Předmět účetnictví, cíl účetnictví, funkce účetnictví a uživatelé účetních výkazů. Obecně uznávané účetní zásady.

Předmět účetnictví:

stav a pohyb majetku, závazků, vlastní kapitál (rozdíl stavu majetku a závazků),

náklady a výnosy, hospodářský výsledek a jeho rozdělení.

Cíl účetnictví – podávat všem uživatelům průkazné, úplné, spolehlivé, pravdivé a objektivní informace o ekonomické zdatnosti podniku a o jeho hospodářském výsledku za určité časové období, tzn. podat věrný obraz skutečnosti o:

majetkové a finanční situaci podniku,

zdrojích, z nichž byl majetek pořízen,

jeho výkonnosti a

schopnosti vytvářet peněžní prostředky.

Funkce účetnictví:

informační – poskytuje informace o podniku interním a externím uživatelům:

o finanční situaci podniku a jeho hospodářském výsledku za určité časové období,

pro rozhodování (úspěšnost vedoucích pracovníků ve finančním řízení),

pro prognózování finanční situace.

registrační – vede soustavné zápisy,

důkazní – informace z účetnictví jsou důkazním prostředkem při vedení sporů mezi věřitelem a dlužníkem,

daňová – účetnictví dává podklady pro vyměření daňových povinností,

řídicí – je prostředkem, jímž profesionální manažeři „skládají účty“ vlastníkům podniku,

rozhodovací – poskytuje informace pro podnikové a vnitropodnikové rozhodovací procesy,

kontrolní – účetní záznamy umožňují kontrolu stavu majetku, ochranu majetku, přezkoušení správnosti zaznamenaných údajů.

Uživatelé účetních informací a jejich požadavky na informace

Obecně užívané účetní zásady

Zásada objektivy účetnictví (věrné zobrazení skutečnosti) – účetnictví musí být vedeno úplně (zaúčtování všech účetních případů týkajících se účetního období), průkazně (všechny účetní případy musí být doloženy prvotními doklady) a správně (musí být vedeno v souladu správními normami, především se zákonem o účetnictví.

Zásada vymezení účetní jednotky – spočívá ve vymezení účetní jednotky jako uzavřeného celku, za který se vede účetnictví a sestavuje účetní závěrka (FO a PO, které provozují podnikatelskou činnost nebo jinou výdělečnou činnost podle zvláštních předpisů).

Zásada neomezeného trvání účetní jednotky – povinnost vést účetnictví od vzniku až do zániku účetní jednotky.

Zásada nezávislosti účetních období (akruální princip) – účtování případů do období, se kterým časově a věcně souvisí (a nikoli do období, kdy došlo k pohybu peněžních prostředků). Vede k časovému rozlišování nákladů a výnosů.

Zásada zjišťování HV a finanční situace v pravidelných intervalech – účetním obdobím je 1 rok, vymezený jako 12 nepřetržitě po sobě následujících měsíců, za které se zjišťuje HV.

Zásada vymezení okamžiku realizace – spočívá v tom, že výnos vzniká okamžikem odeslání (vyskladnění) výrobků, nikoliv až přijetím peněz. Náklady, které souvisejí s účetním obdobím zaúčtujeme přijetím faktury bez ohledu na datum jejich proplacení.

Zásada bilanční kontinuity (závaznosti) – návaznost konečných zůstatků a počátečních stavů rozvahových účtů mezi jednotlivými účetními obdobími.

Zásada stálosti metod v průběhu účetních období (zásada konzistence) – v průběhu účetního období nelze měnit postupy odpisování, postupy účtování, uspořádání a obsahové vymezení položek účetní závěrky (tím je zajištěna srovnatelnost údajů různých časových období). Může změnit metodu účetnictví v bezprostředně následujícím účetním období jen z důvodu věrného zobrazení předmětu účetnictví.

Zásada oceňování majetku a závazků v historických cenách – oceňování majetku v pořizovacích cenách, tj. v cenách , které byly na pořízení majetku vynaloženy v okamžiku pořízení včetně vedlejších nákladů s pořízením souvisejících, v reprodukčních pořizovacích cenách, ve vlastních nákladech, v cenách pořízení nebo v nominálních hodnotách a závazky v nominálních hodnotách (nerespektuje změny kupní síly peněžní jednotky a nebere v úvahu inflaci).

Zásada opatrnosti – aktiva a výnosy se nesmí nadhodnocovat, pasiva a náklady podhodnocovat. Je promítnuta do účtové osnovy především tvorbou rezerv a opravných položek – respektuje požadavek nepřenášet současná rizika do budoucnosti.

Zásada zákazu kompenzace – brutto princip v účetnictví – oddělené účtování pohledávek a závazků, nákladů a výnosů na samostatných účtech. Zakazuje vzájemné vyrovnávání mezi jednotlivými položkami majetku a jeho zdroji a položkami nákladů a výnosů. Náklady se musí vyúčtovat jako náklady a výnosy jako výnosy. Nelze od výnosů odečítat náklady a účtovat jen o rozdílu, např. úroky přijaté a úroky placené.

Zásada měření pomocí peněžní jednotky – předmětem účetnictví mají být pouze ty činnosti, které mohou být vyjádřeny v penězích.

Klasifikace majetku z hlediska funkce.

Majetkem podniku rozumíme souhrn prostředků (např. budovy, stroje, zásoby, peníze, pohledávky), které podnik při své činnosti užívá. Jednotlivé konkrétní položky majetku se nazývají aktiva.

Aktiva – vložené prostředky, které:

jsou výsledkem minulých událostí,

přinesou budoucí užitek,

jsou plně pod kontrolou podniku,

jsou ocenitelné.

Klasifikace majetku (aktiv) z hlediska funkce:

Stálá aktiva:

dlouhodobý hmotný majetek

dlouhodobý nehmotný majetek

dlouhodobý finanční majetek.

Oběžná aktiva:

zásoby,

pohledávky,

finanční majetek krátkodobé povahy,

peněžní prostředky,

ostatní aktiva (časové rozlišení a dohadné položky aktivní).

Koloběh oběžných aktiv představuje proces přeměny jedné majetkové složky v jinou, např. přeměna peněžních prostředků v zásoby materiálu – v rozpracovanou výrobu – v hotové výrobky – v pohledávku – v peníze.

Při koloběhu majetku v rámci účetní jednotky vznikají hospodářské operace. Hospodářská operace, která ovlivňuje stav aktiv a pasiv a je doložena účetním dokladem (originální písemnost) se stává účetním případem. Účetní případy zaznamenané v účetnictví představují účetní zápisy (záznamy).

Koloběh oběžných aktiv se nazývá též provozní (operační) cyklus, který je charakterizován:

dobou obratu – doba (počet dnů) od pořízení materiálu do dne inkasa peněz za výrobky,

počtem obrátek – kolikrát proběhl daný cyklus za určité období.

Klasifikace zdrojů z hlediska vlastnictví

Aby podnik získal potřebná aktiva, musí mít finanční zdroje, tj. kapitál. Majetek podniku tedy vyjadřuje „co podnik vlastní“ a kapitál „odkud zdroje získal“. Pro podvojné účetnictví je charakteristické sledování majetku ze dvou pohledů:

z hlediska konkrétní formy, složení – AKTIVA – (dlouhodobý a oběžný majetek),

z hlediska zdrojů, jimiž je majetek financován – PASIVA – (vlastní a cizí).

Jde tedy o dvojí pohled na jeden a tentýž majetek (na jedinou podstatu). Jednou se díváme na majetek z hlediska struktury (konkrétní složení) a podruhé z hlediska zdrojů. Toto dvojjediné chápání majetku je vyjádřením skutečnosti, že každý druh majetku, s nímž podnik hospodaří, musel být financován z určitého finančního zdroje. V rozvaze platí:

Pasiva – vlastní kapitál (rozdíl mezi aktivy a dluhy), dluhy jsou současné závazky podniku, které:

jsou výsledkem minulých událostí,

přinesou budoucí snížení ekonomického prospěchu,

jsou spolehlivě ocenitelné.

Klasifikace zdrojů z hlediska vlastnictví

Vlastní zdroje (vlastní kapitál)

základní kapitál,

zisk nebo ztráta,

účelové fondy tvořené ze zisku.

Cizí zdroje (cizí kapitál)

dluhy podniku (krátkodobé, dlouhodobé),

rezervy

Ostatní pasiva (časové rozlišení, dohadné položky pasivní).

Metoda účetnictví (účetní výkazy, bilanční princip, princip podvojnosti, účetní zápisy, princip dokumentace, způsoby oceňování, vnitřní kontrolní systém).

Základní účetní výkazy:

rozvaha – základní funkcí rozvahy je podávat pravidelně informace o finanční situaci podniku, která je určována třemi složkami – majetkem, závazky a vlastním kapitálem podniku. Podnik posuzujeme ze dvou hledisek – jaký objem majetku podnik používá ke své činnosti a z jakých zdrojů tento majetek získal a vytvořil.

