         Výbor pro obchod a rozvoj

•         Výbor pro obchod a životní prostředí

•         Výbor pro regionální obchodní dohody

•         Výbor pro rozpočet, finance a správu

Základní problémové okruhy

1. Regionální integrace
2. Dumping a opatření proti němu
3. Subvence a vyrovnávací cla
4. Zemědělské komodity
5. Textil a oděvy
6. Technické překážky
7. Problematika služeb

16. Mezinárodní ekonomické organizace

Vznikají jako odvozené subjekty světového hospodářství. Jejich smyslem je koordinovat činnost účastnických subjektů a k tomu jsou vybaveny i určitými výkonnými pravomocemi. V současné době jich existuje přes 300. Člení se na:

1)      mezinárodní ekonomické organizace sdružené kolem OSN

2)      samostatné mezinárodní ekonomické

3)      integrační organizace

Historie OSN

-          ustavující konference proběhla v San Franciscu v roce 1945 za účasti 50 států

-          24. 10. 1945 je označován jako den OSN

-          členy OSN jsou rovnoprávné svrchované státy, které OSN založily nebo do ní vstoupily na doporučení Rady Bezpečnosti

-          dnes má OSN 189 států z celkových 192

Mezinárodní ekonomické organizace sdružené kolem OSN se člení na 3 druhy:

1)      pomocné orgány a funkční komise – např. Komise OSN pro národní organizace, Statistická komise, Program OSN pro rozvoj, Konference OSN o obchodě a rozvoji

2)      teritoriální organizace – Hospodářská komise OSN pro Evropu, Asii, Pacifik, Latinskou Ameriku, Afriku a Západní Asii

3)      17 odborných organizací:

1.      Mezinárodní organizace práce (ILO)

2.      Orgnanizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)

3.      Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)

4.      Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA)

5.      Mezinárodní finanční korporace (IFC)

6.      Mezinárodní mírový fond (MMF)

7.      Světová obchodní organizace (WTO)

8.      Světová zdravotnická organizace (WHO)

9.      Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO)

10.  Světová poštovní unie (UPU)

11.  Mezinárodní telekomunikační unie (ITU)

12.  Světová organizace duševního vlastnictví (WPO)

13.  Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD)

14.  Organizace OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO)

15.  Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)

ad 2)

1)      Africká rozvojová banka – dekolonizace Afriky

2)      ASEAN - sdružení zemí JV Asie

3)      APEC – Asijsko-pacifické ekonomické společenství

4)      Banka pro mezinárodní platby

5)      Evropská banka pro spolupráci a rozvoj

6)      Evropská investiční banka

7)      LAS – Liga Arabských států

8)      Mezinárodní komora pro obchod

9)      Mezinárodní námořní satelitní organizace

10)  OAS – Organizace americký států

11)  OPEC – Organizace zemí vyvážející ropu

10. Teorie absolutních a komparativních výhod

Teorie absolutních výhod

- autorem je Adam Smith

- existují obecně 3 příčiny, které vedou ke vzniku absolutních výhod:

1)      ekonomika poptává statky, které nejsou vyráběny doma z důvodu:

-          neexistence potřebných surovin a komponentů

-          nedostatku kvalifikované síly, znalostí či technologií

2)      ZO je ventilem pro přebytek zboží vzhledem k vybudovaným kapacitám, vede k optimalizaci výroby a objemu poptávky na domácím trhu

3)      produkční náklady jsou nižší u vyvážející země

- jestliže chce země obohatit svůj vnitřní trh o zboží, které na něm chybí, musí se zřeknout spotřeby části vyrobeného zboží

modelová situace:

-    země A vyrábí s nižšími náklady výrobek x (např. díky lepší dostupnosti zdrojů)

-    země B vyrábí s nižšími náklady výrobek y

-    dojde k vzájemné směně, země si budou směňovat ten výrobek, který jsou schopni vyrobit s nižšími náklady (země A vyveze x a dovoze y, země B naopak)

-    tímto procesem směny umožní zvyšovat celkové bohatství, neboť zde dochází k specializaci a tím se celkové množství zboží zvyšuje ® ta země, která produkuje výrobek s nižšími náklady má v u tohoto výrobku absolutní výhodu (A u x, B u y)

Teorie komparativních výhod

- autorem je David Ricardo

- teorie absolutních výhod řeší situaci, kdy jsou dvě země, přičemž jedna A je lepší ve výrobě jednoho výrobku x a druhá B je lepší ve výrobě druhého výrobku y. Co když nastane případ, kdy jedna země je lepší ve výrobě obou výrobků (tzn. že má absolutní výhodu u x i y)? Tuto problematiku řeší teorie komparativních výhod

