| CATEGORII DOCUMENTE | 
| Bulgara | Ceha slovaca | Croata | Engleza | Estona | Finlandeza | Franceza | 
| Germana | Italiana | Letona | Lituaniana | Maghiara | Olandeza | Poloneza | 
| Sarba | Slovena | Spaniola | Suedeza | Turca | Ucraineana | 
| DOCUMENTE SIMILARE | |
| TERMENI importanti pentru acest document | |
Definice: Okolím
reálného čísla  a  nazýváme
otevřený interval   ,
kde  d  je libovolné kladné číslo („delta okolí“).
Je to tedy množina reálných čísel  x,
které vyhovují nerovnostem
,
kde  d  je libovolné kladné číslo („delta okolí“).
Je to tedy množina reálných čísel  x,
které vyhovují nerovnostem   ,
neboli
,
neboli   .
.
Geometricky značí okolí bodu a úsečku délky 2d, se středem v bodě a. číslo d se někdy nazývá poloměr okolí. Krajní body úsečky a + d, a ‑ d k úsečce nepatří

Jestliže množinu reálných čísel rozšíříme i o nevlastní čísla +¥ ¥, pak můžeme analogicky definovat také okolí těchto nevlastních bodů.
Okolí čísla +¥ nazveme interval (K, ¥), tj. množinu všech bodů, pro něž platí x > K a podobně okolím čísla ‑¥ bude interval (‑¥, K), tj. množina všech bodů, pro něž platí x < K.
Poznámka: Zavedené „delta okolí“ bodu a značíme někdy Ud(a), resp. zkráceně Ud. Analogicky okolí bodu +¥, resp. ‑¥, můžeme značit UK(+¥), resp. UK(‑¥
Definice: Číslo  A  se nazývá limitou funkce  f  v bodě
 a, jestliže ke každému
libovolnému  e > 0  existuje okolí
bodu  a
takové, že pro každou hodnotu argumentu  x I Ud(a), x ¹ a, je splněna nerovnost  .
.
Zápis :
 tak, že
  tak, že  Þ
Þ 
 
Geometrický význam
Splnění nerovnosti   tedy
 
tedy   pro jakkoliv malé  e < 0 
znamená, že hodnoty funkce  f(x)  pro ta x, která leží v okolí bodu  a, tedy pro něž platí
 
pro jakkoliv malé  e < 0 
znamená, že hodnoty funkce  f(x)  pro ta x, která leží v okolí bodu  a, tedy pro něž platí   ,
musí ležet v pásu  L  šířky  2e , tj. v intervalu
,
musí ležet v pásu  L  šířky  2e , tj. v intervalu   .
Jaká je hodnota funkce v bodě a, nebo
zda vůbec existuje, přitom nezáleží.
.
Jaká je hodnota funkce v bodě a, nebo
zda vůbec existuje, přitom nezáleží.

Definice zůstává v platnosti i pro případ, že x ¥, resp. x ¥
 tak, že
 tak, že  je
 je  ,
,
tzn. že ke každému libovolnému  e > 0  musí existovat číslo  K  tak, aby pro
všechna  x > K  platila nerovnost  
a
 tak, že
 tak, že  je
  je  ,
,
tzn. že ke každému libovolnému  e > 0  musí existovat číslo  K tak, aby pro
všechna  x < K  platila nerovnost  
Geometrická interpretace  je na obrázku.
  je na obrázku.

Splnění nerovnosti   pro jakkoliv malé  e > 0 
znamená, že funkční hodnoty  f(x)  pro všechna
 x > K  musí ležet v pásu šířky  2e, v intervalu
 
pro jakkoliv malé  e > 0 
znamená, že funkční hodnoty  f(x)  pro všechna
 x > K  musí ležet v pásu šířky  2e, v intervalu   .
.
Definice: Funkce f(x) má v bodě a nevlastní limitu +¥, když ke každému zvolenému číslu C existuje okolí Ud(a) takové, že pro každé x I Ud(a), x ¹ a, je splněna nerovnost f(x) > C.
Zápis :
 tak, že pro
 tak, že pro 
resp. (pro ¥
 tak, že pro
 tak, že pro 
Geometrická interpretace  


Funkce může mít nevlastní limitu i v případě, že x ¥, resp. x ¥
 tak, že pro  x > K  Þ  f(x) > C
  tak, že pro  x > K  Þ  f(x) > C
 tak, že pro  x > K  Þ  f(x) < C
  tak, že pro  x > K  Þ  f(x) < C
 tak, že pro  x < K  Þ  f(x) > C
  tak, že pro  x < K  Þ  f(x) > C
 tak, že pro  x < K  Þ  f(x) < C
  tak, že pro  x < K  Þ  f(x) < C
Geometrická interpretace

Často potřebujeme vyšetřovat, resp. dokazovat
limity funkcí, pokud x  volíme v
levém okolí
bodu a, Ud (a), tj. volíme ta x, pro něž platí  a ‑ d < x < a, resp. v pravém okolí bodu  a, Ud  (a), tj.
volíme ta x, pro něž platí
 a < x < a + d. Těmto limitám říkáme „limita zleva“, značíme ji   ,
resp. „limita
zprava“,
značíme ji
 ,
resp. „limita
zprava“,
značíme ji   .
.
Jednostranné limity mohou být buď vlastní (tzn. konečná čísla) nebo nevlastní (tzn. buď +¥ nebo ‑¥). Platí
 Û
 Û  =
 = 
  
   
 
   
 
   
 
 Hodnotu limity vypočteme přímo
použitím vět o limitách. Např.
 