Výkaz zisků a ztrát (výsledovka) – poskytuje účetní informace tkající se výdělkové schopnosti podniku, tj. schopnosti vedení zhodnotit vložený kapitál (zdroje) v daném účetním období. Výsledovka obsahuje nejen dosažený hospodářský výsledek, ale též složky, které ho vytvářejí.

Přehled o peněžních tocích (cash flow) – informuje o všech změnách ve finanční situaci podniku, tj. o tvorbě a použití peněžních prostředků za dané období.

Princip podvojnosti – každý účetní případ vyvolává změnu na dvou účtech, a to jednou na straně MD a podruhé na straně D ve stejné částce. Zajišťuje uzavřenost a celistvost soustavy informací.

Souvztažnost – projev podvojnosti u konkrétního účetního případu, správná volba dvojice účtů. Má význam pro věrohodnost účetních informací – uplatnění principu podvojnosti u konkrétní dvojice účtů.

Účet, soustava účtů

Informace o stavu majetku a zdrojů, průběh, vývoj a změny rozvahových položek, způsobené hospodářskými operacemi.

Podstata účtu

hlavní metodický prvek podvojného účetnictví,

základní třídicí znak účetnictví, prostředek k třídění majetku (složek a zdrojů), hospodářských procesů (nákladů a výnosů),

sleduje stav a pohyb jednotlivých složek aktiv, pasiv, nákladů a výnosů,

pramen ekonomických informací.

Znázornění účtu:

Na každém účtu se dále uvádí:

počáteční stav (zůstatek),

obrat strany účtu – úhrn změn (přírůstků a úbytků),

konečný stav (zůstatek).

Soustava účtů:

Účetní zápisy obsahují peněžní částku, číslo dokladu, datum, stručný popis účetní operace a předkontaci (stanovení účtů a jejich stran pro zaúčtování operace). Účetní zápisy zachycují účetní případy (tj. hospodářské operace doložené účetními doklady) v účetních knihách.

Účetní zápisy mohou být uspořádány z hlediska:

časového – tak jak vznikaly účetní případy (v deníku),

věcného – tj. zápisy na účtech, čeho se týkají (v hlavní knize).

Jednoduché a složené účetní zápisy

jednoduchý – zápis na straně MD jednoho účtu má souvztažný zápis na D druhého účtu,

složený – proti jednomu účtu na jedné straně je několik účtu na straně druhé

Princip dokumentace

Charakteristickým rysem účetnictví a základní podmínkou průkaznosti účetnictví. Zákon o účetnictví ukládá povinnost účtovat na základě účetních dokladů.

Hospodářské operace nevstupují do účetnictví přímo, ale prostřednictvím účetních dokladů. Účetní doklad je vstupní informací do účetnictví o uskutečněné hospodářské operaci. Na základě účetních dokladů může být hospodářská operace zapsána do účetních zápisů. (Hospodářská operace se stává účetním případem tehdy, je-li doložena účetním dokladem).

Podstata účetního dokladu – originální písemnost (nesmí být kopie), v níž se zachycuje a ověřuje účetní případ. Vyhotovuje se bez zbytečného odkladu po zjištění skutečností, které se jimi dokládají.

Druhy účetních dokladů:

podle obsahu – vnitřní (zachycují pohyb majetkových složek uvnitř účetní jednotky) a vnější (dokumentují hospodářské operace plynoucí ze styku podniku s vnějším okolím),

podle počtu dokumentovaných účetních případů – jednotlivé (dokumentují jediný účetní případ) a sběrné (shrnují stejnorodé účetní případy jednotlivých účetních dokladů za určitý časový úsek),

podle místa vzniku – vydané (vydaná faktura – odběratelská) a došlé (došlá faktura – dodavatelská).

Náležitosti účetního dokladu

označení účetního dokladu, pokud to nevyplývá z jeho obsahu,

popis obsahu účetního případu a označení jeho účastníků,

peněžní částka nebo údaj o množství a ceně, případně obojí,

datum vyhotovení účetního dokladu,

datum uskutečnění účetního případu, pokud není shodné s datem vyhotovení dokladu,

podpis osoby zodpovědné za účetní případ a osoby zodpovědné za jeho zaúčtování: tyto podpisy lze nahradit jiným průkazným způsobem.

Oběh účetních dokladů

vyhotovení,

přezkoušení dokladu – prověřování formální (úplnost) a věcné (soulad se skutečností) správnosti,

třídění a číslování,

zaúčtování dokladu,

uložení dokladu,

skartace.

Vnitřní kontrolní systém

Účetnictví má v sobě zabudován kontrolní systém napomáhající tomu, aby účetnictví bylo vedeno úplně, průkazně a věrohodně. Patří sem:

přezkušování účetních dokladů,

souběžné provádění účetních zápisů z hlediska časového i věcného,

kontrolní soupisky,

ověřování klíčových vazeb procesu zpracování účetních informací pomocí kontrolních čísel,

sestavování předvahy,

inventarizace aktiv a pasiv.

Formální správností účetních zápisů se rozumí:

dodržení zásady podvojnosti zápisů v hlavní knize,

číselná shoda mezi všemi částkami účetních dokladů a součtem obratů na účtech,

číselná shoda počátečních stavů, obratu a zůstatků syntetického účtu s příslušnými analytickými účty.

Nástrojem formální kontroly účetních zápisů jsou:

obratová předvaha,

kontrolní součty,

kontrolní soupiska analytických účtů.

Zákon o účetnictví uvádí tyto formy cen:

pořizovací cena – se skládá z ceny pořízení, za kterou byl majetek pořízen, a vedlejších pořizovacích nákladů související s pořízením,

cena pořízení – cena, za kterou byl majetek pořízen bez nákladů s jeho pořízením souvisejících,

cena stanovená odborným odhadem – cena, za kterou byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje (reprodukční pořizovací cena),

vlastními náklady – tvoří přímé náklady vynaložené na výrobu (přímý materiál, přímé mzdy) a část nepřímých nákladů, která se vztahuje k výrobě, a výrobní režie,

nominální cena – peněžní částka trvale přiřazená určité položce majetku, u cenných papírů se označuje jako jmenovitá hodnota.

Charakteristika dlouhodobého majetku (hmotného, nehmotného, finančního), jeho zobrazení v účetnictví.

Účtová třída 0 – Dlouhodobý majetek – viz. účtová osnova

Charakteristické rysy dlouhodobého majetku

stálost – neměnnost věcné podoby a podstaty,

dlouhodobost – doba používání či vlastnění je delší než 1 rok,

postupná spotřeba (opotřebování) – majetek postupně přenáší svou hodnotu do nákladů ve formě odpisů,

stanovení výše jeho ceny (limit ceny) – pro samostatné movité věci je tímto limitem ocenění vyšší než 40 000 Kč a pro nehmotný majetek 60 000 Kč.

Složky dlouhodobého majetku:

jestliže je doba použitelnosti movitého majetku jeden rok a méně (bez ohledu na cenu, za kterou jsme ho pořídili), pak se jedná vždy o zásobu, konkrétně o materiál,

jestliže doba použitelnosti je delší než jeden rok a cena je u nehmotného majetku 60 000 Þ dlouhodobý nehmotný majetek (DNM), u hmotného majetku je 40 000  Þ dlouhodobý hmotný majetek (DHM),

doba použitelnosti je delší než jeden rok a cena je

u NM nižší než 60 000, pak musí rozhodnout, zda se bude účtovat v DNM nebo v nákladech (Ostatní služby),

u HM nižší než 40 000, zda se bude jednat o DHM nebo o zásoby (materiál).

DNM

Musí být pořízen samostatně nebo vytvořen vlastní činností za účelem obchodování (neplatí pro zřizovací výdaje a ocenitelná práva), nebo nabyty vkladem společníka (členem družstva), darem nebo zděděním. Z hlediska ekonomického a právního má tu zvláštnost, že jej majitel může poskytnout jiné osobě, aniž by ztrácel jeho vlastnictví. Další zvláštností je, že jeden a týž předmět nehmotného majetku může současně využívat více osob. Na základě souběžného užívání předmětu nehmotného majetku vlastník inkasuje platby od více uživatelů, čímž dochází ke zmnožování ekonomického přínosu, což se označuje za „kumulativní efektů. Nehmotný majetek vlastněný jednou osobou může současně účtovat a odpisovat více osob.

Zřizovací výdaje (011) – výdaje (náklady) spojené se založením nového podniku, jako např. soudní a notářské poplatky, náklady na pracovní cesty, mzdy a odměny za zprostředkování, nájemné.