- existují 2 příčiny, které vedou ke vzniku komparativních výhod:

1)      rozdílná produktivita výrobních faktorů v jednotlivých zemích

2)      jednotlivé země jsou různě vybaveny rozdílnými výrobními faktory

praktický příklad:

	země A	země B
výrobek x	4 x	2 x
výrobek y	10 y	8 y

-          když se podíváme do tabulky, zjistíme, že by teoreticky neměla probíhat zahraniční směna. Země A má totiž absolutní výhodu v x i y

-          pokud ale budeme uvažovat o teorii komparativních výhod, bude vyřešení probíhat na základě těchto úvah:

1)                  Směnný poměr pro výrobek x

a)                  v zemi A 4 x = 10 y ® x = 2,5 y

b)                  v zemi B  2 x = 8 y ® x = 4 y

úvaha: Jestliže dojde ke vzájemnému směňování, pak při vývozu  1x  ze země A do země B získá země A (vývozce) 4y místo 2,5 y

2)                  Směnný poměr pro výrobek y

a)                  v zemi A 10 y = 4 x ® y = 0,4 x

b)                  v zemi B 8 y = 2 x ® y = 0,25 y

úvaha: Jestliže dojde ke vzájemnému směňování, pak při vývozu 1 y ze země B do země A získá země B (vývozce) 0,4 y místo 0,25 y

závěr: mezinárodní směna je výhodná, když země A exportuje výrobek x a země B exportuje výrobek y ® země A má komparativní výhodu u x a země B má komparativní výhodu u y

Haberlerova teorie

Haberlerova teorie - Teorie alternativních nákladů a hranice produkčních možností

- autorem této teorie je Gottfried Haberler

- byl kritikem teorie pracovní hodnoty

- při své práci vyšel z hranice produkčních možností a mezní míry substituce

- zjistil, že dvě země v případě specializace získávají více statků, než měli před specializací  - specializace totiž vede ke konečnému růstu bohatství u obou zemí

- zabýval se otázkou, kolik musím obětovat výrobků x, abych získal přírůstek jednotky y

17. Mezinárodní měnový fond, Světová banka

Bretton – woodské instituce

•         Po 2. sv. válce;

•         Snaha o stabilitu mezinárodního ekonomického prostředí;

•         Dohoda o stabilizujících pilířích světové ekonomiky:

1.      Mezinárodní měnový fond

–        Krátkodobá stabilizace

2.      Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (Světová banka)

–        Dlouhodobá stabilizace

Mezinárodní měnový fond

Hlavní cíle:

•         Zajištění stability mezinárodního měnového systému a udržení likvidity ve světové ekonomice;

•         Podpora mezinárodní spolupráce v mezinárodních měnových otázkách;

•         Napomáhání vyváženému růstu mezinárodního obchodu, vysoké zaměstnanosti a rozvoji kapacit;

•         Bránění konkurenčnímu znehodnocování měnových kurzů;

•         Úsilí o odstranění devizových zábran obchodu;

•         Poskytování konzultací v měnových otázkách jednotlivým členským zemím;

Operace

•         Země se dostává do platebního problému;

•         Platební problém ohrožuje stabilitu;

•         Země nemá dostatečnou likviditu na splácení mezinárodních závazků;

•         MMF poskytuje půjčku zemi, tak aby mohla své závazky splatit;

 Důsledky:

•         MMF pomáhá řešit finanční krizi;

•         MMF oddaluje řešení problémů v reálné ekonomice

Finanční principy:

•         Fondy na financování opercí jsou získávány příspěvky členských zemí;

•         Výše příspěvků závisí na velikosti ekonomik a jejich vlivu na světovou ekonomiku;

•         Země, které chtějí čerpat půjčku musejí předložit opatření k řešení platebních problémů;

•         Země, které si vypůjčí určitou měnu, musejí tuto měnu vrátit;

•         Doba splatnosti se liší podle charakteru a hloubky platebního problému (3 – 10 let).

Světová banka

Skupina institucí:

•         Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (1944)

•         Mezinárodní sdružení pro rozvoj

•         Mezinárodní finanční korporace

•         Agentura pro mnohostranné investiční závazky

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj

Důvody vzniku:

•         Snaha o posílení dlouhodobého ekonomického rozvoje;

•         Poskytování rozvojového kapitálu;

•         Zaměření na rozvoj produkčních schopností.

Formy poskytování kapitálu:

•         Půjčky,

•         Granty.

Pravidla finančních operací:

1. Finance jsou poskytovány na produktivní účely:

–        Zemědělství,

–        Energetika,

–        Průmysl,

–        Doprava,

–        Telekomunikace,

–        Vzdělávání,

–        Zdravotnictví.