 Při výpočtu limity zlomku  dospíváme často k výrazu:
  dospíváme často k výrazu:
  typu „ “.
Hodnotu limity přímo nelze určit. Úpravu provádíme tak, že se snažíme zlomek
zkrátit výrazem konvergujícím k nule. Např.
“.
Hodnotu limity přímo nelze určit. Úpravu provádíme tak, že se snažíme zlomek
zkrátit výrazem konvergujícím k nule. Např.
A) 

B) 


 typu „ “.
Zde se jedná o limitu nevlastní. Její existenci a určení provedeme výpočtem
obou jednostranných limit. Např.
“.
Zde se jedná o limitu nevlastní. Její existenci a určení provedeme výpočtem
obou jednostranných limit. Např.
A)  (výraz „
 (výraz „ “).
Zda tato nevlastní limita existuje, rozhodneme výpočtem obou jednostranných
limit
“).
Zda tato nevlastní limita existuje, rozhodneme výpočtem obou jednostranných
limit 
 ,
 , Þ
nevlastní limita neex.
 Þ
nevlastní limita neex.
Použijeme známých limit. Např.

Limitu v ¥ určujeme podobně jako limitu posloupnosti. Např.


Když jsme vyšetřovali existenci limity funkce f v bodě a, nemusela být hodnota funkce f(a) vůbec definovaná. Chceme‑li vyšetřovat spojitost funkce v bodě a, bude mít hodnota f(a) důležitý význam.
Definice: Funkce f je spojitá v bodě a, jestliže v tomto bodě má limitu a ta se rovná funkční hodnotě f(a), tedy
 
Např. funkce f(x) = v bodě 1 má konečnou limitu,
v bodě 1 má konečnou limitu,
 

Ale f(x) v bodě 1 není definovaná („ “)
a proto funkce f(x) v bodě 1 není
spojitá.
“)
a proto funkce f(x) v bodě 1 není
spojitá. 
Poznámka1: Body nespojitosti dělíme na tři druhy :
Odstranitelná nespojitost: Existuje konečná limita v bodě, ale funkce není v něm definovaná.

Konečný skok: Obě dvě jednostranné limity jsou konečné a různé.

Nekonečný skok: Aspoň jedna z jednostranných limit je nevlastní nebo neexistuje.

Poznámka2: Je‑li funkce spojitá v každém bodě intervalu (a,b), nazýváme ji spojitou funkcí v otevřeném intervalu (a,b) . V případě, že se jedná o interval uzavřený <a,b>, musí být funkce spojitá ve všech vnitřních bodech, v bodě a spojitá zprava a v bodě b spojitá zleva.
Některé důležité věty:
Věta : Nechť funkce f je spojitá v uzavřeném intervalu <a,b> a nechť čísla f(a), f(b) mají různá znaménka, tj. f(a).f(b) < 0. Pak existuje takové číslo cI(a,b), že f(c) = 0.
Věta : (1. věta Weierstrassova : o omezenosti funkce)
Jestliže funkce f je v uzavřeném intervalu <a,b> spojitá , pak je v tomto intervalu ohraničená.
V předpokladu této věty je podstatné, že funkce
je spojitá ve všech bodech uzavřeného intervalu <a,b>. Např. funkce  je spojitá v intervalu (0,1> a je v (0,1> neomezená.
  je spojitá v intervalu (0,1> a je v (0,1> neomezená.
Věta : (2. věta Weierstrassova : o maximu a minimu funkce)
Jestliže funkce f je v uzavřeném intervalu <a,b> spojitá , pak existuje v tomto intervalu aspoň jeden bod C1 , ve kterém funkce f nabývá své největší hodnoty, a aspoň jeden bod C2 , ve kterém funkce f nabývá své nejmenší hodnoty.
V předpokladu této věty je opět podstatné, že
funkce je spojitá ve všech bodech uzavřeného intervalu <a,b>. Např. funkce  je spojitá v intervalu (0,1> ale maximum zde nemá.
  je spojitá v intervalu (0,1> ale maximum zde nemá.
Věta : (Bolzanova)
Funkce f spojitá v uzavřeném intervalu <a,b> , nabývá všech hodnot mezi čísly f(a), f(b).
| Politica de confidentialitate | Termeni si conditii de utilizare | 
 
              
                Vizualizari: 870				
                Importanta: 
Termeni si conditii de utilizare | Contact 
     
      © SCRIGROUP 2025 . All rights reserved