Nehmotné výsledky výzkumu a vývoje (012) – výsledky úspěšně provedených prací, které nejsou předmětem průmyslových a jiných ocenitelných práv a jsou nabyty samostatně nebo vytvořeny vlastní činností za účelem obchodování s nimi.

Software (013) – bez ohledu na to, zda je nebo není předmětem autorských práv a je koupen samostatně nebo je vytvořen vlastní činností za účelem obchodování s ním.

Ocenitelná práva (014) – výrobně-technické poznatky (know-how), licence, předměty průmyslových práv a jiné výsledky duševní tvořivé činnosti, které jsou předmětem ocenitelných práv jak nabývaných, tak poskytovaných.

DHM

Členění dl. majetku z hlediska ne/movitosti (má význam zejména při nabývání vlastnického práva):

nemovitosti – stavby, pěstitelské celky trvalých porostů,

movitosti (lze s nimi hýbat, přemisťovat je, aniž by došlo k narušení jejich samotné podstaty) – samostatné movité věci a soubory movitých věcí, základní stádo a tažná zvířata, ostatní dlouhodobý hmotný majetek, umělecká díla a sbírky.

Dlouhodobým majetek bez ohledu na pořizovací cenu jsou veškeré nemovitosti a kulturní památky a umělecká díla a také i některé movité věci, kterými jsou předměty z drahých kovů a věci nabyté nájemce z finančního leasingu a zvířata základního stáda a tažná zvířata.

Technické zhodnocení – je zvýšení použitelnosti nebo účinnosti majetku, změna účelu užívání, modernizace (rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku) a rekonstrukce (má za následek změnu účelu majetku nebo technických parametrů charakteristických veličin).

Má vliv na zvýšení vstupní ceny majetku a lze je provést jak u majetku H tak N. Jako součást dlouhodobého majetku bude dokončené technické zhodnocení NM, pokud si během roku vyžádalo náklady vyšší než 60 000 Kč, u DHM pak 40 000 Kč.

Náklady na opravy a udržování DHM – nezvyšují hodnotu majetku, jsou považovány za náklady běžného období:

oprava – odstranění částečného fyzického opotřebení nebo poškození věci za účelem uvedení do provozuschopného stavu,

udržování – pravidelná péče za účelem zpomalení fyzického opotřebení, předcházení poruchám a odstraňování drobnějších závad (mazání, leštění, natírání).

Dlouhodobý finanční majetek

Cílem je uložit volné peněžní prostředky aby přinášely užitek ve formě dividend, úroků, kapitálového zhodnocení. Patří sem:

majetkové podíly v jiném podniku, nesoucí právo na dividendy nebo podíly na zisku,

jiné c. p. majetkového charakteru (podílové listy investičních společností a investičních fondů) v držení podniku déle než 1 rok, které drží se záměrem kapitálově je zhodnotit,

dlužné c. p. a půjčky poskytnuté jiným podnikům s dobou platnosti delší než 1 rok, které přinášejí výnosy v podobě úroku,

dlouhodobý majetek pronajatý v rámci smlouvy o nájmu podniku (pronájem komplexu), nesoucí výnos v podobě inkasa nájemného,

dlouhodobé termínované vklady peněžních prostředků, nesoucí výnosový úrok.

Oceňování dlouhodobého majetku

Pořizovací cenou – majetek pořízený nákupem (dodavatelsky). Součástí PC nejsou tyto náklady:

smluvní pokuty a úroky z prodlení,

výdaje na přípravu pracovníků pro budované provozy a zařízení,

výdaje na biologickou rekultivaci,

výdaje spojené s přípravou a zabezpečením výstavby vzniklé při uvedení do užívání,

výdaje na opravu a udržování DHM,

kursové rozdíly.

Vlastními náklady – majetek pořízený vlastní činností (jen v případě, že byla reprodukční cena tohoto majetku vyšší).

Reprodukční pořizovací cenou – majetek nabytý bez úplaty (darovaný, nově zjištěný – přebytek při inventarizaci, bezúplatně nabytý na základě smlouvy o koupi najaté věci, majetek vytvořený vlastní činností, pokud byly vlastní náklady vyšší). Cena stanovena odborným odhadem – cena, za kterou by byl H a NM pořízen v době, kdy se o něm účtuje.

Pokud je účetní jednotce poskytnuta dotace na dlouhodobý majetek, tato dotace snižuje cenu, v níž je dlouhodobý majetek oceňován.

Dlouhodobý finanční majetek se oceňuje cenou vstupní.

Při oceňování ke konci rozvahového dne se berou v úvahu všechna předvídatelná rizika, ztráty i všechna snížení hodnoty majetku bez ohledu na to, zda jsou výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta. Snížení hodnoty majetku:

trvalé – vyjadřují odpisy,

přechodné – tvorba opravných položek. Inventarizační komise zjistí výrazně nižší užitnou hodnotu majetku, než je jeho ocenění v účetnictví.

Pořizování dlouhodobého majetku

nákupem,

vytvořením vlastní činností (ve vlastní režii),

nabytím práv k výsledkům dušení tvořivé činnosti,

bezúplatným nabytím (darováním),

převodem podle právních předpisů,

přeřazením z osobního užívání do podnikání,

vkladem společníka do obchodní společnosti,

zvláštní formou pořízení majetku je finanční leasing.

Odpisování dlouhodobého majetku

DHM a DNM se v průběhu času postupně opotřebovává a pořizovací výdaje s ním spojené se ve formě odpisů rozpouštějí do výsledku hospodaření řady účetních období. Odpisy jsou složkou provozních nákladů a vyjadřují snižování hodnoty majetku postupným fyzickým opotřebením nebo morálním zastaráváním za účetní období.

Odpisován není DFM a část DHM (pozemky, kulturní památky, umělecká díla a sbírky).

Druhy odpisů:

účetní – vstupují do systému účetnictví jako náklad v běžném období, mají odpovídat reálnému opotřebení majetku, a proto je stanovení způsobu jejich výpočtu v pravomoci účetní jednotky,

daňové – pro daňové účely při výpočtu daně z příjmů, nepřihlížejí ke specifickým podmínkám podniku, jejich výše je stanovena zákonem o dani z příjmů.

Při stanovení výše účetních odpisů se vychází z následujících metod odpisování podle míry opotřebení majetku v běžných podmínkách používání:

odpisy časové – vychází se z doby použitelnosti majetku. V rámci této metody se odpisy dále člení na:

rovnoměrné, lineární – každý rok se do nákladů zahrne stejná výše odpisů,

zrychlené – umožňují odepsat majetek rychleji než při užití lineárních odpisů (metoda DDB – zmenšujícího se zůstatku a SYD – metoda sumace čísel).

odpisy výkonové – vychází se z výkonu, tj. množství vyrobených jednotek, odhaduje se množství výkonů, které lze při užívání majetku vyrobit či provést.

Daňové odpisy – nástroj daňové optimalizace, jejich smyslem není vyjádřit snížení hodnoty majetku. Poplatník musí respektovat ustanovení zákona o daních z příjmů. Případný rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy je nutné promítnout v daňovém přiznání, tj. o tento rozdíl je třeba daňový základ zvýšit nebo snížit – vznik odložené daňové povinnosti (zjišťuje se u účetních jednotek, které tvoří skupinu podniků a u účetních jednotek, které musí mít účetní závěrku ověřenou auditorem).

Zákon o daních z příjmů stanoví:

zatřídění DHM do pěti odpisových skupin,

způsoby odpisování DHM – rovnoměrné a zrychlené,

roční odpisová procenta a koeficienty,

postup výpočtu rovnoměrných a zrychlených odpisů.

Jsou nástrojem finanční politiky státu a do jisté míry regulují výnos daně z příjmů (zvýšení daňově uznatelné náklady, tím menší daň a podpora jejich podnikání nebo naopak).

Vyřazení DNM a DHM

fyzická likvidace,

prodej,

bezúplatný převod (darování),

zjištění manka a škody,

přeřazení z podnikání do osobního užívání.

Opravná položka k nabytému majetku je rozdíl:

buď mezi oceněním nabytého souboru majetku jednou částkou (např. kupní cenou, nejsou-li náklady související s pořízením) a souborem ocenění jednotlivých složek souboru majetku v účetnictví privatizovaného, prodávajícího nebo vkládajícího podniku, po snížení o převzaté závazky,

nebo mezi oceněním nabytého souboru majetku (např. kupní cenou, nejsou-li náklady spojené s pořízením) a souhrnem individuálně přeceněných jednotlivých složek souboru majetku na základě posudku znalce, sníženým o převzaté závazky.