2. Musí být zajištěna splatnost úvěrů resp. rentabilita projektů.

Pravidla finančních operací:

3. Je vyžadována záruka vlády za využití úvěru.

4. Úvěr musí být poskytnut na konkrétní:

–        Projekt;

–        Program.

5. Je prověřováno, zda na financování projektu nmůže země získat jiné prostředky.

6. Použití prostředků nesmí být vázáno na nákup zboží v určité zemi

Získávání kapitálu:

•         Příspěvky členských zemí,

•         Světové kapitálové trhy.

Rozhodování:

•         Podle podílu zemí na vlastním kapitálu

Mezinárodní sdružení pro rozvoj

•         Poskytování rozvojového kapitálu nejméně vyspělým zemím;

•         Podmínky pro udělení financí:

–        Země se musí nacházet pod stanoveným prahem chudoby,

–        Země musí bát dostatečně stabilní,

–        Země musí mít platební problém a omezený přístup k devizovým prostředkům,

–        Projekty musí být jednoznačně zaměřeny na ekonomický rozvoj.

Úvěrové podmínky:

•         Půjčky jsou bezúročné,

•         Dlouhá doba splatnosti – až 50 let

•         Odklad splátek až na 10 let

Mezinárodní finanční korporace

•         Podpora soukromého sektoru

•         Poskytování rozvojového kapitálu

•         Finance směřovány do výrobního sektoru

•         Nejsou požadovány vládní záruky

•         Vyhledávání a informování o investičních příležitostech

MMF

-založen v r. 1945 v Bretton-Woods za účelem stabilizace měnového systému národních ekonomik

-sídlo má ve Washingtonu

-má 179 členů

-poskytuje krátkodobé půjčky zemím s problémy s platební bilancí a nedostatkem devizových rezerv, sloužící ke stabilizaci měny; dohlíží na mezinárodní platební systém, atd.

-žádá vyřešení problému veřejných financí, zadluženosti a liberalizace

-členské státy vkládají tzv. upisovací kvótu – zdroj financí

-hlavní orgány: Sbor guvernérů a Výkonný výbor

WB – Světová banka

-založena r. 1945 na základě dohod z Bretton-Woods (tehdy oficiální název IBRD)

-sídlo: Washington

-původním cílem bylo financování poválečné obnovy Evropy

-dnes je WB název pro skupinu institucí (zabývající se usměrňováním finančních toků)

-dnes je cílem podporovat ekonomický a sociální pokrok, snižovat chudobu v rozvojových zemích

-WB se skládá z:

• Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) - nejdůležitější,
• Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA),
• Mezinárodní finanční společnosti (korporace) (IFC),
• Multilaterální agentura pro investiční závazky (MIGA),
• Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ISCID).

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) – ČR je členem

-součást Světové banky

-vznik v r. 1945 v Bretton-Woods

-sídlo má ve Washingtonu

-má 177 členů

-je to a. s., kt. je osvobozená od daní

-cílem je poskytování dlouhodobých půjček zemím s rozumnými projekty za zvýhodněných podmínek

-hlavní orgány: Sbor guvernérů a Výkonný výbor

12. Formování MMS

15. – 17. st –bimetalistický měnový systém, podstata spočívala v existenci dvou drahých kovů (Ag a Au), které reprezentovaly peníze Mince ražené z těchto kovů se směňovaly mezi sebou navzájem. Základem směny bylo váhové množství a čistý podíl kovu obsaženého v minci. Přitom poměr mezi zlatem a stříbrem byl určen vzájemnou produktivitou těžby mezi těmito kovy.

19. st. – došlo k úplnému vytlačení bimetalistického systému systémem monometalistický. Jeho charakter spočíval v soužití zlata a papírových peněz, které byly kryty právě zlatem. Jedná se o MMS zvaný jako Klasický zlatý standard.  Měl následující znaky:

1)      existovala úplná vnitřní i vnější směnitelnost peněz za zlata, tj. plná konvertabilita (=možnost volně směňovat jednu směnu za druhou)

2)      volná ražba mincí za zlato ve stanovené nominální veličině zlatým krytím

3)      volný vývoz a dovoz zlata

4)      fixní měnové kurzy (nominální hodnota peněz se vázala na váhové množství zlata)