Aktivní – kupní cena je vyšší než ocenění – nakoupili jsme dráž

Pasivní – kupní cena je nižší než ocenění – nakoupili jsme levněji

Účtování o pronájmu DHM

Formy leasingu

operativní – majetek je po skončení smlouvy vrácen zpět pronajímateli, doba pronájmu je kratší než doba životnosti pronajatého zařízení, nájemní smlouva,

finanční – s následným převodem vlastnických práv na nájemce při ukončení pronájmu (odkup pronajaté věci na konci pronájmu), leasingová smlouva, splátkový kalendář.

Krátkodobý a dlouhodobý finanční majetek, jeho zobrazení v účetnictví.

Do dlouhodobého finančního majetku patří:

majetkové účasti – rozumí se jimi cenné papíry nebo podíly, které zakládají rozhodující (více než 50 % podíl), resp. Podstatný vliv (podíl vyšší než 20 %, avšak nižší než 50 %) na podnikání jiné účetní jednotky,

realizovatelné cenné papíry a podíly – představují c. p., resp. Podíly, které zakládají nižší než 20 % podíl na podnikání jiné účetní jednotky. Tyto papíry a podíly nedrží účetní jednotka za účelem obchodování veřejných trzích.,

dlouhodobé dlužné cenné papíry držené do splatnosti – dluhopis, směnka, která má stanovenou splatnost, a účetní jednotka jej pořizuje se záměrem vlastnit jej až do dne splatnosti,

půjčky – poskytované účetní jednotkou podnikům ve skupině, ostatní s dobou splatnosti delší než jeden rok (např. vklad tichého společníka do společnosti),

ostatní dlouhodobý finanční majetek – nakoupené obligace a jiné dluhopisy, pokladniční poukázky, vkladové listy nebo termínované vklady se splatností delší než jeden rok a dlouhodobý majetek pronajatý v rámci smlouvy o nájmu podniku.

Krátkodobý finanční majetek zahrnuje:

cenné papíry k obchodování (majetkové i úvěrové povahy),

dlužné cenné papíry se splatností do 1 roku,

nakoupené vlastní akcie a nakoupené vlastní dluhopisy,

ostatní realizovatelné cenné papíry – majetkové cenné papíry (akcie, podílové listy, ostatní realizovatelné cenné papíry) a nakoupené dlužné c. p. (obligace, vkladové listy), u nichž je předpokládaná doba držení do jednoho roku.

Oceňování DFM je stanoveno zákonem na úrovni pořizovací ceny včetně emisního ážia (rozdíl mezi nominální a vyšší prodejní cenou). Do pořizovací ceny c. p. a podílů jsou zahrnuty vedlejší náklady související s pořízením např. poplatky a provize makléřům, poradcům, burzám.

Do pořizovací ceny c. p., resp. Podílů nevstupuje úrok z úvěru na pořízení c. p. nebo podílů a náklady spojené s jejich držbou.  (účet 043 – Pořízení DFM nebo 259 – v případě krátkodobého FM).

Charakteristika oběžného majetku, jeho zobrazení v účetnictví

Vymezení zásob – složky oběžného majetku získané nákupem nebo vlastní výrobou a určené k jednorázové spotřebě. Představují nejméně likvidní složku v oběžných aktivech. Zahrnují dvě velké skupiny:

Nakupované zásoby:

Materiál – suroviny, palivo, pomocné látky, obaly a náhradní díly, které budou tvořit hmotnou podstatu výrobku nebo se zcela spotřebují na prováděnou činnost jako zpracovací látky, např. čisticí prostředky, kancelářské potřeby apod.,

Zboží – samostatné movité věci nakupované za účelem dalšího prodeje v nezměněné podobě.

Zásoby vlastní výroby jsou výrobky, ať už dohotovené a určené k realizaci nebo nedokončené výrobky a polotovary.

Oceňování zásob

Při pořízení

Nakupované zásoby – ve skutečných pořizovacích cenách. Složky pořizovací ceny: cena pořízení (fakturovaná částka) + náklady s pořízením související (přepravní náklady na pořízení, náklady na zprostředkovatelskou provizi za nákup zásob, pojistné při přepravě, náklady na úpravu zásob, clo u dovážených zásob, množstevní slevy, příp. skonto. DPH – u neplátců daně z přidané hodnoty).

Zásoby vytvořené vlastní činností – se oceňují skutečnými vlastními náklady. Toto ocenění může být stanoveno na úrovni:

Přímých nákladů spojených s výrobou (přímý mat., přímé mzdy a ostatní přímé náklady),

Vlastních nákladů výroby (přímé náklady + výrobní režie – část nepřímých Ná vztahující se k výrobě),

Vlastních nákladů výkonu (vlastní Ná výroby a správní režie, popř. zásobovací režie).

Zásoby získané bezúplatně (dary, odpad, přebytky) – ocení se na základě odborného odhadu jejich užitné hodnoty tzv. reprodukční pořizovací cenou.

Při úbytku, při výdeji zásob do spotřeby

metoda FIFO (první do skladu, první ze skladu),

metoda LIFO (poslední do skladu, první z něho ven) – u nás není povolena,

ocenění úbytku váženým aritmetickým průměrem z pořizovací ceny

proměnlivým – po každém novém přírůstku určitého druhu mat. se zjišťuje i nový průměr

periodickým – průměr se vypočítá jako jediný za určité období ne delší jednoho měsíce

ocenění pevně stanovenou cenou pořízení – účetní jednotka si předem stanoví pevnou cenu pořízení. V analytické evidenci lze pořizovací cenu zásob rozložit na předem stanovenou cenu pořízení a odchylky od skutečné ceny pořízení. Při vyskladnění materiálu je nutno vypočítat průměrné procento cenového rozdílu (% odchylek):

Výše odchylek připadající na spotřebovaný materiál se vypočítá:

Výše odchylek = spotřeba materiálu * průměrné procento cenového rozdílu /100

Účtování o zásobách

Způsob A – používají účetní jednotky, které musí mít závěrku ověřenu auditorem. V průběhu účetního období používají účet Pořízení zásob (kalkulační účet, na kterém se evidují náklady spojené s pořízením zásob). Příjem zboží se zaúčtuje na účet Zásoby na skladě. Spotřeba se účtuje do nákladů.

Způsob B – v průběhu roku se nepoužívají účty Pořízení zásob a Zásoby na skladě (používá se jen na začátku a na konci roku). Náklady spojené s pořízením zásob se účtují přímo do spotřeby už v okamžiku pořízení.

Účtování zásob vlastní výroby – oceňují se na základě kalkulací vlastními náklady. Do ceny započítáme jen přímé náklady a podíl výrobní režie. Nezáleží přitom na stupni dohotovenosti. Nedokončené výrobky jsou v podstatě přímý materiál, který prošel alespoň první výrobní operací a nebyl dohotoven ani v rámci jedné etapy zpracování. Polotovar je výstup z ukončené etapy zpracování a bude předán k dalšímu zpracování v rámci jednoho výrobního procesu. Výrobky jsou dokončené z hlediska zpracování v rámci výrobního procesu a jsou určeny k realizaci.

Způsob A – v průběhu účetního období se přírůstky zásob vlastní výroby oceněné vlastními náklady zaúčtují na vrub (Má dáti) účtu účtové skupiny 12 – Zásoby vlastní výroby a ve prospěch účtu účtové skupiny 61 – Změny stavu vnitropodnikových zásob. Vyskladnění – Má dáti 61 a Dal 12 – Zásoby vlastní výroby.

Způsob B – v průběhu účetního období se přírůstky nebo úbytky zásob vlastní výroby neúčtují, sledují se pouze vlastní náklady na jejich výrobku na příslušných nákladových účtech. Při uzavírání účetních knih se zaúčtují počáteční stavy zásob vlastní výroby jako snížení majetku a snížení výnosů. Konečné stavy zjištěné podle inventarizace se zaúčtují jako zvýšení majetku a zvýšení výnosů.

Účtování prodeje výrobků

úbytek výrobků na skladě (snížení výnosů ve vlastních nákladech) – Má dáti – změna stavu výrobků, Dal – výrobky

přírůstek majetku a zvýšení výnosů ve smluvní ceně – prodejní – Má dáti odběratelé, Dal tržby za vlastní výrobky.

Rozdíl mezi tržbami v prodejních cenách a vlastními náklady prodaných výrobků je hospodářský výsledek z prodeje výrobků, kterým je zisk nebo ztráta.

Účtování materiálu (zboží) na cestě a nevyfakturovaných dodávek

Při uzavírání účetních knih dochází k těmto účetním případům:

materiál na cestě – účetní jednotka obdržela dodavatelskou fakturu za materiál, ale vlastní dodávka dosud nedošla. Kalkulační účet Pořízení materiálu nesmí mít na konci účetního období zůstatek, proto nepřevzatý materiál přesuneme na účet Materiál na cestě (účet rozvahový – aktivní),

nevyfakturovaná dodávka – materiál již byl dodán, ale dodavatelská faktura do data sestavování účetní závěrky nedošla. Vyhotoví se interní účetní doklad a vyúčtujeme materiál na Dohadnou položku pasivní.

Účtování inventarizačních rozdílů

skutečný stav je nižší než stav skladové evidence – manko. Manko do normy (norma přirozeného úbytku – rozplach, vysychání), nepovažuje se na mimořádný náklad, účtuje se jako normální spotřeba. Manko nad normu – MD – Manka a škody, D – Materiál na skladě (musí být podán návrh, jak vyřešit zjištěné inventarizační rozdíly, zaviněné manko musí být předepsáno k náhradě – MD Pohledávky za zaměstnanci, D Ostatní provozní výnosy).

Skutečný stav je vyšší než stav podle skladové evidence – přebytek. Chybné účtování (MD Materiál na skladě, D Spotřeba materiálu). Nebo přebytek jako ostatní provozní výnos (MD Materiál na skladě, D Ostatní provozní výnosy).

Rozdíl mezi mankem a škodou:

Zúčtovací vztahy aktivní a pasivní, jejich zobrazení v účetnictví. Obsahové vymezení a členění pohledávek, závazků. Podstata rezerv. Dohadné položky.

Účty pohledávek a závazků slouží k zaúčtování vztahů účetní jednotky k okolí

k obchodním partnerům (dodavatelům a odběratelům) – obchodní styk

k zaměstnancům

k institucím sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění

k finančním a jiným orgánům (státní rozpočet, správní organy a jiné (pojišťovny, celnice, ) osoby)

Některé účty mají aktivní nebo pasivní zůstatek

Zásada zákazu kompenzace

Zásada okamžiku realizace

Zařazení závazků a pohledávek v účtové osnově

účtová třída 3 – pohledávky krátkodobé a dlouhodobé a závazky krátkodobé

účtová třída 4 – závazky dlouhodobé

31 – Pohledávky z obchodních vztahů

32 – Krátkodobé závazky z obchodních vztahů

33 – Zúčtování se zaměstnanci ze závislé činnosti

34 – Zúčtování s finančními orgány

35 – Pohledávky ke společníkům a sdružení

36 – Závazky ke společníkům a sdružení

37 – Jiné pohledávky a závazky

38 – Přechodné účty aktiv a pasiv

39 – Opravná položka k zúčtovacím vztahům a vnitřní zúčtování

Oceňování pohledávek a závazků

nominální cena – tj. cena jmenovitá, dohodnuta při vzniku vztahu s odběratelem a dodavatelem

pohledávky za zahraničními odběrateli – devizy nákup

závazky vůči zahraničním dodavatelům – devizy prodej

Pohledávky a závazky z obchodního styku

Evidence obchodních pohledávek a závazků

podle doby splatnosti

o          krátkodobé (splatné do 1 roku)

o          dlouhodobé (splatné nad 1 rok)

podle místa vzniku

o          tuzemské

o          zahraniční

Pohledávky – účtová skupina 31

311 – Odběratelé

312 – Směnky k inkasu

313 – Pohledávky za eskontované cenné papíry

314 – Poskytnuté provozní zálohy

315 – Ostatní pohledávky

Závazky – účtová skupina 32

321 – Dodavatelé

322 – Směnky k úhradě

324 – Přijaté zálohy

325 – Ostatní závazky

326 – Závazky vůči klientům

327 – Závazky vůči trhům

Zahraniční pohledávky a závazky

při úhradě devizových faktur vznikají vlivem pohybu kurzu kursové rozdíly, které účetní jednotka zaúčtuje podle charakteru do

o             nákladů na účet 563 – Kurzové ztráty

o             do výnosů na účet 663 – Kurzové zisky

Směnky

Směnka jako nástroj platebního styku, jako úvěrový platební prostředek vyplývající z dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Účtujeme na účtech:

312 – Směnky k inkasu

322 – Směnky k úhradě

478 – Dlouhodobé směnky k úhradě

Vlastní směnky

Cizí směnky

Směnka cizí na vlastní řad

Směnka musí být vyhotovena v předepsané formě a musí mít určité náležitosti.

oceňují se v nominální hodnotě, která zahrnuje fakturovanou částku (smluvní cena + DPH) a úrok.

312 - Směnky k inkasu

V obchodním styku obdrží dodavatel směnku od odběratele namísto hotového (bezhotovostního) placení. Dodavatel má u odběratele směnečnou pohledávku – směnku k inkasu.

Směnečná pohledávka je výhodnější než jiná, protože zaplacení směnky lze vymáhat přísněji.

Eskont směnky

Majitel směnky může směnku postoupit (prodat) směnku bance a požádat ji o směnečný úvěr. Při eskontu si banka sráží úrok ve formě diskontu. Poskytnutý úvěr je menší než nominále směnky.

322 - Směnky k úhradě

účtování u odběratele

Poskytnuté a přijaté provozní zálohy (nákup zboží, materiálu, služeb)

314 – Poskytnuté provozní zálohy (účtování u odběratele)

aktivní účet

vyjadřuje pohledávku

324 – Přijaté zálohy (účtování u dodavatele)

pasivní účet

představuje závazek

Zúčtování se zaměstnanci a institucemi – účtová skupina 33*

331 – Zaměstnanci

333 – Ostatní závazky vůči zaměstnancům

335 – Pohledávky za zaměstnanci

336 – Zúčtování s institucemi sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění

Evidují se zde pohledávky a závazky plynoucí z pracovně-právních vztahů se zaměstnanci (pracovní smlouva).

Zúčtování daní a dotací – účtová skupina 34

341 – Daň z příjmů

342 – Ostatní přímé daně

343 – Daň z přidané hodnoty

345 – Ostatní daně a poplatky

Vztahy vůči

finančnímu orgánu

státnímu rozpočtu

správním orgánům

jiným osobám

Není zde respektována zásada zákazu kompenzace pohledávek a závazků, neboť se daňové pohledávky a závazky považují za zúčtovací vztahy ke stejnému subjektu.

Základní struktura daní*

přímé

nepřímé

Plátce daně – ten, kdo odvádí daň finančnímu úřadu

Poplatník – ten, jehož příjmů se daň týká

341 – Daň z příjmů

Účet slouží k evidenci daně z příjmů právnických osob, kdy podnik je poplatníkem (hradí daň „ze svého“) i plátcem (výběrčí daně, daň vypočte a odevzdá finančnímu úřadu).

Podle Postupů o účtování je tato daňová povinnost ekonomicky nutným nákladem souvisejícím s podnikatelskou činností. Daň z příjmů je nákladem běžného účetního období. Svým charakterem je určitou úhradou, kterou podnik platí státu za jím poskytované služby, např. za tržní prostředím, bezpečnost, svobodné podnikání apod.

Daňová povinnost se člení na:

daň z příjmů z běžné činnosti (zahrnující činnost provozní a finanční),

daň z příjmů z mimořádné činnosti.

Daň splatná se zjistí na základě daňového základu k dani z příjmů a sazby určené zákonem o dani z příjmů.

Odložená daň se vypočte za každou činnost při uzávěrce účetních knih z dočasného rozdílu mezi ročními účetními a daňovými odpisy vztahujícími se k dané činnosti.

342 – Ostatní daně*

Účet slouží k evidenci

daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a

daní vybíraných srážkou u zdroje (z dividend akcionářů, z podílu společníků na zisku).

343 – Daň z přidané hodnoty*

Zdaňuje se jí přidaná hodnota zboží a služeb (nově vytvořená hodnota, přidaná na daném stupni k hodnotě předchozího stupně) – sazby jsou 22 % a 5 %.

Daň z přidané hodnoty je nepřímou daní.

DPH je upravena zákonem č 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších změn a doplňků.

345 – Ostatní daně a poplatky

účet slouží k evidenci

Daň z nemovitostí a z jejich převodu, daň silniční, daň dědická, darovací a daň k ochraně životního prostředí (podnik je poplatníkem). Účtují se jako náklad na příslušný účet účtové skupiny 53 – Daně a poplatky

Spotřební daň – nepřímá daň. Neovlivňuje hospodářský výsledek, je podnikově neutrální. Podnik je plátcem daně, poplatníkem je spotřebitel.

Poplatky, které podnik hradí podle příslušných právních předpisů státním a obecním úřadům.

Spotřební daně

Prodej výrobků podléhající spotřební dani

Účtování dotací

dotace – nenávratný příjem peněžních prostředků

346 – Dotace ze státního rozpočtu

347 – Ostatní dotace

Dotace představují účelové prostředky na:

• na úhradu nákladů – provozní dotace – účet 648 – Ostatní provozní výnosy
• na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku a ne jeho technické zhodnocení – investiční dotace – účet 04. Pořízení hmotných a nehmotných aktiv. Taková dotace snižuje pořizovací cenu tohoto majetku.
• Na úhradu nezahrnovaných do pořizovací ceny dlouhodobého majetku a technického zhodnocení se účtují ve prospěch finančních výnosů 668 – Ostatní finanční výnosy.