5)      množství peněz bylo regulováno funkcí peněz jako pokladu

Tento klasický zlatý standard byl po 1 světové válce vystřídán modifikovaným zlatým standardem (mimo USA) a to ve dvou formách:

a)      slitkový zlatý standard – nebyla zajištěna úplná směnitelnost, směnitelnost byla zaručena minimální výší zlatého slitku

b)     devizový zlatý standard – vedle zlata se začaly používat jako součást rezerv měny těch zemí, které si zachovaly směnitelnost. Musela být však zaručena směnitelnost mezi slabší a plně zlatem krytou měnou

Po velké hospodářské krizi ve 20. letech 20. st. byla ve většině zemí zrušena vnitřní směnitelnost měn – tím vznikla automatická regulace množství peněz prostřednictvím funkce pokladu. Pro obnovení důvěry musel zasáhnout sát, který prostřednictvím centrální banky zodpovídal za regulaci množství peněz

Po druhé světové válce byl za účasti ekonomů (nejznámější J. Keynes) vypracován nový MMS, tzv. Brettonwodský měnový systém. Jeho základem byl dolarový zlatý standard, tj. směnitelnost dolaru za zlato. Na dolar byly ve fixním kurzu navázány ostatní měny s odchylkou 1 %. Centrální banky byly povinny intervencemi na devizových trzích tento kurz udržovat. V případě odchylky musela banka provést oficiální devalvaci, popř. revalvaci měny

Brettonwodský měnový systém plnil dobře svoji funkci v období poválečné rekonstrukce, avšak s postupným rozvojem světové ekonomiky se měnily podmínky, které byly příčinou krachu tohoto systému docházelo k nasávání US dolaru do světového hospodářství při procesu snižování amerických zásob měnového zlata, což způsobilo pokles koupěschopnosti pod vlivem inflace. Posledním momentem existence tohoto systému bylo zrušení směnitelnosti dolaru za zlato (1971), což nutně muselo vést k zavedení pohyblivého kurzu měn, a k uvolnění ceny zlata na tržní hodnotu a rozšíření jednotky Zvláštních práv čerpání (ZPČ)

V r. 1976 byly položeny základy součastného měnového systému, zvaného jako Jamajský měnový systém

1)     byla zrušena oficiální cena zlata (v té době byla 42,22 US dolaru za trojskou unci)

2)     prodej 1/6 zlatých rezerv MMF ve prospěch řešení finanční situace rozvojových zemí

3)     zvýšení možnosti čerpání první části úvěru od MMF ve výši 45 % celkové kvóty (původně 25 %)

4)     zrušení vazby měn na zlato a možnost udržovat kurz měn k ZPČ nebo koši měn

b)      roku 1977 byl přidán další dodatek. Týkal se zvýšení členských kvót ZPČ a umožnil volbu fixního a plovoucího kurzu

Současné teoretické diskuse, jak pojímat roli zlata ve světové ekonomice nabývají dvojího názoru:

a)      role zlata skončila z důvodu, že volná cena zlata vede ke značnému kolísání na trhu, což znemožňuje jeho používání a mimo to, řada zemí prakticky žádné zlato nevlastní

b)      zlato ještě svoji roli nedohrálo – sehrává nadále v řadě zemí roli rezervních prostředků a v budoucnosti se opětovně prosadí

Evropský měnový systém

Přetrvávající problémy se stabilizací evropských měnových kurzů z konce sedmdesátých let vedlo k vytvoření nového směnného mechanizmu mezi zeměmi Společenství. Hlavní iniciativu ve vytvoření nového měnového systému, který měl nahradit neúspěšného hada, převzala v roce 1977 Komise v čele s Royem Jenkinsem. Projekt Evropského měnového systému (European Monetary System, dále EMS) byl oficiálně představen 27. října 1977 ve Florencii. Jenkinsova vize byla dále rozpracována německým kancléřem Helmutem Schmidtem, francouzským prezidentem Giscardem d´Estaing a již existujícím Měnovým výborem. Konečná verze EMS byla projednána na zasedání Evropské rady v Brémách         6.–7. 1978. Součástí návrhu EMS bylo zároveň přijetí Evropské měnové jednotky (European Currency Unit, dále ECU). K zafixování hodnoty ECU a rozběhu celého systému došlo 13. března 1979.

a)    přímo – vyjadřuje jednotku domácí měny za určitý počet jednotek zahraniční měny

b)   nepřímo – v cizí měně za jednotku domácí měny

Rozeznáváme 2 typy změny kurzu:

1)      oslabení kurzu – stoupá směnný kurz domácí měny, tj. klesá její devizový kurz – jde o proces zmenšení kupní síly měny. Na kurzovním lístku se projevuje jako zvětšení počtu jednotek domácí měny nabízených za cizí měnu. Např. 30 Kč/1EUR ® 31 Kč/1 EUR

2)      zhodnocení kurzu – klesá směnný kurz domácí měny, tj. roste její devizový kurz. Jedná se o opačný proces oproti oslabení kurzu. Např. 31 Kč/1 EUR ® 30 Kč/1 EUR

Kurzy lze členit podle různých hledisek:

1.            podle stability kurzů

a)      pevné (fixní) kurzy – centrální banka se zavazuje udržovat pevný kurz vůči zahraničním měnám. Je povinna intervenovat pomocí devizových rezerv pomocí vyhlášení devalvace či revalvace

b)      proměnlivé (flexibilní) kurzy – směnný kurz je výslednicí nabídky a poptávky

c)      plovoucí (floating) – držení měny uvnitř povoleného rozpětí. ČR využívá řízený floating (při výrazném změně kurzu provede banka intervenční opatření)

2.            podle ekonomického obsahu

a)      nominální kurz – takový poměr, za který se skutečně směňuje v centrální bance či na devizovém trhu

b)      reálné kurz – kupní síla domácí měny v určitém období vzhledem k zahraničnímu zboží. Odpovídá obrácené tržní hodnotě mezi domácím a zahraničním zbožím

c)      efektivní kurz – jeho pojetí se spojeno s vývojem směnných kurzů všech měn vůči domácí měně. Jeho vývoj vyjadřuje pro danou zemi sílu či slabost dané měny

3.            z časového hlediska

a)      promptní kurz – platí v daném okamžiku na devizových trzích

b)      termínovaný kurz – dnešní kurz deviz s dodáním za určitou dobu

Na otázku „Proč se mění devizové trhy“ nalézáme odpověď ve 3 skupinách teorii

1.      první skupina navazuje na názory G. Cassela a jeho teorie parity kupní síly. Zde je devizový kurz určován a jeho vývoj je dán poměrem cenových hladin jednotlivých zemí. Nový kurz je násobkem starého devizového kurzu a poměru cenových hladin v zemi A a B

2.      druhá skupina vychází z názorů J. Keynese. Je nazývána jako teorie řízené měny, která byla základem pro zpracování brettenwodského měnového systému. Keynes zastával názor, že v určitém rozpětí lze zásahy udržet kurz mimo paritu kupní síly

3.      třetí skupina vidí důvod pro změny kurzu v procesu vyrovnávání nabídky a poptávky po devizách v rámci platebních povinností státu. Hovoří o tzv. teorii rovnovážnosti platební bilance – podle ní existující nerovnováhy v PB vedou k výkyvům v poptávce a nabídce po devizách a tím kde změně kurzu

19. Teorie integrace a integrační procesy

Integrace je komplexní socioekonomický proces, který zasahuje veškeré roviny společenského bytí a založen není pouze na problematice úspor z rozsahu, případně optimalizace alokace produktivních sil. Jedná se o součást komplexní civilizované přeměny světa, o propojování jednotlivých ekonomik do většího celku. Jedná se o proces jehož výsledkem je vytvoření jednotného tržního prostředí. Dělí se na:

2)      globální x teritoriální

3)      celá ekonomika x sektory

4)      podle provádění – funkcionální (volná tržní síla) x institucionální (nadnárodní orgnizace)

5)      podle ekonomického hlediska – makrointegrace x mikrointegrace

Stadia makrointegrace:

a)      pásmo volného obchodu

b)      celní unie

c)      společný trh

d)      hospodářská unie

e)      hospodářská unie

f)        úplná integrace

Integrační procesy dle teritoriálního hlediska:

V Evropě

a)      Benelux

b)      Evropská Unie

c)      CEFTA – Středoevropská zóna volného obchodu

d)      EFTA – Evropské sdružení volného obchodu

e)      Rada Evropy

f)        OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci Evropy

g)      ZEU – Západoevropská unie

Na americkém kontinentě

a)      NAFTA – Severoamerické sdružení volného obchodu

b)      OAS – Organizace amerických států (všechny kromě Kuby)

c)      SICA – Středoamerický integrační systém

d)      CARICOM – Karibské sdružení volného obchodu

e)      ALADI – Latinsko-americké integrační seskupení

f)        ANDSKÝ PAKT

g)      MERCOSUR – Jižní společný trh – státy LA

V Asii a Pacifiku

a)      ASEAN – Sdružení národů JV Asie

b)      OIC – Organizace islámské konference

c)      LAS – Liga arabských států – část států v Africe

d)      APEC – Asijsko pacifické integrační hnutí

V Africe

a)      OAU - organizace Africké jednoty

b)      ECCAS – Ekonomické společenství států centrální Afriky

c)      ECOWAS – Hospodářské společenství západoafrických států