Účtové skupiny 35 – Pohledávky a 36 – Závazky

364 – Závazky ke společníkům při rozdělování zisku

evidují se zde závazky, které vyplývají z rozdělování zisku

354 – Pohledávky za společníky při úhradě ztráty

evidují se zde pohledávky za společníky při úhradě ztráty (viz společenská smlouva)

Ostatní pohledávky za společníky (355) a ostatní závazky ke společníkům (365) z titulu půjček

366 – Závazky ke společníkům a členům družstva ze závislé činnosti (účtování na účtu 366 je obdobně jako u účtu 331 – Zaměstnanci)

časové rozlišení

kursové rozdíly aktivní a pasivní

dohadné účty aktivní a pasivní

391 – Opravná položka k pohledávkám

Zákonné opravné položky – daňově uznány –tvoří se v zákonem stanovené výši prostřednictvím účtu - 558 – tvorba zákonných opravných položek.

Za daňově uznatelné se považují opravné položky:

k pohledávkám za dlužníky v konkurzním a vyrovnávacím řízení

k určitým pohledávkám za dlužníky v zahraničí

k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. 12. 1994, pokud splňují stanovená kritéria.

Opravné položky nad rámec zákona, které jsou tvořeny v souladu s účetními principy, ale nejsou daňově uznány – účet 559 – Tvorba opravných položek.

Opravné položky se tvoří do nákladů. Pokud inventarizace v následujícím období neprokáže opodstatněnost výše opravné položky, zruší (či sníží) se ve prospěch výnosů.

Účty opravných položek nesmí mít aktivní zůstatek (jinak by se totiž zvyšovala hodnota majetku, což je nežádoucí. Odporuje to zásadě opatrnosti).

Příklad:

Odběratel Y je ke konci roku v tíživé finanční situaci. Naše pohledávka vůči němu představuje částku 170 tis. a od její splatnosti uplynuly 4 měsíce. Lze předpokládat, že od něj obdržíme jen 30 % pohledávky, tj. 51 tis. Vytváříme proto opravnou položku nad rámec zákona (ten připouští její tvorbu nejdříve po uplynutí 6 měsíců od konce sjednané lhůty splatnosti).

Účtování k 31. 12.

Účtování v příštím roce:

Odběratel uhradil 50 tis. a od té doby je podle sdělení policie neznámého pobytu. Zbytek pohledávky byl proto jednorázově odepsán do nákladů. Pohledávku sledujeme dále v analytické evidenci k účtu 546.

Rezervy – představují pro podnik cizí zdroj, cizí kapitál. Jsou specifickým typem závazků, pro něž jsou charakteristické dva rysy:

neurčité časové určení – nevíme přesně, kdy nastane skutečnost, k níž se závazek vztahuje,

neznáme částku – závazek musí být spolehlivě odhadnut.

Členění rezerv:

zákonné – na opravy DHM, nesmí být tvořena pouze 1 zdaňovací období, možno vytvářet na majetek v 2 – 5 odpisové skupině (ne na modernizaci, rekonstrukci, na pravidelně se opakující opravy a na majetek určený k likvidaci).

Ostatní – upravena vnitřním předpisem účetní jednotky, např. rezerva na opravu osobního auta. Tyto rezervy zákon o daních z příjmů neuznává jako náklad nezbytný k dosažení a udržení příjmů. Tyto rezervy jsou tvořeny ve shodě se zákonem o účetnictví. Mohou se tvořit na rizika či ztráty z podnikání. V případě, že rizika či ztráty jsou známy na základě současných skutečností. Nelze tvořit obecné, neidentifikovatelné rezervy (např. podnikatelská rizika).

Vlastní kapitál a jeho zobrazení v účetnictví. Obsahové vymezení a struktura vlastního kapitálu, rozdělení výsledku hospodaření.

Účtová třída 4 – Kapitálové účty a dlouhodobé závazky obsahuje tyto účtové skupiny, které se týkají vlastního kapitálu:

základní kapitál a kapitálové fondy (účtová skupina 41),

fondy ze zisku a převedené výsledky hospodaření (účtová skupina 42),

výsledky hospodaření (účtová skupina 43).

Právní formy podnikání – viz. obchodní právo

Základní kapitál obchodní společnosti je peněžním vyjádřením souhrnu peněžitých i nepeněžitých (ocenění na základě posudku dvou znalců) vkladů všech společníků do společnosti. Vytváří se povinně v akciové společnosti, ve společnosti s ručením omezeným a komanditní společnosti. Jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku.

Zvýšení základního kapitálu:

akciová společnosti – upsáním nových akcií, vydáním dluhopisů s právem jejich výměny za akcie, z vlastních zdrojů,

společnost s ručením omezeným – nové peněžní či nepeněžní vklady do společnosti, z vlastních zdrojů,

družstvo – další členské vklady, z vlastních zdrojů.

Zvýšení základního kapitálu akciové společnosti upsáním nových akcií

Při zvyšování účtujeme již v okamžiku úpisu či převzetí vkladu, zvýšení základního zapisovaného kapitálu v obchodním rejstříku proběhne později. Do doby provedení zápisu evidujeme proto zvýšení na zvláštním, k tomu vymezeném účtu Změny základního kapitálu (účet 419).

Zvýšení základního kapitálu vydáním dluhopisů s právem výměny za akcie

Tomuto způsobu zvýšení základního kapitálu předcházelo vydání dluhopisů vyměnitelných nebo prioritních, s nimiž je spojeno právo majitelů na výměnu jejich jmenovité hodnoty za jmenovitou hodnotu akcií ve stanovené lhůtě po předložení. Jde o tzv. zvýšení základního kapitálu.

Emitované dluhopisy byly zaúčtovány jako cizí zdroj podle doby splatnosti buď na účtu Emitované krátkodobé dluhopisy (účet 241) nebo na účtu Emitované dluhopisy (473). Tento závazek vyplývající z dluhopisů se při výměně dluhopisů přemění na vlastní kapitál.

Zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů

Může být provedeno na základě rozhodnutí valné hromady po schválení řádné nebo mimořádné účetní závěrky. Čistý zisk, který byl dosažen v předcházejícím účetním období, se použije po povinném přídělu do zákonného rezervního fondu, popř. do dalších fondů vytvářených ze zisku též ke zvýšení základního kapitálu. Zvýšení ZK se provede:

vydáním nových akcií,

zvýšením jmenovité hodnoty dosavadních akcií (jejich výměnou nebo překolkováním).

Snížení ZK – výše ZK nesmí klesnout pod stanovený limit:

akciová společnost – zničení vlastních akcií, vzetí akcií z oběhu, snížení jmenovité hodnoty vydaných akcií, upuštění od vydání nesplacených akcií,

společnost s ručením omezeným – snižuje ZK rozhodnutím valné hromady v důsledku ztrátovosti společnosti, vystoupení společníka ze společnosti,

družstvo – snižuje ZK rozhodnutím členské schůze.

Zničení vlastních akcií – vykoupené akcie nebyly ve stanovené lhůtě prodány a musely být zničeny. Vlastní akcie jsou evidovány v pořizovací ceně, tj. v ceně, za kterou byly vykoupeny. Zničení akcií se odepíše v této ceně z účtu Vlastní akcie (účet 252), základní kapitál se sníží o jejich jmenovitou hodnotu a rozdíl se promítne do vlastního kapitálu podle rozhodnutí účetní jednotky, a to následně po zápisu do obchodního rejstříku.

Emisní ážio (účet 412):

vzniká při zvyšování ZK upisováním nových akcií a vkladů,

rozdíl mezi jmenovitou (nominální) hodnotou akcie a jejím emisním kurzem (akcie se prodává dráž, než je její jmenovitá hodnota).

Ostatní kapitálové fondy

přijaté dary,

přebytek při inventarizaci u neodpisovaného dlouhodobého majetku.

Fondy tvořené z nerealizovaného zisku/ztráty – tato část vlastních zdrojů pochází z rozdílu mezi dosavadní účetní hodnotou některých aktiv a jejich přeceněním, přičemž se může jednat o dva odlišné případy, pro něž jsou vytvořeny samostatné účty:

a)      účet 414 – oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků – tento účet je určen pro zúčtování změn reálných hodnot k rozvahovému dni realizovatelných cenných papírů (účet 063 a účet 257), s nimiž se nebude obchodovat na veřejném trhu. Jako reálná hodnota se použije tržní hodnota, kvalifikovaný odhad nebo ocenění podle zvláštních právních předpisů.

b)      Účet 418 – oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách – tento účet se používá při přeměnách společnosti (fúze, akvizice) v případech, kdy právní předpis vyžaduje ocenění jmění posudkem znalce.

Fondy tvořené z realizovaného zisku (účty 421 až 427) – tvoří se z disponibilního (čistého) zisku, tvorbu a čerpání upravuje obchodní zákoník. Rozlišujeme fondy:

zákonné – slouží ke krytí ztrát společnosti, způsob tvorby a výši zákonných fondů upravuje obch. Zákoník (zákonný rezervní fond povinně vytváří a. s. a s. r. o., nedělitelný fond tvoří družstva).

Statutární a ostatní fondy – dobrovolné, podle potřeb podniku, tvorba a použití je zakotvena ve stanovách a společenských smlouvách, např. příspěvek na rekreaci zaměstnanců, na kulturní pořady a sportovní akce.

Výsledky hospodaření

Součástí vlastního kapitálu je i výsledek hospodaření. Dosahování zisku je podmínkou trvání podniku. Tento výsledek se sleduje ve dvou položkách:

kumulovaný výsledek minulých let – Nerozdělený zisk minulých let (428) a Neuhrazená ztráta minulých let (429),

výsledek hospodaření (zisk/ztráta) za skončené účetní období. Protože jeho rozdělení podléhá schvalovacímu řízení obchodní společnosti, eviduje se do doby jeho rozdělení na účtu Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení (účet 431). K okamžiku uzavírání účetních knih v následujícím účetním období nesmí mít tento účet zůstatek. Nebylo-li do té doby rozhodnuto o použití výsledku hospodaření, převede se zůstatek účtu v případě zisku ve prospěch účtu Nerozdělený zisk minulých let nebo v případě ztráty na vrub účtu Neuhrazená ztráta minulých let.

Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení v případě zisku se rozděluje prostřednictvím účtu 431 v pořadí:

povinný příděl do rezervního fondu,

úhrada neuhrazené ztráty,

rozdělení podle stanov a valné hromady (zvýšení základního kapitálu, na výplatu dividend, na výplatu odměn pro zaměstnance a funkcionáře).

Pokud má výsledek hospodaření formu ztráty, je možno ji uhradit:

ze zisku minulých let,

z rezervního fondu,

ze statutárních fondů,

úhradou od společníků.

Jestliže uvedené zdroje nestačí na pokrytí ztráty, lze její část převést na účet Neuhrazená ztráta minulých let.

Účet individuálního podnikatele (491) – fyzická osoba (podléhá dani z příjmů fyzických osob), zapsaná v obchodním rejstříku, má povinnost vést podvojné účetnictví. Na tomto účtu se zachycují osobní vklady, osobní výběry a dary.

Časové rozlišení. Příčiny vzniku, charakteristika základních typů, jejich projevy v účetních výkazech.

Při výpočtu HV účetního období se požaduje, aby se Ná a Vý vykazovaly v období, kdy nastaly bez ohledu na to, zda se uskutečnily s nimi spojené peněžní toky (příjem a výdaj peněžních prostředků). Znamená to:

vyloučit z Ná a Vý ty operace, které byly v běžném období zaúčtovány, ale časově souvisejí s příštími (budoucími) obdobími (náklady a výnosy příštích období).

zahrnout do Ná a Vý ty operace, které účtovány dosud nebyly, ale věcně s běžným účetním obdobím souvisejí (výdaje příštích období, příjmy příštích období).

Členění přechodných položek – v rozvaze se člení na:

přechodná aktiva a zahrnují:

náklady příštích období,

příjmy příštích období,

dohadné účty aktivní.

přechodná pasiva, která zahrnují:

výnosy příštích období,

výdaje příštích období,

dohadné účty pasivní.

Časové rozlišení sledujeme na účtech 381 – 385. Na těchto účtech se evidují případy, kdy známe:

věcné vymezení (titul) účel vynaložené částky,

výše (přesnou částku),

účetní období, k němuž částka hospodářsky patří.

Náklady příštích období – přeplatky nákladů, náklady zaplacené předem – představují výdaje uskutečněné v běžném období, např. nájemné zaplacené dopředu, předplatné, náklady na zařazení většího rozsahu drobného majetku do užívání, první velká splátka u leasingu.

Komplexní náklady příštích období – jsou tvořeny takovými výdaji běžného účetního období, které se vztahují k určitému účelu, např. náklady na přípravu a záběh nové výroby, náklady na technický rozvoj, náklady na dlouhodobou propagaci. Nemohou ovlivňovat výsledek hospodaření běžného období, protože výroby nebyla ještě zahájena, proto jsou náklady aktivovány přes účet výnosový do aktiv a postupně zúčtujeme do nákladů příštích období nejpozději však do 4 let.

Příjmy příštích období – nedoplatky výnosů – představují výnosy běžného období, za které nebyl vyinkasován příjem a které nejsou vedeny na účtech pohledávek (nebyly vyfakturovány ke konci rozvahového dne). Jde např. o provedené, ale dosud nevyúčtované práce a služby, nájemné přijaté pozadu, výnosové provize, nevyúčtovaný bankovní úrok, který dokáže účetní jednotka vypočítat.

Výnosy příštích období – přeplatky výnosů, předplacené výnosy – jsou dopředu přijaté peněžní příjmy, které věcně souvisejí s příštím obdobím, takže nemohou být uznány jako výnosy běžného období. Např. nájemné přijaté předem, přijaté předplatné.

Výdaje příštích období – nedoplatky nákladů – jsou takové budoucí výdaje peněžních prostředků, které věcně souvisejí s běžným obdobím a je tudíž žádoucí, aby byly tomuto období v odpovídající výši přiřazeny. Jedná se např. o nájemné placené pozadu, prémie a odměny vyplácené po skončení roku.

Specifickým případem jsou položky dohadné (aktivní a pasivní). Vztahují se k takovým pohledávkám a závazkům, jež souvisejí s vykazovaným obdobím, ale které nelze jako řádnou pohledávku či závazek vykázat, protože pro to chybí náležitý doklad, např.:

situace k rozvahovému dni, kdy na nakoupený a přijatý materiál nedošla faktura – zaúčtujeme jako dohadnou položku pasivní,

pojišťovna do konce roku nepotvrdila náhradu škody (výši škody musíme odhadnout – zásada opatrnosti – raději uvést nižší částku než je pravděpodobná výše náhrady).

Pojem a obecná charakteristika nákladů, výnosů, výsledku hospodaření

Vymezení pojmů náklad, příjem, výnos, výdaj

Náklad/výnos vzniká v okamžiku, kdy účetní jednotce vzniká povinnost zaúčtovat zvýšení/snížení stavu majetku. Tato povinnost je vyjádřením realizačního principu.

Příjem/výdaj představuje skutečné zvýšení/snížení stavu aktiv (majetku), tj. příjem/vydání peněžních prostředků. Příjem/výdaj je účetní operací určující peněžní tok (cash flow).

Členění nákladů – viz. PE

Pro zjištění HV se Ná a Vý člení podle činností do tří oblastí:

provozní – souvisí s pravidelně se opakujícími hlavními podnikatelskými činnostmi (předmět činnosti společnosti),

finanční – souvisí s finančními transakcemi – úrokové a kursové operace, Ná související s používáním bankovních účtů …

mimořádné – zachycují Ná a Vý z mimořádných, nahodilých a neobvyklých událostí (manka a škody).

Všeobecné zásady pro účtování nákladů a výnosů:

účtování narůstajícím způsobem od počátku do konce účetního období,

účtování do období, s nímž časově a věcně souvisejí (akruální princip),

je zakázáno vzájemně kompenzovat Ná a Vý (zásada brutto principu účtování a vykazování).

Výsledek hospodaření

– představuje v účetnictví rozdíl mezi náklady a výnosy (kladný – zisk, záporný – ztráta). Je podkladem pro stanovení daně z příjmu, umožňuje posoudit celkovou ekonomickou situaci, je ukazatelem efektivnosti podniku, je zdrojem hmotné zainteresovanosti (podíly na zisku, dividendy), další zdroj financování podniku z vlastních zdrojů.

Výsledek hospodaření se zjišťuje ve třech rovinách, odpovídajících struktuře členění nákladů a výnosů v účtové osnově:

provozní výsledek hospodaření – (60 až 65) mínus (50 až 55)

finanční výsledek hospodaření – (66 a 67) mínus (56 a 57)

mimořádný výsledek hospodaření – 68 mínus 58

Součtem provozního a finančního výsledku hospodaření dostaneme zisk (ztrátu) z běžné činnost. Mimořádný výsledek hospodaření představuje zisk (ztrátu) z mimořádné činnosti.

Účetní uzávěrka a závěrka. Inventarizace, oceňování k rozvahovému dni, odložená daň, transformace účetního výsledku hospodaření na základ daně z příjmu.

Etapy při účetní uzávěrce a závěrce

Přípravné práce

kontrola převodu zůstatků z minulého roku (zásada bilanční kontinuity),

inventarizace (včetně jejího vyhodnocení a zúčtování inventarizačních rozdílů),

účetní analýza – cílem je zjištění správného hospodářského výsledku před zdaněním a sestavení výsledovky před zdaněním (zahrnuje kursové rozdíly, časové rozlišení nákladů a výnosů, dohadné položky aktivní a pasivní, opravné položky a rezervy). Inventarizace a účetní analýza spolu vzájemně souvisejí a práce s nimi spojené se prolínají.

Daňová analýza – cílem je výpočet daně z příjmů právnických osob (zahrnuje mimoúčetní úpravu účetního hospodářského výsledku na daňový základ podle struktury daňového přiznání a v souladu se zákonem o daních z příjmů).

Účetní uzávěrka

zaúčtování daňové povinnosti (daně z příjmů právnických osob),

uzavírání účetních knih,

Účetní závěrka zahrnuje sestavení:

rozvahy,

výkazu zisku a ztrát,

přílohy k účetním výkazům,

odevzdání daňového přiznání spolu s účetní závěrkou finančnímu úřadu,

audit účetní závěrky,

vyhotovení výroční zprávy a její odevzdání na obchodní rejstřík,

zveřejnění údajů z účetní závěrky.

Inventarizace majetku a závazků slouží pro účely zjištění skutečného stavu majetku a závazků a k následnému opravení stavu zjištěného v účetnictví, tj. věcné i účetní vypořádání s případnými rozdíly mezi skutečným a účetním stavem (vypořádání přebytků, či mank a úbytků do výše norem). Cílem inventarizace je:

kontrola věcné správnosti účetnictví – kdy se zjišťuje, zda stav majetku a závazků vyjádřený v účetnictví odpovídá skutečnosti,

kontrola reálnosti ocenění majetku – kdy se zjišťuje, zda ocenění daného majetku a závazků v účetnictví odpovídá realitě,

kontrola zabezpečení majetku a jeho využití (nutnost oprav, modernizace).

ETAPY INVENTARIZACE

Zjištění skutečného stavu na základě inventury:

fyzické – provádí se u majetku hmotné povahy, u položek, kde se skutečný stav dá zjistit počítáním, měřením a vážením – DHM, zásoby, hotovost, ceniny a cenné papíry,

dokladové – u majetku nehmotné povahy, bankovních účtů a úvěrů a u pohledávek, závazků, kde nelze provést fyzickou inventuru.

Zjištění inventarizačních rozdílů a jejich vypořádání.

Oceňování majetku a závazků na základě výsledků inventarizace.

Zabezpečení uložení provedených inventarizací

Účetní analýza – zaúčtování všech účetních případů, které se týkají daného účetního období. Nejčastějšími účetními případy koncem roku jsou:

operace vyplývající z inventarizace majetku – doúčtování mank, škod, přebytků a opravných položek,

vyúčtování kursových rozdílů – pro přepočet devizových zůstatků ke konci rozvahového dne se použije platný kurz ČNB,

kontrola časového rozlišení nákladů a výnosů,

vyúčtování dohadných položek,

doúčtování zásob na cestě

při účtování zásob způsobem B provést převod počátečních a konečných zůstatků,

tvorba rezerv

Schéma transformace účetního výsledku hospodaření na daňový základ

Náklady a výnosy nezahrnované do základu daně:

náklady přesahující limity stanovené příslušnými právními předpisy

kladný rozdíl mezi daňovými a účetními odpisy (záporný se odčítá),

tvorba a zúčtování jiných než zákonných rezerv,

tvorba a zúčtování jiných než zákonných opravných položek,

náklady na reprezentaci,

odměny členům statutárních orgánů,

manka a škody přesahující náhrady za ně kromě živelných škod,

výnosy zdaněné srážkou u zdroje výplaty (dividendy, úroky).

Schéma postupu výpočtu daňového základu a daně z příjmů

Daňový základ je veličinou sloužící ke stanovení daňové povinnosti. Daň z příjmu splatná se člení na:

daň z příjmů z běžné činnosti – splatná

daň z příjmů z mimořádné činnosti – splatná.

Daň z příjmu splatná se zjistí na základě daňového základu a sazby určené zákonem o dani z příjmů. Je-li v úhrnu za běžnou a mimořádnou činnost základ daně záporný, tj. ztráta, daň z příjmů se neodvádí. Pokud některá z činností vykazuje daňovou ztrátu a tím i zápornou daň, přičemž celková daň z obou činností je kladná, vyúčtuje se záporná daň na účtu (591 a 593) jako snížení nákladů souvztažně s účtem Daň z příjmů (účet 341), kde se vyjádří snížení závazu z titulu daně z příjmů.

Po zaúčtování daně z příjmů do nákladů dostaneme čistý (disponibilní) zisk, který se převádí z Účtu zisků a ztrát na Konečný účet rozvažný. Na počátku dalšího účetního období se převádí zisk/ztráta z minulého roku prostřednictvím Počáteční účet rozvažný na účet Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení (431).

Daňová povinnost odložená

Je položkou, jejímž úkolem je vyloučit alespoň zčásti vliv daňových hledisek na účetnictví a přiblížit vykázaný výsledek hospodaření jeho účetnímu pojetí. Odložená daň vzniká z rozdílů, které nastávají v důsledku odlišného pohledu účetního a daňového na určité položky v účetnictví. Vychází z předpokladu, že odložená daň – ve vztahu k výsledku hospodaření zjištěnému účetnictví – bude uplatněna v pozdějším období. Rozvahový přístup znamená, že tato metoda vychází z přechodných rozdílů mezi daňovou základnou aktiv, popř. pasiv a jejich účetní hodnotou v rozvaze.

Odložená daň se zjišťuje ze všech přechodných rozdílů, které vznikají z rozdílného účetního a daňového pohledu na položky zachycené v účetnictví, tj. nejen mezi účetní a daňovou zůstatkovou hodnotou dlouhodobého majetku odpisovaného, ale i další rozdíly (např. opravné položky k zásobám a pohledávkám, rezervy tvořené nad rámec příslušných zákonů aj.).

Požadavek na vykazování doložené daně se týká účetních jednotek, které tvoří skupinu podniků, a těch, na které se vztahuje ověření účetních závěrek auditorem. U ostatních účetních jednotek je účtování o odložené dani ponecháno v jejich kompetenci.

Výpočty obratů a zůstatku na účtech. Obraty se zjišťují ve všech účetních knihách – v deníku, obraty syntetických účtů, analytických účtů a obraty MD, D ve sbornících.

Při účetní uzávěrce je nutné provést kontrolu správnosti účetních zápisů:

pomocí kontrolních soupisek analytické evidence, ke každému syntetickému účtu

pomocí deníkové zkoušky = součet obratu v deníku musí odpovídat celkovému obratu na syntetických účtech hlavní knihy

pomocí obratové předvahy.

Převod zůstatku na závěrkové účty – 710, 702 – poskytují informace o velikosti HV.

Účetní závěrka:

závěrečná část na konci účetního období, která představuje:

stav majetku, který představuje informace o stavu a struktuře majetku, o závazcích, o vlastním jmění – o aktivech a pasivech

výsledek hospodaření – informace o  výši nákladů a výnosů, o jejich struktuře a HV.

Účetní závěrka musí obsahovat ucelené informace o struktuře majetku a závazcích.

Účetní závěrka:

řádná – za účetní období (1 kalendářní rok)

mimořádná – (např. ke dni vstupu do likvidace, ke dni prohlášení konkurzu apod.)

mezitímní – při změně právní formy,

konsolidovaná

V obchodním věstníku zveřejňuje informace o účetní závěrce, dále účetní jednotka vyhotovuje výroční správu – kde jsou zejména informace z účetní závěrky, výrok auditora, o finanční situaci a další věci dané zvláštním předpisem.

Účetní závěrka se skládá z:

rozvahy (bilance)

výkazu zisků a ztrát (výsledovka)

příloha (vnitropodnikové směrnice) – obecné údaje o podniku, údaje o použitých účetních metodách, obecných účetních zásadách a způsobech oceňování, doplňující údaje k rozvaze a výkazu zisků a ztrát, přehled o peněžních tocích – CASH FLOW

Rozlišujeme 2 varianty účetní závěrky:

v plném rozsahu

ve zkráceném rozsahu – mohou používat jen ty účetní jednotky, které nepodléhají auditorům.

Účelem účetní závěrky je informovat uživatele o stavu majetku a jeho krytí, o finančním stavu podniku a o hospodářských výsledcích. Informace např. pro finanční úřad, příslušná statistická správa, společníci, členové družstva, banky ….

Datum odevzdání účetní závěrky je do 30. 3. následujícího roku. Lze požádat o posunutí účetní závěrky do 30. 6., ale pouze kdy se jedná o závažný důvod.